Markéta Pilátová Arnoštova cesta Ilustrovala Eliška Podzimková
Odeon
3
4
Arnoštova
napsala Markéta Pilátová ilustrovala Eliška Podzimková
Odeon
5
Vychází ve spolupráci s Nadačním fondem Arnošta Lustiga www.lustigfoundation.cz Copyright © Markéta Pilátová, 2023 Illustrations © Eliška Podzimková, 2023 ISBN 978-80-207-2198-3
6
Všem, kteří to nevzdávají.
7
Obraz první V koupelně Arnošt Lustig píše oblečený ve vaně, přes kterou má prkno na válení těsta a na něm psací stroj. Snaží se napsat text, ale moc mu to nejde. Klid má jenom v koupelně, v malém bytě s dětmi se jinde pracovat nedá. Nevadí mu to, je šťastný, že může psát. Jeho malá dcera Eva za ním přijde a ptá se ho: „Co děláš, tati?“ „Píšu, Evi.“ „Pohádku?“ „Taky.“ Arnošt se pro sebe usměje, vzdychne, opře si hlavu o vanu a zavře oči. Malá Eva zatím vezme z prkna jeden hustě popsaný list papíru a strčí si ho do pusy. Zamyšleně žvýká. Arnošt otevře oči, uvidí snězený list a zaječí. „To byl můj papír, Evi!“ Malá Eva se směje a z pusy jí kouká sežmoulaný rukopis. „Evko, ty jedna moje Čičiličino…“ povzdechne si nakonec Arnošt a začne se smát.
8
9
Obraz druhý Větší Eva stojí a dívá se z okna Od té doby, co Arnoštovi snědla papír, je zvědavá na jeho písmena. Jde do koupelny, kde Arnošt opět ťuká do stroje. „Co dneska píšeš, Arnošte?“ „O kamarádech z Libně, jak jsem byl malej a furt jsem se rval.“ „Proč?“ „Volali na mě Žide, hovno z tebe zbyde! Tak to jsem se musel rvát, to se nedalo nic dělat, Evko. Vždycky se musíš bránit.“ „Ale někdy to nejde, ne?“ „Někdy ne.“ Arnošt se zamyslí a začne vzpomínat na chvíle, kdy se bránit nemohl, ani on, ani jeho tatínek, ani maminka, ani sestra Hana. „Je-li v člověku nĕco bezelstného a čistého i v dospĕlosti a stáří, jsou to nĕkdy jen nejlepší pozůstatky z dob jeho dĕtství.“ A. L.
10
11
Obraz třetí Eva sedí na okraji vany a poslouchá Arnošt řekne: „Někdy nevíš, jak se máš bránit, protože ti na to nestačí rozum. Nechápeš, jak se můžeš ubránit nápisům v obchodech, kam najednou nesmíš. Nechápeš, proč ti najednou všichni nadávají do Židů, nejen kluci, co to nemysleli vlastně nijak zle. Ale najednou ti nadávají všichni. A nesmíš chodit do školy, nesmíš do kina, nesmíš mít doma foťák a procházet se můžeš jenom na hřbitově. Ještě že byl Hagibor.“ „Jakej Hagibor, co to je za divný slovo, Arnošte?“ ptá se Eva.
12
Obraz čtvrtý Hagibor „Hagibor je dneska čtvrť v Praze. Dřív to byl židovský sportovní klub. Hagibor znamená hebrejsky hrdina. A za války jsme tam všichni židovský kluci a holky chodili sportovat, bylo to jediné hřiště, kam se ještě mohlo a bylo blízko od nás. Hrávali jsme fotbal a já byl vždycky v bráně.“
13