Dokudsemoježenanestalavegetariánkou,nikdyměnenapadlo,žebymohlabýtvjakémkolivsměruvýjimečná.Abych řeklpravdu,kdyžjsemjipotkalpoprvé,nijakměnezaujala. Postavaanipřílišmalá,anivysoká,vlasyanipřílišdlouhé,ani krátké,zavadlápleťsežlutýmnádechem,poněkudvystupující lícníkostivedleúzkýchočípřekrytýchepikantem,oblečení neurčité barvy, jako byse bála čehokoliv, coby mohlo býtpovažovánozavýrazosobitéhostylu.Včernýchlodičkáchtoho nejzákladnějšíhotvarukráčelasměremkestolu,uněhožjsem naničekal.Chůzí,kteránebylaanirychlá,anipomalá,ani energická,anibezživota.
Oženiljsemsesní,protožerukuvrucesabsencízvláštníhokouzlasezdálo,ženemáanivýraznénedostatky.Jejínekomplikovanápovahapostrádajícíoriginalitu,vtipčišarmmi naprostovyhovovala.Nemuseljsemjízakaždoucenuvěšetna nos,jakjsemsečtělýasvětaznalý,abychnanipatřičnězapůsobil.Nemuseljsempřikaždémzpožděníuhánětjakooživot, protožesenezlobila,kdyžjsemnepřišelnaschůzkuvčas.Nemuseljsemsecítitzahanbenýpřipohledunamužezestránek módníchkatalogů,protožeměsniminesrovnávala.Nerozčilovaljianimůjvystouplýpupek,kterýmizačalrůstužpřed
třicítkou,anivyzáblénohyapředloktí,nakterýchsemipřes veškeréúsilínepodařilovytvarovatsvaly,animalýpenis,který bylskrytýmzdrojemméhokomplexuméněcennosti.
Nikdyjsemsinelibovalvextrémech.Jakomalýjsemsitroufaljennamladšíděcka,kteráměbylaochotnauznatzavůdce pouličníhogangu,později,kdyžjsemvyrostl,jsemsepřihlásil naprůměrnouvysokou školu, kde jsemmělnejlepšíšancidosáhnoutslušnéhostipendia,apostudiíchjsemsespokojilse zaměstnánímvmaléfirmě,kdesicenilimýchnevalnýchschopnostíavyplácelimizaněměsíčnímzdu,kterásicenebyla přehnaněštědrá,aleaspoňseobjevovalanaúčtusželeznou pravidelností.Protojsemsetakézcelapřirozeněrozhodloženit sdívkou,kterásemijevilajakonaprostoobyčejná.Měljsem zato,ževšechnytykrasné,inteligentní,vyzývavěsmyslnéženy adceryzbohatýchrodinbymiodprvníchvílejenompřidělávalyvráskynačele.
Přesněpodlemýchočekávání plnilaroliobyčejnémanželkydopuntíku.Každéránovstalavšesthodinaksnídanimi připravilamiskurýže,polévkuakousekryby.Dokoncepotroškáchpřispívaladorodinnéhorozpočtupenězizbrigády,kterousibylazvyklápřivydělávatještěpředtím,nežjsmesevzali. Pracovalajakopomocnápedagogickásílanavečerníškole počítačovégrafiky,kdekdysiabsolvovalaročníkurz,aprojedno komiksovénakladatelstvídělalazdomovadrobnégrafické prácespočívajícízpravidlapouzevtom,ževkládalatextydo komiksovýchbublin.
Máženatohonikdymocnenamluvila.Stávalosevelmi zřídka,žebyměoněcožádala,aaťjsemsedomůvrátilvlibovolnoupozdníhodinu,nijakneprotestovala.Nedomáhalase anitoho,abychomosvátcích,kdyjsmečastrávilispolečně,
vyráželiněkamnajídlonebozazábavou.Zatímcojsemsecelé odpolednepovalovalutelevizesovladačemvruce,ženasezavíraladosvéhopokoje.Zřejměsidělalasvouprácinebosičetla.Jestlisedaloříct,žemělanějakýkoníček,paktobyloprávě čteníknížek,aleužjenobálkavětšinyzjejíchtitulůvypadala taknudně,žebychsenenamáhalknihuaniotevřít.Vycházela venteprvevdobějídla,kdysemlčkypouštěladovaření.Život stakovouženouopravdunemohlbýtpovažovánzanějaké dobrodružství.Kdyžjsemvšaknadruhoustranuuvážil,jak nepříjemnémibylymanželkykolegůaznámých,kterésvémužetisíckrátzadennahánělypotelefonu,bezustáníotravovaly svýmivýčitkamiavyvolávalyukřičenéhádky,cítiljsemseza svouženuvděčný.
Snad jen vjediné věcivyčnívalazdavu –nemělarádapodprsenky.Kdyžjsemjíještěvprchavémčasenašehovlažného randěníjednoupoložilrukunazáda,otřáslomnou,žepodjejímsvetremnecítímramínkoodpodprsenky.Tenkrátměto vlastnědocelavzrušilo.Naokamžikjsemsezarazil,abychse zaujetímprozkoumalvýrazjejítváře:vysílámitímsnadnějaký tajnýsignál?Jenževýsledekméhozkoumáníbyljednoznačný–žádnýsignálnevysílá.Alekdyžnejdeosignál,jetoznámkajejílenosti?Nebomožnálhostejnosti?Nedokázaljsemto pochopit.Mělamalé,nehezképoprsí,nezdáloseprotopravděpodobné,žeby vyznávala módnítrendbezpodprsenkového vzhledu.Naopak,kdybychtěla,abychse za nipředkamarády nestyděl,mělabysivzítpušapkuspřiměřenětlustýmivycpávkami.
Posvatběchodiladomazásadněbezpodprsenky.Jakmile všakudeřilaletnívedra,nemohlabeznívyjítven,třebažese chystalaopustitdůmjennaskok,protožebyjinakriskovala,
žesejípodoblečenímzřetelněvyrýsujíztuhlébradavky.Neuběhlaaleaniminutaaužsišmátralarukounazádech,aby podprsenkurozepnula.Ikdyžnasobězrovnamělatrikoztenkélátkyneboupnutější oděv,podkterýmseháčky rozepnuté podprsenkynedalypřehlédnout,vůbecse tímnetrápila.Když jsemjizatopokáral,vyřešilatotím,žesiivnejvětšímparnu místopodprsenkynavléklapřesoblečenívestu.Navysvětlenou dodávala,žejipodprsenkanesnesitelněškrtíasvíránaprsou. Já,kterýjsemnikdynepoznal,jakétojemítnasoběpodprsenku,jsemsipochopitelněnedokázalvůbecpředstavit,jakmůže býtjejínošenímučivěsvazující.Nicméněvzhledemktomu,že všechnyženypodprsenkyběžněnosíažádnáznichktomu zjevněnechovátakovýodpor,připadalamijejípřecitlivělost přinejmenšímpodivná.
Mimotovšakživotubíhalvelmipoklidně.Přestožebychom tohorokuoslavilipátévýročísvatby,nedaloseříct,žebynaše manželstvívněkterémohleduzvlášťvyčpělo–užproto,žeani vpočátku jsmedo sebenebylibezhlavězamilovaní.Aprotože jsmerodičovsképlányodkládalidodoby,ažsipořídímevlastní byt–cožseprávěstalopředchozíhorokunapodzim–,začal jsemsepomaluzabývatmyšlenkou,zdaseijákonečnědočkámchvíle,kdyuslyšímdětskýhlásek,jaknaměžvatlavěvolá: „Tati,tati!“Předtímnežjsemjednohoúnorovéhoránanašel svouženustátvkuchynioblečenoujendonočníkošile,bych sinikdynepomyslel,žebysenášživotmohltřebajennepatrně odklonitztrasy,kteroujsempronásvytyčil.
„Cotadystojíš?“zeptaljsemse,zatímcojsemstáhlzpětrukunapřaženoukvypínačivkoupelně.Bylokolemčtvrtéhodinyráno.Předchviličkouměprobudilpocitžízněspojený
snutkánímnazáchod,přičemžobojejsempřičítalpůllahvi sodžu,kteroujsemvčeravypilnafiremnímvečírku.
„Hm?Ptámse,cotuděláš?“
Pohlédljsemnaniaovanulměmrazivýchlad.Rázemjsem seprobralzespánkuilehkéopilosti.Ženastálanehnutěuprostředmístnostia očiupíralana ledničku.Z profilu ponořenéhodotmyjsemnedokázalvyčístjejívýraz,přestoměnanícosi děsilo.Jejíbujnákšticenebarvenýchčernýchvlasůseneposlušněvzdouvaladovzduchu.Lembílénočníkošile,dlouhéaž kekotníkům,mělajakoobvyklemírněpovytaženýnahoru.
Vkuchynibylodalekochladnějinežvložnici.Jindyzimomřiváženabysizanormálníchokolnostíuždávnoběžela obléknoutsvetr a nanohy bysi natáhlapapučeskožešinkou. Apřitomteďstálanapodlazeboskyavlehkéletníkošili,aniž bylojasné,jakdlouhoužtamtakhletrčí,atvářilase,ženeslyší nic z toho,coříkám. Jakobypřední namísto lednice dřepěla neviditelnábytost–neboduch.
Cosetojenomděje?Žebytrpělasomnambulismem,okterémjsemdosudslyšeljenomvyprávět?
Vykročiljsemblížeksiluetěméženy,kterázůstavalanehybnájakokamennásocha.
„Cosetistalo?Cotadyvyvádíš…?“
Kdyžjsemjípoložilrukunarameno, čekaljsem, žesebou trhneleknutím,alenestalosenic.Celoudobubylapřismyslech amuselasibýtvědomátoho,žejsemvyšelzložnice,mluvilna niižejsemseknípřiblížil.Jednodušemiceloudobunevěnovalapozornost.Stejnějakokdyžbylazrovnazabranádosledování nočníchseriálů anevěnovalapozornosttomu,že jsemse vrátildomů,přestožeměslyšelapřicházet.Jenomžecojimohlotakuhranoutvečtyřihodinyránovtemnékuchyni,když
předsebounemánicvícneždveřečtyřsetlitrovéledničky,kteréjennezřetelněprosvítajívšeru?
„Miláčku!“
Zadívaljsemsenajejíprofilvystupujícízetmy.Chladně jiskřícíočia pevněsevřená ústa– takový výraz jsemu ní ještě nikdynespatřil.
„Zdálsemisen.“
Jejíhlasznělnaprostozřetelně.
„Sen?Cotoprosímtěvykládáš,víšty,kolikjevůbechodin?“
Otočila semýmsměrema pomalu odkráčela kedveřím do ložnice,kterébylystáleještěotevřené.Jakmilepřekročilapráh, natáhlazaseberukuapotichuzavřela.Zůstaljsemsámve zšeřelékuchyniacivěljsemnadveře,kterépředchvílíspolkly jejíbíleoblečenoupostavu.
Rozsvítiljsemsvětlovkoupelněavešeldovnitř.Mrazytrvalyužněkolikdníateplotasestálepohybovalaokolodeseti stupňůpodnulou.Gumovépantofle,kterézmáčelavoda,když jsemsepředpárhodinamisprchoval,městudilydonohou. Připohledunačernýkrátervětrákunadvanouabílédlaždice nastěnáchapodlazeměpřepadlpocitsklíčenostiznehostinnéhozimníhočasu.
Kdyžjsemsevrátildoložnice,máženaleželaschoulenána svéstraněposteleanevydávalažádnýzvuk.Ažsetéměřzdálo,žejsemv pokoji sám.Tosevšakukázalojen jako smyslový klam.Kdyžjsempozorně nastražiluši,uslyšeljsemslaboučký zvukjejíhodechu.Nepodobalsedechuspícíhočlověka.Kdybychnatáhlruku,mohlbychsedotknoutjejíhotepléhotěla. Alejásejínajednoudotknoutnemohl.Apromluvitnanijsem užnemělchuť.
Zachumlanývpřikrývcejsemnaokamžikztratilpojem oskutečnémsvětěabezmyšlenkovitějsemzíraldopaprsků zimníhorána,kterésedoložniceřinulyskrzbílézáclony. Vtomjsemnadzvihlhlavuapodívalsenahodinynastěně.Okamžitějsemsevymrštilzpostelearozrazildveřeven.Vkuchyni jsempředledničkouuvidělsvouženu.
„Zbláznilases?Pročjsiměnevzbudila?Kolikjehodin, že…“odmlčeljsemsevpůlcevěty,protožejsemsenohouzabořildoněčehoměkkého.Nemohljsemuvěřitvlastnímočím.
Máženadřepělauprostředkuchyněnabobku,nasoběstále stejnounočníkošilijakoprvevnoci,adivocerozcuchané vlasyjípadalydoobličeje.Podlahakolemníbylazasypána bílýmiačernýmiigelitovýmisáčkyaplastovýmikrabičkami, ženebylokamšlápnout.Hovězíplátkynašabu-šabu, vepřový bůček,dvěohromnéhovězíhnáty,kalamáryvevakuovém obalu,očištěnýanaporcovanýúhoř,kteréhomipředčasem poslalatchynězvenkova,sušenésmuhy svázanéžlutýmlýkem, dosudneotevřenábaleníplněnýchtaštiček mandu aspousta dalšíchbalíčkůsnezcelazřejmýmobsahem.Máženajejeden podruhémukládalazavydatnéhošustěnídoobrovskéhopytle naodpadky.
Pochvílijsemztratilsebekontroluazařvaljsemnani:„Co toděláš?!“
Stejnějakovnocimianiteďnevěnovalapozornostadál plnilapytelnaodpadkybalíčkysmasem.Vepřovémaso,hovězíplátky,kuřecíčtvrtky.Smačkypřinejmenšímvhodnotědvě stětisícwonů.
„Jsinormální?Pročtochcešvšechnovyhodit?“
Přeskočiljsemhaldupytlíkůapopadljsemjizazápěstí.Její rukasevšakpřekvapivěnepoddalamémutlakuhned;teprve
kdyžmivynaloženásílavehnala krevdoobličeje,ženakonečněpovolilaapustilasáček,kterýprávědržela.Zatímcosilevou rukoutřelazarudlépravézápěstí,docelapoklidnýmtónem, jakýmhovořilaběžně,pronesla:„Zdálsemisen.“
Zasetastejnávěta.Dívalasenamě,anižbysejívetváři zračiljakýkolivvýraz.Vtommizazvoniltelefon.
„Ksakru!“
Začaljsemprohledávatkabát,kterýjsemvčeravnociodhodilnapohovkuvobývacímpokoji.Ažvténejposlednější vnitřníkapsesemivřeštícímobilpodařilonahmatat.Pevně jsemjejsevřelvruce.
„Mocseomlouvám.Mělijsmevrodiněněco naléhavého… Vážněsemocomlouvám.Conejrychlejidorazím.Ne,vůbec ne.Můžuvyrazitokamžitě,jenomsetrochu…Vžádnémpřípadě.Toprosímvžádnémpřípaděnedělejte.Mějteještěchvilkustrpení.Ano,nevím,cobychktomudodal…“
Zaklapljsemtelefonavběhljsemdokoupelny.Jakjsemse chvatněholil,pořezaljsemsehnednadvoumístech.
„Vyžehlilajsiminějakoukošili?“
Ticho.Vychrliljsemzesebeproudnadávekapakjsempřevrátilnarubykošnašpinavéprádlo,kterýstálvedlekoupelny, abych vylovilkošilize včerejška.Naštěstínebylapříliš zmuchlaná.Kravatujsemsihodilkolemkrkujakooprátku,natáhl ponožky,dorukyčapnuldiářapeněženku.Máženazacelou dobunevyšlazkuchyně.Popětiletechodsvatbytobylopoprvé,kdyjsemodcházelzdomu,anižbyměženavypravilaarozloučilasesemnou.
„Tyseszbláznila.Dočistatipřeskočilo.“
Nasoukaljsemnohydobot,kteréjsemsinedávnokoupil abylymiponěkudúzké.Spěšnějsemvyrazilzedveříbytu,
akdyžjsemzjistil,ževýtahstojíněkdevhorníchpatrech,seběhljsem třipodlažípo schodech.Naposledníchvílijsemnaskočildozavírajícíchsedveřímetra,akdyžužjsemstáluvnitř, pohlédljsemnaodrazsvéhoobličejevtmavémokněvagonu.
Prstyjsemsiupravilvlasy,podkrkemuvázalkravatuadlaní uhladilpřehybynalátcekošile.Paksemivybavilmrazivě klidnýobličejaodměřenýhlasméženy.
Zdálsemisen,řeklamidvakrát.Meziubíhajícímokénkem atemnotoutunelusemihlajejípodoba.Připadalamicizíjako tvářneznáméhočlověka.Aleprotožejsemběhemnásledujícíchtřicetiminutmuseldátdohromadyobstojnouvýmluvu azároveňsipřipravitprezentaciprodnešníschůzkusklientem,neměljsemužvícčasu,abychsedálzabývalmyšlenkami napodivnéženinochování. Jenjsemsiprosebeještě párkrát zopakoval:Vkaždýmpřípaděbudešmusetdneskabrzydomů, stejněsesodpřestupunanovýodděleníužněkolikměsícůani jednounevrátilzprácepředpůlnocí.
Bylajsemvtemnémlese.Úplněsama.Jehličístromůmě podrápalonatvářiapažích,kdyžjsemseprodíralavětvemi.
Zcelaurčitěnáspůvodněšlovíc,alemuselajsemsenajednou ztratit.Bálajsemse.Bylamizima.Kdyžjsempřekročilazamrzlýpotok,všimlajsemsisvětléhostavenípřipomínajícíhostodolu.
Odhrnulajsemrohožzakrývajícívchodavešlajsemdovnitř. Pakjsemtouviděla.Stovkyobrovských,jasněrudýchkusůmasa zavěšenýchnadlouhémbidle.Zněkterýchještěodkapávala červenákrev,kteránestačilazaschnout.Bezustáníjsemse prodíralasyrovýmmasemvesnazeprojítnadruhoustranu,ale protějšívýchod neane se objevit.Bílá košile, kterou jsem měla nasobě,celánasáklakrví.
Nevím,jakjsemseodtamtudnakonecdostala.Běželajsem protiproudupotoka.Lessenajednouprosvětlil.Ocitlajsemse mezijarnímistromyhustěobrostlýmizářivězelenýmlistovím. Kolemsebatolilonespočetmalýchdětíavevzduchusevznášela vůněrozličnýchpochoutek.Natrávníkuposedávalyrodiny, kterésisemvyrazilynapiknik.Tenvýjev byloslnivěnádherný. Blízkozurčelpotůček,nabřehusiněkoliklidírozprostřelodeku, jednijedlikimbap,dalšísiopékalimaso,všudeserozléhalzpěv asmích.
Alejájsemsebála.Pořádještějsemnasoběmělakošili potřísněnoukrví.Kdyžsezrovnanikdonedíval,schoulilajsem sezajednímstromem,abychseschovala.Narukoumiulpěla krev.Vústechmiulpělakrev.Vtéstodolejsemtotižsbírala spadlékusymasaapojídalaje.Syrovémasosetřeloomédásně aomépatro,rozlévalaseponichčerstvákrev.Vkalužíchkrve napodlazestodolyselesklyméoči.
Tenpocitsyrovéhomasarozžvýkanéhomezimýmizuby. Nemůžepřecebýttakskutečný.Mojetvář,můjpohled.Připadalomi,jakobychtutvář viděla poprvé,apřitompatřila mně. Ne,naopak,zdálasemipovědomá,jakobychjividělanesčetněkrát,apřitommněnepatřila.Neumímtovysvětlit.Známý, a přestocizí…Tenživý,a přestoneskutečný, děsivě neskutečný pocit.
Listysalátu, pastazfermentovanésóji,čirápolévkazmořskýchřasbezkouskumasaneboaspoň pármušlíakimčchi–tobylovše,comiženapřichystalakvečeři.
„Cotomáznamenat?Kvůlinějakýmnočnímbludůmjsi vyhodilavšechnomaso?Zakoliktisícvlastně?“
Vstaljsemodstoluaotevřeldveřemrazáku.Byldočis-
taprázdný.Zůstalovněmjenpárzelenýchpapriček,sáček moukyzpraženéhoobilí,mletéchilliapytlíkdrcenéhočesneku.
„Usmažmiaspoňpárvajec.Mámtohodneskavážnědost.
Neměljsemanipořádnejoběd.“
„Vejcejsemtakyvyhodila.“
„Cože?“
„Animlékoužnemáme.“
„Tonemůžešmysletvážně!Chcešzakázatmasoimněnebo co?“
„Nesnesupomyšlení,žebytyvěcimělybýtuloženévnaší lednici.Nevydrželabychto.“
Jakmůžebýttaksebestředná?Zadívaljsemsejízpřímado obličeje.Klopilaoči,alejejívýrazpůsobilnaprostovyrovnaně, vícnežkdyjindy.Něcotakovéhobychnečekal.Žeionamůže míttakovýsobecký,samolibývrtoch.Žesemůžechovattak iracionálně.
„Chcešříct,žeodteďseunásdomanebudejístžádnýmaso?“
„Stejnědomavětšinoujenomsnídáš.Obědvášavečeříš venku,tomívášhlavněmasitájídla…Kdyžjednouzadenmaso vynechášanasnídanisidášněcobezmasého,ještětoneznamená,žeumřeš.“
Odpovídala misuváženoulogikouapečlivýmdůrazemna každéslovo,jakobysnadchtěladokázat,žejejívolbajenaprostorozumnáapřiměřenásituaci.
„Fajn.Jásetedazařídímtak,jakříkáš.Aty?Tytedaodteď nebudešjístmaso?“
Kývlahlavou.
„Fakt?Ajakdlouhotohodlášdodržovat?“ „Navždycky.“
Došlamislova.Zdoslechujsemijávěděl,ževegetariánstvíjeposlednídobouvmódě.Někdochtělbýtvegetariánem proto,abyzdravěadlouhožil,jinýzastvrdil,žesetakdávyléčitalergiečiatopickýekzém,dalšízasezachraňovalživotní prostředí.Samozřejmě,pokudjstebuddhistickýmnichžijící vklášteře,vegetariánství,kterépřímovyplývázprincipunezabíjení, nemátena vybranou.Alemoježenaneníanimnich, anipubertálnídívenka;jaksimámtedyjejíchovánívysvětlit?Nepotřebujezhubnout,nepotřebujevyléčitžádnounemoc, nepotřebujevyhnatztělazléhoducha.Změnívšechnysvé stravovacínávykyjenomproto, žeji zespánkuvylekalanoční můra?Mávsoběsnadtolikzarputilosti,ževůbecnedbánato, cosiotommyslímjá,jejímanžel?Žesejiodjejíhozáměru snažímodradit?
Nedovedljsemtopochopitužproto,žemáženasemasu nikdynevyhýbala.Cojsemjiznal,mělazdravýapetitanebyla v jídlevybíravá; ostatně právětopatřilomezi vlastnosti,které jsemnanímělobzvlášťrád.Kdykolivjsmesivyšlinagrilované maso,zručnýmipohybyobracelaplátkyzhovězíhožebraopékajícísenagrilovacímřížceapakjeskleštěmivjednéruce anůžkamivedruhésvižněporcovala.Stejněbrilantníbyly ijejínedělníobědy,kterémivařilaposvatbě.Voňavýsmažený bůček,nasladkonaloženýveškrobovémsirupusdrceným zázvorem,nebojejíspecialita–tenképlátkyhovězíhona šabu-šabu, poprášenéčernýmpepřemabambusovousolí,potřenésezamovýmolejemazoboustranobalenévmoucezlepkavérýže,kterésepoopečenírozplývalynajazykujakorýžovékoláčkynebonadýchanévaječnéplacky.Anebo pibimbap zpředemnamočenérýže,orestovanésnadrobnonasekaným hovězímmasemnasezamovémoleji,podávanýskřehkými
sójovýmiklíčky.Ajakvýbornébylojejíkuřecímasodušené vpálivéomáčce,scelýmibramboryuvařenýmidoměkka? Kouskykuřetenatáhlyběhemdlouhéhovařenísilný,sladce pikantnívývaravýslednýpokrmbyltakchutný,žejsemdokázalnarázspořádatitřimisky.
Každopádněsetovůbecnedalosrovnatschuděprostřenýmstolem,kterýmiženatendenpřichystalakvečeři.Seděla bokemnapovytaženéžidli,jednunohusloženoupodsebe, alžícínabíralanevábně vyhlížejícípolévkuzřas.Dosalátovéholistuzabalilatrochurýžesesójovoupastou,nacpalasijej doústausilovněžvýkala,ažsejínafukovalytváře.
Nemámnejmenšítušení.Nemámnejmenšítušení,coje tahleženskázač.Tominajednouproblesklohlavou.
„Nebudešjíst?“zeptalaseměnevzrušenýmhlasemjako životaznalámatka,kteráužporodilaavychovalapřinejmenšímčtyřiděti.Sneotřesitelnýmklidemsledovala,jakpřední zkoprnělestojím,zatímcozahlasitéhochřoupánídlouzepřežvykovalalistkimčchi.
Aždojarasmouženounicnepohlo.Každéránojsmedál snídalijenrostlinnoustravu,aleužjsemsinestěžoval.Namanželstvímusíbýtvždyckydva,akdyžjedenprojdezásadnízměnou,druhémunezbývá,nežsepřizpůsobit.
Denpodnihubnulapředočima.Lícníkosti,kteréidříve vystupovalyzliniejejítváře,senyníohyzdnězašpičatěly.Její pleťbylanezdravěpopelavá,pokudji zrovna nezakryla nánosemmejkapu.Kdybykaždýtakrychleshazovalkilajentím,že bystejnějakomáženapřestaljístmaso,nebylobytřebalámat sihlavusevšemožnýmidietami.Alemnětobylojasné.Za ženinýmúbytkem váhynestálojenom vegetariánství.Mohlza
totensen.Kvůliněmunejenžezavrhlamaso,aleprakticky takypřestalaspát.
Manželkanikdynebývalavzorněstarostlivouženuškou, kterábykvůlidomácnostibděladlouhodonoci.Kdyžjsemse pozděvečervraceldomů,častoužleželavposteliahluboce spala.Alenynísinepřicházelalehnout,anikdyžjsemsevysprchovalauložilsekespánku,třebažejsemdorazilzprácepo půlnoci.Nečetlasiknížky,nepsalasiskamarádkaminainternetu,nedívalasedopozdníchhodinnakabelovoutelevizi. Ažebymělatolikprácesvkládanímtextůdokomiksových bublin,seminezdálopravděpodobné.
Teprveněkdykolempátéhodinyránosevplížiladoložnice azhrubanahodinuusínalaneklidným,mělkýmspánkem,ze kteréhosebudilaskrátkýmzasténáním.Potkával jsemji pak u jídelního stolu, kdemidělala společnost usnídaně, srozcuchanýmivlasykolempřepadléhoobličejeasezarudlýmaškvíramanamístoočí.Anižbykústůmdoneslajedinésoustojídla.
Dalekovícměalerozčilovalo,žesemnouodmítalaspát.
Dřívsepotřebámméhotělabeznámitekpodvolovala,občasse mědokoncezačaladotýkatjakoprvní.Aleteďmlčkyuhýbala, jencojsemzavadilrukouojejírameno.Jednoujsemsejí zeptal,jakýtomádůvod.
„Dějeseněco?“
„Jsemunavená.“
„Prototipořádříkám,abysjedlamaso.Nejíšmaso,apak nemášnanicsílu.Dřívjsitakovánebývala.“
„Vlastně…Jevtomněcojiného.“
„Co?“
„Můžezatotenpach.“
„Jakejpach?“