Čtu od chvíle, kdy jsem se naučila číst. A přečtené knihy zaznamenávám s různými pauzami od momentu, co jsem se naučila psát. Inspirovala mě k tomu maminka a mně se to jako velké knihomolce zdálo jako fantastický nápad. Čtenářský deník jsem si vedla celou školní docházku, ačkoliv jsem chodila do jedné z mála škol, kde nebyl povinný. Dnes jich mám slušnou sbírku a v nich Děti z Bullerby nu, Vinnetoua, verneovky, Rychlé šípy, Pýchu a předsudek, Irvinga, Cunninghama, Havla, Milénium…, Kunderu. Jsem hektický čtenář a dokážu zhltnout knihu za večer. Bohužel tohle čtenářské tempo má za následek, že toho hodně zapomínám: po týdnu jména postav i většinu zajímavostí, po pár měsících dám tak tak dohromady děj. Čtenářský deník je asi nejlepší pojistka, kterou jsem na tento problém objevila. Kromě toho je to také cenné úložiště myšlenek, zajímavých faktů, cenných sousloví, vtipných metafor, odraz mé momentální nálady, zájmů, vkusu, mého – nejen čtenářského – já. Čtenářský deník pro mě nikdy nebyla a není nepříjemná povinnost, ale radost. Roky jsem ji shromažďovala na stránkách méně či více krásných a všelijak upravených sešitů a vydávala se do papírnictví a knihkupectví hledat ten jeden ideální zápisník, který tam nikdy nebyl. Až mě napadlo, že je možná načase si jeden takový vymyslet. Martina ten nápad nadšeně přijala a v hlavě rozpracovávala už ve chvíli, kdy měl podobu jedné nenápadné věty v e-mailu. A teď je tady: Zápisník knihomolky. Nepovinný čtenářský deník. Prostor na přečtené knihy, myšlenky, citáty, postavy, výpisky a pomocník, díky kterému ze sebe a ze svého čtení budete mít lepší pocit. Ať ho mi lujete stejně jako knihy. Srdečně,
Knihomolka_blok.indd 5
29.10.2024 13:42:22