Skip to main content

8596434018749

Page 1


Úvod

Když Henry Gray v roce 1858 poprvé vydal svou knihu anatomie, netušil, jak moc tím změní dosavadní svět medicíny. Kniha se velmi rychle stala bestsellerem a na své popularitě neztratila dodnes.

Grayova anatomie lidského těla (v originále Gray’s Anatomy) se proslavila množstvím podrobných ilustrací od Henryho Vandyke Cartera, které vůbec jako první komplexně znázorňují každou část lidského těla – od kostí přes svaly až po jednotlivé orgány.

V této knize jsme pro vás připravili výběr z původních ilustrací Grayovy anatomie společně s popisky a souvisejícími texty. Obrázky, které si můžete vybarvit, pokrývají celou lidskou anatomii od pohybového aparátu po jednotlivé orgánové soustavy.

Je pouze na vás, jestli sáhnete po realistických barvách, anebo popustíte uzdu své kreativní fantazii. Určitě se však naučíte mnohé o stavbě lidského těla a jeho neuvěřitelných schopnostech.

Pokud je u výrazu použita zkratka, pak znamená toto:

a. = arteria (tepna)

dex. = dexter (pravý)

m. = musculus (sval)

sin. = sinister (levý)

v. = vena (žíla)

Pozn. překladatele:

U některých výrazů, kde zdánlivě chybí český nebo latinský výraz, se jedná o obecné označení, uvádíme jej proto pouze v původním jazyce.

Při stavbě lidského těla je v první řadě nejdůležitější vytvořit nějakou hustou a pevnou strukturu schopnou poskytnout podporu pro připojení měkčích částí těla a s dutinami pro ochranu životně důležitých orgánů. Takovou úlohu plní jednotlivé kosti tvořící kostru. Kost je jednou z nejtvrdších struktur těla; má také určitou míru odolnosti a pružnosti. Zvnějšku je růžově bílá a uvnitř tmavě červená. Při zkoumání řezu jakékoli kosti si lze všimnout, že je složená ze dvou druhů tkání. Jedna z nich je hustá a kompaktní, podobná slonovině, druhá se skládá z tenkých vláken a lamel, které se spojují do retikulární struktury. Tato struktura se kvůli své formě nazývá síťovitá.

Kompaktní tkáň je vždy umístěná vně kosti, načež síťovitá tkáň spočívá uvnitř. Relativní množství těchto dvou typů tkání se liší v různých kostech i v různých částech téže kosti podle toho, kde je potřeba pevnosti nebo lehkosti. Při pečlivém zkoumání kompaktní tkáně je patrné, že je velmi porézní, takže rozdíl ve struktuře mezi ní a síťovitou tkání závisí pouze na množství pevné látky a velikosti a počtu prostorů v každé z nich. V kompaktní tkáni jsou dutiny malé a množství pevné látky naopak hojné, zatímco v síťovité tkáni jsou prostory velké a množství pevné látky menší.

Kost čelní (os frontalis)

Očnice (orbita)

Žebra (costae)

Loketní kost (ulna)

Vřetenní kost (radius)

Kosti zápěstí (ossa carpi)

Kosti dlaně (ossa metacarpi)

Prsty (phalanges)

Stehenní kost (femur) Čéška (patella)

Kostrč (oscoccygis)

Kosti zánártí (ossa tarsi)

Kosti nártní (ossa metatarsi)

Klínová kost (os sphenoidale)

Lícní kost (os zygomaticum)

Dolní čelist (mandibula)

Klíční kost (clavicula)

Lopatka (scapula)

Žeberní chrupavky

Pažní kost (humerus)

Pánev (pelvis)

Křížová kost (os sacrum)

Holenní kost (tibia)

Lýtková kost (fibula)

Kosti klínovité (ossa cuneiformia)

Kostra

Přední část lebky tvoří obličej. Má oválný tvar, nepravidelný povrch a otvory pro umístění dvou hlavních orgánů smyslů: očí a nosu. Nahoře je ohraničený nosními výběžky a okraji očnic, dole výraznou bradou a po každé straně lícními kostmi (os zygomaticum) a ramenem dolní čelisti. V mediální linii jsou shora dolů viditelné nosní výběžky naznačující umístění čelních dutin. Směrem ven od nosních výběžků se nacházejí nadočnicové oblouky (arcus superciliares), které podpírají obočí.

Temenní kost (os parietale)

Spánková kost (os temporale) Kost klínová (os sphenoidale)

Lícní kost (os zygomaticum)

Horní čelist (maxilla)

Bradový otvor (foramen mentale)

Dolní čelist (mandibula)

Lebka, pohled zepředu

Korunový šev (sutura coronalis)

Nadočnicový otvor/ zářez (foramen/incisura supraorbitalis)

Horní orbitální štěrbina (fissura orbitalis superior)

Slzní kost (os lacrimale)

Dolní nosní skořepina (conchae nasales inferiores) Nosní dutina (cavitas nasi)

Kostru hlavy tvoří 22 kostí, mezi kterými jsou nepohyblivé chrupavčité spoje. Jediným pohyblivým spojením je kloubní připojení dolní čelisti (mandibula). Lebku (cranium) můžeme rozdělit na dvě části, a to na mozkovou (neurocranium), která chrání centrální orgán nervové soustavy, a obličejovou (splanchocranium). V lebce se nachází několik dutin, kromě největší dutiny lebeční (basis cranii interna) jsou zde mimo jiné i dutiny důležitých smyslových orgánů: nosní (cavitas nasi), bubínková (cavitas tympani), ústní (cavitas oris) a očnice (orbita).

Korunový šev (sutura coronalis)

Čelní kost (os frontale)

Šupinový šev (sutura squamosa)

Temenní kost (os parietale)

Klínová kost (os sphenoidae)

Lícní kost (os zygomaticus)

Spánková kost (os temporale)

Týlní kost (os occipitale) Lambdový šev (sutura lambdoidea)

Jařmový/lícní oblouk (arcus zygomaticus)

Lebka, pohled ze strany

Kostra hrudníku či hrudní koš je kostěně-chrupavčitý útvar, který obklopuje a chrání hlavní orgány dýchací a oběhové soustavy. Má kuželovitý tvar, horní část je užší a směrem dolů se rozšiřuje. Je předozadně zploštělý, přičemž zádová část je delší než přední. Při příčném řezu má díky obratlům mírně ledvinový tvar.

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook