EVROPA
Rozloha: 10 058 000 km2 Počet obyvatel: cca 750 mil. Počet států: 46
27
DANEK evropský
Já jsem daněk a ne jelen, spásám jenom zeleň
Od jelena se lehce rozpozná, lopatovité paroží totiž má. V létě srst bývá červenohnědá s bílými skvrnami na bocích a zádech, v zimě zase tmavohnědá a skvrny mají pouze slabý nádech. V přírodě moc vidět nebývá, listnaté a smíšené lesy obývá, ale v oboře, to je věc jiná, tam i z ruky krmit se dá. Družka jeho není laň, ale daněla, ona si z toho vůbec nic nedělá. V lese vůbec neškodí, kůra stromů k jídlu se mu nehodí, ani jejich výhonky neokusuje. A jaká tedy jeho potrava je? Živí se převážně bylinami a trávou, sušenou i čerstvě posekanou. Zato pole když v létě navštíví, obilniny tam spase za chvíli, na podzim pak kaštany a žaludy, k tomu i jiné lesní dá si plody. Malý daněk po narození žije ve stádu s mladšími samci, tam na přežití má velkou šanci, že před predátorem se uchrání.
29
JEŠTERKA obecná
Já jsem ještěrka zelená, v přírodě velmi ohrožená
Ještěrka je zřejmě proto zelená, aby v trávě byla dobře schovaná. Na konci dlouhý ohebný ocásek, vpředu širší hlavička a krátký čumáček, na každé nožičce pět drápků má, při lezení si jimi pomáhá, proto ani hladké kameny nedělají jí žádné problémy. V noci ve skulinách spí, ráno když vyleze, hned loví, nejaktivnější je při sluníčku a hned otvírá svou tlamičku: mouchy, brouky, červy a plže, to všechno ráda sníst si může. A její velcí nepřátelé nejsou jenom mnozí lidé, je jím třeba liška nebo bílý čáp, ale když ukousnou jenom část ocásku, nebo tlapičku, vše doroste jí za chviličku. Mládě z vajíčka vylíhnuté je ihned zcela samostatné. Toto zvířátko v přírodě silně ohrožené chovat doma je přísně zakázané.
30
KAMZÍK horský
Já jsem kamzík, žádná koza, nepleťte to zas a znova
Žije v klidu na horách, chodí tam po kamení i cestách, srst mívá podle období, přes léto šedivá barva jej ozdobí, v zimě zase tmavě hnědá je, ta změna k jeho kráse přispěje. Dlouhé nohy má ale stále, aby lépe pohyboval se na skále, prudká a hladká nevadí, on ví, jak si s ní poradí, protože drsná a měkká chodidla příroda mu nabídla. Na hlavě krásné růžky vroubkaté jsou na konci háčkovitě zahnuté, na rozdíl od jelena je stále má, jeho stáří se podle nich proto nepozná. Samci i samice žijí ve stádu pospolu, kde v jeho vůdci mají oporu. Malý kamzík na jaře se narodí, za měsíc po horách již sám chodí, brzy bývá mládě zcela samostatné, v drsných horách je to velmi nutné. Od maminky když už mléko nechce, spásá čerstvé plochy vegetace, v zimě je vše sněhem ale zapadané, tak pojídá větve, lišejníky i byliny nezelené.
31
JEŠTERKA obecná
Já jsem ještěrka zelená, v přírodě velmi ohrožená
Ještěrka je zřejmě proto zelená, aby v trávě byla dobře schovaná. Na konci dlouhý ohebný ocásek, vpředu širší hlavička a krátký čumáček, na každé nožičce pět drápků má, při lezení si jimi pomáhá, proto ani hladké kameny nedělají jí žádné problémy. V noci ve skulinách spí, ráno když vyleze, hned loví, nejaktivnější je při sluníčku a hned otvírá svou tlamičku: mouchy, brouky, červy a plže, to všechno ráda sníst si může. A její velcí nepřátelé nejsou jenom mnozí lidé, je jím třeba liška nebo bílý čáp, ale když ukousnou jenom část ocásku, nebo tlapičku, vše doroste jí za chviličku. Mládě z vajíčka vylíhnuté je ihned zcela samostatné. Toto zvířátko v přírodě silně ohrožené chovat doma je přísně zakázané.
30
KAMZÍK horský
Já jsem kamzík, žádná koza, nepleťte to zas a znova
Žije v klidu na horách, chodí tam po kamení i cestách, srst mívá podle období, přes léto šedivá barva jej ozdobí, v zimě zase tmavě hnědá je, ta změna k jeho kráse přispěje. Dlouhé nohy má ale stále, aby lépe pohyboval se na skále, prudká a hladká nevadí, on ví, jak si s ní poradí, protože drsná a měkká chodidla příroda mu nabídla. Na hlavě krásné růžky vroubkaté jsou na konci háčkovitě zahnuté, na rozdíl od jelena je stále má, jeho stáří se podle nich proto nepozná. Samci i samice žijí ve stádu pospolu, kde v jeho vůdci mají oporu. Malý kamzík na jaře se narodí, za měsíc po horách již sám chodí, brzy bývá mládě zcela samostatné, v drsných horách je to velmi nutné. Od maminky když už mléko nechce, spásá čerstvé plochy vegetace, v zimě je vše sněhem ale zapadané, tak pojídá větve, lišejníky i byliny nezelené.
31
LOSOS obecný
Já jsem losos obecný, v rozmnožování hodně tajemný
Dlouhé štíhlé tělo má barevné, lehce modro stříbrné a s malou hlavou, ale až za oči protáhlou tlamou. Tato dravá ryba je zajímavá, že řekami a moři jen proplouvá, bývá tam pouze jako host, i když potravy je tam pro ni dost. Živí se korýši a hmyzími larvami, kromě nich také malými rybkami. Losos se v řece narodí a ve dvou letech svého mládí do moře odpluje, kde tři roky čeká, než dospěje. Pak na dlouhou cestu se dá, proti toku řek do rodných vod, některé nástrahy těžko překoná, přehrady a jezy mu nejsou vhod, i medvědi na něj číhají, k jídlu si jej rádi dávají. Toto vše překáží v pouti jeho, proto ne každý dorazí do cíle svého, pokud ale doplave k řece, k jejímu ústí, do rozmnožování se rychle pustí, a když své povinnosti tam vykoná, na cestu zpět do moře zas odplouvá.
32
RYS ostrovid
Já jsem rys ostrovid, hbitý, jak má být
Trojúhelníkové uši a na nich chlupy zdobí největší kočkovitou šelmu Evropy, srst bývá šedá s červenohnědými skvrnami, aby nebyla moc vidět mezi skalami, černý konec ocasu má, je to vážně šelma nádherná. V jehličnatých a smíšených lesích své území si dobře střeží. Samec samotářským životem žije a pouze v době páření, když samičku svoji nahání, více samečků pohromadě je. V běhu moc vytrvalý není, proto kořist chvíli jen honí, raději číhá a pomalu se plíží, pak napadne ji bez obtíží: srnky, lišky nebo drobné hlodavce, uloví vždy, kdykoliv se mu chce. Lov jej neobyčejně vzrušuje, chvilku čeká, napětí jeho pomine, až pak jídlo pojídá, ale část také ukrývá, listím a větvičkami jej přehrne na horší časy, až nebude mít co jíst. V době hladu jej neomylně nalezne, tím si je on vždy jist.
33
LOSOS obecný
Já jsem losos obecný, v rozmnožování hodně tajemný
Dlouhé štíhlé tělo má barevné, lehce modro stříbrné a s malou hlavou, ale až za oči protáhlou tlamou. Tato dravá ryba je zajímavá, že řekami a moři jen proplouvá, bývá tam pouze jako host, i když potravy je tam pro ni dost. Živí se korýši a hmyzími larvami, kromě nich také malými rybkami. Losos se v řece narodí a ve dvou letech svého mládí do moře odpluje, kde tři roky čeká, než dospěje. Pak na dlouhou cestu se dá, proti toku řek do rodných vod, některé nástrahy těžko překoná, přehrady a jezy mu nejsou vhod, i medvědi na něj číhají, k jídlu si jej rádi dávají. Toto vše překáží v pouti jeho, proto ne každý dorazí do cíle svého, pokud ale doplave k řece, k jejímu ústí, do rozmnožování se rychle pustí, a když své povinnosti tam vykoná, na cestu zpět do moře zas odplouvá.
32
RYS ostrovid
Já jsem rys ostrovid, hbitý, jak má být
Trojúhelníkové uši a na nich chlupy zdobí největší kočkovitou šelmu Evropy, srst bývá šedá s červenohnědými skvrnami, aby nebyla moc vidět mezi skalami, černý konec ocasu má, je to vážně šelma nádherná. V jehličnatých a smíšených lesích své území si dobře střeží. Samec samotářským životem žije a pouze v době páření, když samičku svoji nahání, více samečků pohromadě je. V běhu moc vytrvalý není, proto kořist chvíli jen honí, raději číhá a pomalu se plíží, pak napadne ji bez obtíží: srnky, lišky nebo drobné hlodavce, uloví vždy, kdykoliv se mu chce. Lov jej neobyčejně vzrušuje, chvilku čeká, napětí jeho pomine, až pak jídlo pojídá, ale část také ukrývá, listím a větvičkami jej přehrne na horší časy, až nebude mít co jíst. V době hladu jej neomylně nalezne, tím si je on vždy jist.
33