OBSAH
1. kapitola: Jozue ...................................................................................................... 15 1. Mojžíšův služebník ....................................................................................... 15 2. Vstup do země zaslíbené .............................................................................. 18 3. Dobytí země ................................................................................................... 23 4. Slunce se na Jozuův příkaz zastaví .............................................................. 28 5. Válka s Armény ............................................................................................. 31 6. Rozdělení obsazené země ............................................................................ 33 2. kapitola: Soudci ................................................................................................... 37 1. První soudce .................................................................................................. 37 2. Tažení Kenazova ........................................................................................... 42 3. Otníel .............................................................................................................. 46 4. Bóaz a Rút ...................................................................................................... 49 5. Debóra ............................................................................................................ 58 6. Gedeón ........................................................................................................... 66 7. Jiftách .............................................................................................................. 71 8. Samson ........................................................................................................... 76 9. Zločin Benjamínovců ................................................................................... 82 3. kapitola: Samuel a Saul ....................................................................................... 90 1. Elkána a Chana ............................................................................................. 90 2. Samuelovo mládí ........................................................................................... 94 3. Élí a jeho synové ............................................................................................ 97 4. Samuelova činnost ...................................................................................... 105 5. Saulovo panování ........................................................................................ 110 6. Saulův královský dvůr ................................................................................ 124 4. kapitola: David ................................................................................................... 132 1. Davidovo narození a původ ...................................................................... 132 2. Pomazaný král ............................................................................................. 135 3. Střetnutí s Goliášem ................................................................................... 140 4. Pronásledovaný Saulem ............................................................................. 145 5. Války ............................................................................................................. 148 6. Achítofel ....................................................................................................... 152
7. Jóab ............................................................................................................... 156 8. Davidova zbožnost a Davidův hřích ........................................................ 159 9. Abšalómova vzpoura .................................................................................. 168 10. Davidovo odčinění hříchu ......................................................................... 172 11. Pohromy ....................................................................................................... 173 12. Davidova smrt ............................................................................................. 179 13. David v ráji .................................................................................................. 180 14. Davidova rodina ......................................................................................... 182 15. Davidův hrob ............................................................................................... 187 5. kapitola: Šalomoun ........................................................................................... 190 1. Šalomoun potrestá Jóaba ........................................................................... 190 2. Šalomounův sňatek ..................................................................................... 194 3. Šalomounova moudrost ............................................................................. 198 4. Královna ze Sáby ......................................................................................... 213 5. Šalomoun je pánem démonů .................................................................... 219 6. Stavba Chrámu ............................................................................................ 225 7. Šalomounův trůn ........................................................................................ 229 8. Hipodrom .................................................................................................... 233 9. Lekce z pokory ............................................................................................ 235 10. Asmodaj ....................................................................................................... 237 11. Šalomoun jako žebrák ................................................................................ 241 12. Šalomounův dvůr ....................................................................................... 245 6. kapitola: Judsko a Izrael ................................................................................... 250 1. Rozdělení království ................................................................................... 250 2. Jarobeám ...................................................................................................... 252 3. Dva Abijášové .............................................................................................. 256 4. Ása ................................................................................................................ 257 5. Jóšafat a Achab ............................................................................................ 259 6. Jezábel ........................................................................................................... 265 7. Jóram, král Izraele ....................................................................................... 266 7. kapitola: Elijáš .................................................................................................... 270 1. Elijáš před svou proměnou ........................................................................ 270 2. Elijáš po proměně ....................................................................................... 284 3. Dohlížitel a mstitel ...................................................................................... 293 4. Elijášova komunikace s učenci .................................................................. 299 5. Prokáže se Boží spravedlnost .................................................................... 306 6. Elijáš a anděl smrti ...................................................................................... 310
7. Učitel kabaly ................................................................................................ 313 8. Předchůdce Mesiáše ................................................................................... 317 8. kapitola: Elíša a Jonáš ....................................................................................... 322 1. Elíša, učedník Elijášův ................................................................................ 322 2. Šúnemanka .................................................................................................. 327 3. Géchazí ......................................................................................................... 329 4. Jonášův útěk ................................................................................................ 332 5. Jonáš v břiše velryby ................................................................................... 335 6. Obyvatelé Ninive se kají ............................................................................. 337 9. kapitola: Pozdější judští králové ..................................................................... 341 1. Jóaš ................................................................................................................ 341 2. Tři velcí proroci ........................................................................................... 345 3. Úpadek obou království ............................................................................. 352 4. Chizkijáš ....................................................................................................... 355 5. Zázraky učiněné pro Chizkijáše ................................................................ 360 6. Menaše ......................................................................................................... 370 7. Jóšijáš a jeho následovníci ......................................................................... 379 10. kapitola: Exil .................................................................................................... 389 1. Sidkijáš ......................................................................................................... 389 2. Jeremjáš ........................................................................................................ 393 3. Nebúkadnésar ............................................................................................. 402 4. Dobytí Jeruzaléma ...................................................................................... 405 5. Pláč ............................................................................................................... 412 6. Jeremjášova cesta do Babylónu ................................................................. 418 7. Transport zajatců ........................................................................................ 424 8. Synové Mojžíšovi ........................................................................................ 429 9. Ebedmelek ................................................................................................... 433 10. Chrámové vybavení .................................................................................... 434 11. Báruk ............................................................................................................ 436 12. Hroby Báruka a Ezechiela .......................................................................... 439 13. Daniel ........................................................................................................... 441 14. Tři muži v rozpálené ohnivé peci ............................................................. 445 15. Ezechiel oživuje mrtvé ............................................................................... 453 16. Nebúkadnésar zvířetem ............................................................................. 455 17. Chíram ......................................................................................................... 458 18. Falešní proroci ............................................................................................. 460 19. Danielova zbožnost .................................................................................... 462
11. kapitola: Návrat ze zajetí ................................................................................ 466 1. Belšasarova hostina .................................................................................... 466 2. Daniel na dvoře perských králů ................................................................ 469 3. Danielův hrob .............................................................................................. 477 4. Zerubábel ..................................................................................................... 478 5. Ezdráš ........................................................................................................... 484 6. Mužové Velkého shromáždění .................................................................. 493 12. kapitola: Ester .................................................................................................. 498 1. Hodokvas pro velmože ............................................................................... 498 2. Slavnosti v Šúšanu ...................................................................................... 503 3. Vaštiina hostina ........................................................................................... 507 4. Vaštiin osud ................................................................................................. 508 5. Pošetilosti Achašveróšovy .......................................................................... 514 6. Mordokaj ...................................................................................................... 515 7. Esteřina krása a zbožnost .......................................................................... 518 8. Spiknutí ........................................................................................................ 524 9. Haman, nepřítel Židů ................................................................................. 527 10. Mordokajova hrdost ................................................................................... 529 11. Vrhání losu .................................................................................................. 533 12. Očerňování Židů ......................................................................................... 536 13. Výnos o vyhlazení ....................................................................................... 540 14. Satan obviňuje Židy .................................................................................... 545 15. Vyplní se Mordokajův sen ......................................................................... 550 16. Esteřina modlitba ....................................................................................... 555 17. Ester se přimlouvá ...................................................................................... 558 18. Neklidná noc ............................................................................................... 563 19. Hamanův pád .............................................................................................. 567 20. Králův výnos ................................................................................................ 578 Seznam zkratek citovaných knih ......................................................................... 381 Stručný seznam okruhů citované literatury ....................................................... 601 Tabulky .................................................................................................................... 630 Přehled posvátných knih palestinského kánonu ...........................................630 Přehled parašot Tóry ........................................................................................ 632 Přehled pořádků Mišny .................................................................................... 634 Přehled knih a pojednání Mišne Tory ............................................................ 637 Numerická hodnota písmen hebrejské abecedy ........................................... 643 Přehled měsíců a nejvýznamnějších svátků židovského kalendáře ............ 644
IV
OD JOZUA PO ESTER
1
JOZUE
1. Mojžíšův služebník – 2. Vstup do země zaslíbené – 3. Dobytí země – 4. Slunce se na Jozuův příkaz zastaví – 5. Válka s Armény – 6. Rozdělení obsazené země
1. Mojžíšův služebník V jistých ohledech se mládí prvního židovského dobyvatele1 podobalo mládí prvního židovského zákonodárce. Zatímco totiž Mojžíš zachráněn byl před smrtí utopením a vychování dostalo se mu na dvoře egyptském, Jozue jako kojenec pozřen byl velrybou a zázračně přežil, neboť obluda jej na vzdáleném mořském pobřeží vyvrhla, aniž mu jakkoli ublížila. Když nalezen byl kolemjdoucími, kteří se nad ním slitovali, vyrůstal Jozue v nevědomosti o svém původu. Později byl na základě vládního nařízení jmenován do úřadu popravčího a shodou okolností se stalo, že dostal za úkol popravit vlastního otce. Navíc, dle zemských zákonů měla manželka sťatého připadnout katovi. Tehdy hrozilo, že k otcovraždě přidá nic netušící Jozue další smrtelný hřích. Leč před vykonáním onoho ohavného zločinu zachránilo jej zázračné znamení. 1
Ester raba (úvod); Abba Gorion 2.
Když přistoupil k matce své, z jejích prsů vytrysklo mléko. I pojal Jozue podezření a začal se vyptávat a pátrat po původu svém, až se dozvěděl pravdu.2 A přestože zůstal nevzdělaný a nazýván býval bláznem, stal se posléze pobočníkem Mojžíšovým a Bůh jej za věrné služby odměnil a učinil jej nástupcem učitele Izraele.3 Za nástupce byl Jozue označen Mojžíšem poté, co na pokyn učitele svého vytáhl do války proti Amálekovcům.4 V tomto tažení byla Boží péče o Jozua zcela zřejmá. Jozue odsoudil část Amálekovců k trestu smrti na základě losování a nebeský meč mezi nimi vykonal dílo zkázy.5 Přesto se Mojžíš lišil od Jozua jako slunce od luny.6 Jakkoli Hospodin Jozuovi pomocnou ruku Svou neodmítal, rozhodně s ním nenavázal tak blízký vztah, jaký Jej pojil s Mojžíšem. To se projevilo 15
Louis Ginzberg | LEGENDY ŽIDŮ
již bezprostředně po Mojžíšově skonu. Ve chvíli, kdy se vůdce Izraelců chystal odejít z tohoto světa, povolal si nástupce a učedníka svého a vybídl jej, aby se ještě přiučil všemu, v čem dosud neměl úplnou jistotu. Jozue si nicméně byl vědom svého odhodlání a oddanosti, a tak odpověděl, že nemá již žádné otázky, neboť Mojžíšovo učení si pečlivě prostudoval. Vzápětí však zapomněl tři stovky halachických pravidel a ztratil jistotu u sedmi set dalších. Vzhledem k tomu, že neuměl rozhodnout pře v právních záležitostech, lidé mu vyhrožovali smrtí. Marné bylo obracet se k Bohu, neboť jakmile zjevena byla Tóra lidem, spadala do jurisdikce lidské, nikoli nebeské.7 Proto ihned po Mojžíšově smrti přikázal Bůh Jozuovi vytáhnout do války, aby lidé zapomněli na nevraživost, kterou chovali ke svému novému vůdci.8 Bylo by však falešné domnívat se, že velký dobyvatel byl pouhým hrdinným vojevůdcem. Když se mu zjevil Hospodin, aby mu podal instrukce ohledně nadcházející války, nalezl Jozua s knihou Deuteronomium v ruce. Proto se k němu Bůh obrátil, řka: „Buď rozhodný a udatný; kniha zákona tohoto ať nevzdálí se od úst tvých!“9 2
Rav Pe’alim 12a (aut. Josef Chajim 1835-1909) uvádí jako zdroj midraš citovaný kabalistou rabim Natanem (rabi Nathan Nata Spira, 1585-1633, autor spisu twqwmu hlgm), ale podle mých znalostí vydané spisy tohoto kabalisty tuto formu oidipovské legendy neobsahují a neobsahují ji ani žádné jiné židovské prameny. Editor Rav Pe’alim uvažoval, že pramenem by mohl být twy?um þs rabiho Nisima Gaona, ale ani tam se toto vyprávění nevyskytuje. Jméno Jozuova otce, Nún, což znamená „ryba“, stěží může tuto legendu vysvětlovat, i když se jako vysvětlení uvádí. Co se týká Jozuových rodičů, ve výše citovaném prameni jsou uvedeny následující podrobnosti: „Rodiče byli nesmírně zbožní, leč dlouho nebylo jim požehnáno dětmi. Núnova žena otěhotněla až po mnoha modlitbách a úpěnlivých prosbách. Místo aby se však Nún těšil na blížící se radostnou událost a na naplnění svých velkých tužeb, dny i noci proplakal a probědoval. Když manželka naléhala, aby jí objasnil příčinu svého podivného chování, prozradil jí Nún, že obdržel z nebe zjevení, podle něhož mu jeho vlastní dítě usekne hlavu. Aby tomu Jozuova matka zabránila, svěřila novorozence ihned po narození vlnám. Kojenec byl pohlcen velrybou a později vykonal to, co nebesa jeho otci předpovídala. Když zvědové nazvali Jozua urážlivým jménem „pošetilče“ (viz také zde pozn. 526 k III, 4: 17), použili výraz „stínači hlav“, čímž naráželi na jeho oficiální povolání popravčího, jenž setnul hlavu vlastnímu otci. Velmi zvláštní je tvrzení, podle něhož Jozuův otec měl žít v Jeruzalémě, neboť král, který jej dal popravit (mělo by být rnyfswq „quaestionarius“, tj. „kat“, nikoli rwfdns), byl uveden jako král 16
Jozue
egyptský. Ohledně představy, podle níž v předmojžíšovských časech bývala Palestina egyptskou državou, viz zde pozn. 10 k III, 1: 2; viz též pozn. 33. 3 Jelamdenu in: Jalkut II, 959 k Přísloví 21 (ke konci); Midraš tanaim 227; Otijot de-rabi Akiva II, 16; 2 ARN 11, 28 a 18, 39; Likutim, IV, 76b a V, 106a; viz též zde III, 6: 16. Kabalisté popisují kouzla, jež Mojžíš použil k posílení Jozuova intelektu; viz např. Raziel (twlzmh þs) 31a. 4 Mechilta, Amalek 1, 55a. Meir Friedmann v této souvislosti upozorňuje na názor několika tanajců, podle něhož se tažení proti Amálekovi konalo ke konci pouti lidu Izraele pouští, konkrétně v době, kdy bylo rozhodnuto, že Mojžíš do Svaté země nevstoupí. 5 Zohar II, 66a; viz také PK 3, 22a; Luriova pozn. 28 k PRE 44; viz též zde pozn. 144 k III, 1: 13. 6 Sifrej N. 140; Bava batra 75a; Zohar 114b; zde text III, 6: 16 a III, 7: 1. V důsledku metafory Jozue – měsíc povstalo lidové přesvědčení mezi východoevropskými Židy, že Jozue je „muž na měsíci“; viz také Perez: Schriften III, 75 (angl. překlad 155); Mandllin: Urquell IV, 122; Dähnhardt, Oskar: Natursagen: Eine Sammlung naturdeutender Sagen, Märchen, Fabeln und Legenden I. 319. Co se týká legendy o rostlině rodu Árón (lat. Arum = Áronova hůl), o níž diskutuje Dähnhardt, viz zde text III, 4: 16, Mojžíš dal svou hůl zvědům, aby je chránila před útoky Kenaánců (v legendách se zcela běžně zaměňuje nebo přímo ztotožňuje hůl Mojžíšova a hůl Áronova; viz rejstříkové heslo „Áron, jeho hůl“). Ohledně „muže na měsíci“ viz zde pozn. 35 k I, 6: 2 a příslušné rejstříkové heslo. 7 Temura 16a; viz též zde III, 7: 4; IV, 2: 3. Jozue představuje ideální typ „mudrcova učedníka“, a proto se v Talmudu ujala fráze: „I kdyby mi Jozue, syn Núnův, řekl, že…“ viz také Chulin 124a; Jevamot 45a; Berachot 24b (viz také Rabinoviczův výklad v pozn. 50); Tlmd jerušalmi, Jevamot 4,6a, kde by patrně mělo být h?mk lwq?, nikoli h?ml rw?q; Eldad (Epsteinovo vydání) 88; viz také Tlmd jerušalmi, Pe’a 1, 15a, kde se říká: „Jozuovi se prostřednictvím důmyslné argumentace podařilo zavést zákony, jež byly zjeveny Mojžíšovi na Sínaji.“ 8 Temura 16a. Zjevení Tóry Mojžíšovi bylo konečné. Proroci, kteří přišli po Mojžíšovi, ho nemohli ani zrušit, ani pozměnit; viz též Cvi Hirš Chajes: Torat neviim; dále viz zde pozn. 97 k IV, 2: 6; pozn. 42 k IV, 3: 4 a pozn. 13 k IV, 7: 1. 9 BR 6, 9. Co se týká označení knihy Deuteronomium jako „Kniha Zákona“ hrwth rps, viz Ginzberg in: R.E.J., LXVII, 135 (= Compte Rendu 21). Ohledně Jozua jako dokonalého typu učence viz zde pozn. 7. Podle spisu Pseudo-Filón (20; 20D) po Mojžíšově smrti přikázal Bůh Jozuovi: „Vezmi roucho moudrosti jeho (roucho, jež nosil Mojžíš?), obleč ho a opásej bedra svá opaskem 17
Louis Ginzberg | LEGENDY ŽIDŮ
vědomostí jeho; pak budeš proměněn a staneš se jiným člověkem!“ A stalo se, že jakmile roucho oblékl a přepásal se opaskem, mysl jeho byla osvícena a duch jeho byl probuzen. O jednom proslulém učiteli Mišny se říká, že svoji učenost připisoval faktu, že používal hůl, jež původně patřila velkému mistrovi, rabimu Meirovi; viz Tlmd jerušalmi, Nedarim 9, 41b a 1. Královská 19, 19-20.
2. Vstup do země zaslíbené V rámci přípravy tažení bylo nutné nejprve vybrat zvědy. Aby Jozue nezopakoval chybu, která se nevyplatila Mojžíšovi, vyslal na výzvědy Káleba a Pinchase, neboť na ně se mohl za všech okolností spolehnout.10 Káleb a Pinchas byli na své misi provázeni dvěma démony, manžely démonek Lilit a Machly. Tito démoni totiž nabídli služby Jozuovi ve chvíli, kdy se Mojžíšův nástupce jal plánovat vojenský postup; navrhli mu, že by je mohl vyslat na průzkum terénu. Jozue nabídku odmítl, leč démoni jeho slov nedbali. Posedli Káleba a Pinchase a proměnili vzhled těchto dvou mužů tak děsivým způsobem, že na obyvatele Jericha padla hrůza, jakmile na Izraelce jen pohlédli.11 V Jerichu se zvědové seznámili se ženou jménem Rachab. Byť jako nevěstka oddávala se čtyřicet let životu nemravnému, po příchodu Izraelců vzdala chválu Hospodinu, Bohu pravému, konvertovala k židovské víře a jako manželka Jozuova vedla již život zbožný a stala se pramátí osmi proroků a prorokyně Chuldy.12 10
Tnchm B. IV, 62; Tnchm, Šela 1: BaR 16, 1. Podle jiného pojetí byli jako zvědové vysláni Peres a Zerach, synové Judovi; viz II, 1: 7-8. Pseudo-Filón 20, 21 se naopak domnívá, že zvědové byli Kenaz a Seenamias (původní hebrejské jméno bylo buď Šema um? nebo Méša u?ym; viz 1. Paralipomenon 2, 42 a 43), tedy dva synové Kálebovi, jež Jozue nabádal, aby „činili jako otec jejich“ a neřídili se příkladem ostatních zvědů, kteří očerňovali Svatou zemi. 11 Avraham ben Mordekaj Galante: Kinat setarim 31c a 44d. V důsledku nejednoznačnosti podstatného jména chereš ?rj (segol atum, překládané jako „tajně“, „v přestrojení“) ve verši Jozue 2, 1 se v midrašické literatuře setkáváme s různými názory ohledně otázky, jak dalece se zvědům podařilo nevzbudit v obyvatelích Jericha podezření. Podle některých autorů zvědové předstírali, že jsou hluší a němí (obě slabiky se ve slově ?rj vokalizují s kamec a čtou se jako při vokalizaci s patach), zatímco podle jiných se zvědové přestrojili za kupce s hrnčířským zbožím (?rj se čte jako srj); podle dalších se vydávali za tesaře (obě slabiky v ?rj se vokalizují s kamec); viz také Sifrej Z. 18
Jozue
74; Rút raba 1, 1; Tnchm B. IV, 62; Tnchm, Šela 1; BaR 16, 1; Jelamdenu in: lexikon Aruch – srj; Likutim IV, 27a. 12 Sifrej N. 78; Sifrej Z. 75; BaR 8 (závěr); Megila 14b; EZ 22, 37 (zde se praví, že mezi Rachabinými potomky bylo celkem sedm králů a osm proroků); PR 40, 167b; Midraš Agada k Numeri 167 (dole); viz též zde III, 7: 2; IV, 9: 7. Osmi proroky a kněžími jsou: Jeremjáš a jeho otec Chilkijáš, Serajáš a jeho děd Machsejáš (Jeremjáš 51, 59), Báruk a jeho otec Nerijáš, ale také Chanameel a Šalúm, Jeremjášův bratranec, či podle některých (viz též Raši a David Kimchi k Jeremjáš 32, 12) jeho strýc. Podle některých autorit patřili mezi Rachabiny potomky také Ezechiel a jeho otec Buzí (jenž byl rovněž prorokem). Ohledně nemravného života, který Rachab vedla do času své konverze, viz kromě výše uvedených pramenů také Mechilta, Jitro 57a; Mechilta rŠbJ, 85; Zevachim 116b. V posledně citované pasáži se říká, že žila nemravným způsobem života od deseti do padesáti let. V legendě je Rachab vykreslena v černých barvách, aby byl patrný blahodárný účinek pokání; oprávněnost tohoto tvrzení je ovšem založena na autoritě biblického verše Jozue 2, 1. Josephus Flavius (Židovské starožitnosti V, 12) a targum k tomuto verši vykládají hnwz jako „majitel hostince“ (od /z „hostil“), zatímco rabi David Kimchi a Büchler (Büchler, Adolf: Die Priester und der Cultus im letzten Jahrzehnt des jerusalemischen Temples 63-64) upozorňují, že hnwz a atyqdnwp znamená totéž; viz též zde pozn. 106 k IV, 2: 7.
I měla Rachaba příležitost spatřit Boží divy přímo ve svém vlastním domě. Když dostavili se královští pochopové, aby prohledali dům, chtěla Rachaba izraelské zvědy ukrýt, leč Pinchas ji uklidnil slovy: „Jsem kněz. Kněží jsou jako andělé: viditelní, když chtějí být viděni, neviditelní, když nechtějí být viděni.“13 13
Tnchm B. IV, 62; Tnchm, Šelach 1; BaR 16, 1; VR 1, 1. Co se týká zázraku neviditelnosti, viz též zde II, 4: 6 (závěr); IV, 2: 2 a IV, 12: 8. Ve středověkých legendách se motiv neviditelnosti a znalosti kouzel a zaklínadel, jejichž prostřednictvím se člověk stane neviditelným, často opakuje; viz Raziel, ke konci þd rjaw. S touto představou jsou obeznámeny i legendy křesťanské; viz také Skutky Matoušovy, přibližně uprostřed; viz také rejstříkové heslo „neviditelnost“.
Po návratu zvědů se Jozue rozhodl překročit Jordán. Překročení řeky znamenalo příležitost pro uskutečnění zázraků, neboť bylo nezbytné představit Jozua očím lidu jako muže obdařeného autoritou. Sotva kněží v tomto posvátném okamžiku od lévijců převzali roli nosičů schrány 19
Louis Ginzberg | LEGENDY ŽIDŮ
Hospodinovy smlouvy a vkročili do Jordánu, vznesly se říční vody do výše tří set mil. Svědkem tohoto zázraku se stali všichni lidé na zemi.14 Na dně říčního koryta pak Jozue shromáždil Izraelce kolem schrány, přičemž prostřednictvím Božího zázraku se do úzkého prostoru mezi nosné tyče vešla celá pospolitost. I oznámil Jozue Izraelcům podmínky, za nichž jim Bůh dá Palestinu, a dodal, že pokud podmínky akceptovány nebudou, spadnou jim vody Jordánu v příštím okamžiku na hlavu. Poté se vydali na pochod korytem. Když blížili se k protějšímu břehu, dala se svatá schrána smlouvy, jež celou tu dobu stála uprostřed koryta, sama od sebe do pohybu, táhla svitu kněží za sebou a všechen ostatní lid předešla. 14
Tosefta, Sota 8, 1-4; Tlmd bavli 33b-34a; T. jerušalmi 7, 21d-22a; viz také zde III, 6: 16. Uvádí se, že rozdělení vod Jordánu bylo odměnou za dobré skutky Abrahamovy (Jelamdenu in: Jalkut II, 15); podle jiných autorit za dobré skutky Jákobovy (BR 76, 5; ŠirhšR 4, 4; viz také zde IV, 9: 5). Podle dalších za zásluhy Josefovy (viz též zde II, 1: 1).
Onen den byl událostmi přímo nabitý. Aniž by se je kdokoli odvážil napadnout, urazili Izraelci pěšky sedmdesát mil, došli k hoře Gerizímu a hoře Ébalu, kde posléze uskutečnili obřad, který jim byl přikázán Mojžíšem v knize Deuteronomium: šest kmenů vyšplhalo na horu Gerizím, šest kmenů na horu Ébal. Kolem schrány Hospodinovy smlouvy v údolí sevřeném mezi oběma vrcholky shromáždili se kněží a lévijci. S tvářemi obrácenými ke Gerizímu lévijci pravili: „Blaze muži, jenž neučinil sobě modlu, neboť před Hospodinem je to ohavnost,“ a všichni lidé na to odpověděli: „Amen.“ Po odříkání dvanácti požehnání podobného obsahu se lévijci otočili k hoře Ébalu a odrecitovali dvanáct kleteb, jež tvořily protějšek oněch požehnání, a lidé na ně opět odpověděli slovem „Amen.“ Poté vztyčen byl oltář na hoře Ébalu, vybudovaný z kamenů, jež Izraelci vynesli z koryta během průchodu Jordánem. Každý z těchto kamenů vážil sedmdesát se’jí. I byl pak oltář omítnut vápnem a vepsána byla do něj Tóra v sedmdesáti jazycích, aby poskytnuta zde byla pohanským národům příležitost učit se zákonu. V závěru se výslovně psalo, že pohané žijící mimo Palestinu budou Židy přijati laskavě, pakliže upustí od uctívání model. K tomu všemu došlo během jediného dne, tedy téhož dne, kdy překročen byl Jordán a kdy se konalo shromáždění na Gerizímu a Ébalu – téhož dne, kdy lidé dorazili do Gilgálu, kde zanechali kameny, z nichž vybudovali oltář.15 V Gilgálu uskutečnil Jozue obřad obřízky na těch, kteří se narodili v poušti a zůstali neobřezaní kvůli nepříznivému klimatu či z jiných důvodů.16 A právě na tomto místě došla mana, která přestala padat již 20
Jozue
v čase Mojžíšovy smrti, ale jejíž zásoby ještě nějaký čas vydržely.17 Jakmile se ukázalo, že starat se je třeba o každodenní živobytí, začali lidé opomíjet studium Tóry. Proto anděl pokynul Jozuovi, aby si sundal opánky a truchlil nad ztrátou studia Tóry.18 Chodit bos je totiž znamením zármutku. Anděl Jozuovi konkrétně vytkl, že připustil, aby se v rámci příprav na válku zanedbávalo studium Tóry a konání rituálu bohoslužeb. Zanedbání bohoslužeb lze považovat za hřích omluvitelný, leč zanedbání studia Tóry zasluhuje odpovídající trest.19 Zároveň anděl Jozua ubezpečil, že mu bude pomáhat, jen jej zapřísahal, aby se od něho neodtahoval, jak to činil Mojžíš, který dobré služby anděla odmítal.20 Andělem, jenž promlouval k Jozuovi, nebyl nikdo jiný než archanděl Michael.21 15
Mišna, Sota 7, 5; Tosefta, Sota 8, 5-11; Tlmd bavli, Sota 34a, 35b-37b; T. jerušalmi, Sota 7, 22a; Seder ’olam 9; Sifrej D. 55-57; Midraš tanaim 56, 57–58; Mechilta k Deuteronomium 189-190 (řádek 5 by mělo být <yrdsbw, ne <yrtsbw, viz i Mechilta, Ba-chodeš 2, 62b, nahoře, ale také výše citovanou pasáž Seder ’olam; rdsk hk znamená „v náležitém pořadí“); Trgm jerušalmi k Deuteronomium 27, 9 a 25. Podle Josepha (Josephus Flavius: Židovské starožitnosti V, 1, 19) se obřady na horách Gerizímu a Ébalu konaly po dobytí Svaté země, ne po vstupu do ní. Rabi Jišmael (Midraš tanaim 58) byl téhož názoru. Ohledně zázraku, jehož prostřednictvím se do úzkého prostoru vtěsnali všichni lidé, viz BR 5, 7 a paralelní pasáže citované Theodorem, ale i zde text II, 1: 17. Ohledně samovolného pohybu schrány smlouvy viz ŠR 36, 4; BaR 4, 20 (27b); zde text III, 6: 15. Co se týká konkrétní části Tóry, jež byla zapsána na kameny, viz výše zmiňovanou pasáž Mechilta k Deuteronomium; Ginzberg in: R.E.J. LXVII, 35 (= Compte Rendu 21); zde text III, 5: 19 a pozn. 9. Co se týká podmínek, za nichž se Izrael zřekne útoku na pohany, viz zde text IV, 1: 3. 16 Jevamot 71b-72a; Midraš Širhš 15a-15b; ŠirhšR 4, 6; viz také Midraš Agada ke Genesis 17, 8, kde se praví: „Izrael by nikdy nevstoupil do Svaté země, kdyby Jozue neobřezal ty, kteří se narodili v poušti, neboť tato země přislíbena byla patriarchům s podmínkou, že potomci jejich dodržovat budou obřad obřízky,“ viz také BR 46, 9; zde text III, 4: 20; pozn. 196 k II, 4: 28. Josephus Flavius (Židovské starožitnosti V, 1, 11) uvádí, že Gilgál znamená „volnost“, což je agadické vysvětlení výrazu „odvalení“ ve verši Jozue 5, 9, jímž Josephus patrně předpokládá výše naznačené pojetí, podle něhož až uskutečněním obřadu obřízky získali Izraelci na tomto místě s konečnou platností svobodu. 17 Tosefta, Sota 11, 2 (mana, jež Izraelcům napršela posledního dne, jim vystačila na devětatřicet dní); Seder ’olam 10; Mechilta, Va-jasa 5, 51b (kde je odlišný názor na to, jak dlouho ještě Izraelci jedli manu po Mojžíšově smrti; 21
Louis Ginzberg | LEGENDY ŽIDŮ
podle citované autority jim poslední mana vystačila na „čtrnáct let, během nichž Svatou zemi dobývali a rozdělovali si ji“); Kidušin 38a. Alegorický výklad verše Jozue 1, 11 podává ER 18, 101, kde se praví, že když Jozue přikazoval lidu připravit si zásoby potravy, nemyslel tím potravu k jídlu (dokud mana pršela, nebylo to ani nutné), ale nabádal lid, aby si připravil potravu duchovní – aby se kál ze svých hříchů, neboť jedině tak mohl být shledán hodným vstoupit do Svaté země. Zde se předpokládá, že mana pršela i po Mojžíšově skonu a přestala pršet teprve poté, co lid překročil Jordán; viz také zde III, 1: 9, kde je uvedena podobná legenda, v níž je zmiňován chléb, který si Izraelci vzali s sebou z Egypta. Agada, podle níž mana byla dána lidu Izraele odměnou za dobré skutky Mojžíšovy, je zcela běžná, viz také Pseudo-Filón 21A (závěr); náš text III, 1: 10 a III, 4: 8. 18 ER 18, 101-102. 19 Ejruvin 63b a paralelní pasáže na okraji; Agadat Ester 80. V těchto pramenech se Jozuovi vytýká i to, že držel bojovníky v táboře (odděleně od jejich manželek), i když k tomu nebyl důvod; viz také zde pozn. 526 k III, 4: 17; Tlmd jerušalmi, Ketubot 5, 30a-30b. Jozue je obviňován i za to, že se oženil s Rachabou (viz také IV, 1: 2), a za to, že když vstupoval do Svaté země, nemodlil se k Bohu, aby „zbavil Izrael náklonnosti ke zlému“; viz Pa’aneach, Ha’azinu (závěr); viz také rejstříkové heslo „Jozue“. 20 BR 97, 3; Tnchm B. II, 87; Tnchm, Mišpatim 18; Agadat Be-rešit 32, 64-65. Ohledně představy, podle níž Mojžíš odmítal pomoc anděla a trval na bezprostředním řízení Izraele Bohem, viz také Midraš tanaim 222; ŠR 32, 3-8; Tehilim 90, 390; Filón: Quaestiones et solutiones in Exodum II, 13; zde text III, 2: 18 a III, 5: 18 (závěr). 21 Agadat Be-rešit 32.64; Zerubbabel (Jellinekovo vydání 55; Wertheimerovo vydání 10); rabi Chananel je citován v Bachjově komentáři k verši Exodus 23, 20; Lekach tov a Midraš Agada ke zmiňované pasáži Exodus; BR 97, 3, kde je text třeba opravit ve shodě s ŠR 2, 5. Rovněž Afrahat se domnívá, že anděl, jenž se zjevil Jozuovi, byl Michael (Afrahat 57). V midraši Tnchm B. I. 17 je za „anděla tváře“ označen Michael, zatímco v Sanhedrin 38b je „anděl tváře“ ztotožněn s andělem, jehož služby Mojžíš odmítl, (viz Tnchm, Mišpatim 18) – zde je tedy „andělem tváře“ Metatron. Ve výše citované pasáži Zerubbabel je Michael ztotožněn s Metatronem v důsledku pokusu o harmonizaci; viz zde rejstříkové heslo „anděl Tváře“, „Michael“ a „Metatron“.
22