OBSAH
1. KAPITOLA 1. Úvod ............................................................................................................... 17 2. Dlouhá pouť ................................................................................................... 18 3. Faraón Židy pronásleduje ............................................................................ 23 4. Rozpolcení moře ........................................................................................... 30 5. Průchod Rudým mořem .............................................................................. 33 6. Záhuba Egypťanů .......................................................................................... 38 7. Píseň moře ..................................................................................................... 44 8. Hrozivá poušť ................................................................................................ 50 9. Nebeský pokrm ............................................................................................. 55 10. Sběr many ...................................................................................................... 59 11. Mirjamina studna ......................................................................................... 65 12. Amálekova válka s Izraelem ........................................................................ 70 13. Amálek je poražen ........................................................................................ 75 14. Jitro ................................................................................................................. 79 2. KAPITOLA 1. Starší jsou uvedeni do funkce ..................................................................... 83 2. Jitro je odměněn ............................................................................................ 87 3. Čas se blíží ..................................................................................................... 91 4. Pronárody Tóru odmítnou .......................................................................... 94 5. Hory soutěží o výsadu .................................................................................. 97 6. Tóra je nabídnuta Izraeli ............................................................................ 100 7. Izrael se připravuje na zjevení ................................................................... 103 8. Zjevení na hoře Sínaj .................................................................................. 106 9. První přikázání ............................................................................................ 111 10. Ostatní přikázání zjevená na Sínaji .......................................................... 115 11. Hluboká provázanost desatera přikázání ................................................ 122 12. Mojžíš vybrán jako prostředník ................................................................ 123 13. Mojžíš a andělé usilují o Tóru ................................................................... 127 14. Tóru získává Mojžíš .................................................................................... 132 15. Zlaté tele ....................................................................................................... 138 16. Za hřích Izraele je viněn Mojžíš ................................................................ 143 17. Potrestání hříšníků ..................................................................................... 147 18. Mojžíš se za lid přimlouvá ......................................................................... 150
19. Nevyzpytatelné cesty Boží ......................................................................... 153 20. Třináct atributů Božích .............................................................................. 156 21. Druhé desky ................................................................................................ 159 22. Sčítání lidu ................................................................................................... 165 23. Pokyny pro zhotovení Příbytku ................................................................ 168 3. KAPITOLA 1. Materiál, z něhož má být Příbytek zhotoven ........................................... 171 2. Besaleel ......................................................................................................... 173 3. Schrána svědectví s cheruby ...................................................................... 175 4. Stůl z akáciového dřeva a svícen ze zlata ................................................ 179 5. Oltář .............................................................................................................. 181 6. Symbolický význam stanu setkávání ........................................................ 184 7. Kněžská roucha ........................................................................................... 186 8. Náprsník vysázený drahými kameny ....................................................... 189 9. Závěrečné přípravy ke stavbě stanu setkávání ........................................ 192 10. Vztyčení stanu setkávání ........................................................................... 196 11. Vysvěcení kněží ........................................................................................... 198 12. Den deseti korun ........................................................................................ 201 13. Přerušené veselí ........................................................................................... 206 14. Dary náčelníků kmenů .............................................................................. 210 15. Zjevení ve stanu setkávání ......................................................................... 222 16. Očišťování tábora ........................................................................................ 225 17. Zapálení svícnu ........................................................................................... 229 4. KAPITOLA 1. Dvanáct náčelníků kmenů ......................................................................... 232 2. Sčítání Lévijců ............................................................................................. 235 3. Čtvero lévijských formací .......................................................................... 238 4. Čtvero znaků otcovského rodu ................................................................. 241 5. Tábor ............................................................................................................. 245 6. Rouhání a porušení Hospodinova svatého dne odpočinku .................. 248 7. Nevděčné zástupy ....................................................................................... 252 8. Egyptské maso a lahůdky ........................................................................... 254 9. Jmenování sedmdesáti starších ................................................................. 256 10. Eldad a Médad ............................................................................................ 260 11. Křepelky ....................................................................................................... 263 12. Áron a Mirjam očerňují Mojžíše .............................................................. 265 13. Mirjam je potrestána .................................................................................. 268 14. Vyslání zvědů ............................................................................................... 271 15. Významná jména ........................................................................................ 273
16. Zvědové v Palestině .................................................................................... 276 17. Zdánlivě nepříznivé zprávy ....................................................................... 279 18. Slzavá noc ..................................................................................................... 283 19. Nevděčnost potrestána ............................................................................... 285 20. Léta v nemilosti ........................................................................................... 290 5. KAPITOLA 1. Kórachova vzpoura ..................................................................................... 294 2. Kórach uráží Mojžíše a Tóru ..................................................................... 298 3. Mojžíš marně Kórachovi domlouvá ......................................................... 300 4. Kórach je potrestán s celou svou skupinou ............................................. 305 5. Ón, syn Peletův, i tři synové Kórachovi jsou ušetřeni ............................ 308 6. Izrael se přesvědčí o Áronově kněžství .................................................... 310 7. Vody Meríba ................................................................................................ 315 8. Hněv přivodí Mojžíšovi zkázu .................................................................. 318 9. Edóm se nezachová k Izraeli bratrsky ...................................................... 322 10. Tři pastýři ..................................................................................................... 324 11. Příprava Árona na blížící se smrt ............................................................. 327 12. Áronova smrt .............................................................................................. 329 13. Všichni truchlí pro Árona ......................................................................... 334 14. Falešní přátelé .............................................................................................. 336 15. Bronzový had .............................................................................................. 339 16. V Arnónu ..................................................................................................... 342 17. Emorejský král Síchon ............................................................................... 345 18. Obr Óg ......................................................................................................... 349 19. Mojžíš napomíná lid Izraele ...................................................................... 355 20. Balák, král Moábu ....................................................................................... 357 6. KAPITOLA 1. Bileám, pohanský prorok ........................................................................... 362 2. Balák vysílá k Bileámovi posly .................................................................. 365 3. Bileám přijímá Balákovo pozvání ............................................................. 368 4. Bileámova oslice .......................................................................................... 371 5. Bileám ohrožuje sám sebe ......................................................................... 375 6. Bileám a Balák ............................................................................................. 377 7. Bileámovy oběti jsou odmítnuty ............................................................... 378 8. Bileám velebí děti Izraele ........................................................................... 381 9. Bileám se ve svých nadějích zklame ......................................................... 385 10. Proklínání se obrací v žehnání .................................................................. 387 11. Bileám dá Balákovi podlou radu .............................................................. 390 12. Bohabojný Pinchas ..................................................................................... 392
13. Dvanáct zázraků ......................................................................................... 396 14. Pinchas je odměněn ................................................................................... 398 15. Dcery Selofchadovy .................................................................................... 401 16. Jozue je jmenován nástupcem ................................................................... 406 17. Mojžíšův odkaz Jozuovi ............................................................................. 410 18. Mojžíšovo poslední tažení ......................................................................... 412 19. Zdrcující porážka Midjánců ...................................................................... 416 20. Bileámův příšerný konec ........................................................................... 418 21. Vítězný návrat z válečného tažení ............................................................. 420 22. Bohatství přinášející zkázu ........................................................................ 423 23. Nad Mojžíšem je vynesen neodvolatelný rozsudek ................................ 425 24. Mojžíš v modlitbě prosí o odklad ............................................................. 427 25. Bůh se pokouší Mojžíše před smrtí utěšit ................................................ 436 26. Přímluvy za Mojžíše ................................................................................... 438 27. Mojžíš slouží Jozuovi .................................................................................. 442 7. KAPITOLA 1. Poslední den Mojžíšova života .................................................................. 445 2. Mojžíš spatří budoucnost .......................................................................... 448 3. Mojžíš se v nebi setká s Mesiášem ............................................................ 451 4. Mojžíšovy poslední hodiny ....................................................................... 452 5. Mojžíš žehná Izraeli .................................................................................... 456 6. Mojžíš chce zemřít ...................................................................................... 467 7. Mojžíš se vypořádá se Samaelem .............................................................. 471 8. Bůh políbí Mojžíšovu duši ......................................................................... 475 9. Všichni truchlí pro Mojžíše ....................................................................... 481 10. Samael marně pátrá po Mojžíšově duši ................................................... 483 11. Mojžíš převyšuje všechny zbožné ............................................................. 486 Seznam zkratek citovaných knih ......................................................................... 490 Stručný seznam okruhů citované literatury ....................................................... 510 Tabulky .................................................................................................................... 539 Přehled posvátných knih palestinského kánonu .......................................... 539 Přehled parašot Tóry ........................................................................................ 541 Přehled pořádků Mišny .................................................................................... 543 Přehled knih a pojednání Mišne Tory ............................................................ 546 Přehled měsíců a nejvýznamnějších svátků židovského kalendáře ............ 552 Numerická hodnota písmen hebrejské abecedy ........................................... 554 Vysvětlivky k obrázkům na obálce ...................................................................... 555
III. díl: Od exodu po Mojžíšovu smrt aneb Mojžíš na poušti 1. kapitola: 1. Úvod – 2. Dlouhá pouť – 3. Faraón Židy pronásleduje – 4. Rozpolcení moře – 5. Průchod Rudým mořem – 6. Záhuba Egypťanů – 7. Píseň moře – 8. Hrozivá poušť – 9. Nebeský pokrm – 10. Sběr many – 11. Mirjamina studna – 12. Amálekova válka s Izraelem – 13. Amálek je poražen – 14. Jitro 2. kapitola: 1. Starší jsou uvedeni do funkce – 2. Jitro je odměněn – 3. Čas se blíží – 4. Pronárody Tóru odmítnou – 5. Hory soutěží o výsadu – 6. Tóra je nabídnuta Izraeli – 7. Izrael se připravuje na zjevení – 8. Zjevení na hoře Sínaj – 9. První přikázání – 10. Ostatní přikázání zjevená na Sínaji – 11. Hluboká provázanost desatera přikázání – 12. Mojžíš vybrán jako prostředník – 13. Mojžíš a andělé usilují o Tóru – 14. Tóru získává Mojžíš – 15. Zlaté tele – 16. Za hřích Izraele je viněn Mojžíš – 17. Potrestání hříšníků – 18. Mojžíš se za lid přimlouvá – 19. Nevyzpytatelné cesty Boží – 20. Třináct atributů Božích – 21. Druhé desky – 22. Sčítání lidu – 23. Pokyny pro zhotovení Příbytku 3. kapitola: 1. Materiál, z něhož má být Příbytek zhotoven – 2. Besaleel – 3. Schrána svědectví s cheruby – 4. Stůl z akáciového dřeva a svícen ze zlata – 5. Oltář – 6. Symbolický význam stanu setkávání – 7. Kněžská roucha – 8. Náprsník vysázený drahými kameny – 9. Závěrečné přípravy ke stavbě stanu setkávání – 10. Vztyčení stanu setkávání – 11. Vysvěcení kněží – 12. Den deseti korun – 13. Přerušené veselí – 14. Dary náčelníků kmenů – 15. Zjevení ve stanu setkávání – 16. Očišťování tábora – 17. Zapálení svícnu 4. kapitola: 1. Dvanáct náčelníků kmenů – 2. Sčítání Lévijců – 3. Čtvero lévijských formací – 4. Čtvero znaků otcovského rodu – 5. Tábor – 6. Rouhání a porušení Hospodinova svatého dne odpočinku – 7. Nevděčné zástupy – 8. Egyptské maso a lahůdky – 9. Jmenování sedmdesáti starších – 10. Eldad a Médad – 11. Křepelky – 12. Áron a Mirjam očerňují Mojžíše – 13. Mirjam je potrestána – 14. Vyslání zvědů – 15. Významná jména – 16. Zvědové v Palestině – 17. Zdánlivě nepříznivé zprávy – 18. Slzavá noc – 19. Nevděčnost potrestána – 20. Léta v nemilosti 13
Louis Ginzberg
5. kapitola: 1. Kórachova vzpoura – 2. Kórach uráží Mojžíše a Tóru – 3. Mojžíš marně Kórachovi domlouvá – 4. Kórach je potrestán s celou svou skupinou – 5. Ón, syn Peletův, i tři synové Kórachovi jsou ušetřeni – 6. Izrael se přesvědčí o Áronově kněžství – 7. Vody Meríba – 8. Hněv přivodí Mojžíšovi zkázu – 9. Edóm se nezachová k Izraeli bratrsky – 10. Tři pastýři – 11. Příprava Árona na blížící se smrt – 12. Áronova smrt – 13. Všichni truchlí pro Árona – 14. Falešní přátelé – 15. Bronzový had – 16. V Arnónu – 17. Emorejský král Síchon – 18. Obr Óg – 19. Mojžíš napomíná lid Izraele – 20. Balák, král Moábu 6. kapitola: 1. Bileám, pohanský prorok – 2. Balák vysílá k Bileámovi posly – 3. Bileám přijímá Balákovo pozvání – 4. Bileámova oslice – 5. Bileám ohrožuje sám sebe – 6. Bileám a Balák – 7. Bileámovy oběti jsou odmítnuty – 8. Bileám velebí děti Izraele – 9. Bileám se ve svých nadějích zklame – 10. Proklínání se obrací v žehnání – 11. Bileám dá Balákovi podlou radu – 12. Bohabojný Pinchas – 13. Dvanáct zázraků – 14. Pinchas je odměněn – 15. Dcery Selofchadovy – 16. Jozue je jmenován nástupcem – 17. Mojžíšův odkaz Jozuovi – 18. Mojžíšovo poslední tažení – 19. Zdrcující porážka Midjánců – 20. Bileámův příšerný konec – 21. Vítězný návrat z válečného tažení – 22. Bohatství přinášející zkázu – 23. Nad Mojžíšem je vynesen neodvolatelný rozsudek – 24. Mojžíš v modlitbě prosí o odklad – 25. Bůh se pokouší Mojžíše před smrtí utěšit – 26. Přímluvy za Mojžíše – 27. Mojžíš slouží Jozuovi 7. kapitola: 1. Poslední den Mojžíšova života – 2. Mojžíš spatří budoucnost – 3. Mojžíš se v nebi setká s Mesiášem – 4. Mojžíšovy poslední hodiny – 5. Mojžíš žehná Izraeli – 6. Mojžíš chce zemřít – 7. Mojžíš se vypořádá se Samaelem – 8. Bůh políbí Mojžíšovu duši – 9. Všichni truchlí pro Mojžíše – 10. Samael marně pátrá po Mojžíšově duši – 11. Mojžíš převyšuje všechny zbožné
14
III
OD EXODU PO MOJŽÍŠOVU SMRT ANEB MOJŽÍŠ NA POUŠTI
1. KAPITOLA
1. Úvod – 2. Dlouhá pouť – 3. Faraón Židy pronásleduje – 4. Rozpolcení moře – 5. Průchod Rudým mořem – 6. Záhuba Egypťanů – 7. Píseň moře – 8. Hrozivá poušť – 9. Nebeský pokrm – 10. Sběr many – 11. Mirjamina studna – 12. Amálekova válka s Izraelem – 13. Amálek je poražen – 14. Jitro
1. Úvod V době, kdy lid Izraele vyšel z Egypta – když se dům Jákobův odpoutal od lidu mluvícího cizí řečí –, stal se „Jákob svatostánkem Jeho a Izrael Jeho panstvím“. Židovská legenda se pokouší popsat, jak Boží svatostánek, náboženství Izraele a Jeho panství, tj. počátky Izraele jako národa, postupně vznikaly v období mezi exodem a vstupem do Svaté země. Mojžíš zde není popisován jen jako největší náboženský vůdce Izraele, ale i jako první vůdce národní; je „nejmoudřejším z moudrých, otcem proroků“, ale též „králem v zemi Ješurún, když shromažďovali se představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny“. Odtud pramení Mojžíšovo jedinečné postavení v židovské legendě, na něž si nemůže činit nárok ani Abraham, přítel Boží, ani Šalomoun, nejmoudřejší z lidí, ani Elijáš, pomocník v čase nouze. Velké náboženské a národní instituce, jako šabat, svatostánek a mnoho dalších „Božích přikázání zjevených Mojžíšovi“, jsou s jeho životem a dílem bytostně svázány. Skrze zázrak s manou se posvěcení šabatu stalo Mojžíšovi existenční záležitostí a byl to v podstatě on, kdo vztyčil první svatostánek, stan setkávání. Mojžíšovo působení se proto ani zdaleka neomezuje na minulost, ale nedílně se pojí s každodenním během národního života. Je zřejmé, že lidová představivost využívá k propojování stávajícího stavu věcí s minulými událostmi nejpřirozenější možnou metodu – symboliku. V tomto svazku proto předkládáme množství symbolických výkladů konkrétních pravidel (např. symbolický význam svatostánku), jež tak docela do sféry legend nepatří. Leč život Mojžíšův, jak pojímán jest legendou židovskou, by byl žalostně neúplný, kdybychom hranici mezi legendou 17
Louis Ginzberg
a symbolismem rozlišovali příliš přísně. S touto jedinou výjimkou se však tento díl způsobem uspořádání a prezentace materiálu neliší od předchozích svazků ničím.
2. Dlouhá pouť Exodus by byl neuskutečnitelný, kdyby Josefovy kosti zůstaly v Egyptě. V době, kdy lid hebrejský soustředil se čistě jen na shromažďování egyptských cenností, umínil si Mojžíš, že vyhledá místo, na němž odpočívá Josefovo tělo.1 Nebyl to však nikterak snadný úkol. Mojžíš věděl, že Josef byl pochován v mauzoleu egyptských králů, leč vzhledem k velkému množství těl jiných nedokázal zjistit, které ostatky patří Josefovi. Tehdy přispěchala mu na pomoc matka Mojžíšova, Jókebeda. Dovedla syna svého přesně k místu, kde ležely Josefovy kosti. Jakmile se k nim Mojžíš přiblížil, skrze vůni, která se z nich linula a šířila do ovzduší, poznal, že našel ty pravé.2 Potíže tím však neskončily. Vyvstala otázka, jak se k ostatkům dostat. Josefův sarkofág se totiž nacházel hluboko v zemi a Mojžíš netušil, jak ho z takové hloubky vyzvednout. 1
Tosefta, Sota 4, 8; PK 10, 85b; Mechilta, Be-šalach (atjytp) 24a; ŠirhšR 1, 7; viz též zde II, 1: 38. V ŠR 18, 10 se praví: „Mojžíš byl zaměstnán péčí o Josefovo tělo a shromažďováním materiálu, který měl Jákob přichystaný pro potřeby svatostánku“; viz též zde III, 3: 5. 2 Neznámý midraš citovaný v Sabba, Be-šalach 74b; BHM VI, 112; Agadat Širhš II, 3; viz též Schechterovy poznámky k posledně citované pasáži. Co se týká vůně, jež se line z živých i mrtvých těl zbožných, viz zde pozn. 92 k I, 6: 5 a text II, 1: 5; viz také Berachot 43b, kde se praví, že v čase příštím budou mladí muži Izraele vonět jako Libanon. Ohledně vůně mrtvých těl zbožných v křesťanských legendách viz Vyprávění o zesnutí a nanebevzetí Panny Marie (De transitu beatae Mariae Virginis, 2. verze, 10) a Smith, Henry Preserved in: ZDMG (Zeitschrift der Deutschen morgenländischen Gesellschaft) 66, 167.
„Josefe,“ pravil Mojžíš, zatímco stál bezradně na okraji hrobu, „nadešel čas, aby naplnila se slova tvoje, když jsi mi říkal: ,Bůh tě jistě navštíví a ty odtud vyneseš kosti mé.‘“ Ještě ani nedomluvil a rakev se zachvěla a vystoupila na povrch. Ale ani pak nebylo všem trampotám konec. Egyptští kouzelníci umístili k Josefově rakvi dva zlaté psy, aby tam hlídali a zuřivě štěkali, kdykoli by se někdo odvážil přiblížit. Jejich štěkot býval pokaždé slyšet po celé zemi od jedno18
LEGENDY ŽIDŮ
ho konce na druhý, což činilo vzdálenost ekvivalentní čtyřicetidennímu pochodu. Jakmile tedy Mojžíš přistoupil k rakvi blíž, psi se varovně rozštěkali. „Pojďte se, lidi, podívat na ten zázrak!“ umlčel je Mojžíš. „Skuteční, živí psi neštěkají, ale tihle nepraví psi, vytvoření magií, se o to pokoušejí!“3 3
ŠR 20, 19; PK 10, 86a-86b. Ohledně rozměrů země egyptské viz Pesachim 94a a zde text II, 4: 30 a 32. Magičtí psi představují reminiscenci na Serapida (Serapis, řec. Osorápis, Sarápis), jenž býval zpodobňován jako pes; viz Tertulián: Ad nationes libri duo 11, 8. V pozdějších pramenech se hovoří o několika druzích magických zvířat, např. o psech, lvech či býcích. Jakmile na tato zvířata narazil uprchlý otrok, zvířata tak dlouho štěkala, řvala a bučela, dokud nebyl uprchlík dopaden; v čase egyptského exodu se však neozvalo ani jedno zvíře; viz Jalkut David k Exodus 11, 7. Další podrobnosti o pátrání po Josefově rakvi najdete zde v pozn. 723; v textu II, 1: 38, ale také III, 1: 14, III, 2: 15 a pozn. 156.
To, co prohlásil o skutečných, živých psech, byla pravda. Psi Egypťanů na děti Izraele totiž ani jednou nezaštěkali, i když v době, kdy Egypťané pohřbívali své prvorozené, štěkali pořád. Za odměnu předal Bůh Izraelcům přikázání, že mají házet psům právě to maso, které mají sami zakázané jíst, neboť Hospodin neodepře žádnému z tvorů Svých odměnu, která mu náleží.4 Psi byli vlastně odměněni dvojnásobně, neboť exkrementy jejich používají se v koželužství k činění pergamenů, z nichž se zhotovují svitky Tóry, i k moření schránek mezuzot a modlitebních řemínků tefilin (fylaktérií).5 4 5
Mechilta, Mišpatim 20, 98a; ŠR 31, 9; Trgm jerušalmi k Exodus 22, 30. Perek Šira (závěr); Jalkut I, 187.
Jakmile zajistil si Mojžíš rakev Josefovu, mohli se Izraelci dát na pochod. Egypťané jim nekladli do cesty žádné překážky. Sám faraón je doprovázel, aby se ubezpečil, že ze země opravdu odejdou.6 Dokonce si vzpomněl, že mu jeho rádci předtím radili, aby Izraelcům nepovolil odchod, a tak je faraón v hněvu všechny zabil.7 6
Mechilta, Be-šalach (atjytp) 23b. Do odchodu dětí Izraele z Egypta se nikdy nestalo, aby některý otrok ze země uprchl, neboť země egyptská byla ze všech stran uzavřená; viz Mechilta, Jitro 1, 58b; Mechilta rŠbJ 88; viz též pozn. 3. – Během putování Izraele pouští měl Mojžíš rakev s Josefovým tělem stále ve svém stanu; viz Pesachim 67a; viz též zde pozn. 422 k II, 1: 29. 7 Zohar II, 45a-45b; viz též zde pozn. 230 k II, 4: 32. 19
Louis Ginzberg
Bůh nedovolil Izraelcům cestovat do země zaslíbené přímou cestou hned z několika důvodů. Chtěl, aby nejprve došli na Sínaj a převzali tam Zákon. Navíc ještě nevypršel čas, který měly pronárody vyměřený pro přebývání ve Svaté zemi. Nejdůležitější ze všeho ovšem bylo, že z dlouhé pouti pouští kynul Izraelcům nezměrný užitek duchovní a hmotný. Kdyby po odchodu z Egypta vypravili se do Palestiny přímou cestou, hned by se každý začal cele věnovat obdělávání přidělené části země a nezbyl by mu žádný čas pro studium Tóry. V poušti však zproštěni byli Hebrejové povinností starat se o každodenní živobytí a mohli si pečlivě osvojovat Zákon. Vydat se urychleně do Svaté země a bezprostředně ji obsadit by ani nebylo výhodné, neboť když se Kenaánci doslechli, že se Izraelci ubírají do Palestiny, spálili úrodu, pokáceli stromy, zničili přístřeší svá a zaházeli prameny – to vše jen proto, aby zemi učinili neobyvatelnou. „Neslíbil jsem otcům jejich,“ pravil Bůh, „že dám potomkům jejich zemi zdevastovanou a zpustošenou, ale zemi oplývající samými dobrými věcmi. Proto vodit je budu pouští čtyřicet let, aby Kenaánci měli dostatek času napravit zkázu, kterou napáchali.“8 8
Mechilta, Be-šalach (atjytp) 23b; Mechilta rŠbJ 38; ŠR 20, 11-17 (zde je uvedeno ještě mnoho dalších důvodů, proč musel Izrael dlouho putovat pouští); viz též Sifra 18, 3, kde se praví: „Kenaánci ctili Abrahama, za což odměněni byli tím, že si mohli na čtyřicet let oddychnout“; viz též pozn. 413 k II, 1: 29. V pseudoklementinských Recognitiones 1, 35 se také uvádí, že putováním pouští se Izrael učil disciplíně a čerpal z něho povzbuzení ke studiu; viz také Josephus Flavius: Židovské starožitnosti II, 15, 3 a zde text III, 4: 20.
Vzhledem k četným zázrakům, jež během cesty pouští učiněny byly pro Izraelce, padla na ostatní pronárody bázeň. Jejich muži poklesli na duchu a zcela pozbyli kuráž. Neodvážili se Izraelce napadnout. O to jednodušší bylo zemi dobýt.9 9
ŠR 20, 16. Podle Hadar k Exodus 13, 17 byli Pelištejci s Egypťany příbuzensky spřízněni, a proto si Bůh nepřál, aby Izrael prošel zemí Pelištejců.
Ani tím ovšem vyčerpán nebyl seznam důvodů, proč upřednostněno bylo dlouhé putování pouští. Abraham slavnostně slíbil, že po určitou, přesně vymezenou dobu bude žít s Pelištejci v míru, leč konec tohoto období pokojného dosud nenastal. Navíc existovaly obavy, že pohled na zemi Pelištejců vyvolá v Izraelcích smutné vzpomínky a přiměje je k rychlému návratu do Egypta, neboť kdysi pro ně byla tato krajina scenérií hořkého zklamání. 20
LEGENDY ŽIDŮ
Původně totiž žili v Egyptě jedno sto a osmdesát let pokojně a dařilo se jim, aniž by je tamní lid jakkoli obtěžoval. Pak však povstal Ganón, potomek Josefův z kmene Efrajim, a vyhlásil: „Ukázal se mi Hospodin a pokynul mi, abych vás vyvedl z Egypta.“ Jediní, kteří jej tehdy poslechli, byli Efrajimovci. Tito velcí hrdinové a sebejistí a udatní bojovníci, hrdí na královský původ svůj, neboť přímými byli potomky Josefovými, opustili zemi a vypravili se předčasně do Palestiny.10 Vzali si s sebou jen zbraně, zlato a stříbro, ale žádné zásoby, neboť předpokládali, že jídlo a pití si buď koupí cestou nebo se ho zmocní násilím, pakliže by majitelé nebyli ochotni podělit se o ně za peníze. 10
Mechilta, Be-šalach (atjytp) 23b-24a a Šira 9, 42b-43a; Mechilta rŠbJ 3738; Sanhedrin 92b; ŠR 20, 11; PK 10, 85a-85b: PRE 48; Va-joša 54; jeruzalémské targumy k Exodus 13, 17; Trgm k Žalmům 78, 9; Trgm k 1 Paralipomenon 7, 21-22; viz též Jelamdenu in: Jalkut II k Žalmu 78 a Tehilim 81, 368. Předák Efrajimovců se nazývá /wng, /wngy a /wwg ve výše citované pasáži PRE – přesná podoba jeho jména zůstává nejistá; nejpravděpodobnější verzí je /wny; viz Žalmy 77, 17 a Sanhedrin 98b, kde /wny je jedním ze jmen Mesiášových – zatímco podle textu jeruzalémských targumů uvedených v Machzor Vitry 167 je Ganón jméno pelištejského krále, který zaútočil na Efrajimovce, jež vedl Jaír, a pobil je. Tato legenda s velkou pravděpodobností reprezentuje do značné míry vzpomínku na reálnou historickou událost – na války mezi Egyptem a Kenaánem, jež jsou v El-amarnských dopisech (Achetatonský archív) velmi často zmiňovány; viz Levy, Emil: Der Auszug aus Ägypten im Lichte der Wissenschaft in: Monatsschrift für Geschichte und Wissenschaft des Judentums 55, 285 a Ginzberg: Unbekannte Sekte 339-340. V posledně citované pasáži se naznačuje, že by mohla existovat spojitost mezi legendou o předčasném exodu Efrajimovců a vírou v příchod Mesiáše, syna Efrajimova, jenž dostaví se ještě před Mesiášem, synem Davidovým. Co se týká války mezi Egyptem a Kenaánem v časech předizraelských, viz též Knihu jubileí 46, 9-11, kde se píše o tom, že se Amrám účastnil vojenského tažení Egypta proti Kenaánu a zemřel v Zemi zaslíbené. Nezvyklou zmínku v ŠirhšR 2, 7 ohledně předčasného pokusu o exodus za časů Amrámových je třeba vysvětlit ve shodě s výše citovanou pasáží Knihy jubileí a výše citovanými midrašickými texty, v nichž je selhání Efrajimovců zaznamenáno; viz také zde pozn. 12 k II, 4: 3 a text IV, 10: 15. Josef, jenž dosáhl v Egyptě vlivného a význačného postavení, oddával se radovánkám tohoto života do té míry, že zapomněl na otce svého, který oplakával smrt syna svého, a neinformoval jej, že je stále naživu (viz také zde II, 1: 9 a pozn. 370 k II, 1: 27). Za tento hřích byl potrestán: dvě stě tisíc 21
Louis Ginzberg
potomků Josefových – Efrajimovců – bylo pobito rukama Pelištejců; viz Chasidim 231 a 232. Tento závěr byl s velkou pravděpodobností založen na frázi <ybr <ymy lbatyw použité v 1 Paralipomenon 7, 22 ve spojitosti se smrtí Efrajimovců a na verši Genesis 37, 34, v němž Jákob obdrží nepříznivou zprávu o Josefově smrti. Také Josephus Flavius: Židovské starožitnosti II, 15, 3 hovoří o starších válečných střetnutích mezi Pelištejci a Hebreji.
Po celodenním pochodu shledali, že dorazili do blízkosti Gatu, do míst, kde pastýři, zaměstnávaní obyvateli města, soustřeďovali svěřená stáda. Efrajimovci je požádali, aby jim některé ovce prodali, neboť měli v plánu je porazit a zahnat jimi hlad, leč pastýři odmítli uzavřít s nimi obchod. „Abychom se o ně mohli podělit,“ vysvětlovali pastýři, „museli by být ovce naše. Brav by nám musel patřit!“ Když Efrajimovci viděli, že pastýři nehodlají jim laskavě vyhovět, použili sílu. Pastevci však začali křičet a vzbudili pozornost obyvatel Gatu, kteří jim přispěchali na pomoc. Mezi Izraelci a Pelištejci vypukla divoká potyčka. Trvala celý den. Lidé z Gatu si totiž uvědomili, že sami se Efrajimovcům ubránit nedokáží, a tak požádali o pomoc obyvatele okolních pelištejských měst. Následujícího dne dorazila armáda čtyřiceti tisíc mužů odhodlaných se Efrajimovcům postavit. Po třídenním půstu Izraelcům již docházely síly, a tak byli rozdrceni. Jen deset z nich zachránilo holý život a vrátilo se do Egypta, aby sdělili Efrajimovi, jaká zkáza stihla potomky jeho. Muži pak truchlili mnoho dní. Tento předčasný pokus Efrajimovců opustit Egypt se stal první záminkou k ujařmení Izraele. Od té chvíle zachovávali Egypťané ostražitost a drželi Hebreje v zemi násilím. Efrajimovci si ovšem svoji zkázu zasloužili. Byli potrestáni, neboť ignorovali přání otce svého, Josefa, jenž potomky své na smrtelném loži svém důrazně upozorňoval, aby je ani nenapadlo odejít ze země dřív, než se objeví skutečný vykupitel. Po smrti své byli Efrajimovci zostuzeni, neboť těla jejich nepohřbena zůstala ležet na bitevním poli poblíž Gatu po mnoho let. I z toho důvodu Bůh zamýšlel nasměrovat Izraelce na delší trasu z Egypta do Kenaánu, neboť je chtěl ušetřit pohledu na zhanobené mrtvoly. Hebrejové by pak nejspíš ztratili odvahu a z obavy, že by je mohl čekat stejný osud jako bratry jejich, mohli by se spěšně do Egypta vrátit a znovu upadnout do otroctví.11 11
Jašar, Šemot 137a-137b; PRE 58; Mechilta, Be-šalach (atjytp) 24a; viz také zde II, 4: 1.
22