Obsah Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím
Copyright © Magdalena Wagnerová, 2022 Photos © Pavel Jeřábek a Magdalena Wagnerová, 2022 Copyright © Nakladatelství PLOT, 2022
ISBN 978-80-7428-435-9
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.
/
9
Praha děsuplná / 13 Věže sebevrahů / 21 Ve stínu Golema / 27 Počátky křesťanství v Čechách / 35 Oběti z kamene / 39 Kamenný pastýř / 43 Nejstarší rotunda v Čechách / 47 Svatý Jan pod Skalou / 51 Šemíkův hrob / 55 Vargač / 59 Sázavský ďábel / 63 Král českých hradů / 69 Přání jedné dívky / 73 Perchta nejen z Rožmberka / 79 Branišovský les / 85 Zázračná Dobrá Voda / 89 Svatý kámen / 93 V šumavském zášeří / 97 Ticho katakomb / 109 Prácheňský poklad / 113 Světce / 117 Šibenice / 121 Velíz / 125 Brána do pekla / 129 Poselství skal / 135 Panenské torzo / 139 Pravčická brána / 143 Trpasličí jeskyně / 147 Zlaté podzemí / 151 Švédský bubeník a ti druzí / 155 Svíbský les / 161
3
Magická místa Čech a Moravy 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39.
Sedlec samá kost / 165 Veřejová skála / 169 Devět křížů / 173 Králův stůl / 177 Velehrad / 181 Býčí skála / 185 Žuráň alias Napoleonův stůl / Macocha / 193
Prameny, odkazy a další literatura
4
Ratibořice
189 /
197
5
Magická místa Čech a Moravy 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39.
Sedlec samá kost / 165 Veřejová skála / 169 Devět křížů / 173 Králův stůl / 177 Velehrad / 181 Býčí skála / 185 Žuráň alias Napoleonův stůl / Macocha / 193
Prameny, odkazy a další literatura
4
Ratibořice
189 /
197
5
Magická místa Čech a Moravy
Nejkrasší lunojasné noci budívaly v duši mé zpravidla pocit stísněnosti, kdežto za nejzběsilejších nočních bouří, když celý obzor zdál se býti v plamenu a blesky sjížděly v divokém reji z oblaků, bývalo mi nejvolněji, nejsvěžeji… Zapomínalť jsem na vše, co mě hnětlo a skličovalo, co mě v klidu děsívalo… Jakub Arbes
6
7
Magická místa Čech a Moravy
Nejkrasší lunojasné noci budívaly v duši mé zpravidla pocit stísněnosti, kdežto za nejzběsilejších nočních bouří, když celý obzor zdál se býti v plamenu a blesky sjížděly v divokém reji z oblaků, bývalo mi nejvolněji, nejsvěžeji… Zapomínalť jsem na vše, co mě hnětlo a skličovalo, co mě v klidu děsívalo… Jakub Arbes
6
7
Magická místa Čech a Moravy
Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím Místa záhadná, tajemná či dokonce obestřená jistým mystickým nebezpečím přitahovala pozornost člověka odedávna. Není tedy divu, že je naše země jako hustá pavučina pilného pavouka protkaná sítí temných míst a objektů opředených příběhy, jež mohou nahánět strach – a často ho skutečně nahánějí. Lidé se za určitých okolností a v určitých situacích rádi bojí, a je to právě jejich strach, jenž vytváří živnou půdu pro trudné historie, děsivé příběhy a hrůzostrašná poselství, která neúnavně putují navzdory času od generace ke generaci a přežívají jako nezničitelný, varovně vztyčený prst: „Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím!“ našeptává od nepaměti náš vnitřní hlas, ale málokdo je ochoten uposlechnout. Jedna z nejčastějších otázek, jež si lidé v tomto smyslu odpradávna kladli, se týkala pekla a říše mrtvých. Kde leží peklo a kudy se lze dostat dovnitř – anebo naopak, kudy se bytosti z této temné říše mohou dostat zpátky na zem? Kde hledat bránu do říše zemřelých a případně jak se jí vyhnout? Jeden z nejslavnějších římských básníků Publius Vergilius Maro byl přesvědčený, že vchod do podsvětí je v tzv. Sibylině jeskyni nedaleko Neapole, kudy podle pověsti prošel už bájný Aeneas. Peklo se stalo silným inspiračním zdrojem mnoha velkým básníkům. Jedno z nejkrásnějších zpodobení pekla pochází z doby italské renesance. Dante Alighieri zasadil první část neopakovatelné Božské komedie do pekla, kam básníka přivádí právě Vergilius. Peklu předchází tzv. předpeklí, kde přebývají neteční, samotné peklo je vlastně jakási kónická propast, tvořená devíti soustřednými kruhy. První kruh obývají neviňátka a velké postavy antiky, kteří zemřeli nepokřtěni. Další kruhy již patří skutečným hříšníkům, seřazeným podle velikosti jejich hříchu od lehčích až k těm nejtěžším. Zde je zastoupeno smilstvo, obžerství,
8
9
Magická místa Čech a Moravy
Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím Místa záhadná, tajemná či dokonce obestřená jistým mystickým nebezpečím přitahovala pozornost člověka odedávna. Není tedy divu, že je naše země jako hustá pavučina pilného pavouka protkaná sítí temných míst a objektů opředených příběhy, jež mohou nahánět strach – a často ho skutečně nahánějí. Lidé se za určitých okolností a v určitých situacích rádi bojí, a je to právě jejich strach, jenž vytváří živnou půdu pro trudné historie, děsivé příběhy a hrůzostrašná poselství, která neúnavně putují navzdory času od generace ke generaci a přežívají jako nezničitelný, varovně vztyčený prst: „Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím!“ našeptává od nepaměti náš vnitřní hlas, ale málokdo je ochoten uposlechnout. Jedna z nejčastějších otázek, jež si lidé v tomto smyslu odpradávna kladli, se týkala pekla a říše mrtvých. Kde leží peklo a kudy se lze dostat dovnitř – anebo naopak, kudy se bytosti z této temné říše mohou dostat zpátky na zem? Kde hledat bránu do říše zemřelých a případně jak se jí vyhnout? Jeden z nejslavnějších římských básníků Publius Vergilius Maro byl přesvědčený, že vchod do podsvětí je v tzv. Sibylině jeskyni nedaleko Neapole, kudy podle pověsti prošel už bájný Aeneas. Peklo se stalo silným inspiračním zdrojem mnoha velkým básníkům. Jedno z nejkrásnějších zpodobení pekla pochází z doby italské renesance. Dante Alighieri zasadil první část neopakovatelné Božské komedie do pekla, kam básníka přivádí právě Vergilius. Peklu předchází tzv. předpeklí, kde přebývají neteční, samotné peklo je vlastně jakási kónická propast, tvořená devíti soustřednými kruhy. První kruh obývají neviňátka a velké postavy antiky, kteří zemřeli nepokřtěni. Další kruhy již patří skutečným hříšníkům, seřazeným podle velikosti jejich hříchu od lehčích až k těm nejtěžším. Zde je zastoupeno smilstvo, obžerství,
8
9
Magická místa Čech a Moravy
Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím lakomství, rozmařilost, zuřivost, lenost, aby podobně jako lidská zloba vše kulminovalo v sedmém kruhu, kde jsou násilníci nejrůznějšího druhu od lupičů, sebevrahů, rouhačů, sodomitů a lichvářů až po tyrany a vrahy. Osmý kruh je zasvěcený svůdcům, prodavačům odpustků, pokrytcům a všemožným dalším podvodníkům, a devátý zrádcům. Dante s Vergiliem se dostávají až do středu země, do které je zabořený Lucifer se třemi tlamami, kterými drtí největší zrádce všech dob – Jidáše jako zrádce Krista a Bruta s Cassiem jako zrádce Caesara. Bylo by ovšem zavádějící setrvávat pouze v evropském prostoru. Peklo se týká patrně všech lidí na celém světě. Pozornost Američanů se v této souvislosti často obrací k francouzské čtvrti New Orleans, kde se na místních hřbitovech údajně nachází hned sedm bran do říše mrtvých. K této otázce se musela vymezit pravděpodobně každá kultura. Už staří Mayové si vyprávěli o labyrintu podzemních chodeb plných škorpionů, kudy protékají potoky krve a všechny směřují k Jeskyni křišťálového hrobu. Ani Asie nezůstává pozadu. V Turkmenistánu, uprostřed pouště Karakum, tvoří bránu do pekla kráter, kde hoří unikající zemní plyn už půl století. V Japonsku, poblíž lázeňského městečka Beppu na ostrově Kjúšú, vyvěrají ze země horké prameny, popsané již ve starých buddhistických textech, a jeden z nich zvaný Chinoike Jigoku čili Pekelný rybníček má prý na svědomí samotný ďábel. Také Číňané nabízejí k tomuto tématu mnoho míst, tím nejznámějším je pravděpodobně město duchů Fengdu neboli rozsáhlý komplex klášterních budov plný skulptur ďáblů a démonů včetně „Mostu do bezmoci“. Tento prastarý kamenný most z doby dynastie Ming musí přejít každá duše zemřelého člověka, aby se dostala do podsvětí. Po stopách podsvětí, zásvětí či přímo pekla ale nemusíme pátrat na opačném konci světa, stačí se porozhlédnout v našich končinách. O hradu Houska v lůně kokořínských hvozdů kolují pověsti, při kterých stydne krev v žilách, a název oblíbeného jihočeského zámku Hluboká skrývá pekelný odkaz už ve svém názvu. V dávném 9. století, kdy ještě na místě dnešního zámku stálo dřevěné hradiště, tady bez zjevné příčiny zničehonic pukla skála, čímž vznikla hluboká trhlina, odkud se linul sirný zápach. Vylézala odtamtud podivná stvoření, která se nepodobala ani lidem, ani zvířatům. Jak jinak, pokud šlo o bránu do pekla?!
10
11
Magická místa Čech a Moravy
Neradno ubírati se cestou, která je zahalena tajemstvím lakomství, rozmařilost, zuřivost, lenost, aby podobně jako lidská zloba vše kulminovalo v sedmém kruhu, kde jsou násilníci nejrůznějšího druhu od lupičů, sebevrahů, rouhačů, sodomitů a lichvářů až po tyrany a vrahy. Osmý kruh je zasvěcený svůdcům, prodavačům odpustků, pokrytcům a všemožným dalším podvodníkům, a devátý zrádcům. Dante s Vergiliem se dostávají až do středu země, do které je zabořený Lucifer se třemi tlamami, kterými drtí největší zrádce všech dob – Jidáše jako zrádce Krista a Bruta s Cassiem jako zrádce Caesara. Bylo by ovšem zavádějící setrvávat pouze v evropském prostoru. Peklo se týká patrně všech lidí na celém světě. Pozornost Američanů se v této souvislosti často obrací k francouzské čtvrti New Orleans, kde se na místních hřbitovech údajně nachází hned sedm bran do říše mrtvých. K této otázce se musela vymezit pravděpodobně každá kultura. Už staří Mayové si vyprávěli o labyrintu podzemních chodeb plných škorpionů, kudy protékají potoky krve a všechny směřují k Jeskyni křišťálového hrobu. Ani Asie nezůstává pozadu. V Turkmenistánu, uprostřed pouště Karakum, tvoří bránu do pekla kráter, kde hoří unikající zemní plyn už půl století. V Japonsku, poblíž lázeňského městečka Beppu na ostrově Kjúšú, vyvěrají ze země horké prameny, popsané již ve starých buddhistických textech, a jeden z nich zvaný Chinoike Jigoku čili Pekelný rybníček má prý na svědomí samotný ďábel. Také Číňané nabízejí k tomuto tématu mnoho míst, tím nejznámějším je pravděpodobně město duchů Fengdu neboli rozsáhlý komplex klášterních budov plný skulptur ďáblů a démonů včetně „Mostu do bezmoci“. Tento prastarý kamenný most z doby dynastie Ming musí přejít každá duše zemřelého člověka, aby se dostala do podsvětí. Po stopách podsvětí, zásvětí či přímo pekla ale nemusíme pátrat na opačném konci světa, stačí se porozhlédnout v našich končinách. O hradu Houska v lůně kokořínských hvozdů kolují pověsti, při kterých stydne krev v žilách, a název oblíbeného jihočeského zámku Hluboká skrývá pekelný odkaz už ve svém názvu. V dávném 9. století, kdy ještě na místě dnešního zámku stálo dřevěné hradiště, tady bez zjevné příčiny zničehonic pukla skála, čímž vznikla hluboká trhlina, odkud se linul sirný zápach. Vylézala odtamtud podivná stvoření, která se nepodobala ani lidem, ani zvířatům. Jak jinak, pokud šlo o bránu do pekla?!
10
11
Magická místa Čech a Moravy
1. Praha děsuplná (Loretánské náměstí, Černínský palác, Vyšehrad, Čertovka, Faustův dům) Česká metropole prý ukrývá na svém území hned dvanáct pekelných bran, některé prameny uvádějí číslo devět, jiní se spokojí s číslem sedm. Všichni se ovšem shodnou, že jedna ze zásadních bran do pekla leží hluboko pod Černínským palácem na Hradčanech. Monumentální stavba na Loretánském náměstí k sobě přitahovala pozornost odedávna. Už Josef Kajetán Tyl napsal, že „prázdnota a tichost panuje na hrbolitém, nedlaženém prostranství Loretánském, před majorátním domem hrabat Černínských. Stojíť tu onen ohromný, poutníka úžasem naplňující velikán jako na pustinách žalostivý odsouzenec a hledí toužebně svým množstvím prázdných oken na mimojdoucí; žádný ale nepřichází s pomocí. V tato místa zabluzuje toliko pouhá zvědavost aneb nemohutná outrpnost, a takž tu nezbývá opuštěnému obru jiné útěchy než melancholický zpěv zvonečků na protější Loretě a nábožné modlení vedlejších kapucínů.“ Je možné, že domnělá dvanáctá pekelná brána na Loretánském náměstí souvisí s kněžnou Drahomírou, chotí Vratislava I. a matkou slavného Václava. Pověst popisuje, jak se za obzvlášť bouřlivých nocí dlažba na náměstí trhá, z hlubin vyjíždí ohnivý kočár tažený koňmi, kterým šlehají z nozder plameny, na kozlíku sedí šílená kněžna Drahomíra, práská bičem a volá: „Bude zle! Bude zle!“ Kočár objede náměstí a propadne se zpátky do země na stejném místě, kde kněžna kdysi dávno, když po Václavově smrti prchala z Hradu, proklela křesťany. Stávala zde rotunda svatého Matouše. Později tu vztyčili sloup, aby ho v roce 1788 zase zbořili, a tak je poslední památkou na tuto neslavnou událost už jen dům dodnes zvaný U Drahomířina sloupu, kde mimo jiné žila až do své smrti manželka našeho druhého prezidenta, paní Hana Benešová. A v Černínském paláci sídlí Ministerstvo zahraničních věcí. Za jeho silnými zdmi se v minulosti rovněž odehrálo mnoho temných příběhů, jako by pekelné síly nad tímto místem stále měly nějakou moc. Spojitosti s pekelnými rejdy nabízí i Vyšehrad. Vchod do podzemí se podle mnoha pramenů nalézá nedaleko rotundy svatého Martina,
12
13
Magická místa Čech a Moravy
1. Praha děsuplná (Loretánské náměstí, Černínský palác, Vyšehrad, Čertovka, Faustův dům) Česká metropole prý ukrývá na svém území hned dvanáct pekelných bran, některé prameny uvádějí číslo devět, jiní se spokojí s číslem sedm. Všichni se ovšem shodnou, že jedna ze zásadních bran do pekla leží hluboko pod Černínským palácem na Hradčanech. Monumentální stavba na Loretánském náměstí k sobě přitahovala pozornost odedávna. Už Josef Kajetán Tyl napsal, že „prázdnota a tichost panuje na hrbolitém, nedlaženém prostranství Loretánském, před majorátním domem hrabat Černínských. Stojíť tu onen ohromný, poutníka úžasem naplňující velikán jako na pustinách žalostivý odsouzenec a hledí toužebně svým množstvím prázdných oken na mimojdoucí; žádný ale nepřichází s pomocí. V tato místa zabluzuje toliko pouhá zvědavost aneb nemohutná outrpnost, a takž tu nezbývá opuštěnému obru jiné útěchy než melancholický zpěv zvonečků na protější Loretě a nábožné modlení vedlejších kapucínů.“ Je možné, že domnělá dvanáctá pekelná brána na Loretánském náměstí souvisí s kněžnou Drahomírou, chotí Vratislava I. a matkou slavného Václava. Pověst popisuje, jak se za obzvlášť bouřlivých nocí dlažba na náměstí trhá, z hlubin vyjíždí ohnivý kočár tažený koňmi, kterým šlehají z nozder plameny, na kozlíku sedí šílená kněžna Drahomíra, práská bičem a volá: „Bude zle! Bude zle!“ Kočár objede náměstí a propadne se zpátky do země na stejném místě, kde kněžna kdysi dávno, když po Václavově smrti prchala z Hradu, proklela křesťany. Stávala zde rotunda svatého Matouše. Později tu vztyčili sloup, aby ho v roce 1788 zase zbořili, a tak je poslední památkou na tuto neslavnou událost už jen dům dodnes zvaný U Drahomířina sloupu, kde mimo jiné žila až do své smrti manželka našeho druhého prezidenta, paní Hana Benešová. A v Černínském paláci sídlí Ministerstvo zahraničních věcí. Za jeho silnými zdmi se v minulosti rovněž odehrálo mnoho temných příběhů, jako by pekelné síly nad tímto místem stále měly nějakou moc. Spojitosti s pekelnými rejdy nabízí i Vyšehrad. Vchod do podzemí se podle mnoha pramenů nalézá nedaleko rotundy svatého Martina,
12
13