neusnadním jednoduchým návodem, jak se zařadit, protože to, co vypadá v principu jednoduše, může být v praxi dosti složité. Asi nejdůležitější příčinou bývá naše tendence zaměřovat se zejména na negativní aspekty určité dóši. A termín dóša znamená v doslovném překladu ze sanskrtu „vada, chyba“ či „to, co má narušovat“. I tím odráží skutečnost, jak snadno se při určování a zařazování sebe sama můžeme zmýlit.
Jací jsme Váta , pit ta a k apha
Jak již víme, náš způsob stravování ovlivňuje celá řada návyků, potřeb, smyslových vjemů a celkový stav trávicího systému. Nyní je na čase věnovat pozornost dalšímu velmi důležitému hledisku, a tím je naše individuální nastavení. Ájurvéda vychází z předpokladu, že člověk je energetickou vibrační bytostí, kterou tvoří dvě složky: hmotná a pocitová. Hmotná složka v podobě fyzického těla je nezbytná, abychom si skrze interakci s fyzickým světem ujasňovali své tendence a preference. I z toho důvodu nám byla dána jedinečná prakrti, která je přesně v souladu s naším záměrem v tomto životě. Svou vlastní prakrti přesto často zpochybňujeme a bojujeme s přijetím toho, kým jsme, nebo žijeme bez vědomí svého skutečného potenciálu. I já jsem se dlouho trápila určitými rysy své konstituce, ale o tom až za chvíli. Vedle fyzické existuje ještě psychologicko-emotivní neboli pocitová stránka prakrti. I v tomto případě je nám dána taková konstituce, jež nejlépe odpovídá životní zkušenosti, kterou jsme si pro tento svět vybrali. Hmotný i pocitový aspekt se pak snoubí v tzv. tridóšickém systému, s nímž je nezbytné se seznámit pro lepší porozumění ájurvédě i vlastnímu já. Život je z pohledu ájurvédy kombinací tří principů – pohybu (váta), látkové přeměny (pitta) a soudržnosti (kapha). Termín dóša pak označuje fyzickou podobu, kterou na sebe zmíněné principy berou. Váta vznikla ze sanskrtského slovesného kořene vá-, váti, což je vanout, foukat nebo se pohybovat. Etymologický původ slova pitta není znám, ale symbolizuje především horko nebo oheň. Kapha znamená hlen neboli hutný vodnatý výpotek, který na sebe váže další částice, a tudíž tak přináší soudržnost. Jak jsem zmínila již na začátku knihy, máme velkou potřebu zařadit se do určitého konstitučního typu a mechanicky následovat doporučení pro danou skupinu. Viděla jsem lidi, kteří skončili s deseti různými typy od deseti různých ájurvédských terapeutů, což je dovedlo pouze k většímu chaosu. Ani já vám nic
40
á j u r v é d s k á v ý ž i va p r o z d r av í
Naším životním úkolem je držet všechny dóši v rovnováze, proto ale musíme nejprve poznat jejich charakter, co jim dělá dobře a co nikoliv, a podle toho se zařídit. Pojďme se podívat na jednotlivé principy váta, pitta a kapha z hlediska jejich rovnovážného a nerovnovážného nastavení.
Váta se obvykle interpretuje jako náchylnost k nadměrnému, chaotickému
a zmatenému pohybu či aktivitě. Je to neklidný člověk, který rychle mluví, přeskakuje z tématu na téma, nepamatuje si, co bylo před hodinou, natož před měsícem, neustále generuje nápady a má mnoho zájmů. Nikdy není schopen přijít včas či zaplatit složenky bez penále. To je jedna ze stereotypních charakteristik jedince se zvýšenou vátou neboli vátovou nerovnováhou. A pak tu máme obrázek vnímavého člověka, který čte mezi řádky, má bohatý vnitřní svět a tvořivost, ať již vyjádřenou či nikoliv, který dokáže žít v tichu bez závislosti na vnějším a v tomto případě i vnitřním světě. Takový člověk respektuje své rozdílnosti a je tolerantní vůči odlišnostem ostatních, protože důvěřuje tomu, co cítí a vnímá. To by byl pokus o zobrazení rovnovážného stavu váty a jeho projevu v celkové charakteristice člověka.
Pi t ta typ bývá nejčastěji charakterizován jako cholerik, který svou silou a schop-
ností v řídících nebo vztahových pozicích ovládá své okolí, zaměřuje se na výkonnost, komunikuje s ostatními o tom, co je třeba udělat a jak nejlépe daného výsledku dosáhnout. Silný vztah k jídlu se u něj projevuje tím, že když má hlad, vědí to všichni a raději se mu klidí z cesty nebo mu zajistí kvalitní pokrm, protože pitta ví, co je dobré, a je vybíravý. V tomto popisu se patrně pozná hodně čtenářů, protože právě pitta, oheň, který plane v naší mysli v touze vědět víc, nás nejčastěji přivede ke čtení knih tohoto žánru. Ovšem pak také můžeme spatřit člověka, který je zaměřený na cíl. Naplňuje své osobní, ale i společenské přesvědčení a v harmonii se svým okolím se soustředí na způsob, jak vlastní představy realizovat. Pitta typ se raduje z kvalitního výsledku, který otevírá další možnosti a přináší prosperitu jak jemu,
z a ž í vá n í
41
neusnadním jednoduchým návodem, jak se zařadit, protože to, co vypadá v principu jednoduše, může být v praxi dosti složité. Asi nejdůležitější příčinou bývá naše tendence zaměřovat se zejména na negativní aspekty určité dóši. A termín dóša znamená v doslovném překladu ze sanskrtu „vada, chyba“ či „to, co má narušovat“. I tím odráží skutečnost, jak snadno se při určování a zařazování sebe sama můžeme zmýlit.
Jací jsme Váta , pit ta a k apha
Jak již víme, náš způsob stravování ovlivňuje celá řada návyků, potřeb, smyslových vjemů a celkový stav trávicího systému. Nyní je na čase věnovat pozornost dalšímu velmi důležitému hledisku, a tím je naše individuální nastavení. Ájurvéda vychází z předpokladu, že člověk je energetickou vibrační bytostí, kterou tvoří dvě složky: hmotná a pocitová. Hmotná složka v podobě fyzického těla je nezbytná, abychom si skrze interakci s fyzickým světem ujasňovali své tendence a preference. I z toho důvodu nám byla dána jedinečná prakrti, která je přesně v souladu s naším záměrem v tomto životě. Svou vlastní prakrti přesto často zpochybňujeme a bojujeme s přijetím toho, kým jsme, nebo žijeme bez vědomí svého skutečného potenciálu. I já jsem se dlouho trápila určitými rysy své konstituce, ale o tom až za chvíli. Vedle fyzické existuje ještě psychologicko-emotivní neboli pocitová stránka prakrti. I v tomto případě je nám dána taková konstituce, jež nejlépe odpovídá životní zkušenosti, kterou jsme si pro tento svět vybrali. Hmotný i pocitový aspekt se pak snoubí v tzv. tridóšickém systému, s nímž je nezbytné se seznámit pro lepší porozumění ájurvédě i vlastnímu já. Život je z pohledu ájurvédy kombinací tří principů – pohybu (váta), látkové přeměny (pitta) a soudržnosti (kapha). Termín dóša pak označuje fyzickou podobu, kterou na sebe zmíněné principy berou. Váta vznikla ze sanskrtského slovesného kořene vá-, váti, což je vanout, foukat nebo se pohybovat. Etymologický původ slova pitta není znám, ale symbolizuje především horko nebo oheň. Kapha znamená hlen neboli hutný vodnatý výpotek, který na sebe váže další částice, a tudíž tak přináší soudržnost. Jak jsem zmínila již na začátku knihy, máme velkou potřebu zařadit se do určitého konstitučního typu a mechanicky následovat doporučení pro danou skupinu. Viděla jsem lidi, kteří skončili s deseti různými typy od deseti různých ájurvédských terapeutů, což je dovedlo pouze k většímu chaosu. Ani já vám nic
40
á j u r v é d s k á v ý ž i va p r o z d r av í
Naším životním úkolem je držet všechny dóši v rovnováze, proto ale musíme nejprve poznat jejich charakter, co jim dělá dobře a co nikoliv, a podle toho se zařídit. Pojďme se podívat na jednotlivé principy váta, pitta a kapha z hlediska jejich rovnovážného a nerovnovážného nastavení.
Váta se obvykle interpretuje jako náchylnost k nadměrnému, chaotickému
a zmatenému pohybu či aktivitě. Je to neklidný člověk, který rychle mluví, přeskakuje z tématu na téma, nepamatuje si, co bylo před hodinou, natož před měsícem, neustále generuje nápady a má mnoho zájmů. Nikdy není schopen přijít včas či zaplatit složenky bez penále. To je jedna ze stereotypních charakteristik jedince se zvýšenou vátou neboli vátovou nerovnováhou. A pak tu máme obrázek vnímavého člověka, který čte mezi řádky, má bohatý vnitřní svět a tvořivost, ať již vyjádřenou či nikoliv, který dokáže žít v tichu bez závislosti na vnějším a v tomto případě i vnitřním světě. Takový člověk respektuje své rozdílnosti a je tolerantní vůči odlišnostem ostatních, protože důvěřuje tomu, co cítí a vnímá. To by byl pokus o zobrazení rovnovážného stavu váty a jeho projevu v celkové charakteristice člověka.
Pi t ta typ bývá nejčastěji charakterizován jako cholerik, který svou silou a schop-
ností v řídících nebo vztahových pozicích ovládá své okolí, zaměřuje se na výkonnost, komunikuje s ostatními o tom, co je třeba udělat a jak nejlépe daného výsledku dosáhnout. Silný vztah k jídlu se u něj projevuje tím, že když má hlad, vědí to všichni a raději se mu klidí z cesty nebo mu zajistí kvalitní pokrm, protože pitta ví, co je dobré, a je vybíravý. V tomto popisu se patrně pozná hodně čtenářů, protože právě pitta, oheň, který plane v naší mysli v touze vědět víc, nás nejčastěji přivede ke čtení knih tohoto žánru. Ovšem pak také můžeme spatřit člověka, který je zaměřený na cíl. Naplňuje své osobní, ale i společenské přesvědčení a v harmonii se svým okolím se soustředí na způsob, jak vlastní představy realizovat. Pitta typ se raduje z kvalitního výsledku, který otevírá další možnosti a přináší prosperitu jak jemu,
z a ž í vá n í
41
tak i okolí. Příliš idealistické? Nikoliv, pouze jsem popsala harmonicky žijícího pitta jedince.
K apha jedinec je známý především jako spokojený „gaučový“ typ, který plní přání ostatních a sám nic nevyžaduje. Jen mu prosím nerušte jeho klid, nic po něm nechtějte a on bude spokojený. Vždy se na něj můžete spolehnout, ale nesmíte očekávat inovaci, zejména v konfliktní situaci, protože se vyhýbá řešení sporů. Ty příliš narušují jeho pracně vytvořenou harmonii. Kapha typ proto setrvává ve vztazích či situacích, které mu léta nepřinášejí naplnění, ale přesto doufá, že se to nějak, někdy a zejména samo vyřeší. A nakonec tu máme harmonický obrázek kapha jedince, který žije klidně ve vztahu k sobě i svému okolí, protože vnímá intenzivně každou disharmonii a z životní zkušenosti ví, že je třeba ji řešit hned na samém začátku, než naroste. Bolest, která by pak následovala, je tedy odvratitelná.
Prop o jení principů v životě Podle ájurvédy všichni prožíváme totéž, ale každý jinak, protože jsme unikátní osobnosti. Potkáváme sice lidi, se kterými sdílíme podobnost, rozeznáváme shodné vlastnosti či emoce, nicméně ve své podstatě to, jací jsme, jak prožíváme život, je v našem podání vždy jedinečné. A na tom se podílí všechny tři principy svým osobitým způsobem. Představme si, že lidské tělo je nádoba, ve které se odehrává nekonečné množství dynamických dějů. Mám-li používat ájurvédskou terminologii, hmotný a stabilitu dávající princip kapha drží věci pohromadě a váže jednu část s druhou. Jeho podstatou jsou těžké a nehybné prvky země a vody. Voda je elementem, který v sobě obsahuje nekonečné množství dalších prvků a slouží coby rezervoár. V něm se odehrává pohyb, jenž vede ke komunikaci, výměně informací a následné proměně jednoho stavu ve druhý. Pohyb je podstatou života a projevuje se dechem či srdečním tepem. Ve fyzickém těle, ale i mysli dochází k neustálému pohybu a přenosu z jednoho místa na druhé, vděčíme za to elementům vzduchu a prostoru. Jejich přirozeností je putovat z místa na místo, aniž by existovala předem určená trasa. Podobně, jako je pírko nebo balonek unášen větrem, tak i pohyb probíhá v těle ve směru největšího proudu. Vše se děje za účelem vzájemného působení, jež vede k transformaci. Život a vše, co se v něm odehrává, není ve své podstatě nic jiného než „vztahování“. Při něm dochází k vědomé či nevědomé změně, která představuje látkovou přeměnu neboli metabolismus. Základem transformace jsou pak prvky ohně a částečně i vody, neboť kdyby v těle planul pouze oheň, byl by příliš silný, a tudíž škodlivý. Jeho sílu proto utlumuje přítomnost tekutého média.
42
á j u r v é d s k á v ý ž i va p r o z d r av í
V mnoha textech o ájurvédě vidíme snahu o zjednodušení konceptu, a tak se například užívají pojmenování podle ročních období. Pitta tedy jednoznačně končí jako letní typ nebo léto, váta jako zimní typ a kapha jako jarní typ. Viděla jsem i další kategorizace, ale myslím, že je dobré držet se původního názvosloví zejména proto, že má své hluboké opodstatnění. To, že jsou nám termíny vzdálené, neznamená, že nepatří do našeho povědomí.
Dese t konstitučních skupin Pochopení a určení naší vlastní konstituce, prakrti neboli osobitého propojení principů, může působit na první pohled jednoduše, nicméně jde o složitější téma. Jak je vůbec možné, že se veškerá populace naší planety, v tomto momentě čítající téměř 8 miliard lidí, může rozdělit do deseti konstitučních skupin? Možné to je, když se díváme na hlavní společné rysy, převládající tendence, nikoliv na způsoby, jakým se tyto tendence projevují. I proto ájurvéda léčí lidi, kteří mají problémy, a nikoliv samotné problémy jako takové. Neexistují obecně platná doporučení, která jsou použitelná na veškeré nebo většinu situací. V tomto ohledu ájurvéda frustruje jedince, kteří hledají návod na použití nebo snadný recept na život.
Přeh l ed ko n s t i t u čn ích s ku pi n
R R R R
převládající váta
R
převládající dvě dóši:
převládající pitta převládající kapha váta-pitta-kapha v ideálním poměru
váta-pitta pitta-kapha váta-kapha kapha-pitta kapha-váta pitta-váta
z a ž í vá n í
43
tak i okolí. Příliš idealistické? Nikoliv, pouze jsem popsala harmonicky žijícího pitta jedince.
K apha jedinec je známý především jako spokojený „gaučový“ typ, který plní přání ostatních a sám nic nevyžaduje. Jen mu prosím nerušte jeho klid, nic po něm nechtějte a on bude spokojený. Vždy se na něj můžete spolehnout, ale nesmíte očekávat inovaci, zejména v konfliktní situaci, protože se vyhýbá řešení sporů. Ty příliš narušují jeho pracně vytvořenou harmonii. Kapha typ proto setrvává ve vztazích či situacích, které mu léta nepřinášejí naplnění, ale přesto doufá, že se to nějak, někdy a zejména samo vyřeší. A nakonec tu máme harmonický obrázek kapha jedince, který žije klidně ve vztahu k sobě i svému okolí, protože vnímá intenzivně každou disharmonii a z životní zkušenosti ví, že je třeba ji řešit hned na samém začátku, než naroste. Bolest, která by pak následovala, je tedy odvratitelná.
Prop o jení principů v životě Podle ájurvédy všichni prožíváme totéž, ale každý jinak, protože jsme unikátní osobnosti. Potkáváme sice lidi, se kterými sdílíme podobnost, rozeznáváme shodné vlastnosti či emoce, nicméně ve své podstatě to, jací jsme, jak prožíváme život, je v našem podání vždy jedinečné. A na tom se podílí všechny tři principy svým osobitým způsobem. Představme si, že lidské tělo je nádoba, ve které se odehrává nekonečné množství dynamických dějů. Mám-li používat ájurvédskou terminologii, hmotný a stabilitu dávající princip kapha drží věci pohromadě a váže jednu část s druhou. Jeho podstatou jsou těžké a nehybné prvky země a vody. Voda je elementem, který v sobě obsahuje nekonečné množství dalších prvků a slouží coby rezervoár. V něm se odehrává pohyb, jenž vede ke komunikaci, výměně informací a následné proměně jednoho stavu ve druhý. Pohyb je podstatou života a projevuje se dechem či srdečním tepem. Ve fyzickém těle, ale i mysli dochází k neustálému pohybu a přenosu z jednoho místa na druhé, vděčíme za to elementům vzduchu a prostoru. Jejich přirozeností je putovat z místa na místo, aniž by existovala předem určená trasa. Podobně, jako je pírko nebo balonek unášen větrem, tak i pohyb probíhá v těle ve směru největšího proudu. Vše se děje za účelem vzájemného působení, jež vede k transformaci. Život a vše, co se v něm odehrává, není ve své podstatě nic jiného než „vztahování“. Při něm dochází k vědomé či nevědomé změně, která představuje látkovou přeměnu neboli metabolismus. Základem transformace jsou pak prvky ohně a částečně i vody, neboť kdyby v těle planul pouze oheň, byl by příliš silný, a tudíž škodlivý. Jeho sílu proto utlumuje přítomnost tekutého média.
42
á j u r v é d s k á v ý ž i va p r o z d r av í
V mnoha textech o ájurvédě vidíme snahu o zjednodušení konceptu, a tak se například užívají pojmenování podle ročních období. Pitta tedy jednoznačně končí jako letní typ nebo léto, váta jako zimní typ a kapha jako jarní typ. Viděla jsem i další kategorizace, ale myslím, že je dobré držet se původního názvosloví zejména proto, že má své hluboké opodstatnění. To, že jsou nám termíny vzdálené, neznamená, že nepatří do našeho povědomí.
Dese t konstitučních skupin Pochopení a určení naší vlastní konstituce, prakrti neboli osobitého propojení principů, může působit na první pohled jednoduše, nicméně jde o složitější téma. Jak je vůbec možné, že se veškerá populace naší planety, v tomto momentě čítající téměř 8 miliard lidí, může rozdělit do deseti konstitučních skupin? Možné to je, když se díváme na hlavní společné rysy, převládající tendence, nikoliv na způsoby, jakým se tyto tendence projevují. I proto ájurvéda léčí lidi, kteří mají problémy, a nikoliv samotné problémy jako takové. Neexistují obecně platná doporučení, která jsou použitelná na veškeré nebo většinu situací. V tomto ohledu ájurvéda frustruje jedince, kteří hledají návod na použití nebo snadný recept na život.
Přeh l ed ko n s t i t u čn ích s ku pi n
R R R R
převládající váta
R
převládající dvě dóši:
převládající pitta převládající kapha váta-pitta-kapha v ideálním poměru
váta-pitta pitta-kapha váta-kapha kapha-pitta kapha-váta pitta-váta
z a ž í vá n í
43
zakazují tu či onu potravinu, snaží se zdravě jíst, a přitom jejich myšlenky bloudí u chutného, ale z jejich pohledu nezdravého jídla. Projevují tím své vnitřní odmítání části sebe sama a trestají se za svou nedokonalost. Extrémním vyjádřením je mentální anorexie, ale v naší společnosti existují i skrytější, méně závažné formy problematického vztahu k jídlu. Dovolím si tvrdit, že zdravý vztah k jídlu, nezatěžkaný neurózou nebo závislostí, je poměrně vzácný.
Z a žívání a emoce
Jak jíme, je pro mě odrazem toho, jaký máme vztah k životu. Jak jej trávíme a prožíváme situace, které nás potkávají a které si nejen vybíráme, ale doslova a do písmene také tvoříme. Jsou například lidé, kteří si doma nevaří. Pro své hosty jsou ochotni strávit hodiny v kuchyni, ale pro sebe si neuvaří. Prý jim to nestojí za to nebo se jim nechce. Co tím vlastně říkají? Vyjadřují tak neochotu věnovat energii, lásku a pozornost sami sobě, starat se o sebe, dávat si to nejlepší, co život nabízí, živit se životem. Místo toho hledají naplnění skrze jiné lidi a bohužel často skončí v situaci, kdy se nemají o koho starat. Málokdy je to ale přinutí k tomu, aby začali pečovat o toho, kdo jim je k dispozici neustále: sami o sebe. Jste například typ člověka, který bez přemýšlení zhltne jídlo a už běží za další povinností či dobrodružstvím? Znamená to, že žijete v hlavě. Nežijete ve svém těle, prožíváte skrze myšlenky, nikoliv skrze fyzické pocity. Při svých aktivitách a snažení často zapomínáme, že naším cílem není dokázat co nejvíce. Tato ambice nepřinese uspokojení, protože neexistuje konečné naplnění našich cílů. Vždy se najde něco většího a lepšího, co jsme ještě nedokázali. Soustředíme-li se pouze na cíl a zapomínáme-li přitom na cestu, po níž jsme k cíli dospěli, uběhne nám více než polovina života, a to ta lepší polovina. Cestu přitom můžeme vnímat jako zkušenost či prožitek, zaměření se na dobrý pocit, který nám naše jednání v souladu s naší vnitřní bytostí přináší. Tak je tomu i s jídlem. Ačkoliv je jídlo prostředkem, jak tělu dodávat životní energii, můžeme tak činit mechanicky nebo skrze zážitek. V tom případě se naše smysly spojí s vůní, barvou a chutí jídla, s jeho skrytou energií, a my ucítíme radost a obohatíme se o novou zkušenost jak se stravováním, tak sami se sebou. Zmiňme si jeden extrémní případ; totiž jedince mezi námi, kteří odmítají život, částečně nebo jako celek, skrze vyrovnanou, harmonickou stravu. Neustále si
48
á j u r v é d s k á v ý ž i va p r o z d r av í
Proč je tak přirozená a jednoduchá záležitost jako jídlo opředena tolika psychologickými smyčkami? Odpovědí může být několik, ale chtěla bych se zaměřit na jednu zvláště důležitou, a tou jsou emoce.
Emoce jsou reakcemi na vnější situace, které ovlivňují naši životní zkušenost. V naší mysli rozlišujeme obvykle emoce negativní, tedy ty, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity, a pozitivní, jež přinášející pocity příjemné. Jsme zvyklí procházet životem skrze omezení, a tak máme paradoxně větší zkušenost s těmi negativními, i když naším skutečným cílem je zažívání pocitů kladných. Důležité je zejména trávení emocí. Mysl je schopná zaměřit se v daném okamžiku pouze na jednu věc. To je pravda, s níž rádi polemizujeme. Udělala jsem to kdysi i já jako žačka 6. třídy základní školy, když jsem neoblíbenému učiteli matematiky demonstrovala svou schopnost jíst (nacpala jsem si do pusy svačinu) a zároveň zpívat, i když jen brumendo (víc s chlebem v puse nešlo). Pro mě se jednalo o triumfální důkaz, že je možné dělat více věcí naráz. V době největšího rozkvětu mého pitta životního stylu jsem byla hrdá, kolik toho dokážu zvládnout najednou. Při mé výkonnosti a síle jsem měla značně široký záběr. Nicméně postupem času jsem zjišťovala, že přece jen existuje podstatný rozdíl mezi automatickým nevědomým chováním a chováním vědomým. Co se týče vědomého chování, mysl je skutečně schopna v daném okamžiku věnovat soustředěnou pozornost pouze jedné věci. Zaplať bůh, tato její schopnost se dá využít neuvěřitelným způsobem, například při léčení. Ovšem vedle vědomé pozornosti jsme ještě ovlivňováni nevědomím. To má tendenci nám způsobovat problémy do té doby, než si je připustíme, uvědomíme. Teprve poté máme možnost vybrat si, jak zareagujeme na životní okolnosti, a svůj život si tak z velké míry tvořit sami.
z a ž í vá n í
49
zakazují tu či onu potravinu, snaží se zdravě jíst, a přitom jejich myšlenky bloudí u chutného, ale z jejich pohledu nezdravého jídla. Projevují tím své vnitřní odmítání části sebe sama a trestají se za svou nedokonalost. Extrémním vyjádřením je mentální anorexie, ale v naší společnosti existují i skrytější, méně závažné formy problematického vztahu k jídlu. Dovolím si tvrdit, že zdravý vztah k jídlu, nezatěžkaný neurózou nebo závislostí, je poměrně vzácný.
Z a žívání a emoce
Jak jíme, je pro mě odrazem toho, jaký máme vztah k životu. Jak jej trávíme a prožíváme situace, které nás potkávají a které si nejen vybíráme, ale doslova a do písmene také tvoříme. Jsou například lidé, kteří si doma nevaří. Pro své hosty jsou ochotni strávit hodiny v kuchyni, ale pro sebe si neuvaří. Prý jim to nestojí za to nebo se jim nechce. Co tím vlastně říkají? Vyjadřují tak neochotu věnovat energii, lásku a pozornost sami sobě, starat se o sebe, dávat si to nejlepší, co život nabízí, živit se životem. Místo toho hledají naplnění skrze jiné lidi a bohužel často skončí v situaci, kdy se nemají o koho starat. Málokdy je to ale přinutí k tomu, aby začali pečovat o toho, kdo jim je k dispozici neustále: sami o sebe. Jste například typ člověka, který bez přemýšlení zhltne jídlo a už běží za další povinností či dobrodružstvím? Znamená to, že žijete v hlavě. Nežijete ve svém těle, prožíváte skrze myšlenky, nikoliv skrze fyzické pocity. Při svých aktivitách a snažení často zapomínáme, že naším cílem není dokázat co nejvíce. Tato ambice nepřinese uspokojení, protože neexistuje konečné naplnění našich cílů. Vždy se najde něco většího a lepšího, co jsme ještě nedokázali. Soustředíme-li se pouze na cíl a zapomínáme-li přitom na cestu, po níž jsme k cíli dospěli, uběhne nám více než polovina života, a to ta lepší polovina. Cestu přitom můžeme vnímat jako zkušenost či prožitek, zaměření se na dobrý pocit, který nám naše jednání v souladu s naší vnitřní bytostí přináší. Tak je tomu i s jídlem. Ačkoliv je jídlo prostředkem, jak tělu dodávat životní energii, můžeme tak činit mechanicky nebo skrze zážitek. V tom případě se naše smysly spojí s vůní, barvou a chutí jídla, s jeho skrytou energií, a my ucítíme radost a obohatíme se o novou zkušenost jak se stravováním, tak sami se sebou. Zmiňme si jeden extrémní případ; totiž jedince mezi námi, kteří odmítají život, částečně nebo jako celek, skrze vyrovnanou, harmonickou stravu. Neustále si
48
á j u r v é d s k á v ý ž i va p r o z d r av í
Proč je tak přirozená a jednoduchá záležitost jako jídlo opředena tolika psychologickými smyčkami? Odpovědí může být několik, ale chtěla bych se zaměřit na jednu zvláště důležitou, a tou jsou emoce.
Emoce jsou reakcemi na vnější situace, které ovlivňují naši životní zkušenost. V naší mysli rozlišujeme obvykle emoce negativní, tedy ty, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity, a pozitivní, jež přinášející pocity příjemné. Jsme zvyklí procházet životem skrze omezení, a tak máme paradoxně větší zkušenost s těmi negativními, i když naším skutečným cílem je zažívání pocitů kladných. Důležité je zejména trávení emocí. Mysl je schopná zaměřit se v daném okamžiku pouze na jednu věc. To je pravda, s níž rádi polemizujeme. Udělala jsem to kdysi i já jako žačka 6. třídy základní školy, když jsem neoblíbenému učiteli matematiky demonstrovala svou schopnost jíst (nacpala jsem si do pusy svačinu) a zároveň zpívat, i když jen brumendo (víc s chlebem v puse nešlo). Pro mě se jednalo o triumfální důkaz, že je možné dělat více věcí naráz. V době největšího rozkvětu mého pitta životního stylu jsem byla hrdá, kolik toho dokážu zvládnout najednou. Při mé výkonnosti a síle jsem měla značně široký záběr. Nicméně postupem času jsem zjišťovala, že přece jen existuje podstatný rozdíl mezi automatickým nevědomým chováním a chováním vědomým. Co se týče vědomého chování, mysl je skutečně schopna v daném okamžiku věnovat soustředěnou pozornost pouze jedné věci. Zaplať bůh, tato její schopnost se dá využít neuvěřitelným způsobem, například při léčení. Ovšem vedle vědomé pozornosti jsme ještě ovlivňováni nevědomím. To má tendenci nám způsobovat problémy do té doby, než si je připustíme, uvědomíme. Teprve poté máme možnost vybrat si, jak zareagujeme na životní okolnosti, a svůj život si tak z velké míry tvořit sami.
z a ž í vá n í
49