Issuu

KNIHY ALESSANDRY TORRE V NAKLADATELSTVÍ MYSTERY PRESS

Nevinnost Nevinnost se zavázanýma očima Pod maskou nevinnosti Samostatné romány Černé lži Hříchy Hollywoodu Ghostwriter Smlouva na lásku Zatracená svatozář Připravujeme Konec nevinnosti S láskou, Chloe

Tato kniha je beletristické dílo. Jména, postavy, organizace, místa a události v ní uvedené jsou buď výplodem autorovy představivosti, nebo jsou použity ve fiktivním kontextu. Tato kniha ani žádná její část nesmějí být kopírovány, zálohovány ani šířeny v jakékoli podobě a jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu nakladatele. Tato kniha byla vydána ve spolupráci s Harlequin Enterprises ULC.

Věnováno mámě. Děkuji, že jsi mě vychovala, abych byla nezávislá, a že jsi vždycky nechávala moji představivost volně běžet. Díky za trpaslíky v lese, procházky po bavlníkových polích, tvoji neochvějnou podporu a za to, že mě bereš takovou, jaká jsem. Mám tě ráda.

PROLOG

Být se dvěma muži najednou je zvláštní zážitek. Během svojí první trojky jsem měla zavázané oči a díky tomu se mi zbystřily smysly omezené jen na dotek, vůně, zvuky a chuť. Dotek. Rukama mi přejížděli po nahé pokožce, hladili mě, tiskli, pleskali. Bože, ty dlouhé, ryze zvířecí a majetnické přírazy. Vůně. Čisté povlečení, svíčky, Bradova nezaměnitelná kombinace bůhvíčeho, po čem absolutně šílím, můj pot a zvláštní nová vůně cizince v místnosti. Zvuky. Jejich přerývaný dech, moje srdce bušící až v hlavě, primitivní vzdechy, šeptaná slova úcty, tření těla o tělo, moje vlhkost. Chuť. Pevná, napjatá pokožka v mých ústech, Bradova ústa na mně, moje chuť na jejich jazycích, erotika toho všeho. A konečně, chuť dovršení, když jsem je sála do sucha, příchuť vítězství a živočišné uspokojení. Udělala jsem to. Zašla jsem tak daleko. A milovala jsem každou minutu.

1. K A P I T O L A

„Takže co teď?“ Otočila jsem hlavu a pohlédla na něho. Jeho temný profil široký úsměv sice skrýval, ale já věděla, že tam je. Opřela jsem se do sedadla spolujezdce v jeho autě a přimkla se k teplu vyhřívání. Nabídl mi svoji ruku a já ji popadla, hladila jsem ho po široké dlani a silných prstech. „Co nás dneska čeká dál?“ Uchechtl se a ten zvuk byl tak sexy, až to nebylo fér. Kdyby chtěl, znělo by živočišně i jeho kýchnutí. „Dneska tě beru k sobě domů, leda bys proti tomu měla námitky. Myslím, co se nás týče.“ Zívla jsem. „To zní dobře.“ Ano, jeho velký dům s tou obrovskou, luxusní postelí, sprchou, která určitě stála za to, aby se pro ni člověk vzdal uhlohydrátů, a napěchovanou ledničkou by mi dneska bodl. Hlavně když noc v té úžasné posteli přecházela v ráno plné orgasmů. „Co se nás týče, míček je na tvém hřišti. Já zkusila trojku a nevadí mi to, jestli je to to, co potřebuješ, abys mi zůstal věrný.“ „Nevadí ti to.“ Jeho ironie vyvolala na mé straně auta zamračení. „Vypadala jsi, že to bylo lepší, než aby ti to jen ‚nevadilo‘.“ Protočila jsem oči. „Fajn. Líbilo se mi to a nemůžu se dočkat, až si to zopakujeme. Ode dneška budu uctívat Bradovu svatyni. Spokojený?“ Světlo v autě se změnilo a tentokrát už jsem viděla, jak se kření. „No, když na tom trváš. Víš, jak rád ti dělám radost.“ 9

To teda děláš. Nikdy bych si nemyslela, že si budu tolik cenit jedné schopnosti. Je skvělé, když je partner soutěživý. A jak jsem se za posledních několik týdnů naučila, sexuální soutěživost je zatraceně úžasná. Pozorovala jsem křivku jeho rtů, milovala jsem, jak mu ten úsměv mění silné rysy. „Takže to, co se stalo dneska, bylo ono? To je tvoje sexuální výstřednost?“ „Inu…“ Pokrčil rameny a ohlédl se na mě. „Inu?“ Posadila jsem se rovně, abych se mu mohla zadívat do tváře. „Inu co?“ „Nikdy nebudu potřebovat nic výstřednějšího, jak to s oblibou nazýváš, než to, co jsme dělali. Ale nejde jen o moji rozkoš. Jde o probuzení tvojí sexuality, abys zjistila, co tě vzrušuje, a to zkoumala dál. Je docela dobře možné, že dnešek nebyl tvoje jediná splněná fantazie.“ Při tom prohlášení jsem si mírně poposedla. Jo… nejspíš byl. „Jak bude náš vztah růst, můžeš zjistit, že se ti líbí něco úplně jiného než teď. Jak se budou tvoje sexuální hranice rozšiřovat, tvoje preference se můžou změnit.“ Usmála jsem se na něho. „Takže mi tvrdíš, že když s tebou budu dál randit, za tři roky budu olizovat šlehačku z ženské s plnovousem a bude se mi to líbit?“ Zasmál se. „Jestli to dojde takhle daleko, potom už nebudeš randit se mnou.“ Znovu jsem se uvolnila a opřela. „Prozatím to pro mě bylo vzrušující ažaž. Nevím, kolik sexuálního bádání moje mysl aktuálně snese.“ „Takže jestli mi přijdou nějaká pozvání, mám je odmítnout?“ Zarazila jsem se uprostřed zavrtávání do koženého hnízdečka, které mi sedačka BMW nabízela. „Cože? Jaký druh pozvání?“ „Znáš to. Party, plavby nebo trojky jako ta, co jsme právě měli.“ Jeho nedbalý tón byl vzhledem k věcem, co mi ledabyle popisoval, naprosto absurdní. 10

Party? Plavby? Polkla jsem, nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená na další level. Brad si moje ticho přebral a podíval se na mě. Světla lamp, kolem kterých jsme projížděli, odhalila jeho znepokojení. „Je to moc?“ zeptal se. Hrdinně jsem se usmála. „Prozatím. Budeme postupovat od jednoho ulítlého zážitku ke druhému, dobře?“ Rozkošně se uchechtl, nechtě se mě tím dotkl přímo uvnitř, stáhla jsem kolem toho svaly. Auto zpomalilo, odbočili jsme do Bradovy ulice. Dívala jsem se na okázalé domy, co jsme míjeli, jeden impozantnější než druhý. Pak jsme najeli na jeho příjezdovou cestu, tlumiče vyrovnaly kostrbatou jízdu po dlažebních kostkách a byli jsme u něj doma.

2. KAPITOLA

V pondělí ráno jsem přesně v sedm třicet vstoupila do lobby právnické firmy Clarke, De Luca & Broward. Mávla jsem prastaré Dorothy na pozdrav, zmáčkla tlačítko výtahu a čekala, až přijede. Ticho brzkého rána přerušilo klapání podpatků někde za mnou. Klapání bylo rychlé a odhodlané, proto jsem se celá v očekávání napjala. Zariskovala jsem ohlédnutí přes rameno a střetla jsem se pohledem s Amazonkou. Já měla sedmicentimetrové podpatky, přesto se nade mnou tyčila o dobrých patnáct čísel. Zastavila se tak blízko u mě, až jsem musela vzhlédnout, abych neměla obličej zabořený v jejím poprsí. Váhavě jsem se usmála na pozdrav a ustoupila stranou. Otočila jsem se zpátky k výtahům, ale ocitla jsem se v trapné pozici, protože jsem nevěděla, jestli mám cestou nahoru začít zdvořilou konverzaci, nebo ne. Sice jsem netušila proč, tedy kromě toho, že mě očividně převyšovala a vůbec se za to nestyděla, ale už teď mě ta žena děsila. Málem bych čekala, že mi poví, ať otevřu pusu, aby se mi mohla podívat na zuby. Dveře se rozestoupily a my vešly do výtahu, omezenému prostoru dominovala její síla. Můj vnitřní spor, jestli s ní začít mluvit, nebo ne, vyřešila, jakmile se dveře zavřely. „Takže,“ prohlásila. „Ty jsi Julie.“ „Prosím?“ zeptala jsem se. „Julie Campbellová,“ zazubila se na mě. Měla krásnou tvář, navzdory váze navíc. Já to s líčením moc neuměla, ale kvalitní 12

mejkap jsem poznala a tahle holka jím povýšila už tak krásnou tvář na modelku, což byla vlastnost, kterou pravděpodobně mnoho mužů kvůli její velikosti přehlíželo. „Jsi to ty, že? Nabourala jsem se do složky lidských zdrojů a vytáhla si kopii tvého řidičáku. Ta fotka je pár let stará, ale jsi si zatraceně podobná.“ Kdybych měla v kabince kam ustoupit, udělala bych to. Jestli jsem se jí předtím bála, teď jsem se pěkně zpotila. „Já se omlouvám… asi jsme se ještě nesetkaly. Vy jste…?“ Zasmála se. „Promiň. Jsem Rebecca. Bradova asistentka.“ Bradova asistentka. Najednou se mi dýchalo o trochu líp. „Aha. Myslela jsem si, že všechny jeho asistentky jsou…“ Snažila jsem se přijít na slovo, které by vystihovalo trojici sekretářek, co vládly v Bradově křídle firmy. „Staré vrásčité mrchy?“ Zazubila se na mě právě ve chvíli, kdy se výtah otevřel, a já vybuchla smíchy, protože její popis tří grácií, které mě strojeně prolustrovaly, když jsem se odvážila přiblížit k jejich stolu, docela seděl. Vystoupily jsme spolu a Rebecca pak se mnou zamířila k západnímu křídlu. Překvapeně jsem se na ni u dveří ohlédla. „Ty jdeš sem?“ „Jenom na chvilku. Brad chtěl, abych se představila, a já si myslím, že na to třicetivteřinová jízda výtahem nestačí.“ Pochybovala jsem, že by na to stačil třídenní výlet, ale usmála jsem se na ni, odemkla svoji kancelář a uvedla ji dovnitř. Bylo brzy, ale nebude trvat dlouho a začnou se sem trousit ostatní. Doufala jsem, že se Rebecca nehodlá zdržet. Její přítomnost byla asi tak nenápadná, jako kdybych si na dveře pověsila obrovskou ceduli hlásající: Chodím s Bradem De Lucou! „Nemůžu tu zůstat,“ dodala rychle a mě napadlo, jestli jsou moje ponuré myšlenky skutečně tak průhledné. „Jenom si vezmu tvoji e-mailovou adresu a hned půjdu.“ „Můj e-mail?“ 13

„Jo. Osobní. Musím ti poslat pár věcí, které by neměly jít přes podnikovou síť.“ Zrudla jsem a doufala, že přílohy nebudou mít obsah pro dospělé. Uvažovala jsem, kolik toho Rebecca o našem vztahu ví. Naškrábala jsem svoji e-mailovou adresu a podala jí papírek s úsměvem, který snad vyjadřoval moje přátelské záměry. „Ráda jsem tě poznala, Rebecco.“ „Já tebe taky. Možná se ještě uvidíme.“ Vesele mi zamávala a otevřela dveře. Její podpatky klapaly chodbou a já si s úlevou oddechla, když jsem uslyšela, jak se za ní dvojité dveře zavírají. Složila jsem se do židle, lehce se otáčela a hleděla do stropu. Rebecca mi pošle „pár věcí“. To bude zajímavé.

3. KAPITOLA

„Julie, můžu si vás na chvilku půjčit?“ O čtyři hodiny později ke mně otevřenými dveřmi kanceláře dolehl Browardův hlas. První tři týdny mojí stáže zdvořile používal telefon, ale tuto praktiku opustil a jednoduše na mě začal pokřikovat, jako bych byla štěně potulující se kdesi v domě a hledající vhodné místo, kde udělat loužičku. Povzdechla jsem si, odsunula se od stolu, nacpala bosé nohy do lodiček a vyrazila. O vteřinku později jsem stála v jeho dveřích – právě včas, abych zarazila další zahulákání na celou kancelář. Už se k tomu chystal, akorát otevíral pusu. „Ano, pane Browarde?“ zeptala jsem se zdvořile. „Pojďte dál, Julie, a zavřete prosím dveře.“ Přikrčila jsem se, udělala krok dopředu, vzala za kliku a zavřela za sebou. Broward měl podle všeho jakousi zkreslenou představu o tom, že mu „zavřené dveře“ skýtají určitou míru soukromí. Těžké dubové dveře sice měly vynikající tlumicí vlastnosti, ovšem široká mezera pod nimi propouštěla veškerá slova v křišťálově čisté kvalitě. Tohle se jistě muselo týkat Brada a díky chatrně zavěšeným dveřím všechno uslyší každý, kdo zrovna projde kolem. „Pokud byste měla zájem, rád bych vám prodloužil stáž.“ Spadla mi brada. Doslova. Vší silou jsem se snažila obličejové svaly ovládnout, přesto se uvolnily. Dobře… tohle se asi Brada netýká. „Prodloužil?“ zeptala jsem se pitomě. „Ano. Vaše práce mě skutečně ohromila a rád bych vaše povinnosti rozšířil, možná vás vzal i k soudu, abyste viděla víc než jenom 15

vnitřek složky.“ Usmál se na mě a nebylo v tom nic předstíraného, protože jakmile vyslovil „soud“, všechno ostatní zmizelo. K soudu. Viselo to mezi námi vyvedené třpytivým písmem a blikalo to jako cedule ve Vegas inzerující občerstvení za poloviční ceny. Snažila jsem se neolíznout si rty, ale cítila jsem, jak se mi sbíhají sliny, a hrozilo, že mi zase spadne brada. „To by bylo úžasné, ale já… ehm, musela bych si zkontrolovat rozvrh ve škole pro příští semestr.“ Pokrčil rameny, zvedl telefon a přiložil si ho k uchu. „Zkontrolujte si rozvrh a dejte mi vědět. Promluvím si s lidskými zdroji a uvidíme, jestli bychom vás mohli vzít na částečný úvazek, dát vám nějakou hodinovou sazbu, aby se vám to vyplatilo.“ Peněžní náhrada? Čas u soudu? Usmála jsem se na něho a rychle se otočila, abych odtamtud vypadla, než začnu slintat. Vyletěla jsem z jeho kanceláře a zhroutila se na svoji židli. Nevěděla jsem, jestli se mám usmívat, nebo šklebit. Moje vzrušení z nové práce se tlouklo s prekérní situací, do které mě to dostalo. Soud. Peníze. Brad. Broward. Stoprocentní katastrofa. Soud. Sakra. Položila jsem hlavu na stůl a zaúpěla. Osobní e-mail mě napadlo zkontrolovat až ve čtyři odpoledne, když jsem si vzpomněla na ranní setkání ve výtahu. Měla jsem jednu novou zprávu od Rebeccy Crayové s předmětem INFO. Otevřela jsem ji a přečetla si sdělení o jediné větě. Až budeš mít čas, vyplň prosím dokument v příloze a pošli mi ho zpátky. Díky – Rebecca

Klikla jsem na přílohu. Byla to excelová tabulka, kterou jsem si rychle prolétla a čím dál víc jsem na ni mhouřila oči. V žádném případě. Pak jsem ji vytiskla, zavřela e-mail a zvedla kancelářský telefon, vytočila jsem Bradovu klapku a čekala. 16

Vzal hovor stylem, který mi napověděl, že není sám. To mi vyhovovalo. Chtěla jsem mu to osolit, a to přinejmenším osobně. „Dáme si dneska večeři? V bistru na Šedesáté deváté v šest. Dobře?“ „Mám na výběr?“ V jeho tónu zazněl náznak podezření. Zatraceně. Chtěla jsem ho svým výbuchem hněvu přepadnout ze zálohy. Takhle je to dramatičtější. „Ani ne.“ „Dobře, bistro v šest, ale měla bys vědět, že podřízenost mi moc nejde.“ Autoritativní hlas mu klesl do nebezpečných hlubin a moje ženská stránka padla do mdlob navzdory snaze ovládnout se. Snažila jsem se vymyslet vychytralou odpověď, ale zasekla jsem se. „To je fuk,“ vyštěkla jsem a nevrle zavěsila. Takhle jsem se s ním cítila často – zase mě obehrál. Potom jsem se zvedla a zašla se zeptat druhého diktátora ve svém životě, jestli si v šest můžu na třicet minut odskočit. Opravdu jsem potřebovala dostat muže ve svém okolí pod kontrolu.

4. KAPITOLA

„Pěkně prosím, za co jsem se dostal do potíží?“ Bradův výraz se dal popsat jedině jako dotčený. Přesto, jakmile jsem vstoupila do restaurace s cihlovými stěnami, ukončil hovor, zvedl se od stolu pro čtyři, ustoupil a odsunul mi židli. Posadila jsem se a nechala se políbit na tvář. Brad však sklouzl rty níž, na krk, až jsem vyjekla a odtáhla se. Musela jsem zuby nehty bojovat s úsměvem. „Proč si myslíš, že máš potíže?“ zavrněla jsem. Překřížila jsem nohy a natáhla se, abych si mrkví nabrala trochu hummusu a zakousla se do ní. Brad mě pozoroval a stěží přitom skrýval znechucení. „Co je?“ „Ta věc. Vypadá to nechutně.“ Odfrkla jsem si, sexy předení bylo pryč. „Nechutně? Objednal jsi to!“ „Objednal jsem to, protože se zdá, že to jedí všechny ženské, a já se snažil najít něco, co by ti v téhle kůlně, které říkají restaurace, chutnalo.“ Zadusila jsem smích a rozhlédla se. Něco na tom bylo. Tohle místo jako by se zaměřovalo na korkové sandály a odpůrce deodorantů. Doporučil mi ho spolubydlící Alex a byla to jedna z mála restaurací v centru, které se zaměstnanci firmy vyhýbali. Teď už jsem věděla proč. „V jídelním lístku nemají steaky?“ „Stěží je tam vůbec nějaké maso. Mají tam něco z kuřete z volného chovu, zbytek je vegetariánský. Já se najím doma, ale ty 18

něco potřebuješ. Na.“ Přisunul mi přes malý stolek zalaminované menu a já si ho rychle prohlédla, přičemž jsem se musela snažit, abych sama neohrnula horní ret. Všechny položky byly velice zdravé, organické a… nechutné. Našla jsem zeleninovou polévku a rozhodla se pro ni. Odložila jsem menu a zadívala se na Brada. Byl to hříšný chlap. Opálená pokožka, husté černé vlasy, v nichž se tu a tam zaskvělo stříbro. Tmavě hnědé oči odrážely všechny možné emoce a měly tendenci doutnat a chmuřit se právě ve chvílích, kdy mě doháněly k šílenství. Jeho výrazné rysy dokonale souzněly při každém úsměvu, grimase i zlobném pohledu, co dokáže zastavit srdce. Ale upřímně, člověk mu mohl nacpat obličej do mixéru, oholit hlavu dohola a vyhladovět ho z té jeho úžasné a na smrtelníka až příliš dokonale stavěné figury, a stejně by byl zatraceně sexy. Protože on nebyl k nakousnutí jenom kvůli svému zevnějšku, ale i proto, jak mu z pórů čišel ryzí sex a každému jeho pohybu, každému doteku dominovalo nabubřelé sebevědomí. A nejhorší i nejlepší na tom bylo, že všechno výše zmíněné podtrhával šokující sexuální obratností. Moc dobře věděl, co pod těmi kalhotami od obleku nosí, a ještě líp, jak to použít. Bylo to, jak už jsem si pomyslela tisíckrát předtím, absurdně nefér. „Přestaň se na mě culit.“ Promluvila jsem s napůl sežvýkanou mrkví v puse a doufala, že na mě moje mentální slintání nepozná, proto jsem se snažila tvářit podrážděně. „Budu se na tebe culit, dokud mi neřekneš, co jsem provedl. A ujišťuju tě, že od chvíle, co jsi včera v noci opustila můj dům, jsem s nikým jiným nespal.“ Opřel se, strčil obě ruce do kapes a pohodlně rozložil dlouhé nohy. Vypadal uvolněně, což bylo to poslední, jak jsem ho chtěla vidět. Přitočila se k nám číšnice, blondýnka v overalu. Předala jsem jí jídelní lístek a objednala si polévku a sklenici vody s ledem. A potom jsem ukončila Bradovo trápení, které však ani v nej19

menším nepocítil, sáhla jsem do tašky a vytáhla tabulku, kterou mi poslala Rebecca. Pleskla jsem s ní o stůl. S rukama v kapsách se nad ni naklonil, prohlédl si ji, pokrčil rameny a znovu se opřel. „A?“ „A? To je tvoje odpověď? Víš vůbec, co to je?“ „Jo. Dotazník. Rebecca ho posílá všem důležitým ženám v mém životě.“ Zazubil se na mě způsobem, který mi naznačoval, že bych měla děkovat svojí šťastné hvězdě a rozjařeně tancovat radostí a být za tu směšnou tabulku vděčná. Měla jsem sto chutí mu plácnout hummus do ksichtu. „Dovol, ať ti tu sračku přečtu, Brade. Narozeniny, datum měsíčního cyklu, oblíbení autoři, oblíbená značka obchodu, velikost bot, velikost podprsenky, vyjmenuj čtyři nejbližší přátele, oblíbená skupina…“ „Kam tím směřuješ, Julie?“ přerušil mě, což byla škoda, protože jsem se právě dostávala k tomu nejlepšímu. „Nebudu jí – nebo tobě – vyjmenovávat všechny tyhle blbosti! Je to jako z příručky pro líného přítele. Tohle je pro ni tahák, díky kterému mi bude moct kupovat správné dárky ve správný čas! Během společenských událostí ti esemeskami připomínat jména mých přátel. Tohle bychom o sobě měli objevovat na schůzkách – a měl by ses o to zajímat, sám si to zjistit a zapamatovat!“ Praštila jsem rukou do stolu, ten zvuk se v malé restauraci hlasitě rozléhal. Nepohnul se, jen mě pozorně s hlavou nakloněnou na stranu propaloval pohledem. „Dobře.“ „Dobře?“ Pokrčil rameny. „Dobře. Řeknu jí, aby to, co se tebe týče, neřešila. Máš pravdu.“ Hrozilo, že mi zase spadne brada. To bylo jednoduché. Na muže, od kterého jsem kvůli principům a tvrdohlavosti očekávala, že se bude bránit zuby nehty. 20

Musel vidět, že mě zaskočil. Pousmál se a naklonil se dopředu. „Rebecca to neví, víš? Řekl jsem jí, že s někým chodím a ona zřejmě předpokládala, že jsi jako ostatní. Nepotřebuju ten dotazník, už tak stejně polovinu odpovědí znám a zbytek se brzy dovím. Zapomeň na to. Promluvím si s Rebeccou, aby ti odteď dala pokoj.“ Zazubil se na mě a vzal mě za ruku. „Je mi odpuštěno?“ Snažila jsem se na něho být naštvaná, ale můj hněv byl tentam v okamžiku, kdy uznal svoji chybu. Ještě chvilku jsem se pokoušela o vážnou tvář, načež jsem se na něho široce usmála a nechala se od něho za ruku přitáhnout k rychlému polibku přes stůl. Když jsme se od sebe oddělili, usmál se na mě a dosedli jsme zpátky na židle. „Co je?“ Zeptala jsem se ostražitě, když přede mě servírka postavila polévku. „Přítel.“ Zatvářila jsem se zmateně, proto svou odpověď rozvedl. „Příručka pro líného přítele – řekla jsi o mě, že jsem tvůj přítel.“ Z polévky přede mnou se kouřilo, osolila jsem si ji a zamíchala, přitom jsem se vyhýbala jeho namyšlenému pohledu. „Přikládáš mým slovům přílišný význam – jenom jsem se ti to snažila vysvětlit v jednoduchých heslech, co by pochopil i jeskynní muž. Hrubě ses zmýlil v úsudku.“ „Jsem připravený se s nikým jiným nestýkat.“ Jeho výrok mě překvapil. Vzhlédla jsem a zjistila, že mě vážně pozoruje. „Opravdu? Teď?“ „Ano, teď. Chtěli jsme zjistit, jestli zvládneš můj sexuální životní styl. Měla jsi příležitost ho zažít, užila sis to, můžeme se posunout dál.“ „Společně,“ řekla jsem. To slovo byla spíš otázka. „Zdá se, že ti dělá problém ten koncept pochopit.“ „Nedělá mi problém ten koncept pochopit. Jenom mě šokovalo, že na to tak tlačíš. Vypadáš jako typ, co od závazků spíš utíká, 21

než že je vyhledává.“ Usrkla jsem si polévky a přitom pozorovala, jak si poposedl. „Julie, co jsem ti řekl před třemi týdny na schodech, byla pravda. Nemám rád samotu. Když jsem sám, flirtování si užívám, ale raději jsem ve vztahu.“ Uculila jsem se na něho. „Takže příslib vztahu nebyl jenom trik, jak mě zbavit zábran?“ Prokázal mi milost a zatvářil se ublíženě, sáhl přes stůl a chytil mě za ruku. Přitáhl si ji ke rtům, něžně ji políbil, a přitom se na mě díval. „Já svoje slovo držím a jsem připravený se ti plně oddat. Až na očividné výjimky.“ „Tou výjimkou jsou partneři při skupinovém sexu, ne bokovky.“ Cítila jsem, jak se mu ústa přitisknutá k mým prstům zachvěla. Přikývl a pustil mě. „Správně.“ „Dobře. Tvoji porážku přijímám.“ Foukala jsem si polévku a pozorovala ho, jeho pobavení bylo očividné i přes páru. „Jelikož mi tímto dáváš moc vlastnictví, zeptám se, na kolik žen má Rebecca složku?“ Pokrčil rameny. „Na moc ne. Měl jsem pět nebo šest poměrů, co se táhly několik měsíců. Na ty má složky.“ Vložila jsem si do úst první plnou lžíci a zaúpěla jsem, měla jsem sto chutí namašírovat si to k ní do kanceláře a osobně ty složky nastrkat do skartovačky. Ne že bych měla právo bránit si svoje teritorium, náš vztah měl na sobě pořád ještě visačky. „Já jsem měla v úmyslu najmout si vlezlého asistenta, aby ti poslal testovací sadu na pohlavně přenosné choroby, ale asi to budu muset zrušit, protože ses rozhodl nechat ten dotazník plavat, a navíc tomu pitbulovi, kterému ty říkáš asistentka, přitáhneš vodítko.“ Zazubila jsem se na něho a nabrala si podruhé. „Když už jsme u toho…“ Zaváhání v jeho hlase mě přinutilo vzhlédnout, napjala jsem se v předtuše katastrofy. 22

„Když už jsme u čeho?“ „U testů na pohlavně přenosné choroby.“ Do háje. Bála jsem se, že vím, kam míří. „Jestli budeš součástí tohohle životního stylu, musíme tě nechat otestovat.“ Tak nic, nevěděla jsem, že míří sem. „Mě?“ pronesla jsem nedůvěřivě a on se široce usmál. „Ano, patronko ctnosti. Tebe. Vím, že jsi pravděpodobně čistá, ale v rámci budoucího plánování a abychom se dostali do elitních klubů a na party, to musíme vědět jistě a potřebujeme to podložit dokumentací.“ Ztišil hlas a naklonil se blíž. „Všichni, a tím myslím všichni, si nasazují kondom, ale aby ses mohla účastnit, musíš být zdravá. Máš nějakého doktora?“ Gynekologie. To bylo jedno z prázdných okýnek v dotazníku a mělo být moje argumentační eso, velké finále – zářný příklad naprostého narušení soukromí. Teď už to dávalo větší smysl. „Jo,“ zamumlala jsem a nabrala nudle se zeleninou. „Vadí ti to?“ „Ani ne. Chci, aby byli i ostatní testovaní, ale…“ Sama nad sebou jsem se ušklíbla, protože jsem si uvědomila dvojí metr, co jsem málem použila. „Ne. Stejně si tam potřebuju zajít. Už dávno jsem měla mít prohlídku.“ Podívala jsem se na hodinky a zaklela. „Sakra, musím běžet.“ Postavila jsem se, sebrala kabelku a naklonila se, abych ho políbila. Když jsem se ohlédla na stůl, řekl: „Já se o to postarám, zlato. Utíkej. Zavolej mi, až skončíš.“ Poděkovala jsem mu úsměvem a vyběhla na chodník. V duchu jsem si udělala poznámku, že se musím objednat na gynekologii, nejlépe ještě tento týden. Zatímco jsem stála na rušné ulici a čekala, až budu moct přejít na druhou stranu, uvědomila jsem si, že jsem mu neřekla, že mi Broward nabídl prodloužení stáže.

5. KAPITOLA

Pozvánka přišla jako mnohé ostatní – přinesl ji soukromý kurýr, muž v obleku s postavou modela. Proplétal se chodbami společnosti CDB s důvěrně známou lehkostí. Vystoupil z výtahu ve čtvrtém patře, prošel těžkými dveřmi do východního křídla, došel k vyvýšenému půlkruhu stolů sekretářek a zastavil se před tím prostředním. Trpělivě počkal, dokud elegantní žena se stříbrnými vlasy nezvedne hlavu a nepodívá se na něho. „Ano? S čím vám mohu pomoci?“ „Mám zásilku pro pana De Lucu, madam.“ „Můžete mi ji nechat tady. Dohlédnu na to, aby ji dostal.“ „Omlouvám se, ale mám přísné instrukce předat ji jedině panu De Lucovi.“ Žena sešpulila rty a přísně se na poslíčka zadívala, ten se však nepřestával sebevědomě usmívat. „Věřím, že jste tu byl už dřív, pane…“ „Martin. A ano, už jsem tu doručoval dřív.“ „Pak tedy, pane Martine, musíte moc dobře vědět, že pan De Luca je velice zaneprázdněný muž. Pokusím se ho sehnat telefonem, ale jestli se mi to nepodaří, nebudete mít jinou možnost než mi tu zásilku nechat tady, nebo se vrátit jindy. Nenechám vás potulovat se po lobby a čekat na jeho návrat, rozumíte?“ S úsměvem přikývl. „Ano, madam.“ Otočila se, vrásky na jejím krku se na okamžik vyhladily, a přiložila sluchátko k uchu. 24

* Brad se právě napřahoval ke třetímu úderu na čtyřparu, když mu zazvonil mobil. Vyrušení v podobě vibrací v kapse v tu chvíli rozhodně nepotřeboval. Hlasitě zaklel a sledoval, jak se míček stáčí doprava a míří přesně tam, kam neměl. Jeho chybu potvrdilo hlasité plesknutí. Rychlým pohybem vytáhl telefon z kapsy a zahleděl se na displej. „De Luca.“ „Pane De Luco, je tady jistý muž, pan Martin, a říká, že má donášku, kterou chce předat jedině vám osobně.“ „Dejte mi ho k telefonu.“ Ozvalo se šustění, ticho a potom: „Ano?“ „Tady je Brad De Luca. Od koho je ta zásilka?“ „Od Beverly Franklinové.“ Brad se uchechtl. „Dobře. Počkejte chvíli.“ Zvedl bradu, zvažoval možnosti, načež dospěl k rozhodnutí. „Dám vám několik instrukcí, ale chci se ujistit, že je sekretářka před vámi neuslyší. Rozumíte?“ „Ano, pane.“ „Odejděte z křídla, ve kterém jste, a vraťte se k výtahům. Tam je vstup do západního křídla, u dveří je viditelně napsáno Kent Broward. Až vstoupíte, ptejte se po Julii Campbellové. Můžete to předat jí. Jedině jí.“ „Rozumím. Uvidíme se později, pane.“ „Děkuji.“ Zavěsil a otočil se k vozíku. Kývnul na tři muže stojící poblíž. Dal by cokoli, aby mohl vidět výraz v Juliině tváři, až tu obálku otevře. Byla jsem až po lokty ponořená do opravování přepisu, když se ve dveřích zjevil Chace Crawford v elegantním obleku. Dobře, nebyl to přímo ten Chace Crawford, ale byl mu podobný dost na 25

to, abych okamžitě zapomněla na případ Drueit versus Pace, což byl výkon sám o sobě. Sebrala jsem se a mávnutím mu naznačila, že může vejít. „Můžu vám nějak pomoct?“ „Hledám Julii Campbellovou.“ „Já jsem Julie.“ Postavila jsem se a potřásla si s ním rukou. „Jeff Martin. Mám zásilku pro pana De Lucu, ale není tady. Říkal, že ji můžu předat vám.“ Podívala jsem se na obálku s reliéfy, kterou mi podával, a sáhla jsem po ní dřív, než moje mysl stačila celou situaci zpracovat. „Děkuji,“ usmála jsem se na něho. „Zajisté.“ Téměř neznatelně se uklonil, úsměv mi opětoval, otočil se a odešel. Vrátila jsem se ke stolu a opřela obálku o monitor. Chvilku jsem na ni hleděla. Být Bradova přítelkyně se začínalo jevit jako práce na plný úvazek. Pak už jsem obálku ignorovala a vrátila se k místopřísežným prohlášením, četla jsem větu za větou, dokud mi nezačaly docházet smlouvy, potom jsem se opřela a dala si přestávku. Obálka na mě zírala a před očima mi tancovala krásná, kaligraficky vyvedená písmena. Sáhla jsem po mobilu a zavolala Bradovi. Brad zaparkoval vozík, dal dýško chlapci, co vykládal tašky s holemi, a vyšel široké schody stoleté budovy, v níž sídlil klub. Byla postavena v období, kdy architektonickému světu vládly blahobyt a mužnost, a z každého koutu čpěly peníze a tradice. Prošel rozlehlou chodbou, již lemovaly staré malby a vitríny s trofejemi, a u vchodu do doutníkového baru spatřil skupinu přátel. Vtom mu zazvonil telefon, zastavil se a podíval se na displej, kde svítilo Juliino jméno. Trvalo to déle, než čekal. Usmál se, zvedl na muže prst a ustoupil stranou. Opřel se o zeď a přijal hovor. 26

„Ahoj, krásko.“ „Ahoj. Něco ti přišlo.“ „A… otevřela jsi to?“ Při čekání na odpověď zvedl obě obočí. „Ne,“ ohradila se pohoršeně. „Je to na tvoje jméno.“ „Ale kurýr ti to přinesl z určitého důvodu. Je to pozvánka na party.“ „A?“ Bože, ta ženská je ale bručoun. „A rád bych, abys šla se mnou.“ Povzdechla si do telefonu. „Jako tvoje tajná přítelkyně jsem nejspíš vyloučená ze všech nudných společenských akcí, kterých se vy staří účastníte.“ Brad se při jejích slovech usmál a odlepil se od stěny. „Jsou to orgie.“ Dech se jí zadrhl a on si přál, aby to spolu probírali tváří v tvář. „Aha.“ „Ale… jestli je to na tebe moc hloupé nebo staromódní, můžu pozvat někoho jiného.“ Sykla: „To by ses neodvážil.“ „Ale určitě bych to zkusil.“ Nastalo krátké ticho. Brad přestal přecházet a čekal. „Kde to je?“ „Záleží na tom?“ „Ha, ha.“ „Předpokládám, že u hostitelů doma. V Irongate.“ „Hm… přepychové. Znáš někoho, kdo tam bude?“ „Znám hostitele. Dělají většinou menší party, patnáct či dvacet párů, několik jednotlivců. Bude to skupinové a budou tam i soukromé pokoje. Když se na to budeš cítit, můžeme se dívat, možná, když budeš chtít, se můžeme dát v soukromém pokoj dohromady s jednotlivcem nebo párem. Nebo se tam můžeme jen zastavit, abys viděla, jak to funguje, a pak odejít.“ 27

Nastalo ticho, ozvalo se šustění papírů a potom úsečná odpověď. „Dobře.“ Souhlasila rychleji, než čekal. Zazubil se. „Fajn. V tom případě máš rande. Přečti si tu pozvánku. Promluvíme si později.“ Usmál se, pak vzhlédl, protože k němu došel jeden z jeho přátel a poplácal ho po rameni. „Už musím jít.“ „Dobře. Počkej! “ Zastavila ho naléhavost v jejím hlase. „Copak?“ „Jestli je to tento týden, nestihnu si nic koupit. Co si mám vzít na sebe?“ „Něco sexy. Bez kalhotek.“ Zavěsil a vsunul telefon do kapsy. Zamumlala jsem jakési rozloučení a zavěsila. Přetáčela jsem obálku v prstech a přejížděla prsty po voskové pečeti. Vzala jsem si nůž na dopisy a jemně jsem s ním zajela pod ohyb, dávala jsem přitom pozor, abych při otevírání neroztrhla papír. Vytáhla jsem přeloženou kartičku z tvrdého papíru. Bylo na ní ozdobným písmem natištěno Brad De Luca. Odložila jsem obálku a rozevřela kartičku. Téměř jsem se bála toho, co se píše uvnitř. Překvapení, byla to pozvánka. Odstrčila jsem se od stolu, pootočila se na židli a dala se do čtení. Co: Pod maskou nevinnosti Kdy: Tento pátek od 22 hodin do úsvitu Kde: Sídlo Franklinových, Irongate Oděv: Sexy maska Úplata: 5000 dolarů na pár

Zveme Vás na naši čtvrtletní party. Tématem je Pod maskou nevinnosti. Prosím, zvolte vhodné oblečení. Jako vždy potřebujeme doklad o Vašem současném zdravotním stavu. Pravidla jako jindy, ale pro připomenutí je přikládáme níže. Těšíme se na Vás. Pravidla určují dámy. Ne znamená ne. Muži nemohou ženy oslovit první. Je vyžadováno prověření zdravotního stavu a ochrana.

To je náhodička. Čtyřiadvacet hodin poté, co Brad zmíní sexuální party, se mi v kanceláři zjeví sexy poslíček s obálkou v ruce. Ťukala jsem pozvánkou do stolu a přemýšlela. Vyhrkla jsem Bradovi odpověď, aniž bych zvážila důsledky toho, k čemu jsem se to vlastně upsala. Nebyla jsem na to připravená. Trojka byla jedna věc. Orgie v maskách zase něco úplně jiného. Musela jsem si vzpomenout, co říkal Brad. Můžeme se tam jen zastavit, abys viděla, jak to funguje, a pak odejít. To bych mohla zvládnout. Hračka.

6. KAPITOLA

Broward mě toho dne držel v kanceláři do deseti večer, a tak to šlo až do konce týdne, nicméně v pátek mi slíbil krátký pracovní den. Pátek – den, kdy se konala party. Rýsovala se přede mnou, záhadná a plná očekávání. Těšila jsem se na ni a zároveň jsem byla nervózní. Do konce týdne jsem byla vyčerpaná. Každou noc jsem doklopýtala domů, ignorovala zástupy lidí v obýváku, dokonce ani Zachův dunivý bas mě nemohl okrást o spánek. S Bradem jsem mluvila sporadicky. Mezi Browardovými ustavičnými úkoly jsme si stěží vyměnili pár vět, nicméně mě udržoval nakrmenou a hydratovanou a každý večer mi posílal večeři. Večerní donášky zvedaly víc než několik obočí, ale jakmile si všichni uvědomili, že je tam dost pro všechny, čela se vyjasnila a čelisti počaly žvýkat. Ve středu se mi podařilo proklouznout na gynekologii, kde jsem přetrpěla nervózních třicet minut zkoumání nejintimnějších partií a odběr krve s příslibem výsledků na druhý den. Nepozorovaně jsem se vrátila, jen nikdy nekončící hromada práce se mezitím mírně zvětšila. Broward byl neobyčejně podrážděný, pracoval za zavřenými dveřmi, a když jsem vstoupila do jeho kanceláře, odsouval složky tak, abych na ně neviděla. Něco bylo špatně, ale který případ ho tak štval, to jsem odhalit nedokázala. Z mojí strany se zdálo, že všechno běží hladce. Jedinkrát nezmínil moji pracovní budoucnost, za což jsem mu byla vděčná, protože jsem se ještě nestihla rozhodnout. 30

Ve čtvrtek mi zavolali z gynekologie a sdělili mi, že jsem zdravá jako řípa. A než jsem se nadála, byl pátek šest večer, Broward dodržel svoje slovo o krátkém pracovním dni a já vycházela ven. Světlo soumraku mi připadalo neznámé. Procházela jsem garáží, kde jsem rychle pohlédla k Bradovu místu, ale zelo prázdnotou. Protočila jsem oči. To je šok. Pohled na hodinky odvedl moje myšlenky od Bradovy nepřítomnosti. Soustředila jsem se na noc před sebou. Brad mi poslal zprávu, že mě vyzvedne v půl desáté. Tři a půl hodiny se ani zdaleka nezdály jako dost času na to, abych se na večerní aktivity připravila jak fyzicky, tak mentálně. Zrychlila jsem a zamířila ke svojí Toyotě Camry, přitom jsem se bezděčně zachvěla. Začala jsem ve sprše. U obou spolubydlících jsem si vyžebrala, aby mě nechali v koupelně hodinu samotnou. Oholila jsem si nohy, podpaží a všechno kromě tenkého proužku tam dole. Rázně jsem si udělala peeling, namočila se na dvacet minut do horké vody s pěnou a zopakovala peeling. Vylezla jsem, zabalila se do ručníku a nanesla jemný mejkap. Potom jsem přešla ke svému šatníku. Představa sexuální party mi byla cizí, ale i když mi vadilo si to přiznat, vzrušovala mě. Moji mysl zaplavily obrázky z filmu Spalující touha, ačkoli jsem pochybovala, že by jakákoli událost s Bradem byla tak chladná a rezervovaná jako ta scéna. Říkal, že se tam můžeme jen podívat, abych zjistila, jak to funguje, a pak odejít. Na to jsem nesměla zapomínat. Šlo o poznávací expedici a nic víc. V mysli jsem zavítala zpátky ke trojce, kterou Brad přichystal před několika týdny. Jak jsem souhlasila, že to na deset minut „vyzkouším“ – a přesně v tu chvíli mi dal možnost vycouvat. A jak, když čas uběhl a jeho hlas pronikl temnotou a nabídl mi možnost úniku, jsem byla vzrušená jako nikdy v životě a myšlenka 31

na to, že bychom přestali, se mi jevila jako holé šílenství. Najednou jsem si uvědomila, jak se lidi stávají drogově závislí. Trojka byla moje úniková droga a já balancovala na okraji srázu, připravená a ochotná skočit do temnoty pod sebou. Víc než ochotná, už při pouhé myšlence jsem byla vlhká. Aniž bych na tu party vůbec vstoupila, věděla jsem, že zůstanu. Nic v mém šatníku zrovna nevolalo erotická party, takže jsem se místo toho zaměřila na oblečení do klubu. Vybrala jsem si červené minišaty s upnutou sukní a volným, splývavým vrškem. Ignorovala jsem Bradovy pokyny a natáhla si kalhotky – černá krajková tanga. Nanesla jsem na nohy tělové mléko, a právě jsem na sebe stříkala parfém, když zazvonil zvonek. Shrábla jsem malé cvočky do uší z falešných diamantů a černé psaníčko a zamířila ke dveřím. Moji spolubydlící, Alex se Zachem, hulili na pohovce trávu. Prošla jsem kolem nich a vzala za kliku. Stál tam Brad – temný, nádherný a sexy v bílé propínací košili a černých kalhotách. Jeho tmavé vlasy a opálení ostře kontrastovaly se světlou košilí. Opřela jsem se o dveřní rám a on si mě s pochvalným úsměvem prohlížel. Udělal krok dopředu, zapřel se rukou o futra a políbil mě, druhou rukou mi přejel po odhaleném výstřihu. Odtáhla jsem se a zčervenala. Střelila jsem pohledem po spolubydlících. Uchechtl se a šeptl mi do ucha: „Víš, že lidi dneska uvidí víc než tohle.“ Zahořely mi tváře, mávla jsem spolubydlícím na rozloučenou a postrčila ho směrem k limuzíně čekající u obrubníku. „Dobrou noc, gentlemani,“ zavolal Brad. Alex se Zachem se místo odpovědi zahihňali. Zavřela jsem dveře a vzala Brada za nabízenou ruku. Zatímco jsme šli k autu, zkoumal dlaní moje odhalená záda a krátkou sukni, u auta jsem ho potom po té ruce plácla. Brad otevřel dveře a já se sehnula dovnitř. 32

* „Měla by ses přestěhovat.“ Zmateně jsem se na něho otočila. Jeli jsme limuzínou na sever města. „Cože? Proč?“ „Kvůli spolubydlícím. Tráva? Nepotřebuješ do toho spadnout.“ „Já do ničeho nespadnu.“ „Jestli ti domů vtrhnou poldové, zatknou tě s nimi.“ Zlobně jsem se na něho zahleděla, nicméně jsem se jeho úvahám raději vyhnula tím, že jsem otevřela kabelku a vytáhla rtěnku. „Nemyslím si, že by poldové vtrhávali do domu kvůli trávě. Navíc se mi ten dům líbí.“ „Opravdu? Která část přesně? Plíseň ve sprše nebo ošuntělý koberec?“ „Slabý tlak horké vody, díky za optání.“ Vyplázla jsem na něho jazyk, otevřela rtěnku a začala si ji opatrně nanášet. Zasmál se, položil mi ruku na koleno a něžně zmáčkl. „Cestou si uděláme zastávku.“ „Proč?“ „Na vlasy a mejkap.“ Zazvonil mu telefon. Natáhl si nohy, strčil ruku do kapsy a vytáhl ho. Pohlédl na displej, umlčel hovor a strčil mobil zpátky do kapsy. „Na vlasy a mejkap? To už jsem udělala.“ Když uviděl můj bojácný výraz, usmál se na mě, aby mě uklidnil. „A vypadáš úchvatně. Jde spíš o tu masku. Jessica a Marco jsou mistři masek. Já sice kostýmy nesnáším, ale přidává to na atmosféře a snižuje zábrany.“ Sevřela jsem kabelku a pomyslela na škrabošku, co jsem měla nacpanou uvnitř. Nebyla to nejvíc sexy věc na světě, ale to jediné v mém šatníku se dalo považovat za masku. Byla jsem vděčná, že 33

si budu moct zvolit jinou. „Myslela bych si, že budeš mít šatnu plnou kostýmů na swingers party. Sametové pláště, vysoké klobouky, hole?“ Bojoval s úsměvem a naklonil se blíž, otřel se rty o moje, ten letmý kontakt mi ani zdaleka nestačil. „Preferuju diskrétnější přístup. To je spíš oblečení pro pasáka, ne swingera.“ „Aha, správně. Účastníci swingers party nosí podvazky a klasické klobouky, že?“ Moje duchaplná odpověď mi vysloužila další pusu, aby mě umlčel. Zazubila jsem se proti jeho rtům a využila jsem příležitost, vklouzla mu rukou do vlasů a prohloubila polibek. „Takže,“ naklonila jsem hlavu a podívala se na něho, „nebude ti vadit, když se tam jenom zastavíme, porozhlédneme se a zase odejdeme?“ Otočil se na sedadle a zajal mě pohledem. „Samozřejmě. Začínáš se bát?“ Zamračila jsem se. „Bát ne – jenom jsem trochu nervózní.“ „Dobře. To je normální. Proč jsi nervózní?“ Pokrčila jsem rameny. „Jde o to, že je to organizovaný sexuální večírek. Nemám ráda, když se se mnou někdo snaží navázat kontakt. Nerada někoho odmítám. Myslím, že mě to stresuje.“ „Zaprvé, všechny Beverlyiny večírky mají jedno základní pravidlo. Veškerý kontakt podněcují ženy. Žádný muž tě nemůže oslovit první a ty rozhoduješ, co se bude dít. Přemýšlej o tom tak, že je to jako vlhký sen všech feministek.“ Převalovala jsem to v hlavě, opřela jsem se o něj a snažila se přijít na to, co bych chtěla, pokud budu o všem rozhodovat já. Zamračil se a něžně mě pohladil po krku a vlasech. „Nechci, aby ses stresovala. Smyslem téhle party, tohohle životního stylu, je povznést sexuální život na vyšší úroveň, ne se jím trápit.“ „Ale když se mi to nebude líbit, tak se rozejdeme.“ 34

„Nečekám, že hned budeš se vším v pohodě. Můžeš se do toho dostávat postupně. Bereme to zkratkou, i když to nepotřebujeme. Jenom jsem nechtěl, abys o tu party přišla a museli jsme tři měsíce čekat na další.“ Zamračil se na mě. „Jestli tam nechceš, tak mi nevadí, když to odpískáme a pojedeme domů.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Nebudu vědět, jestli jsem s tím v pohodě, dokud tam nebudu. Chci tam jít, ale taky chci, abys věděl, že nebudu chtít dělat nic, co mi nebude příjemné.“ Potlačil smích a rychle si přitáhl moji ruku ke rtům. „Nemám v úmyslu tě vystrašit. Když budeš chtít odejít, odejdeme. Když budeš chtít zůstat, zůstaneme. Dnešnímu večeru šéfuješ ty.“ Ve tmě se mi rozzářily oči. „Hmmm… to se mi líbí.“ Rozesmálo ho to. „Tím jsem si jistý.“ Sledovala jsem ho, jak mi přejíždí rty po hřbetu ruky, pak ji krátce stiskl a položil si ji na klín. „Zvládneme to?“ zeptala jsem se najednou a plně jsem se k němu na sedadle otočila čelem. „Ty a já a nikdo jiný?“ „Na tom večírku?“ „Ne, v životě. My dva a nikdo jiný, když jsi takový…“ Při hledání vhodného slova jsem se zašklebila. „Proutník,“ vysoukala jsem ze sebe nakonec. Usmál se, pohledem putoval po mé tváři a z tmavých, sebevědomých očí na mě hleděla jeho duše. „Tohle není můj první vztah, Julie. Vím, že si myslíš, že vytáhnu péro na první ženskou, co se podívá mým směrem, ale ujišťuju tě – dokážu zvládnout závazek.“ „Dokud budeš mít přídavnou stimulaci. Kromě mě.“ „Ano, kromě toho. Ale právě tvoje přítomnost v té aktivitě je pro mě stimulující.“ Odfrkla jsem si. „Kecy.“ Naklonil na mě hlavu. „Kdybych tehdy v noci nebyl u té trojky přítomen, užila by sis to?“ 35

Nakrčila jsem čelo. „Kdybys tam nebyl, nikdy bych s ním nespala.“ „Tuhle logiku na chvilku ignoruj a představ si tu situaci jako dvě různé možnosti. První – ty, já a on. Potom si představ situaci s ním a jiným mužem. Byl by to pro tebe stejný zážitek?“ Opřela jsem se do sedadla a zavřela oči, abych si to mohla představit. Když jsem z rovnice odstranila Brada – svoji víru v něj, jeho sexuální přítomnost, která elektrizovala každý dotek, jeho schopnost přesně vědět, kolik snesu, jak moc zatlačit na moje hranice, abych to prožila co nejsilněji, jak jsem v tu chvíli ochotná to prožít. Nakonec jsem si povzdechla, otevřela jsem oči a střetla se s jeho pohledem. „Ne. Nebylo by to stejné.“ Zasmál se a jedním pohybem si mě přitáhl k sobě. „S tebou je to pro mě jiné. Ani nevíš, jak rychle jsi mě uchvátila svojí hranou nevinností – ty šprťácké brýle a pouzdrová sukně, co ses snažila nosit. Později jsem tě uviděl vyfiknutou, ryzí sex od jehlových podpatků k vlasům, a nechtělo se mi tomu věřit. Viděl jsem tě hrát roli. Ale…“ Vydechl a přejel mi prstem po rtech. „Ty jsi ryzí sex. Když jsi ve svém živlu, což je většinou, když máš v sobě vraženého ptáka, nikdy jsem neviděl nic sexuálně dokonalejšího.“ Zacukalo mu v koutcích a přitáhl si mě k něžnému, jemnému polibku. „Té ubručené chytračce, co do mě vidí, jsem propadl. Ale patřím ďáblici, kterou se stáváš za zavřenými dveřmi.“ Moje odpověď se ztratila v příštím polibku, prudkém a zoufalém. Oba nás pohltil. Vklouzli jsme si rukama do vlasů v erotickém splynutí dvou zajatých duší. Byla jsem ráda, že na jinou odpověď netlačil, protože jsem nebyla schopná sesumírovat souvislou myšlenku.