Alice Horáčková
m ů d
Argo
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 3
18.5.2022 10:57:42
Alice Horáčková
dům Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Růt. Jazyková redakce Petra Stejskalová. Korektury Marie Černá. Odpovědná redaktorka Markéta Nová. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, roku 2022 jako svou 4915. publikaci. Sazba Pavel Růt. Vytiskla tiskárna Těšínské papírny. Vydání první. ISBN 978-80-257-3812-2
Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas Sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice Tel.: 226 519 383 E-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v přátelském internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 576
18.5.2022 10:59:37
6 def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 6
18.5.2022 10:57:44
Zdena Honců, chalupnice Čejče Honců, její otec, tkadlec Arnošt Honců, její starší syn, pošťák Hanskarl Hollmann, její mladší syn Anežka Braunová, učitelka Konrád Hollmann, její syn, pilot Greta Hollmannová, její dcera Albert Hollmann, dřevař a cestář Amálie Hollmannová, jeho žena, spiritistka Emil Hollmann, jejich syn, sklář Vinzenz Hollmann, jejich syn, pošťák, podnikatel v textilu Johann Hollmann, jejich syn, továrník a jednatel oma Hollmannová, matka Alberta Hollmanna Johann Zinnecker, dřevař, bratr Amálie Hollmannové Alois Tomek, učitel a kronikář Terezie Pohlová, učitelka Lída Schierová, sekretářka, vedoucí textilního podniku Leopold Steiner, továrník, podnikatel v textilu Jiřina Steinerová, jeho vnučka chraplavej Ludvík, majitel koloniálu Frederik Gottstein, kravský pacholek, starosta Antonín Kubát, hoteliér Květa Kubátová, jeho dcera Anton Kiefer, vrchní ředitel Kreditanstalt der Deutschen Lina Heydrichová, manželka zastupujícího říšského protektora
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 7
7
Hlavní postavy
18.5.2022 10:57:44
8 def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 8
18.5.2022 10:57:47
Žena, ani mladá, ani stará, psala dopis. Těžko říct, kdy začíná stáří u ženy, ale Anežka si připadala stará už hodně dlouho. Dopis psala špačkem tužky a hlavu skláněla až nad papír. Vždycky si myslela, že člověk nemá podléhat emocím a že slabé lidi dělí od silných schopnost se dobře ovládat, ale právě teď, v téhle cimře, které se ani nedalo říkat pokoj, její úhledné písmo skropilo pár kapek. Anežka je rychle přetřela rukou, přece jenom toho o sobě tolik prozrazovat nechtěla.
9
Prolog
Milá Zdenko, velice jsem se těšila že jsem o tebe zase slyšela. Doufám, že to můžeš přečísti, já už moc dobře česky psáti neumím. Já to od Hanze nemůžu věřiti. Zdenko, jak se to jenom mohlo státi? My se tady máme moc špatně. Nic nám nepatří, nikdo nás nechce, jsme holt „Ausgewiesene“. Němci o nás říkají, že jsme Bémáci. Ty si to nedovedeš představiti jak to je, když nemáš ani polštář, peřinu nebo hrnek. Já bydlím u sedláře, a mám malou komoru. Vincek dělá to co vždycky, kšeftuje. Jen kdybychom mohli jednou zase domu, jen pro to ještě žijeme. Tady v Bavorsku to není hezké, skoro nic k jídlu a šaty nebo ani centimetr látky koupiti nemůžeš. A ty lidi jsou strašní. Jak se máš, Zdenko, a buď ráda, že máš štěstí, a můžeš býti doma. Když já si vzpomínám na naše Krkonoše a Benecko musim brečet. Jak jsme seděli u babičce, vzpomínáš si ještě na to? Jestli můžeš, Zdenko, tak přiďt jednou k nám a podívej se na nás. Co dělá Arnošt? Nevíš něco o učiteli? Napiš mi ihned, Zdenko, moc se na to těším. A teď buď hodně zdráva a pozdravím tě srdečně Tvoje Anežka Všichni na Benecku ode mně pozdrav. Prosim tě jdi jednou na hrob a zapal všem svíčku.
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 9
18.5.2022 10:57:47
10 def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 10
18.5.2022 10:57:49
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 11
11
Monarchie
18.5.2022 10:57:50
12 def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 12
18.5.2022 10:57:53
Zdence Honců se do života nechtělo. Zjevně se jí nechtělo vůbec nikam, protože se zapřela nohama a čekala. Její matka nevěděla, že rodí, necítila žádné bolesti, a i kdyby je cítila, zásadní význam by jim nepřisuzovala. Slabé stahy mívala už od pátého měsíce, no tak co, děj se vůle Boží, tady přežijou jen ti, co přežít můžou a ještě k tomu hodně chtějí. Teprve když matce praskla plodová voda, zavolali porodní bábu ze sousední vesnice a ta jí přikázala, ať zkouší měnit polohy. Matka se snažila a polohy měnila, ani u toho příliš nekřičela. Ale děťátko stejně vyšlo zadkem napřed. Byl to maličký červený uzlíček, slabá dvě kila a půl, míň, než novorozeňata mívala. Bylo to štěstí v neštěstí, kdyby Zdenka byla větší, nejspíš by obě umřely. Takhle umřela jen Zdenčina matka. „Dej ji do košíku nad kamna a modli se,“ poručila bába tátovi Honců a vytratila se, ten večer měla ještě cestu k Hollmannovým do Hample. Nebylo to daleko, ale bylo to do kopce a bába už nebyla nejmladší.
13
Košík
Mluvka Vincek si odjakživa myslel, že něco dokáže. Něco velkého a výjimečného, na co se bude vzpomínat. Byl nejstarší z Hollmannů, teda když nepočítal svého bráchu Emila, který byl sice o něco starší, ale co to bylo za Hollmanna? Ten ňouma neměl velký silný ruce, protáhlej ksicht, a dokonce ani štětinatý obočí, kdežto Vincek to všechno měl a byl na to hrdej. „To náš rod založil Špindlerův Mlejn!“ vykládal často mladšímu bráchovi Hanzovi, který taky nevypadal jako Hollmann. Ten měl zase ruce jako kapesní zloděj, blonďaté vlasy a odpověď na všechno: „Tak proč to teda sakra pojmenovali Špindlerův Mlejn, a ne Hollmannův Mlejn?“
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 13
18.5.2022 10:57:53
14
„Na to se zeptej fotra,“ odbyl ho Vincek. Moc dobře věděl, že Hanz se otce jen tak nezeptá, protože ten rok co rok, od bláta do bláta, kácel stromy, vyvracel pařezy a pokládal kameny na cestách do Prajzu. „Co tady lelkuješ? Marš, přilož do pece a dej vodu na bandory!“ ozval se za Vinckem chraplavý hlas a za loket ho drapla vrásčitá žena v šátku. Vincek se jí lehce vysmekl, tyhle rozvařený brambory mu už lezly krkem, bandory, bandory, furt jenom bandory... Nahlas neřekl nic. Hádat se se starou Hollmankou nemělo cenu. Na svůj věk měla koňskou sílu a rozumu nakoupila až moc. „Vinci, a nezapomeň pak uklidit chlívek!“ Tentokrát neřvala bába ze světnice, teď se o dveře těžce opřela máma Amálie. V ruce držela zavinovačku s jeho nejmladším bratrem Ottou. „A proč já? Proč musím všechno dělat jenom já? Co třeba Emil?“ řekl Vincek. Moc dobře věděl, že Emil šel pomoct chlapům s kládami. „Jen počkej, až se vrátí táta!“ pohrozila mu matka. Amálii nebylo ani čtyřicet, a vypadala na padesát, tak jako všechny Hollmannovic ženské. Měla za sebou pět živých a pět mrtvých dětí a to poslední počne skoro v padesáti. Na svět mu pomůže zkušená Henyška z Mrklova, ale tohle dítě už jméno nedostane. Štěpanický farář jenom tělíčko přikryje bílou plachtou a jilemnický kameník vytesá: Kurz zu kurz war Ihr irdisches Leben Klein zu klein war Ihre Hand Schmerzlich war Ihr letztes Streben Bevor sie stieg zum Grabesrand Ruhe sanft!1 Ale to bude až za velké války, teď Vincek přidává poleno do kamen a napadá ho ošklivá myšlenka, že by to vlastně nebylo tak úplně 1
Krátký překrátký byl její pozemský život / Malá maličká její dlaň / Bolestný její poslední vzlykot/ než vystoupala k rovu na okraj / Odpočívej v pokoji!
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 14
18.5.2022 10:57:53
15
hrozný, kdyby to s tímhletím uřvancem dopadlo jako s Elsou, co žila půl roku a dostala úplavici. Nebo s Fridolínem. „Umřel prej nešťastnou náhodou,“ uchechtl se Vincek. Na vlastní oči viděl, jak fotr kopl do kolíbky a Fridolín, řvoucí z plných plic, letěl vzduchem dobré dva metry – a najednou bylo ticho. Ale tuhle vzpomínku Vincek radši zahnal a nahradil ji tím, co slyšel od báby: „Ty děti stejně neměly žádnou vnitřní sílu, a kde by ji vzaly, dyť neměly ani pořádný kosti!“ Vincek věděl, že pořádné kosti potřebují pořádné mléko a Hollmannům chcípla jediná kráva. Sežrala hřebík a museli ji porazit. Anebo to bylo tím, že se obě poslední děti nenarodily do léta, ale do zimy? Ne, máma má pravdu, hloubal Vincek, život na horách vždycky byl a bude tvrdej. Nikdy nezapomněl, když mu řekla: „Pojď, něco ti ukážu!“ A ukázala mu štěpanický hřbitov, v hlíně už leželi Fridolín, Elsa, Karel, Rudolf i Albín, a nejenom oni, celá horní část hřbitova byla plná malých úhledných hrobečků. Vincek si ten obraz uložil do nejhlubších vrstev paměti, odkud ho nevymažou ani války, ani vyhnanství, a bude si ho pamatovat ještě v době, kdy už si dávno nebude jistý, jak se ti jeho sourozenci vlastně jmenovali. Ne, takhle blbě on teda nikdy neskončí. „Největší mluvka v okolí je můj bratr Vincek. Tomu se nedá věřit ani slovo, dyť je to k smíchu, co vykládá!“ tvrdil Emil od doby, co Vincek přišel s tím, že viděl otce nakopnout kolébku s Fridolínem. „Ne, brácha nemá o ničem šajna!“ ujišťoval se Emil. Moc dobře si pamatoval, jak skončil malý Fridolín, jak kašlal celý den a celou noc. To nebyl kašel, to bylo sípání umírajícího štěněte a potom jednou štěkl a na zavinovačce byla krev... To už všichni věděli, že místo pro doktora, na kterého stejně neměli, pošlou pro kněze. Takhle to bylo a bůhví, co brácha viděl, řeči se vedou a voda teče. Na rozdíl od Vincka mluvil Emil málo. Když promluvil, tak se zadrhával, a když se zadrhával, tak se lidem nedíval do očí, a když
def sazba novy po korek_rozdeleny dum 576.indd 15
18.5.2022 10:57:53