Tajný obraz Měli jsme kdysi les doubravu byl to les jen pár chvil od léta ač obcházel ho zimolez byl šitý nám na míru ještě zelený od mlází A dnes už hlavně nás zimolez obchází a jenom v duchu už do dávných doubrav jdu náš les nás přerostl je v nebi už stojí nad Ale když se nám zachce v duchu tam dojdeme sami na sebe vzpomínat
40
být zas na světě opravdu
41
Nejistota Nehledáš dobromysl a náhle najdeš v louce nic nepobývá bezduše ani ta psárka co k jedné z tvých šlápot přilne Oblaka nabírají na déšť suchá zem vzdychá v sladké předtuše spolu s ní holubinky vláhomilné a kvete květ světlo svítí („hltejme životem se udusme“) já hned však zas nevěřím ti nevěřím si že vskutku jsme
100
101
Zdivočelý obraz Tak opřekot jdou mraky řeky dny že slyšíš jejich dech (Duch povstal nad těla) Vesmír je neklidný Nad ložem anděla vlají nebesa nebe a co to je? To už snad nejen pro Boha je pootevřena obloha – ale vejdeš tam pozdě: Kolem bran (bran s pečetí) letí průvan klíč od Věčného pokoje
124
Odebrán
125
Potopený obraz Vyzraď ten tajný děj jen nezabředni do sloves pohřbili utopili vzali to by děj byl zvlášť nevlídný Řekni: Zde v nepokoji pod těžkou vodou ves leží tam na dně však mívá občas i lehčí dny kdy v kamnech samo od sebe se roztopí pootevřené dveře – kde bývávali naši? – zvou a lípy i zdi dál stojí pod hladinou potopy a z věže svolává nás tlumeně na mši zvon
144
145
OBR 44
Neskonalá krajina obrazu Pták Hladolet i do našich snů zaletěl a kloval, až je z nich jen úhor dne. Zbyl tu však obraz: ta krajina z ňader, těl dýchajících jak sady úrodné. Mimo obraz už tluče zobák do kláves, do střech, brázd – všechno sebrat ze světa, i lunu – v pádu ťukla o náves – tak padá naklovnutá reneta; a vítr prázdna vsed na Zem jako na koně, větří, chce vyhladit i stopu za vlky… Ale v obraze klidně dál (jen vzhlédni skrze jabloně) úplněk visí mezi jablky.
172
173
trochu se pootočí a už do ní nejde cesta
220