Buď vodou, příteli Učení
BRUCE LEEHO SHANNON LEE
Shannon Lee Buď vodou, příteli. Učení Bruce Leeho Originál byl publikován v anglickém jazyce pod názvem BE WATER, MY FRIEND THE TRUE TEACHINGS OF BRUCE LEE
Penguin Random House UK
Copyright © 2020 Shannon Lee Copyright 2021 © TIMY PARTNERS, s. r. o. Překlad: Vladimír Golombek Jazykový redaktor: Zuzana Kantorová Vydalo vydavatelství TIMY PARTNERS, s. r. o. Pražská 5 811 04 Bratislava Sazba: LAYOUT s. r. o., Bratislava Všechny fotografie pocházejí z rodinného archivu Bruce Leeho Ilustrace draka vychází z © Nipatsara Bureepia/Shutterstock.com Vypracovala Donna Sinisgalli Noetzel Popis: První vydání v USA | New York : Flatiron Books, [2020] Všechna práva vyhrazena. Originálni verze vytištěna ve Spojených státech amerických. Pro další informace se obraťte na Flatiron Books, 120 Broadway, New York, NY 10271. www.flatironbooks.com ISBN 978-80-8199-032-8
OBSAH
Úvod
3
1. Cesta vody 2. Prázdný šálek 3. Věčný student 4. Protivník 5. Nástroje 6. Překážka 7. Bouře 8. Živoucí prázdnota 9. Cesta zasahující pěsti 10. Příteli
12 35 58 83 106 135 153 169 191 210
Doslov Poděkování
226 227
1 Cesta vody Voda může téci rychle či pomalu, její záměr je však nezadržitelný, její úděl jistý.
B
ojová umění byla láskou, kterou si můj otec zvolil. Od třinácti let, kdy se začal věnovat wing chunu, až do konce života, který nastal, když mu bylo třicet dva, trénoval jen s několika málo výjimkami každičký den. O své vášni pro bojová umění řekl: Vše, co jsem ” se kdy naučil, jsem se naučil při nácviku bojových umění.“ Měl neobyčejně bystrou a pronikavou mysl, a já si často říkám, že to musela být brilantní hříčka osudu, že se taková mysl rozhodla právě pro fyzická a bojová cvičení. Jak se ukazuje, bojová umění představují dokonalou metaforu pro život. Existuje jen málo disciplín, ve kterých jsou sázky tak osobní a tak vysoké, jako je tomu v boji. Zběhlosti se v bojových uměních dosahuje, když je člověk schopen zůstat ve svém středu a dovedně reagovat za těch nejnaléhavějších okolností – při hrozbě fyzické újmy. Dosáhnete ‑li mistrovství v boji, nejenže začnete bojovat umně a vyrovnaně, stanete se pohybovým umělcem, který se s absolutní svobodou a jistotou mocně vyjadřuje v bezprostředně se rozvíjející přítomnosti. Zachovat si bdělost, pohyblivost a dovednosti představuje obrovskou míru sebeovládání, jde‑li o vaši osobní bezpečnost či samotný život.
Cesta vody
13 |
Tato filozofie pohybu ilustruje, jak Bruce Lee prožíval každý aspekt svého života. Vždy šel po tom, čemu s oblibou říkám sku” tečno“. Skutečný boj. Skutečný život. Ulicí prověřené koncepty. Každodenní využití. Nezajímaly ho získané body ani uštědřené lehké doteky, což byl tehdejší úzus v soutěžích na vysoké úrovni. Říkal tomuto soutěžnímu zápasení s jeho posedlostí body a nespočtem pravidel, jak skórovat, aniž by člověk způsobil zranění, plavání na ” suchu“. Tím nechci říci, že kudy chodil, tam všechny vyzýval k pouličním zápasům, ačkoli za život absolvoval několik skutečných konfrontací. Rozhodně si ale vše skrz naskrz natrénoval. Ačkoli v mnoha různých disciplínách ochranné vybavení již existovalo, byl mezi prvními, kdo přetvořil mnoho jednotlivých kusů v opravdové sparingové vybavení, umožňující plně kontaktní boj celým tělem. Vyrobil tréninkové lapy tak, že zploštil baseballové rukavice a naplnil je vycpávkami. Dokázal zužitkovat také výztuhu hrudníku baseballových chytačů, jakož i boxerskou výbavu a rukavice se zesílením kloubů z kenda. Vývoj tohoto sparingového vybavení od té doby značně pokročil a v současnosti je běžné, ale v 60. letech o něm v čínském kung fu (nebo, jak můj otec vyslovoval ve své mateřské kantonštině, gung ” fu“) o něm nikdo ještě ani neslyšel. Díky těžkému fyzickému tréninku a boji měl otec neustálou příležitost převádět principy mezi myslí a tělem – od myšlenky k akci. Většina (a dost možná vše) z toho, k čemu se přihlásil filozoficky, původně vzniklo jako metoda, jak se stát úspěšným bojovníkem. Poté, jak už to se všemi univerzálními principy chodí, si nakonec uvědomil, že tato využití bojových umění jsou dalekosáhlá, a výtečně použitelná pro umění být člověkem. Začněme však na počátku.
| 14
Shannon Lee | Buď vodou, příteli
Chlapec, mistr kung fu a loďka Otec začal studovat wing chun gung fu v Hong Kongu ve věku třinácti let. Jeho sifu (neboli učitel) byl člověk jménem Yip Man (též Ip Man). Yip Man byl velmi zkušený učitel, který si nejen potrpěl na drilování fyzických technik, ale rovněž do svých lekcí vplétal taoistickou filozofii a principy jin a jang. Často svůj výklad ilustroval podobenstvími z přírody, když například pro dosažení pointy poukazoval na rozdíl mezi dubem a bambusem (dub se při silném větru nakonec zlomí, zatímco bambus přežije, protože se dokáže pohybovat s větrem). Otec byl zapáleným, rychle se učícím studentem. Kdykoli to šlo, cvičil i mimo trénink a rychle se stal hvězdným žákem. Byl ale také teenager, jehož dětská přezdívka byla Mou Si Ting, což lze přeložit jako Neposeda“. Později si vysloužil další přídomek, který se stal ” jeho uměleckým pseudonymem: Siu Loong, čili Dráček“. Zrozen ” v hodině a roce draka, byl mladý Bruce Lee zosobněním ohně, principu jang“. A Yip Man se donekonečna snažil naučit tohoto dospí” vajícího ohniváka významu jemnosti, plynulosti a poddajnosti, nejen síly a rafinovanosti. Otci lze přičíst k dobru, že poslouchal a snažil se, ale jeho dychtivost (a výbušnost) vždy získala navrch. A mimochodem, podivoval se, není lepší zvítězit všemi dostupnými prostředky? Jak vlastně souvisí jemnost s vítězením? Jednoho dne se Yip Man pokoušel naučit mladého Bruce, jak zklidnit a uvolnit mysl, zapomenout na sebe a namísto toho následovat pohyby protivníka. V podstatě se ho pokoušel přimět k nácviku umění odstupu – intuitivním reakcím na jednání protivníka namísto chycení se do pasti uplatňování výlučně vlastní strategie, posedlé propočítáváním vlastních úderů a pohybů. Když se otec vrátil
Cesta vody
15 |
k vlastním postupům, očividně polapen pocitem vlastní chytrosti a bojovností, kdy mu ze staženého obočí odkapávaly krůpěje potu, Yip Man opakovaně zasahoval s požadavkem, aby šetřil energií tak, že bude postupovat v souladu s přirozeným vývojem věcí. Nikdy se ” nestavěj proti přirozenosti“, říkal mu. Nikdy se neocitej ve frontál” ní opozici k jakémukoli problému, ale kontroluj ho tak, že se budeš pohupovat společně s ním.“ Nakonec mladého Bruce přerušil a řekl: Tento týden netrénuj. Jdi domů a přemýšlej o tom, co jsem řekl.“ ” Netrénovat celý týden?! Pro otce to bylo jako slyšet, že nemá týden dýchat. Po vykázání z tréninkové skupiny Bruce pokračoval v tréninku sám a taktéž meditoval a zápolil s osamělým rozjímáním, aby pochopil, co se mu jeho učitel snažil sdělit. Frustrovaný a s energií na rozdávání se jednoho dne rozhodl vydat v malé loďce na hongkongskou zátoku, aby nějak naložil s nově nalezeným a špatně snášeným volným časem. Po chvíli přestal veslovat, v loďce se natáhl a nechal se unášet vlnami. Ty s ním pohupovaly a on si začal v mysli přehrávat naléhání jeho učitele a všechen ten čas, který strávil tréninkem. Co jen dělá špatně? Proč nemůže pochopit, co jeho učitel říká? Nedává to smysl! Jeho frustrace vyvrcholila. Ve svém vzteku se vyklonil z loďky a několikrát vší silou udeřil do hladiny Jihočínského moře. Najednou mu to došlo, přestal vyvádět a podíval se na svou mokrou ruku. Otec o tom později napsal v této eseji: Cožpak mi voda právě neukázala princip gung fu? Udeřil jsem ji, ale neutrpěla zranění. Udeřil jsem ji vší silou znovu, a přesto nedoznala újmy! Pak jsem se pokusil pevně ji sevřít v hrsti, to se ale ukázalo jako nemožné. Voda, ta nejměkčí substance na světě, kterou lze uzavřít do té nejmenší sklenice, se pouze zdála
| 16
Shannon Lee | Buď vodou, příteli
být slabou. Ve skutečnosti dokáže proniknout těmi nejtvrdšími materiály světa. To je ono! Chtěl jsem být přirozený jako voda. Druhé zjevení prožil, když mu nad hlavou přeletěl pták a v následujícím momentu se jeho odraz objevil na vodě: Neměly by všechny myšlenky a emoce, které vnímám tváří v tvář protivníkovi, pominout jako tento odraz ptáka letícího nad vodou? Přesně to měl Profesor Yip na mysli, když mluvil o způsobu bytí, v němž se pocity nelepí ani neulpívají. Proto musím nejdříve přijmout sebe samého, a to tak, že budu postupovat v souladu se svou přirozeností a ne proti ní, abych se dokázal ovládat. A tak začal dlouhý a důvěrný vztah mého otce s vodou, prvkem, který je měkký, ale silný, přirozený, ale je možné ho nasměrovat, odtažitý, ale mocný, a především pro život nezbytný.
Zkušenost s bojovými uměními není nutná V tuto chvíli si možná myslíte: Nejsem vyznavač bojových umě” ní – jak se mě tato kniha může týkat a proč mě má zajímat zjevení sedmnáctiletého chlapce, které se odehrálo před více než šedesáti lety?“ Buďte bez obav. Přestože budeme čas od času mluvit o bojových uměních, budeme je používat pouze jako metaforu a pro vykreslení konceptů, které jsou obecně použitelné pro lidskou zkušenost. Někdy mi připadá snadnější strávit abstraktní myšlenky pro-
3 Věčný student Samotný život je vaším učitelem a vy se neustále učíte.
Klasický zmatek
V
roce 1964 otec zřídil svou druhou školu bojových umění v kalifornském Oaklandu. Oženil se s mou mámou a očekávali první dítě, mého bratra Brandona. Na otcových školách v Seattlu a teď i v Oaklandu, zvaných Instituty Jun Fan Gung Fu, se vyučovala lehce pozměněná forma wing chun, bojového umění, které se jako teenager naučil v Hong Kongu. Říkám zlehka pozměněná“, protože ” otec začal zvažovat a experimentovat s posuny techniky – jednalo se o malé odchylky od tradiční normy, jako například mírné zahnutí chodidla tuhle, delší pohyb v pase tamhle, rychlejší zahájení pohybu v reakci na protivníka atd. Povětšinou ale stále učil wing chun. Ale protože to byl Bruce Lee a protože mu bylo dvacet čtyři let, byl to tak trochu chvastoun. Rovněž ohýbal tradici způsobem, který se příčil staré kung fu gardě z komunity sanfranciské Čínské čtvrti. Otec dělal předváděcí akce v Sun Sing Theater v Chinatownu a nechával zaznít své hlasité a drzé názory o tom, jak je mnoho čínských
Věčný student
59 |
bojových umění taženo do bažin nadbytečnými pohyby, přičemž opakovaně používal výrazu klasický zmatek“ ke znevažování jiných ” tradičních kung fu stylů. Pak vyzýval lidi, aby přišli na pódium a vyzkoušeli, jestli dokážou překonat jeho techniku. Jako by toto šlápnutí na kuří oko samo o sobě nestačilo, jeho školy byly taktéž otevřeny pro všechny bez ohledu na rasu či zkušenosti. V očích kung fu institucí bylo tradice nutné dodržovat, a i když se k výcviku čínského kung fu mohl příležitostně dostat i člověk jiného než čínského původu, zcela jistě se nejednalo o politiku otevřených dveří pro širokou veřejnost. Bruce byl neuctivý ke starým způsobům, které údajně kazil“, a to tradicionalisté v Čínské čtvrti nemohli strpět. ” Koncem roku 1964 vypsala komunita sanfranciského Chinatownu výzvu k zápasu s mým otcem. Už měli dost tohoto troufalého mladíka a jeho pobuřujících způsobů a chystali se udělat vše, co bylo v jejich silách, aby ho umlčeli. Přišli s návrhem, aby se vyzývací zápas odehrál v otcově škole v Oaklandu. Jestliže by zvítězil jejich bojovník, Bruce Lee by přestal vyučovat, a pokud by zvítězil můj otec, mohl by pokračovat bez překážek. Samozřejmě, že otec výzvu přijal. Rozhodně neměl v úmyslu komukoli dovolit, aby mu tímhle stylem diktoval, a byl si hodně jistý, že uspěje. Měl víru ve své schopnosti, a tak bylo nepředstavitelné, že by se bez ohledu na výsledek nepostavil za sebe a svá přesvědčení. Možná to zní jako scéna z nějakého filmu, pro mou rodinu to ale byl skutečný život. Má matka, která byla tou dobou již několik měsíců těhotná, se na zápas přišla podívat, stejně jako otcův (již zesnulý) dobrý přítel a pomocný instruktor James Lee. Několikačlenná skupina z Čínská čtvrti se k zápasu v otcově škole dostavila v listopadu 1964. Představili svého šampióna, bojovníka, kterého náhodně vybrali pro jeho statečnost, který však nebyl v dané záležitosti přímo zaangažován, a začali stanovovat pravidla. Nesmí se bodat do očí,
| 60
Shannon Lee | Buď vodou, příteli
žádné údery do slabin, nesmí se tohle, nesmí se tamto… Zde je otec poprvé přerušil. Nebudou žádná pravidla. Otec prohlásil, že pokud opravdu hodlají ohrozit jeho živobytí a pokoušejí se uzavřít bytostnou součást jeho existence, pak se v zápase musí odehrát opravdový souboj, při němž člověka nic nedrží zpátky. Boj musí skončit buď knokautem, nebo kapitulací. To je vše. Chlápci z Čínské čtvrti se krátce poradili a souhlasili. Všichni se rozestoupili do strana a otec se bez dalších řečí začal pohupovat při přenášení váhy v základním postoji. Boj samotný byl velmi neortodoxní. Po počáteční výměně úderů začal protivník utíkat a otec se ho snažil zachytit a zaútočit zezadu. Tradiční technika musela dát přednost přežití a údery byly nedbalé a poněkud divoké. Souboj trval celkem asi tři minuty. Otcův protivník skončil na zádech, otec stál nad ním s nastraženou pěstí a křičel v kantonštině: Vzdáváš se?! Vzdáváš se?!“ A tento muž se nakonec ” podrobil a prohlásil: Vzdávám se.“ ” Když všichni odešli, otec se posadil na obrubník před svou školou s hlavou v dlaních jako poražený muž, přestože zcela jasně zvítězil. Matka za ním přišla a zeptala se, proč působí rozrušeně. Měl by přece oslavovat, nebo snad ne? Ano, zvítězil. Odnesl si z toho ale něco silnějšího, než je uspokojení z vítězství. Do této chvíle otec při demonstracích své techniky říkával věci typu: Zkuste mě uhodit.“ Nebo: Zkuste zablokovat ” ” mou ránu pěstí.“ Avšak tyto pobídky spadaly do komfortní zóny jeho zkušenosti. To znamená, že zde byla určitá úroveň očekávání, co se v těchto scénářích může stát. Byly pod kontrolou. Tento souboj však byl jiný. Prověřil ho novým způsobem. Zaprvé, musel toho člověka nahánět po celé místnosti, což se při soubojích obvykle neděje, a úplně se u toho uštval. Zadruhé, musel
Věčný student
61 |
zaútočit zezadu na někoho na útěku, což se při nácviku bojových umění také příliš neprocvičuje. A naposled, odhodili tradiční postoje, pravidla i výměnu odměřených úderů, a přestože otec sám vznesl tento požadavek, stále nebyl připraven na to, co nastalo. Souboj mu ukázal věci, které o sobě dříve nevěděl, zvláště pak to, že nebyl v příliš skvělé fyzické kondici. Nevykládejte si to špatně, byl v dobré formě, ale tu si vybudoval pouze nácvikem technik bojových umění. Nevěnoval se cross‑tréninku ani nepracoval na čistě fyzické zdatnosti. Po boji mu bylo rovněž jasné, že jeho tradiční výcvik ve wing chun ho nepřipravil pro scénář všechno je povoleno“. Přesto zvítězil. Za” choval si chladnou hlavu a rozdával údery, ty ale byly improvizované a připadal si díky nim nahodile a nekontrolovaně. Pochopil, jako moc věcí musí začít brát v potaz a kolik se toho ještě musí naučit.
Jak se ukázalo, tento souboj představoval moment zvratu v otcově životě. Kdyby nebyl dostatečně vyprázdněný“, aby si udělal ” prostor pro pravdivé zhodnocení celé situace, možná by přehlédl vše, co měl pochopit. Mohl se poplácávat s přítelem Jamesem, objímat mámu, zajít si do fajn restaurace a vyprávět přátelům vše o tom,
| 62
Shannon Lee | Buď vodou, příteli
jak vypakoval ty staré cápky z Chinatownu. V tom případě byste ale dnes nejspíše neznali jeho jméno. A já bych rozhodně nenapsala tuto knihu. Namísto oslavování vítězství otec zužitkoval lekce tohoto zápasu k vydání se na dlouhou, osobní cestu.  Začal se zajímat, co to znamená být ve všech směrech rozvinutý a plně kreativní bojovník v dobré fyzické kondici, co to znamená oprostit se od omezení, a, což je pro naše účely nejdůležitější, co to znamená být fluidní lidskou bytostí. Krátce po tomto souboji začal otec zvažovat fyzické zákonitosti boje a čeho by bylo možné dosáhnout, kdyby člověk nebyl vázán tradicemi či normami jakéhokoli konkrétního stylu. Bylo to velké zjevení jeho kariéry v bojových uměních a počátek jeet kune do. Coby symbol a důkaz vážnosti této nové cesty se obrátil na kovodělníka, přítele a žáka George Leeho a požádal ho, aby pro něj něco vytvořil. Poslal Georgeovi nákres miniaturního náhrobku a požádal ho, aby na náhrobním kameni stálo: Na památku kdysi fluidního člověka, nacpaného a pokřiveného obyčejným zmatkem. Tento náhrobek otci připomínal, že jeho omezený, strnulý, tradiční přístup musí zemřít“, ” aby mohl znovu povstat ve své původní fluidní podobě. Byla to připomínka, aby se ubíral kupředu jako tekoucí voda.
Mistrům vstup zakázán Každý musí usilovat o realizaci sám. Žádný mistr mu ji nemůže dát. Otec si nikdy nepřál být nazýván mistrem. Říkával: Jakmile do” sáhnete vrcholu, už můžete jít jen dolů.“ Namísto toho se považoval