Issuu

Obsah Předmluva.............................................................................. 5 Úvodem................................................................................... 7

I. Začátky na Praze 7 – z místního oddělení na hospodářskou kriminálku....................................................... 11 Mým prvním rajónem byla Letná............................................ 11 Operativec – z uniformy do obleku......................................... 13 První setkání se Státní bezpečností čili StB............................ 17

II. Operativcem na celopražské hospodářské kriminálce................ 23 Krádeže aut................................................................................. 23 Potížista Tomík........................................................................... 26 Bouřlivý revoluční rok............................................................... 28 „Staré-li zašlo, novému žijme“.................................................. 30 Příběh paní Matinové................................................................ 40 A už to jelo – lehké topné oleje, pašování cigaret, přepadávání benzinových čerpadel......................................... 42 Delikátní případ......................................................................... 44 Trestná činnost v MON – Mezinárodní organizaci novinářů........................................ 45 „Výhry“ v Mezinárodní loterii solidarity MON..................... 49 Podvodná loterie Milion........................................................... 51

III. Kauzy vyšetřované na Službě pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti....................................... 55 Kauza Helbigové a Kájínek jako bonus................................... 57 Kauza falešných marek.............................................................. 62

252

LOVEC MAFIÁNŮ

253

Kauza padělaných bankovek české měny................................ 65 INTERPO – dobré úmysly, ale ty konce.................................. 68 Na chvíli milionářem................................................................. 70 Evžen Šírek – čestný muž, který vadil..................................... 74 Kriminální spis „Krakatice“...................................................... 81 Podvod v Bingu na TV Nova.................................................... 83 Kauza padělaných směnek Investiční a poštovní banky........................................................................ 87 Jak je důležité míti … nikoli Filipa, ale Javora........................ 90 Ti další, kteří museli zemřít – Lhotský a Šebesta................. 103 Jedeme dál…............................................................................. 107 Spis „Kmotr“............................................................................. 113 Noví informátoři – Jakub Konečný a Tarek Bechara........... 120

„Tak to chodí na tom světě každou chvíli jinak…“.............. 216 „… dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák“................. 228 Závěr................................................................................... 245 Seznam Zkratek.................................................................. 249

IV. Nejznámější kauzy z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování............................................................................ 131 Dvě želízka v ohni.................................................................... 132 Pracovní skupina „Olej“.......................................................... 136 Dlouhé prsty Káčka v kauzách firem M5, Technology Leasing a Čepro................................................... 138 Příběh Jana Gottvalda alias Gotyše, drnovického fotbalového bosse.............................................. 144 Káčko načas v úzkých.............................................................. 147 První domovní prohlídka „orlího hnízda“........................... 151 Z kamínků stavíme pyramidu................................................ 159 Kauza firmy Agrotrade – Technology Leasing..................... 166

V. Úspěchy i pády....................................................................... 177 Vyvrcholení kauzy Čepro........................................................ 185 Vražda Jakuba Konečného...................................................... 193 Podvod na Čepro podruhé a lépe?......................................... 196 Domovní prohlídky, jež vešly do dějin.................................. 206 Problémy, samé problémy....................................................... 212

254

LOVEC MAFIÁNŮ

255

254

LOVEC MAFIÁNŮ

255

Předmluva V životě každého člověka nastane jakýsi bod zlomu. Zastaví a ohlédne se za svým životem, za svou prací. A v mém případě se jedná o práci kriminalisty. Nemám v úmyslu psát autobiografii, ani kroniku popisující naprosto přesný časový sled událostí. Jde o vyprávění příběhů z mého policejního života. Na rozdíl od spisovatelů detektivek v knize najdete skutečné příběhy a případy, které se v době mého „policejního“ života skutečně odehrály. Vzhledem k tomu, že jsem stále vázán mlčenlivostí, nejsou v některých kauzách, případech a příbězích uváděna pravá nebo celá jména osob, kterých se to týkalo. Kde to možné je, tam jména uvádím, což se týká zejména hodně starých případů nebo těch, které byly medializovány. Dovedu si představit, jak mnozí z vás údivem pozvednou obočí – policista a spisovatel? Ujišťuji vás, že jsem měl kolem sebe několik spolupracovníků, kteří mi pomáhali s výběrem případů i vyhledáváním mnou již zapomenutých jmen a faktů, tak s přípravou knihy, aby byla čtivá a pro čtenáře zajímavá.

Text © Karel Tichý Lovec mafiánů © Nakladatelství Olympia, s.r.o., 2021 Vydání první ISBN 978-80-7376-xxx-x LOVEC MAFIÁNŮ

Cítím potřebu udělat ještě jednu velice důležitou poznámku. Po celou dobu – od svého příchodu na kriminální službu až do vynuceného odchodu od policie – jsem byl operativec, to znamená, že jsem vyhledával a odhaloval trestnou činnost, zadokumentoval maximum důkazů a případy pak předával vyšetřovatelům a státním zástupcům. Ti ve vyšetřování rozhodovali, kdo, co a s jakými důkazy půjde před soud, což mělo své výhody i nevýhody. Výhody v tom, že někdo, kdo u případu LOVEC MAFIÁNŮ

nebyl úplně od začátku, mohl objektivně posoudit důkazy, ale nevýhodu, že teprve u vyšetřování se lámal chleba v tom, kdo a s jakými důkazy případně k soudu půjde, nebo také nepůjde. A jak toto funguje, uvidíme až mnohem později, až se dostaneme k těm nejzávažnějším případům. A ještě jednu věc musím osvětlit, aby s tím někteří šťouralové neměli tolik práce při vyhledávání mých kostlivců ve skříni. V textu se zmiňuji i o svém členství v Komunistické straně Československa a působení v ní v roce 1989, a to proto, že jsem byl mnohokrát účelově napadán a označován za vysokého funkcionáře KSČ a StB, a to hlavně tehdy, když si útoky proti nám, kriminalistům zabývajícím se hospodářskými delikty, zadávali různí zločinci.

Úvodem Narodil jsem se roku 1958 v jižních Čechách, v Táboře. Po ukončení studia na gymnáziu v Soběslavi jsem se chtěl stát veterinářem. Na vysněnou školu jsem se však nedostal a skončil jsem na rok a půl na Vysoké škole báňské v Ostravě. Byl jsem přijat na geologii, ale po příjezdu do Ostravy mi sdělili, že došlo k omylu a jsem zařazen na obor hlubinného dobývání ložisek. A tak jihočeský synek skončil na nějaký čas dole v dole. Možná už tehdy bylo ve hvězdách napsáno, že moje největší a zároveň poslední velká policejní kauza bude mít přímý vztah právě k Ostravě. Po roce a půl jsem dobývání uhlí vzdal a vrátil se do Tábora. A osud tomu chtěl, abych se ve třiadvaceti oženil, přestože jsem ještě tehdy nenaplňoval dobový kánon „Kluk má po vojně, tak se žení“. Bylo ale načase najít si pořádnou práci a začít se starat o rodinu, která se měla brzy rozrůst o syna. Po dlouhém a těžkém rozhodování padla osudová volba: „Půjdu k policajtům.“ Tehdy, v době hluboké totality, ke Sboru národní bezpečnosti (SNB). A ač to zní naprosto jednoduše, tak to rozhodně jednoduché nebylo. Nebyl jsem totiž ten správný dělnický kádr. Nikdo z rodiny nebyl v komunistické straně, otec byl chemik a matka zdravotní sestra. A k tomu tu byl ještě problém s příbuznými v západní cizině. V Anglii zůstala jednak sestřenice mé matky a jednak bratranec otce jako válečný pilot z druhé světové války. Naštěstí i tehdy byli u SNB lajdáci a ani tehdy všemocná Státní bezpečnost (StB)

LOVEC MAFIÁNŮ

na toto velké „bezpečnostní riziko“ nepřišla (ke škodě mnoha budoucích zločinců). Než jsem se však dostal k „lovu“ zlodějíčků, pachatelů drobné i velké kriminality, podvodníků, zločinců, gaunerů, vrahů, mafiánů a politiků, musel jsem ještě ujít dlouhou cestu. A ta začínala v roce 1981 výkonem náhradní vojenské služby v trvání pěti měsíců u vojsk ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku. Vojna mi tehdy připadala jako očistec, kdo nezažil, neuvěří, protože mazáci nám dávali patřičně „sežrat“, že namísto dvou let jsme byli na vojně jen pět měsíců. Nicméně vše zlé je pro něco dobré. Na vojně jsem se naučil třeba i jíst i rajská jablíčka, což bylo do té doby něco, co bych předtím nedal do pusy ani náhodou, ale také spařené tlusté nudle se lžičkou pribináčku. A jak mi tehdy chutnal suchý chleba, který jsem zrekvíroval, když mě náhodou dali na výpomoc v kuchyni! Po tom půlroce mě ani vlastní manželka málem nepoznala a doma jsem neměl na sebe nic, co by na mně drželo… Teď už na vojnu vzpomínám docela rád, mimo jiné i na střelby ze samopalu a kulometu. Vleže jsem kupodivu strefil – na rozdíl od pistole – úplně všechny terče. Po vyřazení jsem byl přeložen do zálohy v hodnosti vojín s výcvikem střelec. A tady je další ratolest do vínku, kterou jsem dostal od sudiček – střelcem jsem pak byl i celou svou policejní kariéru… Po vojně jsem byl v září 1981 převelen do působnosti Pohotovostního pluku VB ČSR, což byla nástupnická a praporčická škola pro příslušníky Veřejné bezpečnosti. A jako maturant (a že nás bylo tehdy u policie málo!) jsem měl výhodu, že v době výcviku na pluku jsem se mohl věnovat mnohem více studiu práva a policejních disciplín. Maturanti tehdy také častěji chodili na praxi na různé policejní obvody v Praze a k pohotovostní motorizované jednotce, tzv. PMJ, kde se dostali ke skutečné policejní práci na ulici. V průběhu výcviku na praporčické škole 8

LOVEC MAFIÁNŮ

jsem zažil jenom jeden zajímavý případ, kdy jsme byli vysláni v noci na rozsáhlou pátrací akci na Prahu 4. Bylo nahlášeno zmizelé dítě. Jednalo se asi o čtyřletého chlapce, který byl pohřešován od večera na sídlišti Lhotka. Měl jsem to štěstí, že jsem chlapce asi kolem druhé hodiny ráno našel pod schodištěm u výtahové šachty v jednom paneláku zhruba kilometr od bydliště. Jako odměnu jsem obdržel na tehdejší dobu „tučnou“

Památné hodinky Prim s věnováním od ministra vnitra jsem nosil dlouho, důkazem je téměř zničený kožený pásek LOVEC MAFIÁNŮ

LOVEC MAFIÁNŮ

Památné hodinky Prim s věnováním od ministra vnitra jsem nosil dlouho, důkazem je téměř zničený kožený pásek LOVEC MAFIÁNŮ

finanční odměnu ve výši 700 Kčs a při závěrečném vyřazování absolventů mi tehdejší ministr vnitra ČSR Josef Jung předal jako dar automatické hodinky značky Prim s věnováním. Po vyřazení museli absolventi pohotovostního pluku nastoupit na rok do služby u 5. správy SNB, což byla ochrana ústavních činitelů. Samozřejmě že nešlo o žádnou vyzvědačskou činnost proti tzv. nepřátelům státu, ale byla to fyzická ostraha státních a politických objektů. Byl to prostě ztracený rok policejní práce ostrahou státních budov, aby nám stranické a státní činovníky někdo neukradl. Před tímto ročním martyriem mě uchránila šťastná náhoda v podobě rodinné známé, paní docentky, která učila na Právnické fakultě Karlovy univerzity mimo jiné řadu různých policejních funkcionářů. Mezi nimi i majora Jaroslava Šejvla, v té době náčelníka SNB na Praze 7. Major měl tehdy před závěrečnými zkouškami, a tak jistě velmi ochotně paní docentce vyhověl a vykuleného strážmistra, což byla hodnost, kterou vyřazení absolventi „pohotováku“ dostávali, přijal. Po hodinovém pohovoru a prostudování dosavadního služebního hodnocení jsem nastoupil 1. března 1983 na místní oddělení VB Praha 7 na Letné. A tady začala má cesta skutečným policejním životem.

I. Začátky na Praze 7

– z místního oddělení na hospodářskou kriminálku Mým prvním rajónem byla Letná Začal jsem, a tak to bylo také naprosto správné, „šlapat chodník“. A jako hlídkový policista jsem se uvedl ve velkém stylu! Zlí jazykové by řekli, že jako rodilý Jihočech jsem se za těch pár let v Praze příliš nevyznal, ale já bych se spíše klonil k formulaci, že jsem ještě dobře neznal svůj nový policejní revír… Ať tak, či onak, tímto bylo zaděláno na problém. Jakmile jsem tedy dostal své první pokutové bloky, odkráčel jsem na první velkou křižovatku na Letenské náměstí a poté zahnul do vedlejší ulice, kde jsem před mohutnou kachlíkovou budovou začal „lovit“ své první pachatele dopravních přestupků. Pokud někdo z pozorných čtenářů ví, kdo a co sídlí v „kachlíku“ dodnes, pak se jistě nepozastaví nad tím, že během půl hodiny přede mnou zastavil se skřípěním brzd služební žigulík z místního oddělení VB a sebral mě z ulice s patřičným komentářem. Kolegové mě pak odvezli na mnohem „bezpečnější“ místo, do bočních uliček u Letenských sadů. Nenechal jsem se však odradit (vždyť já přece stál na straně zákona!) a svoji reputaci si napravil hned během následující noční služby. Na operační středisko přišlo hlášení, že v jednom činžovním domě v ulici Františka Křížka, nedaleko naší služebny, již delší dobu neviděli tamní nájemníky, své sousedy. Jednalo se o starý manželský pár, který žil v malém bytě v

LOVEC MAFIÁNŮ

I. Začátky na Praze 7

LOVEC MAFIÁNŮ

jednalo o Mrázkův podíl ze zisku, který samozřejmě nepřiznal ke zdanění. Spis jsme hezky zabalili a postoupili ho k dalšímu opatření vyšetřovatelům a státní zástupkyni s návrhem na zahájení trestního stíhání. A opět se chystali otevírat šampaňské… Ó, jak jsme byli bláhoví! Dovedností vyšetřovatelů a státního zastupitelství byl případ odložen. Prý se jednalo o tvrzení zločince proti tvrzení zločince a Mrázek zaplatil finančnímu úřadu pár tisíc jako pokutu. Fáma o nepostižitelnosti Mrázka… však už to znáte.

Noví informátoři – Jakub Konečný a Tarek Bechara Ještě jednou se vracím ke svému informátorovi Rudovi Javornickému. Musím zde zmínit i tři další skutečnosti, které se díky němu staly. První je ta, že mi Ruda nejméně třikrát přišel říct, že se v kriminálně závadovém prostředí za mne někdo vydává a požaduje peníze za jakési informace nebo služby. A jak se bohužel později ukázalo, tak to nebyly pouze případy, o nichž se Ruda dozvěděl. Vyberu zde jednu obzvláště povedenou historku. Ruda přijel na schůzku na naše oblíbené místo, parkoviště u jednoho pražského hřbitova. A tvářil se sakra přísně. „Tak to vybal, než začne pršet,“ povzbudil jsem ho. Sjel mne mrazivým pohledem a procedil mezi zuby: „Tak to sem si o tobě nemyslel!“ „A jéje, co zas,“ zeptal jsem se. „Že ti není hanba,“ pokáral mne. „Ty ses rozhodl spojit s Mrázkem a Pitrem a ještě k tomu za velký prachy, jo!?“ „Nó, pokračuj!“ sykl jsem. „Tak hele, prý chceš deset míčů za informace z Krakatice!“ A to už bylo na mne trochu moc, tady končila veškerá sranda. „No a na to jsi přišel jak?“ A Ruda spustil. Prý, že jsem se měl spojit s lidmi od Mrázka, tajně se s nimi scházet a požadovat prachy za služby a informace. Měl jsem dostat zálohu v řádu několika set tisíc a nějaké lepší auto. 120

LOVEC MAFIÁNŮ

„Tak tě můžu ubezpečit, že je to naprostá zhovadilost!“ vyjel jsem na něj. „Ale tomu musíme přijít na kloub,“ uzavřel konverzaci Ruda. A domluvili jsme se na akci s přímo policajtsko-operativní kombinací. Ruda dostal za úkol se do toho namíchat a odhalit mě. A tak to jako většinu úkolů splnil. Přišel za pár dnů a hlásil. „Tak jsme tě chytili a trochu zmlátili,“ smál se. Mrázkovi něco „nakecal“, že to srovná a dostal se i k těm, co to režírovali. A světe div se, šlo skutečně o policistu, a to z pražské expozitury protikorupční policie Pavla Pinďu. Chytili ho na schůzce, když si přišel pro další peníze. Naložili ho do auta a jeli s ním domů. Tam mu trochu nafackovali, sebrali darované vozidlo, peníze, které již dostal, a opsali si údaje ze služebního průkazu. Vše jsem sepsal a předal nadřízeným. Později mi sdělili, že to vše byla pravda, ale že se „kolega“ hájí tím, že se pokoušel do skupiny Mrázka proniknout a získávat tam informace a moje jméno si jenom jaksi vypůjčil… A tak nadřízení přistoupili k „razantnímu“ opatření. Zakázali Pinďovi, aby chodil do prostředí sám, vždy prý musí s nějakým dalším kolegou. Jó, být to obráceně, tak sedím ještě dnes. A když už jsem zmínil tu naši expozituru, tak měl Mrázek fakt dobré kontakty. Od kamaráda z BIS jsem dostal echo ještě dvakrát. Jednou mi důvěrně pošeptal, že mají na odposlechu Mrázkovců, jak se domlouvají s jedním vedoucím oddělení o nějaké policejní akci. Mělo jít o Romana Soukupce. A jindy zase, to když se spouštěla akce na Radovana Krejčíře, tak to Mrázkovi volala několik hodin předem jedna tamní policistka. Pánové z vedení ani inspekce nikdy nic nezjistili. Ale abych byl spravedlivý, tak musím přiznat, že i na naší centrále protikorupční policie měl Mrázek své lidi. Jako příklad může posloužit případ Jana Gottvalda. Tomu Mrázek napovídal, že po něm jdeme, což nebyla pravda, a že dokáže zařídit, aby vše proběhlo hladce. Za pár milionů, které dal Mrázkovi, absolvoval zinscenovaný výslech ve výslechové místnosti služby LOVEC MAFIÁNŮ

121

LOVEC MAFIÁNŮ

121

v Celetné ulici, který byl absolutně o ničem. A i přesto, že jsem jmenovanému hodně pomohl a zachránil mu s největší pravděpodobností i život, jména prodejných policajtů mi ze strachu nikdy neřekl. A nadřízení a inspekce ministra vnitra… Opět nic! Druhá skutečnost, a to velice důležitá a pro další policejní práci na našem útvaru zásadní, byla ta, že mne Ruda nasměroval k Jakubovi Konečnému, mému budoucímu informátorovi! To se seběhlo tak, že Ruda přišel s informací, že v Brně je skupina zločinců, kteří si vybrali jako svou budoucí oběť nějakého mladého a bohatého podnikatele z Prahy. Má se prý jednat o někoho, kdo podniká v oboru krádeží motorových vozidel. A tady opět zafungovala veliká náhoda. Jak jsem již zmiňoval dříve, měl jsem velice dobré kontakty na firmu Secar Bohemia a. s., která se zabývá ochranou a vyhledáváním odcizených motorových vozidel a kterou založili společně s JUDr. Danielem Honzíkem můj kamarád Jirka Ruml a můj bývalý šéf Honza Šula. A tam byl jedním z původních akcionářů i jistý Jakub Konečný. A jak správně tušíte, byl to on, o kterého měl organizovaný zločin zájem. A tak jsme se ve firmě Secar sešli já, Ruda a Jakub. Ruda si vzal na starost zločince a já si proklepával vazby lidí kolem Jakuba. Ruda vahou své osoby v podsvětí zaštítil Jakuba, já způsobil humbuk, že se kolem něj motá policie a možná jsme mu tak tehdy ještě zachránili život. Jakub se Rudovi odvděčil tím, že mu daroval vozidlo Mercedes 3000, a myslím, že se i docela skamarádili. Já jsem pak Rudovi zařídil na auto espézetku AJR 3000 a ten byl v sedmém nebi. A jak jsem pak zjistil, tak Jakub byl přesně ten typ podnikatele, který se pohyboval na tenké hraně zákona a měl informace, které měly pro policii cenu zlata. „Zachránil jste mi život, jak se odvděčím vám?“ Plácli jsme si a Jakub Konečný se stal mým dalším klíčovým informátorem. Myslím, že teď se asi řada čtenářů vyděsila, jak otevřeně píšu o policejních informátorech. Tak pro váš klid je to proto, že tyto skutečnosti byly v minulosti 122

LOVEC MAFIÁNŮ

Prohlášení Jakuba Konečného, že mi nikdy nedal žádné peníze ani neposkytl nefinanční plnění

LOVEC MAFIÁNŮ

123

LOVEC MAFIÁNŮ

Prohlášení Jakuba Konečného, že mi nikdy nedal žádné peníze ani neposkytl nefinanční plnění

LOVEC MAFIÁNŮ

123

již mnohokrát mediálně popsány. A píši to zde s vědomím, že to již nikomu nemůže ublížit. Jak říkám, Kuba byl opět trefa do černého. Znal Mrázkovce. Mrázek ho sice neměl rád, ale Jakub si naopak dobře rozuměl s Tomášem Pitrem. Ale co bylo úplně ze všeho nejdůležitější, velice dobře se znal s jistým Radovanem Krejčířem, kterého poznal přes svého obchodního společníka Romana Pjajku. Pro potřeby této knihy později zmíním velice důležité informace od Jakuba o firmě TL – Technology Leasing, ke kauze Union Banky a kauzu Krejčíř – Čepro. Třetí skutečností je, že po vraždě Rudy Javornického se u něho doma našla složka dokumentů a policejní svodky, které se vztahovaly k činnosti pro nás tehdy nečitelné osoby Radovana Krejčíře. Byly v ní odkazy na jeho trestní kauzy na severní Moravě, v Českém Těšíně, a bylo zřejmé, že to pochází z tzv. Mrázkova archivu. A tak v žebříčku policejních informátorů nahradil Rudu na pozici číslo jedna, co do prospěšnosti informací pro odhalování organizovaného zločinu, Jakub Konečný. S ním se však v té době, asi z pochopitelných důvodů, rozloučili i akcionáři Secaru a Jakub se osamostatnil. Spojil se s další zajímavou postavou z řad původních veksláků a spekulantů s pašovaným zbožím, kam patřili Mrázkovi parťáci Miroslav Provod nebo Zdeněk Voňavka, Romanem Pjajkou. Pjajka pak přivedl Konečného nejen do prostředí pražského organizovaného zločinu, ale i k osobě samotného Krejčíře. Začali spolu podnikat. Jejich aktivity byly široké a vydělávali, kupovali nemovitosti a mimo jiné si koupili i podnik Středočeské sběrné suroviny. Konečný si také založil firmu KP Edwards, která měla devizovou licenci ČNB a mohla podnikat na kapitálových trzích a obchodovat s měnou. A měla sídlo na velice lukrativní adrese v Burzovním paláci v Rybné ulici za obchodním domem Kotva. Jenomže pak se stala zlá věc. Dne 12. května 2000 dva dodnes neznámí vrazi 124

LOVEC MAFIÁNŮ

rozstříleli dávkami ze samopalu Romana Pjajku před jeho vilou v Černošicích, když přijel domů. A vozidlo i s ním pro jistotu ještě zapálili. Konečný tak přišel o staršího a zkušenějšího parťáka, ale zůstal mu jejich společný majetek a Krejčíř. Ve Středočeských sběrných surovinách, které tak patřily Konečnému, na nějaký čas skončili i moji bývalí kolegové od policie, kteří znechuceni poměry odešli do civilu a které jsem znal již z doby svého působení na hospodářské kriminálce z Prahy 7. Byli to Mirek Kantor, o němž již byla řeč, a Jirka Kédl, který byl před svým odchodem od policie dokonce náměstkem ředitele IMV Nechanického. (A až někdy mnohem později mi u piva pošeptal, že mám na IMV nejtlustší složku ze všech. Doslova mi řekl: „Na tebe donášel a žaloval snad úplně každej…“) Kluci tam však bohužel moc dlouho nevydrželi. Jakubovi nakonec začalo vadit, že byli jako bývalí policajti příliš důslední. Provinile mi tehdy oznámil, že se nedalo nic jiného dělat, protože s jejich kontrolami by firma do půl roku zkrachovala… Netrvalo dlouho a informacemi od Jakuba se začal plnit nově založený kriminální spis „Kmotr“ v pracovní skupině „Kruh“. A jejich závažnost a důležitost začaly převládat nad původními informacemi k Mrázkovi, i když i tak se mnohdy dublovaly. V roce 2000 se totiž Jakub Konečný úzce propojil s Radovanem Krejčířem a nám začaly, co se pracovního vytížení týká, „těžké“ časy. V této době jsme stáli proti dvěma nejtěžším vahám organizovaného zločinu v České republice! A byli jsme, ač se to tak navenek nezdálo, proti nim zase sami. ÚOOZ údajně neměl ke Krejčířovi vůbec nic a v rámci celé policie byly pouze staré případy z Ostravska. Na jednu stranu stále probíhala jistá spolupráce s BIS, ale zároveň jsme se potýkali i s jinými zájmy několika jejich pracovníků. Ti si totiž hleděli daleko více svých obchodních a finančních zájmů, než snahy o potírání zločinu. Dokonce se na Rudu a Jakuba nakontaktovali a chtěli je využívat k osobLOVEC MAFIÁNŮ

125

LOVEC MAFIÁNŮ

125