Obsah
5 Konec druhého století 1990—2021 2 4
Avantgardní republika 1918—1938
Jedna doba, dva časy 1969—1989
1 42
Konec a začátek století 1839—1917
František Drtikol
Komiks: Osvícený fotograf 50
Drahomír Josef Růžička
52
Fotografie na cestě k barvě
54
Jaromír Funke
12
Wilhelm Horn
14
Daguerrotypie a vše,
Komiks: Avantgardní fotografie
co předcházelo
nezná hranic
16
František Fridrich
18
Heinrich Eckert
Komiks: Továrna na fotografie
3 Válka a po válce 1939—1968
Fotogenický prezident
198
Dana Kyndrová
202
Antonín Kratochvíl
204
Fotografové světových konfliktů
206
Tono Stano
210
Slovenská nová vlna
212
Pavel Baňka
214
Ivan Pinkava
122
Vilém Heckel
218
Václav Jirásek
126
Josef Koudelka
222
Dita Pepe
134
Taras Kuščynskyj
226
Adam Holý
136
Jan Saudek
230
Fashion fotografie v galeriích
232
Miroslav Tichý
Komiks: Múza bratří Saudků Komiks: Geniální šmírák 142 Aktérky 144
Iren Stehli
238
Lukáš Jasanský — Martin Polák
62
Josef Sudek
80
Ladislav Sitenský
148
Underground ve fotografii
240
Markéta Othová
66
Jaroslav Rössler
84
Propaganda nechává mizet ty,
150
Anna Fárová
244
Fotografie v novém tisíciletí
68
Novodobý fenomén — koláž
které sama stvořila
246
Alexandra Vajd — Hynek Alt
70
Eugen Wiškovský
250
Jiří Thýn
254
Nečekaný objev
24
Alfons Mucha
72
Alexandr Hackenschmied
26
Rudolf a Jaroslav
74
Meziválečná sociální fotografie
Komiks: Zázrak v Plasech Komiks: Opravdový soudruh 158
Dušan Šimánek
Bruner-Dvořákovi
90
Jan Lukas
160
Jan Reich
28
Alberto Vojtěch Frič
92
Miroslav Hák
162
Jiří Hanke
32
Jan Kříženecký
94
Karel Ludwig
164
Bohdan Holomíček
34
Autor neznámý
96
Emila Medková
166
Jindřich Štreit
36
Vladimír Jindřich Bufka
98
Vilém Reichmann
102
Dagmar Hochová
104
Josef Ehm
106
Běla Kolářová
Komiks: Okupace 1968
6
196
Komiks: V záběru StB 172
Libuše Jarcovjáková
176
Pavel Štecha
178
Fotografovo dobré světlo
180
Pavel Jasanský
112
Fred Kramer
182
Jan Svoboda
114
Václav Chochola
184
Zahraniční fotografové na
návštěvě za železnou oponou
186
Viktor Kolář
188
Karel Cudlín
7
Obsah
5 Konec druhého století 1990—2021 2 4
Avantgardní republika 1918—1938
Jedna doba, dva časy 1969—1989
1 42
Konec a začátek století 1839—1917
František Drtikol
Komiks: Osvícený fotograf 50
Drahomír Josef Růžička
52
Fotografie na cestě k barvě
54
Jaromír Funke
12
Wilhelm Horn
14
Daguerrotypie a vše,
Komiks: Avantgardní fotografie
co předcházelo
nezná hranic
16
František Fridrich
18
Heinrich Eckert
Komiks: Továrna na fotografie
3 Válka a po válce 1939—1968
Fotogenický prezident
198
Dana Kyndrová
202
Antonín Kratochvíl
204
Fotografové světových konfliktů
206
Tono Stano
210
Slovenská nová vlna
212
Pavel Baňka
214
Ivan Pinkava
122
Vilém Heckel
218
Václav Jirásek
126
Josef Koudelka
222
Dita Pepe
134
Taras Kuščynskyj
226
Adam Holý
136
Jan Saudek
230
Fashion fotografie v galeriích
232
Miroslav Tichý
Komiks: Múza bratří Saudků Komiks: Geniální šmírák 142 Aktérky 144
Iren Stehli
238
Lukáš Jasanský — Martin Polák
62
Josef Sudek
80
Ladislav Sitenský
148
Underground ve fotografii
240
Markéta Othová
66
Jaroslav Rössler
84
Propaganda nechává mizet ty,
150
Anna Fárová
244
Fotografie v novém tisíciletí
68
Novodobý fenomén — koláž
které sama stvořila
246
Alexandra Vajd — Hynek Alt
70
Eugen Wiškovský
250
Jiří Thýn
254
Nečekaný objev
24
Alfons Mucha
72
Alexandr Hackenschmied
26
Rudolf a Jaroslav
74
Meziválečná sociální fotografie
Komiks: Zázrak v Plasech Komiks: Opravdový soudruh 158
Dušan Šimánek
Bruner-Dvořákovi
90
Jan Lukas
160
Jan Reich
28
Alberto Vojtěch Frič
92
Miroslav Hák
162
Jiří Hanke
32
Jan Kříženecký
94
Karel Ludwig
164
Bohdan Holomíček
34
Autor neznámý
96
Emila Medková
166
Jindřich Štreit
36
Vladimír Jindřich Bufka
98
Vilém Reichmann
102
Dagmar Hochová
104
Josef Ehm
106
Běla Kolářová
Komiks: Okupace 1968
6
196
Komiks: V záběru StB 172
Libuše Jarcovjáková
176
Pavel Štecha
178
Fotografovo dobré světlo
180
Pavel Jasanský
112
Fred Kramer
182
Jan Svoboda
114
Václav Chochola
184
Zahraniční fotografové na
návštěvě za železnou oponou
186
Viktor Kolář
188
Karel Cudlín
7
1839—1917
František Fridrich U všeho dřív První fotografická výstava u nás. První, kdo se věnuje krajinářské fotografii. První, kdo přiveze fotografie ze zámoří. První, kdo u nás vystavuje ženské akty. První, kdo způsobí svými fotografiemi skandál. František Fridrich je prostě u všeho o trochu dřív než ostatní.
FRAN TIŠ EK FR IDR
ICH (1829—1892)
hy, jej ího okolí ožství fotografi í Pra voří obrovské mn vyt ota živ m he Bě fotografi ck ých ým vydavatelem h měst. Je úspěšn ýc sk eň láz y ad a ř ých námětů. gratulací a žánrov k, fotografi ck ých ite viz ic, dn hle po é v Teplicích, jen v Praze, ale tak ateliér y otevírá ne é ck rafi og fot é Sv velkých ch a postupně i ve lázeňsk ých měste h ýc sk če do pa zá ou kariéru čenou fotografi ck ch. Cenami ověn evropsk ých měste se věnuje psaní. roku 1889. Poté defin itivně ukončí
Rodák z Mělníka pochází ze zámožné rodiny a to mu umož-
za příplatek a diskrétně ukrytým za paravánem) stereoskopic-
Kromě tradiční portrétní tvorby se Fridrich postupně zaměřuje na
nekonvenčnímu chování a zájmu o vše nové. Stává se spoluza-
ňuje chovat se občas lehce nezodpovědně. Studia práv zanechá
kou prohlídku ženských aktů. I v tom je Fridrich první. Je z toho
zachycování městských motivů. Věnuje se pražským zákoutím a mi-
kladatelem Veslařského klubu Regatta nebo Pražského ledního
pravděpodobně právě kvůli čerstvě objevenému zájmu o fotografii.
skandál jaksepatří (jsme v polovině 19. století, a navíc v provinční
zejícím místům. Právě za fotografické album Prahy získává jedno
klubu. A protože u nás jako první fotografuje sportovce, může být
Odjíždí do Paříže, odkud se vrací se sérií stereotypických fotografií,
Praze!) a mladému fotografovi je následkem této „nemravné“ udá-
z řady zahraničních ocenění. Nikdo z našich tehdejších fotografů
oprávněně vnímán jako první sportovní fotograf na českém území!
které v září 1856 vystavuje v Praze. Tato událost se zapisuje do
losti odmítnuto udělení titulu c. a k. dvorního fotografa. Fridrich se
nemá tak široký záběr své fotografické práce.
historie naší fotografie jako vůbec první autorská výstava u nás!
rozhodne Prahu opustit a přes Hamburk cestuje lodí do New Yorku.
V následujících letech fotí bohatou klientelu v lázeňských
V závěru života se zaměřuje především na poklidnější pražské scenérie. Než se ve svých šedesáti letech rozhodne pověsit
Stereoskop je poslední technickou novinkou, díky níž vidí
Následující tři roky stráví ve Spojených státech a na svých
destinacích, především v Teplicích, Mariánských Lázních a Kar-
fotografickou živnost na hřebík, zachytí zasněžené pražské
divák — jak název napovídá — dva obrázky naráz z různých úhlů.
cestách pořizuje další stereotypické fotografie. Ty po návratu
lových Varech. Provozuje také stálý ateliér v Praze. Je to období,
panoráma. Může někoho překvapit, že je prvním fotografem,
Je to takový prarodič dnešních 3D brýlí. Zájem je velký a pod-
vystavuje v Praze, opět vzbudí velký zájem, a navíc se jedná, u Fri-
kdy se mu nebývale daří a další pobočku svého podniku otevírá až
který zachytí Prahu v zimě?
nikavý Fridrich navíc nabídne pánským zájemcům (samozřejmě
dricha už nepřekvapivě, o první výstavu cestopisných snímků u nás.
v Hamburku. Navzdory pokročilejšímu věku zůstává věrný svému
16
17
1839—1917
František Fridrich U všeho dřív První fotografická výstava u nás. První, kdo se věnuje krajinářské fotografii. První, kdo přiveze fotografie ze zámoří. První, kdo u nás vystavuje ženské akty. První, kdo způsobí svými fotografiemi skandál. František Fridrich je prostě u všeho o trochu dřív než ostatní.
FRAN TIŠ EK FR IDR
ICH (1829—1892)
hy, jej ího okolí ožství fotografi í Pra voří obrovské mn vyt ota živ m he Bě fotografi ck ých ým vydavatelem h měst. Je úspěšn ýc sk eň láz y ad a ř ých námětů. gratulací a žánrov k, fotografi ck ých ite viz ic, dn hle po é v Teplicích, jen v Praze, ale tak ateliér y otevírá ne é ck rafi og fot é Sv velkých ch a postupně i ve lázeňsk ých měste h ýc sk če do pa zá ou kariéru čenou fotografi ck ch. Cenami ověn evropsk ých měste se věnuje psaní. roku 1889. Poté defin itivně ukončí
Rodák z Mělníka pochází ze zámožné rodiny a to mu umož-
za příplatek a diskrétně ukrytým za paravánem) stereoskopic-
Kromě tradiční portrétní tvorby se Fridrich postupně zaměřuje na
nekonvenčnímu chování a zájmu o vše nové. Stává se spoluza-
ňuje chovat se občas lehce nezodpovědně. Studia práv zanechá
kou prohlídku ženských aktů. I v tom je Fridrich první. Je z toho
zachycování městských motivů. Věnuje se pražským zákoutím a mi-
kladatelem Veslařského klubu Regatta nebo Pražského ledního
pravděpodobně právě kvůli čerstvě objevenému zájmu o fotografii.
skandál jaksepatří (jsme v polovině 19. století, a navíc v provinční
zejícím místům. Právě za fotografické album Prahy získává jedno
klubu. A protože u nás jako první fotografuje sportovce, může být
Odjíždí do Paříže, odkud se vrací se sérií stereotypických fotografií,
Praze!) a mladému fotografovi je následkem této „nemravné“ udá-
z řady zahraničních ocenění. Nikdo z našich tehdejších fotografů
oprávněně vnímán jako první sportovní fotograf na českém území!
které v září 1856 vystavuje v Praze. Tato událost se zapisuje do
losti odmítnuto udělení titulu c. a k. dvorního fotografa. Fridrich se
nemá tak široký záběr své fotografické práce.
historie naší fotografie jako vůbec první autorská výstava u nás!
rozhodne Prahu opustit a přes Hamburk cestuje lodí do New Yorku.
V následujících letech fotí bohatou klientelu v lázeňských
V závěru života se zaměřuje především na poklidnější pražské scenérie. Než se ve svých šedesáti letech rozhodne pověsit
Stereoskop je poslední technickou novinkou, díky níž vidí
Následující tři roky stráví ve Spojených státech a na svých
destinacích, především v Teplicích, Mariánských Lázních a Kar-
fotografickou živnost na hřebík, zachytí zasněžené pražské
divák — jak název napovídá — dva obrázky naráz z různých úhlů.
cestách pořizuje další stereotypické fotografie. Ty po návratu
lových Varech. Provozuje také stálý ateliér v Praze. Je to období,
panoráma. Může někoho překvapit, že je prvním fotografem,
Je to takový prarodič dnešních 3D brýlí. Zájem je velký a pod-
vystavuje v Praze, opět vzbudí velký zájem, a navíc se jedná, u Fri-
kdy se mu nebývale daří a další pobočku svého podniku otevírá až
který zachytí Prahu v zimě?
nikavý Fridrich navíc nabídne pánským zájemcům (samozřejmě
dricha už nepřekvapivě, o první výstavu cestopisných snímků u nás.
v Hamburku. Navzdory pokročilejšímu věku zůstává věrný svému
16
17
1839—1917
Alfons Mucha Malíř coby fotograf
Alfons Mucha se seznamuje s fotografií už během svých studií ve Vídni. Když se o několik let později ocitá v Paříži, je fotografická technologie zase o něco dostupnější a mladý umělec si pořizuje svůj první fotoaparát. Technika vyvolávání mu nedělá potíže, a ačkoliv je jedním z mnoha fotografů amatérů, rychle se obeznámí se všemi možnostmi, které mu toto médium může nabídnout. Zásadní zlom v jeho kariéře přichází až po bezmála deseti letech pobytu ve Francii. Plakát pro Sarah Bernhardtovou z něho ze dne na den udělá hvězdu, která si podmaňuje Paříž. To se mimo jiné projeví i tím, že se stěhuje do většího ateliéru s velkými okny a proskleným stropem. Jeho luxusní studio v ulici Val-de-Grâce mu nabízí optimální podmínky také pro fotografování. Mucha rychle pochopí, že fotografie živého modelu urychlují práci a také šetří peníze. Podobně pracují i další pařížští umělci, kteří si fotografii oblíbí ze stejného důvodu. Místo dlouhého pózování mu přece stačí model vyfotografovat! Modelky (jichž bylo podstatně více než mužských modelů) zachycené na jeho plátnech nebo divadelních či reklamních plakátech vytvořených v secesním stylu mají čím dál častěji předlohu v černobílých fotografiích pořízených v Muchově ateliéru. Snímek samotný mu slouží jako skica pro další práci. Na zachovaných snímcích proto dnes vidíme tužkou dokreslené sítě, které umělci umožňují model zachycený na citlivý papír snadněji přenést na plátno. K takovým snímkům se Mucha chová jako k přípravnému materiálu, nevěnuje jim další péči, nijak je neznačí, archivuje je pouze nahodile. Můžeme to vnímat jako důkaz, že „vysoké umění“ nebere fotografii na konci 19. století vážně. Fotografie umělcům slouží, nikdo však nevěří, že by se jednou mohla uměleckým dílům vyrovnat. A nemyslí si to ani Alfons Mucha. Autor fotografiemi rozhodně nešetří, v jednu dobu vlastní dokonce šest fotografických přístrojů! Kromě samotných mode-
ALF ON S MU CH A (186
0—1939)
Secesní malíř a grafi k získává studijní a prac ovní zku šenosti v Praze , Vídni a Mnichově. Rok u 1887 odj íždí do Paříže, kde se proslaví dík y návrhům plakátů pro her ečku Sarah Bernhardto vou. Svůj osobitý florální, dekorativní styl uplatní v návrzích užitého umění, kostýmů, interiérů nebo v kn ižní ilustrac i. Počátek 20. století stráví na cestác h mezi Evropou a A meriko u. Roku 1910 se natrva lo vrací do Čech, kde pracuje na monum entálním cyklu velkofo rmátov ých obrazů Slovanská epopej . Rok u 1931 navrhne vitráž pro katedrálu sv. Víta v Praze. V roce 1973 jej Anna Fárová zařazuje mezi hvězdy české fotografie ve výstavě Osobnosti české foto grafie.
lek se Muchovi daří neplánovaně zachycovat také podobu svého přepychově vybaveného ateliéru, který vidíme v pozadí. Máme tak poměrně dobrou představu o místě, kde Muchova díla vznikají. A nejen o místě, také o návštěvnících jeho studia. Zábavné momentky z různých seancí nám představují Muchovy umělecké přátele v nečekaných situacích. Jen díky fotografiím můžeme dnes vidět Paula Gauguina nebo Luďka Marolda převlečené do zábavných kostýmů, na jiných snímcích poznáváme umělcovu manželku Marii nebo syna Jiřího. Ten na snímcích pózuje pro mistrovo životní „opus magnum“, Slovanskou epopej, na jejíž práci stráví téměř dvacet let.
Na přelomu 19. a 20. století je fotografie považována za zázrak techniky, podobně jako další výdobytky „století páry“. Portréty osob, snímky měst či krajiny mají často pouze dokumentační charakter. Umělecké ambice do fotografie vstupují jen velice nesměle. Jaké by to bylo, kdyby vzal do ruky fotoaparát opravdový umělec? Znamená to, že se jím zhotovená fotografie automaticky stane uměleckým dílem? Odpověď na tuto otázku přináší práce jednoho z nejznámějších výtvarníků té doby. 24
Také k ní vznikají stovky přípravných fotografií s tvářemi a pózami modelů a modelek. Mucha si fotí i konkrétní místa spojená se slovanskou mytologií. Poslední snímky zachycují pomalu stárnoucí tvář světoznámého umělce sedícího před rozměrnými plátny epopeje. Mucha o svých fotografiích nikdy neuvažuje jako o svébytném uměleckém díle. Historie umění však zná mnoho případů, kdy přípravné skici a studie získají postupem času stejnou hodnotu jako výsledné dílo. To je případ právě těchto fotografických skic. Z Muchy malíře se díky tomu dlouho po jeho smrti stává také Mucha fotograf.
25
1839—1917
Alfons Mucha Malíř coby fotograf
Alfons Mucha se seznamuje s fotografií už během svých studií ve Vídni. Když se o několik let později ocitá v Paříži, je fotografická technologie zase o něco dostupnější a mladý umělec si pořizuje svůj první fotoaparát. Technika vyvolávání mu nedělá potíže, a ačkoliv je jedním z mnoha fotografů amatérů, rychle se obeznámí se všemi možnostmi, které mu toto médium může nabídnout. Zásadní zlom v jeho kariéře přichází až po bezmála deseti letech pobytu ve Francii. Plakát pro Sarah Bernhardtovou z něho ze dne na den udělá hvězdu, která si podmaňuje Paříž. To se mimo jiné projeví i tím, že se stěhuje do většího ateliéru s velkými okny a proskleným stropem. Jeho luxusní studio v ulici Val-de-Grâce mu nabízí optimální podmínky také pro fotografování. Mucha rychle pochopí, že fotografie živého modelu urychlují práci a také šetří peníze. Podobně pracují i další pařížští umělci, kteří si fotografii oblíbí ze stejného důvodu. Místo dlouhého pózování mu přece stačí model vyfotografovat! Modelky (jichž bylo podstatně více než mužských modelů) zachycené na jeho plátnech nebo divadelních či reklamních plakátech vytvořených v secesním stylu mají čím dál častěji předlohu v černobílých fotografiích pořízených v Muchově ateliéru. Snímek samotný mu slouží jako skica pro další práci. Na zachovaných snímcích proto dnes vidíme tužkou dokreslené sítě, které umělci umožňují model zachycený na citlivý papír snadněji přenést na plátno. K takovým snímkům se Mucha chová jako k přípravnému materiálu, nevěnuje jim další péči, nijak je neznačí, archivuje je pouze nahodile. Můžeme to vnímat jako důkaz, že „vysoké umění“ nebere fotografii na konci 19. století vážně. Fotografie umělcům slouží, nikdo však nevěří, že by se jednou mohla uměleckým dílům vyrovnat. A nemyslí si to ani Alfons Mucha. Autor fotografiemi rozhodně nešetří, v jednu dobu vlastní dokonce šest fotografických přístrojů! Kromě samotných mode-
ALF ON S MU CH A (186
0—1939)
Secesní malíř a grafi k získává studijní a prac ovní zku šenosti v Praze , Vídni a Mnichově. Rok u 1887 odj íždí do Paříže, kde se proslaví dík y návrhům plakátů pro her ečku Sarah Bernhardto vou. Svůj osobitý florální, dekorativní styl uplatní v návrzích užitého umění, kostýmů, interiérů nebo v kn ižní ilustrac i. Počátek 20. století stráví na cestác h mezi Evropou a A meriko u. Roku 1910 se natrva lo vrací do Čech, kde pracuje na monum entálním cyklu velkofo rmátov ých obrazů Slovanská epopej . Rok u 1931 navrhne vitráž pro katedrálu sv. Víta v Praze. V roce 1973 jej Anna Fárová zařazuje mezi hvězdy české fotografie ve výstavě Osobnosti české foto grafie.
lek se Muchovi daří neplánovaně zachycovat také podobu svého přepychově vybaveného ateliéru, který vidíme v pozadí. Máme tak poměrně dobrou představu o místě, kde Muchova díla vznikají. A nejen o místě, také o návštěvnících jeho studia. Zábavné momentky z různých seancí nám představují Muchovy umělecké přátele v nečekaných situacích. Jen díky fotografiím můžeme dnes vidět Paula Gauguina nebo Luďka Marolda převlečené do zábavných kostýmů, na jiných snímcích poznáváme umělcovu manželku Marii nebo syna Jiřího. Ten na snímcích pózuje pro mistrovo životní „opus magnum“, Slovanskou epopej, na jejíž práci stráví téměř dvacet let.
Na přelomu 19. a 20. století je fotografie považována za zázrak techniky, podobně jako další výdobytky „století páry“. Portréty osob, snímky měst či krajiny mají často pouze dokumentační charakter. Umělecké ambice do fotografie vstupují jen velice nesměle. Jaké by to bylo, kdyby vzal do ruky fotoaparát opravdový umělec? Znamená to, že se jím zhotovená fotografie automaticky stane uměleckým dílem? Odpověď na tuto otázku přináší práce jednoho z nejznámějších výtvarníků té doby. 24
Také k ní vznikají stovky přípravných fotografií s tvářemi a pózami modelů a modelek. Mucha si fotí i konkrétní místa spojená se slovanskou mytologií. Poslední snímky zachycují pomalu stárnoucí tvář světoznámého umělce sedícího před rozměrnými plátny epopeje. Mucha o svých fotografiích nikdy neuvažuje jako o svébytném uměleckém díle. Historie umění však zná mnoho případů, kdy přípravné skici a studie získají postupem času stejnou hodnotu jako výsledné dílo. To je případ právě těchto fotografických skic. Z Muchy malíře se díky tomu dlouho po jeho smrti stává také Mucha fotograf.
25
1839—1917
Alberto Vojtěch Frič Lovec kaktusů s fotoaparátem v kabele Frič se stane fotografem vlastně z nutnosti. Jeho hlavním zájmem je totiž dohledání a popsání dosud neznámých druhů... kaktusů! Tato — u studenta pocházejícího z českého obrozeneckého prostředí vpravdě nevšední — záliba se stane Fričovou celoživotní vášní a díky ní prožije naprosto výjimečný život.
V osmnácti letech se poprvé vypraví za oceán a následujících bezmála deset let stráví s krátkými zastávkami mezi indiány. Naštěstí ho napadne brát si s sebou na cestu za indiány i kaktusy fotoaparáty a díky tomu se zapíše kromě etnografie a botaniky také do dějin fotografie. Popis jeho cest do Jižní Ameriky a neuvěřitelné zápletky, které tam prožije, připomínají příběhy z pera tehdejších mistrů dobrodružné literatury. Jen namátkou… Přežije smrtelné napadení jaguárem. V Paraguayi se ožení s indiánkou a narodí se mu dcera. Zkoumá tok místní řeky a dostane se dál než kterákoliv z výprav před ním. Do Prahy přiveze indiána Čerwuiše, jemuž tím způsobí kulturní šok — a na druhou stranu jeho přítomnost bude stejně šokovat usedlé Pražany.
28
29
1839—1917
Alberto Vojtěch Frič Lovec kaktusů s fotoaparátem v kabele Frič se stane fotografem vlastně z nutnosti. Jeho hlavním zájmem je totiž dohledání a popsání dosud neznámých druhů... kaktusů! Tato — u studenta pocházejícího z českého obrozeneckého prostředí vpravdě nevšední — záliba se stane Fričovou celoživotní vášní a díky ní prožije naprosto výjimečný život.
V osmnácti letech se poprvé vypraví za oceán a následujících bezmála deset let stráví s krátkými zastávkami mezi indiány. Naštěstí ho napadne brát si s sebou na cestu za indiány i kaktusy fotoaparáty a díky tomu se zapíše kromě etnografie a botaniky také do dějin fotografie. Popis jeho cest do Jižní Ameriky a neuvěřitelné zápletky, které tam prožije, připomínají příběhy z pera tehdejších mistrů dobrodružné literatury. Jen namátkou… Přežije smrtelné napadení jaguárem. V Paraguayi se ožení s indiánkou a narodí se mu dcera. Zkoumá tok místní řeky a dostane se dál než kterákoliv z výprav před ním. Do Prahy přiveze indiána Čerwuiše, jemuž tím způsobí kulturní šok — a na druhou stranu jeho přítomnost bude stejně šokovat usedlé Pražany.
28
29
ALBERTO VOJTĚCH FRIČ (1882—1944) Cestovatel, fotograf, etnograf, znalec a sběratel kaktusů a první diplomat ve službách Československé republiky v Brazílii. Během cest do Jižní Ameriky a do Mexika nasbírá a popíše desítky nových druhů kaktusů. Stráví mnoho času mezi indiánskými kmeny a pokouší se proniknout do způsobu jejich myšlení. Spolupracuje s řadou mezinárodních institucí a vydá knihu Indiáni Jižní Ameriky (1943). Na svých cestách pořídí množství botanických snímků a úchvatné etnografické fotografie.
Čerwuiš Piošád Mendoza v Praze, 1909
Objev pozůstalosti italského fotografa Guida Boggianiho,
U Nováků v Praze. Později si v tomto obchodním domě dokonce
kterého indiáni zabili v pustinách Gran Chaca, nasměruje Friče
pronajme vitrínu, v níž jsou vystavovány jím zaslané fotografie
k fotografii. Rozhodne se na svých cestách zachycovat pomalu
a popisy míst, kde právě přebývá. O svých cestách přednáší a napíše
mizející život indiánských kmenů. Díky Fričovým mimořádným
několik popularizačních knih. Jeho texty i fotografie vycházejí
dokumentárním záběrům se jeho středoevropští spoluobčané
v časopisech u nás i v zahraničí. Publikuje také dobrodružné romány.
mohou dozvídat o způsobech života mnoha neznámých kmenů
Alberto Vojtěch Frič, muž, který se nesčetněkrát poraní
jihoamerických indiánů. Tyto fotografie jsou dodnes cenným
o ostny nejrůznějších kaktusů, zemře na tetanus poté, co se na
antropologickým materiálem.
svém pražském dvorku škrábne o rezavý hřebík. V jeho osobě
Frič si vydobude svými cestami i etnografickými a bota-
odchází nejen vědec, dobrodruh a objevitel, ale také výjimečný
nickými znalostmi velký respekt především u zahraničních muzej-
fotograf, jehož práci můžeme označit za první etnografickou
ních a vědeckých institucí. Jeho domovina ho, jak u nás bývá
dokumentární fotografii u nás.
nepsaným pravidlem, přehlíží. I proto se předměty z jeho cest mohou více chlubit muzea v New Yorku či Petrohradě než v Praze. Frič ovšem rozhodně má zájem informovat své spoluobčany. Vždyť už ze své první cesty vystavuje fotografie v obchodním domě
30
31
ALBERTO VOJTĚCH FRIČ (1882—1944) Cestovatel, fotograf, etnograf, znalec a sběratel kaktusů a první diplomat ve službách Československé republiky v Brazílii. Během cest do Jižní Ameriky a do Mexika nasbírá a popíše desítky nových druhů kaktusů. Stráví mnoho času mezi indiánskými kmeny a pokouší se proniknout do způsobu jejich myšlení. Spolupracuje s řadou mezinárodních institucí a vydá knihu Indiáni Jižní Ameriky (1943). Na svých cestách pořídí množství botanických snímků a úchvatné etnografické fotografie.
Čerwuiš Piošád Mendoza v Praze, 1909
Objev pozůstalosti italského fotografa Guida Boggianiho,
U Nováků v Praze. Později si v tomto obchodním domě dokonce
kterého indiáni zabili v pustinách Gran Chaca, nasměruje Friče
pronajme vitrínu, v níž jsou vystavovány jím zaslané fotografie
k fotografii. Rozhodne se na svých cestách zachycovat pomalu
a popisy míst, kde právě přebývá. O svých cestách přednáší a napíše
mizející život indiánských kmenů. Díky Fričovým mimořádným
několik popularizačních knih. Jeho texty i fotografie vycházejí
dokumentárním záběrům se jeho středoevropští spoluobčané
v časopisech u nás i v zahraničí. Publikuje také dobrodružné romány.
mohou dozvídat o způsobech života mnoha neznámých kmenů
Alberto Vojtěch Frič, muž, který se nesčetněkrát poraní
jihoamerických indiánů. Tyto fotografie jsou dodnes cenným
o ostny nejrůznějších kaktusů, zemře na tetanus poté, co se na
antropologickým materiálem.
svém pražském dvorku škrábne o rezavý hřebík. V jeho osobě
Frič si vydobude svými cestami i etnografickými a bota-
odchází nejen vědec, dobrodruh a objevitel, ale také výjimečný
nickými znalostmi velký respekt především u zahraničních muzej-
fotograf, jehož práci můžeme označit za první etnografickou
ních a vědeckých institucí. Jeho domovina ho, jak u nás bývá
dokumentární fotografii u nás.
nepsaným pravidlem, přehlíží. I proto se předměty z jeho cest mohou více chlubit muzea v New Yorku či Petrohradě než v Praze. Frič ovšem rozhodně má zájem informovat své spoluobčany. Vždyť už ze své první cesty vystavuje fotografie v obchodním domě
30
31
1918— 1938 Avantgardní republika 40
42
František Drtikol
Komiks: Osvícený fotograf 50
Drahomír Josef Růžička
52
Fotografie na cestě k barvě
54
Jaromír Funke
Komiks: Avantgardní fotografie nezná hranic 62
Josef Sudek
66
Jaroslav Rössler
68
Novodobý fenomén — koláž
70
Eugen Wiškovský
72
Alexandr Hackenschmied
74
Meziválečná sociální fotografie
41
1918— 1938 Avantgardní republika 40
42
František Drtikol
Komiks: Osvícený fotograf 50
Drahomír Josef Růžička
52
Fotografie na cestě k barvě
54
Jaromír Funke
Komiks: Avantgardní fotografie nezná hranic 62
Josef Sudek
66
Jaroslav Rössler
68
Novodobý fenomén — koláž
70
Eugen Wiškovský
72
Alexandr Hackenschmied
74
Meziválečná sociální fotografie
41