0538053

Vzor citace: Fabšíková, T. Trestněprávní nástroje ochrany životního prostředí. Praha: Auditorium 2021.

Tato publikace vyšla v rámci výzkumného programu Univerzity Karlovy Progres Q16 Environmentální výzkum. recenzenti: Prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. JUDr. Veronika Tomoszková, Ph.D. redakce: Doc. JUDr. Petr Bělovský, Dr. grafika a sazba: Auditorium jazyková korektura: Zdeněk Tejkl Auditorium Praha 2021 © Auditorium s.r.o., Tereza Fabšíková www.auditorium.cz

ISBN 978-80-87284-88-9

Obsah Úvod

7

1. Životní prostředí a trestní právo 1.1 Odpovědnost v právu životního prostředí 1.2 Trestní právo a ochrana životního prostředí 1.2.1 Trestní právo 1.2.2 Principy práva životního prostředí a trestněprávní normy 1.2.3 Normotvorba v oblasti trestněprávní ochrany životního prostředí

11 13 17 18

2. Environmentální kriminalita 2.1 Charakteristika environmentální kriminality 2.1.1 Organizovaná trestná činnost 2.1.2 Propojení trestné činnosti 2.1.3 Zapojení ekonomických subjektů 2.1.4 Trestné činy bez obětí 2.1.5 Ohrožení sociální stability a míru 2.1.6 Problematické aspekty prokazování environmentální kriminality 2.2 Kategorie environmentální kriminality 2.2.1 Trestné činy, jejichž objektem je zájem na ochraně biotické složky životního prostředí 2.2.2 Trestné činy, jejichž objektem je zájem na ochraně abiotické složky životního prostředí

36 38 42 44 46 49 51

3. Mezinárodní právo a ohrožení a poškození životního prostředí 3.1 Odpovědnost za poškození životního prostředí v ozbrojeném konfliktu 3.1.1 Mezinárodní trestní tribunály a poškození životního prostředí 3.1.2 Poškození životního prostředí jako válečný zločin 3.2 Ohrožení a poškození životního prostředí jako zločin podle mezinárodního práva 3.2.1 Mezinárodní trestní soud a poškození životního prostředí 3.2.2 Možnosti Římského statutu ve vztahu k poškození životního prostředí

67

26 31

52 53 56 61

69 74 77 80 83 87

3.2.3 Možnost vzniku nové platformy 3.3 Ohrožení a poškození životního prostředí jako konvencionální zločin 4. Trestné činy proti životnímu prostředí v evropském kontextu 4.1 Úmluva Rady Evropy o trestněprávní ochraně životního prostředí 4.2 Směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a související předpisy 4.2.1 Historický vývoj 4.2.2 Současný stav 4.2.3 Budoucí vývoj 4.2.4 Trestní sankce 5. Trestné činy proti životnímu prostředí v českém právním řádu 5.1 Pojem trestný čin v českém právním řádu a související instituty 5.1.1 Znaky skutkové podstaty trestného činu 5.1.2 Pachatel trestného činu 5.1.3 Trestání pachatelů 5.2 Trestné činy proti životnímu prostředí v českém právním řádu 5.2.1 Vztah trestní odpovědnosti a jiných kategorií odpovědnosti v českém právním řádu 5.2.2 Rozsah kriminalizace 5.3 Trestné činy podle hlavy VIII. trestního zákoníku 5.3.1 Zvláštní skutkové podstaty k ochraně složek životního prostředí a ekosystémů 5.3.2 Ochrana před zdroji ohrožení 5.3.3 Zvláštní ochrana zvířat a zvěře 5.3.4 Trestné činy „zemědělské“ 5.4 Další skutkové podstaty trestných činů umožňující ochranu životního prostředí 5.4.1 Trestné činy využitelné v ochraně životního prostředí 5.4.2 Trestné činy související s environmentální kriminalitou Závěr Summary Seznam použitých zdrojů

94

Úvod

99 106 109 114 116 121 127 134 141 143 145 149 157 164 166 169 172 174 184 187 194 196 196 199 202 213 214

Životní prostředí je zcela výjimečnou hodnotou, jejíž význam je nezpochybnitelný. Stejně tak je neoddiskutovatelná nutnost jeho ochrany před poškozováním. Pokud nebude zachován příznivý stav životního prostředí a zdravé fungování ekosystémů na planetě Zemi, není možné přemýšlet o dalším rozvoji lidstva a nakonec ani o jeho existenci jako takové. Činnosti a jednání ohrožující nebo poškozující životní prostředí jsou závažným celosvětovým problémem spojeným z počátku zejména s rozvojem průmyslu a mezinárodního obchodu, později s vytvářením korporátních struktur a globalizací a v současnosti také s novými technickými a vědeckými poznatky a možnostmi. I mnohé ve výsledku pro lidstvo prospěšné činnosti nelze uskutečňovat zcela bez jekéhokoli zatížení životního prostředí, důležité je však nalézt a stanovit takovou míru zatěžování a využívání životního prostředí, kterou již nelze považovat za únosnou. Na všechna potenciální zásadní nebezpečí pro životní prostředí je třeba reagovat všemi dostupnými prostředky, mimo jiné vhodnou právní regulací, která napomůže tomu, aby se rozvoj lidstva uskutečňoval při zachování příznivého stavu životního prostředí, a která jasně stanoví, jaká jednání jsou pro životní prostředí zatěžující již příliš. Společně musí působit normy z oblasti práva životního prostředí, normy administrativněprávní, normy trestněprávní či v některých oblastech normy obchodněprávní. Nutné je uplatňovat celé spektrum právních nástrojů, nejrůznější povolovací procesy a také odpovědnostní mechanismy, mezi kterými nemůže chybět ani deliktní odpovědnost. Významné havárie, které způsobily rozsáhlé ekologické ztráty, nadužívání přírodních zdrojů či zvyšující se obava z klimatické změny přitahují stále větší pozornost k trestnímu právu a trestní odpovědnosti jakožto prostředku ultima ratio.

3.2.3 Možnost vzniku nové platformy 3.3 Ohrožení a poškození životního prostředí jako konvencionální zločin 4. Trestné činy proti životnímu prostředí v evropském kontextu 4.1 Úmluva Rady Evropy o trestněprávní ochraně životního prostředí 4.2 Směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a související předpisy 4.2.1 Historický vývoj 4.2.2 Současný stav 4.2.3 Budoucí vývoj 4.2.4 Trestní sankce 5. Trestné činy proti životnímu prostředí v českém právním řádu 5.1 Pojem trestný čin v českém právním řádu a související instituty 5.1.1 Znaky skutkové podstaty trestného činu 5.1.2 Pachatel trestného činu 5.1.3 Trestání pachatelů 5.2 Trestné činy proti životnímu prostředí v českém právním řádu 5.2.1 Vztah trestní odpovědnosti a jiných kategorií odpovědnosti v českém právním řádu 5.2.2 Rozsah kriminalizace 5.3 Trestné činy podle hlavy VIII. trestního zákoníku 5.3.1 Zvláštní skutkové podstaty k ochraně složek životního prostředí a ekosystémů 5.3.2 Ochrana před zdroji ohrožení 5.3.3 Zvláštní ochrana zvířat a zvěře 5.3.4 Trestné činy „zemědělské“ 5.4 Další skutkové podstaty trestných činů umožňující ochranu životního prostředí 5.4.1 Trestné činy využitelné v ochraně životního prostředí 5.4.2 Trestné činy související s environmentální kriminalitou Závěr Summary Seznam použitých zdrojů

94

Úvod

99 106 109 114 116 121 127 134 141 143 145 149 157 164 166 169 172 174 184 187 194 196 196 199 202 213 214

Životní prostředí je zcela výjimečnou hodnotou, jejíž význam je nezpochybnitelný. Stejně tak je neoddiskutovatelná nutnost jeho ochrany před poškozováním. Pokud nebude zachován příznivý stav životního prostředí a zdravé fungování ekosystémů na planetě Zemi, není možné přemýšlet o dalším rozvoji lidstva a nakonec ani o jeho existenci jako takové. Činnosti a jednání ohrožující nebo poškozující životní prostředí jsou závažným celosvětovým problémem spojeným z počátku zejména s rozvojem průmyslu a mezinárodního obchodu, později s vytvářením korporátních struktur a globalizací a v současnosti také s novými technickými a vědeckými poznatky a možnostmi. I mnohé ve výsledku pro lidstvo prospěšné činnosti nelze uskutečňovat zcela bez jekéhokoli zatížení životního prostředí, důležité je však nalézt a stanovit takovou míru zatěžování a využívání životního prostředí, kterou již nelze považovat za únosnou. Na všechna potenciální zásadní nebezpečí pro životní prostředí je třeba reagovat všemi dostupnými prostředky, mimo jiné vhodnou právní regulací, která napomůže tomu, aby se rozvoj lidstva uskutečňoval při zachování příznivého stavu životního prostředí, a která jasně stanoví, jaká jednání jsou pro životní prostředí zatěžující již příliš. Společně musí působit normy z oblasti práva životního prostředí, normy administrativněprávní, normy trestněprávní či v některých oblastech normy obchodněprávní. Nutné je uplatňovat celé spektrum právních nástrojů, nejrůznější povolovací procesy a také odpovědnostní mechanismy, mezi kterými nemůže chybět ani deliktní odpovědnost. Významné havárie, které způsobily rozsáhlé ekologické ztráty, nadužívání přírodních zdrojů či zvyšující se obava z klimatické změny přitahují stále větší pozornost k trestnímu právu a trestní odpovědnosti jakožto prostředku ultima ratio.

37

2. Environmentální kriminalita

V předchozí kapitole byla rozebrána teoretická východiska pro vytváření trestněprávních norem v oblasti trestné činnosti proti životnímu prostředí, stejně jako některé filozofické problémy a otázky spojené s určováním jednání, která by měla být právem regulována a která nikoli. Pro analýzu trestněprávních nástrojů v ochraně životního prostředí de lege lata a další právní úvahy o nich de lege ferenda je nutné charakterizovat trestnou činnost proti životnímu prostředí také z obsahového hlediska, tedy především vymezit, jaká jednání jsou v současné době předmětem úpravy trestněprávních norem a jaká by předmětem jejich úpravy měla být do budoucna. Bez pochopení fenoménu environmentální kriminality není možné posoudit vhodnost určité právní úpravy, dále je tedy pozornost věnována definici environmentální kriminality, jejím společným znakům a rysům a jejímu obsahovému vymezení. Definovat environmentální kriminalitu nelze zcela jednoznačně, základním problematickým prvkem je, zda pod tento pojem zahrnovat pouze trestnou činnost, která ohrožuje nebo poškozuje životní prostředí, upravenou trestněprávními normami, nebo i jakákoli jednání, která ohrožují nebo poškozují životní prostředí, bez ohledu na to, zda jsou vymezena právním řádem jako trestná. V zásadě je tak nutné rozlišovat mezi striktně právním pojetím environmentální kriminality a kriminologickým pohledem na tento fenomén. Kriminologický přístup je širší, sledovaný z více pohledů, kdežto legální přístup se soustředí na výsek škodlivých jednání rozeznávaných trestním právem. Ani ryze legální definice environmentální kriminality není zce-

la závazně vymezená, nicméně z jednotlivých právních řádů a mezinárodních dokumentů lze environmentální trestný čin do jisté míry definovat. Základní podmínkou vyvození odpovědnosti za případy environmentální kriminality z právního hlediska je porušení ustanovení zákonů, jejichž objektem je zájem na ochraně životního prostředí, lidského zdraví nebo obou těchto statků. Obecně tak lze trestný čin proti životnímu prostředí popsat jako jednání, které porušuje některou trestněprávní normu, je tedy nelegální, a zároveň jeho následkem je způsobení ekologické újmy nebo její hrozba, případně rovněž poškození nebo ohrožení lidského zdraví a života.100 V prvku poškození nebo ohrožení lidského zdraví nebo života se jednotlivé definice liší, kdy některé toto obsahují, jiné se soustředí pouze na ekologickou újmu. Kriminologický přístup ke zkoumání environmentální kriminality pojem trestný čin (crime) používá pro jednání škodlivé pro společnost, které vede ke způsobení ekologické újmy nebo její hrozby, avšak nepodmiňuje jej formálním vymezením trestného činu v konkrétním právním řádu. Jakákoli ekologická újma je z tohoto pohledu trestným činem.101 Otázku trestných činů hodnotí z ryze materiálního hlediska, z pohledu způsobené újmy, a nesoustředí se tak pouze na formální definici určitého trestného činu proti životnímu prostředí.102 Přínos kriminologického přístupu k environmentální kriminalitě tak spočívá především v podrobném popsání tohoto fenoménu, jeho příčin, stavu a vývoje. Kriminologický pohled má tedy velký význam z pohledu tvorby práva de lege ferenda. Kriminologické hledisko vlastně umožňuje zachytit škodlivá jednání, která by měla být regulována, a jestliže lze některé aktivity považovat za delikty z kriminologického pohledu, jeví se jako pravděpodobné, že by toto měla určitým způsobem reflektovat

100

101 102

Srov. např. MELANGADI, Faisal. Environmental Crime and Victimization: A Green Criminological Analysis of the Endosulfan Disaster, Kasargod, Kerala. International Annals of Criminology. 2017, 55(2), s. 191. Dále ROSE, Gary. Forests, Fish and Filthy Lucre. In: ROSE, Gary (ed.). Following the Proceeds of Environmental Crime. Forests, Fish and Filthy Lucre, s. 3. Též Evropská komise: European Commission. Combating environmental crime [online]. EC [cit. 23. 1. 2020]. Dostupné z https://ec.europa.eu/environment/ legal/crime/docs_en.htm. WHITE, Rob. Transnational Environmental Crime. Toward an eco-global economy, s. 4. WHITE, Rob. Ecocide and the Carbon Crimes of the Powerful. The University of Tasmania Law Review. 2018, 37(2), s. 96–97.

37

2. Environmentální kriminalita

V předchozí kapitole byla rozebrána teoretická východiska pro vytváření trestněprávních norem v oblasti trestné činnosti proti životnímu prostředí, stejně jako některé filozofické problémy a otázky spojené s určováním jednání, která by měla být právem regulována a která nikoli. Pro analýzu trestněprávních nástrojů v ochraně životního prostředí de lege lata a další právní úvahy o nich de lege ferenda je nutné charakterizovat trestnou činnost proti životnímu prostředí také z obsahového hlediska, tedy především vymezit, jaká jednání jsou v současné době předmětem úpravy trestněprávních norem a jaká by předmětem jejich úpravy měla být do budoucna. Bez pochopení fenoménu environmentální kriminality není možné posoudit vhodnost určité právní úpravy, dále je tedy pozornost věnována definici environmentální kriminality, jejím společným znakům a rysům a jejímu obsahovému vymezení. Definovat environmentální kriminalitu nelze zcela jednoznačně, základním problematickým prvkem je, zda pod tento pojem zahrnovat pouze trestnou činnost, která ohrožuje nebo poškozuje životní prostředí, upravenou trestněprávními normami, nebo i jakákoli jednání, která ohrožují nebo poškozují životní prostředí, bez ohledu na to, zda jsou vymezena právním řádem jako trestná. V zásadě je tak nutné rozlišovat mezi striktně právním pojetím environmentální kriminality a kriminologickým pohledem na tento fenomén. Kriminologický přístup je širší, sledovaný z více pohledů, kdežto legální přístup se soustředí na výsek škodlivých jednání rozeznávaných trestním právem. Ani ryze legální definice environmentální kriminality není zce-

la závazně vymezená, nicméně z jednotlivých právních řádů a mezinárodních dokumentů lze environmentální trestný čin do jisté míry definovat. Základní podmínkou vyvození odpovědnosti za případy environmentální kriminality z právního hlediska je porušení ustanovení zákonů, jejichž objektem je zájem na ochraně životního prostředí, lidského zdraví nebo obou těchto statků. Obecně tak lze trestný čin proti životnímu prostředí popsat jako jednání, které porušuje některou trestněprávní normu, je tedy nelegální, a zároveň jeho následkem je způsobení ekologické újmy nebo její hrozba, případně rovněž poškození nebo ohrožení lidského zdraví a života.100 V prvku poškození nebo ohrožení lidského zdraví nebo života se jednotlivé definice liší, kdy některé toto obsahují, jiné se soustředí pouze na ekologickou újmu. Kriminologický přístup ke zkoumání environmentální kriminality pojem trestný čin (crime) používá pro jednání škodlivé pro společnost, které vede ke způsobení ekologické újmy nebo její hrozby, avšak nepodmiňuje jej formálním vymezením trestného činu v konkrétním právním řádu. Jakákoli ekologická újma je z tohoto pohledu trestným činem.101 Otázku trestných činů hodnotí z ryze materiálního hlediska, z pohledu způsobené újmy, a nesoustředí se tak pouze na formální definici určitého trestného činu proti životnímu prostředí.102 Přínos kriminologického přístupu k environmentální kriminalitě tak spočívá především v podrobném popsání tohoto fenoménu, jeho příčin, stavu a vývoje. Kriminologický pohled má tedy velký význam z pohledu tvorby práva de lege ferenda. Kriminologické hledisko vlastně umožňuje zachytit škodlivá jednání, která by měla být regulována, a jestliže lze některé aktivity považovat za delikty z kriminologického pohledu, jeví se jako pravděpodobné, že by toto měla určitým způsobem reflektovat

100

101 102

Srov. např. MELANGADI, Faisal. Environmental Crime and Victimization: A Green Criminological Analysis of the Endosulfan Disaster, Kasargod, Kerala. International Annals of Criminology. 2017, 55(2), s. 191. Dále ROSE, Gary. Forests, Fish and Filthy Lucre. In: ROSE, Gary (ed.). Following the Proceeds of Environmental Crime. Forests, Fish and Filthy Lucre, s. 3. Též Evropská komise: European Commission. Combating environmental crime [online]. EC [cit. 23. 1. 2020]. Dostupné z https://ec.europa.eu/environment/ legal/crime/docs_en.htm. WHITE, Rob. Transnational Environmental Crime. Toward an eco-global economy, s. 4. WHITE, Rob. Ecocide and the Carbon Crimes of the Powerful. The University of Tasmania Law Review. 2018, 37(2), s. 96–97.

38

39

i formální právní úprava. Výsledkem nemusí být pouze nová regulace trestněprávního charakteru, protože kriminologický výzkum může přinášet důležité poznatky o tom, co a jakým způsobem by bylo vhodné regulovat, nicméně předem neurčuje, že nejvhodnějším nástrojem je trestní právo. V některých případech může postačit doplnění administrativněprávní odpovědnosti, do určité míry může být také vodítkem, v jakých případech uplatňovat odpovědnost civilní. Význam navíc nespočívá pouze v návrzích na novou regulaci v oblasti odpovědnosti, ale i v oblasti práva životního prostředí jako celku. Například v oblasti regulace klimatické změny tak může pochopení jednání, které by bylo možné z kriminologického pohledu popsat jako environmentální kriminalitu spojenou s klimatickou změnou, přispět k utváření celého klimatického práva. Mnohá jednání, která jsou v zásadě legální a po právu, s sebou nesou následky, které jsou výrazně škodlivé.103

2.1 Charakteristika environmentální kriminality Kategorie environmentální trestné činnosti zahrnuje celou řadu škodlivých jednání, a ačkoli se nejedná o zcela sourodou skupinu trestných činů, lze vysledovat některé společné rysy. Jednoznačně společným znakem, na jehož základě lze tuto skupinu vůbec vytvořit, je jejich objekt, tedy samotný zájem na ochraně životního prostředí. Vždy jde o jednání poškozující nebo ohrožující životní prostředí jako celek, jeho složky nebo některou ze složek. Dalším společným znakem je, že tyto trestné činy s sebou nesou prvek nutného napravování ekologické újmy a nahrazování škod na životním prostředí. To může být velmi finančně nákladné104 a vedle toho, vyčíslení ekologické újmy je často obtížné, v plné šíři při zohledňování všech potenciálních následků takřka nemožné. Environmentální kriminalita je popisována jako kriminalita s vysokými zisky a nízkým rizikem (high profits, low risk),105 což vyjadřuje fakt, že je z důvodu jejího nedostatečného odhalování

103 PASSAS, Nikos. Lawful but awful: ‚Legal Corporate Crimes‘. The Journal of Socio-Economics. 2005, 34(6), s. 779. 104 UNEP-INTERPOL Report. The Rise of Environmental Crime, s. 7. 105 INTERPOL-UN Environment. Strategic Report: Environment, Peace and Security – A Convergence of Threats. Prosinec 2016, s. 61 [online]. [cit. 10. 7. 2019]. Dostupné z https://wedocs.unep.org/handle/20.500.11822/17008.

a nedostatečného stíhání velmi snadným způsobem, jak dosáhnout vysokého zisku při nízkém riziku potrestání. Této charakteristiky je využíváno zejména v souvislosti se snahou financovat některé další nelegální aktivity. Samotný fakt nízkého rizika odhalení je výrazným kriminogenním faktorem takřka ve všech oblastech trestné činnosti proti životnímu prostředí. S poškozením životního prostředí souvisí i velké riziko ohrožení či poškození lidského zdraví a života, ať už přímo způsobené škodlivou činností nebo jejími bližšími či vzdálenějšími následky. Právě fakt, že stav životního prostředí má vliv na lidské zdraví a životy, byl na počátku snah o environmentální regulaci106 a následek poškození lidského zdraví nebo života se objevuje v trestněprávních normách jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Environmentálním trestným činům, zejména těm transnacio­ nálního charakteru, je společná vysoká závažnost těchto jednání s ohledem na možný rozsah způsobené újmy. Nebezpečí spočívá zejména v tom, že i jednání, která se nezdají být tak závažná či natolik intenzivně škodlivá v době, kdy jsou prováděna, mohou mít velmi závažné následky v podobě poškození velkého území nebo negativního dopadu na velké množství osob. Velké množství environmentální kriminality je svou povahou transnacionální, překonává hranice státu. Při geografické lokalizaci environmentálního zločinu je možné rozdělovat státy na původcovské, tranzitní a cílové.107 V tomto kontextu se může jednat o nelegální transport odpadu, nelegální obchod s jaderným materiálem, nelegální nakládání s elektronickým odpadem, systematické nebo akcidentální znečišťování životního prostředí z průmyslové činnosti, nelegální obchod s rostlinnými a živočišnými druhy a výrobky z nich, nelegální rybaření, lov či těžbu dřeva.108 R. White dále upozorňuje, že ekologická kriminalita často trpí „syndromem ne na mém dvoře“ („not in my backyard syndrome“).109 Tím vyjadřuje skutečnost, že subjekty, kte-

106 107 108 109

SOUTH, Nigel. Green Criminology: Reflections, Connections, Horizons. International Journal for Crime, Justice and Social Democracy. 2014, 3(2), s. 12. WHITE, Rob. Transnational Environmental Crime. In NATARJAN, Mangai (ed.). International Crime and Justice. Cambridge: Cambridge University Press, 2010, s. 194. WHITE, Rob. The Foundations of Eco-global Criminology. In: ELLEFSEN, Rune (ed.). Eco-global Crimes: contemporary problems and future challenges. Surrey, UK England: Ashgate, 2014, s. 15. WHITE, op. cit., s. 21. Dále CARRABINE / COX / LEE / PLUMMER / SOUTH, op. cit., s. 398.

38

39

i formální právní úprava. Výsledkem nemusí být pouze nová regulace trestněprávního charakteru, protože kriminologický výzkum může přinášet důležité poznatky o tom, co a jakým způsobem by bylo vhodné regulovat, nicméně předem neurčuje, že nejvhodnějším nástrojem je trestní právo. V některých případech může postačit doplnění administrativněprávní odpovědnosti, do určité míry může být také vodítkem, v jakých případech uplatňovat odpovědnost civilní. Význam navíc nespočívá pouze v návrzích na novou regulaci v oblasti odpovědnosti, ale i v oblasti práva životního prostředí jako celku. Například v oblasti regulace klimatické změny tak může pochopení jednání, které by bylo možné z kriminologického pohledu popsat jako environmentální kriminalitu spojenou s klimatickou změnou, přispět k utváření celého klimatického práva. Mnohá jednání, která jsou v zásadě legální a po právu, s sebou nesou následky, které jsou výrazně škodlivé.103

2.1 Charakteristika environmentální kriminality Kategorie environmentální trestné činnosti zahrnuje celou řadu škodlivých jednání, a ačkoli se nejedná o zcela sourodou skupinu trestných činů, lze vysledovat některé společné rysy. Jednoznačně společným znakem, na jehož základě lze tuto skupinu vůbec vytvořit, je jejich objekt, tedy samotný zájem na ochraně životního prostředí. Vždy jde o jednání poškozující nebo ohrožující životní prostředí jako celek, jeho složky nebo některou ze složek. Dalším společným znakem je, že tyto trestné činy s sebou nesou prvek nutného napravování ekologické újmy a nahrazování škod na životním prostředí. To může být velmi finančně nákladné104 a vedle toho, vyčíslení ekologické újmy je často obtížné, v plné šíři při zohledňování všech potenciálních následků takřka nemožné. Environmentální kriminalita je popisována jako kriminalita s vysokými zisky a nízkým rizikem (high profits, low risk),105 což vyjadřuje fakt, že je z důvodu jejího nedostatečného odhalování

103 PASSAS, Nikos. Lawful but awful: ‚Legal Corporate Crimes‘. The Journal of Socio-Economics. 2005, 34(6), s. 779. 104 UNEP-INTERPOL Report. The Rise of Environmental Crime, s. 7. 105 INTERPOL-UN Environment. Strategic Report: Environment, Peace and Security – A Convergence of Threats. Prosinec 2016, s. 61 [online]. [cit. 10. 7. 2019]. Dostupné z https://wedocs.unep.org/handle/20.500.11822/17008.

a nedostatečného stíhání velmi snadným způsobem, jak dosáhnout vysokého zisku při nízkém riziku potrestání. Této charakteristiky je využíváno zejména v souvislosti se snahou financovat některé další nelegální aktivity. Samotný fakt nízkého rizika odhalení je výrazným kriminogenním faktorem takřka ve všech oblastech trestné činnosti proti životnímu prostředí. S poškozením životního prostředí souvisí i velké riziko ohrožení či poškození lidského zdraví a života, ať už přímo způsobené škodlivou činností nebo jejími bližšími či vzdálenějšími následky. Právě fakt, že stav životního prostředí má vliv na lidské zdraví a životy, byl na počátku snah o environmentální regulaci106 a následek poškození lidského zdraví nebo života se objevuje v trestněprávních normách jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Environmentálním trestným činům, zejména těm transnacio­ nálního charakteru, je společná vysoká závažnost těchto jednání s ohledem na možný rozsah způsobené újmy. Nebezpečí spočívá zejména v tom, že i jednání, která se nezdají být tak závažná či natolik intenzivně škodlivá v době, kdy jsou prováděna, mohou mít velmi závažné následky v podobě poškození velkého území nebo negativního dopadu na velké množství osob. Velké množství environmentální kriminality je svou povahou transnacionální, překonává hranice státu. Při geografické lokalizaci environmentálního zločinu je možné rozdělovat státy na původcovské, tranzitní a cílové.107 V tomto kontextu se může jednat o nelegální transport odpadu, nelegální obchod s jaderným materiálem, nelegální nakládání s elektronickým odpadem, systematické nebo akcidentální znečišťování životního prostředí z průmyslové činnosti, nelegální obchod s rostlinnými a živočišnými druhy a výrobky z nich, nelegální rybaření, lov či těžbu dřeva.108 R. White dále upozorňuje, že ekologická kriminalita často trpí „syndromem ne na mém dvoře“ („not in my backyard syndrome“).109 Tím vyjadřuje skutečnost, že subjekty, kte-

106 107 108 109

SOUTH, Nigel. Green Criminology: Reflections, Connections, Horizons. International Journal for Crime, Justice and Social Democracy. 2014, 3(2), s. 12. WHITE, Rob. Transnational Environmental Crime. In NATARJAN, Mangai (ed.). International Crime and Justice. Cambridge: Cambridge University Press, 2010, s. 194. WHITE, Rob. The Foundations of Eco-global Criminology. In: ELLEFSEN, Rune (ed.). Eco-global Crimes: contemporary problems and future challenges. Surrey, UK England: Ashgate, 2014, s. 15. WHITE, op. cit., s. 21. Dále CARRABINE / COX / LEE / PLUMMER / SOUTH, op. cit., s. 398.

40

41

ré vytvoří určitou ekologickou zátěž, ji nechají „zmizet“ ze svého dosahu. Příkladem je zejména transport nebezpečného odpadu.110 Pro charakteristiku environmentální kriminality je v první řadě významné se zabývat specifickou povahou ekologické újmy. Ekologická újma může být různého stupně závažnosti a může se objevit na jednom konkrétním území, ale může zasáhnout i větší oblast či vícero různých území. V této souvislosti se v teorii objevuje termín „vícevrstevnost ekologické újmy,“ který popisuje fakt, že ekologická újma se často může projevit ve více vrstvách, například na lokální úrovni, regionální úrovni či nadregionální úrovni. R. White v této souvislosti identifikuje ekologickou újmu na úrovni lokální, národní, regionální, globální a transnacionální.111 Bez ohledu na způsob dělení, významné je, že ekologická újma může nastat v jedné z vrstev, ale může zasáhnout i do úrovní jiných, nebo může v jedné vrstvě nastat jedním způsobem v podobě přímého poškození a v jiné vrstvě se projevit zcela jiným způsobem svými následky. Kromě faktu, že důsledky škodlivých jednání mohou nastat na enormně velkém území, je dalším znakem spojeným s trestnými činy proti životnímu prostředí tzv. difuzní povaha ekologické újmy. Difuzní povaha ekologické újmy je charakterizována vzdáleností mezi příčinou a následkem, a to ve smyslu teritoriálním i temporálním.112 Příkladem teritoriální difuzní újmy je znečištění povrchové vody, které se projeví na zcela jiném místě, například kontaminací půdy. Tento jev je někdy popisován také jako „efekt motýlích křídel“, kdy určité jednání na jednom místě způsobí environmentální problémy na zcela jiném místě.113 Extrémním příkladem temporální difuznosti jsou jednání přispívající ke klimatické změně, kdy jednání uskutečněná v současnosti, mohou mít následky pro příští generace. Lze nalézt ale i krátkodobější příklady časového odstupu mezi jednáním a následkem, charakterizované tak, že následek se neobjeví okamžitě, ale až po uplynutí určité doby, například po určitém působení látky v životním prostředí.114 Příkladem může být znečištění vod, v důsledku kterého dojde ke snížení reprodukčních schopností některých druhů. Právě di-

110 111 112 113 114

Tamtéž. WHITE, op. cit., s. 19. MÉGRET, Frédéric. The Problem of an International Criminal Law of the Environment, s. 222. WHITE, op. cit., s. 20. MÉGRET, op. cit., s. 222.

fuznost ekologické újmy je velkým problémem při vytváření účinné trestněprávní regulace i při prokazování kauzality v případech environmentální trestné činnosti v trestním řízení. R. White v této souvislosti uvádí, že environmentální újma je svou povahou pohyblivá, tedy mobilní.115 Právě fakt, že environmentální kriminalita je často svou povahou mobilní a transnacionální, vede k závěru, že alespoň určitá harmonizace odpovědnostních norem má velký význam a smysl. V zásadě je nutné snažit se sjednocovat úpravy v oblasti vymezení jednání, stanovení trestů a stran procesního postupu.116 Pokud totiž existují v regionu významné rozdíly ve vymezení trestných činů, výši a typu trestních sankcí, ale i v pravděpodobnosti odhalení trestné činnosti, dochází ke zvýšení pravděpodobnosti výskytu tzv. vybírání fóra (forum shopping) nebo vybírání trhu (market shopping). Extrémně problematická je situace, pokud se jedná například přímo o sousední státy a překonání hranice je tak o to snazší.117 Vybírání fóra a vybírání trhu je velmi nebezpečné také v oblastech s určitým stupněm ekonomické integrace (př. EU, COMESA, ASEAN), kde je výrazně zjednodušen vnitřní pohyb zboží. Spolu s volným pohybem legálního zboží je tak zjednodušen i pohyb nelegálního zboží a zejména obchodníci s chráněnými druhy nebo jejich částmi mohou najít vhodný stát, kde uvést jejich produkty na trh.118 Jak upozorňuje N. Passas, například rozdíly v regulaci nakládání s nebezpečným odpadem mezi jednotlivými státy USA vedly v minulosti k přesouvání nebezpečného odpadu do států s nejnižším stupněm regulace.119 Určité celosvětové sjednocení postupu v oblasti trestní odpovědnosti stran trestných činů proti životnímu je významné také pro možnost mezinárodní extradice.120

115 116 117 118 119 120

Tamtéž. The Global Initiative Against Transnational Organized Crime. Tightening the Net: Towards a Global Legal Framework on Transnational Organized Environmental Crime, s. 34. Tamtéž, s. 33. The Global Initiative Against Transnational Organized Crime, op. cit., s. 33. PASSAS, Nikos. Lawful but awful: ‚Legal Corporate Crimes‘. The Journal of Socio-Economics, op. cit., s. 771–774. The Global Initiative Against Transnational Organized Crime, op. cit., s. 33.

40

41

ré vytvoří určitou ekologickou zátěž, ji nechají „zmizet“ ze svého dosahu. Příkladem je zejména transport nebezpečného odpadu.110 Pro charakteristiku environmentální kriminality je v první řadě významné se zabývat specifickou povahou ekologické újmy. Ekologická újma může být různého stupně závažnosti a může se objevit na jednom konkrétním území, ale může zasáhnout i větší oblast či vícero různých území. V této souvislosti se v teorii objevuje termín „vícevrstevnost ekologické újmy,“ který popisuje fakt, že ekologická újma se často může projevit ve více vrstvách, například na lokální úrovni, regionální úrovni či nadregionální úrovni. R. White v této souvislosti identifikuje ekologickou újmu na úrovni lokální, národní, regionální, globální a transnacionální.111 Bez ohledu na způsob dělení, významné je, že ekologická újma může nastat v jedné z vrstev, ale může zasáhnout i do úrovní jiných, nebo může v jedné vrstvě nastat jedním způsobem v podobě přímého poškození a v jiné vrstvě se projevit zcela jiným způsobem svými následky. Kromě faktu, že důsledky škodlivých jednání mohou nastat na enormně velkém území, je dalším znakem spojeným s trestnými činy proti životnímu prostředí tzv. difuzní povaha ekologické újmy. Difuzní povaha ekologické újmy je charakterizována vzdáleností mezi příčinou a následkem, a to ve smyslu teritoriálním i temporálním.112 Příkladem teritoriální difuzní újmy je znečištění povrchové vody, které se projeví na zcela jiném místě, například kontaminací půdy. Tento jev je někdy popisován také jako „efekt motýlích křídel“, kdy určité jednání na jednom místě způsobí environmentální problémy na zcela jiném místě.113 Extrémním příkladem temporální difuznosti jsou jednání přispívající ke klimatické změně, kdy jednání uskutečněná v současnosti, mohou mít následky pro příští generace. Lze nalézt ale i krátkodobější příklady časového odstupu mezi jednáním a následkem, charakterizované tak, že následek se neobjeví okamžitě, ale až po uplynutí určité doby, například po určitém působení látky v životním prostředí.114 Příkladem může být znečištění vod, v důsledku kterého dojde ke snížení reprodukčních schopností některých druhů. Právě di-

110 111 112 113 114

Tamtéž. WHITE, op. cit., s. 19. MÉGRET, Frédéric. The Problem of an International Criminal Law of the Environment, s. 222. WHITE, op. cit., s. 20. MÉGRET, op. cit., s. 222.

fuznost ekologické újmy je velkým problémem při vytváření účinné trestněprávní regulace i při prokazování kauzality v případech environmentální trestné činnosti v trestním řízení. R. White v této souvislosti uvádí, že environmentální újma je svou povahou pohyblivá, tedy mobilní.115 Právě fakt, že environmentální kriminalita je často svou povahou mobilní a transnacionální, vede k závěru, že alespoň určitá harmonizace odpovědnostních norem má velký význam a smysl. V zásadě je nutné snažit se sjednocovat úpravy v oblasti vymezení jednání, stanovení trestů a stran procesního postupu.116 Pokud totiž existují v regionu významné rozdíly ve vymezení trestných činů, výši a typu trestních sankcí, ale i v pravděpodobnosti odhalení trestné činnosti, dochází ke zvýšení pravděpodobnosti výskytu tzv. vybírání fóra (forum shopping) nebo vybírání trhu (market shopping). Extrémně problematická je situace, pokud se jedná například přímo o sousední státy a překonání hranice je tak o to snazší.117 Vybírání fóra a vybírání trhu je velmi nebezpečné také v oblastech s určitým stupněm ekonomické integrace (př. EU, COMESA, ASEAN), kde je výrazně zjednodušen vnitřní pohyb zboží. Spolu s volným pohybem legálního zboží je tak zjednodušen i pohyb nelegálního zboží a zejména obchodníci s chráněnými druhy nebo jejich částmi mohou najít vhodný stát, kde uvést jejich produkty na trh.118 Jak upozorňuje N. Passas, například rozdíly v regulaci nakládání s nebezpečným odpadem mezi jednotlivými státy USA vedly v minulosti k přesouvání nebezpečného odpadu do států s nejnižším stupněm regulace.119 Určité celosvětové sjednocení postupu v oblasti trestní odpovědnosti stran trestných činů proti životnímu je významné také pro možnost mezinárodní extradice.120

115 116 117 118 119 120

Tamtéž. The Global Initiative Against Transnational Organized Crime. Tightening the Net: Towards a Global Legal Framework on Transnational Organized Environmental Crime, s. 34. Tamtéž, s. 33. The Global Initiative Against Transnational Organized Crime, op. cit., s. 33. PASSAS, Nikos. Lawful but awful: ‚Legal Corporate Crimes‘. The Journal of Socio-Economics, op. cit., s. 771–774. The Global Initiative Against Transnational Organized Crime, op. cit., s. 33.

42

43 2.1.1 Organizovaná trestná činnost

Trestné jednání, které je pácháno organizovanými skupinami, představuje kvalitativně výrazně závažnější jednání než trestné činy v této souvislosti páchané jednotlivci. Environmentální kriminalita je specifická tím, že jsou do ní zapojeny různé typy organizovaných struktur, v závislosti na jejím konkrétním typu a regionu, kde je jednání uskutečňováno. Jedná se o (i) typické organizované zločinecké skupiny, (ii) zcela legální subjekty, tedy obchodní korporace, často zapojené do mezinárodního obchodu, (iii) „pseudolegální subjekty“, to znamená subjekty vzniklé po právu, avšak přímo s úmyslem uskutečňování nelegální činnosti. Aby bylo možné hovořit o organizované činnosti, musí se jednat o vnitřně koherentní skupinu. Problematika zapojení typických organizovaných zločineckých skupin je v teorii hojně popsána a upozorňují na ni rovněž dokumenty mezinárodních policejních organizací a jiných mezinárodních organizací.121 Závazné právní dokumenty však na tento fakt stále příliš nereagují, což je výrazným nedostatkem právní úpravy v této oblasti. Ustanovení zabývající se propojením organizovaného zločinu s ekologickou újmou neobsahuje Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC), tato spojitost není nijak reflektována ani v jakémkoli závazném právním dokumentu v evropském právu. Zajímavým nezávazným dokumentem měkkého práva (soft-law) je Evropský program pro bezpečnost, který environmentální kriminalitu v souvislosti s organizovaným zločinem rozeznává.122 V důsledku zkušeností se zapojením mafie do nakládání s odpady, speciální ustanovení týkající se propojení organizované trestné činnosti a způsobení ekologické újmy obsahuje i italské trestní právo.123 Úpravu související s organizovanou trestnou činností obsahuje například i český trestní zákoník, který spáchání

121 122 123

Tamtéž, s. 30–31. Evropská komise. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropský program pro bezpečnost [online]. COM (2015) 185 final, s. 10, 18, 19. [cit. 10. 7. 2019]. Dostupné z https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2015:0185:FIN:CS:PDF. [cit. 10. 7. 2019]. Jedná se především o čl. 260 TUA a o článek 452 zák. č. 68 z roku 2015. DE GIORGI, Federico. The case of „ECO-MAFIA“ explained: An Italian Legal Perspective. In: siriusglobal.org [online]. [cit. 27. 6. 2020]. Dostupné z https:// siriusglobal.org/the-environmental-organized-crime-and-the-ecomafia-an-italian-perspective/.

trestného činu ve spojitosti s organizovanou skupinou považuje za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Italský příklad dokládá, že organizovaný zločin v oblasti environmentální kriminality je aktuálním tématem i v rámci Evropy, navíc přináší zajímavá fakta o genezi a vývoji tohoto druhu organizované zločinecké činnosti. V italském případě se jedná často o vytvoření pseudolegálních právnických osob, formálně se zabývajících nakládání s odpady, které jsou však reálně zaměřeny na páchání trestné činnosti, obvykle v souvislosti s činností místní mafie.124 V tomto kontextu je poukazováno na celkové selhání lokálních úřadů, které zcela ztratily schopnost kontrolovat, jaké subjekty se na nakládání s odpady skutečně podílí.125 V. Ruggiero a N. South ve své studii navíc upozorňují na nebezpečný trend, kdy se jednotlivé struktury od sebe vzájemně jednání „učí“.126 I skutečně legální právnické osoby se pod vlivem zločinných subjektů naučí, jak obcházet zákon, a na základě racionální volby nakonec zhodnotí, že nelegální jednání je výhodnější i pro ně. Tento příklad dokládá, že jakákoli tolerance nelegálních jednání v tomto směru není možná a přináší pouze neblahé důsledky pro stav životního prostředí. Nejčastějšími oblastmi, ve kterých dochází k organizované environmentální kriminalitě, jsou oblasti nakládání s odpady a obchodování s chráněnými druhy.127 Na výskyt těchto kategorií organizovaného environmentálního zločinu také na území Evropské unie je upozorňováno v mnohých dokumentech vypracovávaných na půdě EU.128

124 125 126 127

128

GRASSO, Giovanni. EU Harmonisation Competences in Criminal Matters and Environmental Crime. In: FARMER, Andrew / FAURE, Michael / VAGLIASANDI, Grazia Maria (eds.). Environmental Crime in Europe. Oxford: Hart Publishing, 2017, s. 29. FISHER, Elizabeth / LANGE, Bettina / SCOTFORD, Eloise. Environmental law: text, cases, and materials. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2019, s. 129–130. RUGGIERO, Vincenzo / SOUTH, Nigel. Green Criminology and Dirty Collar Crime. In: BEARE, Margarete E. Transnational Organized Crime. London: Routledge, 2017, s. 258–259. Srov. např. EUROPOL – SOCTA. European Union Serious and Organized Crime Threat Assessment Report, 2017, s. 41. Dostupné z https://www.europol.europa.eu/activities-services/main-reports/european-union-serious-and-organised-crime-threat-assessment-2017 [online]. [cit. 14. 5. 2020]. Stejně tak EUROPOL – SOCTA. European Union Serious and Organized Crime Threat Assessment Report, 2013, s. 30 [online]. [cit. 14. 5. 2020]. Dostupné z https://www.europol.europa.eu/activities-services/main-reports/ eu-serious-and-organised-crime-threat-assessment-socta-2013. Organizovanému zločinu ve spojitosti s nakládáním s odpady se věnuje na-

42

43 2.1.1 Organizovaná trestná činnost

Trestné jednání, které je pácháno organizovanými skupinami, představuje kvalitativně výrazně závažnější jednání než trestné činy v této souvislosti páchané jednotlivci. Environmentální kriminalita je specifická tím, že jsou do ní zapojeny různé typy organizovaných struktur, v závislosti na jejím konkrétním typu a regionu, kde je jednání uskutečňováno. Jedná se o (i) typické organizované zločinecké skupiny, (ii) zcela legální subjekty, tedy obchodní korporace, často zapojené do mezinárodního obchodu, (iii) „pseudolegální subjekty“, to znamená subjekty vzniklé po právu, avšak přímo s úmyslem uskutečňování nelegální činnosti. Aby bylo možné hovořit o organizované činnosti, musí se jednat o vnitřně koherentní skupinu. Problematika zapojení typických organizovaných zločineckých skupin je v teorii hojně popsána a upozorňují na ni rovněž dokumenty mezinárodních policejních organizací a jiných mezinárodních organizací.121 Závazné právní dokumenty však na tento fakt stále příliš nereagují, což je výrazným nedostatkem právní úpravy v této oblasti. Ustanovení zabývající se propojením organizovaného zločinu s ekologickou újmou neobsahuje Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC), tato spojitost není nijak reflektována ani v jakémkoli závazném právním dokumentu v evropském právu. Zajímavým nezávazným dokumentem měkkého práva (soft-law) je Evropský program pro bezpečnost, který environmentální kriminalitu v souvislosti s organizovaným zločinem rozeznává.122 V důsledku zkušeností se zapojením mafie do nakládání s odpady, speciální ustanovení týkající se propojení organizované trestné činnosti a způsobení ekologické újmy obsahuje i italské trestní právo.123 Úpravu související s organizovanou trestnou činností obsahuje například i český trestní zákoník, který spáchání

121 122 123

Tamtéž, s. 30–31. Evropská komise. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropský program pro bezpečnost [online]. COM (2015) 185 final, s. 10, 18, 19. [cit. 10. 7. 2019]. Dostupné z https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2015:0185:FIN:CS:PDF. [cit. 10. 7. 2019]. Jedná se především o čl. 260 TUA a o článek 452 zák. č. 68 z roku 2015. DE GIORGI, Federico. The case of „ECO-MAFIA“ explained: An Italian Legal Perspective. In: siriusglobal.org [online]. [cit. 27. 6. 2020]. Dostupné z https:// siriusglobal.org/the-environmental-organized-crime-and-the-ecomafia-an-italian-perspective/.

trestného činu ve spojitosti s organizovanou skupinou považuje za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Italský příklad dokládá, že organizovaný zločin v oblasti environmentální kriminality je aktuálním tématem i v rámci Evropy, navíc přináší zajímavá fakta o genezi a vývoji tohoto druhu organizované zločinecké činnosti. V italském případě se jedná často o vytvoření pseudolegálních právnických osob, formálně se zabývajících nakládání s odpady, které jsou však reálně zaměřeny na páchání trestné činnosti, obvykle v souvislosti s činností místní mafie.124 V tomto kontextu je poukazováno na celkové selhání lokálních úřadů, které zcela ztratily schopnost kontrolovat, jaké subjekty se na nakládání s odpady skutečně podílí.125 V. Ruggiero a N. South ve své studii navíc upozorňují na nebezpečný trend, kdy se jednotlivé struktury od sebe vzájemně jednání „učí“.126 I skutečně legální právnické osoby se pod vlivem zločinných subjektů naučí, jak obcházet zákon, a na základě racionální volby nakonec zhodnotí, že nelegální jednání je výhodnější i pro ně. Tento příklad dokládá, že jakákoli tolerance nelegálních jednání v tomto směru není možná a přináší pouze neblahé důsledky pro stav životního prostředí. Nejčastějšími oblastmi, ve kterých dochází k organizované environmentální kriminalitě, jsou oblasti nakládání s odpady a obchodování s chráněnými druhy.127 Na výskyt těchto kategorií organizovaného environmentálního zločinu také na území Evropské unie je upozorňováno v mnohých dokumentech vypracovávaných na půdě EU.128

124 125 126 127

128

GRASSO, Giovanni. EU Harmonisation Competences in Criminal Matters and Environmental Crime. In: FARMER, Andrew / FAURE, Michael / VAGLIASANDI, Grazia Maria (eds.). Environmental Crime in Europe. Oxford: Hart Publishing, 2017, s. 29. FISHER, Elizabeth / LANGE, Bettina / SCOTFORD, Eloise. Environmental law: text, cases, and materials. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2019, s. 129–130. RUGGIERO, Vincenzo / SOUTH, Nigel. Green Criminology and Dirty Collar Crime. In: BEARE, Margarete E. Transnational Organized Crime. London: Routledge, 2017, s. 258–259. Srov. např. EUROPOL – SOCTA. European Union Serious and Organized Crime Threat Assessment Report, 2017, s. 41. Dostupné z https://www.europol.europa.eu/activities-services/main-reports/european-union-serious-and-organised-crime-threat-assessment-2017 [online]. [cit. 14. 5. 2020]. Stejně tak EUROPOL – SOCTA. European Union Serious and Organized Crime Threat Assessment Report, 2013, s. 30 [online]. [cit. 14. 5. 2020]. Dostupné z https://www.europol.europa.eu/activities-services/main-reports/ eu-serious-and-organised-crime-threat-assessment-socta-2013. Organizovanému zločinu ve spojitosti s nakládáním s odpady se věnuje na-