Přítomnost - - - 11 I/ Les lidí - - - 16 Znamení - - - 17 Mrak - - - 20 Sběratel mraků - - - 21 Patmos - - - 22 Zjevení - - - 23 Řeč o kráse - - - 28 Kapka vody - - - 29 Through the Mirror - - - 32 Aigeis - - - 33 Blesk řídí - - - 38 Hymnus na Marii Mračnou - - - 39 Trójská válka - - - 42 Helena - - - 43 Píseň Marie Mračné - - - 47 II / Pax San Tropezana - - - 50 Planeta Země - - - 51 Dýka - - - 54 Každý měsíc vyznává - - - 55 Ráj praotců - - - 56 Papírový drak - - - 57 Eau de verveine - - - 62 Řeč o čistotě - - - 63 Horní Tarquinia - - - 64 Oko sarančete - - - 65 Hymnos ve dvou rozměrech - - - 70 Prohlášení odpovědnosti - - - 71 Svatá inkvizice - - - 74 Svatý František z Assisi - - - 75 Píseň básníka - - - 79
OBSAH
III / Dobrý den smutku - - - 82 Ranní cvičení - - - 83 Básníci - - - 86 To co přesvědčuje - - - 87 Čtyřiadvacetihodinový život - - - 88 Celoživotní okamžik - - - 89 Řeč o spravedlnosti - - - 92 Studie k aktu - - - 93 Electra bar - - - 96 Parthenogenese - - - 97 Djenda - - - 100 Ich sehe dich - - - 101 Stalin - - - 104 Maďarské povstání - - - 105 Věčná sázka - - - 109 Odysseas Elytis o své poezii (na základě rozhovoru s Ivarem Ivaskem) - - - 113 Řeč k Akademii ve Stockholmu (při udělení Nobelovy ceny za literaturu - - - 125 Ediční poznámka - - - 131 Vysvětlivky - - - 132 Medailon autora - - - 140
MARIE MR AČNÁ ŘÍK Á:
16
17
A PROTIHLAS:
Les lidí
Znamení
Mořské proudy a vy vzdálené vlivy hvězd – stůjte při mně! Z vod noci a nebe pohleďte jak stoupám zakřivená jako nový Měsíc a kape ze mě krev.
Cokoli vidíš – vidíš správně stačí že to je: P o s e l s t v í . Ten nejmenší mrak plovoucí pod příznivým větrem Měsíc aligátor stromů a chmurný klid lagun se vzdáleným put-put motoru kéž by svět byl jednou provždy nazván: P o s e l s t v í .
Básníku má opuštěná cikádo nikdo už nemá poledne. Zhasni Attiku a pojď ke mně blíž. Zavedu tě do lesa lidí budu ti tancovat nahá s tamtamem a maskami a vzdám se ti uprostřed řevu a vytí. Ukážu ti člověka Baobab a člověka Phagus Carnamenti stařenu Cimmulius a celý její rod prožraný parazity. Ukážu ti muže Bumbacarao Uncarabo jeho ženu Ibu-Ibu a jejich znetvořené děti houbopsy Cinguu Bangu a Iguanu Brescu. Neboj se
Poezie ty moje Svatá – odpusť mi ale musím zůstat naživu abych přeplul na druhý břeh; cokoli by bylo lepší než moje pomalá smrt vinou minulosti. A jestliže na mě nesmazatelně ulpí každá vichřice jako enkaustika přijde naplnění dnů bústrofédon odstraním sám sebe. Jenom jestli ani on sám není jestli v hloubkách oceánů plavé tonoucí dny nevzaly s sebou jednou provždy obraz Světelného stromu s tisícem oslepujících břidlic ptáků
MARIE MR AČNÁ ŘÍK Á:
s rukou před sebou jako bouřkovou lampou tě povedu a budu na tě spěchat. Moje nehty se zaryjí do tvého masa pravda – říká se to tak? – je bolestivá a potřebuje abys poznal svou krev potřebuje tvé rány. Jimi a pouze jimi odejde – pokud odejde jednou život který jsi marně hledal s pískotem větru a přízraky a s koré jež mají slunce na svých kolech... Kupředu! Vzhůru! Pryč! Bez kyje a bez jeskyně mezi zdivočelými praještěry hleď si poradit sám vynalezni nový jazyk třeba za pomoci pískotu: i i i i i. Tehdy až uslyšíš jak ti znovu a znovu zpívám jak ti zpívám v noci na xylofon: „Šla jsem do lesa dragu-drugu stromy mě snědly drugu-dru roztrhaly mě na kousky dragu-drugu pohodily mě ptákům drugu-dru.“
Zákon jímž jsem si mě nepodmaní.
18
19
A PROTIHLAS:
a s Měsíci kolem dokola na špičkách které sbírají na svých nohou krokusy malé pulce éterů. Je tomu tak proto že lidé to nechtěli jinak... Uprostřed prázdna jsem shromažďoval poklady a teď zase uprostřed pokladů zůstávám prázdný. Sbohem Ráje a nevyžádané dary odcházím jdu rovnou nad sebe tam daleko kde se nacházím. Přišel ten okamžik. Marie Mračná mě vzala za ruku – přijdu za tebou. A druhou zdvihnu – vidíš – s dlaní obrácenou vzhůru a roztaženými prsty nebeský květ: „Hybris“ řekli bychom a „Hvězda“. Hybris-Hvězda Hybris-Hvězda pohleďte znamení přátelé musíme udržet dotyk. Nesmějte se mi za tak velkou nešikovnost i okamžik jak víte je nepříznivý.
Ukaž takovou dobře mířenou nešikovnost a hle: Bůh!
MARIE MR AČNÁ ŘÍK Á:
20
21
A PROTIHLAS:
Mrak
Sběratel mraků
Žiju ze dne na den – kdo má tušení co ráno skrývá. Jedna ruka muchlá peníze a druhá rozevírá
Ach jak je krásné být sběratelem mraků psát eposy jako Homér a nestarat se ani zbla jestli jsi oblíben nebo ne ani trochu.
Vidíš teď že musí zaznít zbraně v době plné zmatku s péčí o „smýšlení národa“ dát věci do pořádku. Pisálku co na mě zíráš vždyť jsi neměl nikdy khaki šaty nadání si získat peníze též v boji platí Když je noc ty nespíš abys tisíc veršů napsal o své muce anebo snad stačil pokrýt stěny hesly revoluce Jiní budou mít tě za nadmíru vzdělaného muže jen já která miluji tě: za toho kdo z mých snů těžko utéct může. Pokud prý je láska spojovatel pak jestli to správně chápu musím být já Marie Mračná a ty ach Sběratel mraků.
Nerušeně požíváš neoblíbenosti takhle. Velkoryse. Jako bys byl vlastníkem mincovny a zavřel bys ji propustil všechny zaměstnance ponechal si chudobu kterou nemá nikdo jiný jen docela svou. V hodině kdy ve svých kancelářích zoufale visí na telefonech tlouštíci a vedou zápas pro nic ty stoupáš do nitra Lásky ukoptěný ale hbitý jako kominík sestupuješ z Lásky připraven vytvořit své vlastní bílé pobřeží bez peněz
Vryj se někde jakýmkoli způsobem a pak se zase velkoryse smaž.
svlékáš se jako se svlékají ti kdo rozumějí hvězdám a mocnými tempy plaveš na otevřené moře aby ses mohl svobodně vyplakat...
Milovat a snít je dvojženství.