Š AK AL
Praha 2021
Přeložila: Jana Pacnerová
J. R. Ward: Šakal Vydání první Copyright © 2020 by Love Conquers All, Inc. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2021 jako svou 2477. publikaci Přeloženo z anglického originálu The Jackal, vydaného nakladatelstvím Gallery Books, a Division of Simon & Schuster, Inc., New York 2020 Český překlad © 2021 Jana Pacnerová Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Foto na přebalu Shutterstock.com Přebal a vazba © 2021 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1718-2 BARONET Praha 2021
J. R. Ward
Š AK AL První díl série BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY: VĚZEŇSKÝ TÁBOR
Tato kniha je věnována všem důležitým pracovníkům, kteří nás udržovali v chodu během pandemie COVID-19, zvlášť těm ve zdravotnickém sektoru, již pomáhali ostatním i za cenu ohrožení vlastního života. Jsme vám moc vděční.
SLOVNÍČEK POJMŮ A VLASTNÍCH JMEN
ahstrux nohstrum Soukromá stráž s oprávněním zabíjet, která je do své funkce jmenována králem. ahvenge Čin, jímž je vykonána smrtící odveta; typicky je prováděn milovaným. Bratrstvo černé dýky Elitně vycvičení upíří válečníci, kteří chrání svou rasu proti Vyhlazovací společnosti. Díky selektivnímu křížení v rámci svého druhu jsou bratři obdařeni mimořádnými tělesnými i duševními schopnostmi a rychlou regenerací organismu. Zpravidla nejsou pokrevně spřízněni a za členy Bratrstva je jmenují stávající členové. Jsou od přírody agresivní, tajnůstkářští, spoléhají sami na sebe a žijí stranou řadových upírů. S příslušníky jiných kast se stýkají jen výjimečně, především když se potřebují nakrmit. V říši upírů, kde o nich koluje řada legend, jsou zbožně uctíváni. Smrt jim může způsobit pouze vážné zranění, například střelná rána nebo probodnutí srdce. bezduchý Člověk zbavený duše, který pronásleduje a vyhlazuje upíry, člen Vyhlazovací společnosti. Bezduchého lze za7
bít pouze bodnou ranou do hrudi v místě, kde míval srdce; jinak jsou nesmrtelní. Nepijí, nejedí a nejsou schopni pohlavního styku. Vzhledem k tomu, že jejich pleť, veškeré ochlupení i duhovky časem ztrácejí pigment, jsou plavovlasí, bledí a mají světlé oči; voní po kojeneckém zásypu. Po uvedení do řádu Omegou uschovají na bezpečné místo keramický hrnek, v němž je uloženo jejich srdce, které jim bylo vyjmuto při iniciaci. cohntehst Konflikt mezi dvěma upíry soupeřícími o právo milovat se s upírkou. Dhund Peklo. doggen Podle hierarchie v upíří společnosti příslušník kasty služebnictva. Svým pánům slouží v duchu konzervativních zvyklostí a dodržují formální společenská pravidla chování i oblékání. Denní světlo jim neublíží, ale poměrně rychle stárnou. Průměrná délka života doggenů činí pět set let. ehros Vyvolená vyškolená v oblasti sexuálního umění. exhile dhoble Zlé nebo prokleté dvojče, to, které se narodí jako druhé. ghardian Strážce jedince. Existují různé stupně ghardianů, přičemž nejmocnější je whard, jemuž je svěřena do péče upírka, na niž se vztahuje sehkluze.
8
glymera Společenské jádro upírské aristokracie, zhruba odpovídající anglické společenské smetánce z období regentství (začátek 19. století). hellren Upír mužského rodu spojený manželským slibem s upírem ženského rodu. Muži můžou mít i více manželek. hyslop Výraz označující selhání úsudku, jež zpravidla bývá důsledkem ohrožení mechanických funkcí vozidla nebo jiného motorizovaného dopravního prostředku. Kupříkladu když někdo nechá klíče v autě, které zůstane přes noc zaparkované před domovem rodiny, načež je řečené auto ukradeno. chrih Ve Staré řeči symbol ctihodné smrti. Krypta Posvátná hrobka Bratrstva černé dýky, využívaná jednak k obřadům a jednak jako úložiště keramických nádob bezduchých. Rituály konané v Kryptě zahrnují zasvěcení, pohřby a kázeňská řízení s bratry. Na posvátnou půdu mají přístup jen členové Bratrstva, Stvořitelka nebo uchazeči o přijetí mezi válečníky. leahdyr Mocný a vlivný jedinec. leelan Výraz něhy a lásky (volně přeloženo „nejdražší“). lewlhen Dar. 9
lheag Uctivý výraz, jímž sexuálně podřízený subjekt oslovuje dominantní osobu. Lhenihan Bájný tvor, vyhlášený svou sexuální náruživostí. V moderním slangu označení muže nadpřirozených rozměrů a sexuální výkonnosti. lys Mučicí nástroj používaný k odstranění očí. mahmen Matka, používáno jako označení skutečného stavu i jako výraz náklonnosti. mhis Kamufláž určitého hmotného prostředí; vytvoření iluzorního pole. nalla (ž. r.) nebo nallum (m. r.) Lichotivé označení, znamená „milovaná/milovaný“. newling Nedotčená mužem; panna. období potřeby Doba plodnosti upíra ženského pohlaví. Obvykle trvá dva dny a provází ji silná sexuální touha. Poprvé nastupuje přibližně pět let po proměně a poté vždy jednou za dekádu. Jsou-li upíři mužského rodu v blízkosti ženy, která prochází obdobím potřeby, do určité míry na ni reagují. Tato perioda může být velmi nebezpečná, protože mezi soupeřícími muži často dochází ke rvačkám, zejména pokud dotyčná žena nemá druha.
10
Omega Ďábelská tajemná postava mužského principu, která pronásleduje a hubí upíry ze zášti vůči Stvořitelce. Existuje v nadčasové říši a disponuje obrovskou mocí, neovládá však zázrak stvoření, ani nedokáže vdechnout nový život. otrok krve Upír mužského nebo ženského rodu, který je nucen poskytovat krev jinému příslušníku své rasy. Od tohoto zvyku se většinou upustilo, nicméně ho zákon nezakazuje. phearsom Výraz označující potenci mužských pohlavních orgánů. V doslovném překladu přibližně „zaslouží si vstoupit do lůna ženy“. princeps Nejvyšší stupeň upíří aristokracie, nad nímž stojí jen členové První rodiny nebo Vyvolené Stvořitelky. Nositel tohoto titulu se s ním musí narodit; titul nemůže být udělen. proměna Klíčový okamžik v životě upíra, kdy se on nebo ona mění v dospělého příslušníka rasy. Poté se musí živit krví jedince opačného pohlaví, aby přežil, a nesmí se vystavovat slunci. K proměně dochází zpravidla po dovršení pětadvacátého roku života. Někteří upíři, především muži, proměnu nepřežijí. Před proměnou je upír zesláblý a netečný, nejeví zájem o sex a nedokáže se dematerializovat. První rodina Král a královna upírů včetně všech jejich případných potomků. 11
pyrokant Označuje kritickou slabinu konkrétního jedince. Může být vnitřní, například závislost, nebo vnější, například milenec. rahlman Spasitel. rythus Rituální způsob usmíření či nápravy, jejž navrhuje ten, kdo urazil druhou osobu nebo spáchal přestupek. Je-li nabídka rythu přijata, poškozený vybere zbraň, již použije proti provinilci, který nemá možnost obrany. sehkluze Stav určité izolace či odloučení, který král uděluje upírce na základě žádosti jejích rodinných příslušníků. Na upírku dohlíží poručník, whard, zpravidla nejstarší člen její domácnosti, který má ze svého titulu právo rozhodovat o způsobu jejího života a dle vlastního uvážení jí buď zcela, nebo částečně může zabránit v kontaktu s okolím světem. shellan Upír ženského rodu spojený manželským slibem s upírem mužského rodu. Vzhledem k silně majetnickému chování zadaného muže mívají ženy pouze jednoho druha. Stín Nadčasová říše, v níž se mrtví setkávají se svými blízkými a kde tráví věčnost. Stvořitelka Tajemná síla ženského principu, která uděluje privilegia, je rádkyní krále a správkyní upířích archivů. Žije 12
v nadčasové říši a je obdařena nesmírnou mocí. Ovládá umění stvoření, které uplatnila při zrodu populace upírů. symphath Poddruh upíra; mimo jiné je charakterizován též schopností a touhou manipulovat s emocemi druhých (např. výměna energie). Historicky byli symphathové diskriminováni a v určitých obdobích na ně upíři pořádali štvanice. Jsou na pokraji vyhynutí. talhman Zlá stránka jednotlivce. Tmavá skvrna na duši, která se dere na povrch. trahyner Oslovení používané mezi dvěma upíry mužského rodu, kteří vůči sobě navzájem chovají hluboký obdiv a přízeň; volně přeloženo „milovaný přítel“. upír Příslušník druhu odlišného od jedinců Homo sapiens. Aby upíři přežili, musí pít krev opačného pohlaví. Naživu je udrží i lidská krev, ale takto nabytá síla rychle pomíjí. Po proměně, k níž dochází kolem dvacátého pátého roku života, se upíři nesmějí vystavovat slunci a pravidelně se musí krmit krví. Po kousnutí upírem ani po smíšení krve obou druhů se člověk v upíra nemění, avšak jsou známy vzácné případy, kdy došlo ke zkřížení upíra s jinými druhy. Upíři se můžou kdykoli dematerializovat, ale při této činnosti se musí plně soustředit a oprostit se od veškerých emocí; nesmějí s sebou přenášet těžké předměty. Dokážou odstranit z lidského mozku vzpomínky, ale jen pokud jsou krátkodobé. Upíři se dožívají až tisíce let, někdy i déle.
13
urozený Nejvyšší šlechtická hodnost mezi upíří aristokracií, hned po První rodině nebo Vyvolených ve službách Stvořitelky. Titulu se nabývá narozením, nikoli propůjčením. Vyhlazovací společnost Řád zabijáků vytvořený Omegou za účelem vyhlazení populace upírů. Vyvolená Upírka, vychovávaná podle přísných pravidel, předurčená do služeb Stvořitelky. Tyto ženy pocházejí z urozených rodin a jsou založeny spíše duchovně než světsky. S muži se nestýkají vůbec nebo jen zřídka, ale v zájmu zachování aristokratické rodové linie se můžou provdat za válečníka, kterého vybírá Stvořitelka. Umí předpovídat budoucnost. Kdysi se jejich krví krmili nezadaní členové Bratrstva, ale samotní bratři tuto zásadu zrušili. wahlker Poutník. Jedinec, který zemřel a vrátil se do života ze Stínu. Wahlkerům se dostává velké úcty a jsou ctěni a váženi pro námahu, kterou podstoupili. whard Kmotr nebo kmotra jedince.
14
KAPITOLA PRVNÍ
Západ státu New York, současnost
M
etafora „život je dálnice“ byla tak všední, tak omletá, tak opotřebovaná a otřepaná, až Nyx sedící na sedadle spolujezdce v deset let starém kombíku a zírající na měsícem osvětlenou asfaltku, která vedla křovím a ostružiním v západní části státu New York, sakra vůbec neuvažovala o nějaké případné podobnosti mezi silnicí a životem: může to být hladká jízda z mírného svahu. Ošklivé hrbolaté a nesjízdné úseky, na nichž vám drkotají zuby. Stoupání do kopce, které vám připadá, že nikdy neskončí. Nudné dlouhé úseky mezi daleko od sebe vzdálenými exity. A pak se naskytnou překážky, jež se zčistajasna objeví a odvedou vás z plánované cesty tak daleko, že skončíte někde úplně jinde. Některé z nich, analogicky i ve skutečnosti, mají čtyři nohy a potomka jménem Bambi. „Bacha!“ zařvala, popadla rukou volant a chopila se kontroly nad autem. Pozdě. Přes skřípot pneumatik zazněl odporně měkký náraz toho druhu, jako když ocel narazí na tělo, a její sestra zareagovala tak, že si zakryla oči a přitáhla kolena k tělu. Nijak nepomohlo vědět, že Posie je ta, která má přístup k brzdovému pedálu. Ale taky že se chová naprosto typicky. 15
Kombík jakožto neživý předmět uvedený do pohybu neměl vlastní mozek, ale spoustu motivace v podobě devadesátikilometrové rychlosti, jíž ujížděl. Jako takové se staré volvo proměnilo v divokého mustanga, když opustilo venkovskou okresku a jeho tuhé, nemotorné tělo se dalo do hopsavých tanečních pohybů, při nichž Nyx narážela hlavou do čalouněného stropu, i když byla připoutaná. Světlo reflektorů střídavě osvětlovalo to, co bylo před autem, mířilo a vystřelovalo do všech úhlů a směrů, kam právě směřovala mřížka chladiče. Většinou to byla jen listnatá bažina keřů, zelené měkké území, daleko lepší výsledek, než by předpovídala. To vše se změnilo. Jako kdyby z hlubin jezera vystupovalo nějaké stvoření, hnědé, silné a vertikální, vynořovalo se to ze zelené světelné show, mizelo to a znovu se objevovalo, jak se kužely světla zmítaly na všechny strany. A sakra. Je to strom. A nejenže se jednalo o nehybný lesní předmět, představující tvrdé přistání, navíc jako by jeho silný kmen přitahoval podvozek kombíku neviditelným navijákem. Kdybyste usilovali o pořádnou kolizi, nic lepšího byste nenašli. Nevyhnutelnost. Jediná myšlenka Nyx patřila sestře. Posie byla vzepřená na místě řidiče, paže natažené před sebe, prsty roztažené, jako by se chtěla pokusit ten strom odstrčit… Náraz byl jako rána pěstí do celého těla a určitě to prásklo, když se kov střetl se dřevem, ale přes zvuk air bagů a zvonění v uších toho Nyx moc neslyšela. Nemohla pořádně dýchat. Jako by ani neviděla. Syčení. Kapání. Spálená guma a něco chemického. Někdo kašlal. Ona? Nebyla si jistá. „Posie?“ 16
„Nic mi není, nic mi není…“ Nyx si mnula pálící oči a kašlala. Šátrala po dveřích, uvolnila zámek a prudce tlačila proti čemusi, co kladlo odpor. „Obejdu to a pomůžu ti.“ Pokud se z toho zatraceného auta dostane ven. Zapojila rameno, protlačila dveře skrz něco huňatého a zeleného a keř zareagoval tak, že vrazil do auta jako pes, který chce všechno očichat. Vypadla ze sedadla a převalila se. Chvilku lezla po všech čtyřech, pak se jí podařilo vstát a opřená o střechu obejít auto k místu řidiče. Otevřela Posie dveře a uvolnila bezpečnostní pás. „Mám tě,“ hekala, jak vlekla sestru ven. Opřela Posie o auto a shrnula jí z něžného obličeje blond vlasy. Žádná krev. Žádné střepy v dokonalé pokožce. Nos byl pořád krásně rovný. „Nic ti není,“ oznámila Nyx. „A co ta laň?“ Nyx si nechala kletby pro sebe. Byly asi patnáct kilometrů od domova a důležité bylo, jestli je auto pojízdné. Bez urážky k Matce přírodě a milovníkům zvířat, ale ten čtyřnohý prevít na silnici zaujímal na jejím seznamu priorit jedno z posledních míst. Odpotácela se před auto a potřásla hlavou nad vzniklými škodami. Nejmíň šedesát centimetrů kapoty – a tudíž i motoru – bylo zmáčknuto kolem kmene, ohebného asi jako železná traverza, a ona sice nebyla žádný expert na auta, ale tohle se určitě neslučovalo s představou brum-brum, ve zdraví domů. „Sakra,“ vydechla. „Co ta laň?“ Zavřela oči a připomínala si pořadí narození. Je starší, zodpovědnější, černovlasá a rázná po nebožtíku otci. Posie je blond, dobrosrdečná, nejmladší, milá a slunná povaha, jakou mívala jejich mahmen. A prostřední? 17
Králičí norou jménem Janelle se momentálně nemůže zabývat. Nyx se vrátila ke svým otevřeným dveřím, naklonila se dovnitř a odsunula z cesty zplihlý airbag. Kde má telefon? Předtím si ho dala do držáku na kelímek poté, co vyšly z Hannafordu a poslala textovku dědečkovi. Skvělé. Není k nalezení… „Zaplaťpánbůh.“ Opřela se rukou o sedadlo a pohroužila se pod volant. A nabrala plnou hrst špatných zpráv. Displej byl prasklý a přístroj temný. Když se ho pokusila zapnout, nešlo to. Napřímila se a podívala se přes poničenou kapotu. „Posie, kde máš…“ „Co?“ Sestra upírala zrak na silnici, vzdálenou dobrých padesát metrů, zcuchané rovné vlasy jí splývaly po zádech. „Ha?“ „Telefon. Kde ho máš?“ Posie se ohlédla. „Nechala jsem ho doma. Tys měla svůj, tak jsem prostě… znáš to.“ „Musíš se odhmotnit zpátky na farmu. Říct dědečkovi, ať přijede s odtahem a…“ „Já odtud nejdu, dokud se nepostaráme o tu laň.“ „Posie, tady kolem je moc lidí a…“ „Trpí!“ Zatřpytily se slzy. „A to, že je zvíře, ještě neznamená, že na jejím životě nezáleží.“ „Kašlu na laň.“ Nyx se mračila přes změť, z níž stoupala pára. „Musíme ten problém vyřešit hned…“ „Neodejdu, dokud…“ „… protože se nám vzadu rozpouští nákup za dvě stě dolarů. Nemůžeme si dovolit přijít o týdenní…“ „… se nepostaráme o to ubohé zvíře.“ Nyx odvrátila oči od sestry, bouračky, průšvihu, který musí vyřešit, aby ta zatracená Posie mohla dál rozdávat srdce světu a starat se o jiné věci než o placení nájmu, obstarávání potravin a zajišťování takových exotických luxusů, jako je elektřina a tekoucí voda. 18
Když se ovládla natolik, aby se mohla otočit zpátky, aniž by svou hromskou sestru zahrnula hromadou neslušných slov vyzývajících k praktičnosti, nepozorovala v Posiině rozhodnosti absolutně žádnou změnu. A to byl ten problém. Milá povaha, ano. Ty protivné kecy o srdíčku a empatii, ano. Železná vůle? Když na to přišlo, měla jí tuny. Ta ženská se ohledně té věci s laní nepodvolí. Nyx rozpřáhla ruce a zaklela – nahlas. Zpátky do auta. Otevřít přihrádku v palubní desce. Vyndat pistoli ráže 9 mm, kterou tam vozila pro případ nouze. Když obcházela kombík zezadu, podívala se na plastové tašky s nákupem. Při nárazu je to zmáčklo a to bylo dobře i špatně. Všechno rozbitné bylo nadranc, ale aspoň že se chlazené zboží srazilo k sobě a spojilo síly k boji proti sedmadvaceti stupňům teploty srpnové noci. „Jé, děkuju, Nyx.“ Posie sepjala ruce pod bradou, jako by se modlila. „Pomůžeme té – Počkat, na co máš tu pistoli?“ Nyx se nezastavila, když ji míjela, takže ji Posie popadla za paži. „Proč máš pistoli?“ „Co myslíš, že s tou zatracenou věcí mám dělat? Dát jí umělé dýchání?“ „Ne! Musíme jí pomoct…“ Nyx přiblížila obličej těsně k sestřinu a promluvila smrtícím tónem. „Jestli trpí, utratím ji. Tak je to správně. Tak pomůžu tomu zvířeti já.“ Posie vylétly ruce k obličeji a přitiskly se k tvářím, které zbledly. „Je to moje vina. Já tu laň přejela.“ „Byla to nehoda.“ Nyx otočila sestru čelem ke kombíku. „Zůstaň tady a nedívej se. Já to vyřeším.“ „Nechtěla jsem ublížit…“ „Jsi ta poslední bytost na planetě, co by někomu záměrně ublížila. Teď sakra zůstaň tady.“ 19
Zvuk Posiina tichého pláče doprovázel Nyx zpátky k silnici. Podél rýh od pneumatik v hlíně a poničeného listí našla laň asi čtyři a půl metru od místa, kde dostaly smyk… Nyx zůstala stát jako zkamenělá. Párkrát zamrkala. Chtělo se jí zvracet. Nebyla to laň. Mělo to paže. A nohy. Hubené, to ano, a pokryté oblečením barvy bláta, rozedraným na cáry. Ale nic z toho, do čeho narazily, nebylo zvířecí povahy. A co hůř? Pach prolité krve nepatřil člověku. Byl to upír. Srazily jednoho ze svých. Nyx doběhla k tělu, odložila zbraň a poklekla. „Jsi v pořádku?“ Blbá otázka. Ale zvuk jejího hlasu zraněného probral, obrátila se k ní děsivá a vyděšená tvář. Byl to muž. Pretrans. A panebože, bělma obou očí měl zrudlá, ačkoliv nepoznala, zda to způsobila krev stékající po obličeji, nebo nějaké vnitřní zranění mozku. Co však bylo jasné? Umíral. „Pomoz… mi…“ Slabý sípavý hlas přerušovalo slabé pokašlávání. „Z vězení… schovej… mě…“ „Nyx?“ zavolala Posie. „Co se děje?“ Na zlomek vteřiny nedokázala Nyx přemýšlet. Ne, to byla lež. Přemýšlela, jenom ne o autu, o nákupu, o umírajícím klukovi ani o své hysterické sestře. „Kde,“ pronesla Nyx naléhavě. „Kde je tábor?“ Možná po všech těch letech… přijde na to, kam odvedli Janelle. To musí být Osud. Podle historie, jak ji Šakalovi popisovali, byl „Hungry Like the Wolf“ hudební „singl“, vydaný roku 1982 ve Spojených státech britskou senzací „nové vlny“ jmé20
nem Duran Duran. Video, zjevně pracující s tématem Indiana Jonese – ať to bylo cokoli – běželo každou chvíli na „MTV“ a tohle „televizní přehrávání“ vystřelilo skladbu do hitparády Billboardu a udrželo ji tam celé měsíce. Jak se přesouval jedním z nečetných podzemních tunelů vězeňského tábora, slyšel píseň a vracel se do jejích typických úryvků, jako by znovu četl knihu, kterou už uměl nazpaměť. Tak to ale s informacemi tady dole chodilo. Mysl toužila a hladověla po podnětu, přesto se jen zřídkakdy dočkala něčeho nového. Takže si každý musel věci přehrávat, zrovna jako si jeho spoluvězeň musel přehrávat skladbu na tom „kazetovém přehrávači“. Šakal se pohyboval jako stín za plechovým refrénem, odrážejícím se od vlhkých kamenných zdí. Vybavovalo se mu, že slyšel o „videu“. Simon Le Bon, zřejmě hlavní zpěvák, byl oděn ve světlém plátěném obleku a procházel mnoha přeplněnými ulicemi v nějakém tropickém městě. Načež pokračoval do džungle a pak do řeky… a celou dobu ho pronásledovala nějaká krásná žena… Nebo to bylo naopak? Ejhle, drama a intriky. A moc se mu stýskalo po světě venku. Jedno sto let po jeho uvěznění byly svět nad zemí, svoboda, čerstvý vzduch… jako zkreslený zvuk té písně: otupělé plynutím času a nedostatkem osvěžení v reálném čase. Šakal zahnul a vstoupil do bloku cel, kam byl už dlouho přidělen. Zamřížované klece, kde se měli zdržovat, byly zasazené v pravidelných rozestupech do skály, ačkoliv brány všech zůstávaly otevřené. Když se kolem pohybovaly stráže, stíny ve tmě, nebylo třeba nic zamykat. Nikdo se neopovážil odejít. Smrt by byla požehnání v porovnání s tím, co by Velení udělalo, kdybyste se pokusili uprchnout. 21
Zdroj přízračné písně, která se už blížila ke konci, byl o tři cely dál, a tak se zastavil v průchodu k řečenému vězni. „Jestli tě s tím přistihnou, tak…“ „Tak co? Strčí mě do vězení?“ Muž, který promluvil, ležel na kavalci, obrovské tělo uvolněné a natažené, pohlaví mu zakrývala jen rouška uvázaná kolem boků. Nemrkající žluté oči zíraly kolmo vzhůru a v poťouchlém úsměvu bylo vidět dlouhé, ostré tesáky. Lucan byl lakonický prevít, trochu zlý a možná nedůvěryhodný. Ale v porovnání s mnoha ostatními to byl jednooký král mezi slepými. „Jen si dávej bacha.“ Šakal ukázal na stříbro-černý kazetový přehrávač, přitisknutý k mužovu boku. „I na tu mašinku.“ „Všichni jsou v Úlu, včetně stráží.“ „Moc riskuješ, kamaráde.“ „A ty, Šakale, se moc držíš předpisů.“ Skladba skončila, Lucan stiskl tlačítko přetáčení a ozvalo se vrčení. Pak tichá hudba spustila nanovo. „Co uděláš, když se páska přetrhne?“ Muž s druhým já pokrčil rameny. „Teď ji mám. Na ničem jiném nezáleží.“ Vlkani byli ošemetný, nebezpečný poddruh, a to platilo, ať už mohli volně šmejdit nocí nad zemí, nebo trčeli tady dole ve vězení. Ale Velení znalo řešení, jak udržet mužovo druhé já na uzdě – a totéž mělo i pro všechny ostatní vězně. Mužovo silné hrdlo obepínal těžký ocelový obojek, který mu bránil odhmotnit se nebo proměnit. „Radši uteč, Šakale.“ Jedno žluté oko mrklo. „Ať se nedostaneš do průšvihu.“ „Jen to ztlum. Nerad bych tě musel zachraňovat.“ „Kdo to po tobě chce.“ „Tíha svědomí.“ „O tom nic nevím.“ 22
„To máš kliku. Se svědomím je život mnohem složitější.“ Vydal se od kamaráda dál, minul svou celu a ocitl se v hlavní chodbě. Jak se blížil k Úlu, vzduch houstl, pachy vězeňské populace mu ucpávaly dýchací cesty, šum tlumených hlasů vnikal do uší… První výkřik mu naježil vlasy v týle a sevřel mocné svaly v ramenou. Jak vstoupil do velkého otevřeného prostoru, upíral oči přes tisíce ježatých hlav ke třem krví potřísněným kmenům stromů, zabetonovaným do vyvýšené kamenné římsy v popředí. Vězeň, připoutaný k prostřednímu sloupu, se svíjel v řetězech, jež ho držely na místě, krví podlité oči třeštil hrůzou na koš u svých nohou. V koši se něco pohybovalo. Dvojice strážných v čistých černých uniformách stála po obou stranách obviněného, v obličejích smrtící klid toho druhu, jaký budí opravdový strach. Znamenalo to, že si ani v nejmenším neváží života. Bylo jim jedno, jestli vězeň žije, nebo zemře. Konali svou práci a na konci služby odcházeli na svou ubytovnu s vědomím, že ať způsobili jakoukoli bolest, jakoukoli zkázu, jakoukoli škodu, udělali to v rámci povinnosti. Ať si počínali jakkoli zvráceně, svědomí měli čisté. Což by měl ten pitomý vlk brát v úvahu, když takhle kašle na předpisy. Otrhaný bručící dav kypěl adrenalinem, těla do sebe vrážela, hlavy se otáčely a mluvily a pak se znovu soustředily, dychtící touhou po podívané. Tyhle malé „nápravy“ pořádalo Velení pravidelně, zčásti šlo o krvežíznivou exhibici, zčásti o odstrašující příklad. Kdybyste se zeptali kohokoli z vězňů, muže či ženy, řekl by, že tohle pravidelné veřejné mučení nesnáší, ale to by lhal – aspoň částečně. Ve skličující nudě a otupující beznaději tady v podzemí představovalo narušení jednotvárnosti. 23
Divadelní představení, které má každý rád. Ale na druhé straně nebylo na zdejší Broadwayi moc z čeho vybírat. Na rozdíl od ostatních vězňů Šakal sklouzl zrakem stranou od římsy. Vnímal, že Velení se dnes v noci – nebo možná ve dne – zúčastní akce osobně. Nevěděl, jestli je venku světlo, nebo tma. Přítomnost Velení byla neobvyklá a Šakal se v duchu ptal, jestli si toho všiml ještě někdo jiný. Pravděpodobně ne. Velení se drželo ve skrytu, ovšem tyhle ukázky své moci mělo v oblibě. Jeden ze strážců zvedl víko koše a Šakal zavřel oči. Pronikavý výkřik, který se rozlehl Úlem, cítil až v morku kostí. A pak následoval pach čerstvé krve. Musí odtud sakra vypadnout. Vnitřně umírá: nezbyla mu žádná víra. Ani láska. Ani naděje, že se někdy něco změní. Ale osvobodil by ho jen zázrak, a jestli ho život něčemu naučil, tak tomu, že zázraky se na zemi nedějí. A nahoře ve Stínu taky jen zřídka, pokud vůbec někdy. Dav začal skandovat, nebylo cítit nic než krev a Šakal se otočil k podívané zády a klopýtal zpět do hlavního tunelu. I ve své beznaději a navzdory nespočtu mužů a žen namačkaných v jeskyni cítil v zádech oči sledující jeho odchod. Velení pozorovalo jen a jen jeho. Jako vždy.
24
KAPITOLA DRUHÁ
Caldwell, stát New York
R
hage si žil nejlíp, jak jen to šlo, a činil nejdůležitější rozhodnutí dnešní noci. „Rocky Road,“ oznámil. „Rozhodně Rocky Road.“ Zatímco vyndával dvě misky a dvě lžíce, určené Pouze Pro Zvláštní Účely, jeho dcera Bitty se naklonila do staromódního truhlicového mrazáku a sáhla po litrovce, kterou si vybral. Pak přimhouřila oči na dalších zhruba třicet možností. „A na co máš dneska chuť ty?“ zeptal se, opřel se bokem o kuchyňskou linku a čekal. Když si někdo jiný vybírá zmrzlinu, nezasahujete. Ať to trvá sebedéle, bez ohledu na výsledek je to posvátná chvíle, snoubení nálady a chuti, rozmaru a rozmarnosti. Nezasvěcená třetí strana to nesmí uspěchat ani ovlivnit, i když je řečený čumil povoláním rodič. „Na co dneska koukáme?“ zeptala se jeho dcera. Na chvilku se zabral do pozorování jejích vlnitých hnědých vlasů a útlých ramínek. Měla na sobě jednu jeho černou košili, která jí sloužila jako dlouhé šaty, dolní okraj jí sahal až ke kotníkům a záhyby ji halily jako obřadní roucho. Rukávy si vyhrnula a kolem hubených nadloktí měla tolik nadbytečného materiálu, až vypadala, jako by měla na sobě dětské nafukovací rukávky s netopýřími křídly. Ale milovala jeho košile a on miloval, že je chtěla nosit. 25