A
AKADEMICKÉ
JEZDECKÉ UMĚNÍ
A
AKADEMICKÉ
JEZDECKÉ UMĚNÍ Bent Branderup
Jezdecká metoda pro cílevědomého rekreačního jezdce
2
Kapitel
PODKOVA EDICE 3
A
AKADEMICKÉ
JEZDECKÉ UMĚNÍ
Duševno před tělesnem
Swan vyrostl jako divoký kůň v národním parku blízko Rondy (Španělsko). Až do čtyř let žil se svými polobratry ve stádě, které jsme nakonec celé společně s několika mými studenty koupili. Na těchto koních jsme mohli vidět, že akademické jezdecké umění je vlastně to, co příroda těmto koním nadělila a co se během 7 000 let selekcí zdokonalovalo. Naším úkolem je pouze toto umění rozvíjet a stát se jeho součástí. Jen v případě, že se těžiště koně nachází přímo pod jezdcem, dokáže jezdec následovat pohyb koně, aniž by rušil jeho přirozené schopnosti.
14
15
Duševno před tělesnem
Kdo jsem v jeho očích?
„Duše mladého koně je jako květ, když odkvete, již se nikdy nenavrátí,“ napsal Francouz Antoine de Pluvinel, svého času účastník několika bitev. Také říkal: „Nikdy se nemůžeš spoléhat na koně vychovávaného strachem! Protože se vždy najde něco, čeho se bude bát více než tebe. Ale pokud ti důvěřuje, zeptá se tě, jak se má zachovat, když se bojí.“ Ještě o mnoho staletí dříve citoval Xenofon Simona Athénského: „Kůň trénovaný pod tlakem nevypadá o nic lépe než tanečník, který je do tance nucen bičem a špornami.“ Bohužel žijeme v době, kdy se vzdalujeme přírodě. Nenormální a umělé je mnohdy ceněno více než projevy pečlivě rozvíjené přirozenosti koně. Příliš často se setkáváme s tím, že za skvělého jezdce je považován ten, kdo jezdí koně, který ztratil jiskru v očích. Při práci s mladým koněm, který ke mně přichází do výcviku, není mým prvotním cílem formovat jeho tělo, ale otevřít jeho mysl. Získat si jeho přátelství. Aby se na čas strávený se mnou těšil. Pokud v mé společnosti není rád, pokud za mnou nepřichází s potěšením a o své vůli, mohu ho sice vlastnit, ale není „mým koněm“. Až když se stanu jeho přítelem, bude mi naslouchat, a pouze tehdy se můžu nazývat „jeho učitelem“.
A
AKADEMICKÉ
JEZDECKÉ UMĚNÍ
Kůň ježděný dopředu-dolů se natahuje do ruky, která vede obnosek nebo stihlové udidlo.
Na pákovém udidle se při ježdění dopředu-dolů kůň snadno dostane za otěž.
Když se kůň shromáždí, zvedne hrudník, plece a krk. Pákové udidlo udržuje horní linii dlouhou a lehkou.
Když se kůň vzpřímí, kontakt se stihlovým udidlem může způsobit zkrácení a ztuhnutí krku. (Kresby: Sara Silverbergová)
30
Když jezdec otevře pěst, kůň se nese sám, aniž by vypadl z rytmu, nebo se rozběhl. Chybou ale je, pokud se schovává za otěží nebo tuhne v krku. Kůň, který nedokáže nést sebe, neunese ani jezdce. Pokud aktivita zadních nohou prochází plynule přes hřbet, dorazí informace až k ruce jezdce. Působení ruky na udidlo je fyzikálně měřitelná veličina. Nicméně vlastní reakci na udidlo koně se učíme. Přistavení v týlu, ohnutí, osminovou, čtvrtinovou, poloviční, tříčtvrtinovou a plnou zádrž stejně jako školní zastavení kůň musí pochopit. Natažení krku „dopředu-dolů“ do nabízející ruky je důsledkem protažení horní linie, přičemž úkolem ruky je pouze ono nabízení. Správná pozice hlavy vychází z obrazu celého koně, což je nesnadné umění, které nelze připsat jednoduchému kusu kovu, jakým udidlo v podstatě je.
Na počátku výcviku koně je vhodné používat pouze obnosek. Já sám to tak dělám. Když koně sestavuji v týlu pomocí obnosku, spodní čelist se posune do správné pozice samovolně. Když otáčím lebku koně dovnitř, spodní čelist se otočí ven. Pokud je podhrdelník příliš krátký, případně pokud krk není dostatečně natažený, spodní čelist se zablokuje a omezuje hrdlo a příušní žlázy. V takovém případě použiji místo udidla prsty a posunu spodní čelist vně. Později tuto korekci budu provádět udidlem.
Ruka Ruka pracuje s hlavou koně. Používáte-li obnosek, působíte přes lebku koně na páteř. Používáte-li udidlo, působíte na páteř zprostředkovaně přes spodní čelist a její klouby. Flexe lebky koně směrem dovnitř se německy nazývá „Stellung“, což lze přeložit jako „sestavení v týlu“ nebo „přistavení“. V angličtině se vžil výraz „stellning“. Správné přistavení ovlivňuje celé tělo koně. Je to v podstatě rotace, která pokračuje krkem koně, přičemž svaly krku posunou horní linii krku dovnitř, a dále páteří až ke kyčli, což způsobí, že se vnitřní kyčel posune dopředu a dolů. Hrudník se na ohnuté (vnitřní) straně vtáčí
Akademický jezdec působí na lebku koně obnoskem. Je to nejpřímější cesta, jak ovlivňovat páteř koně. Při použití udidla jezdec na páteř působí nepřímo přes spodní čelist.
31
Akademická ruka, otěž a bič
O funkci udidla bylo řečeno a napsáno mnoho nesmyslů. Udidlo plní mechanickou funkci, ale reakci na jeho působení se kůň učí. Tento kousek kovu koně sám o sobě nenaučí nic.
A
AKADEMICKÉ
JEZDECKÉ UMĚNÍ
Na rovné čáře cvik renvers (čti ranvér) nelze od cviku travers rozlišit. Ale u stěny travers provádíme jako dovnitř záď a renvers jako kontra dovnitř záď neboli záď ven. Na kruhu je rozdíl mezi těmito dvěma cviky zřetelnější. Když zmenšujete kruh, travers vyústí v piruetu, obrat kolem zádi. Renvers povede v obrat kolem předku. Moderní pojetí obratu kolem předku není možné jezdit, aniž by se narušila čistota základních chodů, proto z hlediska akademického jezdeckého umění nemá žádný přínos. Renversní obrat kolem předku lze jezdit i ve cvalu. Renvers na kruhu je pro koně mimořádně náročný, protože zadní nohy mají za úkol zvedat plece, ačkoliv se pohybují po větším kruhu. Aby kůň v renversu dokázal sledovat linii kruhu a zvládl došlapovat zadní nohou pod těžiště, musí být naprosto uvolněný a v dobré rovnováze. Hrudník musí zvedat ve směru pohybu, aby vnější přední noha vždy dostoupla křížem před vnitřní přední nohu. Renvers má největší význam pro kontracval nebo renversní cval. Abyste svůj záměr koni sdělili jasně, doporučuji v kontracvalu žádat co nejmenší renversní sestavení. Tím koni zabráníte, aby omylem přeskočil na druhou nohu. Zvládnutý cval v renversu je základním předpokladem pro kvalitní letmé přeskoky.
Pouze v případě, že jezdec umí vést plece mezi otěžemi a zadní nohy mezi holeněmi, dokáže koně jezdit v relativním srovnání.
Srovnání plecí mezi otěžemi.
Srovnání zadních nohou mezi holeněmi.
Hugin v relativním srovnání. Steinbrecht považuje relativní srovnání za malé tajemství starých mistrů. Bez jeho znalosti je velmi obtížné dosáhnout čistého taktu, zejména ve cvalu. Cval je vždy levý nebo pravý, nikdy není absolutně rovný. (Foto: Kirstin Ellerbaeková / archiv Benta Branderupa) Srovnání od vnější otěže a vnitřní holeně.
Srovnání 1.
1. Dovnitř záď: travers 2. Záď ven: renvers
66
2.
Srovnávání koně pomocí ohýbací práce má na koně skvělý gymnastický efekt, proto je při tréninku nejúčinnější. Kůň se naučí na pobídku vnitřní holení podsadit vnitřní zadní nohu a na pomůcku sedem posunout vpřed svou vnitřní kyčel. Také se naučí vždy nést váhu na vnitřní zadní noze. S některými koňmi je potřeba před srovnáním trénovat důkladně cvik dovnitř záď, například když kůň iniciativně nabízí dovnitř plec. Jakmile pochopí cvik dovnitř záď, umí správně reagovat na pokyn jezdcovy vnější holeně, což jezdci umožní koně libovolně zarámovat mezi pomůckami.
Srovnání od vnitřní otěže a vnější holeně. (Kresby: Sara Silverbergová)
O tzv. čtyřech zadních nohou Při práci na dovnitř pleci doleva a doprava se naučíte nasměrovat vnitřní zadní nohu koně pod těžiště. Došlapování vnější zadní nohy pod těžiště na obě ruce natrénujete při cviku dovnitř záď. Aby mohl kůň zadní nohu podsadit pod těžiště, potřebuje pochopit čtyři různá cvičení a reagovat na čtyři různé kombinace pomůcek. Proto se říká, že dobře vycvičený kůň má čtyři zadní nohy, které se jezdec musí naučit ovládat. Často se stává, že koně mají s jednou z těchto čtyř zadních nohou výraznější problémy. Jako příklad uvádím následující situaci: Když se levá zadní noha v roli vnější nohy nedokáže dostatečně podsadit, koně provázejí potíže ve figurách, ve kterých je levá zadní noha v pozici vnější nohy, například v překrocích doprava, shromážděném cvalu vpravo a ve všech navazujících cvicích. Ke srovnání koně mezi pomůcky jezdec využije čtyři stranové pohyby: • dovnitř plec v levém ohnutí • dovnitř plec v pravém ohnutí • dovnitř záď v levém ohnutí • dovnitř záď v pravém ohnutí Tyto cviky lze úspěšně provádět pouze za předpokladu, že kůň zcela rozumí pomůckám jezdce a zároveň je natolik uvolněný, aby jeho pokyny dokázal provést. Většina mladých koní má sklon na jednu ruku od stěny odcházet a na druhou ruku se o stěnu opírat. Hlavu i záď přibližují co nejvíce ke stěně, nicméně jejich záď je mnohem širší než hlava, a proto se pohybují křivě.
1
2
3
4 Renvers a srovnání
Renvers
Čtyři funkce zadních nohou se nejsnáze pochopí ve cvalu: • levá zadní noha jako vnitřní zadní noha • pravá zadní noha jako vnější zadní noha • levá zadní noha jako vnější zadní noha • pravá zadní noha jako vnitřní zadní noha
67