30
1-226_OK.indd 30
31.05.21 15:31
Z montérek do rokenrolového kvádra
kapitola 10
Už nevím přesně, čí to byla zásluha, ale do druhého ročníku učiliště státních pracovních záloh č. 13 v Praze-Vysočanech jsem už jezdil z tepla domova, z naší Okrouhlické ulice, tramvají číslo 14. Přestupoval jsem na Palmovce, takže jsem musel každé ráno rozespalý překlopýtat spletenec kolejí, nacpat se nějak do tramvaje číslo 5 a tou pak jet až do Vysočan. Bývala to fuška. Padesátiminutovou cestu jsem obvykle prospal, nejčastěji na stojáka, zavěšený na tyči či držadle jako netopýr. Tramvaje z Palmovky byly k prasknutí narvané dělníky, takže jsem si většinou ani nemusel kupovat lístek. Vozy tehdy neměly dveře, takže v zimě jsem se často přistihl, že zatímco napůl spící jedu přeplněnou tramvají, půlka mého těla visí a mrzne venku. Ve vrátnici učiliště bylo vždy nutno cvaknout píchačku. Musel být na ní vyražený čas, nejpozději pět minut před začátkem směny, abych přesně v šest stál převlečený do montérek v učňovských dílnách. Dny praxe jsem trávil ve velké zkušebně elektromotorů pro čínské vodní přehrady, pro lokomotivy T435 a pomáhal při jejich montáži a zkouškách. Ale po pravdě řečeno, spíš jsem ostatním při jejich práci překážel. Můj mistr Otakar Kaiser brzy pochopil, že nejsem pro takovou práci stavěný, že jsem tak trochu nešika, a že tedy bude lepší, když mě přidělí k někomu do tandemu, aby se tím zabránilo případným škodám. Práce v dílně byla každodenní dřina, která mě silně nebavila. Neustále jsem se díval na hodinky a odpočítával minuty do svačinové pauzy nebo přestávky na oběd. Většinou jsem místo jídla využíval volný čas ke spánku, ať už na toaletě, či na nějakém z vypnutých strojů, z něhož ještě sálalo teplo. „Soudruh Gott nechť se okamžitě dostaví na pracoviště!“ vzbudilo mě zpravidla hlášení dílenského rozhlasu z mého snu o Las Vegas. Staří pardálové, jak si sami říkali, na mě často volali svůj povel: „Hele, Kódl, dojdi mi pro pivo.“ Jeden z nich měl žejdlík jak dřevěný soudek a vždy mi kladl na srdce: „Hlavně mi ho nesmíš vymejvat vodou. To pívo v něm musí být krásně impregnované.“ Hospoda byla naproti fabrice a mně vůbec nevadilo, když jsem se na chvíli z práce ulil. Šel jsem loudavou chůzí a měl plnou hlavu ideálů. „Jak chcete s pivem v hlavě převzít odpovědnost za montáže velkých točivých elektrických strojů pro čínské přehrady na řece Jang-c’-ťiang?“ ptal jsem se důležitě, když jsem jim plné žejdlíky předával. „To neřeš, Kódl,“ odpálkovali mě se Poprvé mířím na pódium smíchem staří pardálové a zavdali si ze svých žejdlíků. Po návratu ze šichty jsem si hladový jak vlk vychutnával domácí kuchyni maminky a pohodlí kobyliského pokoje. V něm jsem se obvykle hned po jídle zavřel a poslouchal desky, které jsem společně s kufříkovým gramofonem nedávno dostal darem od tatínkova přítele Zdeňka. Pracoval na ministerstvu těžkého strojírenství, a jelikož ho posílali na služební cesty do zahraničí, vždycky mi „ze Západu“ nějakou tu gramofonovou desku přivezl. Moje úplně první deska od Zdeňka bylo senzační dvojalbum z koncertu Bennyho Goodmana a jeho kapely v newyorské Carnegie Hall. Byl jsem výkony jazzových muzikantů naprosto unesený a sliboval si, že v Carnegie Hall budu taky jednou zpívat. A taky že jsem zpíval! Ale až o spoustu let později… Nevěděl jsem, jak Zdeňkovi poděkovat za poklady, které mi vozil, a tak jsem mu alespoň časem namaloval obraz. Všechny desky od něho jsem opatroval posvátně jako hostie. Byl mezi nimi i muzikál High Society a duety Louise Armstronga a Elly Fitzgerald. Poslouchal jsem je pořád dokola, často dlouho do noci, až jsem se naučil oba své idoly celkem věrně imitovat a jejich party zazpívat. 51
1-226_OK.indd 51
31.05.21 15:32
Z focení pro obal desky Hlas můj nech tu znít, 1967
256
227-360.indd 256
Mít svoji jachtu v Podolí byl můj sen. To by byla image! Ale dodnes se mi to nepovedlo
Takhle jsem se nakreslil pro podporu své image v Německu
31.05.21 15:39
298
227-360.indd 298
31.05.21 15:41
Brno, březen 2019 – můj poslední koncert...
S Martou Kubišovou
Taneční studio Emotion
666
KG_II.indd 666
31.05.21 16:00
Někdy se ví, co Bůh chystá... / 94 Richardova píseň nás doma všechny dostala. A text ještě víc. Byly to verše se silnou emocionální hloubkou, téměř filozofické zamyšlení nad životem. Vyznívaly jako mé osobní vyznání, umocněné ještě krásnou baladickou melodií a dialogem s dcerou. Píseň nám připadala úžasná. Bylo předem jasné, že tohle se Charlotte nebude zpívat lehce. Věděla o mém stavu všechno. Obě dcerky znaly celou pravdu a snažily se se situací u nás doma nějak vyrovnat. Pokoušel jsem se Charlottce vysvětlit, že časem píseň ocení. Mezitím Richard čekal na naši reakci. „Tak co říkáte, Karle? Je to zvláštní?“ „Naopak, Richarde, není to zvláštní! Je to skvělý! Bereme všema deseti!“ Charlotte ukázala ve třinácti letech profesionalitu i dávku herectví. Do písně se jí, pravda, vůbec nechtělo, ale přesto s natáčením souhlasila. Doma jsme měli s Richardem u kytary jen jednu zkoušku. Těšilo mě pozorovat Charlottku, jak suverénně píseň zvládá. Jak potom vstoupila do studia připravená a s naprostým klidem a dobrým frázováním píseň odzpívala. Přestože ji od začátku dojímala upřímnost textu, nedala na sobě nic znát ani ve studiu, ani při natáčení videoklipu. Byl jsem na ni moc hrdý, s jakým nasazením svou roli odvedla. Dala do toho úkolu všechno. V tu chvíli to sice dělala pro mě, ale jednou, možná za dlouho, z téhle písně snad bude mít větší radost. Pak byl videoklip venku a já jsem s velkým potěšením pozoroval, že má okamžitě ohromnou sledovanost. A do toho přicházely neskutečně krásné, až dojemné ohlasy. Díky věrnému překladu výtečného textaře a zároveň mého německého PR manažera Filipa Albrechta byla píseň otitulkována v němčině a zasáhla i mé příznivce v zahraničí. Aniž bych musel cokoli dodávat, lidé mé poslední sdělení a poselství pochopili. Jen jsem přemýšlel, jestli píseň není až příliš smutná. Věřím, že časem nebude. Bude věčná. A už v jejím názvu je vyjádřena naděje: Srdce nehasnou!
Z natáčení videoklipu s dcerou Charlotte, Hudební divadlo Karlín, březen 2019
670
KG_II.indd 670
Richard nám napsal a barevně označil naše party
31.05.21 16:00