0527799

PADESÁT ODSTÍNŮ SVOBODY POHLEDEM CHRISTIANA GREYE

Praha 2021

Přeložila: Zdenka Lišková

E L James: Freed Vydání první Copyright © Fifty Shades Ltd. 2011, 2021 All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2021 jako svou 2471. publikaci Přeloženo z anglického originálu Freed vydaného nakladatelstvím Arrow Books, Velká Británie v roce 2021 Český překlad © 2021 Zdenka Lišková Odpovědná redaktorka Zuzana Řeháková Korektorka Marie Kejvalová Cover design by Erika Mitchell and Brittany Vibbert/Sourcebooks Cover photographs Erika Mitchell, Brittany Vibbert Přebal a vazba Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1700-7 BARONET Praha 2021

PADESÁT ODSTÍNŮ SVOBODY POHLEDEM CHRISTIANA GREYE

Pro Evu a Sue. Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji za všechno, co pro mě děláte. A pro Catherine. Jsme superženy.

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji: Dominique Raccahové a jejímu oddanému týmu v Sourcebooks za to, že mě v mém novém domově přivítali s takovou vřelostí a nadšením, a za to, že na této knize odvedli tak skvělou práci. Mé redaktorce Anne Messitteové za to, že mě opět takovou grácií provázela chaosem, který představuje Christian Grey. Kathleen Blandinové za beta čtení a za to, že se postarala o mé webové stránky. Ruth Clampettové, za beta čtení a za tvé laskavé a neustálé povzbuzování. Debře Anastasiové za maratony psaní a slova podpory – nakonec jsme to zvládly! Crissy Maierové za rady ohledně policejních postupů. A Amy Broseyové za její tvrdou práci na rukopisu. Becco, Bee, Belindo, Britto, Jado, Jill, Kellie, Kelly, Leiso, Liz, Noro, Rachel, QT a Taylor – dámy, jste všechny úžasné a jste mým útočištěm. Děkuji vám také za amerikanismy. Neustále mi připomínáte, že patříme ke čtyřem velkým národům, které se dělí o společný jazyk. Vanesso, Emmo, Zojo, Crissy – za to, že jste tak skvělé kamarádky a zastánkyně sociálních sítí. Všem úžasně nápomocným knižním blogerkám, kterých je příliš mnoho na to, abych je vyjmenovala! Vážím si vás a děkuji vám za všechno, co pro mě a pro autorskou komunitu děláte. Philippě a všem spojencům na sociálních sítích, kteří mě posilují a podporují. Moc vám děkuji. Dámy z Bunkru 3.0, jste skvělé. A všem přátelům z mého knižního světa za to, že jsou pro mě neustálým zdrojem inspirace a oporou. Vy víte, koho tím myslím; jen doufám, že se nám někdy v blízké budoucnosti podaří setkat osobně.

10 | E L James

Julie McQueenová, děkuji za veškerou podporu a vše, co pro mě a se mnou děláš. Val Hoskinsová. Moje agentko. Moje přítelkyně. Je úžasné mít tě na své straně. Děkuji ti za všechno. Nialle Leonarde, děkuji ti za prvotní opravy, šálky čaje, vytrvalou podporu a především za tvou lásku. A mým dvěma krásným chlapcům – moje láska k vám mě někdy až dojímá. Jste moje radost. Děkuji vám, že jste tak úžasní mladí muži, ve kterých mám oporu. (A Mladší, tobě děkuji za veškerou pomoc při hře pokeru!) A mým čtenářům děkuji, že jste na mě počkali. Tato kniha mi trvala mnohem déle, než jsem zamýšlela, ale doufám, že se vám líbila. Byla pro vás. Děkuji vám za všechno, co jste pro mě udělali.

NEDĚLE, 19. ČERVNA 2011

T

oneme v postkoitální blaženosti pod lampičkami z růžového papíru, obklopeni lučním kvítím a mihotavými odrazy světla v trámoví. Tisknu Anastasii k sobě a můj dech se pozvolna zklidňuje. Leží na mně, tváří se opírá o můj hrudník a její dlaň spočívá na mém srdci. Temnota se krčí v koutě uvězněná mým lapačem snů… mou snoubenkou. Mou láskou. Mým světlem. Mohl bych být šťastnější? Vrývám si tu scénu do paměti: loděnici, uklidňující šplouchání vody, květiny, světla. Zavírám oči a snažím se zapamatovat si, jaké to je svírat v náručí ženu, vnímat její váhu, její pomalý dech, její nohy propletené s mýma. Do nosu mi proniká vůně jejích vlasů, která zahání mé obavy a obrušuje mi hrany. Tohle je moje šťastné místo. Doktor Flynn by na mě byl pyšný. A tahle nádherná ženská souhlasila, že si mě vezme. Se vším všudy. Řekla to znovu. „Můžeme se vzít zítra?“ zašeptám v blízkosti jejího ucha. „Hmm.“ Její hrdelní odpověď mi jemně zavibruje na kůži. „To má být ano?“ „Hmm.“ „Nebo ne?“ „Hmm.“ Usměju se. Je tak unavená. „Slečno Steeleová, nevyjadřujete se poněkud protichůdně?“ Ucítím, jak v odpovědi povytáhne koutky úst, a tak se zasměju, sevřu ji pevněji a políbím ji do vlasů. „Rozhodnuto, Vegas, zítra.“ Zvedá hlavu. S přivřenýma očima vypadá v měkkém světle lampiček velmi ospale a zároveň velmi spokojeně. „Myslím, že naši by z toho nebyli zrovna nadšení.“ Znovu si opírá hlavu a já ji pohladím po nahých zádech. Vychutnávám si teplo její hebké kůže.

12 | E L James

„Co bys teda chtěla, Anastasie? Vegas? Velkou svatbu se vší parádou? Pověz.“ „Velkou ne. Jenom pro přátele a rodinu.“ „Tak jo. Kde?“ Pokrčí rameny a mně dochází, že o tom ještě ani nepřemýšlela. „A nemohli bychom to udělat tady?“ navrhuju. „U vašich? A nevadilo by jim to?“ Uchechtnu se. Grace by po takové příležitosti okamžitě skočila. „Moje matka by byla v sedmém nebi.“ „Tak dobře, klidně tady. Jsem si jistá, že to naši uvítají.“ Stejně jako já. Pro jednou jsme se na něčem shodli. A bez hádky. Je to další poprvé? Jemně ji pohladím po vlasech rozcuchaných po našem vášnivém milování. „Takže jsme si řekli místo, teď ještě čas.“ „To bys měl asi probrat s mámou.“ „Hmm. Má na to měsíc, víc ne. Chci tě tak moc, že dýl čekat nevydržím.“ „Christiane, vždyť mě máš. A už pěknou chvilku. Tak jo – ať je to měsíc.“ Zlehka mi přitiskne rty na prsa a já si s povděkem uvědomuju, že temnota dál dřímá. Pouhá Anina přítomnost ji dokáže udržet na uzdě. „Radši už půjdeme. Nechci, aby nás tady nachytala Mia jako posledně.“ Ana se zasměje. „No jo vlastně. To bylo o fous. Moje první šukání za trest.“ Konečky prstů mi přejede po čelisti a já se i s ní přetočím a vmáčknu ji do měkkého koberce pod námi. „Ani mi to nepřipomínej. To jsem se moc nepředvedl.“ Zvlní rty v ostýchavém úsměvu a v očích jí zasvítí pobavení. „Náhodou, na šukání za trest to celkem ušlo. A za to jsi mi pak vrátil kalhotky.“ „To je pravda. Byla to férová výměna,“ uchechtnu se při vzpomínce, a než se zvednu, letmo ji políbím. „Pojď, oblékni si kalhotky a půjdeme se podívat, jak skončila oslava.“ ZAPÍNÁM JÍ smaragdově zelené šaty a přes ramena jí přehazuju své sako. „Připravená?“ Zaplétá si prsty do mých a společně se vydáváme ke schodišti vedoucímu do přízemí. Ještě zaváhá a ohlédne se po našem

FREED | 13

květinovém ráji, jako by si ho chtěla vrýt do paměti. „Co se stane s těmi lampičkami a květinami?“ „Neboj. Zítra se tu zastaví květinářka a všechno to rozebere. Odvedla skvělou práci. Květiny ještě poslouží v domově seniorů.“ RODINA JE zalezlá v herně a týrá karaoke. Kate s Miou rádoby tančí

a zpívají We Are Family, zatímco naši jim dělají publikum. Myslím, že jsou všichni lehce pod parou. Elliot sedí rozvalený na gauči, srká pivo a pobrukuje si s nimi text. Kate zahlédne Anu a gestem si ji přivolává k mikrofonu. „Ty kráso!“ zapiští Mia mimo text písničky. „Zírejte na ten kámen!“ Zvedá Aně ruku a obdivně hvízdne. „Christiane Greyi, ty ses nám vyslovil!“ Ana se na ni ostýchavě usměje. Kate s matkou se k nim nahrnou, aby společně obdivovaly zásnubní prsten za zvuků pochvalných zvolání. Cítím, jak mi rostou křídla. Jo. Aně se líbí. A jim taky. Dobrá práce, Greyi. „Můžeš na slovíčko, Christiane?“ ozve se Carrick a s pochmurným výrazem v obličeji se zvedá. Teď? Tváří se neoblomně a gestem ruky mě vyzývá, abychom opustili místnost. „Hmm. Jasně.“ Koutkem oka střelím po Grace, ale ta se mému pohledu záměrně vyhýbá. Řekla mu o Eleně? Kruci. Doufám, že ne. Následuju ho k pracovně, kde mě vybídne, abych vstoupil, a zavírá za námi dveře. „Tvoje matka mi o tom řekla,“ oznamuje mi bez okolků. Podívám se na hodiny – je 0:28. Příliš pozdě na takový rozhovor… a to doslova. „Tati, jsem unavený –“ „Ne. Téhle konverzaci se nevyhneš.“ Má přísný hlas a jeho oči za skly brýlí jsou jako špendlíky. Je naštvaný. Hodně naštvaný. „Tati –“ „Ticho, synu. Teď mě dobře poslouchej.“ Sedá si na okraj stolu, sundává si brýle a čistí je hadříkem, který vyndal z kapsy. Stojím před

14 | E L James

ním jako mnohokrát v minulosti a cítím se, jako by mi znovu bylo čtrnáct a vyloučili mě ze školy – už zase. Rezignovaně se zhluboka nedechnu, s hlasitým povzdechem si opírám ruce v bok a čekám na jeho výlev. „Tvrdit, že jsem zklamaný, je slabé slovo. To, co provedla Elena, je trestný čin.“ „Tati –“ „Ne, Christiane. Buď tak laskav a nech mě domluvit,“ pokárá mě pohledem. „Zaslouží si kriminál.“ Tati! Odmlčí se a znovu si nasadí brýle. „Nejvíc mě ale zklamaly tvoje lži. Pokaždé, když jsi opouštěl tento dům pod falešnou záminkou, že se jdeš učit s kamarády – s těmi, které jsme nikdy neviděli –, ses tahal s tou ženskou.“ Kristepane! „Jak máme po tom všem vědět, kdys nám lhal a kdys mluvil pravdu?“ pokračuje. Pro boha živýho. To snad nemyslí vážně. „Můžu už něco říct?“ „Ne. Nemůžeš. Pochopitelně to dávám za vinu sobě. Měl jsem za to, že jsem ti vštípil nějaké morální zásady. Ale teď pochybuju, jestli jsem tě vůbec něco naučil.“ „To bylo řečnické zamyšlení, viď?“ Na mou uštěpačnou poznámku nereaguje. „Ona byla vdaná a tys na to nebral žádný ohled. A zakrátko se sám oženíš –“ „S Anastasií to nemá nic společného!“ „Neopovažuj se na mě zvyšovat hlas,“ zasyčí tak jedovatě, že okamžitě zmlknu. Myslím, že jsem ho ještě nikdy neviděl ani neslyšel tak dopáleného. Je to dost alarmující. „S ní to má naopak společného vše. Chystáš se té mladé ženě slíbit svou oddanost,“ řekne poněkud mírněji. „Všechny jsi nás překvapil. Já jsem na tebe moc pyšný. Ale mluvíme tady o svátosti manželské. Pokud ji nehodláš respektovat, nemáš v manželství co pohledávat.“ „Tati –“ „Pokud hodláš přistupovat lehkovážně k manželským slibům, které už brzy složíš, je potřeba, abys vážně uvažoval o uzavření předmanželské smlouvy.“

FREED | 15

Prosím? Zvedám ruce, abych ho umlčel. Tohle už přehání. Vždyť jsem dospělý, proboha. „Anu do toho netahej. Není to žádná sprostá zlatokopka.“ „Já přece nemluvím o Aně.“ Zvedá se a přistupuje ke mně. „Mluvím o tobě. O tom, jak dostojíš svým povinnostem. O tvé mravnosti a spolehlivosti. O tvé schopnosti obstát v manželství!“ „Sakra, tati, bylo mi patnáct!“ rozkřiknu se na něj. To už jsme těsně u sebe a zlostně na sebe zíráme. Proč ho to tak sebralo? Vím, že jsem pro něj byl odjakživa jenom zklamáním, ale ještě nikdy mi to nedal tak jasně najevo. Zavírá oči a v prstech si stiskne kořen nosu. Mimoděk si uvědomuju, že ve stresu dělám to samé. Je to gesto, které jsem od něj okoukal, ale jinak představuju jablko, které padlo hodně, opravdu hodně daleko od stromu. „Máš pravdu. Byl jsi zranitelné dítě. Dítě, které nechápalo, že se na něm Elena dopouští strašné ohavnosti. Ale bohužel jsi to nepochopil ani později, protože ses s ní dál stýkal nejen jako s rodinnou známou, ale i pracovně. Oba jste nám celé ty roky lhali. A to mě trápí nejvíc.“ Jeho hlas pozvolna klesá. „Byla to blízká kamarádka tvé matky. Mysleli jsme, že je to dobrá přítelkyně. A přitom… Musíš s ní přerušit veškeré obchodní styky.“ Zatraceně, Carricku. Mám chuť mu říct, že ze mě Elena dostala to nejlepší a že bych se s ní přestal stýkat už dávno, kdybych si myslel něco jiného. Ale vím, že by to bylo zbytečné. Neposlouchal mě, když mi bylo čtrnáct a já měl problémy ve škole, tak proč by mě poslouchal teď? „Už jsi domluvil?“ procedím trpce mezi zuby. „Přemýšlej o tom, co jsem ti řekl.“ Otáčím se k odchodu. Už jsem toho slyšel dost. „Zamysli se nad tou předmanželskou smlouvou. V budoucnu by ti mohla ušetřit spoustu trápení.“ Ignoruju ho. Opouštím pracovnu a rázně za sebou zavírám dveře. K čertu s ním! Grace stojí v hale. „Proč jsi mu to říkala?“ štěknu na ni, ale Carrick mě následuje ven, takže mi Grace neodpoví. Jenom ho propíchne mrazivým pohledem.

16 | E L James

Jdu pro Anu. Pojedeme domů. S náladou pod psa následuju kvílení do herny, kde spatřím, jak Elliot společně s Anou kráká do mikrofonu Ain’t No Mountain High Enough. Kdybych nebyl tak vytočený, zasmál bych se. Elliotovo falešné skřehotání se skutečně nedá nazvat zpěvem a bohužel zcela přehlušuje Anin melodický hlas. Naštěstí se skladba blíží ke konci, takže jsem ušetřen nejhoršího. „Myslím, že se Marvin Gaye a Tammi Terrellová obracejí v hrobě,“ poznamenám suše, když dozpívají. „A já měl dojem, že jsme to ztvárnili vážně dobře,“ namítne Elliot a teatrálně se uklání Mie a Kate, které jim se smíchem a přehnaným nadšením tleskají. Rozhodně jsou všichni namazaní. Ana se culí, trochu se červená a moc jí to sluší. „Jedeme domů,“ oznamuju jí. Ihned zvážní. „Právě jsem se domluvila s tvou mámou, že tady přespíme.“ „Vážně? Tak najednou?“ „Ano. Už nám přinesla věci na spaní. A já se těšila, že se vyspím ve tvém pokoji.“ „Zlato, doufala jsem, že tu zůstanete,“ ozve se prosebně matka ze dveří. Carrick stojí hned za ní. „Kate s Elliotem tu taky přespí. Líbí se mi, když vás mám všechny pod jednou střechou.“ Natáhne se a sevře mi ruku. „Zvlášť, když jsme o tebe málem přišli.“ Spolknu tichou kletbu a snažím se udržet nervy na uzdě. Moji příbuzní jsou zjevně neteční vůči napětí, které by se tady dalo krájet. U Elliota mě to ani nepřekvapuje, ale od Mii bych přece jen čekal trochu víc důvtipu. „Zůstaňte, synu. Prosím.“ Otcovy oči se do mě propalují, ale jeho výraz je laskavý. Jako by mi před chvílí neřekl, že jsem pro něj totálním zklamáním. Znovu. Nevšímám si ho a odpovídám matce. „Dobře.“ Ale jenom proto, že se na mě Ana dívá tak úpěnlivě. A taky vím, že kdybych odešel s touhle náladou, úplně bych ten krásný den zazdil. Ana mě s úlevou obejme. „Děkuju,“ zašeptá. Usměju se na ni a temná mračna nad mou hlavou se protrhávají.

FREED | 17

„Jsi na řadě, tati.“ Mia vrazí Carrickovi do ruky mikrofon a táhne ho před obrazovku. „Poslední song!“ „Postel,“ řeknu Aně a není to prosba. Pro dnešek už jsem se rodiny nabažil dost. Ona přikývne a já si s ní proplétám prsty. „Dobrou noc, všem. Děkuju za oslavu, mami.“ Grace mě obejme. „Ty víš, že tě milujeme. Jenom pro tebe chceme to nejlepší. Udělal jsi nám velkou radost. Jsme tak šťastní, že jsi tu s námi.“ „Jasně, mami. Díky.“ Letmo ji políbím na tvář. „Jsme unavení. Půjdeme si lehnout. Dobrou noc.“ „Dobrou noc, Ano. Děkuju,“ řekne a krátce ji sevře v náruči. Beru Anu za ruku a odcházím zrovna ve chvíli, kdy Mia vybere Carrickovi Wild Thing. Nemusím slyšet všechno. ROZSVĚCÍM, zavírám dveře pokoje a beru Anu do náruče. Potřebuju trochu lidského tepla, abych se pokusil dostat z hlavy Carrickova ostrá slova. „Copak? Děje se něco?“ zamumlá. „Jsi nějaký zamračený.“ „Jsem naštvaný na tátu. Ale to není nic nového. Pořád se mnou jedná jako s malým klukem.“ Sevře mě o něco pevněji. „Tvůj otec tě miluje.“ „Skutečně? Dnes se ve mně hodně zklamal. Opět. Nechme toho, nechci se o tom bavit.“ Políbím ji na temeno hlavy a ona ji zakloní, aby na mě viděla. Z očí jí sálá soucit a porozumění a já vím, že se ani jeden z nás nechce bavit o Eleně… paní Robinsonové. V duchu se vracím k tomu, jak Grace dnes večer vyhodila Elenu z domu. Tvářila se při tom jako bohyně pomsty. Zajímalo by mě, co by dělala, kdyby mě tady v minulosti načapala s nějakou holkou. Najednou se mě zmocňuje stejné pubertální vzrušení jako minulý víkend, když jsme se s Anou vplížili do mého pokoje během maškarního plesu. „Už zase mám dívku ve svém pokoji,“ usměju se. „A co s ní hodláš dělat?“ napodobí mě svůdně. „Hmm. Všechno, po čem jsem v pubertě toužil.“ Ale nešlo to. Protože jsem nesnesl ničí doteky. „Teda, pokud nejsi moc unavená.“ Zlehka jí přejedu hřbety prstů po hraně čelisti.

18 | E L James

„Christiane. Jsem vyčerpaná. Ale zároveň nadšená.“ Ach, kotě. Letmo ji políbím a smiluju se nad ní. „Možná bychom měli jít spát. Byl to dlouhý den. Pojď, uložím tě do postele. Otoč se.“ Ona poslechne a já jí rozepínám šaty. MOJE SNOUBENKA vedle mě usíná a já píšu Taylorovi a žádám ho,

aby nám zítra ráno přivezl čisté oblečení z Escaly. Přisouvám se blíž k Aně a pozoruju její profil. Žasnu nad tím, jak rychle usnula… a že řekla ano. Budu pro ni dost dobrý? Zvládnu vůbec být manželem? Zdá se, že o tom můj otec pochybuje. S povzdechem se otáčím na záda a zírám do stropu. Dokážu mu, že se mýlí. Vždycky na mě byl přísný. Víc než na Elliota a Miu. Bastard. Ví, že jsem ďáblovo sémě. V duchu si přehrávám jeho dnešní proslov a přitom pomalu usínám. Ruce nahoru, Christiane. Tatínek se tváří vážně. Učí mě skákat do bazénu. To je ono. A teď si zaklesni prsty za okraj bazénu. Dobře. Nahrb se. Tak je to správné. A teď se odrazíš. Padám. A padám. A padám. A šplouch. Do studené čisté vody. Je modrá. Klidná. Tichá. Ale nafukovací rukávky mě vytáhnou nahoru a já se podívám na tatínka. Podívej, tati, podívej. Jenže na něj skočí Elliot a oni padají na zem. Tatínek ho polechtá a Elliot se směje. A směje. A směje. A tatínek mu dává pusu na břicho. Mně to nedělá. Já to nemám rád. A jsem ve vodě. Chci být venku s nimi. S tatínkem. Stojím mezi stromy. Dívám se na Miu a tatínka. Tatínek ji lechtá a ona se směje. Vykroutí se mu a skočí na něj. On ji vyhodí do vzduchu a zase ji chytí. A já stojím mezi stromy a jsem sám. Dívám se. Chci taky. Hezky to tu voní. Jako jablka.

„Dobré ráno, pane Greyi,“ zašeptá Ana, když otevřu oči. Oknem se dovnitř prodírá ranní slunce a já se pnu kolem Any jako vinná réva. Stačí pohled na ni a neurčitý pocit nostalgického splínu, který nepochybně vyvolal můj sen, pomalu odeznívá.

FREED | 19

„Dobré ráno, slečno Steeleová.“ Navzdory tomu, že má na sobě Miino triko I ♥ Paris, jí to neuvěřitelně sluší. Pokládá mi dlaň na tvář. Oči jí září a rozcuchané vlasy se jí v ranním světle lesknou. Palcem mi přejede po strništi na bradě. „Dívala jsem se, jak spíš.“ „Nepovídej.“ „A taky na můj překrásný zásnubní prsten.“ Natáhne ruku a zavlní prsty. Diamant zachytí světlo a odrazí drobné duhové odlesky na staré filmové a kickboxerské plakáty na stěnách. „Podívej!“ zvolá. „To je znamení.“ Dobré znamení, Greyi. Doufejme. „Už ho nikdy nesundám.“ „To je dobře,“ souhlasím a převracím se na ni. „Jak dlouho jsi mě sledovala?“ Nosem přejedu po jejím a krátce ji políbím. „Počkej,“ vzepře se a zatlačí mi na ramena. Okamžitě pocítím zklamání, jenže ona mě přetočí na záda a obkročmo mi obepne boky. Když se narovná, přes hlavu si přetáhne tričko, které jedním plynulým pohybem odhodí na podlahu. „Napadlo mě, že bych ti udělala takový budíček.“ „Aha?“ Můj penis i já se zaradujeme. Než se stihnu obrnit proti jejímu doteku, skloní se a vtiskne mi jemný polibek na hruď. Její vlasy se kolem nás zavlní a vytvoří kaštanové útočiště, ze kterého na mě vykouknou zářivě modré oči. „Začnu tady.“ Znovu mě políbí. Prudce se nadechnu. „Pak se přesunu sem dolů.“ Špičkou jazyka mi na hrudní kosti naznačí zvlněnou stezku. Ano. Temnota zůstává zticha, umlčená bohyní nade mnou nebo mým nenasytným chtíčem. Netuším, co to ovlivňuje víc. „Chutnáte vážně dobře, pane Greyi,“ vydechne mi na kůži. „To rád slyším,“ poznamenám chraplavě. Znovu mě olízne a lehce mě štípne zuby těsně pod žebry, zatímco se její prsa třou o můj podbřišek. Ach! Ještě jednou, dvakrát, třikrát…

20 | E L James

„Ano!“ Chytám ji za kolena a sevřu je. Už se mi zrychluje dech. Ale zavrtí se mi na slabinách, takže ji pouštím a ona se zvedá. Nechává mě čekat. A toužit. Předpokládám, že si mě vezme, protože je připravená. Já jsem připravený. Sakra, jsem rozhodně připravený. Jenže ona se posouvá ještě níž. Líbá mě na břiše, jazykem vklouzne do mého pupku a drobnými polibky klesá níž po šťastné stezce. Znovu mě štípne a já to ucítím přímo v rozkroku. „Ach!“ „Tady jsi,“ zašeptá. Lačně si prohlédne můj pulsující klín a pak se na mě podívá s koketním úsměvem. Sleduje mě a zároveň si mě pomalu bere do úst. Bože. Pohybuje hlavou nahoru a dolů, zuby nechává schované za rty a pokaždé mě vtáhne o něco hlouběji. Dávám jí vlasy stranou, abych si mohl nerušeně užívat výhled na svou budoucí ženu, jejíž rty se svůdně ­vlní kolem mého penisu. Napínám svaly na zadku a zvedám boky v touze dostat se dál. Ona mou výzvu přijímá a pevně mě sevře v ústech. Silněji. Ještě víc. Ach, Ano, jsi dokonalá bohyně. Ona zrychluje a já zavírám oči. Ve vlasech jí sevřu ruku v pěst. V tomhle nemá konkurenci. „Jo,“ vymáčknu ze sebe se zatnutými zuby a vnímám jenom stoupání a klesání její nádherné pusy. Vím, že se každou chvíli udělám. Jenže ona z ničeho nic přestane. Sakra. Ne! Otvírám oči a uvědomuju si, že nade mnou mění polohu a pomalu, pomalinku dosedá na můj tepající penis. Z hrdla se mi vydere táhlý sten, doprovázející každý centimetr vzájemně dobytého území. Vlasy jí ve vlnách stékají na obnaženou hruď a já se natáhnu, abych ji polaskal. Palci hladím tvrdnoucí bradavky znovu a znovu, až toužebně vydechne a vmáčkne se mi do dlaní. Ach, kotě. Vzápětí se předkloní a líbá mě, její jazyk mi proniká do úst a já ochutnávám svou vlastní slanou příchuť. To je ono.

FREED | 21

Uchopím ji za boky, abych ji mohl nadzvednout a spustit dolů přesně ve chvíli, kdy se proti ní vzepnu. S výkřikem mě chytá za zápěstí. A já to zopakuju. A znovu. „Christiane,“ zakňourá v tiché prosbě do stropu a přizpůsobuje se mému tempu. Pohybujeme se společně. Jako jedno tělo. Dokud se nade mnou neroztříští a nestrhne mě s sebou ve chvíli, kdy zažehne i mou roznětku. PŘIVONÍM SI k jejím vlasům a pohladím ji po zádech.

Nepřestává mě ohromovat. Pořád je to pro mě nové, když je Ana u kormidla. Když se chopí iniciativy. Líbí se mi to. „Takhle si představuju nedělní bohoslužbu,“ zašeptám. „Christiane!“ Prudce se na mě podívá a nesouhlasně vykulí oči. Nahlas se zasměju. Omrzí mě to někdy? Šokovat slečnu Steeleovou. Pevně ji obejmu a oba nás přetočím, takže je zase pode mnou. „Dobré ráno, slečno Steeleová. Je mi potěšením probouzet se vedle vás.“ Pohladí mě po tváři. „Nápodobně, pane Greyi,“ řekne mírně. „Musíme vstávat? Líbí se mi být ve tvém pokoji.“ „Nemusíme.“ Zkontroluju hodinky na nočním stolku. Je čtvrt na deset. „Naši stejně budou na mši.“ Posunu se blíž k ní. „Nevěděla jsem, že chodí do kostela.“ Ušklíbnu se. „No jo, chodí. Jsou katolíci.“ „A ty?“ „Já ne, Anastasie.“ S Bohem jsme se rozešli už dávno. „A co ty?“ zeptám se a vzpomenu si, že Welch u ní nedokázal určit, jakého je vyznání. Zavrtí hlavou. „Taky ne. Ani jeden z mých rodičů není nábožensky založený. Ale dnes bych do kostela zašla ráda. Potřebuju někomu poděkovat za… za to, že ses mi po té nehodě vrátil.“ S povzdechem si představím, jak mě boží hněv sežehne na uhel, až vstoupím na posvátnou půdu kostela, ale kvůli ní to podstoupím.

22 | E L James

„Dobře. Uvidíme, co se dá dělat.“ Letmo ji políbím. „Pojďme se osprchovat.“ PŘEDE DVEŘMI MÉHO POKOJE stojí malá kožená taška – Taylor nám přinesl čisté oblečení. Popadnu ji a zavřu dveře. Ana je zabalená do ručníku a na ramenou se jí třpytí kapky vody. Její pozornost upoutala moje nástěnka, konkrétně fotografie té feťácké děvky. Otáčí ke mně hlavu a v její krásné tváři se zračí otázka… otázka, na kterou nechci odpovídat. „Pořád ji máš,“ řekne. Jo, pořád tu fotku mám. No a co. Její slova zůstávají viset ve vzduchu. V očích jí září ranní slunce; vpíjí se do mě pohledem a prosí, abych něco řekl. Ale já nemůžu. Na něco takového se necítím. Chvilkově se mi vybavuje tíživý pocit, jaký jsem měl, když mi Carrick tu fotografii před mnoha lety předával. Peklo. Nemysli na to, Greyi. „Taylor nám přinesl něco na převlečení,“ zahučím a pokládám zavazadlo na postel. Aně trvá celou věčnost, než odpoví. „Dobře,“ hlesne. Přistupuje k posteli a rozepíná zip tašky. DOSYTA JSEM SE NAJEDL. Když se naši vrátili ze mše, připravila mat-

ka tradiční pozdní snídani: lahodný obložený talíř plný prohřešků nepochybně vedoucích k ucpaným cévám a infarktu, jakými jsou například slanina, párky, bramboráčky, vejce a bílé pečivo. Grace je trochu zamlklá a já mám podezření, že má lehkou kocovinu. Celé dopoledne jsem se otci úspěšně vyhýbal. Ten včerejší večer jsem mu ještě neodpustil. Ana, Elliot a Kate vedou vášnivou debatu – o šunce, prosím pěkně –, a dohadují se, kdo si vezme poslední párek. Já je na půl ucha pobaveně poslouchám, zatímco si čtu článek o míře selhání regionálních bank v nedělním vydání The Seattle Times. Mia překvapeně vyjekne a s notebookem v ruce se vrací na své místo u stolu. „Podívejte se na tohle! Na stránkách Seattleského slídila je bulvární článek o tom, že ses zasnoubil, Christiane.“ „Už?“ diví se Grace překvapeně. Copak ti pitomci nemají nic lepšího na práci?

FREED | 23

Mia čte sloupek nahlas. „Doneslo se nám, že seattleského nejžádanějšího podnikatele, toho Christiana Greye, konečně nějaká klofla a že už mu zní svatební zvony.“ Kouknu na Anu, která bledne a zaraženě těká očima mezi mnou a Miou. „Jenže, kdo je ta šťastná dáma?“ pokračuje Mia. „Slídil ji vyslídí. Vsadili bychom se, že právě teď čte tu nejzapeklitější předmanželskou smlouvu.“ Mia se tomu zachichotá. Zle se na ni podívám. Zavři už sakra zobák, Mio. Jako na povel zvážní a stiskne rty. Ignoruju ji i všechny ty znepokojené pohledy u stolu a obracím svou pozornost k Aně, které mezitím zmizela veškerá barva z obličeje. „Ne,“ vydechnu, abych ji uklidnil. „Christiane,“ osloví mě táta. „Nehodlám se o tom znovu bavit,“ zavrčím na něj. Otevře ústa, aby něco dodal. „Žádná smlouva!“ vyštěknu tak rázně, že zase zavře pusu. Sklapni, Carricku! Demonstrativně se vracím ke čtení novin, ale po chvíli se přistihnu, že čtu stejnou větu v bankovním článku znovu a znovu, zatímco se v duchu hádám s otcem. „Christiane,“ zamumlá Ana. „Podepíšu všechno, co budeš ty a pan Grey chtít.“ Vzhlédnu a zjišťuju, že mě prosí očima, v nichž se odráží lesk neprolitých slz. Nech toho, Ano. „Ne!“ vyhrknu a naléhavým pohledem ji přesvědčuju, aby s tím přestala. „Je to pro tvou ochranu.“ „Christiane, Ano – myslím, že byste to měli probrat mezi čtyřma očima,“ pokárá nás Grace a zamračí se na Carricka a Miu. „Neber si to osobně, Ano,“ zamumlá táta. „A prosím tě, říkej mi Car­ ricku.“ Nehraj si na svatouška, vypěním v duchu. Najednou mají všichni spoustu práce. Kate a Mia vstávají, aby sklidily ze stolu, zatímco Elliot rychle napíchne na vidličku poslední párek. „Já teda rozhodně dávám přednost párkům,“ pronese s nucenou lehkostí.

24 | E L James

Ana sedí s pohledem zapíchnutým do klína. Vypadá sklesle. Ježíši. Tati. Podívej, cos udělal. Natáhnu se k ní, uchopím obě její ruce do svých a zašeptám tak, aby mě slyšela jen ona: „Přestaň s tím. Tátu ignoruj. Ve skutečnosti ho žere ta záležitost s Elenou. Všechny ty řeči byly mířený na mě. Kdyby tak máma udržela jazyk za zuby…“ „On má pravdu, Christiane. Jsi vážně bohatý a já do našeho manželství nepřináším nic než dluhy po studentské půjčce.“ Zlato, chci tě za jakýchkoliv podmínek. A ty to víš! „Anastasie, jestli mě opustíš, tak si rovnou můžeš vzít všechno. Jednou už jsi odešla. Vím, jaké to je.“ „To bylo něco jiného,“ zamumlá a znovu se zamračí. „Ale možná budeš chtít opustit ty mě.“ Teď se chová směšně. „Christiane, znáš to, mohla bych udělat něco fakt hloupého – a ty…“ Odmlčí se. Zlato, myslím, že něco takového je vysoce nepravděpodobné. „Přestaň. Přestaň s tím. Hned. Tohle téma je uzavřené, Ano. Už se o tom nebudeme bavit. Žádná předmanželská smlouva. Ani teď, ani jindy.“ Prodírám se bažinou chmurných myšlenek a snažím se najít pevnou půdu pod nohama, když vtom mě něco spásného napadne. Otočím se na Grace, která po mně nervózně pokukuje, a navrhnu: „Mami, mohli bychom mít svatbu tady?“ Její výraz se mění z ustaraného na radostný a plný vděku. „Miláčku. To by bylo skvělé.“ A vzápětí dodává: „Ty nechceš svatbu v kostele?“ Střelím po ní pohledem, po kterém ihned kapituluje. „Rádi ji pro vás uspořádáme. Že ano, Cary?“ „Ano. Ano, samozřejmě.“ Můj otec se na nás vlídně usměje, ale já se na něj nemůžu ani podívat. „Máš už vymyšlené nějaké datum?“ zjišťuje Grace. „Za čtyři týdny.“ „Christiane. To je moc brzy!“ „Je to spousta času.“ „Potřebuju aspoň osm!“ „Mami, prosím.“ „Šest?“ navrhuje.

FREED | 25

„To by bylo báječné. Děkuju, paní Greyová,“ pípne Ana a varuje mě pohledem, ať si zkusím protestovat. „Tak tedy šest,“ svolím. „Díky, mami.“ ANA JE NA ZPÁTEČNÍ CESTĚ do Seattlu tichá. Pravděpodobně pře-

mýšlí o mém ranním výstupu s Carrickem. Hořkost naší večerní hádky ještě nevyprchala – jeho despekt se mi zadřel pod kůži. V hloubi duše se bojím, že má pravdu; možná nejsem vhodný manžel. Sakra, chci mu dokázat, že se mýlí. Nejsem tak nezralý, jak si myslí. Sklesle zírám na silnici před sebou. Moje dívka sedí vedle mě, máme datum svatby a já bych měl být ten nejšťastnější chlap na světě, ale místo toho se nimrám v otcově zlostné tirádě o Eleně a předmanželské smlouvě. Na druhou stranu si myslím, že ví, jak to podělal. Když jsme se loučili, snažil se o omluvu, ale jeho nejistý pokus o smíření má pořád trpkou pachuť. Christiane, vždycky jsem dělal všechno, co bylo v mých silách, abych tě ochránil. A přesto jsem selhal. Měl jsem tu být pro tebe. Nechtěl jsem ho poslouchat. Měl mi to říct už včera večer. Neřekl. Zatřepu hlavou. Musím se z téhle nálady dostat. „Hele, mám nápad.“ Natáhnu k Aně ruku a stisknu jí koleno. MOŽNÁ SE KARTA OBRACÍ v můj prospěch… před katedrálou svaté-

ho Jakuba je volné parkovací místo. Ana se zadívá skrz stromy na majestátní budovu, která dominuje celému bloku na Deváté Avenue, a pak mi věnuje tázavý pohled. „Kostel,“ řeknu na vysvětlenou. „Tohle je na kostel dost velké, Christiane.“ „To je pravda.“ Usměje se. „Je dokonalý.“ Ruku v ruce procházíme jedněmi z vchodových dveří do předsálí, odkud pokračujeme do hlavní chrámové lodi. Instinktivně se natáhnu ke kropence pro svěcenou vodu, abych se pokřižoval, ale včas se zarazím. Vím, že jestli do mě uhodí blesk, bude to teď. Koutkem oka zahlédnu, jak Ana překvapeně pootevře ústa, ale já odvracím oči, abych se při čekání na boží soud pokochal pohledem na působivý strop.

26 | E L James

Ne. Dneska do mě žádný blesk neuhodí. „Síla zvyku,“ zamumlám, protože se cítím trochu trapně, ale zároveň se mi ulevilo, že jsem se neproměnil v hromádku popela hned na prahu božího domu. Ana obrací pozornost k nádhernému interiéru: vznešeně zdobeným stropům, rudě zbarveným mramorovým sloupům a propracovaným vitrážím. Kruhovým oknem v příčné chrámové lodi proniká přímý paprsek slunečního světla, jako by se na toto místo usmíval sám Bůh. Tichý šepot prostupuje chrámovou lodí a zahaluje nás do duchovního klidu, který ruší jen občasné zakašlání jednoho z nemnoha návštěvníků. Je to tiché útočiště před shonem Seattlu. Už jsem zapomněl, jak krásný a mírumilovný pokoj tu panuje, a není divu, vždyť jsem tu nebyl celé roky. Vlastně jsem tu pompéznost a obřadnost katolické mše vždycky miloval. Ten rituál. Odezvu věřících. Vůni hořícího kadidla. Grace se postarala o to, aby se její tři děti dobře obeznámily s katolickou vírou, a byly časy, kdy bych udělal cokoli, abych své nové matce udělal radost. Ale pak přišla puberta a všechno šlo do háje. Můj vztah s Bohem se z toho nikdy nevzpamatoval a změnilo to i vztah k mé rodině, především k otci. Úderem mých třinácti let jsme ztratili společnou řeč. Snažím se tu vzpomínku setřást. Je bolestná. A teď tady stojím ve ztichlé nádheře chrámové lodi a jsem ohromen známým pocitem klidu. „Pojď. Chci ti něco ukázat.“ Kráčíme boční uličkou a zvuk Aniných podpatků nás doprovází až k výklenku s malou kaplí. Její zlaté stěny a tmavá podlaha tvoří dokonalou kulisu pro nádhernou sochu Panny Marie, obklopenou třepotajícími se plameny svíček. Ana při pohledu na ni zalapá po dechu. Bezpochyby je to jedna z nejkrásnějších svatyní, jaké jsem kdy viděl. Panna Marie, oči skromně sklopené k podlaze, pozvedá v rukou své dítě. Její zlato-modré roucho se třpytí ve světle hořících svící. Je to ohromující výjev. „Moje máma nás sem občas vodila na mši. Tohle bylo mé oblíbené místo. Kaple Panny Marie,“ zašeptám. Ana stojí a užasle sleduje celou scénu: sochu, stěny a tmavý strop pokrytý zlatými hvězdami. „Tohle tě inspirovalo k vytvoření tvé sbírky? Tvých madon?“ zeptá se a v jejím hlase je slyšet údiv. „Ano.“ „Mateřství,“ zamumlá a podívá se na mě.

FREED | 27

Pokrčím rameny. „Dobře vím, jak by mělo i nemělo vypadat.“ „Tvoje biologická matka?“ odtuší. Přikývnu a její oči se náhle rozšíří, přičemž odhalí nějakou hlubokou emoci, o které teď nechci přemýšlet. Odvracím pohled. Je to příliš syrové. Do kostelní kasičky vkládám padesátidolarovou bankovku a podávám Aně svíčku. Krátce mi stiskne ruku na znamení vděku a zapaluje ji pomocí knotu jiné svíce. Tu naši pak vkládá do jednoho z železných svícnů na stěně. Svíčka se mezi svými společnicemi jasně rozzáří. „Děkuju,“ řekne tiše Panně Marii, obejme mě kolem pasu a opře si hlavu o moje rameno. Společně pak stojíme a v tichosti rozjímáme v té nejkrásnější svatyni v srdci města. Místní klid, nádhera a to, že jsem s Anou, mi navrací dobrou náladu. K čertu s prací. Vždyť je neděle. Chci si ji užít se svou přítelkyní. „Nepůjdeme na zápas?“ navrhnu. „Na zápas?“ „Phillies hrají na Safeco Field s Mariners. Jistý výkonný ředitel tam má předplacená místa.“ „Tak jo. To zní dobře. Jde se na zápas,“ nadchne se Ana a ruku v ruce se vracíme do R8.