obsah 1 9 10 11 13 15 17 18 20 22 53 69 72 75 76 79 81 84 86 87 94 106 110 112 114 118 121
Práce Wrangelci Rusové v Berlíně Ze Štětína do Petrohradu Moskva na podzim 1922 Institut K. Marxe a Engelse Dojmy ze sjezdu Komunistické internacionály Kulturní život Moskvy Kulturní práce sovětského Ruska Rusko na podzim 1922 Lenin – rok 1922 Hosté v Praze: Rozmluva s Lidijí Nikolajevnou Sejfullinou Hosté v Praze: Vladimir Majakovskij Rozhovor s Alexandrem Bezymenským Tři sovětští básníci v Praze Moskevští barbaři Strhni kopule! O Švejkovi v Rusku Očima Západu Ukrajina Moskva–Leningrad O Jiřím Tyňanovovi, který přijel do Prahy O Wolkerovi Večery u Viktora Šklovského v devátém patře se schodištěm toulavých koček Rozmluva s Tarasovem-Rodionovem Čaj u Tomáše Bati
126 135
Profesora Dany cesta kolem světa Vzpomínka na Antonína Macka
2 137 138 140 142 144 146 149 152 153 154 158 158 161 163 168 170 173 174 176 179 180 185 186 189 191 194 197
Večer mladé lyriky Verhaeren v Rusku Budoucnost filmu Je možné proletářské umění? Výstava ruské emigrantské knihy Poznámky k výstavě knih sssr Literární politika Ruské komunistické strany Na Tverbule… Sergej Jesenin Svaté Hildegardy Cestyvěz Otevřený list pražskému policejnímu ředitelství v Praze Nové ruské filmy Zasláno Vznik LeFu Anketa o „knihách zdarma“ Literární poznámky k desetiletí Říjnové revoluce O jméno Raskolnikovovo Anketa o překládání Lev Nikolajevič Tolstoj O divadlo Mejercholdovo O Jiřím Tyňanovovi Sté výročí smrti A. S. Gribojedova Slovanský přehled a Slavische Rundschau Ještě o Slovanském přehledu Román-biografie Vladimir Majakovskij mrtev O smrti Vladimira Majakovského
200 204 206 209
213 217 222 246 250 255
257 259 261 264 268 270 272 274 278 280 284 289 293 297 298 299
Spory o novou ruskou prózu Deset let Mejercholdova divadla O autoru Kuzmovi Gorbunovovi Hitlerismus v jazykové vědě aneb Tragikomický závěr diskuse o čistotě jazyka Vznik nové proletářské literatury Nová cesta sovětských spisovatelů Sociální objednávka Josefa Kajetána Tyla Volejbalový míč letí do pole protivníkova Čtyřicet let literární činnosti Maxima Gorkého Pan bývalý sociálnědemokratický ministr přikazuje spisovateli, jak psát o pokladnách Maloměšťák v rozpacích Alexandr Tairov o divadle, filmu a výtvarném umění na Západě Spisovná čeština a jazyková kultura Nový rukopisný boj Jaroslav Vrchlický Svatopluk Čech Až nebudeš moci, četníka zavolej Umění sloužící a nesloužící Hovory s Čapkem Fotbal s Karlem Čapkem Mrtví pohřbívají své mrtvoly Opera Eduarda Bagrického Dumka o Opanasovi Představujeme vám pana Goebbelse, spisovatele německého fašismu Případ Jevgenije Zamjatina podruhé a naposled Otokar Fischer Tarzan, nebo Marx?
3 307 309 311 313 315 318 320 323 325 327 329 331 332 342 344 347 354 356 359 360 362 364 366 367 368 369 372 372 376 379
D. S. Merežkovskij: Od války k revoluci Hořký osud Vladimir Majakovskij: Mysterie-buffa D. S. Merežkovskij: Život a dílo L. Tolstého a Dostojevského Ruské proletářské divadlo Tribun revoluce Literatura Východu Golgota buržoazie Sociální utopie Bogdanovova Dramata Lunačarského Poslední večer Moskevských MNo Rozklad ruské emigrace V. G. Korolenko a sovětská vláda O cizích diplomatech v Rusku Dvě knihy pamětí o občanské válce Dva překlady ruské poezie Vladimir Majakovskij: 150 000 000 Přehled revuí Charles Lalo: Krása a láska Nový sovětský film O Wolkera Sborník sssr Georges Ribemont-Dessaignes: Ano a ne čili Klec v ptáku Philippe Soupault: K líci zbraň – Bratři Durandeau Paul Morand a Východ Konstantin Fedin: Města a roky Nová ruská literatura v Československu Novinky ruské literatury Kniha o Rusku
380 381 384 386 388 389 391 392 393 393 395 396 399 401 408 411 416 420 425 426 429 433 436 441 445 448 451 452 454 455 457 460 467
Tarasov-Rodionov: Čokoláda V bezvadných překladech… Isaak Babel: Rudá jízda Rudá jízda Boris Pilňak: Holý rok Longenův Jaroslav Hašek Vančurova Nemocná dívka F. Anstey: Venuše a kadeřník Michail Bulgakov: Osudná vejce Falšovaná lidová poezie Konstantin Fedin: Transvaal Slavische Rundschau a její úkoly Alexandr Fadějev: Zkáza oddílu Levinsonova Angloameričanka a Rus se dívají na Indii Moskva očima Západu Třináctý rok revoluční literatury Deník Dostojevského Poliny Sborník o Dostojevském Dvě moskevské premiéry Turgeněv André Mauroise a ruská literatura Dvě knihy o sovětské mládeži Jitřenka a Hanka Vsevolod Ivanov O sovětském ráji Vladimir Pozner: Moderní ruská literatura České vydání Děvčat v uniformě Nový sovětský zvukový film Dvě proletářské dětské knížky Almanach Kmene Za peníze povstání Román o prvních českých proletářích Ruský román o Stendhalovi K novému vydání Gladkovova Cementu
468 469 471 472 473 478 479 481 482 487 493 494
Slunce již dávno zapadlo Hakenkreuzlerský román nezaměstnaného Vzpoura na křižníku De Zeven Provincien André Gide soudí měšťáckou společnost Sentimentální cesta Viktora Šklovského Šalom Aš: Matka Obnovená Žebrácká opera Nové Brucknerovo drama v Městském divadle Gorkij soudí ruskou inteligenci Zfilmované Zápisky z mrtvého domu a skutečnost Kniha o vybásněné Indii Milostný almanach Kmene
4 Básníci ruské revoluce O kulturu socialistickou 513 Ruská revoluční literatura 563 Stať o nové ruské próze 499 507
607 615 626 630 636 641 646 657 665 674 685 690
Dnešek ruské literatury Deset let ruské literatury po revoluci Nová ruská literatura a Západ Rok 1927 v ruské literatuře Cesta nové ruské prózy Dnešní ruská literatura Přehled ruské literární sezony 1930–1931 Sborník sovětské revoluční poezie Ruská literatura 1931–1932 Patnáct let sovětské literatury Sovětská literatura a Západ Novinky ruské prózy
• 699
První překlady ze sovětské literatury
Ediční poznámka Chronologický přehled Weilových statí a překladů 759 Komentář 921 Rejstřík děl 969 Rejstřík jmen 709 729
10
WraNgeLci Poznáte je okamžitě. Ať na ulici, nebo na univerzitě, kdekoliv. Od českého studentstva se liší pěknými obleky a surovými, vojáckými tvářemi. Působí na první pohled dojmem lidí, kteří nemají se studiemi nic společného, mají většinou způsob dobrodruhů nebo důstojníků. To jsou tedy podle Bechyněho jediní zástupci Ruska. Mohl by z nich míti ostatně radost. Nadávají na bolševiky jen což a při referátech prohlašují Brjusova, Bloka a Bělého za chuligány a zvířata jen proto, že tito básníci zůstali v Rusku. Jejich řeči o bolševicích nejsou ostatně zajímavé, neliší se nijak od psaní našich buržoazních listů. Ale obyčejně se to nemíní s tím nadáváním tak vážně. Ptal jsem se onehdy dvou wrangelců, kteří stále nadávají, proč to vlastně dělají? Odpověděli mi zcela klidně: „Proč bychom nenadávali? Tady to mají lidé rádi, a když nás tak dobře živí, proč bychom se jim nezavděčili?“ Dovedou se tedy velmi rychle jako všichni Rusové vžíti do našich poměrů a vystihnouti, jak těžiti z naší buržoazie. Daří se jim to znamenitě, můžete je viděti, jak hýří a hodují v Ruském domě nebo v Medvědu. Přitom však, což je nejzajímavější, opovrhují českou buržoazií, tropí si z ní za zády mezi sebou šašky. Tak se mezi nimi vypravuje velmi zábavná příhoda, která se stala dru Kramářovi. Jakýsi wrangelský student složil báseň, ve které opěvoval všechny možné slovanské veličiny, mezi nimiž nejvíce dra Kramáře. Když tuto báseň uslyšel dr. Kramář, byl „dojat až k slzám“ a pozval wrangelce k sobě. Wrangelec přišel a výsledkem bylo, že mu dr. Kramář věnoval 70 tisíc Kč na vydávání „slovanské antologie“. Jsme opravdu zvědavi,
11 kdy se tato antologie objeví, a myslíme, že dr. Kramář také. Tak tedy vypadají tito „představitelé pravého Ruska“. Zdá se, že jsou zde úplně na pravém místě, aby se česká buržoazie přesvědčila, jak ji přijdou draho tito „zachránci“ Ruska. Již nyní si přejí v tichosti někteří členové národnědemokratického komitétu pro pomoc ruským studentům, aby byli „wrangelci posláni v zaplombovaných vagonech do Ruska“. Rudé právo 6. 4. 1922
rusové v berLíNě Celý berlínský západ, Berlín W., možno nazvati ruskou čtvrtí. Tam žijí ruští emigranti, mají tu své restaurace, knihkupectví, kabarety. Zde je čtvrť bohatých Rusů. A v Charlottenburgu žijí chudí Rusové, hlavně studenti. Bohatí Rusové, ruská buržoazie, se cítí v Berlíně úplně doma. Tak jako u nás je vládou vydatně podporována, ovšem opatrněji, chytřeji, neboť Německo uzavřelo smlouvu s Ruskem. Tak známý dobrodruh a pomocník Judeničův Bermondt-Avalov bydlí v krásné vile ve Friedenau, zatímco tisíce berlínských dělníků nemají kde spát. Příkladů podpory ruských reakcionářů Německem by se našlo ještě více. Ruská buržoazie žije v Berlíně životem mezinárodních keťasů, utrácí ohromné sumy peněz, což si nemůže dovoliti ani domácí berlínský keťas. Kabarety a restaurace jsou drahé i pro člověka s vyšší valutou, jako je československá. Tak nejlacinější místo U Modrého ptáka stojí 500 marek. Nicméně to nevadí ruské buržoazii, a tyto podniky jsou každodenně úplně vyprodány. Nutno říci, že jejich umělecká úroveň není
12 valná, jsou daleko horší než průměrný předválečný ruský kabaret. Avšak mimo tuto ruskou buržoazii žije tu ruské studentstvo v dosti bídných podmínkách. Studentstva je tak veliký počet, že podle zprávy Deutsche Allgemeine Zeitung zamýšlí sovětská vláda zříditi pro ně v Berlíně univerzitu. Značná část je jich ovšem reakčně naladěna, ale myšlenky „směnověchovců“ pronikly mezi ně nejmohutněji. Bylo to zřejmo na přednášce prof. Ključnikova a Potěchina. Galerie Blüthner-Saal byla obsazena studenty, kdežto v parketu byla ruská buržoazie. A tu při vývodech Potěchina, který líčil po svém návratu z Ruska poměry v sovětském Rusku a vyzýval emigraci k návratu, docházelo k bouřlivým výstupům. Z parketu se ozýval hvízdot, naproti tomu galerie tleskala, a tak tomu bylo několikráte, nakonec galerie, která byla četnější, zvítězila a Potěchin mohl nerušeně pokračovat. Charakteristické je, že při přednášce ruského studenta, „směnověchovce“ Bylova z Prahy, o ruském studentském spolku, který sjednocuje studentstvo bez rozdílu stran, nedošlo k žádným výstupům, naopak řečník byl skvěle uvítán! Mezi ruským studentstvem roste tedy značně „směnověchovství“ a Rul bije na poplach právě tak jako Stinnesova Deutsche Allgemeine Zeitung, která volá po vypovězení všech „bolševických“ studentů z Německa. Tedy „jednotná fronta“ i zde, takže by k ní mohly přistoupit i Národní listy. Avšak v Berlíně je ruská buržoazie v něčem opatrnější, totiž v šíření falešných zpráv. Zprávu Russunionu, kterou berou i naše „seriózní“ listy jako Lidové noviny, by nevzal ani berlínský Lokalanzeiger. Berlín je blízko Ruska a žije Ruskem. V Berlíně ví každý cídič obuvi více o Rusku než u nás univerzitní profesor, který píše v Naší době o ruské literatuře. Rusko pro-
13 niká Berlínem, zmocňuje se ho. Rusko dělnické, proletářské, se přiřazuje k Německu dělnickému a ruská buržoazie, odpadky Ruska, žije a hýří se svou milou německou a mezinárodní buržoazií v Berlíně W., nejelegantnější čtvrti. Rudé právo – Večerník 30. 9. 1922
Ze ŠtětíNa Do petrohraDu Mezi Gotlandem a Öselem jedeme parníkem. Nic než moře a někde tu a tam majáky. A někdy radostná příhoda: parník s vlajkou rsFsr jede klidně po moři, cestující mávají šátky a my zpíváme Internacionálu ve všech jazycích světa, neboť sešli jsme se tu Francouzi, Ital, Brazilian, Ind, Američané a ještě jiní národové, z nichž ovšem převládají „domácí“ obyvatelé: Rusové a Němci. Večer se shromažďujeme na palubě a zpíváme revoluční písně. Ital zpívá jakousi veselou italskou píseň komunistů, znící jako árie se stálým refrénem „bolchevismo“, „bolchevisme“, „liberta“, Ind jakousi zádumčivou píseň, z níž nepamatuji ani slova. Francouzská Ça ira, Brazilian starou hymnu brazilských dělníků a já Rudý jsme prapor vztýčili a Zapějme si píseň, bratří. A nakonec vždy všichni zníváme Internacionálu. Jako dorozumívací jazyk užíváme frančinu, což ovšem nám nevadí, abychom při každém kroku neproklínali „la belle France“. Neboť jdou s námi domů do Ruska ruští dělníci, jedou vojáci ztýraní z francouzských žalářů, kteří vyzrazují, jak s nimi zacházela „demokratická“ Francie. Vypravují, že ještě sta ruských dělníků a sedláků, kteří bojovali na francouzské frontě a kteří se „vzbouřili“, což znamená, že chtěli domů, sedí ve francouzských žalářích, kde je týrají, nutí, aby
14 šli zadarmo pracovat na zpustošených francouzských územích. Baltické moře je celé jakoby ruské. Štětín je jakýmsi přístavním městem Ruska. V přístavu vlají ruské vlajky, na ulicích se mluví rusky, v hostincích jsou za okny znaky sovětského Ruska. Blokáda je prolomena. Petrohradský přístav je nyní tak dalece rozšířen, že může do něj vplouti jakákoliv loď, nad čímž ovšem skřípají zuby reakční vlády Lotyšska, Estonska a Finska. Je to výsledek rusko-německé smlouvy. Vybudování přístavu provedla německá společnost Friedlich spolu s Tiefbau-Aktiengesellschaft. A tak jezdí skoro každý den lodi do Petrohradu, vezoucí potraviny, nářadí i lokomotivy a automobily. Značná část nákladu je vždy od „Mezinárodní dělnické pomoci Rusku“. A vidíme-li to vše, musíme se jen usmáti žvastům našeho buržoazního tisku o hospodářské zkáze Ruska. Stačí si jen zajeti do Štětína, a tu uvidíme ohromné náklady pro Rusko, a srovnati to vše s naším obchodním ruchem. Uvidíme, že Rusko žije intenzivním hospodářským životem, že se vyváží a dováží, že se pracuje, neboť německé trhy jsou zásobovány Ruskem a ruské výrobky jdou až do Francie. Baltické moře je plno lodí všech možných států: norských, švédských, anglických, dánských, a hlavně německých, a všechny směřují do Petrohradu anebo z Petrohradu. A na druhé straně křižují moře ruské lodi, jedou do Královce, Štětína, Hamburku, ba ještě dále. Rudé prapory vlají nad Baltickým mořem. Rudé právo – Večerník 26. 10. 1922