Nory Robertsové
Praha 2021
Přeložila: Jiřina Stárková
Ava Miles: Země Nory Robertsové Vydání první Copyright © 2013 by Ava Miles All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2021 jako svou 2414. publikaci Přeloženo z anglického originálu Nora Roberts Land vydaného v roce 2013 Český překlad © 2021 Jiřina Stárková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu © 2021 Martina Černá Přebal a vazba © 2021 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1529-4 BARONET Praha 2021
Ava Miles
Nory Robertsové Dare Valley (1)
Věnování
Dvěma ženám, jejichž podpora mi pomohla dovést tuto knihu ke zdárnému konci: Nedostižné Noře Robertsové – která svolila, abych ve svém románu použila její jméno –, a rovněž jejím příběhům „šťastně až navěky“, čili jak já tomu říkám Země Nory Robertsové, které mi pokaždé zvedly náladu, ale především pomohly přečkat spoustu napjatých nocí v nebezpečných místech, kdy jsem se pokoušela zachránit svět tak nějak skromně a po svém. Dále své báječné sestře Michelle, která mi dovolila převyprávět tento příběh inspirovaný jejím vlastním životem – pravda je vždy neobvyklejší než fantazie, ovšem šťastný konec vždycky zvítězí, pokud jsme dost odvážní, abychom po něm pátrali. A svému božímu doprovodu, jenž mi neustále ukazuje cestu ke každodenní spokojenosti.
7
Poděkování
Těch, kteří mi pomohli vystavět žebřík k mým snům, jsou desítky: Moje bývalá literární agentka Jennifer Schoberová, která se přestala věnovat svému povolání z osobních důvodů, ale jíž se moje kniha okamžitě zalíbila stejně jako mně, a která mě povzbuzovala při dosažení co možná nejvyšší spisovatelské úrovně. Moc se mi po ní stýská! Mary Blayneyová a její ochota nechat se vybavit andělskými křídly za to, že mi nabídla velkorysou podporu při shánění požehnání od Nory Robertsové a byla mi věrnou a drahou přítelkyní. Dále děkuju Lauře Reethové, Nořině fenomenální vydavatelce, která mi rovněž pomohla s mým požadavkem a s mnoha dalšími. Být její přítelkyní je čirá radost. Vřelý dík neuvěřitelným členům Týmu Ava včetně všem těm, kdo mi pomáhali s publicitou – Joan Schulhaferové, Debby Tobiasové a Alisse Di Giacomové z Vydavatelství a mediální konzultace Joan Schulhaferové; Elizabeth Bemisové a Sienně Condyové z Bemis Promotin za své webové stránky; redaktorce Angele Polidorové; nakladatelství Kilion Group za grafické řešení obálky; korektorce Helen Hesterové-Ossové; Gergorymu Stewartovi za pořízení mých fotek pro úče9
ly publicity, za senzační mapu Dare Valley a za milion dalších věcí; Dr. Tabitě Kingové a Janet Gearyové za zasvěcené poradenství; a v neposlední řadě Meredith Bondové za cenné rady v oblasti nezávislé tvorby. Děkuju Diane Gastonové, první spisovatelce, s níž jsem se na této pouti setkala a která mi pomáhala přitlouct pár příček na mém pověstném žebříku a nesobecky se se mnou dělila o své zkušenosti, kdykoli jsem potřebovala –, zejména při psané této knihy. A rovněž Evie Owensové za to, že udělila mému vyprávění správný směr a dokázala mě kdykoli rozesmát. Poděkování patří i mému dívčímu klubu, s nímž každoročně nalézám útočiště v Nořině hotýlku Inn Boonsboro a díky kterému je tento výlet světlou událostí celého roku. Děkuju také své inspirující učitelce ze šesté třídy, Jackie Masonové, středoškolským profesorům Daveu Jaussovi a Michaeli Kleinovi – a celé řadě nejmenovaných včetně žen ze spolku Romantických spisovatelek Ameriky jakož i Washingtonským romantickým spisovatelkám, jež se se mnou dělily o své postřehy. Danu Baumstarkovi, Kerrith McKechnieové, Christine Spenceové, Julii Turnerové, Abhaye Schlesingerové, Zaře Yousefiové, Karen Dobsonové, Francis Ramirezové a dalším pomocníkům za podporu ve všech možných směrech. Rodinnému novinářskému zdroji a mému bratranci Terrymu Milesovi za nové historky o našem prapradědečkovi, jenž údajně vyhrál svou první novinářskou redakci v pokeru v dobách, kdy na amerických pláních ještě vládl Divoký západ. Jai Singhové a Thuy-Doan Leové, které mi poskytly prostor, abych mohla být sama sebou, a našly si chvilku smíchu jak ve všední, tak i ve sváteční dny. 10
Své senzační rodině, která plakala nad strastmi mých hrdinů a smála se jejich vylomeninám, čímž mi potvrdila, že moje příběhy jsou na správné cestě k lidským srdcím. Mému TF za věci známé i dosud nepoznané. Mám tě ráda. A nakonec vám všem, kdo čtou tuto knihu. Děkuju. Každému z vás přeju vaši vlastní Zemi Nory Robertsové – takovou, jaká je pro vás nejlepší.
11
Mapa Dare Valley
Předmluva
Pohádky mají stejně jako boty rozmanitý tvar a velikost. Žabáci se mění v prince. Princové obouvají dámám skleněné střevíčky. A zase jsem u bot. Boty jsou bezva, je to tak? Nezradí mě, nezanedbávají mě ani nepošlapou moje sny o šťastně až navěky. Můj manžel se nikdy neproměnil v prince. Zůstal ještěrem, dejme tomu chameleonem. A já jsem si jistá, že kdybych někdy ztratila botu – třeba i hodně drahou, například z limitované edice od Manola Blahnika –, nehnul by ani prstem, aby se ji snažil najít. Proč mi nedošlo, že se nikdy nestane mým princem? Moderní pohádky existují jenom v zamilovaných románech sepsaných spisovatelkami, jako je Nora Robertsová. Dlouhá léta mě její slova přenášela do kouzelných míst, kde nad vším vítězí láska. A já se zaháčkovala, nechala se lapit a unést. Teď však půjde stranou jak láska, tak všechny její plané sliby. Bude to fuška. A tak… si koupím další boty. Ne, to škrtám – koupím si… Spodní prádlo značky La Perla. Budu superhrdinka – například Rozvedená žena. Ta už bude vědět, co dělat, až podepíšu návrh na rozvod. Třeba mi moje druhé já pomůže vrátit sebevědomí. 13
Koneckonců, bot mám hromadu, a stejně mi nikdy nijak výrazně nepomohly. Zápis do deníku Meredith Haleové v den jejího rozvodu.
14
Kapitola 1
M
eredith Haleová si prohlížela výlohu knihkupectví. A byl tam. Totiž nový román od Nory Robertsové, s působivou krajinou a vysokou oblohou a vodou na obálce. Husí kůži na Mereditiných pažích a sevřený žaludek nedokázalo zažehnat ani její druhé já, superhrdinka Rozvedená žena. Meredith se dotkla krajkového korzetu pod halenkou a černým sakem a učinila nerozhodný krůček k výloze. Při pohledu na Nořiny vystavené knihy se jí tajil dech. Představila si, jak ji Rozvedená žena nabádá, ať se vzchopí. Koneckonců, je to jenom knihkupectví. Nechystá se zachytit vlastním tělem kulku určenou pro prezidenta ani provést nic podobného. Nořiny knihy odložila před rokem, kdy její bývalý manžel Richard Retard mrsknul výtiskem Nebezpečného útočiště o zeď a zavrčel na ni, že kvůli své oblíbené autorce má nerealistický pohled na lásku. „Za naše manželské problémy může ona,“ prohlásil. „Přinutila tě věřit ve šťastně až navěky, což je něco, o čem každý dospělý ví, že je mýtus. Koukej už konečně dospět.“ Potom si sbalil svoje obleky na míru a práskl za sebou dveřmi jejich přepychového bytu na Manhattanu. 15
Zpočátku si myslela, že Richard Retard má pravdu. Ale Nořiny knihy jí scházely. A fakt, že je přestala číst, jí rozvod nijak neusnadnil. Ani se nezbavila panických záchvatů. Chce zpátky svou Noru Robertsovou! Je načase stát se znovu paní svého života. Naneštěstí v ní už pouhý pohled na obálku vyvolával zděšení. Otřela si zpocené ruce o černý kostýmek a sáhla do kabelky ladící s oblečením pro mobilní telefon. Její sestra ji určitě přesvědčí, ať vejde do obchodu. Jill dokáže přesvědčit kohokoli k čemukoli. „Ahoj, Mere,“ pozdravila ji Jill. V pozadí byla slyšet její oblíbená, nepostradatelná skupina Abba. Jill chce totiž vést život jako Tančící královna… „Ahoj,“ odpověděla Meredith a dbala, aby to znělo klidněji, než jak se cítila. „Jak to jde v kavárně?“ „Potom, co se mě oblastní prodejce mléka snažil přemluvit, abych změnila název svého podniku z Nesojuj mě na Nedoj mě, mám chuť omlátit si hlavu o přístroj na espresso. Byl neskutečně natvrdlý. Snažila jsem se mu vysvětlit, že je to slovní hříčka, ale on jen zamrkal jako jedna z těch jeho dojnic a pak řekl ‚aha‘.“ Mereditina panika zvolna ustupovala. Jill a její historky dělají divy. „Vzhledem k tomu, že bydlím v New Yorku, na prodejce mléka moc často nenarazím. Měl na sobě nějakou uniformu?“ „Bohudíky ne. Když už je řeč o mléku, přišel ti můj dárek?“ Meredith přistoupila blíž k výloze, aby ji nesmetl proud chodců. „Máš na mysli ten kafáč s nápisem ‚Ty jsi moje vemínko‘?“ „Ano. Pokusila jsem se uchlácholit mlékaře tím, že hrnky nechám vystavit k prodeji, ale odmítal odejít. 16
Dokonce se nabídl, že mě naučí dojit krávy. Mám dojem, že na mě bral.“ Jak se Meredith snažila zadusit smích, procházející bankéř k ní vyslal nesouhlasný pohled. Měl na sobě typickou uniformu z Wall Street: boty ladící s opaskem i aktovkou. „A to jsem si myslela, že můj milostný život je fiasko.“ „Jaký milostný život?“ „Vtipné. Mimochodem, stojím před knihkupectvím. Ráno jsem se probudila a rozhodla se, že začnu číst.“ „Drahoušku, já netušila, že jsi negramotná.“ „Ha, ha.“ Sledovala, jak do knihkupectví na rohu 82. ulice a Broadwaye vcházejí lidé a jiní z něho vycházejí. „Nadechni se zhluboka a po jogínsku. Páni, Mere, mluvíš jako teta Helen, když si o Vánocích sundala kyslíkovou masku a potají si lokla dědovy skotské.“ „Jasně. Dýchej.“ Že by se jí zatmělo před očima? „Chystám se udělat zásadní krok.“ „Zlatíčko, kéž bychom s mámou mohly být u toho.“ Sestřin zlomyslný humor rozehnal mlžný opar v Mereditině hlavě. Už ani nevěděla, jestli je přítomna ve svém těle, ale když vykročila, pohnulo se také. Podařilo se jí otevřít dveře. Vešla dovnitř, nohy rozviklané jako zdivočelé jojo. „Už jsi uvnitř?“ Vmáčkla se do uličky, aby nepřekážela ostatním zákazníkům. „Ano.“ „Vítej zpátky v říši knih.“ Existuje něco báječnějšího? „Děkuju. Stojím v oddělení thrillerů a detektivek. Připomíná mi to dědu. Je přesvědčený, že se na vaší univerzitě rozjíždí nějaká levota. Bokem pro něj vyšetřuju obchodování s drogami na koleji. Možná bych mu měla koupit něco od Johna Grishama.“ 17
„O té jeho posedlosti vím. Doluje ze mě informace o mejdanech, kterých jsem se účastnila. Řekla jsem mu, že se na nich kdekdo opije a potom zvrací. Nic víc.“ „Povídej to jeho novinářskému instinktu.“ A ne že by se to Meredith netýkalo. I ona zdědila po Haleových pořádnou porci žurnalistické DNA. „Rodinka ti je vděčná, že jsi po tátově infarktu vypomohla v redakci,“ libovala si její sestra. „Jenže táta se zbytečně dře. Ty noviny zbožňuje jako vlastní dítě. Děda je stejný nadšenec.“ „Já vím, Jill.“ Zničehonic ji zaplavil pocit viny, bezmála stejně silný jako panika. Pomáhala, přesto si přála, aby mohla udělat víc. Někdy je vzdálenost na škodu. Její sestra si odkašlala. „Nevím, jak to mám říct, ale musíš to vědět. Omlouvám se za špatné načasování vzhledem k prvnímu výročí tvého rozvodu, ale…“ Sestřin hlas zněl maličko zastřeně. „Doktor má o tátu starost a chce, aby si udělal pauzu. Máma tě o to požádat nechtěla, ale někdo by měl dědovi pomoct. Je sice čupr, ale přece jen už má pár let po sedmdesátce. Je nějaká šance, že bys přijela domů a pár měsíců za tátu zaskočila? Udělala bych to sama, jenže moje novinářské schopnosti se limitně blíží nule. Kromě toho se musím otáčet v kavárně.“ „Mám přijet domů?“ Při té představě jí uvízl dech v hrdle. Vrazila do vyrovnaných svazků a na zem se svezla celá halda knih s pevnou vazbou od Jamese Pat tersona. „Nemůžu se nadechnout… a tolik bych to potřebovala.“ Zalapala po dechu. „Běž si sednout do kavárny a skloň hlavu mezi kolena.“ Dopotácela se k židli a přitom zahlédla oddělení s milostnými romány. Žebra se jí svírala, jako by mě18
la kolem hrudníku omotanou hladovou krajtu. Bylo jí jedno, co si lidé pomyslí. Sklonila hlavu mezi nohy tak prudce, až měla mžitky před očima. Telefon křečovitě sevřený v ruce jí vibrováním oznámil další hovor. Ignorovala ho a zhluboka nabírala dech. Jakž takž se vzpamatovala, ale nepřestávala se hluboce nadechovat, dokud si nebyla jistá, že odčerpala vzduch z celého Manhattanu. Znovu si přiložila mobil k uchu. „Jsi tam ještě?“ „Jo. Jsi v pořádku?“ Otázka za milion. „Neomdlela jsem, ale moc nechybělo.“ „Meredith, tvůj manžel tě podváděl a hodil vinu na tebe – a na Nořiny knihy. Prošla jsi emocionální ždímačkou. Uklidni se a dej si pohov. To samé opakuju Jemmě.“ Jillina nejlepší přítelkyně právě dostala kopačky od své dětské lásky. „Ty si víš vždycky rady, Jillie.“ „Léta praxe. Jemma je zdrcená.“ „Jasně. Umím si to představit.“ Řezalo ji v očích. Seštípla si kořen nosu. „Další noc ve svém bytě už nedám. Stýská se mi po Tribece, po večeři v restauracích a po návštěvách vernisáží. Richard Retard mi nechybí, zato mi chybí být součástí toho velkého světa.“ „To je povztahový splín, Mere. Třeba by ti pomohl návrat domů a práce v redakci. V New Yorku nemáš žádné příbuzné a většina tvých přátel se po rozvodu změnila.“ To je pravda. V průběhu minulého roku zakusila „kamarádství do deště“ hned z první ruky. „Stýská se mi po vás.“ Ale vrátit se domů? V New Yorku žije od svých studií na Kolumbijské univerzitě. „Jdu si koupit kafe.“ 19
„Škoda že tam nejsem, abych ti připravila tvoje oblíbené. Pak bych tě pořádně objala a vylíčila ti, jak se Paige Lortonová nadechla šlehačky a stařík Perkins na ní praktikoval Heimlichův chvat.“ Smích z ní vyrazil s vehemencí popcornových zrnek pražících se v mikrovlnce. „Ach, Jillie, mám tě ráda.“ „Taky tě mám ráda. Jsi moje starší sestřička. Chybíš mi, Mere.“ Na okamžik oddálila telefon od obličeje. Přistoupila k pultu, objednala si velké latté bez pěny a došourala se zpátky k židli. Sesula se na kovové opěradlo a znovu si přiložila telefon k uchu. „Ten návrat domů si musím rozmyslet.“ „Karen určitě ví, jaká jsi pro její noviny posila a jak jsi zdatná. Už jsi u ní rok. Určitě ti vyjde vstříc. Kromě toho jste konkurenční deník plátku Richarda Retarda. To je bonus navrch.“ Jako zázrakem se před ní ocitlo latté. Vzhlédla a uviděla drobnou baristku s rovnými vlasy vyžehlenými žehličkou. „Připadalo mi, že uvítáte, když vám to přinesu,“ oznámila. V New Yorku se příliš často s vlídností nesetkáte. Zato v Mereditině rodném městečku Dare Valley v Coloradu je na denním pořádku. „Děkuju.“ Zastesklo se jí po domově. „Možná máš pravdu, Jill. Bylo by fajn mít kolem sebe lidi, kteří mě znají.“ „Moje řeč! Promysli si to. Promluv s Karen. Vypij si latté a pak tě přemluvím k útoku na romantickou sekci. Země Nory Robertsové čeká.“ Meredith zacukal v koutcích rtů úsměv. „Už jsem skoro zapomněla, že tak máma říkala Nořiným románům. Vždycky namířila ukazováček na tátu a oznámila mu, že na pár hodin navštíví Zemi Nory Robertsové, 20
a zavřela se v ložnici. Jako by to byl Disneyland pro dospělé. Táta to vůbec nechápal.“ „Ale aspoň Nořiny knížky neobviňoval z rozvodů. Richard Retard je typ chlapa, který není schopný převzít odpovědnost za svou nevěru, a tak to hodil na tebe – a na romány. Je to absolutní zoufalec. Jako by za sebevraždy teenagerů mohli Romeo a Julie. To je přece nesmysl.“ „Obávám se, že se to tak bere.“ Meredith dopila latté a stoupla si. Zhodnotila rovnováhu. „Tak jo. Jdu na to.“ „Nakráčej do romantického oddělení.“ Nenakráčela tam. Zakopla – dvakrát. Ještě že se mohla zachytit o police. Když míjela stojan s periodiky, zastavila se a zaostřila zrak na fotografii svého exmanžela a na jeho samolibý úsměv, na který lovil ženy, ji nevyjímaje. „Richard je na obálce časopisu New York Man,“ vypravila ze sebe s pohledem upřeným na jeho temně modré sako a vlasteneckou červenou kravatu. „Cože?“ vyjekla Jill, pravděpodobně proto, že Mereditin hlas zněl, jako by byla připojená na kyslík. „Richard Retard je na obálce časopisu,“ opakovala s důrazem na každé slovo. „Je to něco jako Gentleman Quarterly, jenže týdeník.“ „Co se tam píše? Řekni, že je zpodobněný jako cross-dresser a má na sobě tvoje spoďáry od La Perly.“ Po rozchodu s Rickem vyházela veškeré bavlněné spodní prádlo a nahradila je korzety od La Perly a ladícími kalhotkami. Rozvedená žena oděná do luxusního prádla byla něco jako superhrdinka, jen bez vlající kápě a lesklých punčocháčů. Nebývá obvyklé vytvořit si své druhé já, ale jí pomáhalo pohnout se kupředu. Díky němu mohla předstírat, že je mladá a rajcovní Newyorčanka, schopná dostat každého chlapa do kolen. 21
Což se jí už dlouho nepodařilo. Hodně dlouho. Naposledy s Richardem Retardem. S tím mizerou. Přečetla titulek: „Mediální magnát hází rukavici do politického ringu. Do háje,“ prohlásila a sáhla pro časopis. „Co je?“ zaječela její sestra. „Ta šuškanda byla opodstatněná.“ Nalistovala článek. „Rickovi se to konečně podaří. Už sestavuje senátní průzkumnou komisi.“ „Děláš si srandu? To je jediný případ, kdy mě mrzí, že nejsem Newyorčanka, abych mohla hlasovat pro jeho soupeře.“ Pohledem přelétla řádky a se zatajeným dechem zjišťovala, jestli dodržel jejich dohodu. Její neklid stoupl, sotva dospěla k odstavci o rozvodu. Nedodržel. Proto se jí tak rozbušilo srdce, když poprvé uviděla přebal časopisu? „Porušil naši dohodu, že nebude mluvit o rozvodu.“ „Blbeček. Jelito… Co se tam píše?“ „Píše se…“ Jen co si to přečetla, tep se jí dvojnásobně zrychlil. Byla v pokušení dát si hlavu mezi kolena. Zvedla se. „… že jsme měli odlišné představy o našem společném životě. A že by Richard rád sloužil vyššímu dobru. Poskytovat veřejné informace, aby… zkvalitnil občanům život. Kecy. Jo, a teď prý chce být veřejný služebník ve voleném úřadu. Prý jsem toužila po tradičnější rodině s dětmi – po takové, o jaké se čte v knížkách – a ne že by on byl proti.“ Při té zradě ji rozbolely spánky a měla chuť časopis roztrhat. Staré rány se zjitřily a otevřely se. „Hajzl, darebák…,“ prohlásila její sestra. Jill pokračovala v nadávkách, zatímco se Meredith roztočila hlava. Odchytila pracovnici knihkupectví s náručí plnou knih. „Kdy tohle vyšlo?“ 22
Mladá žena se zastavila a nadmula hruď. „To je přednostní výtisk. Podařilo se nám usmlouvat, abychom ho dostali o pár dní dřív než ostatní knihkupectví, protože je to trhák. Je rozkošnej, viďte? Já bych ho volila.“ Načež se bez dalšího komentáře odvlnila. Meredith se zase zaměřila na svůj mobilní telefon. „Slíbil, že se o rozvodu nezmíní. Dali jsme si na to ruku.“ „Copak někdy nějaký slib dodržel? Vsadím se, že se bojí, že povíš médiím o jeho nevěrách. Voliči nesnášejí záletníky.“ Nebo politiky, kteří si platí za sex… Ale ani to mu v ničem nezabránilo. Nic by mu v tom nezabránilo. Proto se o něm říká, že je magnát. Mobil jí znovu zapípal. Podívala se na displej. Známé číslo ji zase připravilo o dech. Napětí vystřídal vztek. Volá jí Richard Retard. Inu, není jediný, kdo k tomu má co říct. „Jill, to je Richard. Potom ti zavolám.“ „Počkej –“ Přijala hovor. „Co sakra chceš?“ „Meredith,“ pronesl vesele. „Mám za to, že už to víš. Ozývám se ti s malým zpožděním.“ „Tos uhodl.“ „Dopoledne jsem třikrát volal tvé asistentce. Když mi konečně řekla, že tě nemůže zastihnout, rozhodl jsem se zkusit tvůj mobil.“ Opřela se o polici s knihami. Při zvuku jeho melodického, okouzlujícího hlasu se jí roztřásla kolena. Už rok s ním nemluvila. „Ty hajzle. Porušil jsi naši dohodu.“ „Nedalo se tomu vyhnout. Voliči to chtějí vědět. Byl jsem tak zdvořilý, jak jen to šlo. Vychválil jsem tě do nebes, ale autor článku moje slova neocitoval.“ 23
Ty jeho nehorázné kecy by nespláchla ani kyselina. „Všimla jsem si.“ „Volám, abych se s tebou domluvil. Nepředpokládám, že se ti ozve moc reportérů teď, když jsem ohlásil, že sestavuju průzkumnou komisi, ale ocením, pokud budeš milá a stručná. Můžeš říct, že jsem skvělý chlap a že si myslíš, že budu i skvělý senátor, přestože nám to v manželství neklapalo.“ Kde bere tu drzost? Teď viděla rudě z jiného důvodu než z nedostatku kyslíku. „Ty mizero…“ „No tak. Meredith…“ „Mlč! Neozval ses proto, že jsi věděl, že bych nesouhlasila. Jsi nenapravitelnej sobec.“ Pár lidí u poliček s knihami pozvedlo obočí a spěchalo dál. „Zatraceně. Doufal jsem, že budeš rozumná. Dal jsem ti štědré odstupné.“ Peníze byly jedním z jeho mnoha nástrojů manipulace. „O peníze mi nikdy nešlo. Proboha… Milovala jsem tě.“ Zaskřípala zuby. Tuhle hru můžou hrát dva. I ona má své nástroje. „Doufal jsi, že si koupíš moje mlčení?“ „Meredith –“ „Zmlkni. Víš to, co vím i já, a jestli mi nedáš pokoj a nevynecháš mě z těch svých keců o službě veřejnosti, nebudu zodpovídat za to, co udělám – tak jako někdo, koho moc dobře znám.“ „Nevyhrožuj mi.“ „A ty se mnou nemanipuluj. Nemáš sebemenší právo mi říkat, co mám nebo nemám dělat, a pokud se o to pokusíš, přísahám, že toho budeš litovat. Sbohem, Richarde.“ Klepla do ikony na displeji tak prudce, že si zlomila nehet. V hlavě jí hučelo jako ve včelíně. Zamířila do oddělení romantických knih. 24
Už se jím nenechá ovládat. Přidala do kroku, a než se nadála, držela v rukou Nořin nejnovější román v pevné vazbě. Pohladila hřbet. Přejela prsty po logu NR. Hlubokými nádechy se snažila uklidnit splašené srdce. Jak vůbec mohla přistoupit na Richardovo osočování? Jsou to jen hulvátské kecy. A že jich má na rozdávání. Jejich rozvod neměl nic společného s nabubřelou představou o lásce a manželství. Vztah skončil, protože si vzala záletníka a megalomanského kreténa. Bože, musí se přes to přenést. Musí se přes něj přenést. Nedovolí, aby jí pokazil zbytek života. Přitiskla si knížku na prsa. Pulz se jí zklidnil. Rozvedená žena ji láskyplně objala. Nořiny příběhy jsou povznášející a jejich čtenáři doufají v to nejlepší – v romantiku, žhavý sex, lásku, nezávislost, rodinu a vítězství dobra nad zlem. Země Nory Robertsové. Zatoužila v ni znovu uvěřit. Ne. Musí v ni znovu uvěřit. Procházela mezi hromádkami výtisků a přidávala další knihy, které vyšly po jejím rozvodu – zejména ty, které Nora vydala pod pseudonymem J. D. Robbová. Potřebuje si spravit náladu Roarkem. Třeba jednou potká jeho skutečnou verzi. Zrak jí padl na Nořinu antologii Návrat domů. Připomněla jí Jillinu prosbu, aby přijela do Dare Valley a pomohla rodině. Existuje snad něco důležitějšího? Pokud si dobře vzpomíná, přesně to udělala Nořina hrdinka. A přitom našla toho pravého a jediného, pana Dokonalého. Takže… Co by teď udělala Nořina hrdinka? Otázka zněla jako tichounký šepot. Prstem zamyšleně poklepala na přebal knihy. 25