Issuu

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

Kniha byla vydána za laskavé podpory společností:

G E N E R Á L N Í PA R T N E R

H L AV N Í PA R T N E R

MUDr. Nina Benáková, Ph.D. a kolektiv

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

maxdorf jessenius

Nina Benáková a kol., Moderní farmakoterapie v dermatologii

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ Autoři i nakladatel vynaložili velkou péči a úsilí, aby všechny informace v knize obsažené týkající se dávkování léků a forem jejich aplikace odpovídaly stavu vědy v okamžiku vydání. Nakladatel však za údaje o použití léků, zejména o jejich indikacích, kontraindi‑ kacích, dávkování a aplikačních formách, nenese žádnou odpovědnost, a vylučuje proto jakékoli přímé či nepřímé nároky na úhradu eventuálních škod, které by v souvislosti s aplikací uvedených léků vznikly. Každý uživatel je povinen důsledně se řídit informacemi výrobců léčiv, zejména informací přiloženou ke každému balení léku, který chce aplikovat. Ochranné obchodní známky (chráněné názvy) léků ani dalších výrobků nejsou v knize zvlášť zdůrazňovány. Z absence označení ochranné známky proto nelze vyvozovat, že v konkrétním případě jde o název nechráněný. Toto dílo, včetně všech svých částí, je zákonem chráněno. Každé jeho užití mimo úzké hranice zákona je nepřípustné a je trestné. To se týká zejména reprodukování či rozšiřování jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, fotografického či elektronického), ale také ukládání v elektronické formě pro účely rešeršní i jiné. K jakémukoli využití díla je proto nutný písemný souhlas nakladatele, který také stanoví přesné podmínky využití díla. Písemný souhlas je nutný i pro případy, ve kterých může být udělen bezplatně.

© Nina Benáková, 2020 © Maxdorf, 2020 Illustrations © Maxdorf, 2020 Illustrations © Jan Hugo, 2020 (ilustrace v příloze) Cover layout © Maxdorf, 2020 Cover photo (left to right) © iStockphoto.com / Dlumen, © iStockphoto.com / Dr_Microbe, © iStockphoto.com / demaerre Vydal Maxdorf s. r. o., nakladatelství odborné literatury, Na Šejdru 247/6a, 142 00 Praha 4 e‑mail: info@maxdorf.cz, internet: www.maxdorf.cz Jessenius® je chráněná značka [No. 267113] označující publikace určené odborné zdravotnické veřejnosti Odpovědný redaktor: Ing. Veronika Pátková Jazyková redakce: Mgr. Zuzana Samohylová Odborná redakce obrazové a lékové přílohy: MUDr. Jan Hugo, jr. Sazba: Denisa Honzalová Obálka: Grafické studio Maxdorf Ilustrace v textu: MUDr. Pavel Škrobánek Ilustrace v příloze: MUDr. Jan Hugo Tisk: Decibel Production s.r.o. Printed in the Czech Republic

ISBN 978-80-7345-653-5

HLAVNÍ AUTORKA MUDr. Nina Benáková, Ph.D., ImmunoFlow Praha a Dermatovenerologická klinika 1. LF UK, Praha KOLEKTIV SPOLUAUTORŮ Doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D., Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Prof. MUDr. Petra Cetkovská, Ph.D., Dermatovenerologická klinika, LF UK a FN Plzeň MUDr. Bc. Miroslav Důra, Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Doc. MUDr. Karel Ettler, CSc., Klinika nemocí kožních a pohlavních LF UK a FN Hradec Králové Prof. MUDr. Hana Jedličková, Ph.D., I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno Doc. MUDr Ivana Kuklová, CSc., Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha MUDr. Lukáš Lacina, Ph.D., Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha MUDr. Radek Litvik, Kožní oddělení LF OU a FN Ostrava MUDr. Iva Lomicová, Dermatovenerologická klinika, LF UK a FN Plzeň MUDr. Jana Nemšovská, MPH, MHA, Dermatovenerologická klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika MUDr. Zuzana Nevoralová, Ph.D., Kožní oddělení, Nemocnice Jihlava, p.o. MUDr. Jana Nováková, Ph.D., Kožní oddělení LF OU a FN Ostrava MUDr. Marek Pásek, Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha MUDr. Jan Říčař, Ph.D., Dermatovenerologická klinika, LF UK a FN Plzeň PharmDr. Zbyněk Sklenář, Ph.D., MBA, Farmakologický ústav 1. LF UK Praha a Fragnerova lékárna U Černého

orla, Praha Doc. MUDr. Veronika Slonková, Ph.D., I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno Prof. MUDr. Jiří Štork, CSc., Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha MUDr. Yvetta Vantuchová, Ph.D., Kožní oddělení LF OU a FN Ostrava MUDr. Naděžda Vojáčková, Dermatologické centrum Anděl, Praha RECENZENT Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, Dermatovenerologická klinika, 3. LF UK a FNKV, Praha

PŘEDMLUVA

Když mě nakladatelství Maxdorf vyzvalo přispět dermatologickou tematikou do edice Moderní farmakotera‑ pie, s překvapením jsem zjistila, že od dob vydání knihy Farmakoterapie kožních nemocí prof. A. Fadrhoncové v roce 1999 u nás skutečně publikace tohoto typu v dermatologii nevyšla. A přitom se toho tolik změnilo – ne tolik v diagnostice, jako právě ve farmakoterapii. Příchod a výzkum nových léků vede, jako vedlejší pozitivní efekt, k odhalení nových poznatků v etiopatogenezi, a tak i k potenciálním místům zásahu pro léky nové. Dermatologická farmakoterapie je v současnosti oblastí proměnlivou a dynamickou. Zatímco dříve způsoby léčby dermatóz vycházely z tradic a zvyklostí jednotlivých klinik a škol a mohly se i značně lišit, dnes jsou ve většině případů k dispozici mezinárodní doporučené postupy či expertní konsenzy, vycházející z principů medicíny založené na důkazech. Na rozdíl od klasických učebnic spočívá těžiště této knihy v léčbě; nabízí u každé kapitoly praktický přehled nejčastějších dermatologických léků, kniha zahrnuje rozsáhlé repetitorium magistraliter preskripce, a to od odborníka na farmakotechnologii, což v učebnicích běžně nenajdete. Kniha by měla být užitečná zejména pro situace, kdy lékař v zásadě již diagnózu či skupinovou diagnó‑ zu zná a potřebuje se rychle propracovat k podrobnějším informacím o její léčbě či o jednotlivých lécích. Nejsou zde zahrnuty všechny kožní choroby, ale jen ty nejčastější. Dermatózy jsou uspořádány do kapitol podle patogeneticko-morfologické klasifikace. Rozvedeny jsou potřebné strategie, režimy a algoritmy léčby či doporučené postupy. Čtenář se dozví nejen, co k léčbě použít, ale i jak ji aplikovat, neboť v praxi platí, že správná strategie používání léku je stejně důležitá jako jeho správná volba. Zpracování kapitol se ujali zkušení autoři, lékaři a univerzitní učitelé, ale i nadějní mladí kolegové. Čtenář tak dostává teoretické i praktické informace v ucelené podobě. Jsem osobně ráda, že mezi autory je řada kolegů z Moravy a jedna kolegyně i ze Slovenska. Kvalitě textu jsme věnovali velkou pozornost – každá kapitola prošla několika recenzemi – editorem, peer-view recenzenty a po kompletizaci knihy došlo na finální posouzení hlavním recenzentem prof. Petrem Arenbergerem. Všem patří můj velký dík, protože autorů a recenzentů, kteří jsou v dnešní době (ztěžované navíc pandemií koronaviru) nejen schopni, ale i ochotni svůj vzácný volný čas věnovat publikační práci pro druhé, je pohříchu málo. Poděkování patří také prof. Jiřímu Štorkovi, který mi poskytl cenné rady a potřebné podmínky a též četné snímky z fotoarchivu Dermatovenerologické kliniky VFN a 1. LF UK. Dále chci poděkovat i MUDr. Janu Hugovi, který mě pro tuto publikaci přesvědčil, a také zpracoval ka‑ pitolu Léková příloha. A dále patří kolektivu nakladatelství Maxdorf, jenž výraznou měrou přispěl ke kvalitě celé publikace. A konečně se sluší poděkovat sponzorům, díky nimž mohla být takováto publikace vydána. Přejeme čtenářům, aby jim tato kniha byla prospěšným pomocníkem.

Praha, 2020

Za kolektiv autorů Nina Benáková

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1

Úvod do dermatologické léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Nina Benáková

Parazitární dermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Nina Benáková 2.1 Skabies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.2 Pedikulóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 2.3 Kožní projevy způsobené dalšími členovci – cerkáriová dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3

Onemocnění vyvolaná houbami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Ivana Kuklová 3.1 Pityriasis versicolor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3.2 Malassezia (Pityrosporum) folliculitis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.3 Dermatofytózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 3.4 Kandidózy kůže a sliznic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 4

Bakteriální infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Ivana Kuklová 4.1 Pyodermie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 4.2 Lymeská borelióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 4.3 Erytrasma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.4 Shrnutí léčby bakteriálních infekcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 5

říjen 2020

5.1 5.2 5.3 5.4

Virové infekce kůže a sliznic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Radek Litvik Infekce kůže a sliznic virem herpes simplex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Infekce kůže a sliznic virem varicella zoster . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Infekce kůže a sliznic lidskými papilomaviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Infekce kůže poxviry – molluscum contagiosum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

Fotodermatózy a fotoprotekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Karel Ettler 6.1 Fotodermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 6.2 Fotoprotekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 7 7.1 7.2 8 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7 8.8 8.9 9 9.1

Imunologicky podmíněné dermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Nina Benáková, Jana Nemšovská Chronická urtikarie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Liekové exantémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Ekzémy a dermatitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nina Benáková Ekzémy a dermatitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Atopická dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mikrobiální dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dyshidrotická dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontaktně alergická dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontaktně iritační dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stasis dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seboroická dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léčba ekzémů v graviditě a laktaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

132 132 136 163 165 167 170 173 174 182

Lichen a lichenoidní dermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Lukáš Lacina, Jiří Štork Lichen planus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186

Poruchy keratinizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Petra Cetkovská, Iva Lomicová, Miroslav Důra 10.1 Psoriáza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 10.2 Darierova choroba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 11 11.1 11.2 12 12.1 12.2 12.3 12.4

Autoimunitní bulózní dermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Hana Jedličková Autoimunitní bulózní subepidermální dermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Autoimunitní bulózní intraepidermální dermatózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Granulomatózní neinfekční dermatózy a erythema nodosum . . . . . . . . . . . . . . Jana Nováková, Nina Benáková Granuloma anulare . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Necrobiosis lipoidica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kožní sarkoidóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Erythema nodosum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

279 279 284 288 292

Obsah

Choroby vlasů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jan Říčař Ženská a mužská androgenetická alopecie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Akutní a chronické telogenní efluvium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Alopecia areata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Primární jizvící alopecie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

295

Choroby mazových žláz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zuzana Nevoralová, Monika Arenbergerová 14.1 Akné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Periorální dermatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3 Růžovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4 Hidradenitis suppurativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

315 315 329 335 349

Choroby dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Veronika Slonková, Naděžda Vojáčková, Nina Benáková 15.1 Bércové ulcerace venózní etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Lymfedém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.3 Pyoderma gangrenosum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

356

380

13.1 13.2 13.3 13.4 14

Melanom a kožní karcinomy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marek Pásek 16.1 Melanom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.2 Bazaliom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.3 Spinaliom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

295 299 301 306

356 366 375

380 405 423

Kožní lymfomy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 441 Yvetta Vantuchová

Chronický pruritus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 452 Nina Benáková

Repetitorium magistraliter preskripce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 462 Zbyněk Sklenář Přednosti a uplatnění individuální přípravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 462 Zásady předepisování připravovaných léčivých přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 464 Dermatologické základy a dermatologická externa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466 Průmyslově vyráběné polotuhé základy používané v magistraliter receptuře . . . . . . . . . . . 474 Léčivé přípravky používané v dermatologických magistraliter přípravcích . . . . . . . . . . . . . 482 Léčivé a pomocné látky používané v dermatologických magistraliter přípravcích . . . . . . . . . 490 Přehled nejdůležitějších inkompatibilit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 532 Doba použitelnosti IPLP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 532

19.1 19.2 19.3 19.4 19.5 19.6 19.7 19.8

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

Přehled použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 540 Příloha – Molekulární mechanismy účinku vybraných látek užívaných v dermatologii . . . 543 Jan Hugo, Jan Hugo, jr. Léková příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 599 Seznam obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 631 Medailonek hlavní autorky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 636 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 637

ÚVOD DO DERMATOLOGICKÉ LÉČBY Nina Benáková

Dermatologie je sice obor interdisciplinární, ale v diagnostice i léčbě převažuje interní charakter. K dispozici je v zásadě léčba lokální, fyzikální, celková a operativní. Základem je lokální léčba, možnosti celkové léčby se s pokrokem rozšiřují. U řady kožních chorob nachází uplatnění fyzikální (kryoterapie, fototerapie, lasery, radioterapie) a také operativní léčba. Korektivně estetická dermatologie využívá také vpravování účinných lá‑ tek do kůže a podkoží invazivními technikami. Celková léčba doznala u některých chorob v posledních letech zásadních změn, díky nástupu biologik a malých molekul, avšak řada chorob na objev svého léku teprve čeká.

DERMATOLOGICKÁ LÉČBY BY MĚLA BÝT: • • • •

KOMPLEXNÍ DIFERENCOVANÁ INDIVIDUALIZOVANÁ KOMBINOVANÁ

prevence, léčba, péče o kůži i o „celého člověka“ typ a fáze choroby, rozsah a obecně závažnost, lokalizace, věk preference pacienta, individuální reaktivita vyšší účinnost, lepší bezpečnost

Volba typu léčby • podle závažnosti choroby – rozsah, intenzita, průběh, reakce na léčbu, kvalita života • s cílem jednoduchosti, srozumitelnosti a realizovatelnosti pro pacienta Je vhodné posoudit také: • poměr rizik k přínosu zvažované léčby, poměr účinnosti k bezpečnosti • poměr nákladnosti léčby ku prospěchu pro konkrétního pacienta • compliance zvažované léčby – pacientovy možnosti, schopnosti, ochota, osobnostní vlastnosti

V dermatologii, a i v současné medicíně, převažují choroby chronické a nevyléčitelné. A tak se do rozhodovacího procesu při volbě léčby dostávají i další rozměry, které je třeba uvážit: LÉČBA CHOROBY versus LÉČBA PACIENTA OČEKÁVÁNÍ PACIENTA versus MOŽNOSTI LÉKAŘE Vzhledem k významnému dopadu kožních chorob na psychiku a naopak by měly být součástí léčby i nefarmakologické intervence, jako je terapeutická edukace, psychosomatický přístup, resp. i profesionální psychoterapie. Doménou dermatologie je lokální léčba. Farmakologické, farmakotechnologické a klinické znalosti a dovednosti v oblasti lokální léčby jsou doslova rodinným stříbrem dermatologie. Jak výstižně kdysi řekl

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

prof. Sterry: „Schopnost zacházet správně se zevními léky je to, co odlišuje dermatologa od ostatních lékařů. Dermatolog často docílí většího efektu volbou vhodného vehikula než ne-dermatolog při použití správné aktivní látky v nevhodném vehikulu.“ Zevní léčba působí přímo v místě choroby, což je výhodné a bezpečné. Kůže je současně místem podání i účinku léčiva. Na druhé straně je třeba, na rozdíl od celkových léků, počítat s individuální reaktivitou kůže a snášenlivostí léčiv a také s náročností na pravidelnost a pečlivost ošetřování. Snad žádný jiný medicínský obor nemá takovou možnost a míru individualizace léčby, jakou poskytuje zevní terapie v dermatologii, a totéž díky magistraliter preskripci. Zde se dermatologie dotýká původních kořenů léčby, kde byly všechny léky pouze „individuálně připravovány“. Každý zevní lék se skládá z aktivní, diferentní látky a vehikula a pomocných látek. Vehikula jsou nosiče léku (excipientia, báze, základy, nosné substance). Přídatné, pomocné látky jsou konzervancia, anti‑ oxidanty, emulgátory, stabilizátory pH, plnidla, aj. Léčba samotným základem se označuje jako indiferentní, aplikace externa s obsahem účinné látky jako diferentní. Jakkoliv jsou dermatologické základy charakterizo‑ vány jako farmakologicky indiferentní, vhodně zvolený základ má sám určité léčebné účinky, a to působením na kožní bariéru. V zevní léčbě tak vlastně neexistuje efekt placeba, resp. dermatologický základ (= placebo) vykazuje v klinických studiích v porovnání s aktivním léčivem vždy vyšší účinek, než u placeba běžně bývá. U zevních léčiv je třeba znát a respektovat nejen jejich farmakodynamiku, ale i farmakokinetiku – adsorp‑ ce, absorpce, difuze, metabolizace v kůži (příp. i resorpce a metabolizace v játrech či ledvinách), které jsou výrazně ovlivňovány právě typem vehikula. Dále je žádoucí zvažovat případné interakce a inkompatibility – vehikul s aktivními látkami i mezi sebou navzájem. Aktivní látka by měla být optimálně jedna, maximálně tři. Důvodem jsou potenciální inkompatibility a interakce, což se týká především individuální, magistraliter preskripce (IPLP). Fixní kombinace u specialit, tedy hromadně vyráběných zevních léků (HVLP), mají tuto problematiku vyřešenou při výzkumu, vývoji a testování léku. Přídatné látky by měly být bez iritačního či senzibilizačního potenciálu, bez parfemace. Galenická forma, ve které jsou inkorporovány účinné látky, hraje stran účinnosti významnou roli. V zá‑ sadě se galenická forma pro určitý lék volí symptomaticky – dle morfologie projevů a fáze choroby – viz fázový trojúhelník (obr. 1.1). Z hlediska praktického se dále zohledňuje lokalizace (kštice, intertriga, obličej), ale i komfort pro pacienta – jednoduchost a snadná aplikace extern patří k důležitým faktorům compliance pacienta. I velmi účinný lék, pokud je v nevhodné galenické formě, nevede k dostatečnému efektu, dokonce může stav i zhoršit. To platí zejména v akutních zánětlivých fázích dermatóz, kde je vhodná galenická forma často důležitější než účinná látka. Úspěch zvolené zevní léčby ze strany lékaře závisí na: • znalosti vehikul a vhodných fází dermatóz pro jejich použití • znalosti aktivních, diferentních látek a jejich účinků a dávek, včetně odlišností podle věku a lokalizace, interakcí, inkompatibilit, nežádoucích účinků • správné a vhodné indikaci – znalost fyziologie kůže a patofyziologie kožních chorob Ze strany pacienta je úspěch léčby závislý na: • správné technice ošetření: ~~ frekvence aplikace ~~ síla vrstvy externa ~~ doba aplikace u obkladů či minutové terapie ~~ technika aplikace – otevřená, krytá či okluzivní, odpařující či zapařující obklady, léčebné koupele, technika vlhkého zábalu (wet wrap dressing) atp.

ÚVOD DO DERMATOLOGICKÉ LÉČBY

mastné mast olej

fáze (stadium)

chronické

krém

subakutní

akutní

lotio roztok tekuté vezikuly madidace

pasta chladivá pasta tekutý pudr papuly vezikuly

zinkový olej zásyp sypké erytém papuly

morfologie

Obr. 1.1 Fázový trojúhelník • znalosti režimů léčby podle fáze choroby: ~ indukční, přechodná, udržovací ~ intervalová, intermitentní • pečlivosti a pravidelnosti ošetřování kůže a důsledné prevenci: ~ compliance/adherence • způsobu uchovávání léčiv: v chladu, pokojové teplotě atp. • opatření proti mikrobiální kontaminaci při aplikaci magistraliter extern z klasických kelímků (při potřebě opětovného nabrání externa nenabírat stejným prstem, ale např. špátlí nebo alespoň jiným prstem) Terminologie galenických forem může být někdy poněkud nepřehledná, neboť se často mísí termíny farmakotechnologické či lékopisné s označeními z dermatologické praxe či s názvy z kosmetické oblasti. V odborné literatuře lze nalézt různé klasifikace, nejčastěji se základy se dělí podle charakteru a obsahu složek na mono‑, bi‑ a trifazické: a) monofazické formy představují základní vehikula, dělí se na: ~ tekuté (roztoky) ~ mastné (masti, oleje, vosky) ~ pevné (zásypy) b) bifazické formy vznikají smísením dvou vehikul: ~ tekuté s mastnými tvoří emulze o/v (olej ve vodě) nebo v/o (voda v oleji), jako jsou lotia, hydrokrémy a oleokrémy ~ mastné se sypkými tvoří pasty ~ tekuté se sypkými tvoří tekuté zásypy („tekuté pudry“) ~ z hromadně vyráběných jsou to i další formy jako gely, spreje, pěny aj. c) trifazické formy jsou technologicky již náročnější, a tak je jejich výroba obvykle mimo magistraliter přípravu. K jednodušším zástupcům patří např. zinkové krémpasty či zinkové emulze. Farmaceuticko‑ ‑kosmetický průmysl používá a vyvíjí složitější systémy, jako jsou lipozomy, nanozomy aj.

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

I pro moderní léčebné prostředky zůstávají nadále v platnosti určité obecné zásady: 1. je třeba respektovat: ~~ individuální reaktivitu kůže – senzitivní, reaktivní, intolerantní, kontaktně iritační a kontaktně aler‑ gické reakce ~~ vývojové stadium choroby – akutní, subakutní, chronická ~~ individuální snášenlivost zevního léku – u každého nového externa provést napřed toleranční test = otestovat na malé ploše a při dobré snášenlivosti pak teprve rozšířit aplikaci na veškeré projevy ~~ lokalizaci a její specifika (anogenitální, intertriga, rty, dutina ústní, kštice, palmoplantární, nehty) ~~ přijatelnost (kosmetická, senzorická) zevního léku pro pacienta 2. pokud není diagnóza jednoznačně stanovena, volit indiferentní, symptomatickou léčbu 3. postupovat od indiferentních, jednodušších k diferentním, složitějším externům (proveditelnost, bezpečnost, snášenlivost) 4. z hlediska bezpečnosti: ~~ pozor na resorpci u aplikace na větší plochy a rizikové partie (obličej, genitál) ~~ dávat přednost otevřenému způsobu aplikace (před krytím, okluzí) ~~ je vhodné se vyhýbat lékům/složkám s iritačním či sensibilizačním potenciálem, včetně fotoaktivních látek (týká se i emoliencií, dermokosmetiky a hygienických prostředků) 5. z hlediska smysluplnosti a účinnosti: ~~ pozor na polypragmazii; u kombinované léčby se snažit o jednoduchost a srozumitelnost ~~ předepisovat dostatečné množství externa (ani málo, ani moc) ~~ předpis léku doprovodit poučením a instruktáží pacienta proč, co, kdy a jak používat ~~ u složitější léčby doplnit o písemný léčebný plán

PARAZITÁRNÍ DERMATÓZY Nina Benáková

Parazitární kožní onemocnění představují heterogenní skupinu infekčních chorob, kde je interakce parazit‑ -hostitel v užším pojetí omezena jen na stratum corneum epidermis. K hlavním patří celosvětově především skabies a pedikulóza, v rozvojových zemích dále larva migrans (larvy písečných červů Ancylostoma, Uncinaria stenocephala) a tungiáza (písečná blecha Tunga penetrans) v Karibiku, subsaharské Africe a Jižní Americe. Hlubší vrstvy kůže jsou postiženy dalšími, u nás neobvyklými, importovanými parazitárními onemocnění s kožními projevy, jako je myiáza, leishmaniáza, amébiáza, trypanozomiáza, onchocerkóza, filarióza aj.

2.1

SKABIES

Klinické repetitorium • Definice Svrab je intenzivně svědící, infekční parazitární kožní onemocnění, způsobené zákožkou svrabovou. • Epidemiologie Svrab je jedna z celosvětově nejčastějších parazitárních chorob. V ČR se udává jako čtvrté nejčetnější infekční nemocnění. Častěji se vyskytuje v městech než na venkově, o něco více postihuje ženy než muže, často děti; výskyt je vyšší v zimě než v létě. Onemocnění celosvětově kulminuje v určitých cyklech (à 15 let), jejich příčina není zcela jasná. • Etiopatogeneze Původcem je samička zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei, var. hominis), roztoč velikosti 300–500 μm, jehož všechny vývojové formy tvoří chodbičky v rohové vrstvě epidermis, ve kterých zanechávají trus. Samička do nich klade vajíčka, dožívá se 4–6 týdnů a naklade celkem 40–50 vajíček. Pro kladení vajíček preferuje určité lokalizace (predilekce) a vyhýbá se ochlupeným partiím. Mimo člověka jako hostitele je velmi citlivá na vyschnutí, za pokojové teploty není schopná aktivního pohybu a umírá do 3–4 dnů. • Rizikové faktory Svrab postihuje všechny věkové kategorie, rizikem je zejména pro mladou populaci a seniory v lůžkových zařízeních („pasivní svrab“). K nákaze dochází nejčastěji přímo – kontaktem mezi rodičem a dítětem, sourozenci, partnery – držení za ruce, nošení malých dětí na těle, mazlení; ošetřování nemocných; často též při pohlavním styku (nejčastější způsob nákazy v kategorii 15–25 let). Nepřímo pak ložním prádlem, ručníky, dekami, spacáky atp. Asymptomatická nákaza není vzácná (nosič svrabu).

CAVE Při nálezu svrabu se u sexuálně aktivních osob doporučuje provést screeningové vyšetření na HIV a další sexuálně přenosné choroby.

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

Rizikové tedy jsou: • tělesný kontakt s postiženým, resp. s neznámými osobami • sdílení lůžka či oblečení s postiženým Predispozičními faktory jsou: • přelidnění (nekontrolovaná urbanizace v rozvojových zemích), sociální intimita, populační migrace, chudoba • nízká hygienická úroveň • institucionalizace: ~~ nízkonákladové ubytování, noclehárny, uprchlické tábory, vyloučené komunity ~~ obecně všechna hromadná zařízení: internáty, ubytovny, zdravotnická zařízení a sociální ústavy, domovy pro seniory atp. V riziku jsou také osoby: • personál zdravotnických zařízení a sociálních ústavů, rodinní příslušníci personálu a klientů • se sníženým prahem/vnímáním pro svědění, jako je tomu u pares, neuropatií, mentální retardace (Downův syndrom), demencí • imunosuprimované – leukemie aj. malignity, léčba imunosupresivy, biologiky, HIV infekce • imobilní – artopathie apod., s malnutricí, kachexií • Klinický obraz a klasifikace Typické je intenzivní, generalizované, zejména noční svědění. Inku‑ bační doba je 2–6 týdnů, u osob s vysokou úrovní osobní hygieny i delší. Při reinfestaci se ale příznaky objeví již za 1–3 dny. Predilekční lokalizace jsou meziprstí rukou, flexorové strany zápěstí, axily, areoly, pupek a oblast pasu, genitál, kolena (obr. 2.1–2.3). Postižení mužů na genitálu je patognomonické.

Obr. 2.1 Skabies meziprstí (fotoarchiv Dermatovenerologické kliniky 1. LF UK, Praha)

Parazitární dermatózy

Obr. 2.2 Skabies záda (fotoarchiv Dermatovenerologické kliniky 1. LF UK, Praha)

Obr. 2.3 Skabies zápěstí (fotoarchiv Dermatovenerologické kliniky 1. LF UK, Praha)

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

Hlavním diagnostickým příznakem jsou chodbičky – esovité, bělošedavé, případně béžovošedavé linie 5–15 mm dlouhé, zakončené někdy zduřením či vezikulou (kde lze najít zákožku). Následně se tvoří dermatitida jako reakce IV. typu – makuly, „pruritické papuly“ až pomfy, dále pak exkoriace a krusty, často exantematicky. Typickou lokalizací jsou hýždě, stehna, kotníky, event. i trup. U dětí může být postižen i obličej a kštice, u kojenců celé tělo. U kojenců a starých osob jsou častými projevy vezikuly až buly, ale i pustuly, zejména palmoplantárně. Postižení kštice a nehtů je spojeno s velkou pravděpodobností relapsů. Zvláštní formy svrabu mohou být příčinou diagnostických rozpaků a případných epidemií: • scabies incognita: u osob se zvýšenou hygienou nebo používajících kortikoidy (ekzematici!) se tvoří izolované papuly, často mimo predilekci a jediným hlavním příznakem bývá silný noční pruritus, susp. je svědění dalších členů rodiny či domácnosti. Nediagnostikované případy jsou nezřídka příčinou propuknutí malých endemií ve zdravotnických zařízeních a pečovatelských ústavech. Personál má zpočátku jen pruritické papuly na horních končetinách (= místa kontaktu s nemocnými), kůže je zcela bez chodbiček! Prevencí pro personál je mj. důsledné používání osobních ochranných pomůcek (rukavice, oblečení s dlouhým rukávem), resp. bariérový způsob ošetřování. • scabies nodularis: silně svědící červené papuly a noduly jako výraz vystupňované imunologické reakce; axily, třísla, genitál; často u dětí; mohou přetrvávat či recidivovat i po adekvátním přeléčení svrabu několik měsíců až rok. • scabies crustosa (norvegica): značně nakažlivá forma (na nakaženém člověku je průměrně 10–15 zákožek, zde miliony); generalizovaně papuly a ložiska s verukózními krustami, hyperkeratotické nánosy mohou nabývat až psoriasiformního vzhledu. Může postihovat i hlavu, krk a celé ruce. Pruritus je mírný či zcela chybí! Postihuje především imunosuprimované a mentálně retardované osoby. Tuto formu je třeba léčit za hospitalizace, obvykle bývá zapotřebí delší lokální léčby a často i léčby celkové. • bulóznímu pemfigoidu podobný (BP-like) svrab: je popsán v odborné literatuře, někdy může vznik skutečného bulózního pemfigoidu indukovat. • zvířecí svrab: mimo zvířecího hostitele způsobují zákožky v místě kontaktu/kousnutí pouze vznik svědivých papul a papulovezikul a pak hynou; hojí se spontánně do 4–6 týdnů po ukončení kontaktu se zvířetem. • Diagnostika Zásadní je přítomnost chodbiček; mikroskopický průkaz parazita, vajíček či skybal v šupinách z konce chodbičky je sice možný (10% KOH), ale běžně se neprovádí. Záchytnost není stoprocentní, takže negativní mikroskopické vyšetření skabies nevylučuje. Přínosné může být i použití dermatoskopu – zákožka s chodbičkou připomíná bělavou stopu za letadlem na obloze či brázdu za lodí na moři (tvarově podobná řeckému velkému písmenu delta – „delta sign“). V nejasných, úporných případech bez pozitivní epidemiologické anamnézy je prospěšné i klasické histopatologické vyšetření.

CAVE Při každé svědivé dermatóze se doporučuje pomýšlet na skabies a anamnesticky, příp. i vyšetřením vyloučit postižení dalších členů rodiny/partnerů. • Diferenciální diagnostika Je třeba odlišit poštípání jinými členovci, jiná svědivá parazitární one‑ mocnění (pediculosis), jiné svědivé dermatózy, jako jsou ekzémy (mikrobiální, atopický), dermatitis herpetiformis, lichen ruber planus či polékové enantémy; u scabies crustosa též psoriázu, Darierovu chorobu, hyperkeratotický ekzém atp.; u dětí infantilní akropustulózu. • Průběh, prognóza, komplikace Při zabránění reinfestaci je prognóza dobrá. Svědění může ale přetrvávat 2–4 týdny i po úspěšné léčbě (hypersenzitivita), zejména u atopiků. Zlepšení by ale mělo

Parazitární dermatózy

nastat do několika dnů. Při persistenci svědění může vzniknout akarofobie. Přenos nákazy 24 hodin po ukončení správně provedené léčby je velmi nepravděpodobný. Téměř u všech postižených dochází sekundárně ke vzniku ekzematizace a dále sekundární infekce – projevuje se pustulací, žlutavými krustami (pod obrazem folikulitidy či impetiga) a může vést při velkém rozsahu ke glomerulonefritidě, u oslabených jedinců až k sepsi. V důsledku přehnané léčby může dojít ke kontaktně iritační dermatitidě, popsány jsou ale i kontaktně alergické reakce na antiskabietika.

Léčba Předpokladem úspěšnosti léčby a zábrany reinfekce je dodržování zásad zevní léčby a příslušných preven‑ tivních opatření – viz dále.

OBECNÁ DOPORUČENÍ A INFORMACE • přínosné je podrobné ústní i písemné poučení pacienta o chorobě, prevenci, vysvětlení léčebného postupu • choroba podléhá epidemiologickému hlášení; případně choroby z povolání (zdravotní a sociální služby) • všichni členové domácnosti, partneři a další osoby v těsném kontaktu (pečovatel, zdravotní asistent/ sestra, vychovatel, opatrovník atp.) by měli být profylakticky současně přeléčeni • nepředepisovat nadměrné množství externa – riziko zbytečné a protrahované aplikace, přeléčování a případné iritace • vhodná je kontrola pacienta týden po ukončení léčby a dále za čtyři týdny, evropská doporučení uvádějí kontrolu za dva týdny

CÍLE LÉČBY 1. likvidace parazitů 2. úleva od svědění, zhojení kožních projevů a zábrana či léčba komplikací 3. vyhledávání a přeléčení přímých kontaktů či zdrojů – až dva měsíce zpětně, v hromadných zařízeních izolace postiženého 4. a další preventivní a represivní hygienicko-epidemiologická opatření proti šíření nákazy či reinfestaci

Lokální léčba Lokální léčba je hlavním způsobem léčby svrabu, jednak pro svou účinnost a bezpečnost, ale i malou ná‑ kladnost. Podle evropských doporučených postupů je v současnosti lékem první volby permetrin, dalšími způsoby v kategorii „doporučené“ jsou na stejné úrovni benzoylbenzoát nebo ivermektin p.o. • • • • • • •

Permetrin širokospektré antiparazitikum odvozené od avermektinu (z Streptomyces avermitilis) chemicky patří mezi makrocyklické laktony humánní i veterinární medicína WHO zařazení mezi esenciální léčiva působí na dospělé zákožky i na všechna vývojová stadia velmi dobrá bezpečnost a minimální rezistence použití je možné již od dvou měsíců věku, lze použít v graviditě a laktaci

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

• nevhodný pro osoby se známou alergií na chryzantémy • v ČR je dostupný 5% permetrin v krému jako specialita (Infectoscab), ale i jako substance pro ma‑ gistraliter přípravu Vlastní léčba permetrinem: • krém se aplikuje 2× v odstupu jednoho týdne • množství pro jedno ošetření: ~~ dospělí a dospívající nad 12 let až 30 g ~~ děti 6–12 let až maximálně 15 g ~~ děti nad 2 měsíce až 5 let maximálně 7,5 g • u dětí od 2–23 měsíců se z bezpečnostních důvodů doporučuje léčba za hospitalizace • • • • • • •

Benzoylbenzoát doporučuje se v 10% koncentraci u dětí starších 6 měsíců a v 25% u dospělých lze použít v graviditě levný aplikace na noc po 2–3 po sobě jdoucí dny, tento cyklus se za týden zopakuje používá se ve světě často – pro příznivou cenu v ČR není jako lék registrovaný a ani se nepoužívá – z důvodů rezistence, iritačního potenciálu, a přede‑ vším existence účinnější léčby – permetrinu přirozeně je obsažený v peruánského balzámu, který má hojivé účinky, čehož se někdy využívá empiricky u nejasných, iritabilních případů, kdy svrab nelze zcela vyloučit; léčba je minimálně třídenní, peruánský balzám má ale i senzibilizační potenciál, takže pro dlouhodobé či opakované použití není vhodný

V kategorii jiné možnosti jsou v evropských doporučeních na stejné úrovni uvedeny síra, malathion, ivermektin nebo synergizované pyretriny.

Síra • tradiční léčivo, nízká nákladnost, dobrá bezpečnost, ale barví • případy, kdy nelze použít permetrin, a za hospitalizace • u dospělých obvykle v 10–20%, u malých dětí v 2,5–5% koncentraci (evropské doporučené postupy uvádějí rozptyl 6–33%) • lze použít v graviditě i u dětí • iritační potenciál – iritace nastává při používání vyšších koncentrací či opakovaném, častém používání • k posílení jakékoliv lokální léčby svrabu lze navíc využít síry ve formě koupelí Vlastní léčba sirnou vazelínou: • mast se aplikuje 1× za den po tři po sobě následující dny, a to na 24 hodin • každý den je nutné vyměnit osobní a ložní prádlo • kúru lze v případě potřeby za týden zopakovat • • • •

Malathion 0,5% v hydrokrému neirituje pro dospělé a děti nad 6 měsíců, lze použít v graviditě a laktaci aplikace 2× v odstupu týdne nutno nechat působit 24 hodin; v ČR není jako lék registrovaný

Parazitární dermatózy

V evropských doporučeních zmiňovaný ivermektin 1% v lotiu nebo synergizované pyretriny v pěně nejsou v ČR dostupné a nejsou k dispozici údaje k léčbě dětí, v graviditě či laktaci. Krotamiton je již poněkud historickým antiskabietikem, pro své antipruriginózní účinky se ale někdy využívá k následné péči o kůži po léčbě a v dermokosmetice. Najdeme ho jako lék druhé linie zmíněný v kanadských a německých doporučených postupech, v 10% koncentraci v krému, zejména pro malé děti (i mladší než 2 měsíce věku) a gravidní, ale s poznámkou o možnosti selhání léčby. Aplikuje se na 24 hodin po tři dny. Lindan (1% γ-hexachlorcyklohexan) se z důvodů narůstající rezistence, a především z bezpečnostních důvodů (neurotoxicita, zejm. při excesivním používání) již nepoužívá, resp. v Evropě se od roku 2008 již používat nesmí (ukončení registrace EMEA).

Další lokální léčba K úlevě od pruritu lze použít emoliencia, antipruriginózní externa nebo i zevní kortikoidy ob‑ dobně jako u ekzému a taktéž celkově antihistaminika. K léčbě pyodermií se podle závažnosti používají lokální, příp. celková antibiotika, optimálně na základě výsledku stěru z kůže.

Obecné zásady léčby pro pacienty • • • • • • • • • • • • • •

lék se aplikuje po teplé koupeli, lze použít antiseptické mýdlo, do suché kůže na celé tělo – od brady až po špičky prstů rukou i nohou, včetně meziprstí a pupku aplikace na noc, resp. minimálně na 8, optimálně na 12 hodin (síra a malathion na 24 hodin), pak opláchnout v koupeli či sprše neaplikovat těsně okolo očí, nosu pro riziko iritace a u dětí okolo úst (nebezpečí olizování a resorpce) na obličej a kštici je aplikace léčiva nutná u malých dětí, starých osob, u imunokompromitovaných, scabies norvegica, epidemií a u méně obvyklých forem svrabu po aplikaci si už nemýt ruce pokud postiženého ošetřuje jiná osoba, musí používat ochranné rukavice pokud si v průběhu noci člověk myje ruce či jiné partie, je třeba opětovná aplikace externa po aplikaci léku si obléci čisté noční prádlo a jít spát do čistého ložního prádla nehty stříhat nakrátko, zpod volného okraje nehtu odstranit detritus („vyčistit nehty“); aplikovat i pod nehty obvykle je postačující jeden cyklus ošetření, druhý cyklus ošetření se může opakovat za 1–2 týdny (tvorba nových projevů, průkaz živých zákožek atp.) sexuální styk možný až po přeléčení obou partnerů školní děti se mohou do školy vrátit až po přeléčení

Opatření v domácnosti • po ukončení léčebného cyklu vyvařit oblečení, ložní prádlo a ručníky, resp. vyprat v pračce na minimálně 50–60 °C a vysušit v sušičce vysokou teplotou nebo přežehlit • někdy se ještě pro jistotu doporučuje vyprané prádlo nepoužívat po tři dny (zejména u textilií, jež nelze vyprat na vyšší teploty) • obuv a oblečení, co nelze takto vyprat, je vhodné pevně uzavřít do igelitového pytle na týden; drobné oblečení lze dát i do mrazáku • polštáře, peřiny, deky aj. ošetřit např. vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem s aka‑ ricidním efektem, případně insekticidním postřikem

MODERNÍ FARMAKOTERAPIE V DERMATOLOGII

• postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem a nechat vyschnout na slunci • křesla, polstrovaný nábytek či koberce umístit mimo byt (balkon, veranda atp.) nebo byt na týden opustit – některé doporučené postupy však toto nepovažují za nutné • kosmetické aj. krémy, mléka a masti je třeba vyhodit, protože v nich zákožky mohou přežívat až týden

Zákožka mimo člověka jako hostitele umírá při pokojové teplotě (21 °C, vlhkost 40–80 %) do 3–4 dnů, nezralé formy mohou přežít až 1 týden. Na přímém slunečním svitu, v teplotách pod bodem mrazu nebo nad 50 °C rychle hyne.

Celková léčba Hlavním lékem je ivermektin, chemicky podobný makrolidovým antibiotikům. Využívá se hojně ve ve‑ terinární medicíně. • působí jen na dospělé formy zákožek, takže nenahrazuje léčbu lokální – je jí třeba provádět současně • nesmí se používat u dětí pod 5 let, resp. 15 kg hmotnosti, u gravidních a kojících žen (kategorie C) • k potenciálním nežádoucím účinkům patří neurotoxicita • v ČR není ivermektin pro použití u lidí registrovaný, lze ho předepsat v rámci mimořádného dovozu a jako neregistrované léčivo Celková léčba ivermektinem je indikována u: • epidemického postižení ve hromadných zařízeních, včetně ústavů a věznic • scabies norvegica • imunosuprimovaných osob (včetně AIDS) • rezistentních případů či případů s výraznou sekundární pyodermií Dávkování: • obvykle dvě jednorázové dávky 0,2 mg/kg hmotnosti s odstupem 1–2 týdnů • v hromadných zařízeních u asymptomatických osob je obvykle jednorázová dávka 0,2 mg/kg váhy do‑ stačující • u scabies crustosa evropské doporučené postupy doporučují podávat 0,2–0,4 µg/kg hmotnosti v re‑ žimu 1., 2. a 8. den, u velmi těžkých případů v režimu 1., 2., 8., 9, 15. ± 22. a 29. den. Lokální léčba permetrinem nebo benzoylbenzoátem se má provádět denně po 7 dnů a pak 2× týdně do kompletního zhojení