23
Návštěva
Na střeše restaurace Garáž kouří se z kovového talíře. Tělo přehozené přes zrezivělé klepadlo je již vyschlé. Málomluvný stroj vrací tělu vnitřnosti. Rozkošně zakulacené bytosti, přivázané ke stojanu na bicykly, blahosklonně blikají. Mladý pár cosi hladí nad pivní pěnou. Náhle to umrzne a padá. Roztříští se to a poraní. Avšak kusem léta je míchán dnešek, vedrem toho chřadnoucího léta jsou rány zaceleny. Všechno začíná nanovo. Lásko.
Večer
Křeslo natočené tak, aby bylo vidět na obrazovku i na oheň v krbu. Mnohdy je totiž intenzivnějším zážitkem dívat se do plamenů v televizi, když třeba hoří les nebo město... Na křesle je možné se otočit zády k ohňům a zírat oknem ven do zahrady, naslouchat praskání dřeva i rozmluvě plápolajících hlasů.
24
25
Stroj
Ta žena má velmi dlouhé útloboké smyšlenky, já mám krátké vlivné drápy. Zavírám oči a otevírám peněženku. V peněžence nahmatávám list višně. Za očima ztrácejí se mince. Před očima prostor: zde rozdvojí se já, ale tělo zůstane tady. Doma. Ta žena je milenkou mého těla, mé tělo, můj trup je jeden sval. Lze s ním založit rodinu, použít ho na výměnu pneumatik nebo jím zabíjet.
///
Bílá žena drží v levé ruce šálek s kávou za černé ucho, černá žena neprokrvenými prsty neudrží misku s čajem. Obě těhotné manželky cestují v jídelním vagónu vlaku pode dnem moře. Velryby protentokrát zpívají nad hladinou oceánu. Rejnoci křídly víří zdánlivě neproměnlivé dno. Na obou koncích duté tmy pukají ohromné bílé talíře.
26