Petr Vokáč
Výprava před výstupem
SMRT NA MATTERHORNU Hora Matterhorn – čtyřtisícovka na hranici Itálie a Švýcarska a stejný symbol Švýcarska jako jeho hodinky, čokoláda nebo sýry. Před půl druhým stoletím byly zdolány prakticky všechny alpské čtyřtisícovky a zbývala jen tato jedna. Proto se v roce 1865 rozhodly na vrchol hory vystoupit hned dva horolezecké týmy – anglický a italský. Byl z toho jedinečný závod a anglický tým na poslední chvíli zvítězil. Na Matterhornu napsali vítězové na papír jména lidí stojících na vrcholu, zapečetili ho a seznam v lahvi uschovali do země. Zanedlouho čtyři ze sedmi horolezců našli na sestupu smrt v tisícimetrové hloubce pod vrcholem. Vyvstala otázka, kdo tragédii zapříčinil a hned se také našel „obětní beránek“. Celých pět generací jeho potomků se potom snažilo o nalezení pravdy. A podařilo se, i když to trvalo půl druhého století pilného pátrání.
Historie před soudem
93
Petr Vokáč
Odmítnutí z italské strany Na začátku úmyslu vystoupit na Matterhorn byl Edward Whymper, syn londýnského tiskaře knih a sám tak trochu autor. Nakladatel ho poslal do švýcarského Zermattu, aby přiblížil čtenářům horské velikány a panorama hor, což tehdy neznamenalo pouze zapnout monitor a internet, ale na místo skutečně zajet a osahat si ho – v tomto případě ochodit si ho. Whymper byl dobrý horolezec, výborný malíř a nádherně skicoval. Snažil se dostat do lepší společnosti, a právě k tomu mu mělo dopomoci zdolání skutečně vysoké hory, takové, která nebyla ještě zdolána. Byl by první a psalo by se o něm v knihách. Ostatní by byli už jen jeho následovníci. Rozhodl se, že spojí svůj horolezecký talent s talentem malířským. Využil situace a umínil si důležitou a náročnou akci – po sedmé uskutečnit pokus o výstup na Matterhorn. Předešlých šest pokusů totiž bylo neúspěšných. Tak se začal pravidelně objevovat mezi švýcarským Zermattem a francouzskou kolébkou alpinismu – Chamonix. 94
Historie před soudem
Petr Vokáč
Angličané zastávají názor, že jsou objevitelé alpinismu. Ovšem pravda je, že Francouzi vystoupili na nejvyšší horu Evropy, Mont Blanc, už na konci 18. století. Whymper hledal dobrého horského průvodce. O jednom věděl, a to o Italu Jeanu Antoine Carrelovi. Ten, jakmile se dozvěděl o projektu, který počítal s výstupem na Matterhorn, okamžitě Whymperovu žádost odmítl. Ne snad kvůli strachu nebo nedostatku času. Byl prostě získán italským alpským klubem, aby se pokusil o prvovýstup na Matterhorn pro Itálii s její výpravou v úplně stejnou dobu. Tím začal závod o zdolání hory a Whymper tak musel hledat dál. Hledají se účastníci expedice V Chamonix se Whymper setkal s Michelem Crozem, vynikajícím alpinistou, o kterém se tvrdí, že v Alpách nepotřeboval vůbec mapu. Ve Švýcarsku u hotelu Monte Rosa se setkal s reverendem Charlesem Hudsonem, vynikajícím anglickým horolezcem. S ním byli v té době i lord Francis Douglas a Robert Hadow. I oni měli v úmyslu na Matterhorn vystoupit. Zbýval tak tedy už jen horský vůdce, který by jim pomohl dojít až do cíle. Nakonec našli společně nejlepšího švýcarského průvodce Alpami Petera Taugwaldera, který okamžitě souhlasil. Práce totiž nebylo nazbyt. Do expedice ještě patřil jeho syn, Peter junior. Těchto sedm statečných vyrazilo kolem šesté hodiny ráno 13. července 1865 k vrcholu. Z počátku nebyly s cestou žádné potíže, a to dokonce přes to, že šli dlouho bez lana. Ve výšce kolem 3400 metrů přenocovali ve stanu nad Hörnlihütte a po rozbřesku upozornil Croz na nebezpečí terénu. Kvůli tomu se všichni svázali silným lanem, která měli celkem tři – včetně rezervních. Neměli tehdy žádné karabiny či helmy jako dnes, jen někteří měli na tehdejší dobu horolezecké boty opatřené hřeby, ale zdaleka ne všichni. První problémy s výstupem se dostavily u Roberta Historie před soudem
95
Petr Vokáč
Hadowa, a to proto, že u výstupu na 4478 metrů vysoký Matterhorn neměl právě boty s hřeby, ale tak akorát boty do kostela nebo do tanečních. Na sněhu se promáčely, na skále a ledu mu klouzaly a stoupání v rozsahu 40° se neobešlo bez pomoci ostatních. Proč ho nikdo na nutnost mít pořádnou výzbroj neupozornil, to je dodnes nezodpovězená otázka.
Jsou na vrcholu Terén byl kluzký a nebylo se kde držet ani se kde zastavit, ať to stálo cokoliv. Konkurence totiž neustále tlačila. K vrcholu směřovala italská expedice vedená Carrelem a výstup byl náročný technicky i psychologicky. Nakonec se anglická výprava přiblížila k vrcholu. Whymper nervově nevydržel, 200 metrů před vrcholem se odpoutal od lana a vyrazil jako první. Byla to netrpělivost, nerozvážnost nebo lačnost po vítězství? Nebo to byla nevychovanost anglického rádoby gentlemana? Whymperovi se splnil sen. Nakonec byl na poslední nepokořené alpské čtyř tisícovce první! Konečně vstupenka do vyšší společnosti. Jakmile pominulo rozechvění z výstupu, začal hledat, zda na vrcholu nejsou stopy po italské výpravě a jestli ho Italové nepředběhli. Nakonec s uspokojením konstatoval, že jsou skutečně první. Na stanovou hůlku namotali Crozovu košili a mávali s ní jako s vlajkou. Další pohled zaměřil Whymper pod horu a hledal italskou expedici. Po chvíli ji našel a zjistil, že ji od vrcholu dělí už jenom hodina – možná dvě. Pokřikem jim tehdy oznámil, že dobyl vrchol. A protože ho údajně neslyšeli, prý po nich začal házet kameny. Nebylo to v žádném případě horolezecké gesto. Bylo to dokonce horolezecké faux pas. Italové se s hořkostí vraceli a na vrchol hory se vrátili až o tři dny později.
96
Historie před soudem
Petr Vokáč
Cesta zpátky I vítězové na Matterhornu opouštěli vrchol. První šel Croz jako vynikající horolezec, který určoval cestu na sestup. Za ním Robert Hadow, třetí reverend Hudson a jako poslední ve skupině Douglas. Byl to systém profesionál – amatér a opět profesionál – amatér. A sestup to nebyl jednoduchý, to ohlásil Croz už na vrcholu. Za nimi šel Taugwalder senior a pod vrcholem se setkali s Taugwalderem juniorem. Podle záznamů syn Taugwaldera na vrcholu nebyl. Utvořila se druhá skupina, kde jako první šel Taugwalder senior, za ním jeho syn a jako poslední Whymper. Obě skupiny byly zajištěny silným lanem, každá jedním. Protože ho však byl nedostatek, část mezi oběma silnými lany, spojující obě skupiny, byla nastavena tenčím. V záloze zůstalo lano náhradní – to měla být záchranná brzda. Sestup byl pomalý, protože všichni byli vyčerpaní z předcházejícího výstupu. Croz dokonce ukazoval Hadowovi, kam si má stoupnout, ale mladý Hadow sestup nezvládal. Než začalo klesání, měl prý Whymper upozornit na důležitost jištění obou skupin, ovšem údajně mu nikdo nevěnoval pozornost. Byla sice diskuze, ale všichni už byli unaveni a chtěli být co nejdříve dole. Nepozornost se projevila asi 10 minut po začátku sestupu. V ten
Michel Croz
Charles Hudson
Francis Douglas
Peter Taugwalde
Edward Whymper
Historie před soudem
97