0391702 by Knižní klub

Obsah Oheň – božstvo, sluha i pán ................................................................................................ 9 Pořádky pro hašení ........................................................................................................... 13 S ohněm žertů není ........................................................................................................... 20 Nedej jiskře ohněm býti .................................................................................................... 26 Po století míru .................................................................................................................. 32 Císařské patenty a následná nařízení ................................................................................ 41 Haste kozím mlékem ......................................................................................................... 48 Svatý Floriáne, ochraňuj nás! ........................................................................................... 52 Modlitba hasiče ................................................................................................................ 56 Mít dobře vymeteno .......................................................................................................... 57 Pražští pompiéři ................................................................................................................ 65 Brno, Plzeň, Budějovice .................................................................................................... 72 Zrození dobrovolných sborů .............................................................................................. 77 Prapor – nenahraditelný symbol ........................................................................................ 88 V jednotě je síla ................................................................................................................ 91 Sbory přibývají .................................................................................................................. 99 První periodika a česká hasičská literatura ..................................................................... 103 Česko-německé vyrovnávání ........................................................................................... 110 Bez techniky to nejde ...................................................................................................... 119 V továrnách, dolech a na železnici ................................................................................... 128 Počátky hasičského školství ............................................................................................ 136 Se znakem Království českého ......................................................................................... 139 Samostatná česká jednota .............................................................................................. 148 Ni zisk, ni slávu .............................................................................................................. 164 Cestou jistoty .................................................................................................................. 171

Na mezinárodní scéně ..................................................................................................... 183 Léta válečná .................................................................................................................... 185 Samaritáni ...................................................................................................................... 187 Ve svobodném státě ........................................................................................................ 199 Požární ochrana na Slovensku ........................................................................................ 207 První mrakodrap ............................................................................................................. 212 Protektorát Čechy a Morava ............................................................................................ 216 Poválečný vývoj ............................................................................................................... 220 Na přelomu tisíciletí ........................................................................................................ 238 Hasiči České republiky ................................................................................................... 244 Ochrana obyvatelstva ..................................................................................................... 270 Velká voda břehy nezná .................................................................................................. 279 Rozvoj vzdělávání ............................................................................................................ 284 Bílé Poličany ................................................................................................................... 287 Jánské Koupele .............................................................................................................. 291 Zámek v Přibyslavi .......................................................................................................... 293 Znovuobnovení činnosti HVP .......................................................................................... 301 Hasičský tisk .................................................................................................................. 305 Jedničky požárního sportu .............................................................................................. 308 Pozornost budoucnosti .................................................................................................... 322 Přehled organizací hasičů a jejich představitelů .............................................................. 333 Slovníček ........................................................................................................................ 336 Použitá odborná literatura .............................................................................................. 338 Epilog ............................................................................................................................. 348

OHEŇ – BOŽSTVO, SLUHA I PÁN

Oheň – božstvo, sluha i pán Naše planeta je jediné známé místo

stravy se mozek vyvinul do substan-

ve vesmíru, které má podmínky ke

ce, s pomocí které myslíme, dorozu-

vzniku ohně. Zprvu vznikal náhodně

míváme se a milujeme. Působením

a postupně začal ovlivňovat vývoj ži-

ohně člověk slil měď a cín v bronz

vota na zemi. Člověk přišel na to, že

a posléze vytavil železo, které zcela

při tření dřev rozžhavené piliny za-

změnilo další vývoj lidstva. Využíval

pálí troud a vznikne oheň. Tento

ohně téměř u všeho, co znamenalo

živel z nás dělá to, čím jsme. Teprve

pokrok. Někdy však jiskra přeskoči-

tepelně upravené maso podpořilo

la jinam, než měla, a vzplálo obydlí.

zdokonalení mozku. Díky nové formě

A tak se člověk musel nejnom učit s ohněm žít, využívat jeho dobro, ale i krotit jeho zlo. V dávných dobách platila všeobecná zásada – kdo před ohněm uteče, ten vyhraje. Proti živlu se člověk zprvu nedokázal bránit a ani neměl při svém kočovném způsobu života zájem chránit něco tak pomíjivého jako své dočasné obydlí. Navíc lze předpokládat, že při běsnícím ohni nepochybně propadl panice. Proto se spíše věnoval prevenci, což dokazuje existence tzv. kotlových ohnišť, která domácímu krbu vykazovala ohraničené místo. Většina požárů vznikala nejčastěji z neopatrnosti. Lehce si dokážeme představit, jak se vlivem větru jiskry z ohniště dostaly až do proschlé trávy a křovin. K lesním požárům docházelo velmi často. Dá se říci, že jsme se manipulovat s ohněm nikdy nenaučili a dopouštíme se stále stejných chyb jako naši předkové.

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

Bůh ohně Vulkánus podle Rubense

V „Pravěkých dějinách Čech“ se dočteme: „...oheň je první velký vynález člověka, jeden ze základních pro celý další rozvoj jeho kultury. Rozhodující nebylo samo poznání ohně v přírodě (rozníceného např. bleskem), ale získání schopnosti oheň rozdělat (křesáním, třením dřev) a udržet.“ Donedávna se předpokládalo, že člověk začal využívat oheň k výrobě nástrojů až v době před zhruba 25 000 lety. Archeolog Kyle Brown z Kapského Města v roce 2009 publikoval výsledky studia jedné lokality v jižní Africe staré 72 000 let. Sídliště obsahovalo kromě jiného i stopy po křemenné krustě, která sloužila jako žárový kámen. Když se krusta dostatečně zahřála, snadněji se lámala a umožňovala výrobu lépe tvarovaných čepelí a hrotů zbraní a dalších užitečných nástrojů. mácím pracím zodpovídala za udržování ohně i za jeho bezpečnost. Byla to nevyhnutelná nutnost pro samotnou existenci rodu. Otevřené ohniště v obydlí, od něhož se jako zdroje světla oddělily už v starší době kamenné kahany, začala nahrazovat pec. Sloužila nejen k úpravě pokrmů, ale byly tu i pece určené k výrobě keramiky a zpracování kovů. Při rituální povaze rané Bájný pták Fénix povstává z ohně a popela

metalurgie oheň získával posvátný charakter. Měl pro člověka nevysvětlitelné vlastnosti a byl důvodem úcty

V dávných dobách oheň tehdej-

k němu. Ostatně už při vzniku žáro-

ších domovů hlídaly ženy, strážkyně

vého pohřbívání v neolitu byla očist-

krbů. Jedna z žen věnujících se do-

ná úloha ohně posvátná.

OHEŇ – BOŽSTVO, SLUHA I PÁN

O přímém uctívání ohně na našem

světového

panteonu

bohů

území v pravěku nemáme spolehlivé

ohně patřil také čínský Lei-Kung

doklady. Žádná ze starých civilizací

Fluctus, japonský Ho-Masubi nebo

se však bez boha ohně neobešla.

Kagu-tsuchi, mezopotamský Entil,

Ptah, jeden z nejstarších egyptských

asyrský Isum Patera, keltský Cu-

bohů, představoval oheň nebeský

lann a sumersko-akkadský Marduk,

i pozemský. Řekové uctívali boha

perský Ahura Mazda a hinduistický

ohně Héfaista, symbolizovaného též

Agni. Na americkém kontinentu měli

svazkem plamenů. Římané si ho pře-

Aztékové svého boha ohně, který se

vzali coby Vulkána. Slované pak mě-

jmenoval Xiuhteotl (šijuteotl – šlech-

li pro něho jméno Svarog. Ale jako

tic ohně). U Inků to byl nejstarší

boha ohně uctívali také Svarožice

bůh – Huehueteotl.

neboli Radegasta. Věčný oheň na

Jakmile se oheň člověku vymkl

počest boha Peruna plál v jeho sva-

z ruky nebo byl způsoben bleskem,

tyních. Ohněm byla uctívána i bohy-

nadělal lidem nedozírné škody a nu-

ně Koleda a bůh Vid. Plameny plály

til je znovu k namáhavé práci při vý-

nejen před modlami, ale o všech

stavbě zničeného obydlí. Zabíjely

svátcích, zejména v den letního slu-

nejen plameny, ale i plynné zplodi-

novratu. Naši slovanští předkové

ny, které vznikaly při hoření. Člověk

uctívali oheň také v podobě bronzo-

brzy poznal, že oheň lze nejlépe ha-

vého draka s názvem Zirnitra (Zir –

sit vodou nebo zeminou. Oba pro-

zrní, úrodný; nitra – zářivý, ohnivý).

středky měl zpravidla po ruce a jako

Uctívání bohů

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

hasicí nářadí mu postačovala obyčejná nádo-

bylo, nám už římský historik neosvětlil. S jis-

ba nebo lopata.

totou můžeme jen tvrdit, že v domech bezpo-

Když lidé později budovali nákladnější oby-

chyby nechyběly nádoby na vodu, žebříky

dlí, přemýšleli o jejich lepším zabezpečení. Od

a pravděpodobně i háky určené ke stržení ho-

Plinia mladšího víme, že ho určitě už v dobách

řícího stavení.

římských měli. Avšak jaké zabezpečení to

POŘÁDKY PRO HAŠENÍ

Pořádky pro hašení

Ve středověku se svítilo pochodněmi

Stálá osídlení si vyžadovala nejen

V 10. století vznikala sídliště, kte-

pevné organizační a správní normy,

rá už neměla vyhraněný agrární ráz

ale také opatření související s vnější

a svým ekonomickým charakterem

a vnitřní bezpečností osad a měst.

představovala přechodný stupeň ke

V době vlády prvních Přemyslovců

středověkému městu. Vedle rolníků

naprostá většina obyvatel (přibližně

v nich žili kupci a řemeslníci. Rozší-

půl milionu lidí) na území Čech a Mo-

řením řemeslné výroby na začátku

ravy žila na venkově. Bydleli v do-

druhého tisíciletí práce s ohněm při-

mech o jedné velké místnosti, v níž

bývalo. Rozvíjela se domácká i odbor-

se topilo na zemi v prostém ohništi,

ná výroba keramiky, kovářství a sklář-

do něhož se stavěly hrnce. Přední

ství. Staří Slované byli v práci s kovy

velmožové dleli ve srubech rozděle-

vyhlášení svou velkou zručností. Kro-

ných na dvě části, z nichž jedna byla

mě železa pracovali tehdejší metalur-

téměř vyplněna velkým topeništěm.

gové i s barevnými kovy při výrobě

Zde se odehrávala všechna činnost.

šperků a předmětů sloužících k uspo-

Vytápění jediné místnosti se prakti-

kojování běžných potřeb.

kovalo i ve větších objektech. Napří-

Za stát jako takový a jeho ochra-

klad v prvních klášterech se mimo

nu zodpovídal kníže, který byl jeho

kuchyně topilo jen v tzv. ohřívár-

abstraktním

nách neboli kalefaktoriích, kde se

nost zajišťovala hradská správa. Ně-

řeholníci a kanovníci mohli v zimě

kteří badatelé dnes soudí, že princip

ohřát.

hradské správy byl poprvé zaveden

vlastníkem.

Bezpeč-

ve středočeské přemyslovské doméně již kolem roku 900. Poté, co se zde osvědčil, uplatnil jej zakladatel českého státu Boleslav I. v celé oblasti podrobené jeho svrchovanosti. Princip této správy spočíval v rozdělení země na hradské okrsky neboli kastelánie, v jejichž čele stál vždy správce – comes. Ten řídil práci dalších úředníků, pověřených výkonem dílčích funkcí soustavy. O majetek v obvodu kastelánie se staral tzv.

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

královský rychtář, který byl pověřen dohledem nad správou města. V jedenáctém století byly velice časté požáry kostelů, a to z rozličných příčin. Zejména od světla kostelního. Když vyhořelo asi čtyřicet kostelů, rozkázal v roce 1056 kníže Spytihněv II., aby v božích stáncích bděli určení hlídači. Bylo to bezpochyby účinné opatření. Ohni pak Prostý lid získával světlo loučemi

podléhaly pouze ty kostely, které nebyly střeženy.

villicus. Ten měl k jeho zabezpečení k dispozici biřice a strážce.

Rychlejší hospodářský vývoj nastal ve 12. století, zejména pak

V Praze už v 11. a především ve

v jeho druhé polovině. Vznikala síť

12. století měly některé z osad sta-

hradů, řada pohraničních opevnění

bilnější charakter se stanovenými

chránících zemské brány a menší

řády, které řešily bezpečnost. Proká-

hrádky a tvrze uvnitř země. Na hra-

zaný je například právní řád osady

dech a tvrzích se o bezpečnost stara-

německých kupců, která se nachá-

li jejich majitelé, kteří měli k dispo-

zela v oblasti mezi dnešním praž-

zici své služebníky, tedy poddané,

ským náměstím Republiky a Těšno-

docházející na hrad, aby několik

vem kolem kostela sv. Petra Na

týdnů v roce vykonávali různé služ-

Poříčí. V letech 1232 až 1234 se roz-

by. Zodpovědnost za držený majetek

tříštěné pražské osady spojily v ce-

a poddané byla dána například Iura

lek s jedinou správou a lze předpo-

Conradi – Statuta Konráda Oty

kládat, že některý z dosavadních

z roku 1189, stvrzená Přemyslem

osadních řádů získal obecnější plat-

Otakarem I. v roce 1222. Toto práv-

nost. Řád pražského města určoval

nické dílo bylo ve své době zcela oje-

V kostelech se ke svícení používaly svíčky

POŘÁDKY PRO HAŠENÍ

Interiér jednoho z nejstarších hradů – Chebu

dinělé a bylo známkou neobvyklé

cházet požárům opatrným zacháze-

pokrokovosti někdejšího znojemské-

ním s ohněm.

ho knížete.

Města však byla bohužel stavěna

Od poloviny 12. století sílil osidlo-

po tzv. franckém vzoru. Pro snazší

vací ruch a během první poloviny

hájení před nepřítelem byla stěsná-

13. století začala v českých zemích

na do malého prostoru uvnitř hra-

vznikat středověká města. Jejich zá-

deb s úzkými uličkami. Ke krytí sta-

sadní společenský význam spočíval

vení se používala sláma, v lepších

v tom, že měla dána kolektivní práva

případech dřevěný šindel. Požáry pak

a povinnosti, týkající se společné

byly pro takové město zhoubou.

vnější i vnitřní ochrany. Povinnost-

Za výstavbu měst zodpovídal loká-

mi se měšťan přizpůsoboval potře-

tor, který vybíral místo pro založení

bám všeho obyvatelstva. Měšťanům

města a schvaloval plány. Zpravidla

a jejich čeládce bylo uloženo před-

pak přebíral funkci fojta nebo rych-

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

táře. Lokátoři pocházeli z různých společenských vrstev. Hlavní roli při jejich výběru hrála zkušenost a organizační schopnosti. Prvním takovým českým lokátorem byl Dětřich, kterého moravský markrabě Vladislav Jindřich roku 1213 pověřil založením města Uničova, první obce v králov-

Rekonstrukce kachlových kamen na hradě

ství, která získala nejen městská privilegia, ale také povinnosti. Některé prameny udávají, že prvním městem v českých zemích se stal ve stejném roce Bruntál. Prvenství na území dnešní České republiky však oficiálně náleží tehdy německému Chebu, který práva civitas získal v roce 1197. V domech i hospodářských staveních se ukládalo seno, sláma, len, dříví a další hořlavý materiál. Přitom

určité normy byly stanoveny i pro

se svítilo otevřeným ohněm. To vše si

zacházení s ohněm a pro hašení po-

vyžadovalo zvláštní pravidla. Napří-

žárů.

klad v roce 1243 v privilegiu Václa-

Pokynem k záchranářské činnosti

va I. pro město Brno se pamatovalo

při vzniku požáru bylo zvolání „Ne-

mimo jiné na bezpečnost při výkonu

stojte!“, které všechny vyzývalo při-

řemesel.

spěchat pomoci nebo zabránit ať už

V počátcích městského života řídil

zločinu, nebo jinému neštěstí.

správu a soudnictví královský rych-

První konkrétní zákon týkající se

tář se svými pomocníky. Ve většině

požární ochrany byl vydán 8. června

městských sídlišť ve druhé polovině

1278 za vlády Přemysla Otakara II.

13. století začal respektovat měst-

Ukládal přísné tresty těm, kteří vy-

skou radu – poradní orgán, který si

volávali a podněcovali rvačky při po-

měšťané volili z vlastních řad. Rych-

žárech. Píše se v něm také, že „kdo

tář měl určité pravomoci a spolu s tzv.

by v žhářství byl přistižen, ohněm

staršími sousedy měl mimo jiné za

aby zahynul“. Do historie vešel také

úkol řídit likvidace požárů.

výrok krále železného a zlatého z té-

Klíčový význam právních předpisů regulujících vzájemný vztah obyva-

hož roku – „Kdo hasí hořící sousedův dům, chrání tím sám sebe“.

tel města byl zdůrazněn už v prvních

Ve 14. století nahradily hradskou

městských výsadách a kodifikacích

správu kraje, tehdy jich bylo v Če-

městského práva. Je přirozené, že

chách dvanáct, v jejichž čele stáli tzv.

POŘÁDKY PRO HAŠENÍ

Středověká tradice pálení knih

První řády proti ohni u nás měla Praha

poprávcové, kteří měli ve své kompe-

povinnosti občanům i jednotlivým

tenci mimo jiné i bezpečnost.

cechům. Z dalších nedatovaných

Velké požáry středověkých měst

statutů města Prahy z té doby lze

vedly k tomu, aby byla vydávána

uvést spisy „Oznamování požáru“

nařízení, jak jim předcházet a jak je

(Anziege der Branddrohung) a „Krá-

likvidovat. Příkladem toho je nej-

dež při požáru“ (Diebstahl während

starší pražský statut „O ohni“ (vy-

des Brandes).

dán byl pod názvem „De Igne“) ze za-

Povinností každého občana bylo

čátku 14. století. Ukládaly se v něm

chránit svůj domácí nebo pracovní

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

oheň. Každé řemeslo mělo mít k dis-

pro rychtáře a konšely kontrolovat

pozici háky na boření hořících domů.

komíny a topeniště. Sušení sena

Při zdolávání požárů museli pomá-

a lnu a uskladnění hořlavin ve svět-

hat i kupci. K požáru se nesmělo se

nicích se zapovídalo. Za přestupky

zbraní. Povozníci měli za úkol vozit

a vyhrožování ohněm byly stanoveny

k ohňům vodu a kdo by se z nich to-

vysoké majetkové až hrdelní tresty.

mu bránil, tomu byl vůz i koně zre-

V době raného novověku se změ-

kvírováni a sám byl vyhnán z města.

nilo myšlení lidí téměř ve všech stě-

V nejstarším pražském statutu se

žejních oblastech společenského ži-

píše, že při vzniku požáru byli všich-

vota a požární řády se začaly stávat

ni občané povinni pomáhat při ha-

jeho neodmyslitelnou součástí.

šení, které řídili představení měst.

V 15. století vydal těšínský kníže

„Všichni šmejdíři mají k ohni přijíti

Boleslav z Hlohova „Požární řád“,

a tam věrně pomáhati, kdyby někte-

který se však údajně u jeho podda-

rý z nich tak učiniti obmeškal, má se mu veškeré zboží vzíti a z města vypověděti a nikdy více nesmí se vrátiti.“ Služebnictvo, které zapálilo dům svého pána, mělo být v tomto ohni ihned upáleno. V roce 1350 vyšel latinsky psaný hasební řád, podle kterého například měli povinnost hašení majitelé lázní s čeledí a vědry. Dne 29. září 1356 přijala po velkém požáru Veselé čtvrti v Brně městská rada svůj první požární řád. Cechy a městský pomocný personál měl při likvidaci požáru přesně určené úkoly stejně jako potřebná vybavení. Nejstarší známé protipožární instrukce pro Český Krumlov jsou zapsány v řádu Jana z Rožmberka z 26. dubna 1388. Dne 24. července 1443 je potvrdil Oldřich z Rožmberka. Pamatovalo se zde i na prevenci. Velký význam mělo střežení hlídkami z hlásných věží a ponocnými. V nařízeních se udávala povinnost

Dobytí Nových Hradů husity

POŘÁDKY PRO HAŠENÍ

ných nesetkal s pochopením. Z téže doby je

šenosti z roku 1467, kdy v době konfliktu

podobné opatření města Náchoda, které mimo

s Jiřím z Poděbrad vyhořela hradecká čtvrť

jiné stanovilo, že „... od koho by oheň vyšel,

Nežárka, která byla několikrát postižena po-

aby do radnice byl obeslán, a statkem svým

žárem už v době husitských válek. Po požáru

aby propadl pánu“.

v panském domě Klášteříčku v roce 1556 byl

Jednou z nejstarších požárních listin je „Po-

platný hasičský řád městskými radními dopl-

řádek pro hašení pro zámek i město“, který

něn povinnostmi pro podruhy a ustanovil oso-

vydal Jindřich IV. z Hradce roku 1494 v Jin-

by, které měly v domech dohlížet na bezpeč-

dřichově Hradci. Patrně vycházel z vlastní zku-

nost.

PRAŽŠTÍ POMPIÉŘI

Pražští pompiéři Pražská řádná hasičská záloha působila v období od listopadu do dubna vždy od páté hodiny odpolední až do šesti hodin ráno a v květnu až říjnu pak od osmé večer do roz-

Logo HZS hlavního města Prahy

břesku. Tyto skupiny z řad tovaryšů byly z různých cechů, převážně to ale byli kováři, zámečníci a zvonaři, tedy řemeslníci znalí práce s ohněm. Byl zpracován plán jejich výcviku a veleli jim komisaři. Na ně dozírali magistrátní úředníci. Hasičská záloha sídlila ve dvou místnostech staroměstského Obecního domu. Záloha spolu s komisařem čítala vždy nejméně devět mužů. Vrchní velení zálohy přináleželo c. k. gubernálnímu radovi. Podle požárního řádu z roku 1826

Pamětní medaile

se mělo k požáru okamžitě dostavit celkem 484 mužů a továrny měly k blízkým požárům posílat čtvrtinu dělníků. Ředitelem hasebních prací byl pověřen purkmistr města Prahy, případně jeho náměstek nebo městský hejtman. O prvních náznacích utváření samo-

V roce 1828 vznikl návrh na zříze-

statných hasičských sborů jejich

ní pražského hasičského sboru, kte-

postupným vydělováním lze hovořit

rý měl mít několik stanic. Předběhl

po roce 1820, kdy pražský magistrát

však svou dobu a nebyl realizován.

zřídil zvláštní stálou požární pohoto-

Z nařízení vyššího úřadu se měl

vost (Feuerreservewache), která byla

už v roce 1844 projednat hasební řád

předchůdcem pozdějších hasičských

pro město Karlín z iniciativy kominic-

strážnic.

kého mistra Eduarda Demartiniho.

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

Jedna z prvních stříkaček

Ke schválení obecním zastupitel-

nedošlo. Dne 30. října 1848 byl sbor

stvem však došlo až v roce 1851

pompiérů rozpuštěn.

a o sedm let později byl zřízen dobro-

Nebezpečí požárů však neustále

volný ochranný sbor (1858). Předse-

stoupalo a v hlavním městě králov-

dou se stal městský radní a stavitel

ství vyvstala naléhavá potřeba vy-

Václav Muzika.

tvořit k hašení požárů sbor profesio-

V roce 1847 byl připravován projekt převzetí dobrovolné služby v požárních

zálohách

nálů. Pro pražské hasiče se významným

uniformovanou

datem stal 23. březen 1853. Toto da-

pěší občanskou gardou. Dne 16.

tum se považuje za datum vzniku

března 1848 byla založena akade-

profesionálních pražských hasičů.

mická nebo též studentská ozbroje-

V té době však už v podstatě budou-

ná legie, které byla svěřena rovněž

cí sbor jako takový existoval. Vstou-

hasičská služba. Do konce března

pil jen oficiálně do života města.

už čítala asi 2 360 členů z řad stu-

Jeho veliteli Aloisu Pastovi pražský

dentstva i profesorského sboru a dě-

magistrát nařídil, aby vycvičil osm

lila se na čtyři kohorty. Z gard se

mužů k obsluze stříkačky a ostatní

23. března 1848 vyčlenil Pompiers

připravil

Corps pod vedením nadporučíka Bí-

Všichni však nadále zůstávali v pů-

lého, kontrolora stavebního úřadu.

vodních funkcích metařů.

jako

jejich

pomocníky.

V dubnu magistrát doporučil zříze-

Pasta byl vycvičen na útraty

ní zvláštní strážnice, ale k tomu už

pražské obce u hasičského sboru

PRAŽŠTÍ POMPIÉŘI

hasičů prakticky prováděl už od roku 1851 (viz zápis ze slavnostní schůze bývalých členů sboru Král. hl. m. Prahy z roku 1873). Dne 16. srpna 1853 magistrát zaregistroval dvacet osm metařů hasičů coby zaměstnanců obce. V listopadu 1853 byl jmenován hasebním mistrem (velitelem) Václav Soukup. V roce 1854 byly zrušeny požární zálohy a profesionální sbor byl rozšířen na šedesát osm mužů, z toho šest vrchních hasičů, čtyřiadvacet obsluh stříkaček a osmaatřicet hasičů. Pro ně už byl dvůr v Letenské ulici malý, a tak vznikla první pobočná stanice na Starém Městě. Od roku 1855 měl hasební mistr dvojí podřízenost. Spadal pod přednostu hospodářského úřadu magistrátu, tzv. ředitele hašení, a oba pak podléhali policejnímu řediteli. V roce 1857 převzal po zkušenos-

Výcvik pražských hasičů

tech v Itálii a Francii funkci velitele Josef Lammer (velel do roku 1881, kdy byl po požáru Národního divadla penzionován) a do funkce cvičitele byl ustanoven Antonín Tůma. Právě on přivedl pražský sbor na vy-

Josef Lammer

soký stupeň připravenosti. U pražských hasičů byl zaveden organizovaný výcvik a také uniforma, kterou tvořila plechová přilba, zelený vojenský kabát a šedé kalhoty. První „Služební řád“ vydal pražský magistrát 28. června 1857. V čele stál vrchní hasič, dále cvičitel (exev Berlíně, „aby se tam hasičství vyu-

ciermeister), dva vrchní hasiči I. tří-

čil a sbor v Praze dle vzoru berlínské-

dy a šest vrchních hasičů II. třídy.

ho zorganizoval“. Výcvik pražských

Velení bylo německé a mzda pro

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

na Starém Městě, kde setrval do roku 1926. Pražští hasiči byli zbaveni povinnosti zametání ulic a v roce 1866 byli vůbec vyjmuti i z dohledu nad zametáním a sboru byl dán vojenský řád. Materiálnímu zajištění sboru paradoxně pomohl požár Národního divadla. Byl vybaven dalšími parními stříkačkami, výsuvným žebříkem a dalším nářadím. V roce 1886 se pak pražští profesionální hasiči představili veřejnosti prvním velkým veřejným cvičením na Staroměstském náměstí za přítomnosti císaře Františka Josefa I. Od roku 1872 se u pražských hasičů velelo česky. O odborné hasičské názvosloví se zasloužil dr. Miroslav Tyrš. Toho roku byla registroPrvní zázemí pražských hasičů ve staroměstském Obecním dvoře

vána první oběť hasiče z povolání při zásahu. Při zřícení stavby banky Slavia zahnul hasič Budějický.

cvičitele byla 50 kr. (krejcarů), pro

V roce 1879 měl sbor k dispozici

vrchní hasiče po 40 a 36 kr. a pro

i telegraf. První dálkové spojení s ha-

hasiče 24 a 27 kr. denně.

siči se uskutečnilo pomocí telegra-

Nejen pro pražské profesionální a dobrovolné hasiče vydal Alois Pasta v roce 1860 rukověť „O požárech a hašení ohně“ o 122 stranách. Do předmluvy mimo jiné napsal: „Vynasnažím se dokázati, že každá obec může sobě nejen své hasící přípravy co nejvýborněji zříditi, ale i hasičstvo založiti a to buď dobrovolnou neplacenou službou obecních příslušníků anebo lidmi placenými.“ V roce 1864 byli hasiči podřízeni hospodářskému úřadu a sbor byl přesunut do kasáren v Obecním dvoře

Požár Národního divadla

PRAŽŠTÍ POMPIÉŘI

výzbroje a výstroje a na tu dobu poměrně dobře i otázku sociální. V případné pracovní neschopnosti byla zajištěna pro hasiče lehká práce a finančně byly zajištěny i vdovy a sirotci.

František Vejdělek

Na přelomu 19. a 20. století bylo v Praze 138 profesionálních hasičů (Vídeň jich měla 373) sloužících v osmi stanicích. Jejich využití bylo takové, že například za rok 1889 měli 252 výjezdů, kterých se účastnilo 27 025 mužů. Placeni však byli fických tratí s Morseovými přístroji

málo. Například město Brémy, o po-

a dále pomocí zvonkových požárních

lovinu menší než Praha, vydávalo na

hlásičů. Propojeny byly Malá Stra-

hasičství o 10 000 zlatých více než

na, Staré a Nové Město a tři místa

naše hlavní město. Kodaň dávala

pražských dodavatelů vody.

na požární bezpečnost dvakrát více

nejvýznamnějším

a Gdaňsk dokonce třikrát více. Pla-

osobnostem sboru patřil cvičitel An-

ty pražských hasičů I. třídy byly

tonín Tůma, vrchní hasič Václav Kohl

310 zlatých, kdežto v jiných evrop-

a hasič I. třídy Josef Kovář.

ských městech (Brusel, Vídeň, Ham-

Prapor nejstaršího dosud činného pražského dobrovolného hasičského sboru

tehdejším

V letech 1894 až 1916 byl ředite-

burk) 420–1 060 zlatých.

lem pražského hasičského sboru

Praha měla také svou mnohdy opo-

František Vejdělek. Od roku 1897

míjenou historii dobrovolných hasi-

byl hasičský sbor samostatný, říze-

čů. Mimo již vzpomenutý dobrovolný

ný pouze dozorčí radou, která řeši-

ochranný sbor v Karlíně v roce 1858

la i otázky finanční, problematiku

byl v roce 1857 v Praze založen „Sbor ochraňovací při požáru a podobných nehodách“. Svou činnost však ve větším měřítku rozvinul až pod vedením c. k. dvorního rady Marze v roce 1872 pod názvem „Dobrovolný sbor ochraňovací pro Prahu, Smíchov, Karlín a Vyšehrad“ v počtu devadesáti šesti členů. Byli označeni bílou stužkou s odznakem s písmeny R. C. a červenou a bílou kokardou na zeleném klobouku. Takto rozlišeni od civilistů měli přístup k požáru

Josef Nitra / POMPIÉŘI, POŽÁRNÍCI, HASIČI

a účinně pomáhali hasičskému sboru a policii. Tento dobrovolný sbor však s největší pravděpodobností neměl žádnou kontinuitu. V roce 1870 byl založen sbor ve Vršovicích a Záběhlicích. Jako třetí sbor na dnešním území Prahy byl 15. července 1871 založen sbor dobrovolných hasičů v Braníku, který je jako jediný z prvních pražských sborů doposud činný. Poté následoval Smíchov, Karlín a Vinohrady. Co se počtů členů týká, tak například v roce 1883 měl dobrovolný sbor

1891 drželi nepřetržitou službu v po-

SDH Braník

čtu třinácti mužů.

v Karlíně sto třicet členů, smíchov-

V devadesátých letech vyvíjel ak-

ský dvacet sedm a vinohradský še-

tivní činnost také Sbor bývalých ha-

desát tři.

sičů Královského hlavního města Prahy, který měl 6. ledna 1895 devadesát osm činných, dvacet přispívajících a tři čestné členy. Starostou byl J. Kocourek, kterého vystřídal Antonín Richter. Dobrovolní hasiči byli organizováni v Župě Praha. Ta vznikla v roce 1874 sloučením organizačního vedení hasičů z několika pražských dobrovolných sborů. Do roku 1879 již župa soustřeďovala devatenáct sbo-

Zakladatel pražských hasičských sborů Hugo Demartini

Pražské sbory měly hned několik vynikajících velitelů jako karlínského Huga Demartiniho nebo velitele sboru na Královských Vinohradech Viléma Fialu. Příslušníci sborů zabezpečovali různé služby. Například na Zemské jubilejní výstavě v roce

Braničtí hasiči pokračují v stopadesatileté tradici

PRAŽŠTÍ POMPIÉŘI

rů dobrovolných hasičů z Prahy. Jejich počet se dále rozrůstal, takže v roce 1891 jich bylo dvacet šest a na přelomu století v roce 1901 již celkem čtyřicet. Dne 7. července 1926 skončila v Praze éra koňských potahů a úspěšně pokračovala motorizace. Vznikla centrální stanice. Právě tohoto dne se hasiči nastěhovali do bývalého Obecního dvora v dnešní Sokolské ulici a ředitelství pražského sboru je právem označené jako číslo 1 dodnes. Sbor měl tři výjezdová družstva, operační středisko města, vedení prevence, personalisty, techniky a vyšetřovatele požárů.