Copyright © Brooke McAlary, 2017 Poprvé vydáno jako SLOW v Austrálii v roce 2017 nakladatelstvím Allen & Unwin. All rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage and retrieval system, without prior permission in writing from the publisher. Internal design and illustrations by Astred Hicks, Design Cherry
Z anglického originálu přeložil Pavel Peléšek Odpovědná redakce Kateřina Svobodová Obálka Veronika Cágová Sazba René Senko Technická redakce Petr Kovář Tisk a knihařské zpracování Tisk Centrum, s. r. o, Moravany u Brna Jako svou 2918. publikaci vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o.
Škárova 16, 612 00 Brno tel.: +420 515 919 580 e-mail: jota@jota.cz www.jota.cz V Brně roku 2020 Vydání první Počet stran 264
ISBN 978-80-7565-714-5
POMALU
Úvo d 9
1 Za č n ě te otá z kou proč 24
2 Ge n e rá l n í úklid 50
3 Mé n ě m a jetku 94
4 Vš í m a vost (m i ndfulness) 124
5 Od p o j te s e, a byste se znovu připojili 162
6 Ch a ta v h orách 196
7 Po hy b l i vá rovnováha 220
8 Um ě n í couvat 248
Ka m te ď? 256
Po d ě kování 264
Vážení manželé Novákovi, ráda bych vás informovala, že z našeho závodu odstupuji. Zjistila jsem, že dlouhodobá snaha udržet s vámi krok nesvědčí mému zdraví, stavu mého konta, sebevědomí a schopnosti cítit se spokojená. Tuto cenu už nadále nejsem ochotná platit. Jsem unavená, frustrovaná a zahořklá. Teď už chci jen prosté věci. Polehávat na trávě a pozorovat mraky. Jen tak se projet na pláž. Prosedět večer u táboráku na zahradě. Radovat se z probuzení života v zasazeném semínku.
P omalu
V životě jsme měli plno všeho, po čem jsme dosud toužili. A já jsem byla naprosto na dně. Ano, měli jsme plno všeho. Plno věcí. Dvojitou garáž plnou až po strop, takže se do ní žádné auto nikdy nevešlo. Skříně plné oblečení, které jsem nesnášela (a nikdy nic pořádného na sebe!). Police přecpané tolika hračkami, že by zabavily celou školku. Ale v životě jsme měli i plno jiných věcí: dluhů, nervů a stresu. Život byl hektický a uspěchaný. Plný plánů a závazků, bez smysluplných vztahů a bez spokojenosti. Místo toho, abychom se zamysleli nad svými prioritami nebo zdrojem naší nespokojenosti, nabrali jsme si ještě více práce. Přidali víc položek na nákupní seznam, na seznam povinností a cílů. Kupovali jsme čím dál víc věcí, na které jsme neměli. Kopali jsme si pod sebou hlubší a hlubší jámu, jen aby na tom náhodou Novákovi od vedle nebyli lépe, a vůbec jsme si neuvědomili, že se z nás stávají zrovna takoví Novákovi. Když se narodilo naše druhé dítě, diagnostikovali mi těžkou poporodní depresi. I v nejlepším jsem fungovala sotva jako robot: věcně, chladně, bez jakýchkoliv emocí. V nejhorším to byla noční můra, byla jsem vzteklá, zahořklá, smutná, protivná, a dokonce jsem pomýšlela na sebevraždu. Pamatuji si, jak jsem seděla u své psycholožky a vyprávěla jí, co se mi včera přihodilo a jak mě přepadla úzkost pokaždé, když jsem přestala něco dělat. Tehdy se na mě podívala a řekla: „Nenapadlo vás někdy toho prostě dělat míň? Co takhle trochu zpomalit?“
10
ú vod
Dělat toho míň? Zpomalit? To myslí vážně? Míň je dobré pro slabochy, pomaleji je pro padavky a nudné patrony. Průměrné! Chabé! Obyčejné! To já, prosím pěkně, nejsem, abyste věděli, a skoro mě i urazilo, že si to o mně myslí. Ale ta myšlenka ve mně zakořenila. Pár dní to trvalo, ale jednoho dne, když jsem si zoufala nad množstvím věcí, které musím udělat, být a mít, jsem si to konečně připustila jako možnost. Dělat míň? Zpomalit? Tak dobře. Možná. Ale jak? Přirozeně jsem se nejprve obrátila na Google a našla blog Lea Babauty Zen Habits – Zenové návyky. Tam jsem se dočetla o muži, který převrátil svůj život úplně naruby tím, že si vybíral méně. Tvrdil, že když se zbavil všeho nadbytečného, co jeho osmičlenná rodina za ty roky nashromáždila, výrazně se mu zlepšilo zdraví, cítil se šťastnější, dařilo se mu lépe v práci, doma, v rodičovských povinnostech, v hospodaření s financemi i v sebevědomí. Byl to přesvědčený obhájce života s málem a nebyl v tom sám. Našla jsem další stránky, kde doslova miliony lidí tvrdily totéž, říkaly ne, dělaly méně a vlastnily méně. Někteří dokonce říkali, že tento život s málem věcí, málem stresu, málem povinností a málem tlaku ve skutečnosti vlastně znamená, že mají víc: víc času, energie, svobody, radosti, zapojení, smysluplnějších vztahů i zdraví. Když jsem pozdě večer seděla ve své zaneřáděné pracovně jen při modrém světle monitoru, moje rodina spala ve vedlejší místnosti a vedle mě mi stydla káva, došlo mi, že bych ráda byla jednou z nich. Chtěla jsem najít plnější život na druhé straně mála.
11
P omalu
Celý následující rok jsme s manželem Benem uklízeli s takovým zápalem, s jakým jsme dřív nakupovali. Seznam věcí, které jsme ten rok z domu vyklidili, měl přes 20 tisíc položek (ano, zapisovala jsem si je) a v následujících letech jich ještě mnoho tisíc přibylo. (Přestala jsem je sledovat, protože se z toho stávala nová posedlost věcmi, i když odlišná.) Postupně jsme zavedli i další změny a díky tomu, že jsme se učili říkat ne, dělat méně a odpočívat, jsme znovu měli o víkendech čas. Zkrotili jsme bezmyšlenkovité utrácení tím, že jsme porovnávali to, co chceme a co skutečně potřebujeme. Začali jsme přehodnocovat význam spokojeného života a vytvářet si dlouhodobé plány na podnikání a bytí vlastním pánem. Vděk a život v přítomnosti nám pomohly znovuobjevit spokojenost. A postupem času jsme si uvědomili, že nechceme, aby z nás byli Novákovi. A že je vlastně nemáme nijak zvlášť rádi. Takže ne, děkujeme. A i když ještě nejsme dokonalí a pořád se učíme, nikdy jsme nebyli spokojenější. Zbavili jsme se tím mnoha věcí, stresu, úzkosti a nespokojenosti. Na oplátku jsme získali spoustu času, místa, zábavy a kreativity. Těšíme se lepšímu zdraví, vztahům, spánku i dobrodružstvím. Pracujeme na volné noze, což s sebou sice přináší jisté nevýhody, ale výhodou je větší flexibilita, svoboda, více času a větší chuť k práci. Abyste si nemysleli, že se tu jen naparujeme, mějte na paměti toto: ulehčilo nám zpomalení a zjednodušení život? Ani ne. A rozhodně ne ze začátku. Náš život je možná prostší, ale ne snazší. Určitě nám ale pomohlo ujasnit si, co je nejdůležitější.
12
P omalu
Aspoň jsme si teď většinu času jistí, že věnujeme důležitým věcem tolik pozornosti, lásky, času a prostoru, kolik si zaslouží. A také vidíme, že ty nejdůležitější věci vlastně ani věcmi nejsou. Každý týden mi přijde několik e-mailů s dotazem, jak se nám podařilo dosáhnout tak hodnotného života. Jak se zdá, mnoho z vás čelí stejným problémům, jakým jsme já a můj muž čelili před šesti lety. A věřte mi, že to chápu. Naše domy se rozrůstají a na předměstích se množí samoobslužné sklady, což nám umožňuje hromadit víc a víc majetku, zlepšit si postavení, účastnit se více událostí a získat obdiv, internetovou slávu a peníze. Každý den nám chodí letáky a katalogy, e-shopy nestíhají plnit objednávky posílané dnem i nocí. Problémy řešíme nakupováním místo hledáním pomoci. Sociální sítě nám nutí nové oblečení, životní styly, obchodní nabídky a zdravotní trendy. Reklamy nás bombardují novými trháky a my se z toho cítíme tak nedokonalí, že nakonec podlehneme a nakoupíme, jen abychom zapadli. Abych parafrázovala amerického herce Willa Rogerse, kupujeme věci, které si nemůžeme dovolit, abychom zapůsobili na lidi, které nemáme rádi. A tak to je každý den. Plníme si kalendáře srazy a večírky, lekcemi a kurzy. Stěžujeme si, že nemáme čas, ale upisujeme se k dalším závazkům. To všechno děláme proto, že tak nějak věříme, že nás to udělá šťastnými. Že pokud najdeme tu správnou kombinaci majetku a postavení, tak dokonale zaplní tu nespokojenou prázdnotu v našem životě. Ale jsme z toho jen víc a víc ve stresu.
14
ú vod
Jsme zaplaveni každodenním nekončícím přívalem informací. Bereme si půjčky. Máme tak velké domy, že je nejsme schopní sami udržovat. Snídáme a večeříme v autě. Víkendy máme obsazené na celé týdny dopředu. Už jsme zapomněli, co znamená mít méně. Méně věcí, méně stresu, méně očekávání, méně povinností, méně rolí, které máme v životě hrát, a méně toho, co musíme někomu dokazovat. Jsme naprosto propojeni a úplně odpojeni zároveň. Na internetu se bavíme s kdejakým cizincem, ale ani nepozdravíme vlastní sousedy. Kdykoli mám možnost se s někým bavit o tom, jak vytvořit pomalejší život s málem, následuje pokaždé ta stejná reakce: poklesnutá ramena a povzdechnutí si „to přesně teď potřebuji“. Obvykle pak také dodávají otázku: „Ale jak?“ V téhle knize najdete vysvětlení, proč je pomalejší život spokojenější, a také praktický návod, jak toho dosáhnout. Je mi jasné, jak náročná je touha po jednoduchosti a pozvolném tempu, když je realita kolem vás hlavně o plných kredencích, obsazených víkendech a zaplněném kalendáři. A také vím, jak náročné je přejít od teorie k praxi, když vám nikdo neradí. Tady pak přichází na řadu pomalejší život.
CO J E POMALEJŠÍ ŽIVOT ? Za uplynulé dva roky jsem na svém podcastu The Slow Home – Pomalý domov – měla více než sto hostů s různými názory na to, co znamená žít pomaleji. Stěhování na venkov, život ve městě, malé domy, ohleduplná spotřeba, udržitelnost, pomalé jídlo atd.
15
Tato kniha je o tom, jak se právě vy můžete rozhodnout zpomalit. Jak vystoupit z nezastavitelného kolotoče chtění, nákupů, dalšího chtění a zlepšování. Přestaňte se srovnávat. Přestaňte přecpávat víkendy tolika povinnostmi, že by se jimi naplnil celý měsíc. Nežijte jen podle trendů. Našlapujte zlehka. Vytvořte si domov a život, které budou prostší, pomalejší, a hlavně vám budou vyhovovat.
ú vod
Neexistuje jediný správný způsob, jak vypadá pomalý život, ani neexistuje jediný správný způsob, jak takový pomalejší, prostší život žít. Spisovatelka a vyznavačka pomalého života Erin Loechnerová mi řekla, že její představa spočívá v tom starat se více a starat se méně, neboli roztřídit věci na ty, které za to stojí, a kterých se naopak může vzdát. Od té doby, co začala žít pomaleji a pozorněji, se více stará o to, aby měla čas na své přátele, a méně o prach pod gaučem. Jinými slovy pomalý život není o tom, co máte za dům a jaké nosíte oblečení, ani nemusíte nutně péct chleba a pěstovat vlastní zeleninu. I když by bylo pochopitelné, kdybyste po chvilce prohlížení hashtagu #slowliving – pomalý život – nabyli dojmu, že vás nečeká nic jiného než procházky po lese v oblečení v sepraných neutrálních barvách, dřevěná podlaha, vybílené zdi, vkusně patinované sporáky, kuchyně plné překrásně vyzrálých prkýnek na krájení, umělecky ozdobených latté a polehávání v naškrobených peřinách za deštivých dní. Ale teď vážně, myslím si, že Erin na to přišla. Pomalý život je prapodivná směs připravenosti a ochoty se něčeho vzdát, starat se více a méně, říkat ano a ne, žít v přítomnosti a odcházet, dělat to, co je důležité, a vykašlat se na to, co není. Je to život s nohama pevně na zemi, ale přesto svobodný. Těžký i lehký, organizovaný i flexibilní, složitý a prostý.
17