QUO VADIS? Učit, nebo vzdělávat?
7
PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE
Možná cítíte rozdíl v podtitulku mé nové knížky. Pokud ne, zkuste navštívit třídu, kde se děti vzdělávají, nenudí a těší se do školy. Proč to nejde všude? Pojďme se pokusit shrnout problémy v této oblasti a zkusit hledat cestu ven. Co je na způsobu vzdělávání v české kotlině tak problematické? Pokusím se pár věcí popsat, zatím bez ohledu na důležitost. Současné neutěšené situaci vzdorují ti učitelé, kteří berou svoji práci nikoli jako povolání, ale jako poslání. Díky za ně, naštěstí jich přibývá a budují zatím roztříštěné, ale přece jen „ostrůvky pozitivní deviace“. Navštívil jsem řadu podobných škol v Královéhradeckém kraji, v Praze a jinde. Základní škola ve Vrchlabí vychovává olympioniky, z nich řada získala světové tituly nebo medaile na olympiádě. Také učí matematiku jinak. Přál bych vám vidět kroužek nadšených páťáků s jejich stejně nadšenou učitelkou sedících na zemi s vypůjčenými notebooky, jak hledají odpovědi a řeší zadání podle připraveného scénáře. Pracují v týmu s rozdělenými rolemi a nepoznáte, kdo pochází z jakého prostředí nebo kdo je „bystřejší“. Podobné obrázky jsem viděl na učňáku a průmyslovce v Rychnově nebo na základní škole v Praze v Čakovicích. Bohužel ve většině případů stále převažuje model „bulimického“ vzdělávání. Učitel/ka přesune obsah na žáka a ten/ta se jej u zkoušky zbaví a zapomene. Abych nemusel dále všude pro genderovou vyváženost citovat oba rody, dovolte mi prohlásit, že použitím mužského rodu míním obě pohlaví bez ohledu na to, že ve školství pracuje převážně to hezčí. S politováním musím konstatovat, že stále ještě existují učitelé, pro které model vzdělávání opírající se o rigidní osnovy je jednodušší a žádoucí. Může to být tolik diskutovaným „stavem vyhoření“ u učitelů s delší praxí. Pro některé pedagogy se stává hledání světla v tunelu bezvýchodným. Vzdělávací proces je zatím více méně jednosměrný, orientovaný více na učitele než na žáka a snaží se narazit jeden model na všechny. Don
9
PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE Tapscott, autor dvou knížek o digitální ekonomice a digitálním kapitálu, o něm prohlašuje: „Přednáška je proces přenášení poznámek z učitele na žáka, aniž by při tom byl zaměstnán mozek obou.“
metody vyučování matematiky, inkluze zaměňující sociální problém za vzdělávací a další podobné „závažné a systémové“ problémy. Přehlížíme to, že model vzdělávání opírající se o deset až dvacet let chození do školy a pak z toho v praxi dalších čtyřicet let žít, je dávno zastaralý. Přesto stále připravujeme studenty pro profese, které nebudou existovat nebo se úplně změní, až studenti přijdou do praxe. Umělá inteligence a robotika vytlačí nejen „modré límečky“ pracující na výrobních linkách, ale všechny zbytečné prostředníky. Všechny práce, které mají rutinní charakter a opakují se, postupně zmizí. Ale i výrobní linky je třeba opravovat a udržovat a umělá inteligence si zatím neporadí s atypickými problémy, na které není naprogramovaná.
J. A. Komenský: „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha!“ Učitelům se konečně zvedají platy, bohužel tabulkově, takže prostor pro odlišení těch lepších je minimální. Zaplať pánbůh nebo spíše státní rozpočet za to, ale diferenciace bude nutná, pouhé tabulky jsou stejně jako jinde ve státní správě demotivující. Ještě že alespoň u lékařů se prostor pro průměrování zmenšuje. Kontakt s „průměrným“ doktorem vyvolá akutní problém, z průměrného vzdělavatele se můžete časem vzpamatovat. Nicméně trajektorie směřující k tomu, aby se z nejhůře placených vysokoškoláků stali příjemci platu vysoko nad průměrem, se postupně realizuje. Školství, tedy alespoň to ovládané státem, řeší neustále akutní, nicméně zástupné problémy. Kdy a pro koho státní maturity, maturovat z matematiky kdo a kdy, chyby v testech a jejich vyhodnocování,
10
Centrální model školství vzal zasvé, zřizovatelů škol jsou stovky, kraje, obce a města. To by nemuselo být úplně špatně, ale co si má přetížený starosta malé obce počít se školou, kterou zde má? Má v pravomoci nejen opravu střechy, kterou zatéká, ale také jmenování ředitele, řešení stížností na kvalitu výuky. Zatížení administrativou a byrokracií nejsou jen zřizovatelé, ale také ředitelé škol. Pokud vůbec učí, je to spíše v jejich volném čase. Odborné a zejména učňovské školství je pohrobkem. Produkujeme třináct bakalářů do tuctu, ale na pracovním trhu je více než tři sta tisíc neobsazených míst převážně v technických oborech a ve službách.
11
PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE Děláme průzkumy na to, zda mohou mít děti ve školách mobily, a ignorujeme fakt, že průměrné stáří školních učebnic je devět let. Náklady na aktualizaci digitalizovaného obsahu jsou nižší, nemusí se tisknout a nepodléhají zkáze ani opotřebení. Mrháme talenty, kterých je v tak malé populaci opravdu jako šafránu. Socialistická tendence hájící právo na průměrné nebo občas podprůměrné vzdělání zdarma vítězí.
Blog ze září 2019: Stupňujme: hloupý, hloupější, maturant, bakalář? V žebříčcích statistik s počty maturantů a bakalářů postupujeme vzhůru. Proč přibývá fakticky negramotných a na trhu práce nepoužitelných? Kdopak to řekl? „Vzdělání je to, co nám zbude, až zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole.“ Dvacet procent dětí z devátých tříd není schopno porozumět textu na letáku k léku. Už není příliš velkou nadsázkou, že na střední a někdy i vysoké školy se dostávají lidé takřka na úrovni mentální retardace. Není divu, ministerský seznam dovedností, které by měly ovládat děti na konci základní školy, vypadá jako scénář nové frašky autorů Lábuse a Čtvrtníčka. Bakaláři, soudě podle zkušenosti mé nejmladší
12
dcery, nemají v bakalářské práci mít vlastní názor, mají dokázat, co se naučili, tedy odmemorovali. Důležité jsou jednotné desky, formát a druh písma. Starší dcera, která studuje v Anglii, konstatovala, že s takovouto prací by byla na chodbě za pět minut. Firmy za velké peníze dovzdělávají čerstvé absolventy středních a vysokých škol. Němečtí podnikatelé si stěžují, že najít u nás kvalitní pracovní sílu je problém. Proč se chováme tak macešsky k tomu jedinému, kde jsme byli a můžeme být konkurenceschopní, ke kvalitní přípravě na povolání a potřebné kvalitě vzdělávání? Proč se zabýváme zástupnými problémy, které nic neřeší a zaměstnávají jen politickou scénu a její hrátky – státní maturity, školné, administrativní povolování a rušení škol? Zkusme pár axiomů: Jen dvě procenta populace jsou budoucí géniové, pokusme se jim dát prostor, nepřeškolovat je a netlouct do nich obsah zkompilovaných stránek skript. U ostatních podporujme samostatné myšlení. Svět se změnil, informace, které do jejich hlav vtloukáme, dostanou z internetu v minutě. Důležité je, co s nimi udělat, jak je využít. Zvedněme laťku zkoušek, včetně maturit, existuje koncept mezinárodní maturity, neovlivnitelný a náročný, opišme jej. Berme vzdělání jako investici, za jejíž kvalitu se musí platit. Je ovšem třeba vytvořit podmínky jak velkorysými půjčkami, tak sociálními opatřeními pro nadané chudší. Jistě to vyjde levněji než zneužívané stavební spoření a na rozdíl od něj je to investice do konkurenceschopnosti. Najděme a zaplaťme schopné pedagogy, ne podle počtu zkompilovaných akademických prací, ale podle zkušeností a schopností. Vystavme je nemilosrdnému tlaku zpětné vazby studentů usilujících o kvalitní vzdělávání. Přijměme koncept celoživotního vzdělávání. Každý, kdo něčeho v životě dosáhl, ví, že učit se musí stále. Učit se je stejně normální jako se pohybovat. Bez spolupráce rodičů to ovšem nepůjde. Posílejme děti do škol, které jsou opravdu dobré, ne tam, kde se dá snadno projít. Věřte, existují, není ovšem snadné je absolvovat. Tlačme své děti od esemesek, e–mailů, facebooků, playstejšnů a televize. Co trochu číst, hledat záblesky mizející estetiky a kreativity? Postavme vzdělání v žebříčku hodnot tam, kam by mělo patřit, hned za zdraví. To ovšem musíme udělat sami, spoléhat se na vládu a osvícené politiky nelze. Nějak v poslední době došli .
13
PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE IVAN PILNÝ HLEDÁME NOVÉ AMOSE J. A. Komenský: „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného myšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“
Vzdělávací systém je drasticky a dlouhodobě podfinancovaný. Nicméně najdeme peníze na to posílat studenty se slevou do zahraničí za mizerným vzděláváním, obědy zdarma jsme chtěli dávat i dětem ministrů. Miliardy důležité pro nové inovativní vzdělávání a jeho podporu vyšumí v populismu. Situace se v poslední době mírně lepší, ale stále zůstáváme za průměrem Evropy i OECD (více zprávy OECD v dalším textu).
Nutíme učitele odborných předmětů, kteří učí dlouhá léta, si doplnit pedagogické minimum. Učitel s pedagogickým vzděláním a specializací pro hudební výchovu by klidně mohl učit fyziku, ale odborník ne. Připravovaná novela školského zákona by měla přinést alespoň tříletou úlevu a lhůtu pro doplnění pedagogického vzdělávání pro vysokoškolské absolventy magisterských studií. Učitel je otloukánek, trefují se do něj instituce, rodiče a někdy i děti. Na prestiž učitelského povolání se učitelé i premiér jezdí dívat do Finska. Tam stojí před pedagogickými fakultami fronty zájemců a po absolvování se těší, že budou učit. Z našich pedagogických fakult jde alespoň na krátkou dobu učit méně než polovina absolventů. Školství má k dispozici spoustu dat, ale kolik bude zanedlouho nebo už teď chybět učitelů fyziky nebo chemie neví, tuším že hodně. Tento smutný fakt do značné míry ignorují pedagogické fakulty. Není to zdaleka vina učitelů a profesorů na fakultách. Jsou žalostně podfinancované. Mají minimální možnost získávat granty na výzkum, autorství skript se napočítá jako čárka do „kafemlejnku“, který řídí in-
14
15