Alice Peck
/ªÎiY¢ SĚ®URGD -Dk PİĿe ĢiQUiQ MRkX X]ePQÜQ® SRE\W YeQkX QeER MeQ RWeYĚeQª RkQR X]GUDYRYDW
OBSAH Úvod: Od Edenu k ekoterapii Kapitola 1: Čerstvý vzduch
11
Kapitola 2: Běžte se projít
23
Kapitola 3: Šinrin joku
6
35
Kapitola 4: Slastná špína
47
Kapitola 5: Léčivá moc rostlin Kapitola 6: Význam přírody
57
69
Citace 132 Bibliografie 138 Převzaté texty a fotografie Poděkování 145 O autorce 145 Rejstřík 146
144
Kapitola 7: Od bouře k žáru pouště 83 Kapitola 8: Léčba vodou
97
Kapitola 9: Cirkadiánní rytmy Kapitola 10: Vnitřní krajina
111
123
Od Edenu k ekoterapii
5
ÚVOD OD EDENU K EKOTERAPII Jsem v jádru optimistka a nebývám morbidní, ale když je mi ouvej, je jedním z mých oblíbených míst, kam se jdu projít, hřbitov Green-Wood v Brooklynu v New Yorku. Je tam krásně, spousta zeleně a ticho, úplně ticho. Jak se potuluji po 193 hektarech uprostřed nejlidnatějšího města Spojených států, mohu zahlédnout zpěvavé ptáky a lekníny, hromady žaludů i své myšlenky. Svěží zeleň, klid a žabí zpěv mi pokaždé vrátí chu do života. Zdaleka nejsem první, kdo má podobné zkušenosti s hojivou mocí přírody. Bez ohledu na to, kdo jsme a kde žijeme, všichni intuitivně víme (a od časů, kdy jsme si ráj začali představovat jako zahradu, také uskutečňujeme), že pobývání pod širým nebem člověku prospívá. Říkám tomu léčba přírodou: spojení se světem přírody, jež nás tělesně, rozumově, emočně i duchovně posiluje. V roce 1973 zavedl sociální psycholog a filozof Erich Fromm termín „biofilie“ neboli „láska k lidství a přírodě, nezávislosti a svobodě“.1 O pouhých deset let později biolog E. O. Wilson rozšířil myšlenku biofilie o vlastní hypotézu, že lidem je vlastní „potřeba propojovat se s ostatními formami života“ včetně stromů, potoků a květin.2 Oba svým vlastním způsobem poukazují na cestu ke spokojenosti a tělesnému a duševnímu zdraví, jež nic nestojí a nevyžaduje žádné vybavení – ke zdraví z přírody. Důkazy o zdraví prospěšných účincích pobytu venku vycházejí ze současné vědy a neurovědy. Když jsem psala tuto knihu, dnes a denně jsem se setkávala s novými a zajímavými informacemi a objevy. Stejně jako současní lékaři a psychologové Západu ordinují pacientům tradiční východní praktiky, jako jsou meditace a jóga, tak jim také doporučují jako lék na všechny možné neduhy pobyt venku. Podle význačného lékaře G. Richarda Oldse je možné jen málokteré léčebné postupy využít k prevenci i uzdravení, ale pobyt v přírodě je významná výjimka.3 Moderní vědecké poznatky dokládají to, co lidé vědí od nepaměti. Téměř všechna náboženství popisují archetypální přirozený svět bez nemoci a smrti, a je to Eden – biblická rajská zahrada, sumerská utopie Dilnum či nebeská hinduistická Nandankanan. Chrámy řeckého boha léčení Asklépia – možná první sanatoria – se stavěly ve venkovské krajině daleko od obydlených sídel. Mystička a světice z 12. století Hildegarda z Bingenu, 6
Od Edenu k ekoterapii
jež je pokládána za tvůrkyni přírodovědy v Německu, se často zmiňovala o viriditas – většinou překládané jako zeleň – popisující božskou, uzdravující moc přírody. Američtí transcendentalisté 19. století dospěli ke stejnému závěru, mezi nimi i Ralph Waldo Emerson, jenž v eseji Nature z roku 1836 uvedl známou větu: „Myslím, že mne nemůže v životě postihnout nic… co by nedokázala napravit příroda.“ Ovšem idea zdraví z přírody není výhradní doménou filozofů, mystiků a básníků. Tento koncept má spoustu projevů a podob, od čínské medicíny až po léčebné praktiky domorodých Američanů, ale podstatu léčby přírodou nejjasněji formuloval environmentální psycholog Dr. Roger Ulrich. Článkem „View Through a Window May Influence Recovery from Surgery“ (Pohled z okna může mít vliv na zotavení po operaci) publikovaném v časopise Science v roce 1984 otevřel současným vědcům okno s poznáním, že příroda dokáže léčit. Podnítil množství úvah a názorů vedoucích ke vzniku této knihy a probádal jejich vědecké základy. Chceme-li pochopit a aplikovat myšlenku léčby přírodou, je třeba porozumět konceptu, který lékařský sociolog Aaron Antonovsky nazval
Od Edenu k ekoterapii
7
salutogenním (z řeckých slov genesis znamenající původ a salus zdraví) přístupem, což je preventivní model čili opak patogenního modelu pátrání po nemoci. Místo abychom se zaměřovali na příčiny nemocí a špatný zdravotní stav, kultivujeme jednání a prostředí, které podporují tělesné a duševní zdraví, jež přispívá k pocitu životní spokojenosti. Antonovsky píše: „Život je i pro ty nejbohatší plný střetů a stresorů, nabízí však také spoustu klidných chvil, kdy si můžeme oddechnout.“4 Myšlenka na hojivý čas oddechu mě přivádí k meditaci a neurovědě. I když si o neurovědě nesmírně ráda čtu, rozumím jí ryze amatérsky a moje poznatky se dají stručně charakterizovat často citovaným výrokem amerického psychologa a spisovatele Dr. Ricka Hansona: „Mozek se utváří podle toho, na čem spočívá mysl.“5 Proto jsem do knihy zařadila několik meditačních cvičení a proto je chápu jako nedílnou součást zdraví z přírody. Díky pokročilým technikám jednadvacátého století, jako je funkční magnetická rezonance (fMRI – functional magnetic resonance imaging), opouští meditace a kontemplace chrámy, kostelní lavice a ášramy a stěhují se do laboratoří, kde je zkoumají vědci. Výzkumníci dnes mohou snímat mozek a zjiš ovat funkce mozkových okruhů. Přibývá vědeckých důkazů, že meditační cvičení mají hojivé účinky na psychické (od zmírnění stresu až po stimulaci kreativity), fyziologické (od posílení imunity až po zdravější srdeční činnost) a dokonce i buněčné úrovni.6 Jak se přesvědčíme na následujících stránkách, meditace, zejména meditace všímavosti v přírodě, je skutečně ozdravná. Rychle se rozvíjející obory, jako je ekopsychologie (studium vztahu mezi člověkem a světem přírody) a ekoterapie (léčebné programy zaměřené na uzdravování uprostřed přírody), si nacházejí své zastánce mezi lékaři a psychology. Někteří z praktikujících sami sebe nazývají „bionýři“ a příroda je pro ně lékem na neduhy těla, lidských společenství i celé planety. Stejně jako já věří, že příroda dokáže vyléčit tělo, mysl a dokonce i ducha. Často je to věc zdravého rozumu, něco tak prostého, jako když se na chvilku zastavíme, soustředíme a nadechneme. Nemusíme si kvůli tomu brát dovolenou. Na přírodu se můžeme napojit, i když jsme daleko od venkova či mořského pobřeží a nemůžeme odejít z domu nebo pracoviště. Je bezpočet způsobů, velkých i malých, jak najít v každodenním životě přírodu. Může to být pohled z okna nebo květina na psacím stole. Zdraví z přírody je skoro vždycky a volně dostupné.
8
Od Edenu k ekoterapii
Třiadvacet chirurgických pacientů ležících v pokojích s okny s výhledem na přírodu zůstali v nemocnici po operaci kratší dobu, v sesterské dokumentaci měli zaznamenáno méně negativních poznámek a užívali méně silných analgetik než třiadvacet srovnatelných pacientů, kteří leželi v pokojích s okny směřujícími k cihlové zdi.1 Pozoruhodné! A to všechno díky výhledu na několik dubů, javorů či jilmů. Pokud je mi známo, je Ulrichova studie první na toto téma, ale její výsledky byly od té doby potvrzeny mnoha dalšími. Jedna z nich provedená u pacientů s plicními nemocemi prokázala v roce 2011, že s ohledem na duševní zdraví, subjektivní pocit spokojenosti, emoční stavy a další ukazatele „je volný výhled z okna na okolní přírodu spojen dle vlastního vyjádření pacientů s výraznějším zlepšením tělesného a psychického stavu“.2 • Tento výzkum se zdaleka netýká jen nemocnic. Vysokoškolští studenti, kteří měli výhled do přírody, prokázali lepší výsledky v testech než ti, kteří takový výhled neměli. • Vězni, kteří z okna cely viděli na zeleň, vykazovali méně příznaků stresu, trávicích potíží a bolestí hlavy a méně často chodili k lékaři. • Úředníci s výhledem na stromy a zeleň popisovali svou práci jako méně stresující a byli se svým zaměstnáním spokojenější než ti, kteří měli výhled omezený na okolní budovy. • Obdobně zaměstnanci s možností výhledu na přírodu méně často uvažovali o výpovědi z práce.3
POMALEJI STÁRNĚTE, VÍC MILUJTE A ZAŽEHNĚTE TVOŘIVOST Otevřít okno je dobré, ale jít ven do přírody je ještě lepší. Je samozřejmé, že procházka osvěží; provětrá hlavu a pročistí mysl, otevře ji novému pohledu na den či svět a zlepší krevní oběh. Jít na procházku znamená změnit prostředí a v ideálním případě setkat se s přírodou. Prospěšná je jakákoliv chůze, ale venku je nejlepší. Na procházce získáte ještě více vitaminu D, slunečního vitaminu, než když si sednete k otevřenému oknu. Chůze po nerovném outdoorovém terénu je spojena s důkladnějším tělesným a mentálním tréninkem než chůze na jednotvárném povrchu běžeckého pásu. A ještě je tu bonus! Jen těžko můžete mít oči zabořené do smartphonu nebo jiného podobného zařízení, takže si
24
Běžte se projít
zároveň odpočinete od obrazovek. Vycházka má spoustu dalších výhod. Můžete se pozdravit a třeba i seznámit s ostatními chodci, a tak stmelovat a podporovat komunitu. A můžete svou trochou přispět ke zkrášlení životního prostředí tím, že cestou vysbíráte pohozené odpadky.
Židle jsou jako cigarety Zdravotníci tvrdí, že židle je totéž co cigareta. Vážně – jestliže moc sedíte, může vás to zabít. Nebo slovy vyjádřenými Kierkegaardem: „Čím více člověk sedí, tím hůře se cítí.“1 Výzkumem na University of California bylo zjištěno, že dlouhé sezení – stejně jako kouření – zvyšuje riziko diabetu, srdečních onemocnění, a dokonce předčasné smrti. Výzkumníci nalezli souvislost mezi sedavým způsobem života a ztenčením částí mozku, jež jsou důležité pro vytváření vzpomínek.2 To může být faktor, který přispívá ke vzniku demence a dalších forem poklesu kognitivních funkcí, což by si měli uvědomit obzvláš lidé ve středním a vyšším věku. Ve známé a obsáhlé studii publikované v Journal of Clinical Nutrition, v níž byla analyzována data týkající se 240 000 Američanů ve věku 50 až 71 let, byla prokázána přímá souvislost mezi sezením a úmrtností.3 Čím více sedíme, tím dříve zemřeme. Je to strašné, ale dobrá zpráva je, že i opak je pravdou: Když se zvedneme a začneme se hýbat, oddálíme vznik mnoha problémů spojených se stárnutím. Například vědci z University of Kansas zkoumali vliv aerobního cvičení a chůze na Alzheimerovu chorobu. Polovina testovaných osob se věnovala chůzi a svižným pohybovým činnostem, ta druhá prováděla tonizační cvičení a strečink. Všichni dosáhli určitého zlepšení pohybových schopností, ale fascinující je, že „u některých osob-chodců se výrazně zvýšilo skóre v kognitivních testech zaměřených na myšlení a pamě . V některých případech se dokonce zvětšil hipokampus, část mozku velmi úzce spojená s vybavováním vzpomínek.“4 Je to tak. Pravidelná chůze rozvíjí mozkovou činnost.
Běžte se projít
25
@ ^F4 @ Hॸ ?[K? ੈ?[K? Eॹ ^e[KE ੈ^e[KE E =ƺǷ ȠǓǏΡ ȒȅșȠȣȒȅΚƺȠ ȒȘǩ ǹǓșǿǫ ǹƻΦǿǩঁ ࢲঀ XȅȠȘǓLjȣǴǓȠǓ ǴǓǿ Ƞȅ ǿǓǴǿȣȠǿǖǴțǫॸ ΚΡljǦƻΦǷȅΚǔ LjȅȠΡ ƺੈȖǓȒǓǹǓǿȠঀ 'ȅȠȅƺȒƺȖƻȠॹ ǏǓǿǫǷ ƺੈȠȣȖǩșȠǩljǷǔǦȅ ȒȖΘΚȅǏljǓ ǿǓljǦȠǓ ǏȅǾƺ ƺੈȠƺǷǔ ΚΡȒǿǖȠǓ șΚΘǴ ǾȅLjǩǹঀ @Ǔșǿǫ ǹƻΦǓȂ ΦǿƺǾǓǿƻ LjȠॹ ǿǩǷȅǹǩΚ ƺǿƺǹΡΦȅΚƺȠঀ ࢳঀ FƺǴǏǖȠǓ șǩ ǿǖǴƺǷǔ șȠȖȅǾΡঀ EΘΨǓ Ƞȅ LjȠ LjȅȖȅΚ ǹǓș ǿǓLjȅ LjȘǓΦȅΚǔ ǾǹƻΦǫॹੈǿǓLjȅ ǴșȠǓেǹǩ ǴƺǷȅ Ǵƻॹ șȠƺNjǫ ǴǓǏǩǿ șȠȘǫLjȖǿ ǴƺΚȅȖ ǿƺੈΦƺǦȖƺǏǖ ΦƺੈǏȅǾǓǾঀ eȖƻΚǩȠ ΚǫljǓ Njƺșȣ ǾǓΦǩ ΚǫljǓ șȠȖȅǾΡ ǴǓ șƺǾȅΦȘǓǴǾǖ ǹǓȒțǫॹ ȒȖȅȠȅΨǓ ȤNjǩǿǷΡ șǓ ǿƻșȅLjǫ ੈșȠȣǏǩǓ ȒȖȅǷƻΦƺǹΡॹ ΨǓ ȠȘǩ ǏǿΡ ƺੈǏΚǖ ǿȅljǩ șȠȖƻΚǓǿǔ ΚੈǦȣșȠǖ ΦƺǹǓșǿǖǿǔ ȅLjǹƺșȠǩ Ȓȅșǫǹǫ ǟȣǿǷljǩ ǩǾȣǿǩȠǿǫǦȅ șΡșȠǔǾȣ ƺΨ ǿƺੈșǓǏǾ Ǐǿǫ ॹ ƺǹǓ ΚΡȣΨǩǴȠǓ ljȅ ǿǓǴΚǫlj ȠȅǦȅॹ ljȅ ǴǓ ΚƻǾ ǏȅșȠȣȒǿǔঀ Eƺǹƻ ǹǓșǿǫ ǹƻΦǓȂ ǴǓ ǹǓȒțǫ ǿǓΨ ΨƻǏǿƻॹ ȒȖȅȠȅΨǓ ǩੈǷǏΡΨ șǓ ǿǓǾΘΨǓȠǓ ǿƺǏljǦƺȠ ǟΡȠȅǿljǩǏΘ ΦੈȒǹǿljǦ Ȓǹǩljॹ ȣȖNjǩȠǖ ΚƻǾ ȒȖȅșȒǖǴǓঀ ࢴঀ FƺǴǏǖȠǓ șǩ ǾǫșȠȅॹ ǷǏǓ șǩ ǾΘΨǓȠǓ șǓǏǿȅȣȠ ǿǓLjȅ șǓ ȅȒȘǫȠ ƺੈǷǏǓ ǾΘΨǓȠǓ șȠȖƻΚǩȠ ǏǓșǓȠ ǿǓLjȅ ǏΚƺljǓȠ ǾǩǿȣȠ ǩੈǏǔǹǓ ΚੈǷǹǩǏȣ LjǓΦ ȠȅǦȅॹ ΨǓ LjΡ Κƻș Ȗȣțǩǹǩ ljΡǷǹǩșȠǔॹ ǾȖƺΚǓǿljǩ Njǩ ǷȅȒȘǩΚΡঀ ࢵঀ ΘșȠƺȂȠǓ ȠƺǷॹ ǴƺǷ ǴșȠǓ ੈ͠তȿȈǨȅɂ ǙতȖȘȈǮɂঀ hΚǖǏȅǾȣǴȠǓ șǩ șΚΘǴ ǏǓljǦॹ ƺǹǓ ǿǩǴƺǷ Ǧȅ ǿǓȘǩǑȠǓঀ FǓljǦȠǓ ǿƺੈșǓLjǓ ȠǓǿ ΦƻΨǩȠǓǷ ȒΘșȅLjǩȠॹ ǿǩlj ǿǓȖȅΦǓLjǫȖǓǴȠǓঀ ǫΚǓǴȠǓ șǓ ǿƺੈȠȅॹ ǿƺੈljȅ șǓ ǏǫΚƻȠǓॹ ȒȅșǹȅȣljǦǓǴȠǓॹ ljȅ ȒȅșǹȅȣljǦƻȠǓॹ ΚǿǫǾǓǴȠǓ ΚΘǿǩॹ ǴƺǷȅȣ ΚǿǫǾƻȠǓॹ ǏȅȠǷǓǴȠǓ șǓ ȠȅǦȅॹ NjǓǦȅ șǓ ǏȅȠǷƻȠǓঀ ^ΚǖȠǹȅ șǷȖΦǓ ǹǩșȠΡॺ ȒȅǹǓȠȅΚƻǿǫ ǿǓLjȅ ΦȒǖΚ ȒȠƻǷΘॺ ǷΚǖȠΡ ǿǓLjȅ ǦǿǩǹȅLjȣॺ ȠǩljǦȅ Njǩ ȣΦǓǾǿǖǿǫॺ
44
Šinrin joku
ࢶঀ ǓșȠȅȣ ǏȅǾΘ șǓ ΦƺǾΡșǹǓȠǓ ǿƺǏ șΚǾ ǾȅǾǓǿȠƻǹǿǫǾ șȠƺΚǓǾঀ ƺΦǿƺǾǓǿƺǹǩ ǴșȠǓ ǿǖǴƺǷȅȣ ȠǖǹǓșǿȅȣ ΦǾǖǿȣঁ ੈljȅ șȠƺΚ ǾΡșǹǩঁ ȅ ǾΘΨǓȠǓ ȒȘǓǿǔșȠ ΦੈȒȖȅΨǩȠǷȣ ǹǓșǿǫ ǹƻΦǿǖ ǏȅੈLjǖΨǿǔǦȅ ΨǩΚȅȠƺঁ =șȠǓ ȅȒȠǩǾǩșȠǩNjȠǖǴțǫঁ XȅǷȅǴǿǖǴțǫঁ ੈljȅ Ƞƺ LjȅǹǓșȠ ǦǹƺΚΡঁ ࢷঀ @Ǔșǿǫ ǹƻΦǓȂ șǩ ǏȅȒȘƻΚǓǴȠǓ ljȅ ǿǓǴNjƺșȠǖǴǩ ƺੈΚǖǿȣǴȠǓ ȒȅΦȅȖǿȅșȠ ǴƺǷǔǾȣǷȅǹǩΚ ΦǹǓȒțǓǿǫ ǏȣțǓΚǿǫ ȒȅǦȅǏΡঀ XȘǫțȠǖ ΦǷȣșȠǓ Ǵǩǿǔ ǾǫșȠȅ ǿǓLjȅ șǩ ǿƺǴǏǖȠǓ Ǵǩǿ șȠȖȅǾ ƺੈΚțǩǾǿǖȠǓ șǩ ȒȘǫȒƺǏǿǔǦȅ ȖȅΦǏǫǹȣঀ শ=Ǔ ǿȣȠǿȅ Șǫljǩॹ ΨǓ ǹǓșǿǫ ǹƻΦǓȂ șੈȠǾǩΨ șȠȖȅǾΡ ǿƺੈșȠǓǴǿǔǾ ǾǫșȠǖ ǴǓ ȒȅǷƺΨǏǔ Ǵǩǿƻॹ ȒȖȅȠȅΨǓ ΦƻǹǓΨǫ ǿƺੈȖȅNjǿǫǾ ȅLjǏȅLjǫॹ ȒȅNjƺșǫॹ ǏǓǿǿǫੈǏȅLjǖ ǩੈǿƺੈȠȅǾॹ ljȅ șƺǾǩ ǏȅੈΦƻΨǩȠǷȣ ΚǿǓșǓȠǓঀষ EȅΨǿƻ șǩ ȒȘǩ ǹǓșǿǫ ǹƻΦǿǩ ȒȘǩȒȅǾǓǿǓȠǓ ȠƺȠȅ ǷȖƻșǿƻ șǹȅΚƺ Φੈ/ƺșǷǓǹǹȅΚΡ ǷǿǩǦΡ eȅDzত^ȤȞǿȸতȤǾ eȵDzDzȸ শࢳࢱࢲࢸষॸ Fǚȸ ͠ȺDzǨȅ डতȸȿȵȤȝ࣓͞ ȘȈǮȊ࣓ ǧȵȤɂȖ࣓͞ ȱȿǚȖ࣓͞ ǧǙȖȿDzȵȈȊ डতȓDz ȝȞȤȅȤࣚ Ȉ͠Ȥȿ ȓDz ͬȿǵȘDzȸȞǵȞǚ ȸȊɁࣚ eͧȿȤ ͮȈ͠ȤɂǨȊ ȸȊȿǵ ȞDzȓȸȤɂ ͮǚǮȞȤɂ ȤȝȞȈǧDzȞDz͠ȤȘDzȞȿȞȊ ȓDzǮȞȤȿȤɂࣚ =ȸȤɂতȝȊȸȿDzȝ࣓ ȖǮDz ȸDz ȱȵȤȓDzǮȞǚ͠ǙȓȊ ǙতȷDzȺȊ DzȖȤȘȤǿȈǨȖdz ǙতDz͠ȤȘɂǪȞȊ ȿDzȞͬDz ȝDzͬȈ ȸȱȤȘɂȱȵǙǨȊ ǙতȖȤȞϬȈȖȿDzȝࣚ eͧȿȤ ǧȤȓDz ͠ǵȿȺȈȞȤɂ ȞDz͠DzǮȤɂ Ȗতͨ͠͠ȤȓȈ ȸȈȘȞǵȓȺȊǨȅ࣓ ȸǙȝȤȸȿǙȿȞǵȓȺȊǨȅ ȓǚ࣓ ǙȘDz ȖতȵȤͬȱɂȺȿǵȞȊ ȓǚ ǮȤতͬ͠ȿǙȅɂࣚ XȵȤȿȤͮDz ȓDz ͮȈ͠Ȥȿ ȸȊɁ࣓ ȞDzȓȸȤɂ वȱȷȊȵȤǮǙश ǪȈতव ȱȵȤȸȿȷDzǮȊश ȤǮতȘȈǮȊ ȤǮǮǵȘDzȞdz Ǚতͬ͠ǮǚȘDzȞdzࣚ =ȸȝDz ȸȤɂǪǚȸȿȊ ͮȈ͠ȤȿȞȊȅȤ ȸȱȤȘDzǪDzȞȸȿ͠Ȋ ȸȘȤͮDzȞdzȅȤ ͬDz ͬ͠ȿǙȅ͞ ȸতवȤȸȿǙȿȞȊȝȈश࣓ ǙতȱȵȤȿȤ ȓDz ǮɂǙȘȈȿǙ ǪȘȤ͠ǵȖ࣡ ȱȷȊȵȤǮǙ࣓ ȓDzͮ ȓDz ȓǚǮȵDzȝ ȝȞȤȅǙ ϫȘȤͬȤϫǨȖͨǨȅ ȸȝǵȵ࣓͞ ͬতǧȈȤȘȤǿȈǨȖdzȅȤ ȅȘDzǮȈȸȖǙ ȈȘɂͬȤȵȞȊࣚ7
Šinrin joku
45
HOJIVÉ BARVY, VZORY, VŮNĚ, ZVUK A TICHO Nejnovější studie význačného sociologa Petera Aspinally z Heriot-Watt University v Edinburghu a jeho spolupracovníků prokázaly, že procházky městskou zelení zvyšují elektroencefalografickou (EEG) aktivitu, zmírňují frustraci a podněcují aktivitu a že obzvláš léčivé účinky mají u starších lidí.1 Samozřejmě se nabízí otázka, zda je tento účinek způsobený tím, že zde nepůsobí městský stres, nebo něčím jiným. Možná to souvisí více s tím, co člověk vidí, tedy se zelení, než s tím, kde se zrovna nachází. V roce 1984 publikoval Dr. Roger Ulrich (viz kapitola 1) v časopise Science novou studii, která rozšířila poznatky jeho původní průkopnické práce z konce 70. let minulého století a prokázala léčivou moc výhledu z okna na zeleň.2 Ve své nové práci Ulrich uvádí ještě pozoruhodnější poznatky. Pacienti v nemocnici, kteří měli v pokojích květiny, nebo se dokonce jenom dívali na fotografie přírody, se mnohem rychleji zotavovali po operaci a potřebovali méně analgetik. Možná právě proto nosíme nemocným lidem květiny. Květy všechno rozjasní a okamžitě změní náladu prostředí. Mohou vydávat příjemnou vůni, ale jejich povznášející účinek je nejspíš zejména vizuální. Jak to charakterizuje moje sousedka Audra Tsanos, jejíž zahrada je divukrásná a úchvatná snad v každé roční době: „Oko si žádá zelenou.“ Příroda vytváří nesmírně komplexní a pronikavé vizuální zážitky.
Pozorování barev Předmět, na nějž se díváme, odráží světlo, které zachycují buňky sítnice, a vznikající signály mozek interpretuje jako obrazy, barvy, jas a tak dále. Na sítnici, tvořící vnitřní vrstvu oka, tyčinky rozlišují světlo a tmu a čípky zpracovávají různé vlnové délky vnímané jako barvy. Mozek je ovlivňován tím, co vidíme, přímo; mezi očima a mozkem je krátká, avšak nesmírně důležitá cesta, a různé části mozku obsahují různé informace: tváře, pohyb, vzdálenost, svítivost. (Svítivostí včetně toho, proč příliš času stráveného před obrazovkou může mít negativní účinky, se budeme zabývat v kapitole 8.) Esther M. Sternberg se ve své knize Healing Spaces ptá: „Je v obrazu krajiny něco bytostně dráždivého, nebo naopak uklidňujícího, co může 70
Význam přírody
změnit citové rozpoložení nebo ovlivnit zotavování?“ Na otázku odpovídá tak, že ze zrakové kůry (části mozku, jež zaznamenává a zpracovává smyslové nervové podněty z očí) vede cesta do parahipokampální oblasti, jež přednostně rozpoznává a vybavuje si obrazy prostředí (například krajiny na rozdíl třeba od obličejů). Velmi zajímavé. Ovšem tohle je úžasné: „Nervové buňky tvořící tuto dráhu mají vyšší hustotu receptorů pro endorfiny – molekuly podobné morfinu.“3 Představte si ty možnosti! Možná bychom se mohli léčit prostě tím, že se budeme dívat na obrazy z přírody. Sternberg dále uvádí, že překrásné přírodní scenérie, jako je západ slunce nebo les zahalený v oparu, prokazatelně tuto opiovou dráhu stimulují. Čím více jsou nervové buňky stimulovány pohybem, barvou a rozmanitou hloubkou perspektivy, tím aktivnější a intenzivnější je tvorba endorfinů, což je naprosto vynikající. Je možné, že to vzniklo jako mechanismus přežití. Čím více toho prapůvodní lidé při prozkoumávání obzoru viděli, tím užitečnější a potenciálně život zachraňující informace získali. Podle neurovědce Dr. Edwarda Vessely z Max Planck Institute for Empirical Aesthetics se z nás stali „infovorové“, kteří využívají zrakové informace jednak pro posouzení rizika a jednak pro vyvolání „kognitivního uspokojení.“4
Význam přírody
71
Koupel nohou uvolňuje svaly a klouby, ale ukazuje se, že působí blahodárně i na mysl. Japonští výzkumníci dopřávali třikrát týdně po dobu čtyř týdnů psychiatrickým pacientům trpícím schizofrenií koupel nohou a masáž dolních končetin a sledovali účinky. Nemocní byli tělesně uvolněnější, což nejspíš většinu lidí moc nepřekvapí. Je ovšem fascinující, že tahle léčba úspěšně zmírňovala příznaky nemoci.18 V rámci výzkumné práce, do níž byly zapojeny mladé ženy, studentky zdravotní školy v japonském Naganu, byl proveden test, jehož cílem bylo zjistit účinky levandulového esenciálního oleje přidaného do koupele chodidel na autonomní nervovou soustavu, systém zodpovědný za neuvědomované fyziologické funkce, jako je srdeční tep, trávení a dýchání.19 Ženy měly nohy namočené deset minut ve vodě jak s levandulovým olejem, tak bez něj. Aktivita parasympatického systému – toho klidnějšího, zajiš ujícího „odpočinek a trávení“ –, se zvýšila bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost oleje v koupeli, a to i bez pozitivního přínosu masáže dolních končetin.
Ponořte se Když se dostanete k vodě, jděte si zaplavat nebo se jen nadnášejte na hladině. Je všeobecně známo, že plavání je skvělé cvičení a stejně tak zdraví prospěšným pohybem je i veslování či pádlování. A už stojíme na prkně, nebo sedíme v kánoi, nezaměstnáváme jenom svaly a plíce, ale zároveň se musíme soustředit na udržování vzpřímeného postoje – čímž zlepšujeme rovnováhu i koncentraci –, a navíc má kontakt s vodou hojivé účinky na psychiku. Pokud nevlastníte prkno nebo neopren a nemáte ani čas si výstroj shánět, zkuste chůzi ve vodě. Je to zdravější pohyb než suchozemská chůze, nebo překonáváme odpor vody. Tahle forma pohybu se doporučuje zejména 104
Léčba vodou
lidem s artritidou nebo omezenými pohybovými schopnostmi, kteří nemohou „počítat“ bazény. Jako bonus si budete příjemně masírovat chodidla.
Koupání Lidé se koupají od nepaměti. Římané stavěli důmyslné thermae, starověkou obdobu dnešních lázní, kde se nacházely tělocvičny, masérny a ohřívaná voda na mytí a prohřívání. Mnohé z těchto staveb – Caracallovy lázně v Římě, Bath v Anglii a Varna v Bulharsku – stojí dodnes. Další kultury je následovaly a například Japonci, Turci a Švédové historicky měli a dosud mají vypracované lázeňské systémy. Chcete-li se koupat v přírodě a máte tu možnost, vyzkoušejte horké prameny. Od Yellowstonského národního parku ve Spojených státech až po léčivé prameny v egyptské Safaze, Salar de Uyuni v Bolívii či Antsirabe na Madagaskaru, zde všude se můžete naložit do teplé, na minerály bohaté vody. Bylo prokázáno, že léčí nebo tiší bolesti svalů a kloubů včetně artritidy a zmírňuje ekzém a další kožní postižení a zažívací potíže, zvláště když je bohatá na obsah síry. Někdy se koupele používají k hojení duše a poutníci za tímto účelem putují k vodním zdrojům po celém světě. Lidé vyznávající Pannu Marii cestují do Lurd ve Francii, aby okusili zdejší pramenitou vodu, o níž věří, že je léčivá. Miliony muslimů se při vykonávání Hadždž do Mekky zastavují u Studny Zamzam v Saudské Arábii a hinduisté se noří do indické řeky Gangy, v níž se duchovně očis ují. Léčivé vlastnosti
Léčba vodou
105
VÃte, že… /eVQ® l¢]eĉ Åž ÃŽDV ]¢PÃœUQÃœ VWU¢YeQ¾ Pe]i VWURP\ Åž SURkD]DWelQÃœ ]P®UĉXMe VWUeV SÄ°VRE® SURWi ERleVWi DbGRkRQce VQiÄ¿XMe Ui]ikR UDkRYiQ\" &KÄ°]e SR]YeG¢ QeMeQ Q¢lDGX Dle WªĿ VUGce SURWRÄ¿e SRGSRUXMe SURGXkci R[\WRciQX l¢Wk\ ÃŽDVWR QD]¾YDQª KRUPRQ l¢Vk\" =eleQ¢ EDUYD XYRlĉXMe QeUYRYRX VRXVWDYX DbSURKlXEXMe DbY\URYQ¢Y¢ GecK cRÄ¿ Slic®P SRP¢K¢ ]EDYRYDW Ve Ä¢kRGliYiQ -e YÃœGeck\ GRk¢]¢QR cR YÄ¢icKQi iQWXiWiYQÃœ Y®Pe RE\ÃŽeMQ¢ Y\cK¢]kD Me YelPi ]GUDY¢ ÅžbVkXWeÃŽQÃœ YelPi ]GUDY¢ 0¢ SĚ®]QiY¾ YliY QDbREURYVkRX ÄšDGX RQePRcQÃœQ® Db]GUDYRWQ®cK SRW®Ŀ® RGbGiDEeWX SRbGeSUeVi RGb»]kRVWi SRbDUWeUiRVkleU´]X Alice Peck VY¾P GÄ°klDGQ¾P Y¾]kXPeP DbYÃœcQ¾P SĚ®VWXSeP GRkl¢G¢ Ä¿e QePXV®Pe P®W KURPDGX lX[XVQ®KR Y\EDYeQ® QeER GRYRleQRX DE\cKRP Vi ]KRMili WÃœlR DbGXÄ¢i PRkXG Ve SÄ°MGePe RGSRleGQe SURM®W SDUkeP RPRήPe Ve YbPRÄši QeER Ve ERV¾PD QRKDPD ]DERĚ®Pe GRbEDKQD PÄ°Ä¿e Q¢P WR ]PÃœQiW Ä¿iYRW 1Db]¢klDGÃœ SĚ®klDGÄ° ]e Ä¿iYRWD liWeUDWXU\ DbliGRY¾cK WUDGic SÄšiWDÄ¿liY¾P ]SÄ°VREeP SÄšiEliÄ¿XMe QeMQRYÃœMĢ® lªkDÄšVkª DbYÃœGeckª REMeY\ MeÄ¿ GRkl¢GDM® lªÎiYRX PRc SĚ®URG\ 9ebYÄ¢ecK kDSiWRl¢cK MVRX XYeGeQ\ UDG\ MDk XYeGeQª iQIRUPDce Ue¢lQÃœ DbVQDGQR Y\XĿ®W WDkÄ¿e Ve ibY\ PÄ°Ä¿eWe WÜĢiW ]bSR]iWiYQ® ]PÃœQ\ kWeURX SURVW¾ kRQWDkW VbSĚ®URGRX SÄšiQ¢Ģ®
'RSRUXÎeQ¢ ceQD .Î
www.anag.cz