Nora Robertsovรก
SRDCE V BOUล I
Nora Robertsová SRDCE V BOUŘI
Překlad Dana Kovaľová
Název originálu: Dance of Dreams První vydání: Silhouette Books, 1983 Překlad: Dana Kovaľová Odpovědný redaktor: Ivana Čejková © 1983 by Nora Roberts © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2019 (1. vydání Harlequin Publishers s.r.o., Praha, 2002) Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána na základě licence Harlequin Books S.A. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná. HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka. Ilustrace na obálce byla použita po dohodě s Harlequin Books S.A. Všechna práva vyhrazena. HarperCollins Polska sp. z o.o. 02-516 Warszawa, ul. Starościńska 1B lokal 24-25 Cover: Emotion Media, Poland Sazba: Studio Editio, Poland Tisk: OZGraf Olsztyńskie Zakłady Graficzne S.A.
ISBN 978-83-276-4592-0
PRVNÍ KAPITOLA Kocour ležel nehnutě na zádech se zavřenýma očima, přední tlapky položené na bílé náprsence. Poslední sluneční paprsky se protáhly svislými pruhy žaluzií a zableskly se na jeho rezavém kožichu. Zvuk klíče v zámku, který protrhl ticho v bytě, ho nijak nevyrušil z klidu. Pootevřel oči, když zaslechl hlas své paní, ale pak je znovu líně zavřel, jakmile zjistil, že není sama. Už zase s sebou přivedla toho muže, který mu ani v nejmenším nevoněl. Znovu se propadl do spánku. „Ale Ruth, vždyť ještě není ani osm hodin. Ani slunce ještě nezapadlo.“ Ruth pustila klíče na malý starožitný stolek u dveří a pak se s úsměvem otočila. „Donalde, říkala jsem ti, že se musím vrátit domů brzy. Večeře byla moc fajn. Jsem ráda, žes mě přesvědčil, abych s tebou šla.“ „V tom případě,“ poznamenal a vzal ji zkušeným pohybem do náručí, „se nech ještě chvilku přemlouvat a můžeme ji o trochu natáhnout.“ Ruth se poddala polibku a na chvíli si vychutnala lehounký chvějivý pocit po těle. Ale když ji k sobě chtěl přitisknout blíž, odtáhla se. „Donalde.“ 5
Její úsměv byl stejně uvolněný, jako před polibkem. „Vážně bys měl jít.“ „Ještě jednu na dobrou noc,“ zamumlal a znovu ji políbil, zlehka a naléhavě. „Dneska ne,“ odpověděla rozhodně a vymanila se z jeho náručí. „Víš dobře, že mám zítra brzy ráno hodinu a k tomu navíc celý den cvičení a zkoušek.“ Rychle ji políbil na vršek hlavy. „No, asi by to pro mě bylo snazší, kdybych věděl, že je v tom jiný muž, ale tahle vášeň pro tancování…“ Pokrčil rameny, než se váhavě otočil k odchodu. Co se děje? pomyslel si rozladěně. Proč se mi právě s ní nedaří? Ruth Bannionová je první ženská za posledních deset let, která si mě dokáže držet od těla. Pořád, vytrvale a úspěšně. A proč, když vím, že to tak je, se pořád vracím zpátky? Otevřela mu dveře a naposledy se na něj vláčně usmála. Obrys její postavy v potemnělém světle zapadajícího slunce, který se na chvíli rýsoval ve dveřích, než za ním zavřela, mu jeho otázky zodpověděl. Protože je víc než krásná, říkal si v duchu. Je mimořádná. Jedinečná. Ruth se pořád ještě mírně usmívala, když zamykala dveře a zasouvala bezpečnostní zástrčku. S Donaldem Keyserem byla ráda. Vysoký, tmavovlasý, vždycky dokonale upravený a klasicky hezký, okouzloval ji nejen trochu kousavým humorem, ale i dokonale vytříbeným vkusem. Respektovala jeho talent módního návrháře, ráda nosila jeho kreace a dokázala si v jeho společnosti odpočinout – ovšem když si na něj dokázala najít čas. Byla si dobře vědomá toho, že Donald by dal přednost mnohem intimnějšímu vztahu. Ale nebylo nic těžkého tuhle stránku vetovat. Jistě, Donald mě přitahuje, pomyslela si Ruth, je mi s ním příjemně a je na mě milý. Ale kolena se mi z něj netřesou. 6
Vím, že mě dokáže rozesmát, ale nejsem si jistá, jestli bych kvůli němu dokázala brečet. Otočila se k potemnělému bytu a pocítila záchvěv lítosti. Najednou si připadala nečekaně, překvapivě osamělá. Zadívala se na sebe do pravoúhlého zrcadla s pozlaceným rámem, které měla pověšené v předsíni. Tohle zrcadlo bylo jedním z prvních kousků zařízení, které si koupila, když se sem nastěhovala. Bylo staré a zaplatila za něj směšně vysokou cenu, navzdory malým začernalým kouskům u pravého horního rohu. Znamenalo pro ni moc, že si může sama vybrat zrcadlo, které se jí líbí a pověsit ho na stěnu svého vlastního bytu, vlastního domova. Teď, zatímco světlo za okny pomalu haslo, se dívala na svůj vlastní odraz. Na dnešní večer si nechala vlasy rozpuštěné a teď jí splývaly přes ramena až k loktům. Netrpělivým pohybem je odhodila stranou. Na chvilku zavlály vzduchem a pak se jí zavlnily na zádech, černé a husté. Její tvář byla stejně jako celá její postava malá a jemná, ale rysy ne příliš souměrné. Plná ústa, malý rovný nos, špičatá brada. Lícní kosti vyklenuté v elegantním oblouku a nad nimi velké, zlehka zešikmené tmavohnědé oči dodávající její tváři trochu kočičí výraz zdůrazněný tmavými, dlouhými řasami. Exotická tvář, pomyslela si, tak mi to aspoň lidi říkají. Ale krásy v ní moc není. Já vím, když se na ni správně nanese make-up a nasvítí ji to pravé světlo, vypadá skvěle, je ohromující, ale to je něco jiného. Tamto je iluze pro světla reflektorů, role, kterou hraju. To není Ruth Bannionová. S povzdechem se odvrátila od zrcadla a přešla k plyšové viktoriánské pohovce. S vědomím, že panička je už konečně sama, sklouzl Nižinskij na zem, začal se protahovat a zívat a pak znovu vyskočil nahoru, aby se jí mohl usadit na klíně. Ruth ho nepřítomně podrbala mezi ušima. Kdo je vlastně Ruth Bannionová? ptala se v duchu. 7
Před pěti lety jsem byla hodně nezkušená a hodně dychtivá studentka, která začala novou etapu života. Díky Lindsay, připomněla si s úsměvem. Lindsay Dunneová, učitelka, přítelkyně, vzor… nejlepší tanečnice klasického baletu, jakou jsem kdy viděla. Přesvědčila strejdu Setha, aby mě nechal odjet sem, do New Yorku. Vzpomínka na Lindsay a Setha žijící teď ve šťastném manželství v Connecticutu se svými dětmi, ji zahřála u srdce. Pokaždé, když k nim přijela na návštěvu, všudypřítomná láska a štěstí ji naplnily na následující týdny. Ještě nikdy neviděla dva lidi, kteří by se k sobě tolik hodili, dva lidi, kteří by byli jeden do druhého tolik zamilovaní. Možná s výjimkou mých rodičů, projelo jí h lavou. I po šesti letech ji při pomyšlení na rodiče zaplavila vlna smutku. Za sebe i za tragickou ztrátu dvou chytrých, úžasných lidí. Ale zároveň podivně bolestným způsobem věděla, že to byla právě jejich smrt, která ji nasměrovala tam, kde teď právě byla. Seth Bannion se stal jejím poručníkem po smrti rodičů a spolu se přestěhovali do malého přímořského městečka v Connecticutu, kde oba potkali Lindsay. Seth se do ní zamiloval a ona ho dokázala přesvědčit, že by Ruth potřebovala lepší baletní školu. Pro strýce to nebylo lehké rozhodnutí poslat mě do New Yorku, když mi bylo teprve sedmnáct, vzpomínala Ruth zamženě. Jistě, věděl, že Evanstonovi se o mě dobře postarají, ale stejně to pro něj bylo těžké, vydat mě napospas životu, o kterém věděl, že pro mě bude hodně tvrdý a náročný. Z lásky ke mně váhal a z lásky nakonec dal svolení. A změnil tak navždycky můj život. Anebo možná, říkala si Ruth, možná se změnil už ve chvíli, kdy jsem poprvé vešla do Lindsayiny taneční školy. Právě tam jsem poprvé tančila pro Davidova. Bože, byla jsem tak vyděšená! Stála jsem tam před mužem, kterého kritici pasovali na nejlepšího tanečníka desetiletí. 8
Před mistrem, legendou. Před Nikolajem Davidovem, mezi jehož partnerky patřily jen nejnadanější baletky včetně Lindsay Dunneové. Tenkrát přijel do Connecticutu, aby Lindsay přesvědčil, aby se vrátila do New Yorku jako hvězda baletu, který napsal. Jeho přítomnost mě zaskočila a ohromila a skoro jsem se nedokázala pohnout, když mě vyzval, abych mu zatančila. A přitom byl tak okouzlující. Ruth se pousmála a pohodlně se opřela o měkké polštáře pohovky. Neznám nikoho, pomyslela si líně, kdo by dokázal být víc okouzlující než Nick, když se rozhodne udělat na někoho dojem. Poslechla jsem ho, propadla se do tance a hudby. A pak vyslovil ta prostá a zároveň šokující slova. „Až přijedeš do New Yorku, přijď za mnou.“ Byla jsem příliš mladá a myslela na Nikolaje Davidova jako na jméno, které se dá vyslovit jenom s úctou. A byla jsem ochotná tancovat bosá přes celou Broadway, kdyby mi řekl, ať to udělám. Tvrdě jsem dřela, abych mu udělala radost, děsila jsem se každého výbuchu jeho vzteku, byla jsem neschopná unést chlad jeho nespokojenosti. A Nick mi to nijak neusnadňoval. Ruth zavřela oči a vzpomínala na to, jak dokázal být pořád a nemilosrdně náročný. Vzpomínala na noci, kdy ležela stočená do klubíčka na posteli, příliš unavená i na to, aby se rozplakala. Ale pak stačilo, aby se pousmál nebo utrousil některý ze svých vzácných komplimentů a každý náznak bolesti zmizel. Po pěti letech už tančím společně s ním, pomyslela si Ruth. Tančím s ním a dál s ním bojuju o každý krok, smějeme se spolu, dívám se, jak se postupně mění, a přitom je tady pořád něco, co mi uniká. Možná je právě tohle podstata tajemství jeho přitažlivosti pro ženy, napadlo ji. Ten lehký náznak záhady, který ho 9
obklopuje, slabý cizí přízvuk, uzavřenost, jakmile se někdo snaží dostat do jeho minulosti. Sama jsem se do něj zoufale zbláznila před pár lety. Ruth se usmála, když si vzpomněla na intenzitu svého okouzlení. Já jsem do něj byla zamilovaná až po uši a on si toho nejspíš ani nevšiml. Ale je pravda, že mi tenkrát bylo sotva osmnáct a jemu skoro třicet a pořád kolem něj byla spousta krásných žen. A pořád je, opravila se, shodila kocoura z klína, aby mohla vstát a protáhla se. Nižinskij po ní vrhl rozladěný pohled a odkolébal se pryč. Teď už je moje srdce naprosto v pořádku, pomyslela si Ruth. Možná až moc v pořádku, napadlo ji se vzpomínkou na Donalda. Ale s tím se nejspíš nedá nic dělat. Rozhodně ne teď, když mě brzy ráno čeká hodina. Znovu se protáhla a zazívala stejně, jako před chvilkou její kocour. Ruth měla promáčené tričko. Nickova choreografie pro „Rudou růži“ byla složitá a vyčerpávající. Opřela se o tyč u stěny a zhluboka se nadechla. Zbytek ansámblu byl roztroušený po zkušebně, část tančila pod nekonečným přívalem Nickových pokynů a připomínek, zbytek stejně jako Ruth čekal, až si je Nick znovu vezme do práce. Bylo teprve jedenáct hodin, ale Ruth už měla za sebou dvouhodinové ranní cvičení. Dlouhé, volné triko, které si natáhla přes trikot, lemovaly kruhy potu, pár pramínků vlasů jí vyklouzlo z pevně utaženého drdolu. Ale zatímco se dívala, jak Nick předvádí tanečníkům jednotlivé pohyby, jakákoli známka únavy z ní vyprchala. Je neuvěřitelný, pomyslela si, jako vždycky je naprosto skvělý. Jako umělecký šéf společnosti a zavedený tvůrce baletů už by Nikolaj Davidov nemusel dál tančit, aby zůstal v záři reflektorů. Ale tančí, říkala si Ruth sledující pečlivě každý 10
jeho pohyb a krok, protože k tomu je zrozený. Měří sotva metr osmdesát, ale jeho štíhlá, vypracovaná postava budí dojem mnohem větší výšky. Vlasy připomínají zlatý prach a kroutí se mu kolem tváře, která nikdy neztratila chlapecké kouzlo. Plná, krásná a jemně tvarovaná ústa. A když se usměje… Když se usměje, tak se mu nedá odolat, pomyslela si. Naskočí mu tenoučké vrásky kolem očí, rozzáří se a najednou mu zpod víček svítí dva kousky neskutečně modrého nebe. Ruth pozorně sledovala, jak Nick předvádí otočku a byla vděčná, že ještě ve svých třiatřiceti letech a se všemi ostatními profesionálními povinnostmi, které si na sebe naložil, nepřestává s aktivním baletem. Netrpělivým mávnutím ruky zastavil pianistu. „V pořádku, děcka,“ řekl svým hlasem podbarveným melodickým ruským přízvukem. „Mohlo by to být i horší.“ Hm, tak tohle slyšet od Davidova je opravdová pocta, pomyslela si Ruth suše. To je stejné jako nadšený chvalozpěv od kohokoli jiného. „Ruth, zkusíme si pas de deux z prvního jednání.“ Rychle k němu přešla doprostřed zkušebny a cestou si nepřítomně přihladila neposlušné pramínky vlasů, které jí zatančily kolem tváře. Nick byl známý svou nevypočitatelnou náladovostí, proměnlivou, vášnivou a nevysvětlitelnou. Dneska se zdálo, že se plně soustředí jen na zkoušení. Ruth věděla, jak jeho temperament zvládnout. Dneska to snad ale nebude potřeba, pomyslela si, zvedla k němu tvář, položila pravou ruku na jeho dlaň a beze slova začali. Pas de deux v prvním jednání byla jedna z prvních milostných scén baletu, spíš souboj smyslů než vyjádření skutečného citu. Ale Nickův balet tentokrát nebyl ani v nejmenším pohádkový, jeho dílo bylo plné vášně. Hlavní postavy – princ a cikánka – byly osoby z masa a kostí a jejich tanec plný 11
výrazu a rozhodnosti. On po ní touží, ona ho odmítá. Každé gesto ruky, každý pohyb hlavy, každý krok měly význam pro celkové vyznění scény. Slunce pozdního léta svítilo okny do místnosti a malovalo světlé pruhy na podlaze. Kapky potu stékaly Ruth po zádech, ale ona je nevnímala, soustředila se na obrátku, která ji zažene Nickovi do náručí a na další krok, kterým se mu znovu vymaní. Její postava Carlotty v průběhu celého baletu přivádí prince k šílenství, okouzluje ho, a přitom se mu brání. Souboj jejich srdcí procházející celým dějem musí být znát od první společné scény. Bylo to právě v takových chvílích, jako teď, když tančila s Nickem a pro Nicka, kdy si Ruth nejostřeji uvědomovala, že ho bude vždycky uctívat, ať už jako tanečníka nebo jako živoucí legendu. Stát se jeho partnerkou bylo to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, pomyslela si. Povznesl mě vysoko, vzal mě dál, než jsem kdy doufala se dostat. Na cestě od studentky baletu přes sbor až na post primabaleríny jsem tancovala s mnoha partnery, ale žádný z nich se nemohl rovnat Nikolaji Davidovovi v ryzosti tanečního projevu ani v přesnosti všech pohybů. A ve výdrži, dodala v duchu žalostně, když nařídil začít znovu pas de deux od začátku. Ruth využila chvilky, než si pianista otočil noty znovu na první stranu, aby nabrala dech. Nick se otočil a natáhl k ní ruku. „Kde je dneska tvoje vášeň, maličká?“ zeptal se posměšně. Tohle oslovení Ruth nesnášela a Nick to dobře věděl. Na tváři mu zatančil pobavený úsměv, když se na ni podíval. Ruth k němu beze slova natáhla dlaň. „Tak teď, moje malá cikánečko, mi ukaž, jestli máš tolik čerta i v těle, když ti může blýskat z očí,“ ozval se Nick tiše. „Znovu.“ 12