PŘEDMLUVA 1. HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍHO VÝZNAMU SPORTU VE SPOLEČNOSTI 1.1. PRAVĚK 1.2. STAROVĚK 1.3. STŘEDOVĚK
1.3.1. J. A. Komenský a středověký sport 1.4. NOVOVĚK
1.4.1. Přelom 18. a 19. století 1.4.2. Přelom 19. a 20. století 1.4.3. 2. polovina 20. století 1.4.4. 21. století 2. HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍHO VÝZNAMU SPORTU V ČR 2.1. TĚLESNÁ KULTURA V ČESKÝCH ZEMÍCH NA PŘELOMU 18. A 19. STOLETÍ A JEJÍ VLIV NA ROZVOJ ŠKOLNTĚLOVÝCHOVY 2.2. TĚLESNÁ KULTURA V ČR V LETECH 1830–1918 JAKO DŮLEŽITÝ FAKTOR NÁRODNÍHO OBROZENÍ 2.3. ČESKÁ TĚLOVÝCHOVA A SPORT V OBDOBÍ 1918–1948 A JEJICH SPOLEČENSKÁ ROLE PŘI BUDOVÁNÍ A OBRANĚ ČESKÉHO STÁTU 2.4. ČESKÁ TĚLOVÝCHOVA A SPORT V OBDOBÍ 1948–1989 A MECHANISMY JEJICH ZNEUŽÍVÁNÍ V RÁMCI BUDOVÁNÍ KOMUNISTICKÉ IDEOLOGIE 2.5. ÚPADEK STÁTNÍ PÉČE O SPORT V ČESKÉ REPUBLICE A ZAOSTÁVÁNÍ ZA ÚROVNÍ STÁTNÍ PÉČE O SPORT V EU PO ROCE 1990
3. MODERNÍ STÁTNÍ PODPORA JAKO VÝZNAMNÝ SOCIÁLNÍ FAKTOR ROZVOJE SPOLEČNOSTI 3.1. PODPORA ROZVOJE POHYBOVÉ GRAMOTNOSTI 3.2. PODPORA AKTIVNÍHO A ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU SPOLEČNOSTI 3.3. PODPORA SOCIÁLNÍHO ZAČLEŇOVÁNÍ MINORIT, HANDICAPOVANÝCH A SOCIÁLNĚ SLABÝCH 3.4. PODPORA PROGRAMŮ AKTIVNÍHO STÁRNUTÍ A ZVYŠOVÁNÍ KVALITY A PRODLUŽOVÁNÍ DÉLKY VĚKU VE ZDRAVÍ
4. PERSPEKTIVA RŮSTU SOCIÁLNÍHO VÝZNAMU SPORTU V DALŠÍM ROZVOJI SPOLEČNOSTI 4.1. SPORT JAKO NÁSTROJ ZDRAVOTNÍ PREVENCE 4.2. SPORT JAKO NÁSTROJ SOCIÁLNÍ PREVENCE 4.3. SPORT A CHARITA 4.4. SPORT JAKO NÁSTROJ EKONOMICKÉHO RŮSTU
5. ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH
5
II. HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍHO VÝZNAMU SPORTU V ČR
Historický vývoj sociálního významu sportu v českých zemích do značné míry kopíruje celosvětový vývoj, zejména v prvních etapách vývoje lidské společnosti. Přesto, zejména v období novověku, počínaje přelomem 18. a 19. století, vykazuje jistá specifika, jak vyplývá z následujících subkapitol. Za světovým trendem i za běžnou praxí v EU však sociální význam sportu v ČR po roce 1990 (na rozdíl od předchozích období, kdy tomu bylo spíše naopak) zaostává a státní péče o podporu sportu je ve srovnání s okolním světem výrazně podprůměrná. 2.1.
TĚLESNÁ KULTURA V ČESKÝCH ZEMÍCH NA PŘELOMU 18. A 19. STOLETÍ A JEJÍ VLIV NA ROZVOJ ŠKOLNÍ TĚLOVÝCHOVY
Zejména koncem 70. let 18. století vlivem tereziánských a josefinských reforem došlo k celkovému uvolnění společenské a kulturní atmosféry v habsburské monarchii, tedy i v českých zemích, došlo k postupnému zavádění povinné školní docházky pro všechny děti ve věku od 6 do 12 let, avšak až do roku 1861 byla tělesná výchova jako nepovinný předmět a mimoškolní tělesná výchova studentů byla velmi omezena disciplinárním řádem. Roku 1810 byla v Praze zřízena vojenská plovárna, první zařízení toho druhu v Evropě.
Občanská plovárna, ceník 1880 V té době byl velkým propagátorem tělesné výchovy filozof, vyučující na Universitě Karlově Bernardo Bolzano (1781–1848). Postupně docházelo k útlumu vlivu církve ve školství a nejvyšším orgánem nad školstvím se stal stát, který, stejně jako armáda, měl zájem zavést povinnou tělesnou výchovu do škol, což se setkávalo sice s pochopením u většiny učitelů a školských pracovníků, ale naráželo nejen na odpor církve, ale zčásti i široké veřejnosti. Obsah tělesné výchovy tvořily pořadová, prostná, cvičení na nářadí a s náčiním, ale z počátku chyběli kvalifikovaní učitelé a materiálně technické zabezpečení. První osnovy TV vznikly na Moravě roku 1876, ve Slezsku v roce 1875 a v Čechách roku 1877. Až v roce 1909 byla přijata úprava výuky na středních školách, která stanovila tělesnou výchovu jako povinnou pro všechny střední školy s výjimkou dívčích, na nich byla povinná školní docházka zavedena až od roku 1913. Vznik a vývoj tělesné výchovy na našich vysokých školách je úzce spjat s Univerzitou Karlovou. Prvním učitelem sportovních her na univerzitě byl Antonín Krištof (1882-1910), který byl rovněž zakladatelem české házené) (E – learningový text „Historie tělesné kultury“ 2007). 28
2.2.
TĚLESNÁ VÝCHOVA V ČR V LETECH 1830–1918 JAKO DŮLEŽITÝ FAKTOR NÁRODNÍHO OBROZENÍ
Od 30. let 19. století začaly vznikat soukromé, tzv. tělocvičné ústavy. Jedním z prvních byl tělocvičný ústav, který založil učitel tělocviku na staroměstském gymnáziu Jan Malýpetr (1815–1899), a to v Panské ulici v Praze. Malýpetr také společně s K. J. Erbenem, F. L. Čelakovským a J. E. Purkyně vytvořil také první tělocvičné názvosloví. Přestože má Jan Malýpetr velké zásluhy o vznik a rozvoj naší tělesné výchovy (byl učitelem Dr. M. Tyrše a stál u počátků Sokola Pražského), jeho osobní přínos byl později zastíněn rozmachem sokolské myšlenky a samotnou Tyršovou osobností. V tělocvičných ústavech se cvičilo především na bradlech, hrazdě, koni, kruzích, na koze a žebříku, součásti cvičení byl i běh a chůze, přesto však tělocvik a hry zůstávaly výsadou především šlechty a zámožnějšího měšťanstva. V roce 1839 byl v Praze lékařem Johanem J. Hirschem založen První ortopedický ústav. Dalším významným tělocvikářem byl Adolf Hájek (1825–1915), spoluzaložil Česko – německý Akademický tělocvičný spolek, který však v revolučním roce 1848 zanikl. Postupně vznikala další soukromá i zemská sportovní zařízení, ve kterých se v tomto období aktivně pěstoval šerm, oblíbena byla i střelba. Vyšší společenské vrstvy pěstovaly především jízdu na koni, velkou oblibu si ale rychle získávalo též bruslení (klouzání, jízda na želízkách). V roce 1845 byly uspořádány první veslařské závody. Studenti vysokých škol založili v roce 1847 Akademický tělocvičný spolek, v revolučním roce 1848 potom zaslali petici císaři, ve které požadovali, aby stát na vysokých školách zřizoval a financoval tělocvičné ústavy, platil jejich učitele a zřizoval plovárny. Ve druhé polovině 19. století začaly vznikat první iniciativy na vytvoření prvních československých sportovních spolků, které se staly významným faktorem boje za národní obrození. 16. února 1862 se konala schůze v tělocvičném ústavu J. Malýpetra a byl založen spolek Tělocvičné jednoty Pražské (pozdějšího Sokola Pražského). Starostou nového spolku byl zvolen Jindřich Fügner (1822–1865), náměstkem starosty se stal Dr. Miroslav Tyrš (1832–1884). Dalšími spoluzakladateli byli bratři Grégrovi, Adolf Hájek, Rudolf Turn – Taxis apod. Ve stejné době vznikl v Praze také německý Pražský mužský turnérský spolek. V roce 1862 se však hlavní osobností Sokola stal Dr. Miroslav Tyrš. Narodil se 17. 9. 1832 v Děčíně. V roce 1841 se přestěhoval do Prahy a začal studovat na malostranském gymnáziu. Na začátku šedesátých let pracoval jako cvičitel soukromého tělocvičného ústavu J. Malýpetra a zabýval se celou řadou vědních oborů, zejména estetikou a filozofií. Tyrš byl vynikajícím tělovýchovným odborníkem a stal se rozhodující osobností jak ideové, tak metodické a organizační činnosti Sokola. Jeho základní teoretickou prací, ve které podal výklad sokolské tělocvičné soustavy, byly Základové tělocviku. Tyrš dělil tělesná cvičení do čtyř skupin: 29
• • •
Cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných Cvičení nářaďová Cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová)
Cvičení úpolová (odpory, zápas, rohování, šerm)
Pod Tyršovým vedením se vytvořily i základy sportovní gymnastiky, atletiky, turistiky a některých branných činností. Se vznikem Sokola jsou spojeny i počátky organizované tělesné výchovy žen. Již v roce 1869 vznikl Spolek paní a dívek pražských. V průběhu šedesátých let 19. století začaly vznikat sokolské spolky i v ostatních českých městech, proto se brzy objevila myšlenka založit celonárodní sokolskou organizaci.
Bohužel v 70. letech 19. století prožilo sokolské hnutí velkou krizi, a některé sokolské jednoty byly převáděny na hasičské spolky. Tento stav zvrátil až I. Sokolský slet v roce 1882, který začal tradici hromadných tělovýchovných vystoupení a byl vyvrcholením Tyršovy organizátorské činnosti a předznamenal obrovský rozvoj Sokola, který už v roce 1884 již 137 jednot se 17 424 členy, v roce 1889 poté došlo k vytvoření sjednocující organizace České obce sokolské – ČSO. V roce 1892 byla založena Moravsko – slezská obec sokolská a v roce 1904 – jednotná Česká obec sokolská. Sokolské jednoty poté vznikaly ve Slovinsku, na území Polska, v Rusku, Bulharsku, Srbsku, ale i ve Francii, USA a některých rakouských a německých městech. V 90. letech 19. století začaly vznikat i první dělnické, sportovní a tělocvičné spolky, a to především odtržením od Sokola a organizačním osamostatněním (již v roce 1892 vznikl Dělnický americký Sokol). Jejich úkolem je tělesná výchova a zdravotní, duchovní a mravní povznesení dělné třídy na ideovém základu demokratického socialismu (MUCHA, V., 1975, s. 20.). Od roku 1892 začaly vznikat tělocvičné odbory při dělnických spolcích – 1892 při vzdělávacím spolku krejčovských dělníků v Praze, 1893 ve Vídni, 1894 Vzdělávací podpůrný tělocvičný spolek Lassalle v BrněJuliánově a v Králově Poli, jméno Lassalle převzali od tamního německého dělnického tělocvičného spolku, 1896 v Židenicích a Líšni. Brněnský spolek později získal název Dělnická tělocvičná jednota a tento název si osvojilo celé hnutí vznikajících jednot. V roce 1895 byla založena DTJ v Husovicích, roku 1896 v Židenicích a Líšni u Brna. Roku 1897 byla ustavena první DTJ v Praze. Téhož roku vznikly DTJ v Radlicích u Prahy a v Mostě, roku 1898 v Praze VII., na Kladně, ve Vršovicích a v Moravské Ostravě. 30
každoročně se snižuje počet tělovýchovných jednot a sportovních klubů v řádu stovek a počet aktivně sportujících
podíl domácností na výdajích na sport činí až 80 %, což je o 60 % více, než činí průměr zemí EU,
v Česku v důsledku toho existuje prokazatelně finanční diskriminace v přístupu dětí ke sportu, 23 % rodin (tj. cca 450 tis. dětí) není schopno uhradit dětem výdaje na sport
majetek sportovních klubů a tělovýchovných jednot je z více než 90 % starší 30 let a v důsledku zastarávání a zanedbávání údržby činí vnitřní dluh na sportovním zařízení sportovních organizací až 30 mld. Kč
47
Zdroj: Statistika ČUS
Česká populace vykazuje nejvyšší procentní zastoupení osob s BMI indexem vyšším než 25 (nadváha a obezita) z 50 zemí Evropy, a to až 66 %. Tedy dva Češi ze tří mají nadváhu nebo jsou obézní. U dětí téměř polovina populace.
Zdroj: TK MZd, SPORT NEJPŘIROZENĚJŠÍ PREVENCE ZDRAVOTNÍCH RIZIK, Praha 21.8.2012
•
v Česku je postiženo metabolickým syndromem až 28 % populace a výdaje spojené s léčbou chorob vznikajících v jeho důsledku činí ročně kolem 74 miliard Kč a tyto výdaje meziročně stále rostou.
oproti roku 1990 klesla průměrná délka pohybových aktivit mládeže v Česku ze 3,5 hodin na 45 minut denně. Alespoň jednu hodinu pohybu denně dnes provozuje jen 20 % dívek a 25 % chlapců.
Zdroj: TK Mzd, SPORT NEJPŘIROZENĚJŠÍ PREVENCE ZDRAVOTNÍCH RIZIK, Praha 21. srpen 2012
•
Až 70 % adolescentů trpí vadným držením těla, bolestmi hlavy a páteře, nadváhou a obezitou
•
neustále se snižuje odbornost v oblasti sportu, a to jak u trenérů, tak u učitelů, což má negativní dopady na odstraňování pohybové negramotnosti a na kvalitu tělesné přípravy. To vidíme zejmé48
na ve školství, kde se více než ¼ dětí pravidelně omlouvá z hodin školní tělesné výchovy, a tento předmět se z druhdy nejpopulárnějšího stal u české školní mládeže jedním ze tří nejméně oblíbených, společně s matematikou a fyzikou. •
Až 90 % branců či zájemců o službu v ozbrojených složkách státu není schopno splnit testy tělesné zdatnosti, které se neustále snižují. Limity tělesné zdatnosti se snižují i u studentů fakult tělesné výchovy, tedy u budoucích trenérů a učitelů tělesné výchovy.
3.
MODERNÍ STÁTNÍ PODPORA SPORTU JAKO VÝZNAMNÝ SOCIÁLNÍ FAKTOR ROZVOJE SPOLEČNOSTI
Zejména v prvním a druhém desetiletí 21. století řada evropských i světových organizací, včetně WHO, Evropské komise a dalších začala ve svých programových a jiných dokumentech, zejména po vydání Bílé knihy o sportu v roce 2008,měnit vztah k pohybovým aktivitám a pohybové gramotnosti. Přestaly tak vnímat státní podpory rozvoje sportu toliko jako finanční zajištění volnočasových aktivit dětí a mládeže, neboť došly k závěru, že pohybové aktivity, zdravý životní styl a aktivní přístup k životu jsou faktory, které zásadním způsobem ovlivňují nejen kvalitu života lidí, ale také ekonomiku všech států EU i EU samotné (viz například Memorandum EU z 19. června 2014 – Sport jako motor růstu ekonomiky EU). Především větší produktivitu, vyšší aktivitu a výkonnost pracovní síly, průměrnou délku života a úroveň zdraví celé populace. Naproti tomu nejnovější studie, zveřejněná 17. června 2015 Centrem výzkumu pro ekonomiku a obchod (CEBR), ukázala skutečnou hodnotu „časované bomby“ v podobě pohybového nicnedělání. Tato „časovaná bomba“ zabíjí půl milionu Evropanů ročně a postupně se stává závažnějším rizikem pro zdraví veřejnosti než kouření. A pravděpodobně i nejvýznamnější civilizační hrozbou blízké budoucnosti. Tato „časovaná bomba“ stojí už v této době každý rok rozpočtové výdaje EU ve výši 80 miliard EUR, tedy o 5 miliard EUR víc, než kolik celý svět vydá na léky proti rakovině za 1 rok. Nutno dodat, že tato studie vychází z průměrných výsledků zemí EU, které vykazují ve všech aspektech pozitivnější hodnoty, než je realita České republiky, a proto dopady pohybového nicnedělání v České republice jsou ještě otřesnější. Zatímco v EU studie prokazuje, že průměrně je v EU pohybově neaktivních zhruba 26 % dospělých, což v konečném důsledku způsobuje až 10,4 % celkových úmrtí, v Česku se toto číslo pohybuje, podobně jako například ve Velké Británii, nad hranicí jedné třetiny veškerého dospělého obyvatelstva a procento zemřelých v souvislosti s pohybovým nicneděláním je ještě vyšší – až 16,9 %. Přitom v sousedním Polsku, které už řadu let věnuje této problematice náležitou pozornost, je počet pohybově neaktivních někde kolem 19 % a počet úmrtí v souvislosti s pohybovou neaktivitou je méně než poloviční -7,4 %.
Naprosto otřesné výsledky ale studie CEBR prokazuje u adolescentů, kde se procento mladých lidí bez pohybových aktivit pohybuje kolem 80 %. Podle jiné studie WHO z roku 2011, pod názvem Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků (HBSC), tráví v České republice více než 50 % dětí v pracovní dny dvě a více 49