Vášně lorda Kita
STEPHANIE LAURENSOVÁ
c
Vášně lorda Kita
Překlad Zdeněk Uherčík
Český název: Vášně lorda Kita Název anglického originálu: The Pursuits of Lord Kit Cavanaugh Autorka: Stephanie Laurensová Překlad: Zdeněk Uherčík První vydání: MIRA Books, 2019 Grafika obálky: Madgrafik Odpovědný redaktor: Ivana Čejková Jazyková korektura: Dana Wotřelová © 2019 by Savdek Management Proprietary Limited © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2019 The name Stephanie Laurens is a registered trademark of Savdek Management Proprietary Ltd. Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána na základě licence Harlequin Books S.A. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná. HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka. Ilustrace na obálce byla použita po dohodě s Harlequin Books S.A. Všechna práva vyhrazena. Sazba: Studio EDITIO, Nadarzyn Tisk: OZGraf Olsztyńskie Zakłady Graficzne S.A. ISBN: 978-83-276-4157-1
c
PRVNÍ KAPITOLA
Osmnáctého září 1843, na Bath Road východně od Bristolu ou, kluci.“ Lord Christopher Cavanaugh, zná„H mý více jako Kit, stočil své dva hnědáky na širokou krajnici zarostlou tuhou trávu, odkud by dobrý
výhled, a zastavil spřežení. Ušlechtilí koně frkali a hrabali kopyty. Teprve nedávno si odpočinuli ve stáji hostince, v němž se Kit a jeho společníci zastavili na oběd, a oba hnědáci se nemohli dočkat, kdy znovu vyrazí na cestu. Ale Kit si chtěl dopřát chvilku a dobře se podívat na to, co leželo před nimi – na střechy, věže, věžičky a lesklé, stříbrošedé stuhy řek, které nechaly vzniknout městu Bristolu – jako pestrá výšivka v mělkém údolí na konci jejich cesty. Den byl chladný, ale příjemný, údolím protahoval mírný, nárazový vítr. Kit mhouřil oči a prohlížel si město, v němž se hodlal usadit. Dnešek bude svědkem jeho prvního skutečného kroku do budoucnosti, kterou se rozhodl vybudovat. Celý dosavadní život se jen bezcílně potuloval, neměl kormidlo, které by mu udávalo směr, ani přístav, který by nazýval domovem. Posledních deset let – od 5
té doby, kdy odešel z Londýna – neměl žádný směr, žádný cíl… Ne. Nebyla to tak úplně pravda. Jeho snahou – jediným jasným cílem – bylo vyhnout se osudu, který mu nachystala jeho zesnulá matka Lavinia, markýza vdova z Raventhorne. Byla to nepředstavitelná intrikánka, která chtěla ovládat a využívat své čtyři děti ke svému vlastnímu prospěchu. V Kitově případě – stejně jako u jeho starších i mladších bratrů – předpokládala, že smění postavení jejich manželek za bohatství, nebo přinejmenším významný vliv. Kit na to reagoval tak, že se stavěl do role líného zhýralce, jemuž žádný soudný rodič nedovolí, aby se jakkoli přiblížil k jeho dceři. Jeho reputace se stala mocným štítem, který mu dovoloval pohybovat se ve společnosti bez rizika, že padne do pasti, a mohl tak pomoci své mladší sestře Stacii vyhnout se podobnému osudu. Za života byla Lavinia démonem v lidském těle. Když její čtyři děti konečně poznaly celý rozsah jejích ďábelských intrik, nedokázaly uvěřit. Pokusila se zabít svého nevlastního syna Rydera, Kitova staršího bratra, jehož Kit a jeho sourozenci zbožňovali. Chtěla totiž Rydera – tehdejšího markýze – nahradit Kitovým starším bratrem Randem. Jen díky Ryderově pozoruhodné fyzické a duševní síle a podpoře jeho ženy, bývalé markýzy Mary, oba přežili. Lavinia byla nakonec dopadena a zemřela při marném pokusu o útěk před spravedlností. Dokonce i teď se Kitovi při vzpomínce na ni a její činy svíralo srdce. Jeho matka zemřela v létě roku 1837 a ukončila tak náhle zdánlivě nekonečnou kapitolu jeho života 6
a životů jeho sourozenců. Přesto trvalo roky, než se důsledky její „mateřské péče“ začaly vytrácet. Tak dlouho trvalo, než Rand, Kit, Stacie a jejich nejmladší bratr Godfrey setřásli neviditelné řetězy a upravili své vzájemné vztahy a vztahy s ostatními lidmi. Nebo, pomalu jako Kit, alespoň ony řetězy natolik uvolnit, aby se chopili příležitosti, dokázali zformovat své vlastní životy a začali je žít. Pro Randa – nepochybně nejvíc zasaženého intrikami jejich matky, ale také nejstaršího ze čtyř sourozenců, obdařeného klidnou vnitřní silou podobnou Ryderově nezdolné vůli – to znamenalo, že se stal vůdčí postavou v investorských kruzích a soustředil se na podporu slibných vynálezů. Před necelým měsícem Rand udělal něco, co Kit považoval za poslední krok, jímž se odpoutal od společné minulosti. Vzal si Felicii Throgmortonovou, dceru jednoho z jím podporovaných vynálezců. Kit se setkal s Randem a Felicií přede dvěma dny, když přijeli z jejich nového domu společně s Ryderem a Mary na návštěvu do Raventhorne Abbey, rodového sídla, kde Kit od svatby bydlel. Z Randa vyzařovala spokojenost, a když Kit viděl jeho láskyplný a šťastný výraz, kdykoli na Felicii pohlédl, napadlo ho, že Rand a Felicia jsou na té správné cestě k nalezení klidu a uvolněné radosti ze života stejně jako Ryder a Mary. Na Abbey panovala atmosféra šťastného rodinného života, jakou Kit nepoznal za celá dlouhá léta, kdy bylo Abbey jeho domovem. Záviděl svým synovcům a neteři – dětem Rydera a Mary – vřelost a bezvýhradnou vstřícnost, v níž vyrůstali. Nevyslovenou, ale všeobjímající lásku a podporu svých rodičů. 7
Když Kit sledoval, jak si Rand postupně buduje vlastní cestu a jméno – ve společnosti i jinde – rozhodl se, že je načase, aby udělal totéž. Musí začít skládat jednotlivé díly života podle svých představ. Chtěl stavět námořní jachty. Co víc, chtěl se stát hlavní silou v rozvíjejícím se oboru. Stejným způsobem jako investice souzněly s Randovými silnými stránkami a zájmy, Kit cítil, že při stavbě jachet nejlépe využije svoji dávnou posedlost vším, co souviselo s mořeplavbou, svoji schopnost vést lidi, řídit je a vyjednávat. Měl šikovné ruce a dobrou hlavu. Vždycky to tak bylo. Když Rand oznámil své zásnuby, byl Kit na cestě na Bermudy za Waylandem Cobworthem. Wayland byl Kitův starý přítel z časů na Etonu, který sdílel jeho vášeň pro dokonale navržené plachetnice. Protože Waylandova rodina nebyla zdaleka tak bohatá jako Cavanaughové, nešel na univerzitu, ale vyučil se u špičkového návrháře a konstruktéra plachetnic a teď patřil k nadějným konstruktérům jachet. Wayland dobře věděl, jak je Kit neústupný a vytrvalý. Jakmile si něco umanul, dosáhl toho. Kit Waylanda poměrně snadno přesvědčil o své představě Cavanaugh Yachts a jeho potřebnosti pro podnik. Kit se musel téměř obratem nalodit na cestu zpátky do Anglie, aby nepromeškal Randovu svatbu. Stihl to, ale měl k dobru sotva pár minut. Než Wayland nastoupil na loď mířící přímo do Bristolu, musel ještě dokončit návrh pro společnost, pro niž právě pracoval. „Je větší, než jsem si myslel,“ vytrhl Kita ze zadumání jeho štolba Smiggs, sedící za Kitem. 8
Když byl Kit před několika lety poprvé v Londýně, vzal si Smiggse, který byl o několik let starší než on, ze stájí v Abbey. Smiggs s ním rád spojil svůj osud a později spolu prožili mnohá dobrodružství. Kit ho považoval za svého důvěrníka a věděl, že se na šlachovitého muže může spolehnout v jakékoli situaci. „Odsud je jeden z mála slušných výhledů na celé město,“ řekl Kit. „A posledně jsme se tady nezastavili.“ „Posledně“ znamenalo před dvěma týdny, když se Smiggsem přijeli na několik málo dní, aby Kit mohl zařídit vše potřebné ohledně přestěhování do města. Kromě jiného dokončil nákup přiměřeně velkého domu v dobré čtvrti a s Přístavní společností dojednal pronájem skladu ve Floating Harboru. „Takže pan Cobworth by tady už měl pár dní být,“ řekl Smiggs. Kit přikývl. „Psal, že jeho loď zakotví šestnáctého.“ Kit se netrpělivě ušklíbl. „Umím si představit, že po dvou dnech průzkumu terénu bude Wayland dychtivý pustit se do práce.“ „Kdy máte schůzku v Přístavní společnosti?“ zeptal se Smiggs. Kit se naklonil, aby mohl vytáhnout kapesní hodinky. „Až v půl čtvrté.“ Zkontroloval čas a zasunul hodinky zpátky do kapsičky. „Teď je něco po druhé. Měli bychom vyrazit.“ „Pan Cobworth bude bydlet u nás?“ Kit se otočil, pohlédl na mladšího muže stojícího za zábradlím vedle Smiggse a usmál se. „Ne, Gordone.“ Až donedávna byl Gordon komorníkem na Abbey, ale Mary Kitovi dovolila, aby si ho odvedl jako svého komorníka. „Pan Cobworth má rád své 9
soukromí, za což můžeme být vděčni. Má ve zvyku ponořit se do práce a často pracuje do nekřesťanských hodin. Není to zrovna ideální host.“ „Ach.“ Gordon mírně vyvalil oči. Byl přibližně Kitova věku, ale vedl mnohem poklidnější život. Když si Kit připomněl, co všechno musí zařídit před plánovanou schůzkou s Waylandem – měl na ní podepsat pronájem skladu, který chtěl proměnit na malou loděnici na stavbu jachet – otočil se dopředu a zdvihl opratě. „Pojedeme rovnu k právníkovi, vyzvedneme klíče od domu a půjdeme se zabydlet.“ Byl to první dům, který kdy vlastnil. Uvolnil brzdu a pokračoval: „Vás dva tam nechám, abyste zařídili, co je potřeba. Právník vám dá kontakt na personální agenturu, Gordone. Vy budete vědět, jaké služebnictvo budeme potřebovat.“ „Jistě pane,“ opáčil Gordon okamžitě. „Můžete se na mě spolehnout.“ Kit se usmál, když slyšel hrdost a nadšení v Gordonově hlase. Nepochyboval, že se Gordon zhostí svých povinností s vervou, aby prokázal své schopnosti. „V přístavní kanceláři jsem nechal vzkaz pro pana Cobwortha,“ pokračoval Kit, „aby mu ho předali, až přistane. Myslím, že v půl čtvrté už bude netrpělivě stát u dveří Přístavní společnosti.“ A bude netrpělivě hryzat udidlo. Stejně jako Kitovi koně. Otočil spřežení zpátky na cestu. A pak stále s úsměvem a rostoucím očekáváním, a také s nadšením, práskl opratěmi a popohnal koně do klusu. Bylo mu už dvacet devět let, a přesto tohle byl podle jeho mínění první den jeho dospělého života. 10
„Takže,“ předseda, pan Hemmings, si vyměnil krátký pohled se všemi členy správní rady a znovu se zadíval na Kita, „rozumíme tomu správně, že počítáte s tím, že si na stavbu lodí najmete místní lidi?“ Kit přikývl. „Na stavbu a pak také na opravy našich jachet. Jakmile se firma Cavanaugh Yachts zavede, chceme také začít vyrábět plachty. Buď bychom investovali do nějaké místní firmy, nebo zahájili vlastní výrobu.“ Předsedův požadavek ho nijak nepřekvapil. Předem si zjistil, že loděnice je pod rostoucím tlakem města kvůli úbytku práce v docích. S nárůstem paroplavby a kvůli změnám v materiálech a konstrukci parníků ztratilo mnoho mužů z loděnic dříve stabilní práci. Byli nešťastní, bez prostředků a stávali se snadným cílem pro ty, kdo šířili sociální nesváry. „Zjistil jsem,“ pokračoval Kit, „že dělníky s potřebnými dovednostmi bychom měli sehnat poměrně snadno.“ „Ach, jistě… jistě,“ zafuněl jeden z členů správní rady. „Je dobré vědět, že stará dobrá plavba pod plachtami úplně nezmizí, což?“ Byly to teprve dva měsíce, co Brunel, který před pěti lety spustil na vodu první zaoceánský parník Great Western, předvedl svůj zatím poslední zázrak, parník Great Britain, první zaoceánský celokovový parník poháněný šroubem. Oba parníky se stavěly v loděnicích v Bristolu. Pára změnila způsob stavby lodí a mnoho dělníků z loděnic náhle patřilo do starého železa. Cavanaugh Yachts dávala některým z těchto dělníků naději na další práci. 11