Oslík Mluvka
53
Oslík Mluvka
Na jedné farmě, daleko za pěti potůčky, pěti horami a pěti hlubokými lesy, žil oslík Mluvka. Oslík povídal od rána do večera. Mluvil a mluvil, a když už neměl, co by řekl, začal si vymýšlet. Oslík běhal po celém kraji a rozprávěl s ostatními zvířátky o místě, kde bydlel, o zkušenostech, o pomněnkách, které kvetou u rybníčka, zkrátka o všem, co mu na jazyk přišlo. Někdy si něco přibarvil, jindy zcela vymyslel celý příběh. Byl to holt Mluvka a ostatní to o něm věděli. Na vedlejší farmě žil pejsek, vlastně to byla fenka. Říkali jí Mia. Psí slečna velice ráda skotačila a hrála si se svými pěti bratry. Často se společně koupali v nedaleké řece, pak si lehli na trávu, stočili se do klubíček a pozorovali modrou oblohu. Mia byla spíše tichá fenka, kterou vždy přehlušilo jejích pět sourozenců. Ti dováděli, štěkali jeden přes druhého a ji moc často ke slovu nepustili. A tak se naučila hodně naslouchat a s ostatními moc nemluvit. Byl podzim a celý týden pršelo. Zvířátka už byla z počasí mrzutá. Štěňátka chvilku řádila v bahně na dvorku a nechala kapky deště dopadat na svou srst, ale za chvilku byla celá promáčená a běžela se schovat pod přístřešek. I oslík Mluvka byl celý týden doma na farmě, a protože nemohl vyběhnout ven, rozprávěl ostatním své příběhy. Čím více mluvil, tím více si vymýšlel, až už toho zvířátka z farmy měla dost a nechtěla oslíka dál poslouchat. Oslík se na kamarády hněval, že nechtějí poslouchat jeho vyprávění, a řekl si,
54
55
že je k životu vlastně nepotřebuje, že si vystačí sám. Když konečně přestalo pršet, vydal se k řece. Byl přesvědčený, že se na farmu už nevrátí, že mu tam stejně nikdo nerozumí.
56
Po vydatných deštích měla řeka velkou sílu. Protékalo jí více vody, než na kolik byla zvířátka zvyklá. Oslík si sedl na břeh a pozoroval hladinu. Mračna konečně odvál vítr a obloha byla zase nebesky modrá. Ve stejnou dobu se chystala k řece i parta štěňátek společně s Miou. Už se nemohla dočkat, až si po týdnu stráveném doma konečně zaplavou. Cestou běžela a vyskakovala radostí. První byl na místě pejsek Flíček. Skočil do řeky dříve, než si stačil všimnout, jak moc je rozvodněná. Snažil se plavat, ale proud ho táhl dál od břehu. Zbylá štěňátka pobíhala okolo řeky a nevěděla, jak mají bratříčkovi pomoci. Oslík Mluvka, který všechno viděl, běžel pro pomoc. Celý udýchaný vběhl na farmu a volal na ostatní zvířátka, ať mu jdou pomoci, že se v řece topí štěně a samo to určitě nezvládne. Jenže ona mu nevěřila. Myslela si, že si zase vymýšlí, aby na sebe strhl pozornost, a tak si ho nevšímala. I když oslík naléhal, od zvířátek se pomoci nedočkal. Rozběhl se zpátky plný odhodlání, že pejskovi pomůže sám. Pod jedním ze stromů, který stál nedaleko řeky, ležela ulomená větev. Oslík ji uchopil a dotáhl ke břehu. Na jedné straně ji držel pevně mezi svými zuby a druhou stranou se snažil dosáhnout na topící se štěně, kterému pomalu docházely síly. Pejskové na něj volali: „Chyť se té větve, oslík ti pomůže.“ V poslední chvíli se Flíčkovi povedlo chytit a oslík ho z rozbouřené řeky vytáhl. To bylo radosti! Všechna štěňátka byla šťastná, že se jejich bratříčkovi nic nestalo. Společně se vrátili na farmu, aby si Flíček mohl pořádně odpočinout, zahřát se a načerpat nové síly.
57
60
61