Issuu

Praha 2019

Přeložila: Daniela Čermáková

Mandy Baggot: Vánoce v New Yorku Vydání první Copyright © Mandy Baggot 2018 First published in 2018 by Ebury Press. Ebury Press is part of the Penguin Random House group of companies. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2019 jako svou 2302. publikaci Přeloženo z anglického originálu One New York Christmas, vydaného nakladatelstvím Ebury Press, Londýn v roce 2018 Český překlad © 2019 Daniela Čermáková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Dana Chodilová Ilustrace na přebalu © 2019 Martina Černá Přebal a vazba © 2019 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1201-9 BARONET Praha 2019

Mandy Baggot

Pro Rachel, která mě neustále podporovala a pozvedávala na mysli, když jsem o Vánocích v New Yorku psala v britském horku. Jsi skvělá, zlato!

1 Tržiště v Appleshawu, Wiltshire, Velká Británie Lilo jako z konve a k tomu všemu byla ještě zima a stěra če tahače s návěsem Lary Weeksové ani zdaleka nezvlá daly toto značně britské zimní počasí. Jednu míli. Ještě jim zbývala jedna míle, než dorazí na tržiště v její vesnici jménem Appleshaw, kde se každý druhý dům pyšnil doš kovou střechou. Pak budou moct slavnosti začít. Lara zesílila vyhřívání čelního skla i hudbu – Taylor Swiftová vyzpěvovala svou interpretaci „Last Christmas“ přes Bluetooth spojení – a soustředila se na silnici, z níž do kabiny vanul ledový dech. To „jim“ zahrnovalo dva ná klaďáky řízené jí a Aldem. Aldo, její skoro brácha, ujíž děl v tahači před ní a vezl ozdobený vánoční stromek plný zlatých, červených, zelených a fialkových zářících svě týlek, které měla paní Fitchová právě ve speciální nabíd ce v zahradním centru. Pod stromem seděl celý ansámbl: Marie, Josef, dvě ovečky – které byly čím dál promoče nější – místní mazlíček kozel Milo, pasáček a tři králové. Tři králové byli vnukové paní Fitchové, trojčata, jimž by lo nyní třináct a netvářili se tak úplně šťastně, že jsou na vlečení ve zlatavém hábitu. Tohle byl Aldův velký večer. Osmnáctiletý mladík čekal skoro celý svůj život, aby mohl řídit náklaďák Weekso 9

vy nákladní přepravy v každoročním průvodu na prvního prosince, a teď konečně dostal svoji šanci. Před pár měsí ci prošel testy a byla to Lara, která ho naučila všechno, co znal. Možná kromě toho, když se člověku houpe v koléb ce malý Ježíšek a začnou padat kroupy… Proč místo toho nezačalo sněžit? Jak by mělo v prosinci. Lehký bílý po prašek, aby malebný Appleshaw působil spíš jako sváteč ní vánoční koláč než jednoduchá hořká čokoláda. „Nejezdi moc rychle, Aldo. Prostě jenom popojížděj. Není kam spěchat,“ mumlala si Lara a natáhla se, aby Tay lor Swiftovou ztlumila. Pohlédla na CB radiostanici na pa lubní desce. Nikdo, koho znala, je nepoužíval, kromě Ge rryho přepravní společnosti, firmy jejího táty. Koupil dva zbrusu nové náklaďáky – Lara ten svůj pojmenovala Tina – poté co šly obchody výjimečně dobře, ale trval na tom, že zachová tenhle starodávný styl komunikace v podobě vysílaček. Je to tradice, říkal. Takže jo, byla tu sluchát ka, která vypadala, jako že patří do nějakého muzea, spolu s USB porty a vestavěnou satelitní navigací. Lara vyndala vysílačku z jejího pouzdra a přiložila si ji k ústům. „Aldo, slyšíš mě, přepínám.“ Sluchátko jí spadlo do klína, když vrátila obě ruce na volant, protože se viditelnost zhoršovala čím dál víc. Nevybavovala si, že by kdy bylo při průvodu tak příšerné počasí jako tohle. Venku možná nebude nikdo, kdo by se díval… „Laro? Jsi to ty?“ Lara potřásla hlavou, když se ozval zvuk Aldova pře kvapeného hlasu. Stejně jako v případě řízení náklaďá ku ho taky naučila používat vysílačku. Problém spočí val v tom, že si toho Aldo moc nepamatoval, pokud, jako v případě řízení nákladního vozu, do toho nebyl úplně blá zen. Což zhruba zahrnovalo náklaďáky, fotbalové týmy a cokoliv od Marvelu. A v poslední době i bojová umění. Jestli bude tahle jeho posedlost pokračovat, možná bude 10

muset navrhnout, aby zredukoval svou rozrůstající se sbír ku Bruce Leea a zaměřil se na lehčí kung-fu, jako třeba na Karate Kida… „Aldo, ano, jsem to já. Musíš jet pomaleji, přepínám.“ Ozvalo se praskání, jako by někdo mačkal alobal, a La ra se zadívala na svůj mobil, z jehož reproduktorů se mo mentálně linula hudba. Mohla by mu zavolat… ale jaká byla pravděpodobnost, že Aldo sáhne pro svůj telefon, místo aby použil handsfree? „Jak mám přepínat pomaleji?“ ozvala se Aldova odpo věď. „Z testu si na to nepamatuju, Laro.“ Přinutila se zhluboka nadechnout. Chová se přehnaně opatrně. Aldo bude v pohodě. Už zbývala jenom asi míle, jeli rychlostí ani ne patnáct mil za hodinu a ona byla pří mo za ním. Co by se tak mohlo stát? Lařin telefon se najednou rozzářil a na displeji se ob jevila fotka jejího přítele Dana. Byl to snímek pořízený v létě, kdy se ušklíbal, poté co ho přinutila zakousnout se do toho největšího kousku citronu po panáku tequily. Usmála se a stiskla tlačítko na volantu, aby hovor přijala. „Jste tam, nebo se všichni schováváte v hospodě, než skončí ty kroupy?“ „Cože?“ nechápal Dan. Znělo to, jako by byl v autě. Buď to, nebo se ten zákaz aut v centru Appleshawu, než průvod projede, nepovedl. „Jsem teď doslova půl míle od náměstí. S Aldem prove deme procesí městem. Máš dobré místo? Je tam ještě ně kdo? Paní Fitchová by mohla prodat ty svoje zlaté deštní ky.“ „Ten průvod je dneska večer?“ Lara se rozesmála. Rád si ji dobíral kvůli vesnickým manýrům. „Fakt vtipné! Ne že by se nekonal vždycky prv ního prosince, nebo tak něco.“ Neozvala se žádná odpověď. Jen zvuk… provozu na sil nici? 11

„Dane,“ řekla Lara. „Kde jsi? Protože víš, že dneska ve čer máme v práci taky vánoční večírek, že jo? Nacpeme se melounem, krocanem a čokoládovou roládou.“ Stále žádná reakce. Myslela by si, že linka vypadla, ne být neustálého hřmění silnice. „Dane, slyšel jsi mě?“ „Poslouchej, Laro, dneska večer to nezvládnu.“ Kousla se do rtu. Tohle bylo už potřetí, kdy Dan nebyl schopen zvládnout něco, co pro ni bylo důležité. Nedorazil na firemní akci, když tvrdil, že pomůže s grilováním, a ne přišel na Aldovu oslavu osmnáctých narozenin do spole čenského klubu. Tu noc se konala i diskotéka a drsná soutěž v házení šipek a Aldo popíjel koktejly po litrech, ze kterých mu později bylo špatně. Lařina nejlepší kámoška Susie by la vztahová guru a poradila Laře, jak takové situace zvládat. Hlavně buď v klidu. Nikdo nechce doma hysterku. „Ach, no, to je škoda, ale… nevadí.“ Polkla. Bylo to ne přirozené. Byla na něho naštvaná. Vzteky bez sebe. A při padalo jí zvláštní nechat si všechnu tu frustraci pro sebe. Nedokázala v sobě emoce potlačovat… Minulý rok má lem dostala trestné body, protože je nedokázala při říze ní udržet pod pokličkou. Před jejím náklaďákem najednou vystartovalo nějaké auto a ona praštila do klaksonu a křik la pár jadrných nadávek. Pak, na dalších semaforech, Ti nu se skřípěním pneumatik zastavila, vyskočila z vozu a postavila se před řidiče… který byl čirou náhodou polda v neoznačeném autě. „Dostal jsi ale moji esemesku ohled ně Vánoc?“ Susie jí radila, aby zklamání vždycky vykompenzovala něčím pozitivním. Udělej si plán. Připomeň mu, a taky sobě, všechny ty pěkné věci, co vás čekají. Šlo o to, aby se mohli stále těšit na něco nového a nepropadli rutině. Už spolu chodili dva roky. Nešlo už tak úplně o rudé růže a ra ffaelo, jako spíš o karafiáty a milku. Ale to bylo v poho dě. Bylo to normální. Záleželo jen na tom, že se milují. A Dan představoval její okénko do světa, protože jako pro 12

dejce vířivek cestoval po celé Evropě. Po jeho návratu se ho vyptávala na všechno, co viděl, a on jí vyprávěl o ma lých venkovních kavárničkách v Paříži, vodních kanálech v Amsterdamu a ruchu na Manhattanu v New Yorku. Ač koliv zbožňovala příjemný a kouzelný Appleshaw, ráda poslouchala historky o životě v různých koutech planety. „Laro… myslel jsem, že už budeš doma,“ odpověděl Dan. „Ne,“ řekla. „Je prvního prosince, takže řídím nákla ďák. Tak jako ho tenhle večer řídím od té doby, co mi by lo osmnáct.“ Před šesti lety bylo její poprvé, kdy vedla průvod a skoro dostala smyk na náledí. „Takže co se tý če Štědrého dne, Aldo chce udělat čínu a dívat se na ně jaký film, na Boží hod vánoční půjdeme k paní Fitchové na oběd a na Štěpána jsem si myslela, že bychom mohli –“ „Laro, je mi to líto… tohle už nezvládnu. Já…“ „Dane… myslím, že tě ztrácím,“ volala Lara a trochu se na sedadle zavrtěla, aby líp slyšela a zároveň viděla na zadní část Aldova náklaďáku. Ozvalo se povzdechnutí a pak: „Jo,“ zabručel Dan. „Ně co takového.“ „Dane… asi tě špatně slyším.“ „Laro, nejsem si jistý ohledně Vánoc. Myslím… že asi potřebuju trochu prostoru.“ Tvrdě dupla na brzdy, přičemž se ozval syčivý zvuk, ja ko by se do sebe pustila stovka rozezlených koček. Převá žený náklad se pohnul a ona svého jednání okamžitě za litovala. Vzadu na Tině se nacházel druhý skautský sbor Appleshawu a jejich znázornění Vánoc napříč věky včetně tabla s různými reklamami společnosti John Lewis. Chlap ci a dívky byli navlečení v kostýmech tučňáků, sněhuláků, obřích úplňků a několik kluků se obléklo jako tři králové. „Já… jsem tě asi neslyšela,“ vykoktala Lara. Kroupy jí bušily do čelního skla, když teď stála, a Aldova zadní světla mizela v dálce. „Laro… Myslím, že bychom si měli dát pauzu.“ 13

Horečně pátrala po odpovědi ve stylu Susie. Co by mě la říct? Co tím myslí? Uvažuj! Uvažuj! Nějaký pozitivní plán! Rychle! „Měli bychom vypadnout někam pryč,“ vyhrkla Lara. „Nikde jsme nebyli od… od toho kempování.“ „Laro…“ „Mohli bychom znovu vyrazit tábořit. Byla to legrace, ne? Posadit se k ohni, opéct si marshmallowy, popíjet ten příšerný cider a krmit zajíce těmi nechutnými brambůrka mi z obchodu…“ „Je prosinec,“ podotkl Dan. „Já vím, ale… mohli bychom jet v Tině.“ Ucítila, jak se jí v hrudi rozhořela naděje. Její náklaďáček byl plný mo derního vybavení, včetně topení. „Tátovi by to určitě ne vadilo, jen na pár dnů. Bude to fajn. Je tu postel a chladicí box můžeme nacpat pivem a sledovat filmy a pak bychom mohli –“ „Potřebuju trochu odstup,“ prohlásil Dan. Ozval se vý dech. „A… myslím, že bychom si měli dát pauzu.“ Pauzu. Znělo to jako něco, co člověk udělí zlobivému dítěti jako trest. Lara zoufale tápala po nějakém alternativ ním vysvětlení, ale právě teď to znělo, jako by se s ní Dan rozcházel. „Pojedu na Vánoce do Skotska,“ dodal rychle. „Ach.“ Co jiného mohla říct? Celé to bylo špatně. „Zamluvili jsme si tam chatu a –“ „S kým?“ zeptala se Lara. „S Derekem?“ „Ne.“ „S holohlavým Petem?“ „Ne.“ „Tak s kým?“ Ozvalo se odkašlání, které znělo tak nějak provinile. „Znáš Chloe… z golfového klubu.“ Chloe z golfového klubu! Prsatou Chloe. Její přítel strá ví Vánoce v nějaké chatě ve Skotsku s Prsatou Chloe! To 14

nemůže být pravda. Lara zadržela dech a zavřela oči, ale uslyšela jen tázavé hlasy přicházející ze zadní části vozu. Skautíci. Vánoční průvod. Její skoro brácha Aldo. Má veli ce důležitou práci. Znovu zařadila rychlost a sešlápla plyn. „Pojedou i další lidi. Sam a Fiona. Darren a Amanda –“ „Ale já ne,“ řekla Lara. „Mě jsi nepozval.“ Proč ji nepozval? Skotsko o Vánocích znělo romanticky. Hlásili, že bude sněžit. Budou sedět u krbu a popíjet whis ky na tartanových koberečcích a… v kiltech. Dan v kiltu. Má tak úžasné nohy… A tyhle nohy teď budou o Vánocích ve Skotsku spolu se zbytkem těla… a s Prsatou Chloe. „Myslím, že bychom si měli pár věcí… promyslet…“ „No, jaké věci? Pověz mi, co bychom si měli promy slet, a uděláme to,“ vykládala Lara. „Můžeme přemýšlet v Appleshawu, ne? Vím, že ano. Proč musíš odjet do jiné země, abys mohl přemýšlet?“ „Potřebuju trochu prostoru a času –“ „Proč?“ zeptala se Lara. „Nechápu na co.“ „Abych se rozhodl.“ „O čem, proboha?!“ „Abych zjistil, jestli –“ „Dane! Za pár vteřin budu v appleshawském podání ,Ti ché noci‘.“ „Abych zjistil… jestli tě ještě pořád miluju.“ V té sekundě znovu uviděla Aldova zadní světla… a ve lice blízko. Tak blízko, až si Lara nebyla jistá, že doká že zastavit včas. Když teď dorazila do centra Appleshawu, její možnosti byly omezené. Buď vrazí do zadní části vo zu, kde se nachází Spasitel se svými rodiči, králi a vesnic kým dobytkem, nebo sejme stánek s polívkami… „Laro,“ ozval se Dan z telefonu. „Laro, jsi v pořádku?“

2 Appleshawský společenský klub, Appleshaw „Lepšího řidiče jsem ještě neviděl, Dougu. Říkám ti, že moje děvče by mohlo závodit na okruhu v Thruxtonu.“ Gerry Weeks si hodil do pusy další kousek krocana s ná divkou, než pokračoval. „Stočila to bez mrknutí oka, ten stánek s polívkama minula o pár cenťáků a přitom se ani jeden z těch skautíků ani nepohnul.“ Srdečně se rozesmál a praštil rukou do stolu. Aldo ho napodobil, až mu z talíře vyšplíchla omáčka. „Laro, měla bys nám to znovu předvést na dvorku. Naučit to i ostatní řidiče,“ uvažoval její otec. Lara na to nic neřekla. Dnešek měl být prvním veče rem začátku jejího oblíbeného období v roce. Možná se vyhnula katastrofě na náměstí, ale po Danových slovech si už slavnostní veselí užít nedokáže. Dan tu obvykle býval taky, dobíral si ji kvůli tradicím – paní Fitchová rozdáva la svoje vánoční vlněné čepice, Flora všem nalévala svoji vánoční whisky a děti ze školy byly odhodlané nenechat nikoho odejít domů bez nákupu tašek na zip se žrádlem pro soba (v podstatě ovesné vločky Quaker Oats a třpyt ky). Jenomže tentokrát tam nebyl. Ani teď s nimi nebyl. Stráví Vánoce na Hebridách. Chce si dát pauzu… Lara zvedla druhou pintu piva a třikrát se zhluboka na pila. Když máš pochyby, dej si pravděpodobně ten nejlep 16

ší ležák na světě. Až na to, že to moc nefungovalo. Neměla zrovna náladu na slavení. Nejradši by si zalezla domů a bre čela, jako by jí někdo rozcupoval srdce na kousíčky – což se vlastně stalo. Dokonce se ani nezašla převléknout, než sem vyrazila. Připravila si černé kalhoty a vánoční vestičku s nápisem „Nejlepší doba na pivo“, jenže místo toho, zatím co se všichni vystrojili do nových košil či šatů, měla na so bě stále džínsy, martensky a tričko se skupinou Slipknot. Topení ve společenském klubu hřálo jako obvykle na ma ximum, takže si mikinu přehodila přes opěrátko židle. Stej ně byla promočená a musí uschnout. Podobně jako její vla sy. Krátký sestřih se pokusila usušit pod sušákem na ruce na dámských toaletách, ale nebyla to žádná sláva, takže mě la vlasy stále vlhké. A Susie zatím taky nedorazila. Lařina nejlepší kamarádka Susie Maplinová pracovala v Appleshawu jako kadeřnice. Přestěhovala se do vesnice z Londýna se svými rodiči před pěti lety, poté co dokonči la školu. Pan a paní Maplinovi už měli rušného života pl né zuby a toužili po trošce klidu a míru na anglickém ven kově. Susie nebyla z pomalého tempa a příliš mnoha mytí hlav a trvalých moc nadšená, ale když jí Wendy dala úpl nou kontrolu nad barvami, prodlužováním vlasů a čímko liv, co jednadvacáté století v kadeřnické branži umožňo valo, Susie se se svou situací smířila a přivedla na hlavní třídu svěží závan kudrlinek. Lara pohlédla na telefon a na tapetu na pozadí. S Danem stáli před její novou, milovanou a díkybohu nepoškozenou Tinou. Musí mu zavolat. Musí mu povědět, že je ten výlet do Skotska chyba. Že by měli Vánoce strávit spolu. Mož ná by s ním mohla do toho Skotska odjet sama. Jasně, ne napadalo ji nic horšího než pobyt v chatě s Prsatou Chloe, ale bylo by to rozhodně lepší než trčet tady v Appleshawu s vědomím, že její přítel tráví svátky s nějakou femme fa tale. A ona byla femme fatale. Ve vesnici žilo pár rozvede ných žen, které ji nazývaly kudlankou nábožnou. 17

„Tobě to kuře nechutná, Laro?“ zeptal se Aldo z druhé strany stolu. Zvedla pohled od telefonu ke svému skoro bráchovi. Tváře měl zrudlé a culil se, kštice kudrnatých vlasů ve sty lu Justina Timberlakea se mu nazrzle leskla pod jasnými žárovkami společenského klubu. Kostkovanou košili do plnil motýlkem, stejně jako její táta. „To je krocan, Aldo,“ připomněla mu Lara. „Tobě ten krocan nechutná, Laro?“ zeptal se. „Nebo ka pustičky. Já je mám moc rád.“ Posunula k němu talíř. „Ale ne že je zhltneš všechny. V noci bys mohl odletět do Amesbury.“ Aldo, s omáčkou stékající mu po bradě, vypadal trochu zmateně. Jemné vtipné narážky mu obvykle unikaly. Lara znovu pohlédla na svůj telefon, zrovna když začala disko téka a ozvaly se první tóny „Step into Christmas“. „Mooooc se omlouvám, že jdu pozdě!“ Susie sebou praštila na židli vedle Lary, sundala si z krku šálu z faleš né kožešiny a shodila podobnou čepici. Pak následoval ka bát. „Ta ženská přišla do salonu minutu před šestou – a to myslím vážně minutu před šestou – a chtěla ozdobit vlasy třpytkama.“ Zvedla Lařinu pintu ležáku a polovinu do se be hodila. „Pardon… za minutku nám přinesu další pití. Každopádně jsem v pokušení poslat ji do zahradnictví pro sprej, kterým o Vánocích zdobíme venkovní stromky, ale pak si všimnu, co má na sobě: od hlavy až k patě byla oháknutá ve značkovým ohozu. A to mluvím o džínsech od Victorie Beckhamový, topu od Prady a o jednom z těch sak od Barbouru, co vypadají, že v nich člověk může vy razit na lov,“ vychrlila ze sebe bez dechu. „Takže se dí vám na Wendy a Wendy se dívá na mě a já už vím, co udě lám. No, abych to zkrátila, vytvořím úžasnou kombinaci růžový a fialový s občasnýma dotekama mořsky modrý, co ji má tak ráda Demi Lovatová, a pak jí vyčesám vlasy do dvou kornoutů ve tvaru rohů jednorožců a celý to oz 18

dobím diamantovým práškem, co jsem si ho koupila na tý konferenci v Itálii.“ Susie se zazubila. „Postla to na instáč, ještě než se zvedla z křesla, a má přes dva tisíce sledují cích! Doufám, že všichni hrajou pólo nebo jsou to aspoň členové golfovýho klubu.“ Při zmínce o golfovém klubu se Lařina radost, že vidí svou nejlepší kamarádku, rozplynula úplně. „Ale je mi moc líto, že jdu pozdě, Laro. Slyšela jsem o tom blízkým setkání se stánkem s polívkama – cestou sem jsem potkala Floru – a je jedno, že jsem zmeškala ten předkrm z melounu – meloun je stejně jenom voda, až pů jdu koupit další pití, tak si vezmu i vodu.“ Susie se roz hlédla kolem stolu a mávla na Alda ládujícího se kapustič kami. „Kde je Dan?“ Lara ucítila, jak se jí hruď stáhla bolestí a odmítnutím, jako by ji někdo přišpendlil na zeď vysokozdvižným vozí kem, který se vymknul kontrole. A věděla, jaké to je, pro tože už se jí to jednou stalo. Do očí jí vhrkly slzy, než se mohla ovládnout. Co má říct? Co na to může říct? „Laro?“ zeptala se Susie a položila jí ruku na paži. „Co se stalo?“ „Dan… on… neví, jestli mě ještě miluje. Chce odjet na dovolenou.“ Ta slova z ní vylétla právě ve chvíli, kdy DJ popletl pís ničky a společenská místnost utichla. Najednou se na ni upřely zvědavé pohledy všech hostů. „S Prsatou Chloe,“ dodala Lara. Celá místnost zalapala po dechu.

„Já ho přetrhnu!“ prohlásil Gerry. Aldo vedle něho předve dl ve vzduchu karatistický úder. Všichni z Weeksova pře pravního týmu se shromáždili kolem Lary u baru, aby jí vyjádřili svoji solidaritu. „Až s ním skončím, bude potře bovat fyzioterapeuta, aby ho naučil, jak se zase usmívat.“ „Tati,“ špitla Lara a dotkla se jeho paže. Nechtěla to prozrazovat dneska večer. Její táta každý rok tvrdě makal, aby tenhle večírek zorganizoval. Byla to jejich každoroční velká oslava. Nechtěla ji pokazit svým zpackaným milost ným životem. „Mám chuť za ním zaskočit hned teď. Ukázat mu, co dovede moje pěst.“ „Tati, ne,“ pronesla Lara spěšně. Věděla, že Gerry má v sobě už tři pinty a na stole stál ze čtvrtiny vypitý džbá nek Flořiny whisky. „Vážně je to v pohodě.“ „Neřekla bych, že je to v pohodě,“ namítla Susie. „Řek la bych, že se chová jako naprostej kretén.“ „Kretén!“ vykřikl Aldo naštvaně. Lara zavřela na vteřinu oči. Všichni byli tak milí, ale ta ky naštvaní kvůli tomu, co se jí stalo, jenomže ona žád ný vztek necítila. Jenom zoufalý obrovský smutek. Tohle je její chyba. O Dana přišla kvůli sobě a svému venkov 20

skému smýšlení. Prsatá Chloe možná pracovala v golfo vém klubu, ale Lara věděla, že je hodně scestovalá. Viděla víc než jenom vnitřek náklaďáku a nejezdila na dovolenou do kempů. Chloe by nejspíš mohla vyprávět o západech slunce nad ostrovem Santorini a pojídání taboulehu. Lara toužila po něčem víc než jen po Appleshawu, ale Apple shaw byl středem jejího vesmíru. Její táta, práce, Aldo, ti všichni ji potřebovali, stejně jako ona potřebovala je. Její matka z vesnice odešla a jejímu tátovi trvalo dlouho, než se zase i s šestiletou Larou postavil na nohy. Appleshaw byl její život. Všichni ji pomáhali vychovat. Dan s ním ovšem očividně skončil. A s ní taky. „Vyobcujeme ho,“ prohlásil Gerry. „A taky tu společ nost, pro kterou pracuje.“ Zvedl ruku do vzduchu jako ka zatel ze seriálu Damnation. „Události této noci nechť jsou zapsány. Počínaje prvním prosincem 2018 nebude s Da nem Reevesem mluveno, psáno, ani nijak jinak komuni kováno… ani s Lázeňskými potřebami.“ Gerry se dlouze nadechl, plešatá hlava mu zrudla jasnou červení. „Uvidí me, jak teď budou převážet ty svoje vířivky.“ Lara už to nedokázala poslouchat. Popadla z baru rychle nalitou skleničku Flořina speciálního nápoje, přitom skoro shodila lesklou krabičku pro charitu, než se vrátila ke sto lu v rohu místnosti. Bylo to to nejvzdálenější místo od je jího zpackaného života a diskotéky, kde začali hrát „When a Man Loves a Woman“. „Ani to nezkoušej.“ Susie šla Laře v patách a popadla ji za paži, než se moh la posadit. „Jsem v pohodě,“ vybuchla Lara. „To teda nejsi,“ odpověděla Susie. „A já se ti ani tro chu nedivím. Nejenže ti Dan provedl odporňáckou věc bě hem jednoho z tvých oblíbených večerů v roce, ale ještě ke všemu vedou tvůj táta a Aldo a zbytek řidičů biblický řeči o upalování u kůlu a vyobcování.“ 21

Stále nevěděla, co by měla říct. Jak by mohla reagovat? Když má člověk zlomené srdce na polovinu a netuší, jak zvládne příštích pár hodin, nemluvě o zbytku svého života. „Takže, abych ti pomohla, potřebuju přesně vědět, co ti Dan řekl.“ Susie se posadila a usrkla whisky s kandova ným ovocem. „Cože?“ zeptala se Lara, najednou se trochu probrala. „No, říkala jsi, že ti tvrdil, že ,potřebuje pauzu‘. Z vlast ní zkušenosti vím, že je to mužský kód k ,mám tak tro chu krizi předstředního věku a mám strach, že jsem starej a nepřitažlivej pro ženy, že mi rostou chlupy z uší a hro zí mi rakovina prostaty, a přemýšlím, kolik pint je vhodný vypít o víkendu‘.“ „Vážně?“ podivila se Lara. „To je klasika, tak se chová každej, komu bude třicet,“ potvrdila Susie. „Pamatuješ na Ruby z penzionu a na je jího kluka Triggera? Koupil si motorku a k tomu podíl na motorovým člunu a prohlásil, že musí ,najít sám se be‘. Absolutně klasickej případ. S Danem je to to samý. Chce na Vánoce do Skotska, protože si myslí, že to bude něco jinýho, novýho a vzrušujícího. Nebude to jako hrát scrabble s tvým tátou, Aldem a paní Fitchovou. Ne že by na tom bylo něco špatnýho, ale…“ Domácí whisky už pomalu otupovala Lařiny smysly. „Ví, že bych o Vánocích nechtěla opustit rodinu,“ začala. „Ale stejně se rozhodl pronajmout si tu chatu, aniž by to se mnou probral… A proč teda neřekl, že tam stráví Vánoce a pak se uvidíme na Nový rok? Proč tyhle řeči o ,pauze‘?“ „Krize předstředního věku, jak jsem říkala. Takže, co doopravdy řekl? Slovo od slova.“ Zatímco si Lara vybavovala rozhovor v náklaďáku, vzduch naplnil zvuk vánočních petard spolu s komentáři a blížícím se dezertem. Jejich skupinka se vracela ke sto lu, ale ona o žádný pudink nestála. Právě teď do sebe tou žila nalít tolik alkoholu, kolik zvládne. 22

„Říkal, že potřebuje prostor… odjet někam pryč… mít volno, ne, dát si pauzu.“ Když ta slova vyřkla nahlas, udě lalo se jí špatně. Jak se to mohlo stát? Byli skvělý pár, sta bilní, cítili se spolu uvolněně… Možná že v tom byla ta potíž. Možná si na sebe pří liš zvykli. Přestala zamykat dveře, když byla v koupelně. Dan často přišel, aby si vyčistil zuby. Nezašli tak daleko, že by se před sebou chodili vyčurat, ale… občas o tom uvažovala, když tam byl déle než půl hodiny a ona už to nedokázala vydržet. „No,“ prohlásila Susie triumfálně. „Nic z toho mi ne připadá jako konec. Spíš mi to zní, jako by potřeboval mít ten vztah pod kontrolou. Vzpomínáš? Říkala jsem ti, že to chlapi dělají, když mají pocit, že by měli něco udělat… aby se cítili jako páni tvorstva.“ Susie zatnula zuby a vy dala zvuk jako nadržený Viking. „Navzdory všem těm bl bůstkám, kterýma o sebe pečují, a aplikacím, co všechno zvládnou, se budou vždycky chovat jako z doby kamenný. Mají to zapsaný ve svý DNA.“ Drobná jiskřička naděje se v ní rozhořela o trochu víc. „Vážně si to myslíš?“ „Rozhodně. Chci říct, že Chloe je…“ „Sexy.“ „Ne… no, asi trochu jo… jestli se ti takový věci líbí.“ Susie se napila whisky. „Chceš, abych jí přestala dělat vla sy?“ „Ty jí děláš vlasy?“ „Dělám vlasy každýho obyvatele Appleshawu pod še desát! Dělám jí melíry a přelivy a barvu… Je to dobrých pár stovek liber každých šest nebo tak týdnů.“ Susie po ložila ruku na Lařinu paži. „Každopádně ty jsi taky se xy. Super sexy. S tou tvojí drobounkou postavičkou, která vysílá do světa, jak jsi zranitelná a potřebuješ, aby o te be někdo pečoval, spolu s přístupem, který dokazuje, že rozhodně žádnou pomoc od nikoho nepotřebuješ. Pohled 23

zabijáka. Máš taky fantastický vlasy – nemáš zač – a jsi ta nejvtipnější osoba, co znám, teda kromě mě.“ Lara polkla. „Řekl mi, že potřebuje zjistit, jestli mě ješ tě miluje.“ Zadívala se na Susie pro další vztahovou radu. Rozhostilo se ticho, když se hudba vrátila ke skupině Slade. „Ale musí mě pořád milovat, ne? Když chce něco tako vého zjišťovat.“ Když uviděla Susiin prázdný výraz, hruď se jí stáhla. Tohle je špatné. Od pauzy by mohli přejít k rozchodu. Co bude dělat? Co bude k čertu dělat? Lara vstala, ruku přitisknutou na hrudi. Bylo toho na ni příliš. Nemohla popadnout dech. Nemohla se soustře dit. Místnost se s ní začala točit, vánoční výzdoba se slila do jedné velké třpytivé rozmazané šmouhy. „Laro,“ zvolala Susie. Její hlas zněl kovově, jako by stá la hodně daleko. „Laro, sedni si.“ Co bude v prosinci dělat, když nebude s Danem? Nebu dou spolu zdobit její byt ve stodole a neskočí v polovině všeho do postele. Nebudou psát na střídačku vánoční po hlednice a sledovat, kdo tenhle rok dostane společnost vy vážející septiky – vždycky to zařídila tak, aby jim musel napsat Dan – přejeme Veselé počurané Vánoce. Bylo jí zle a potila se… „Sedni si!“ nařídila jí Susie, popadla ji za paži a zatlači la ji na židli. „Tohle se nestane. Slyšíš mě? Kvůli Danovi se nesesypeš. Laro. Laro, slyšíš mě?“ Snažila se. Vážně se snažila. Podívala se přímo na svoji nejlepší kamarádku ve snaze zaregistrovat každý drobouč ký detail. Jemné kudrlinky, jimž se nějak podařilo přežít jak ledové kroupy, tak její čepici, její upřímné zelené oči, její rty natřené růžovým leskem… Lara pomalu přestala zadržovat dech a zhluboka vydechla. Zase nad sebou zís kala kontrolu. „V pohodě?“ zeptala se Susie a stále ji držela za paži. Podařilo se jí přikývnout. „Jo.“ 24

„Právě teď,“ prohlásila Susie rozhodně, „máme dvě možnosti. Musíš mi odpovědět na jednu otázku.“ „Jakou?“ zeptala se Lara a zamrkala, aby zahnala slzy. „Chceš, aby vám to s Danem fungovalo?“ zeptala se Su sie. „Miluješ ho?“ „Mám dojem, že to byly dvě otázky,“ odpověděla Lara opatrně. „No?“ „Jasně,“ řekla Lara okamžitě. „Jasně, samozřejmě že ho miluju. Samozřejmě že chci, aby to fungovalo.“ Susie spojila ruce a promnula je tak, že by skoro mohla založit oheň. „Vím přesně, co udělat.“