Vynรกlez lorda Randolpha
STEPHANIE LAURENSOVÁ
c
Vynález lorda Randolpha
Překlad Iva Harrisová
Český název: Vynález lorda Randolpha Název anglického originálu: The Designs of Lord Randolph Cavanaugh Autorka: Stephanie Laurensová Překlad: Iva Harrisová První vydání: MIRA Books, 2018 Grafika obálky: Madgrafik Odpovědný redaktor: Ivana Čejková Jazyková korektura: Dana Wotřelová © 2018 by Savdek Management Proprietary Limited © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2019 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána na základě licence Harlequin Books S.A. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná. HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka. Ilustrace na obálce byla použita po dohodě s Harlequin Books S.A. Všechna práva vyhrazena. Sazba: Studio EDITIO, Nadarzyn Tisk: Opolgraf ISBN: 978-83-276-4156-4
c PROLOG
Londýn, červen 1843
„J
sem ochotný uhradit všechny tvoje dluhy, za předpokladu, že splníš jistý úkol.“ Bledý, úhledně oblečený muž, elegantně usazený v křesle v klubu Antium, zamrkal a podíval se přes závoj dýmu v kuřáckém salonku na postaršího džentlmena v křesle naproti sobě – na svého strýce. „Cože? Úplně všechny?“ Z tónu jeho hlasu bylo jasně poznat, že nevěří vlastním uším. Strýc okázale přitakal. „Úplně všechny. A ano, uvědomuju si, že je to nemalá suma. A také jsem pochopil, že většinu peněz dlužíš… Řekněme jednomu nechvalně známému lichváři, na kterého se zákazníci obracejí jen v nejvyšší nouzi.“ Postarší džentlmen se odmlčel a pak pokračoval: „Upřímně přiznávám, že jsem si tě vybral proto, že ses ocitl v bezvýchodné situaci a víš, že bratr a švagrové ti nepůjčí, ani kdyby ti hrozila újma na jinak pevném zdraví, k čemuž patrně velice brzy dojde.“ Mladík stiskl rty. „Bohužel máš pravdu.“ Zaváhal a zeptal se: „Co chceš, abych udělal?“ Co má pro tebe tak vysokou cenu, že mi nabízíš podobný 5
obchod? Nevyslovená otázka zůstala viset v zakouřeném vzduchu. Postarší džentlmen nasadil uvolněnější výraz a mávl pěstěnou rukou. „Není to nic strašného.“ Zarazil se, jako by uspořádával myšlenky, a potom dodal: „Víš, že investuju do různých projektů a řídím syndikáty, které financují železnice, plynárny a podobné podniky. Bezvýhradně solidní. V současné době se však vynořila spousta namyšlených vynálezců, kteří propagují bláznivé nápady a dělají kolem nich velký povyk.“ Džentlmen se zamračil. „Vymluvit takové nápady – nápady, které nemají naději na úspěch – investorům, není vždycky snadné. Muži se spoustou peněz, ale nedostatkem zdravého rozumu se často chovají jako malé děti. Nadchne je každá nesmyslná novinka. Právě teď se hodně mluví o zdokonalení parního stroje a jeho komerčním využití pro vozy netažené koňmi, ale poháněné párou. Což je samozřejmě nesmysl, znesnadňuje mi to však život.“ Zamračení nabylo pochmurnosti bouřkového mraku. Postarší muž se zamyslel, patrně nad hanebnými příkořími, která mu ztrpčují život, snížil hlas a pravil: „Slyšel jsem, že jeden vynález je kousek od dokončení a má být představen dvacátého druhého července na výstavě v Birminghamu.“ Džentlmen se vpil do synovcova obličeje, v očích nesmlouvavý prohnaný výraz. „Potřebuju mít jistotu, že ten vynález neuspěje – nebo že ho alespoň nepředvedou na výstavě, které se má zúčastnit princ Albert. Potřebuju ten neúspěch použít jako varovný příklad pro své investory, aby pochopili, že nemají cpát peníze do bláhových, špatně vypracovaných projektů. 6
Do projektů, které jsou nejenom riskantní, ale také bez jakékoliv perspektivy.“ Mladík sepnul ruce a podržel si je před obličejem. Dlouze se na strýce zadíval a pak zamumlal: „Předpokládám, že chceš, abych ten vynález nějakým způsobem poškodil.“ Strýc stiskl čelist, opětoval pohled a mladík se s upřímnou zvědavostí podivil: „Jak si představuješ, že bych něco takového dokázal?“ Strýc se zabořil do opěradla a uhladil si nohavice. „Co se toho týče… můžu ti prozradit, kde ten vynálezce bydlí. Dílnu má u sebe v domě. Jak do ní pronikneš, nebo přesněji řečeno, jak… hodíš pomyslný klacek pod kola toho vynálezu, to už nechám na tobě.“ Postarší džentlmen se zadíval o mnoho let mladšímu synovci do očí. „Doneslo se mi, že máš tvůrčí nadání. Určitě něco vymyslíš.“ Mladší džentlmen se ocitl ve svízelné situaci, nebyl však hlupák. Strýc nabízel obrovskou částku. A žádal, aby si za ni jenom pohrál s nějakým strojem, což znělo jako výhodná nabídka. Ale strýc byl vyhlášený tím, že je mazaný, neúprosný obchodník a ještě ke všemu držgrešle. A i když už před léty ovdověl a nemá vlastní potomky, neprokázal dosud sebemenší zájem o členy své širší rodiny, o velkodušnosti či náklonnosti ani nemluvě. Mladík se předklonil a probodl strýce pohledem. „Co je na tom vynálezu tak zvláštního a hrozivého, že ho chceš zmařit?“ Strýcovi ztuhl obličej. V hnědých očích se mu zableskl hněv, namířený však ne na synovce, ale na dotyčný vynález. „Je to… výsměch všem investičním projektům. Neměli ho připustit, ne jako syndikátní 7
investici. Nepotřebujeme zpropadené parní vozy, máme skvělé koně a není nic špatného na kočárech, které tahají za sebou. Tyhle stroje – tyhle novátorské motory – mají nejenom spoustu ozubených koleček a převodů, ale také plno ventilů, trubiček a pístů. Čert ví, jak fungují… do něčeho tak nevypočitatelného rozhodně nehodlám vrážet peníze!“ Strýc se zhluboka nadechl. „Parní lokomotivy byly jedna věc. Dokonce i tkalcovské stavy poháněné párou se daly pochopit. Ale tyhle nejnovější zlepšováky!“ Rozhodil rukama, aby vyjádřil své neporozumění nebo porážku, nebo možná obojí. I když mluvil potichu, jeho hlas zněl jako rozhořčená tiráda. „Jak si mám poradit se svými investory? Pořád jenom žvaní o tlaku a nových trendech, o nutnosti vývoje nových možností, a protože jim nedokážu vysvětlit, že to není správné, odmítají mě poslouchat. Vyslyšet mou radu, že my – celá společnost – tyhle novoty nepotřebujeme a že se nevyplatí do nich investovat.“ Aha. Přicházíš o investory, protože přebíhají k syndikátům zainteresovaným na těchhle nových vynálezech. Jsi luddita, nechápeš nové stroje a myslíš si, že jsou k ničemu, tak… Mladík potlačil úsměv. Pochopil, že nabízený obchod je oboustranně výhodný. Jeho život a živobytí závisí na strýčkovi – jeho hlavním věřiteli, a tenhle vynález, pokud bude úspěšný, zase ohrožuje strýcovo živobytí. Možná bude muset podniknout něco, co je lehce nepočestné, alespoň se však vyjasnilo, že ta dohoda není zase až tak nesmyslná. Pomalu přikývl, pohled stále upřený do strýcova nyní značně cholerického obličeje. „Chápu.“ Odmlčel 8
se a tiše dodal: „Jak si přeješ. Udělám to. Postarám se o tvůj problém a ty se na oplátku postaráš o mé dluhy.“ Napřáhl ruku. Strýc se mu zadíval do očí a pak ho popadl za ruku a plácli si. „Měl bys mi o tom vynálezu povědět všechno, co víš,“ požádal mladík. Strýc uposlechl. Sdělil, kde se vynález nachází, jméno vynálezce a doplnil, že by se mělo údajně jednat o vylepšení Russellových úprav původního Trevithickova parního motoru z roku 1803. Mladík tomu rozuměl stejně málo jako strýc. Přesto přikývl. Přehrál si rychle v hlavě předchozí rozhovor a otázal se: „Rozumím tomu správně, že ať už to vozidlo bude, či nebude fungovat, budeš spokojený, když ho nepředvedou za slavnostních fanfár na výstavě v Birminghamu?“ Strýc se zlehka zamračil. „To by mělo stačit. Když tam ten vynález nebudou moct úspěšně ukázat,“ strýc se chladně pousmál, „nikdo nebude věřit, že je provozuschopný.“ Po vteřině rozhodně přikývl. „Ano. To bude stačit.“ „Dobře.“ Mladík se vytáhl na nohy. Strýc k němu vzhlédl. „Samozřejmě se té výstavy také zúčastním. Přesvědčím se o tvém výkonu na vlastní oči.“ Mladý muž naklonil hlavu. „Udělám všechno proto, abys byl spokojený. Teď mě omluv, musím jít.“ Strýc zamumlal pár slov na rozloučenou a mladý džentlmen zamířil k východu. Zastavil se na schodech před hlavními dveřmi klubu a zadíval se na jasnou letní oblohu. 9
Jak těžké může být posunout jednu dvě páčky, uvolnit pár šroubů nebo zašantročit několik náčrtů roztržitého vynálezce? Vyhovět strýci by nemělo být nic těžkého a pak bude mít před sebou opět bezstarostný život a zářivou budoucnost. Když však sešel ze schodů a zamířil ke svému příbytku, cítil, jak v něm vzrůstají pochybnosti, jestli se nenechal namočit do něčeho, co měl radši odmítnout. Ale… Nepříjemná pravda byla, že se ocitl v zoufalé situaci. Skutečně bezvýchodné. A tahle alespoň nikdo neumře.
10