Issuu

Hlavní postavy Twispovi Nick Twisp II: vypravěč Nick Twisp: otec Scotta Twispa a Nicka Twispa II. Rovněž otec Miren a Nerey Lurrietových, které zplodil se Sheeni Saundersovou. Rozvedený s Adou Olsonovou. Scott Twisp: syn Nicka Twispa a Ady Olsonové. Bratr Nicka II. Jake Twisp: Nickův mladší bratr. Původním jménem Noel Wescott. Ženatý s Lillian Twispovou. Joan Twispová: Nickova starší sestra. Provdaná za Billa Tibblea. Tyler Twisp: Joanin syn a Nickův synovec. Miliardář a vlastník sportovního týmu. Uma Twispová: psycholožka a manželka Tylera Twispa. Miren Ohlmannová: dcera Nicka a Sheeni. Provdaná za Rydera Ohlmanna.

Saundersovi Sheeni Saundersová: Nickova první dívka. Provdaná za Francouze, posléze rozvedená. Paul Saunders: Sheeniin starší bratr. Otec Veevy Saundersové. Podruhé ženatý s Reynou Veselou. Connie Saundersová: Paulova první manželka a matka Veevy Saundersové. Veeva Saundersová: Sheeniina neteř a dlouholetá kamarádka Jakea a Tylera Twispových. Provdaná za spisovatele Desmonda Uptona.

Další postavy Trent Preston: bývalý přítel Sheeni Saundersové. Ženatý s Apurvou Joshiovou. Otec Azury Prestonové (matka Violet Barnesová). Azura Prestonová: dcera Trenta Prestona. Krátce provdaná za Scotta Twispa. Amalda (Almy) Prestonová: vnučka Trenta Prestona. Cooper Tucker: slepý herec a kamarád Nicka Twispa II. Denny Turnbull: herec a nepřítel Nicka Twispa II. Frank C. Wyatt: kamarád Nicka Twispa II. Syn Molly Wyattové. Chloe Ptuchaová: přítelkyně Scotta Twispa. Mary Moranová: přítelkyně Nicka Twispa. Matka Lauren a Megan. Lauren Bedrossianová: dcera Mary Moranové. Kerri Davidsonová: matka Nicka Twispa II. Valerie (Kal) a Harvey Haseltineovi: sourozenci a přátelé Nicka II. Lulu Yeumová: bývalá kamarádka Valerie Haseltineové. Fabian Luksh: přítel Valerie Haseltineové. Esmée Carstannová: kamarádka Valerie Haseltineové. Teresa Zweezová: asistentka žongléra a sestra Peta Zweeze. Pete Zweez: učitel v autoškole a bratr Teresy Zweezové. Levák: Nickův kamarád z dětství a jeho současný kuchař/domácí poskok. Marcus Swandon: bývalý hráč NFL a Tylerův bodyguard.

Květen PÁTEK, 25. KVĚTNA No dobře, nějakou dobu sem teď svůj deník zanedbával. Jsem Twisp. My nejsme bůhvíjak činorodí. Srovnejte se s tím. Důvodem mý nechuti k psaní je druhý nejdepresivnější slovo, jaký angličtina zná: škola. Tím úplně nejdepresivnějším je pochopitelně celibát: další faktor, kterej zásadně a setrvale přispívá k mýmu autorskýmu bloku. Včera byl poslední den školního roku. Díky bohu za tyhle drobný radosti. Ptáte se, jestli sem snad nastoupil na nějakou předraženou a exkluzivní soukromou školu? Kde bych se družil s Přenádherným potomstvem ﬁlmovejch hvězd a investorů hedgeovejch fondů? Kdepak, ani náhodou. Kdeže my a taková rozhazovačnost. Možná si vzpomenete, že loni v srpnu sme tatík, Levák a já přespávali v pronajatým bytě Sheeni Saundersový ve Westwoodu. Hrozilo nám ovšem bezďáctví, jelikož měla v plánu zakoupit luxusní McSídlo na severu ve Frisku. Tatík navrhl, aby si najala profíka, kterej by to tam důkladně prošťoural, jestli ten palác nemá ňáký defekty. Chlápek našel praskliny v základech a důkazy půdního sesuvu. Rozhodně nic, po čem byste toužili v případě baráku za sedm mega, co trůní na útesu vysoko nad oceánem. Sheeni se na tatíka naprdla, že jí rozbil ten útesovej sen a navrhla mu, ať si najde nějakej jinej bejvák. Šli sme omrknout byt k pronajmutí na šestnáctým patře stejnýho baráku, kde bydlela. Tatík chvíli zvažoval, že by podepsal nájemní smlouvu, ale nakonec prohlásil, že „vzhledem k tvýmu milostnýmu životu“ by nemoh zaručit, že se nevrhnu z balkónu.

„To nejspíš ne,“ připustil sem. Nakonec nám jako obvykle přispěchala na pomoc máti Veevy Saundersový. Ochechule (dlouholetá oddaná vyznavačka plastický chirurgie) nám pronajala zakrslej domek v Santa Monice. Lidi tudle přerostlou vesnici považujou za plážový městečko, ale náš bejvák se nachází dalekejch devětadvacet bloků od písku a surfování. Ještě o kousek dál na východ a už bysme byli ve West L. A. Jedná se o štukovanej přízemní domek v laciný satelitní zástavbě, co tam vyprojektovali po druhý světový. Nájem dělá tři a půl tácu měsíčně, což je, jak všichni tvrdí, „kauf století“. Hnedka za rohem stojí KFC, takže celej boží den čucháme smažený kuřata. Děsnej kravál z aut a smrad výfukovejch plynů, co k nám prouděj od nedaleký dálnice I-10. Aspoň mám ale vlastní pokoj a tatík garáž pro svůj Town Car. Žádnej bazén, dokonce ani vířivka. Taky žádnej zahradnickej servis, takže ten mrňavej trávník musím sekat sám. V jednomístný garáži nezbejval prostor pro tatíkův klasickej bílej Kabriolet Lincoln, tak ho střelil slavnýmu herci Trentu Prestonovi, kterej se v něm okázale vozí na ﬁlmový premiéry. Tatíkovi zůstalo právo občasnejch návštěv jeho milovanýho vozítka. Dobrá zpráva pro tatíka je, že mě v rámci úspornejch opatření musel poslat do Santamonický střední. Přes tři tisícovky studentů a jenom kousek cesty na kole z Pica. Nejspíš si nemám na co stěžovat, když byla Samohi dost dobrá pro jinýho vidláka, Jamese Deana v „Rebelovi bez příčiny“. („Samohi“ je přezdívka naší školy. Z jakejchsi nejasnejch důvodů jsme známi rovněž jako Vikingové, ačkoli znásilňování a plenění je na školních pozemcích striktně zakázaný.) V kampusu, kterej se nachází na vrcholku kopce, se vyskytuje daleko víc chytrejch děcek, než na kolik sem narazil za svýho předchozího studijního působení v Terre Haute – a většina z nich mě posledních devět měsíců totálně zasklívala. Značnej počet okouzlujících, nicméně děsivě nafrněnejch holek, jak bejvá v losangeleskejch krajích zvykem. Některý dle

zkazek dokonce i provozujou sex, ale nenatrefil sem na žádnou, co by zaflirtovala se mnou. Když už je řeč o babách, po zvolení Trumpa Sheeni seznala, že její období „obnovování přátelských vztahů s Amerikou“ skončilo. Sbalila si svých pět švestek a odsvištěla si to zpátky k žabožroutům. Tatík se o tom dozvěděl prostřednictvím pohlednice odeslaný z Paříže. Soudím, že je to dobrá zpráva pro jeho druhou koc, Mary Moranovou. Ta ale dostala nabídku produkovat nějakej trhák v Polsku. Vrátit by se měla někdy během léta. Tyhle události život s tatíkem zrovna neusnadňujou. Navzdory pokročilýmu věku ten chlap potřebuje „pravidelně smočit“, jak odpozoroval náš kuchyňskej otrok Levák. Právě tyhle sklony jsou příčinou mý přítomnosti na týhle planetě. Tatíkův biják šel do kin v únoru. Počítám, že ste ho nejspíš neviděli. Nasadili ho ten samej tejden jako dva superhrdinský fláky. Jo, já šel na ty druhý dva filmy taky. Našim tržbám moc nepomohlo, že mu nakonec přiklepli rating R. Takovýhle opatření obvykle spolehlivě zařízne pubertální trh, ale stejně to nezabránilo jedinýmu z děcek, co znám, aby proklouzli dovnitř a očumovali můj zadek. (Předvedenej dvakrát pro případ, že byste ho napoprvý přehlídli.) Moje herecká kolegyně Valerie Haseltineová tvrdí, že to byla moje „špekatá prdel“, co náš PG rating torpédovalo. To není tak úplně přesný, jelikož sem furt moc vychrtlej, než abych vůbec nějaký špeky měl. O ní víc později. Ten tejden se mnou náš středoškolskej plátek udělal interview, což zvýšilo moji prestiž na zhruba tak pět minut. Aspoň že místní ranaři se pak drželi trochu zpátky. Tomu pisálkovi, co sešolíchal ten článek, sem sdělil, že byl tatík celý dekády „námětem palcovejch titulků ve Vegas“, a nenápadně zdůraznil, že má úzký napojení na mafii. Taky sem zmínil méno svýho mi-liardářskýho bratránka Tylera Twispa. Krom toho, že přišel o nohu, se tomu borcovi z jakýhosi důvodu daří unikat twispovskýmu prokletí. Je jednou z položek na mým kratičkým seznamu „důvodů, proč se neoddělat“.

Některý recenzenti vyslovovali podiv nad tím, proč má letní teenagerovská komedie premiéru uprostřed zimy. Mám takový tušení, že tatíkův distributor nutně potřeboval nějaký love keš. Kal (Valerie) a Cooper Tucker se dočkali všeobecnýho aplausu. Ten druhej má ale výhodu, poněvadž je slepej. Pokud jde o mou maličkost, snažili se mě přesvědčit, že herecká kariéra není tou nejmoudřejší volbou. Donesly se ke mně zvěsti, že v Portugalsku, kde tatíka z nevysvětlitelnýho důvodu považujou za HVĚZDU PAR EXCELLENCE, se fronty na lístky táhly kolem celýho bloku. Pořád vyhrožuje, že se tam odstěhuje, ale jsou to jenom kecy (doufám). Dobrý je, že my Twispové nejsme schopní se naučit cizí jazyk. Skoro každej den mě nějaký portugalský nebo brazilský roštěnky žádají o přátelství na Facebooku. Docela mi to masíruje ego, ale pořád jsem v tomhle ohledu několik set tisíc obdivovatelek pozadu za bráchou Scottem. Minulej měsíc sem oslavil šestnáctiny. Už sem dost starej, aby má milovaná Kal splnila svou část dohody za to, že dostala v našem filmu roli Sheeni. Nastal čas na Schůzku s Osudem. Kvůli Naplnění naší lásky. Kvůli Prolnutí našich fyzických bytostí. Kvůli Splynutí jin a jang. Takže jakej že dárek mi to věnovala k narozeninám? Naprosto jinej, než bych očekával. Dala mý nebohý maličkosti kopačky. Bez možnosti odvolání. Definitivně. A jako finální ránu z milosti si zablokovala na mobilu mý číslo. Jaro v L. A., nejtemnější díře na zemi. Takže jediný, co mi teď zbývá, je ploužit se po tomhle trudným světě jako zombie a lkát do svýho deníku.

SOBOTA, 26. KVĚTNA Jak se stalo v poslední době mým víkendovým obyčejem, vyjel sem si na kole do Venice a chvíli se poflakoval v blízkosti našeho dřívějšího bejváku (zahradní domek Veevy Saundersový). Nikoli náhodou je to hned vedle baráku, kde žije Kal. Bohužel, po ní ani po jejím opruzáckým bráchovi Harveym není nikde ani vidu. Fakt, že sem toho borečka nezabil, byl jedním z důvodů, který Kal uvedla pro náš rozchod. Nejspíš čekala, že naběhnu do jeho školy a začnu kolem sebe pálit jako ti zbraněma posedlí magoři. Harv mě před svojí ségrou opakovaně varoval, neustále naznačoval, že moje extrémní nechuť vůči jeho osobě míří na nesprávnej cíl. Když sem o něm slyšel naposled, randil s půvabnou Tiarou Diamond, která hrála Millie Filbertovou v našem filmu. Pořád si na ni vzpomenu pokaždý, když mi Levák šoupne na talíř čerstvě upečenej skořicovej bochánek. Olizuju cukrovou polevu a představuju si, že je to intimní část těla tý lepý děvy. Kdybych se do toho nemontoval, mohla ona zářit coby Sheeni a zamilovat se do mě za vrnivýho doprovodu kamer. Takovýhle věci se v Hollywoodu stávaj pořád, jak můžou potvrdit čtenáři bulvárních plátků ze supermarketů. Dojel sem pár bloků ke Kalině oblíbený kavárně. Žádnej Haseltine v dohledu, ale u stolku na terase seděla Kalina kámoška Esmée (zkratka z Esmeraldy) ještě s nějakou holkou. Když sem se vynořil z vnitřku kavárny s kafem a tukem napumpovaným muffinem, zamávala na mě, ať jdu k nim. „Ahoj, Nicku,“ přivítala mě. „Tady sestřenka Riley říká, že tě zná.“ Poznal sem v tý holce spolubojovnici z vikinskýho klanu a zamumlal pozdrav. Odtáhla židli, tak sem se posadil. „Ty jseš kluk, co hrál v tom filmu, a v jídelně sedí úplně sám,“ řekla Riley, která byla vyšší a o trochu hezčí než její sestřenka.

„Ehm, ne vždycky. Jak se ti líbil film?“ „Neviděla jsem ho. Čekám, až ho pustí na video.“ „Jo, ty a zbytek světa. Tys ho viděla, Esmée?“ „Jasně, Nicku. Nemůžeš s Kal kamarádit, pokud se donekonečna nerozplýváš nad jejím filmem. Hádej, kde je dneska.“ „Nemám tucha.“ „Je v Laguna Beach a natáčí tam reklamu s Cooperem Tuckerem, tím božím slepým klukem.“ „Vážně? Tak on je zpátky ve městě?“ Loni v létě sem ho omylem zachránil před naprosto zaslouženým anonymním životem v jednom zapadákově na severu. „Na celé léto, Nicku. Bydlí v Beverly Hills, v domě pro hosty u Trenta Prestona. Trent teď nasazuje těžký páky, aby jim sehnal role ve filmu. Cooper se může vozit Uberem, kam se mu zachce, a Trent za něj platí účty. Taky mu dal platinovou kreditku.“ Měl sem toho blba sejmout, dokud sem měl šanci. Ani by nezpozoroval, že se blížím. „To se Cooper má… a Kal taky,“ prohodil sem. „Nejspíš to spolu dali dohromady, co?“ „Leda by podváděla Fabiana,“ řekla. „Fabiana?“ vyjekl sem. „Fabiana Lukshe,“ rozněžnila se. „Je to ten nejžhavější borec na celý naší škole. Chodil s Lulu Yeumovou, jenže Kal Lulu nesnáší, a tak jí Fabiana přebrala. Jeho máma je bílá, ale táta je černoch, Mexičan, Apač, Vietnamec a Íránec.“ „Trochu překombinovaný,“ podotkl sem. „No, Kal si myslí, že v minulosti jeho rodu nejspíš proběhlo nějaké to znásilnění. Fabian je neskutečně sexy. Lulu z toho byla pochopitelně zničená.“ „Proč vlastně Kal Lulu nesnáší?“ zeptala se Riley. „Dřív bývaly nejlepší kámošky. Jenže pak se v šestý třídě začala Lulu dřív vyvíjet. Kal usoudila, že se nad ni Lulu kvůli těm kozám vyvyšuje. Vždyť víš, že je všude vystrkuje. A chtěla pořád nakupovat podprdy a probírat různý aspekty push-upek. Kal je děsně soutěživá, takže tím u ní měla Lulu utrum.“

„A tvoje kozy jí nevadí?“ zajímala se Riley. Esmée byla jedna z těch malých, ale v horních partiích solidně obdařených holek. „Ne, já se nepočítám. Podle jejího názoru jsem v oblasti hrudníku přerostlá.“ „Co myslíš ty, Nicku?“ zeptala se mě s úsměškem její sestřenka, sama kapánek přerostlá. „Já bych to takhle rozhodně nevyjádřil. Jak se hláskuje to Fabianovo příjmení?“ „L-U-K-S-H,“ řekla Esmée. „Vyhledej si ho, Nicku, ale pak mi nevyčítej, pokud z něj dostaneš smrtonosnou depku.“ „Na co vůbec je ta reklama?“ zeptala se Riley. „Zní to neuvěřitelně, ale na ochucené jerky.“ „Na sušený hovězí?“ zeptal sem se pochybovačně. „Ne, Nicku. Je to organické sušené krůtí maso s příchutí manga a meruňky. Kal ho zkoušela a říkala, že málem vyblila oběd. Naštěstí od nich scénář vyžaduje, aby s ním jenom mávali ve vzduchu, a ne aby to doopravdy jedli. Tolik jí závidím. Dostane dost prachů, aby si za ně pořídila BMW.“ „Ta holka měla vždycky kliku,“ povzdychla si Riley. „Já vím. Má svět omotanej kolem malíčku. Tady Nick jí sehnal roli v tom svém ﬁlmu i potom, co mě donutila, abych ho mučila. Ještě jednou sorry, Nicku.“ „Nic se nestalo,“ zalhal sem. „Nechtěla by sis vydělat pár dolarů, Esmée? Zaplatím ti, když ji zhypnotizuješ. Donuť ji, aby se rozešla s Fabianem a vrátila se ke mně.“ „To udělat nemůžu, zlato, i kdybych chtěla. Ztratila jsem svůj dar. Ta katastrofa s Harveym totálně nabourala moji sebedůvěru. V současné době bych myslím nedokázala zhypnotizovat ani kuře.“ „A kromě toho by tě tvůj táta zabil, kdybys to zkusila,“ upozornila Riley. „Já vím. Je to taková pruda, když musím dobývat kluky jen za pomoci svého vzhledu a osobnosti. Nechceš někdy zajít do kina, Nicku? Pořád před Kal básním o tvý rozkošný prdelce.“

„Promiň, Esmée. Pochybuju, že by s tím můj tatík souhlasil.“ To jemu zůstaly na krku účty za navrácení mýho duševního zdraví poté, co si se mnou s Kal vystřelily. Když sem se zvedal k odchodu, rozloučila se se mnou Esmé slovy: „Pokud je to nějaká útěcha, Nicku, Kal se chová k Fabianovi skoro stejně hrozně jako k tobě.“ „Díky. To je fakt ohromná útěcha.“ Dojel sem zpátky na pláž, posadil se do písku a vyhledal si Fabiana Lukshe na mobilu. Esmée měla pravdu. Jsem smrtonosně deprimovanej. Nejvyšší čas najít si nějakou vysokou budovu, ze který bych se mohl vrhnout dolů. Malý krok pro člověka, velký skok do zapomnění.

NEDĚLE, 27. KVĚTNA Po krušný noci už teď nevidím věci tak chmurně. Jasně, Fabian je vysokej, neskutečně hezkej, mezi vrstevníky oblíbenej, inteligentní a „talentovanej“ skladatel počítačový hudby, kterej vydal dvě cenama ověnčený (a nepochybně neposlouchatelný) cédéčka. Je to ale opravdu šálek Kaliný kávy? Dala mi kopačky, protože jsem ztratil její přízeň? Nebo mě jenom odklidila z cesty, aby mohla snáz odloudit Fabiana svý nepřítelkyni? To druhý by ukazovalo na určitý nedostatek upřímnosti v jejích citech vůči němu. Abych trochu naboural Fabianovo vysoký mínění o svý osobě, nechal sem na Amazonu brutálně negativní jednohvězdičkovou recenzi na jeho cédéčko pod uživatelským ménem Nemám hudební hluch. Inspiroval sem se textem, kterej vyplodil jeden z těch takzvaných ﬁlmových kritiků na rottentomatoes.com. Nechápu, že je v dnešní době vůbec některej herec ochotnej postavit se před kameru. Dokonce i na Meryl Streepovou trolové pravidelně hážou špínu. Předpokládám, že ti

troglodyti to daj Kal a Cooperovi pořádně sežrat, až se začne vysílat ta jejich reklama na sušený maso. A nepochybně po zásluze! Zrovna sem se propracovával miskou cornﬂaků, když se ze svý ložnice vyšoural tatík. „Odlož tu lžíci!“ zařval. „O co de, kruci?“ vyjekl sem, když mi z nosu přestaly vystřelovat cereálie a mlíko. „Nekaz si chuť, kluku. Jdeme na brunch k Tylerovi.“ „Proč tam musím chodit? Není tam nikdo v mým věku. Jenom halda ječících mrňat a nudný Twispové.“ „Ani nevíš, jaký máš štěstí. Spousta důležitých lidí by vraždila, aby je pozvali na brunch u Tylera Twispa.“ „Jo. A já bych vraždil, aby mě tam nezvali.“ Cestou tam sem nadhodil, že si Kal kupuje BMW a její brácha jezdí ve vlastním Mini Cooperu. „Myslel jsem, že jste se rozešli,“ odvětil tatík. „To je jenom dočasný. Napadlo mě, že bych si koupil fáro za část těch prachů z Hoppera.“ Před nějakým časem tatík prodal akvarel Edwarda Hoppera (svatební dar nic netušící tety jeho exmanželky) a přes značnou nechuť mi vysolil drobný procento. „Šestnáctiletí nepotřebujou auto. Kromě toho, obě ty Haseltineovic děcka jsou starší než ty.“ „Jenom o maličko. A jak mám podle tebe jezdit na rande?“ „To je v daném okamžiku čistě spekulativní otázka. Nikde nevidím frontu holek, co si s tebou touží vyrazit.“ „Pracuju na tom.“ Taky sem mimochodem nikde neviděl frontu bab, co si chcou vyrazit s ním. Zatímco Levák strávil celou noc někde venku s buchtou, co sbalil v baru Bzzzzzz, kde se loni v létě konala naše dotočná. „Pokud nechceš, aby tě vozil Levák, můžeš si vzít Uber. A vůbec, ve tvým věku s sebou stejně nesmíš vozit další nedospělý osoby.“

„Jo, stejně jako ty bys neměl při řízení mluvit do mobilu.“ Všichni Twispové jsou notorickými přestupovači zákona. „Uděláme to takhle, synu. Zaplatím ti autoškolu, a až dostaneš řidičák, můžem si promluvit o tom, že by sis příští rok pořídil auto.“ „Uvažuju o ojetým mustangu nebo camaru. Ale nechci žádnou starožitnost.“ „Já uvažuju o něčem velkým s tlustou ochrannou vrstvou oceli. A tím nejmenším čtyřválcovým motorem, co vyrábějí.“ Těžko uvěřit, že tenhle chlápek bejval v mládí nezkrotným rebelem. Doufal sem, že se na brunchi ukáže Scott, i když brácha je nejspíš příliš zaneprázdněnej v Bakersﬁeldu. Na kabelovce, kde vysílaj jeho seriál „Naftař“, jim přiklepli další sezónu. Určitě si vzpomenete, že v epizodě z minulýho tejdne se snažil vykroutit z dvojí žaloby o uznání otcovství (zaplet se s kozatejma dvojčatama). Jako obvykle sem se většinu času bavil s Desmondem, romanopiscem a manželem Veevy Saundersový. Loni mi vyhrožoval, že mě nechá odkrouhnout, jelikož sem vypátral jeho tajnou sbírku starožitnejch armádních tanků, ale už sme se přes to oba přenesli. Dřepěli sme spolu se svejma talířema na terase a ignorovali úchvatnej výhled na Santamonickej záliv. Řek sem mu, že Kal hraje v reklamě na sušený maso. „To by jí mohlo pomoct,“ usoudil Desmond. „Takhle si jí spíš všimnou. Dělá to tak spousta herců, co se snaží prorazit. Pokud si vzpomínám, Diane Keatonová kdysi natočila reklamu na deodorant.“ „A to má bejt kdo?“ zajímal sem se. „Můj bože, ztrácím víru v budoucnost této planety.“ Samozřejmě sem věděl, o kom mluví, ale těšilo mě nadělat Desmondovi v hlavě trochu bordel. Zeptal sem se, jestli už se setkal s tím Kaliným novým klukem.

„Byl mi v rychlosti představen. Je až absurdně hezký. Jeho úsměv dokáže člověka oslepit na šedesát kroků. Mám pocit, že i Valerii ta jeho krása poněkud zastrašila.“ „Musí přece mít nějakou tu chybičku,“ nadhodil sem pln naděje. „Ne, v případě tohohle kluka evidentně Bůh zmobilizoval veškeré síly. I když předpokládám, že postrádá rentgenový zrak a nedokáže ohýbat ocelové tyče holýma rukama.“ Aspoň drobná útěcha. „Možná ho začlením do své příští knihy,“ prohodil Desmond, zvednul prázdnou sklenku od šampaňskýho a zamával s ní na jednoho z Tylerových uniformovaných brunchových nevolníků. „A zabil bys ho nějakým kreativním způsobem?“ nadchnul sem se. „Může být, Nicku. Mohl by být solidním protivníkem pro mého hrdinu. Pochopitelně bych mu pár let přidal. Napadá mě násilná smrt zahrnující značnou míru znetvoření obličeje.“ Mám takovej pocit, že Desmond nenávidí Fabiana stejně jako já. Pochopitelně není žádným tajemstvím, že jeho zájem o Kal není tak docela nevinnej. Aspoň že můj běsnící chtíč odpovídá věku. Taky sem zamával sklenkou, ale dolili mi akorát pomerančovej džus. Po jídle sme všichni nastoupili do útvaru a odpochodovali o kus dál ulicí, abysme okoukli Tylerovu nejnovější akvizici. Našel po kapsách pár drobnejch a zakoupil sousední nemovitost, kterou připojil ke svejm opulentním pozemkům. Dal odstranit tenisovej kurt a bazén a ve vzniklým prostoru vytvořil tropickej habitat obehnanej plotem. Jeho novým obyvatelem byl ten nejmenší slon, co sem kdy viděl. „Jak rozkošné!“ zvolala Veeva Saundersová. „To je miminko? Kde má matku?“ „Je to samička a už je jí skoro rok,“ řek Tyler a nabídl tomu tlustokožci o rozměrech rotvajlera hrst sena. „Mý děcka ji bohužel pojmenovali Pišťule.“

„Co to s ní je?“ zeptal se strejda Jake. „Proč je tak malá?“ „Není jí nic,“ řek Tyler. „Jedná se nejspíš o toho nejvzácnějšího slona na zemi. Tři generace čínský obchodnický rodiny v Thajsku usilovně křížily extrémně mrňavé slony. Tahle je zatím jejich nejmenší. Až úplně doroste, neměla by její váha výrazně překročit dvě stě kilo.“ „A já myslel, že chceš mít vždycky všechno jen největší a nejlepší,“ poznamenal Desmond. „Ne když přijde na slony,“ odpověděl Tyler a sarkasticky se ušklíbl. Trochu ironie. My Twispové se jako šílení snažíme křížit, abysme byli co největší a nejvyšší. Zatím je Tyler náš jedinej úspěch. „Potřebuju někoho, kdo by ji na pár hodin odpoledne chodil krmit a trochu ji navykl na lidskou společnost,“ řek Tyler a s pohledem upřeným na mě. „Nemáš zájem o letní brigádu, Nicku?“ „Bere to,“ ozval se tatík. „Kolik dělá plat?“ informoval sem se. „Nabízím pětadvacet babek na hodinu,“ řek Tyler. „Vezmu to za třicet,“ odvětil sem. „Udělá to za pětadvacet,“ rozhod tatík. „A rád.“ Teta Lillian vytáhla telefon, aby si s Pišťulí pořídila selfíčko. „Uvítal bych, kdybyste si focení odpustili,“ upozornil Tyler. „Popravdě nemám od města povolení chovat slona. Musíme ji držet pod pokličkou.“ Tohle je jedinej slon, kterej by se pod ni případně vážně vešel. Všim sem si, že Tylerova manželka Uma neprojevuje pro jeho novou minizoo přílišný nadšení. Byla by radši, kdyby sbíral tanky? Takže teď je ze mě ošetřovatel a společník trpajzličího slona. Stál sem o letní brigádu asi jako o třetí varle, ale my Twispové musíme uvažovat dopředu. Tenhle dovádivej sloník by se mohl šiknout.