KROTENFUL Zvenku doléhá do Předsíně Býčí skály hukot vrtulníku, modrý světlo majáků občas proběhne na stěnách jeskyně. Koukáme po sobě. Orlov krčí rameny, Hannes si odplivne, Naty vzdychá. Policajty nezabíjíme. Většinou. „Vyjděte ven s rukama nad hlavou!“ ozývá se hlas zesílenej megafonem. „A jak to mám asi udělat, debile?“ vrčí vztekle Wolfi. Jeho problémy bych fakt nechtěl mít. „Jdi mezi náma, neštěkej, nemluv, nechej si všechno líbit a čekej, až pro tebe přijdu,“ říkám. „To myslíš vážně?“ odfrknul si vlk pohrdavě. „Pokud se máš rád, tak poslechneš. Hlavně nehajluj a pamatuj, že jako německý ovčák neumíš mluvit,“ připomíná mu Naty. „Hele, Sigi, nemohl bys je… To zvládneš, ne? Není jich víc než padesát,“ zkouší ještě vyjednávat šelma. „Jen v případě, že po nás někdo z nich vystřelí,“ upřesňuju situaci, zatímco si připaluju cigáro. V nejbližší době se k nikotinu pravděpodobně nedostanu. „Jsou nadržený na ránu jak srnomrdi. Cejtím to v kostech. Nešlo by to hned?“ „Ani omylem.“ No, tím možná jo, ale přece v tom vlka nebudu podporovat. „Fajn,“ brblá Wolfi rezignovaně.
76
Frost Vyrážíme do ostrých světel reflektorů. Po deseti krocích zní rozkaz zastavit. Zakuklenci s namířenými samopaly nás obkličujou. Slušivý náramky fasujeme hned potom, co nám seberou zbraně. Ještěže nás nenutěj lehnout si na zem. Trávník je po slejváku samá kaluž a zdrojáci si taky nedělali dvakrát těžkou hlavu s chybějícími toitoikami. Ne, že by to něco změnilo, jsme po návštěvě jeskyně nejen špinavý, ale i mokrý jak potkani. Ale jde o princip. Tak hurá zpátky do Brna. * * * Jedeme se zapnutými majáky, což jsem vždycky chtěl. Bohužel bez houkaček, takže brzo nastoupí nuda. Když jsem zavřel oči, že jako budu hodnej a zkusím spát, obdržel jsem dloubanec do žeber samopalem. To znamená válku! Z vysílačky se najednou rozezní božskej Kája. Konkrétně megašlágr Kávu si osladím. Řidič zuřivě mačká všechna tlačítka. Marně. Takže se proti svý vůli dozvídá, že na jaře si vrásky spočítá. Docházím k názoru, že mám tu písničku rád, takže ji nechám běhat ve smyčce. Nepomůže, ani když šofér přístroj vypne. Nakonec to vzdává. Chtít umlčet Gotta je utopie. Na všech je proto znát obrovská úleva, když se blížíme před policejní stanici. No teda, nic moc barák, ale automat na kafe by tam mít mohli. Ani omylem! Za celou cestu do výslechový místnosti jsme žádnej přístroj požadovanejch schop-
77
Oskar Fuchs ností nepotkali. Tady si mě přebíraj dva poldové v civilu, co se představili jako Skácel a Smrk. Vypadaj jako bráchové. Oba vysoký černovlasý s bradkou. Usedám na židli, ruce dávám na desku stolu. Tak, hoši, kdo bude hodnej a kdo zlej policajt? Zářivka svítí, lino je hnusný, stěny potřebujou vymalovat, kulisy ideální, můžeme tedy začít s představením. „Takže,“ Smrk kouká na moji občanku položenou vedle psacího stroje, „pane Frost.“ Tím hereckým výkonem aspiruje na Oskara, ale minimálně letos získá Českýho lva. V řadách strážců pořádku máme netušený množství talentů! „To znamená mráz,“ prokazuje vzápětí lingvistický nadání Skácel. Jeho kolega je profík na svým místě, nenechá se proto bravurním překladem vyhodit z výslechový rutiny. „Co jste dělal v Býčí skále a Anthroposu? Vidíte, nemá cenu zapírat, víme všechno.“ To těžko. Kdyby jo, donesete mi kafe a popelník. Na tyhle otázky navíc nemám zájem odpovídat. Takže hledám, čím se zabavit. Slabě hrající rádio je lákavej cíl, nakonec ale věnuju pozornost palmě. Elegantní trsnatá rostlina má kolem dvou metrů, tenký kmínky a tmavě zelený listy. Nechávám ji uschnout, poslední pohled věnuju žlutý cedulce v květináči s nápisem Chrysalidocarpus lutescens. Tyhle čáry máry mimochodem dělaj strašnej magickej hluk. Průměrně citlivej lokalizátor je cítí na dvě stě kilometrů. V zájmu Policie ČR doufám, že si mě Organizace rychle vyzvedne.
78
Frost Místností náhle zahřmí Bílá orchidej od Evy a Vaška. Když už jsem u těch kytek, tak se to hodí, ač mám jinak naprosto odlišnej hudební vkus. Skácel vyskakuje ze židle a vypíná aparát. I marná snaha se cení. Jednu bílou orchidej dals mi, nic víc, jednu bílou orchidej na prvním rendez-vous, líbat mé dívčí rty ses krásně bál, jen ta láska, jen ta ví, co přijde dál. Polda naštvaně vytahuje síťovou šňůru. Ne že by to pomohlo. Není slyšet vlastního slova. Po chvíli volume stahuju, ale není to jen tak bezdůvodný. Smrkovi totiž zvoní mobil. Vytahuje telefon, ale ten mezitím utichá. Utajený číslo pak vyzvání ještě šestnáctkrát. I přes nastavenej tichej profil. Policajt začíná chytat nerva. Aby toho nebylo málo, ozve se hlasitý klepání na dveře. Skácel se zvedá a jde otevřít, ale než k nim dorazí, nechám v rohu místnosti vykvést plíseň a u stropu luxusní pavučinu. Bavím se královsky. Na chodbě překvapivě nikdo není. „Vy odmítáte spolupráci?“ zvyšuje Smrk hlas, když zatvrzele mlčím. Využívá tak zdánlivýho zklidnění situace. „Nekřičte na mě,“ odpovídám a nechávám zářivku rozblikat v rytmu dechovkovýho hitu. Bylo mi přece sdělený, že cokoliv řeknete, může a bude použito proti vám. Takže bez advokáta nehodlám vypovídat. No, ani v jeho přítomnosti bych s těmi dvěma ocasy nekomunikoval. A protože na mě může ječet jen Angela, pomsta na sebe nenechá dlouho čekat. Schválně, vole! Sleduj, kam ti vyženu tep!
79
Oskar Fuchs Ozývá se další zaklepání. Skácel se vskutku panteřím skokem ocitá u dveří a prudce je otevírá. Chvíli kouká do chodby, než ho napadne sklonit hlavu. „Kudy, prosím, Na sever?“ chce vědět malej tučňák a přátelsky kyne křídlem. Bílou orchidej, hrající už pošestý za sebou, střídaj Kabáti. No tak mi zatancuj, ať náladu mám… Za oknem se objevuje hlava žirafy v růžovým pleteným kulichu. Zdá se, že je to poslední kapka. „Já se z toho poseru!“ úpí Smrk. Přání mu rád plním. Pokud touží mít z prdele hydrant, proč ne. Není problém. Policajt vyvalí oči, přitiskne si ruce na zadek a se slovy: „Vem to za mě, Venco!“ běží z výslechovny rychlostí, kterou by mu záviděl i Usain Bolt. Kam spěchá, je jasný. Stejně to nestihne. Věřte mi. Velkej sudokopytník zatím tiskne tlamu na sklo a předvádí ukázkovýho ježdíka, což je název pro imitaci přísavkovýho efektu, jakej dělaj ty sumečci v akvárkách. Fialovým jazykem přitom necudně kmitá zleva doprava. Skácel bezradně stojí uprostřed kanclu a drží si hlavu. Jsem navýsost spokojenej. Sundávám si ze zápěstí pouta a vytahuju cigára. „Chceš taky jednu?“ ptám se poldy přátelsky. Jestli řekne, že tu platí zákaz kouření, tak mu zbytek dne ještě vyšperkuju. „Ano, pane Frost. Mohu k tomu donést kávu?“ Žirafa je fuč, rádio ztichlo. Lino přestalo dělat vlny. „To by bylo od vás hezký,“ přikejvnu a přes stůl mu posílám krabičku. Skácel si zapálí a opustí
80
Frost místnost. Během chvilky je zpátky se dvěma plastovými kelímky. Dáváme ještě jedno retko, pak otvírám okno, abych vyvětral. „Co teď?“ chce vědět policajt. „Počkáme na mýho právníka.“ „To zní velmi rozumně,“ soudí Skácel. Je to nakonec dobrej chlap. * * * „Naposledy! Už jsem vás málem dostal!“ křičí Skácel. Oči mu svítěj jak malý reflektory. Pokládám služební čezetu bez zásobníku mezi nás. Ruce dávám za hlavu. Policajt ty svý opírá o kraj stolu. Z rádia se ozývá odpočet. Tři. Dva. Jedna. Polda hmátne po kvéru. Tentokrát to stíhá. Vyskakuje nadšením, až židle odletí. Pobíhá po místnosti, mává zbraní. „Dokázal jsem to! Vidíte, Froste?“ „Ano.“ Skácel na mě míří. „Bum, prásk!“ vykřikuje. „A jsi mrtvej!“ Usmívám se, ruce pořád za hlavou, prsty do sebe pevně zakleslý. Bylo těžký odolat instinktům. Nechal bych ho vyhrát dřív, kdybych věděl, jakou mu udělám radost. „To si snad děláte prdel!“ ozývá se ode dveří. Stojí tam ženská v kostýmku a holohlavej chlap. Ten má na sobě policejní uniformu. Generálskou.
81
Oskar Fuchs FROST Ilustrace na obálce Žaneta Kortusová. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Edice Fantastická Epocha. Edici řídí Pavlína Kajnarová a Leoš Kyša. Redakce Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2019 jako svou 676. publikaci. Druhé, upravené vydání, 200 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz
facebook.com/nakladatelstvi.epocha facebook.com/fantastickaepocha