Kapitola první
„Už je skoro čas, Soumraku,“ zašeptala Laura Fosterová šedému poníkovi vedle ní. Podívala se na květinu ve tvaru hvězdy, kterou svírala v dlani. Na okraji každého fialového květního plátku zářila zlatá tečka. Poník zadupal předním kopytem a netrpělivě jí drcnul do ruky. „Zbývá jen pár minut,“ řekla Laura a podívala se vzhůru. Slunce téměř zapadlo. Na tuto chvíli čekala celý den. Jakmile poslední sluneční paprsek zapadl za hory, zatřpytila se první hvězda. Laura se zachvěla vzrušením. Teď ! Jemně začala mnout kvítek v dlani. Přitom šeptala kouzelné zaklínadlo. 5
Hvězdo, hvězdo, hvězdičko, splň mi jedno přáníčko. Kéž je pony těla konec, ať je z něho jednorožec! Jen co Laura dořekla poslední slovo, zablýskalo se jasným fialovým světlem. 6
Na místě, kde stál Soumrak, teď nikdo nebyl. Laura vzhlédla. Sněhově bílý jednorožec cválal v oblacích kolem dokola. „Soumraku!“ zavolala radostně. Soumrak vykopl zadní nohy, sletěl dolů a přistál vedle Laury. „Ahoj,“ pozdravil, přitiskl jí nozdry na nos a jemně zafrkal. Ačkoli Laura jasně slyšela v hlavě, co říká, jeho huba se nehýbala. Vzpomněla si, co jí vyprávěl tu noc, kdy ho prvně přeměnila v jednorožce. Uslyší ho jen tehdy, když se ho bude dotýkat nebo ho držet za hřívu. A stejně tak dlouho. Laura jednorožce objala a pak se podívala na okvětní lístky. Držela je stále v dlani. „Ale já je nehodila na zem,“ podivila se. Soumrak pohodil stříbrnou hřívu. „To už není třeba,“ řekl. „Kvítky z měsíční květiny jsou zapotřebí, jen když proneseš zaklínadlo poprvé. Potom už nepotřebuješ ani světlo Večernice. Od tohoto okamžiku stačí jenom, abys řekla zaklínadlo.“ Zahrabal kopytem o trávu. „No tak, Lauro. Pojďme si zalétat.“ 7
* My Secret Unicorn * Lauru nemusel pobízet ‘I’m getting better dvakrát. at flying,’Twilight Bleskurychle muavyšvihla na záda a už se vznášeli. said, canteringse in smooth circle. Soumrak se vrhl střemhlav vzhůru. Laura se ho dr‘Definitely!’ Lauren agreed. žela za hřívu a šťastně se smála, jak jí vítr čechral vlasy. Themiday before,Twilight’s flying „Už to létání jde mnohem lépe,“ řeklhad Soumrak been wobbly and she’d been very a cválalquite plynule do kruhu. „Tothat určitě,“ přitakala Laura. magic had glad special unicorn Den předtím létali poměrně zběsile a ona byla ráda, stopped her from falling off! Now she že díky speciálnímu kouzlu jednorožce nespadla. Dílooked downa lesy at the vala se na pole pod fields nimi. and woods
below.
* Dreams Come True * „Co letět fly přesover lesy,“the navrhl Soumrak, „a přeskočit ‘Let’s woods,’Twilight said. koruny ‘Andstromů?“ jump over the treetops.’ „Dobře,“ souhlasila Laura. „Ale nemůžu zůstat pří‘OK,’ Lauren agreed. ‘But I can’t stay liš dlouho, aby maminka s tatínkem neměli starost, kde jsem.“
Soumrak se ve vzduchu obrátil a zamířil k zalesněným horám. Před nimi byl Lauřin domeček. Laura pod sebou zahlédla nedaleké farmy. Zvlášť si všimla bílé klenuté usedlosti s červenou stodolou, zasazenou do pohoří na okraji lesa. „To je statek ‚U husího potoka‘. Taťka dnes potkal pána, který ho vlastní. Jmenuje se pan Cassidy. Má dceru Mel. Je stará jako já a má poníka. Tatínek mi zařídil, že zítra jdu k nim na návštěvu a ty také,“ oznámila mu Laura. „Zdá se, že si to užijeme,“ odpověděl Soumrak. Náhle vypadala ustaraně. „Co kdyby Melin poník zjistil, že jsi jednorožec?“ řekla. Věděla, že se nikdo o Soumrakově tajemství nesmí dozvědět. Zaklínadlo, které měnilo Soumraka na jednorožce, dostala od staré paní Fontánové. Ta jí pověděla, že se nikdo nesmí dozvědět, že Soumrak je jednorožec, jinak mu bude hrozit nebezpečí! „On to pozná,“ odpověděl Soumrak, „ale to je v pořádku. Koně a poníci chápou, že jednorožec musí zůstat v tajnosti.“ „Vědí všechna zvířata o jednorožcích?“ zeptala se Laura zvědavě. 10
Soumrak zavrtěl hlavou: „Jen koně a poníci, ačkoli někdy i jiná zvířata poznají, že jsem jiný.“ Sletěl dolů tak, že kopyty klouzal o koruny stromů. „Tak co, jsi připravena na skákání?“ „To si piš!“ smála se Laura. „Jde se na to!“ vynesl Lauru do vzduchu a nesl jí přes horní větve vysoké borovice. Nadšeně přeskakovali z jednoho stromu na druhý. Na pokraji lesa začal Soumrak cválat do výšky a udělal ve vzduchu kotrmelec. Laura si uvědomila, že je načase jít domů. „Kdybych přišla pozdě, rodiče by si dělali starosti,“ řekla. Přikývl a odletěli zpátky na jejich farmu. Soumrak přistál ve svém výběhu. Laura hbitě seskočila a pronesla kouzelnou formuli. V momentě se fialově zablesklo a místo jednorožce tu stál malý šedý poník. „Tak zítra,“ zašeptala Laura. Rychle ho objala a pak se vrátila do domu.
Její otec byl v kuchyni. Pohlédl na kuchyňské hodiny. „To jsi byla dlouho pryč,“ poznamenal. 11
„No, hrála jsem si se Soumrakem,“ pípla Laura a srdce jí bušilo. Oddychla si, když viděla, že se tatínek usmál. „Jsem rád, že máš poníka tak ráda. Život tady na venkově je určitě lepší než ve městě, viď?“ „To teda je,“ souhlasila nadšeně. Byl to teprve týden, co opustili dům ve městě, aby mohl pan Foster jít za svým snem a stát se zemědělcem. Ale Laura už se tu cítila jako doma. Když šla Laura kolem bratrova pokoje, zaslechla smích. Strčila do dveří a otevřela je. Její bratr Max ležel v posteli. O pelest se předními tlapkami opíralo štěně bernského salašnického psa. Růžovým jazykem olizovalo každý centimetr Maxova obličeje. „Upřímně, Maxi, myslím, že ti vleze do postele, kdybych ho nechala!“ konstatovala paní Fosterová a zatlačila černohnědé štěně dolů. „Buddy, ty jsi ale záškodník,“ zlobila se naoko. Buddy se batolil za Laurou. Nedokázal se včas zastavit a uklouzl. „Uf!“ vypískla Laura. „Buddy, ty vážíš tunu!“ „Počkej, až úplně vyroste,“ řekla paní Fosterová se smíchem. „Teď se raději chystej do postele, zlatíčko. 12
Zítra máš být s taťkou u Cassidyových v devět třicet, tak musíš dříve vstávat, nakrmit Soumraka a včas ho vykartáčovat.“ Laura přikývla. „Doufám, že se s Mel skamarádíte,“ pokračovala paní Fosterová. „Bylo by skvělé mít kamarádku, která by s tebou jezdila na koni.“ „To jo,“ souhlasila Laura. „Doufám, že Mel bude fajn.“ Po cestě do svého pokoje přemýšlela o zítřku. Bude se s ní Mel chtít kamarádit? Bude se ona chtít kamarádit s Mel? Snad ano. Sáhla pod polštář, vytáhla pyžamo a šla s ním k oknu pokoje. Viděla tyčící se Modré štíty a nejlepší na tom bylo, že i Soumrakovu stáj s výběhem. „Dobrou noc, Soumraku,“ zašeptala a dívala se na stín malého poníka, který se pásl u brány. „Doufám, že zítra to vyjde.“ Soumrak vzhlédl. Laura si byla jistá, že viděla, jak zaržál. Poslala mu pusu a zatáhla závěs.
13