KAPITOLA 1
Z áfií 1653. Konãí léto. První studen˘ vítr podzimu. Slunce uÏ nedosahuje do mého v˘chodního okna, kdyÏ se probouzím, n˘brÏ loudavû vystupuje nad kopec ne dfiív neÏ po osmé hodinû. Bíl˘ mlÏn˘ opar ukr˘vá záliv nûkdy aÏ do poledne a visí také nad moãály, zanechávaje po sobû, kdyÏ se zvedne, závan studeného vzduchu. KvÛli tomu vysoká tráva na luãinû nikdy neoschne, ale je‰tû dlouho po poledni se duhovû tetelí a tfipytí na slunci, na stvolech nehybnû visí ohromné krÛpûje vláhy. Víc neÏ dfiív si v‰ímám stfiídání pfiílivu a odlivu. Jako by to tvofiilo strukturu dne. KdyÏ voda z mokfiin odteãe a kousek po kousku se objevuje Ïlut˘ písek, r˘hovan˘ a tvrd˘ a pevn˘, pfiipadá mé po‰etilé fantazii, jak tu tak leÏím, Ïe i já odcházím s odlivem do mofie a v‰echny mé staré skryté sny, které jsem povaÏovala za skryté navÏdy, jsou náhle holé a obnaÏené dni, stejnû jako lastury a kamínky na písãinách. Je to zvlá‰tní, radostn˘ pocit, tahle spojnice s minulostí. Niãeho se nelituje a já jsem ‰Èastná a hrdá. Mlha a mrak ode‰ly a slunce, stojící uÏ vysoko na obloze a plné tepla, h˘fiivû oslavuje mÛj odliv. Mofie je tuze modré a tvrdé, jak se tak kadefií na západ od zálivu, a Blackhead, temnû purpurov˘, sklání se do hluboké vody jako sklonûné rameno. Znovu – a tentokrát vím, Ïe je to fantazie – mi pfiipadá, Ïe odliv zaãíná vÏdycky uprostfied dne, kdy je nadûje nejvût‰í
13
a má nálada je klidná. Pak napÛl vûdomû zaãnu vnímat jak˘si stín, náhl˘ pokles na duchu. První mraãna veãera se shromaÏìují za Dodmanem. Sahají do mofie dlouh˘mi prsty. A pfiíboj mofie, kdysi vzdálen˘ a slab˘, uÏ sílí, plíÏivû se blíÏí k písãinám. Zaãal pfiíliv. Zmizely bílé kameny a lastury zavinutcÛ. Písek je zakryt˘. Mé sny jsou pohfibeny. A jak padá mlha, zaplavuje pfiíliv mokfiiny a pevnina pod ním mizí. Pak pfiijde Matty rozsvítit svíãky a prohrábnout oheÀ, pÛsobí rozruch svou pfiítomností, a jestliÏe se na ni utrhnu nebo neodpovídám, podívá se na mû, potfiese hlavou a pfiipomene mi, Ïe podzimní období pro mû bylo odjakÏiva ‰patn˘m obdobím. Má podzimní melancholie. Dokonce i v tûch vzdálen˘ch dnech, kdy jsem byla mladá, byla její hrozba obecnû známá a Matty, jako divoce kvokající slípka, odhánûla náhodného náv‰tûvníka. „Sleãna Honor dneska nemÛÏe nikoho pfiijmout.“ Má rodina se to záhy nauãila chápat a nechávala mû na pokoji. Aãkoli pokoj je ‰patné slovo k oznaãení stavu ãerného zoufalství, kter˘ se mû zmocÀoval. Inu… to uÏ je pryã. AspoÀ ty nálady. Vzpoura ducha proti slabému tûlu a chvíle skuteãné bolesti, kdy jsem nemohla spoãinout. To byly bitvy mládí. A já uÏ nejsem Ïádn˘ rebel. Stfiední vûk mû dostihl, a má to mnohé v˘hody. Rezignace s sebou pfiiná‰í i dobré stránky. PotíÏ je, Ïe uÏ nedokáÏu ãíst tak jako kdysi. V pûtadvaceti, ve tfiiceti byly knihy mou velikou útûchou. Jako hotov˘ uãenec jsem se nofiila do své latiny a fieãtiny, takÏe uãení bylo souãástí mé existence. Nyní se zdá, Ïe uÏ to není k niãemu. UÏ v mládí jsem byla cynická a hrozí mi, Ïe teì ve stáfií to bude ãím dál hor‰í. AspoÀ Robin to fiíká. Chudák Robin. BÛh ví, Ïe urãitû ãasto b˘vám bídná spoleãnice. Ani jeho léta neu‰etfiila. Za tenhle rok o hodnû zestárl. Snad je to obavami o mû. Vím, Ïe spolu rozmlouvají o budoucnosti, on a Matty, kdyÏ si myslí, Ïe spím. Sl˘chám jejich hlasy drnãet v salonû. KdyÏ je ale se mnou, pfiedstírá veselí, a mnû z nûj srdce krvácí. MÛj bratr. Hledím na nûj,
14
kdyÏ sedí vedle mû, chladnû kriticky, tak jak se odjakÏiva dívám na lidi, které miluji, a v‰ímám si váãkÛ pod jeho oãima a toho, jak se mu tfiesou ruce, kdyÏ si zapaluje d˘mku. Je moÏné, Ïe kdy b˘val lehkomysln˘ a vá‰niv˘? Opravdu odjíÏdûl do bitvy se sokolem na zápûstí a je to teprve deset let, co vedl své muÏe k Braddock Downu, bok po boku s Bevilem Grenvilem, mávaje ‰arlatovou zástavou se tfiemi zlat˘mi lunetami pfied oãima nepfiíteli. Je tohle ten muÏ, kterého jsem jednou vidûla v mûsíãním svûtle bojovat se sv˘m soupefiem kvÛli nevûrné Ïenû? KdyÏ se teì na nûj dívám, zdá se mi to jako ma‰karáda. MÛj uboh˘ Robin, jemuÏ ‰ednoucí kadefie pocuchanû visí na ramena. Ano, váleãné utrpení nás oba poznamenalo. Válka – a Grenvilovi. MoÏná je Robin stále je‰tû pfiipoután ke Gartred, stejnû jako já k Richardovi. Nikdy o tûchto vûcech nemluvíme. NበÏivot je ‰edû nev˘razn˘, den plyne po dni. KdyÏ se podívám nazpût, mÛÏe b˘t mezi na‰imi pfiáteli jen velmi málo tûch, ktefií netrpûli. Tuze mnoho jich uÏ není, tuze mnoho zÛstalo bez haléfie. Nezapomínám, Ïe Robin i já Ïijeme z dobroãinnosti. Kdyby nám Jonathan Rashleigh nedal tenhle dÛm, nemûli bychom Ïádn˘ domov, jelikoÏ Lanrest uÏ není a Radford je okupován. Jonathan vypadá velmi stafie a unavenû. Zlomil ho ten poslední zl˘ rok vûznûní v St. Mawes a Johnova smrt. Mary vyhlíÏí velmi podobnû. Muselo toho pfiijít víc neÏ obãanská válka, aby to zlomilo její klidnou sebejistotu a víru v Boha. Alice je stále je‰tû u nich i se sv˘mi dûtmi, ale nezodpovûdn˘ slaboch Peter ji vÛbec nenav‰tûvuje. Vzpomínám na to, jak jsme tehdy byli v‰ichni shromáÏdûni v dlouhé galerii a Alice s Peterem zpívali a John a Joan se u krbu drÏeli za ruce – v‰ichni byli tak mladí, takové dûti! Dokonce ani Gartred se svou vypoãítavou zlobou nedokázala tehdy veãer ovládnout atmosféru. A pak Richard, mÛj Richard, naschvál poru‰il to kouzlo jednou ze sv˘ch niãivû krut˘ch poznámek, usmíval
15
se pfiitom a veselí vyprchalo a bezstarostná radost z veãera vymizela. Nenávidûla jsem ho za to, a pfiesto jsem chápala náladu, která ho k tomu pfiinutila. Ach, BÛh smeÈ a zatraÈ tyhle Grenvilovy, fiíkala jsem si potom, za to, Ïe zniãí v‰echno, ãeho se dotknou, Ïe zmûní ‰tûstí v bolest pouh˘m tónem hlasu. Proã byli takhle stvofieni, on a Gartred, takÏe je krutost pro krutost takfika nefiest, jíÏ lze holdovat, nefiest sk˘tající smyslné potû‰ení? Kter˘ zl˘ duch stál u jejich kolébky? Bevil b˘val úplnû jin˘. Ozdoba hejna, se svou váÏnou zdvofiilostí, se svou ohleduplností, se sv˘m pfiísn˘m morálním kodexem, se svou nûhou k dûtem vlastním i jin˘ch lidí. A jeho chlapci se vyvedli po nûm. V Jackovi i v Bunnym není ani stopa nefiesti, kterou bych mohla zpozorovat. Ale Gartred! Ty hadí oãi pod rudozlat˘mi vlasy, ta tvrdá, svévolná ústa! UÏ v prvních dnech, co byla provdána za mého bratra Kita, mi pfiipadalo neuvûfiitelné, Ïe by se od ní nûkdo mohl dát oklamat. Její schopnost okouzlovat byla nepfiekonatelná. MÛj otec a matka byli v jejích rukou poddajní jako rosol a chudák Kit, ten byl ztracen od prvopoãátku, stejnû jako pozdûji Robin. Ale já nikdy nepodlehla, ani na okamÏik. Inu, její krása uÏ je zohavena a nejspí‰ navÏdy. Tu jizvu si odnese do hrobu. Tenkou ‰arlatovou ãáru od oka k ústÛm, kde ji Èala ãepel. Povídá se, Ïe si stále je‰tû dokáÏe nalézt milence a Ïe její poslední trofejí je jeden z CareyÛ, kter˘ se nastûhoval do Bidefordu poblíÏ ní. Tomu klidnû vûfiím. Îádn˘ soused by pfied ní nebyl v bezpeãí, pokud má trochu ‰armu, a Careyové byli vÏdycky pohlední. V srdci jsem dokonce nalezla schopnost odpustit jí, kdyÏ uÏ je teì po v‰em. Pfiedstava, Ïe la‰kuje s Georgem Careym – musí b˘t alespoÀ o dvacet let star‰í neÏ on – vná‰í záblesk barvy do ‰edého svûta. A jak˘ je to svût! Protáhlé tváfie a soukenn˘ odûv, ‰patné skliznû a úpadek fiemesel, v‰ude jsou v‰ichni chud‰í, neÏ byli dfiív, a lidé jsou ne‰Èastní. Radostné dozvuky války. ·pehové lorda protektora (BoÏe,
16
jak ironické oznaãení! VÏdyÈ protektor znamená ochránce!) ve v‰ech mûstech a vesnicích, a jak zaslechnou nûkoho jen za‰eptat pár slÛvek, jen vydechnout na protest proti státu, vede cesta rovnou na galeje. Presbyteriáni pevnû tfiímají otûÏe a jediní, kdo z toho mají prospûch, jsou pov˘‰enci a zbohatlíci jako Frank Buller a Robert Bennett a nበstar˘ nepfiítel John Robartes; v‰ichni jen hledí, kde co získat, a na obyãejné lidi za mák nedbají. ZpÛsoby jsou drsné, dvornost upadla v zapomnûní. KaÏd˘ podezírá kaÏdého. Ach, nádhern˘ nov˘ svût! Krotcí Angliãané to moÏná nûjak˘ ãas vydrÏí, ale my z Cornwallu ne. Nám nemohou vzít na‰i nezávislost a asi tak za rok, aÏ si olíÏeme rány, dojde k dal‰ímu povstání a bude prolita dal‰í krev a puknou dal‰í srdce. Ale stejnû nám bude chybût vÛdce. Ach Richarde – mÛj Richarde –, jak˘ zl˘ duch to v tobû byl, Ïe tû ponoukal rozhádat se s kaÏd˘m, takÏe dokonce i král je teì tvÛj nepfiítel? Srdce mû bolí pro tohle tvé poslední zneuctûní. Pfiedstavuji si tû, jak sedí‰ osamûl˘ a zatrpkl˘ u svého okna a upfienû hledí‰ na nudnou holandskou rovinu a pí‰e‰ poslední slova obhajoby, jejíÏ hrub˘ koncept mi Bunny pfiivezl, kdyÏ mû naposled pfiijel nav‰tívit. „Ach, nevkládejte dÛvûru v kníÏata ani v Ïádného syna ãlovûka, neboÈ v nich nenaleznete pomoci.“ Trpká, beznadûjná slova, která niãemu neprospûjí a plodí jen dal‰í nedobrotu. „Sir Richard Grenvile pro svou pfiedpokládanou loajalitu musí b˘t vefiejn˘m prohlá‰ením oznaãen za banditu a samotná tato loajalita chápána jako zloãin. Nicménû vidouce, Ïe tomu tak musí b˘t, modleme se k Bohu, aby obdafiil krále vûrn˘mi rádci a aby Ïádn˘ z nich nikterak ne‰kodil jemu ani Ïádnému z jeho pfiíbuzn˘ch. Pokud jde o sira Richarda Grenvila, budiÏ propu‰tûn s odmûnou starého vojáka králova. V souãasnosti není pro nûj vyuÏití. Naskytne-li se pfiíleÏitost, královská rada to uváÏí, nebude-li pfiíli‰ pozdû. Vale.“
17
Zá‰tipln˘, hrd˘ a zatrpkl˘ aÏ do konce. NeboÈ tohle je konec. Já to vím a ty to rovnûÏ ví‰. UÏ pro tebe nebude návratu; zniãil jsi sám sebe jednou provÏdy. Obáván a nenávidûn pfiítelem stejnû jako nepfiítelem. KrálÛv generál na západû. MuÏ, jehoÏ miluji. Poté, co ostrovy Scilly podlehly parlamentu, pob˘vali Jack i Bunny nûjakou dobu doma, kdyÏ pfiedtím nav‰tívili Holandsko a Francii, pfiijeli ze Stowe do Menabilly nav‰tívit Rashleighovy a zajeli i do Tywardreathu sloÏit mi hold. Mluvili jsme o Richardovi a Jack témûfi okamÏitû fiekl: „MÛj str˘c se pfievelice zmûnil – takfika bys ho nepoznala. Celé hodiny mlãky vysedává, vyhlíÏí z okna svého neutû‰eného pfiíbytku a pozoruje vûãn˘ dé‰È – BoÏe, co jen se v tom Holandsku napr‰í – a netouÏí po Ïádné spoleãnosti. Vzpomínበsi, jak kdysi Ïertoval a dovádûl s námi a se v‰emi dûtmi? Teì kdyÏ promluví, pak jen aby nalézal na v‰em chyby, jako nedÛtkliv˘ stafiec, a ostouzel svého náv‰tûvníka.“ „Králi uÏ nikdy nebude k uÏitku a on to ví,“ fiekl Bunny. „Po roztrÏce s dvorem zatrpkl. Bylo to ‰ílenství, rozdmychávat plamen svého starého nepfiátelství s Hydem.“ Potom Jack, vnímavûj‰í, postfiehl mÛj pohled a fiekl rychle: „Str˘c byl odjakÏiva sám sobû nejhor‰ím nepfiítelem. Honor to ví. Je proklatû osamûl˘, jen co je pravda. A léta, která má pfied sebou, jsou prázdná.“ V‰ichni jsme chvilku mlãeli. Srdce mû pro Richarda bolelo a chlapci to postfiehli. Nakonec fiekl Bunny tlumenû: „O Dickovi str˘c nikdy nemluví. Snad se uÏ nikdy nedozvíme, jaké hromské ne‰tûstí ho postihlo.“ Cítila jsem, jak mi stydne krev v Ïilách, a zmocnila se mû ta stará odporná hrÛza. Otoãila jsem hlavu tak, aby mi chlapci nevidûli do oãí. „Ne,“ fiekla jsem zvolna. „Ne, to se nikdy nedozvíme.“ Bunny bubnoval prsty po stole a Jack si lenivû pohrával se stránkami nûjaké knihy. Pozorovala jsem klidné vody zá-
18
livu a malé rybáfiské ãluny, sunoucí se kolem Blackheadu od pfiístavu Gorran. V zapadajícím slunci byly jejich plachty zbarvené jantarovû. „JestliÏe,“ pokraãoval Bunny, jako by diskutoval sám se sebou, „upadl do rukou nepfiítele, proã se ta skuteãnost utajila? To jsem nikdy nepochopil. Syn Richarda Grenvila byl pfiece kofiist jaksepatfií.“ Neodpovûdûla jsem. Cítila jsem, jak Jack vedle mû neklidnû poposedl. Snad mu tu vnímavost dodalo manÏelství – byl tehdy uÏ nûkolik mûsícÛ Ïenat – anebo snad mûl lep‰í intuici neÏ Bunny, ale já vûdûla, Ïe si je vûdom mého rozru‰ení a mé úzkosti. „Nemá valn˘ smysl,“ fiekl, „probírat se v minulosti. Unavujeme Honor.“ Brzy poté mi políbili ruce a ode‰li s pfiíslibem, Ïe mû znovu pfiijedou nav‰tívit, neÏ se budou vracet do Francie. Dívala jsem se za nimi, jak tryskem odjíÏdûjí, mladí a volní a nedotãeni léty, která pominula. Budoucnost byla jejich, mûli ji na dosah. Jednoho krásného dne se král vrátí do své ãekající zemû a Jack a Bunny, ktefií za nûj tak udatnû bojovali, budou odmûnûni. Dovedla jsem si je pfiedstavit ve Stowe a také v lond˘nském Whitehallu, ãím dál elegantnûj‰í a zámoÏnûj‰í, jak se pfied nimi otevírá celá nová éra velkolepé nádhery. Obãanská válka bude zapomenuta a v zapomnûní upadne téÏ generace, která je pfiedcházela, ta, která za svou vûc poloÏila Ïivot anebo selhala. Má generace, která nepfievezme Ïádné dûdictví. Spoãívala jsem ve svém kfiesle a pozorovala houstnoucí tmu, aÏ nakonec vstoupil Robin a usedl vedle mû. S bruãivou nûhou, jak má ve zvyku, se poptával, zda nejsem unavená, litoval, Ïe propásl bratry Grenvilovy, a pak mi vyprávûl o nûjak˘ch drobn˘ch svízelích u soudního dvora v Tywardreathu. Pfiedstírala jsem, Ïe naslouchám, a s podivnou lítostí jsem si uvûdomovala, jak˘mi v‰edními, malichern˘mi záleÏitostmi se nyní mÛj bratr zab˘vá. Myslela jsem na to,
19
jak si kdysi on a jeho druzi vydobyli nesmrtelnost svou udatnou a tak zbyteãnou obranou hradu Pendennis za onûch tragick˘ch letních mûsícÛ v ‰estaãtyfiicátém roce – jak hrdí jsme na nû byli, jak nám srdce pfiekypovala –, a teì tady mele o pûti kfiepelkách ukraden˘ch nûjaké vdovû v St. Blazey. MoÏná jsem nakonec ani nebyla cynická, ale zkaÏená citem. Tehdy mû to napadlo poprvé, Ïe kdyÏ vypí‰i události tûch nûkolika málo let, zbavím se bfiemene. Válka a to, jak zmûnila na‰e Ïivoty; jak jsme v ní v‰ichni uvízli a jak nás zlomila a jak se na‰e Ïivoty navzájem beznadûjnû propletly. Gartred a Robin, Richard a já, celá Rashleighova rodina, spoleãnû uzavfiená v tom domû tajemství – není divu, Ïe jsme skonãili jako poraÏení. Je‰tû dnes chodí Robin kaÏdou nedûli na obûd do Menabilly, ale já ne. Mé zdraví je mi dostateãnou omluvou. ProtoÏe vím, co vím, nedokázala bych se tam vracet. Menabilly, kde se odehrálo drama na‰ich ÏivotÛ, je pro mû dost Ïivou vzpomínkou i tady v Tywardreathu, tfii míle vzdáleném. DÛm stojí stejnû hol˘ a zpusto‰en˘ jako tehdy, kdy jsem ho v osmaãtyfiicátém vidûla naposled. Jonathan nemûl srdce ani peníze k tomu, aby jej obnovil do pÛvodního stavu. On a Mary a vnouãata Ïijí jen v jednom kfiídle. Modlím se k Bohu, aby navÏdy zÛstali v nevûdomosti o té poslední tragédii. Dva lidé si odnesou to tajemství do hrobu. Richard a já. On dlí v Holandsku, vzdálen mnoho set mil, a já leÏím na své pohovce v Tywardreathu, a stín pilífie padá na nás oba. KdyÏ Robin odjíÏdí kaÏdou nedûli do Menabilly, jedu ve sv˘ch pfiedstavách s ním pfies park a pfiijíÏdím k vysok˘m hradbám obklopujícím dÛm. Nádvofií se otevírá dokofián, shlíÏí na mû západní prÛãelí. Poslední paprsky slunce svítí do mého starého pokoje nad vrátnicí, neboÈ okenní kfiídla jsou otevfiená, ale okna sousední místnosti zÛstávají zavfiená. Plazí se pfies nû ‰lahouny bfieãÈanu. Hladk˘ kámen opûrného pilífie za oknem je pokryt˘ li‰ejníkem. Slunce mizí a západní prÛãelí znovu mizí ve stínu. Uvnitfi
20
jedí a spí Rashleighovi a pfii svíãkách uléhají na loÏe a sní; ale já tady, ve tfii míle vzdáleném Tywardreathu, procitám za noci zvukem chlapeckého hlasu, kter˘ mû v hrÛze volá, budí mû chlapcova ruka bu‰ící do zdí a v neproniknutelné temnotû pfied sebou vidím Ïivû, stra‰livû a vyãítavû pfiízrak Richardova syna. Posadím se na posteli, zpocená hrÛzou, a vûrná Matty, která sly‰í, jak se pohybuji, ke mnû pfiichází a rozsvûcuje svíãku. Uvafií mi tepl˘ nápoj, tfie mi rozbolavûlá záda a pfiehodí ‰ál pfies ramena. Robin v sousedním pokoji spí neru‰enû dál. SnaÏím se chvíli ãíst, ale mé my‰lenky jsou pfiíli‰ divoké, neÏ aby mi dovolily spoãinout. Matty mi pfiiná‰í papír a pero a já zaãínám psát. Je mnoho co fiíci a je na to velmi málo ãasu. NeboÈ stran budoucnosti si nic nenamlouvám. MÛj vlastní instinkt, nehledû na Robinovu tváfi, mû upozorÀuje, Ïe tento podzim bude poslední. Zatímco tedy svût probírá obhajobu mého Richarda a zatímco ji na vûãné ãasy ukládá do archivÛ na‰eho sedmnáctého století, má obhajoba pÛjde se mnou do hrobu, a tím, Ïe tam zetlí se mnou, nepfieãtena, poslouÏí svému úãelu. ¤eknu za Richarda to, co by nikdy nefiekl sám, a ukáÏu, jak navzdory jeho zl˘m chybám a nedostatkÛm bylo moÏné, aby ho Ïena milovala cel˘m sv˘m srdcem a myslí a tûlem, a vyjevím také, Ïe tou Ïenou jsem byla já. Pí‰i tedy uprostfied noci, pfii svíãkách, zatímco na kostelních hodinách v Tywardreathu odbíjejí ãasné ranní hodiny a jedin˘m zvukem, kter˘ sly‰ím, je sténání vûtru pod m˘m oknem a ‰evel mofie, jehoÏ vlny sahají pfies písãiny k moãálÛm pod mostem v St. Blazey.