Nora Robertsová MILOVAT JACKIE
PŘEKLAD LENKA TICHÁ
Název originálu: Loving Jack První vydání: Silhouette Books, 1989 Překlad: Lenka Tichá Odpovědný redaktor: Ivana Čejková Jazyková korektura: Dana Wotřelová
© 1989 by Nora Roberts © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2019 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána na základě licence Harlequin Books S.A. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná. HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka. Ilustrace na obálce byla použita po dohodě s Harlequin Books S.A. Všechna práva vyhrazena. HarperCollins Polska sp. z o.o. 02-516 Warszawa, ul. Starościńska 1B lokal 24-25 Cover: Emotion Media, Poland Sazba: Studio Editio, Poland Tisk: OZGraf Olsztyńskie Zakłady Graficzne S.A.
ISBN 978-83-276-3912-7
Pro Kasey Michaelsovou, která bude mé hrdince Jackie skvěle rozumět
PRVNÍ KAPITOLA Ten dům uchvátil Jackie na první pohled. Dobře, musela přiznat, že pro ni není těžké pro něco se nadchnout. Ne že by na ni udělalo dojem úplně cokoliv, ale byla zkrátka otevřená, přístupná všem možnostem a nebránila se emocím, vlastním ani cizím. Zdejší atmosféra však byla naprosto mimořádná. Z těchto čtyř stěn nevyzařoval jen klid, což bylo dobře. Naprostý klid by jí vyhovoval jen pár dní a potom by převážila nuda. Tady však nehrozilo, že by se jí interiér okoukal. Líbily se jí výrazné kontrasty, ostré úhly i troufale vyčnívající rohy, jejichž strohost občas zjemnila okna tvarovaná do oblouku a nečekaně okouzlující klenuté chodby. Bílé zdi, které díky ozdobnému lemování z černého ebenového dřeva ještě víc vynikly, se leskly na slunci. A ačkoliv Jackie neměla nikdy dojem, že je svět černobílý, toto obydlí působilo jako jasný důkaz toho, že spolu oba protiklady mohou souznít ve vzájemné harmonii. Velká okna směřující na východ i na západ ji lákala k tomu, aby se kochala malebnými výhledy, a světlíky ve stropě propouštěly další značné množství denního světla. Na zahradě i v cihlově červených květináčích rozestavěných podél terasy bujela záplava květin. Líbilo se jí, jak barevně oživily celkový dojem a propůjčily mu náznak exotiky a svěžesti. Pochopitelně se o ně bude muset starat – a to velmi pečlivě, pokud horké 7
počasí vydrží i nadále a nezačne pršet. Přesto jí nevadilo, že se ušpiní od hlíny, zvlášť když ji na konci čeká odměna. Širokými prosklenými dveřmi viděla na křišťálově čistou hladinu vydlaždičkovaného bazénu ledvinového tvaru. I o ten bude muset pečovat, ale zároveň bude úžasným přínosem. Už teď si uměla živě představit, jak u něj sedí, pozoruje západ slunce a všude kolem ní voní květiny. Drobnou vadou na kráse sice bylo, že tu bude bydlet sama, ale s tím se už ochotně smířila. Za bazénem a mírně se svažujícím trávníkem se rozprostírala část vodního kanálu Intracoastal Waterway. I přesto, že tamtudy právě proplouval motorový člun, působila tmavá voda tajuplným dojmem. Jackie zjistila, že se jí líbí dokonce i zvuk, jaký to plavidlo vydává. Znamenalo to, že nablízku žijí lidé, s nimiž bude moci zůstat v kontaktu, ale zároveň nejsou tak blízko, aby se jí pletli do života. Zdejší vodní cesty jí připomínaly Benátky a nádherné období, které tam jako dospívající dívka strávila. Celý měsíc si užívala plavbu na gondolách a fl irtovala s tmavookými muži. Na jaře sice Florida nevypadala tak romanticky jako Itálie, ale i to jí zcela vyhovovalo. „Je to nádhera.“ Obrátila se a rozhlédla po prostorném prosluněném obývacím pokoji. Na šedomodrém koberci stály dvě stejné světle hnědé pohovky. Ostatní nábytek z elegantního ebenového dřeva působil spíše mužským dojmem. Jackie obdivovala jeho masivní styl. Většinou neztrácela čas tím, že by na něčem hledala nedostatky, a pokud už nějaké objevila, byla ochotná se s nimi smířit. Ale tento dům i jeho okolí jí připadaly dokonalé. Zářivě se usmála na muže, který nenuceně stál před bílým mramorovým krbem. V zameteném topeništi byl umístěn květináč s kapradinou. Frederick Q. MacNamara vypadal v bílých kalhotách a košili, jako by právě přijel odněkud z tropů. A protože ho Jackie velice dobře znala, ani na okamžik 8
nepochybovala, že si to oblečení pro tuto pózu schválně vybral. „Kdy se můžu nastěhovat?“ Chlapecký oválný obličej se rozzářil úsměvem. Při pohledu na něj by si nikdo nevzpomněl na žraloka, ale zdání mnohdy klame. „Vůbec ses nezměnila, Jackie. Stále jsi stejně impulzivní, bez ohledu na okolnosti.“ I postavu měl zaoblenou – nebyl vyloženě tlustý, ale ani neměl vypracované svaly. Jeho nejoblíbenější fyzickou činností bylo mávat na taxi nebo v restauraci přivolávat číšníky. Lenivou chůzí, na které si kdysi dával pečlivě záležet, ale postupem času se stala jeho druhou přirozeností, k ní popošel blíž. „Ještě jsi neviděla, jak to vypadá v patře.“ „Podívám se tam, až si vybalím.“ „Jackie, chci, aby sis touhle transakcí byla zcela jistá.“ Poplácal ji po tváři jako starší, mnohem zkušenější bratranec, který svou sestřenku považuje za nerozvážné třeštidlo. Přesto se neurazila. „Nerad bych, abys svého rozhodnutí za několik dní litovala. Koneckonců tu chceš bydlet tři měsíce.“ „Někde být musím.“ Rozpřáhla ruce, štíhlé a drobné, které souměrně doplňovaly celou její postavu, a obrátila je dlaněmi vzhůru. Při tom pohybu se jí na čtyřech prstech zaleskly zlaté prsteny osazené barevnými kamínky. Milovala krásu ve všech jejích podobách. „Jestli to se psaním myslím vážně, měla bych bydlet sama. A protože nemám zájem o žádný krcálek někde v podkroví, proč bych nemohla zůstat tady?“ Na chvíli se odmlčela. Přestože byl Fred její bratranec, nikdy si nebyli natolik blízcí, aby se k němu chovala zcela nenuceně. Ne že by ho neměla ráda. Odjakživa pro něj měla slabost, i když věděla, že se rád povyšuje a má ve zvyku pokaždé slíznout smetanu. „Víš určitě, že mi ten dům můžeš pronajmout?“ „Naprosto.“ Jeho hlas zněl, jako když másla ukrajuje, a tvářil se zcela uhlazeně. V jeho obličeji se už objevovaly první vrásky, ale pečlivě je maskoval. „Majitel ho používá jen přes zimu, 9
a i tehdy pouze výjimečně. Radši tu někoho má, než aby ho nechal prázdný. Slíbil jsem Nathanovi, že se o všechno postarám až do listopadu, ale pak mi do toho vlezla ta naléhavá záležitost v San Diegu a tu jsem nemohl odříct. Víš, jak to chodí, zlato.“ Jackie to věděla naprosto přesně. Ve Fredově případě „naléhavá záležitost“ obvykle znamenala, že se buď schovává před žárlivým manželem, anebo utíká před policií. Navzdory nepříliš atraktivnímu vzezření měl neustále nějaké milostné pletky a před zákonem ho neochránilo ani vlivné rodinné jméno. Měla by být opatrnější, ale nechovala se vždy moudře a tento dům – to, jak vypadal, a především jak na ni působil – ji zcela zaslepil. „Jestli majitel chce, aby tu někdo bydlel, moc ráda mu vyhovím. Podepišme smlouvu, Frede, ať už to máme z krku. Nemůžu se dočkat, až si vybalím a naložím se na několik hodin do bazénu.“ „Jak myslíš.“ Vytáhl papír z kapsy. „Jen bych nerad, abys mi později udělala scénu – jako když sis ode mě koupila to porsche.“ „Zapomněl ses mi zmínit, že převodovka drží pohromadě jen proto, žes ji slepil vteřinovým lepidlem.“ „Každý, kdo něco kupuje, se musí mít na pozoru.“ Fred se mírně pousmál a podal jí stříbrné pero s monogramem. Na chvíli se jí zmocnila zlá předtucha. Bratranci Fredovi, šmelináři a chytrákovi, který si nenechal uniknout jedinou investiční příležitost, by neměla důvěřovat. Jenže pak na zahradu přilétl pták, začal radostně cvrlikat a Jackie to vzala jako osudové znamení. Rozmáchlým pohybem podepsala smlouvu a vytáhla šekovou knížku. „Tisícovku za měsíc po dobu čtvrt roku?“ „Plus pět set kauce,“ dodal Fred. „Dobře.“ Domnívala se, že si může považovat za štěstí, že jí drahý bratranec nenaúčtoval ještě provizi. „Necháš mi tu telefonní číslo nebo adresu, abych se v případě nutnosti mohla spojit s majitelem?“ 10
Fred se chvíli tvářil zcela bezvýrazně, ale pak se na ni zářivě usmál. Tímto úsměvem, okouzlujícím a bezelstným, byli MacNamarové proslulí. „Už jsem mu o té změně řekl. Nedělej si s ničím starosti, zlato. Ozve se ti sám.“ „Tak fajn.“ Nehodlala si lámat hlavu s podrobnostmi. Je jaro, má pěkný dům a čeká ji zcela nová práce. Nové začátky jsou to nejlepší na světě. „O všechno se postarám.“ Dotkla se velké čínské vázy. Začne tím, že do ní natrhá čerstvé květiny. „Zdržíš se tu přes noc, Frede?“ Uložil si šek do náprsní kapsy u saka a jen taktak na ni láskyplně nepoplácal. „Rád bych tu zůstal a probral rodinné klepy, ale protože jsme už všechno vyřešili, pokusím se chytit nejbližší letadlo. Brzy si budeš muset zajet na nákup, Jackie. Kromě pár základních potravin v kuchyni nic není.“ Během řeči vykročil na druhou stranu místnosti k hromadě zavazadel. Ani ho nenapadlo nabídnout se, že sestřenici odnese kufry nahoru, a ji zas nenapadlo, aby ho o to požádala. „Klíče máš na stole. Ať se ti tu líbí.“ „Bude.“ Jakmile popadl svoje kufry, popošla ke dveřím a otevřela mu. Pozvání, aby u ní přespal, sice myslela vážně, ale pokud měla být upřímná, potěšilo ji, že ten návrh odmítl. „Díky, Frede. Moc si tvé pomoci vážím.“ „Rádo se stalo, zlato.“ Sklonil se k ní a políbil ji na tvář. Jackie ucítila vůni drahé kolínské. „Pozdravuj rodiče, až s nimi budeš mluvit.“ „Vyřídím jim to. Šťastnou cestu, Frede.“ Pozorovala ho, jak kráčí k dlouhému sportovnímu kabrioletu, stejně bílému jako jeho oblek. Jakmile uložil zavazadla, chvatně usedl za volant a krátce jí mávl na rozloučenou. Za několik vteřin osaměla. Obrátila se zpátky k pokoji a založila si paže na hrudi. Zůstala sama, na všechno. To pro ni pochopitelně není nic nového. Koneckonců je jí pětadvacet, jezdí sama na výlety i na dovolené, má svůj byt a vlastní život. Ale pokaždé, když začíná s něčím novým, připadá jí to jako vzrušující dobrodružství. 11