Zlata_pavucina_TITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 8.11.2018 8:51:01 Process Black
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
Zlatá pavučina_tisk .indd 3
08 .11 .2018 11:29:46
Obsah Všechno jednou začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Začátek dlouhé cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 1972/1973 – a jsme zase prvoligoví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 A je tu sezona 1974/1975 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Závěr sezony 1974/1975: Tak, soudruzi, co s tím? . . . . . . . . . . . . . . 28 Co všechno můžou být „černé fondy“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Pár kapek v pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Jak se chodí na Hrušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Skládačka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Začíná éra Tomáše Pospíchala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Škoda velkých talentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 První rok s Pospíchalem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Odchody, posily a návraty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 1978–1980: První předehra k titulu a válcovaný Bayern . . . . . . . . 70 Sezona 1980/1981 – Velké odchody. Tondo, nezapomeneme! . . . . 75 Tomáš Pospíchal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Rozhodčí a trenéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Místo titulu – do třetice třetí místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Finále začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
Zlatá pavučina_tisk .indd 5
08 .11 .2018 11:29:46
Zimní rozpaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Jediným soupeřem jsme si sami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 A jsme z nejhoršího uvnitř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 A jsme před posledním krokem, už to nepustíme! . . . . . . . . . . . . 127 Finálová opona se zvedá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Už je to věc jistá, sledujete mistra! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Co napsat závěrem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Kdo je kdo ve Zlaté pavučině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Zlatá pavučina v tabulkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Výsledky Bohemians v mistrovské sezóně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
Zlatá pavučina_tisk .indd 6
08 .11 .2018 11:29:46
Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď? Po Pasienkoch, kde jsme se moc nevyznamenali, a přesto se vyhoupli do čela soutěže, nás čeká doma v šestém kole velice průměrná Olomouc. Odvezla si „čtyřku“, nebylo co řešit. Přesto se problém vždy najde. V Ďolíčku, pod hlavní tribunou směrem k východu u Botiče, tam, co je dnes pergola a u dřevěných stolů pijí fanoušci nic moc Gambáč, byla vyhlášená „zeď nářků“. Celá desetiletí tam určitá skupina fandů vždy zkritizovala právě skončený zápas. Upozorňuji, že výsledek zápasu na intenzitě kritiky nikdy nic neměnil. Stejně tak po čtyřce nadělené Olomouci. Cituji: „Od Sparty už tři zápasy dal útočník všeho všudy jednoho góla, a to hrajeme na tři útočníky. Co chceme letos uhrát? Jsme bez útoku.“ Konec citátu. Pravdou je, že od třetího ligového kola (na Spartě Němec na 2:1) stříleli výhradně Sloup, Chaloupka a Bičovský, k tomu dal jednoho Čermák, braný „experty“ spíš za hráče na středu pole. Pohárová utkání u zdi nepočítali, to se nehodilo kritikům do krámu. Po několika dnech mě potkal z kontroly v nemocnici se vrátivší Pospíchal, který se asi od někoho nářky od zdi doslechl, a počastoval mě dotazem: „Co se zase řešilo?“ „Ale,“ povídám, „že útočníci nedávají góly.“ Trenér ucedil: „Útočníci mají útočit a góly mají střílet hráči.“ Vycítil jsem, že je pan trenér v dobré kondici. Nicméně zápas v Nitře Pospíchalovi na klidu nepřidal. Nakonec výsledek 3:3 odpovídal průběhu. Pískal Marko, věděli jsme, že nebudou žádné problémy. Nepochopil jsem proč, ale zápas měl pouťové nasazení, tedy kromě posledních dvaceti minut, abych nekřivdil. Další týden si za to hráči užili, trenér jim dal, co se do nich vešlo. Odnesl to Baník Ostrava, jednoznačný zápas 4:1 a góly stříleli
109
Zlatá pavučina_tisk .indd 109
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
i útočníci Mičinec a Němec. Stoper Zdeněk Prokeš dal svůj desátý ligový gól a Franta Jakubec to v poslední minutě uzavřel. Je pravdou, že mezi ligovými zápasy byla i reprezentační povinnost. Kvalifikace se Švédy v Bratislavě, pět našich v základní sestavě a Vláďa Hruška na lavici. Plichta 2:2 nic moc a hlavně, Zdeněk Hruška dostal dva góly v posledních třech minutách. Byla obava, aby to na našich hráčích nezanechalo stopy, hlavně na gólmanovi. Říkal jsem si: „To neznají Zdendu Hrušku, toho taková maličkost nerozhodí!“ Samozřejmě, že byl v klídku, ale takový Jirka Ondra z toho nemohl dvě noci spát. Po Baníku jsme jeli do Trnavy. Tenkrát nebyla ještě Fortuna, jinak bych na naši porážku vsadil slušný prachy. Od příbuzného jednoho fotbalisty Trnavy jsem měl info, že se celý týden stupňuje hysterie na téma „ukradený Peter Zelenský“. Peter taky v tomto zápase nenastoupil, údajně naražený sval… Zápas samotný ale nebyl zdaleka tak vyhrocený. Před slušně naplněnými tribunami nás domácí celý poločas „mleli“, jinak se to nedá nazvat. Důvody neznámé, rozhodčí Řezníček byl v pohodě, nějaký vliv ochozů bych do toho netahal. Umím si představit, co se dělo o přestávce v kabině. Do druhé půle nastoupili naši jako by snědli syrové maso. Byl to zatím asi nejlepší výkon na podzim venku. Počet vypracovaných šancí už neumím spočítat, ale co jsou platné šance a zcela zbouraný soupeř, když přijde potom nepochopitelná chyba. Autorem gólu byl trnavský Peter Hodúr, který zcela neobsazen hlavičkoval do břevna, celá naše obrana asistovala, aby v klidu neobtěžován dostal odražený balon do brány… Konec zápasu, porážka. Ano, to zase byla herním projevem Bohemka zpět. Jako na houpačce: doma nahoře a venku dole, nebo jeden poločas hrůza, druhý fotbalový a rozhodující hrubka. Část zdi nářků měla pravidelně v pondělí navečer „odborné porady“ v hospodě U Bansethů v Nuslích naproti radnici. No to si zase něco vyslechnu…
110
Zlatá pavučina_tisk .indd 110
08 .11 .2018 11:29:50
Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď?
A desáté kolo – doma Brno. Samozřejmě bylo od počátku jasno, kdo je v Ďolíčku pánem. Tak by to mělo být, jenže tento kádr má na to být pánem na každém place v této republice a část Evropy bych k tomu klidně přidal… Brno si odváží příděl 4:1, jen budoucí hráč Bohemky Petr Janečka nám gólem trochu ušpinil skóre. Viděl jsem, jak to všechno našemu vedení vadí. Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď?
Momentka z památného derby na Julisce
Fotbalově na nás nikdo neměl, a to ani zdaleka. Pochopil bych nějaký náhodný výpadek, hráči nejsou stroje. I ty plichty a jednu porážku venku by bylo možno rozchodit, ale ta nevyrovnanost ve výkonech v řadě zápasů, ten přístup! V Trnavě mužstvo doslova odchodí poločas, a ve druhém smetou soupeře z placu. Ano, nedařilo se střelecky, i ten blbý gól se dá pochopit. Co se ale pochopit nedalo,
111
Zlatá pavučina_tisk .indd 111
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
to byly předvedené výkony v některých ucelených částech zápasů či celých poločasů, třeba na Interu celý zápas. Doma smeteme každého, je to jen otázka skóre, ale venku je to úplně jiné mužstvo. Až když jim Pospíchal o poločase zvedne mandle, tak to jde. To přece není normální. A to Pospíchal ani nemohl nikoho z hráčů podezřívat, že je cinknutý. Nepsaný zákon velí, že podzim se hraje zpravidla na férovku, to je takové rozdávání karet na jaro. V dalším kole nás čeká úřadující mistr ligy Dukla Praha. To jsem ještě netušil, jaký to bude hororový zápas… Začínáme poslední derby podzimní části ligové sezony 1982/1983 na Julisce s obhájcem titulu, „dejvickými lampasáky“. Přesně utkání v tom nepochopitelném duchu, ale to právě dělá fotbal fotbalem, proto je fotbal tak úchvatná podívaná. Pravdou ale je, že by nás některé takové úchvatné chvíle mohly minout a ani bychom se nezlobili. O tomto zápase se napsalo mnoho. A kdo viděl „letecký přesun“ Franty Jakubce před vítězným gólem, nikdy na něj nezapomene. Pamatuji si však jiný svůj postřeh před touto brankou: Ano, Jakubec vykopl míč z naší téměř prázdné brány a sprintem v roli falešného křídla zatáhl balón na polovinu Dukly k finální přihrávce na Jardu Němce, ale… Fotbalista roku 1982 Jan Fiala a jeho kolega Jeslínek zamrzli po neproměněné šanci Vízka a nějak si nevšimli, že Franta Jakubec nehodlá s nimi truchlit, ale hodlá útočit. Kapko tam zůstal stát jak kůl v plotě, prohrál souboj se Zelenským. Nakonec to odnesl bažant Jeslínek a na jaře si kroutil vojnu už v Rudé Hvězdě Cheb. Na pana Fialu si trenér Láďa Novák netroufnul. Paradoxní bylo, že Jeslínek střídal stopera Nováka, jmenovce trenéra, po prvním poločase, protože ani on za Fialu dostatečně nezaskakoval. To, že Fiala namazal Jirkovi Sloupovi brilantně na první gól, byla asi taky Novákova chyba… Dlužno podotknout, že ani naše obrana v tomto zápase nezářila. Prostory, které měli Rott, Vízek a Kříž, se daly těžko pochopit, a to, co zahodil Láďa Vízek, jakbysmet… Obrana často propadávala.
112
Zlatá pavučina_tisk .indd 112
08 .11 .2018 11:29:50
Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď?
Pravdou je, že Zdeněk Koukal neměl svůj den a střídající Standa Levý se na postu levého beka přeci jen orientoval lépe. Divácky vděčný a nezapomenutelný zápas, ale právě kvůli neobvyklému počtu taktických i individuálních chyb. Hrálo se nahoru dolů, s nějakým obsazováním si nedělali hráči moc problémy, ale trenéři omdlévali. Umím si představit, co by asi dělali takoví stratégové jako pan Hřebík nebo dnešní trenér Bohemky Martin Hašek. To by bylo na kulomet. Je ale pravdou, že když Bohemka přes všechny ty chyby přepnula na „třetí rychlostní stupeň“, vyhrála… A k tomu bylo na Julisce deset tisíc diváků, kdy to tam na lize uvidíte? Dál jsme jeli do Prešova, průběh nechci komentovat. Jen poznámka. Jistě, všichni věděli, že poslední Prešov už něco udělat musí. Rozhodčí Valach na rovinu pískat nechtěl, to se vědělo dlouho dopředu, ale v tomto případě se s tím nedalo nic dělat. I to se někdy stává. Vedli jsme ale v 60. minutě 2:0. On totiž takový ostřílený a zkušený sudí, jakým byl pan Valach, si nedovolí ty góly neuznat. Ani příliš nekouskoval hru, když jsme měli jasnou územní převahu. Za celý první poločas jsme je nepustili do vápna, s tím ani sebevíc motivovaný sudí nic neudělá. On si prostě musí počkat, většinou se nějaká možnost najde. Tohle sudí umějí a nenechají se odrovnat tím, že písknou nějaký úplný nesmysl, alespoň ne úmyslně. Ale v poslední půlhodině jsme si vlastní pasivitou naběhli sami. Nedůsledné obsazování (asi pocit, že máme vyhráno na horké půdě), skrumáže před bránou, no aby to nepísknul – pentle. O plichtě rozhodl ten kontaktní gól, ne to vyrovnání na 2:2 z druhé penalty po přihrávce do ofsajdu. To už byli Prešov se sudím Valachem a penaltový specialista Varga na koni. Pro jistotu ještě vyloučil Standu Levého… A nakonec? Alespoň, že ten bod. Mužstvo takového formátu, jako byla v té době Bohemka, by to nemělo dopustit, alespoň ne tímto způsobem, protože od sudího to nebyl klasický zářez. On tomu jen pomohl, když vycítil šanci,
113
Zlatá pavučina_tisk .indd 113
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
kterou jsme mu ale předložili na talíři my sami. Taky Ľubo Kvačkaj mi to po zápase dosvědčil… Doma Slovan Bratislava, zase stejná písnička. Je jen otázkou, kolik dáme gólů a v jakém časovém rozpětí. 3:0 a pozdravujte na Tehelnom poli. Tomáš Pospíchal už byl v tu dobu opět v nemocnici, doma to ale zvládli hráči i bez něj. A pak zase na Slovensko. Žilina, náš neoblíbený soupeř, navíc na jejich půdě, i když je záhadou, proč. Poslední „úspěch“ v podobě plichty byl někdy v roce 1960, pamatuji se, že chytal ještě André Houška, tuším 0:0. Nemám slov. V Prešově si pomohli domácí naší hloupostí a pomocí sudího. Dobře… Žilina nás však překvapila jen tím, že hrála fotbal. Trochu víc zezadu, ale fotbal. Sudí pan Marko pískal rovinu jako vždy, to jsme věděli. Ve druhé půli, za stavu 2:0 pro hráče zpod Dubňa, jsme se na chvíli zmátořili a snížili na 2:1 z pohledu domácích. A dost, zase útlum, kromě Petera Zelenského, který se choval jak utržený ze řetězu a rozhodčí byl ještě dost benevolentní… Jistě, bez Pospíchala a uprostřed postupové UEFA‑pohárové euforie, i to je třeba trochu zohlednit. Ale bez stoprocentního nasazení se nedá uhrát nic ani s průměrným soupeřem. Škoda, vracíme se bez bodu. Následují doma Vítkovice. Ale to je vlastně jedno, kdo. Vedeme 3:0, dostanou bůra? Ne. Trochu frajeřiny od Jardy Marčíka, Gajdůšek snižuje a přišel výpadek. Tak takhle hrajeme venku, že by už i doma? Vítkovice nás ale už dál svou neschopností neztrestaly a po vítězství 3:1 přezimujeme na čele tabulky, dva body před Baníkem Ostrava. Z celkového pohledu zaslouženě. 37 vstřelených gólů, ale bodový odstup od druhého mohl a měl být větší. Už trochu omílaná písnička, a nebyl to jen můj názor. Žádná velká euforie se taky na úrovni klubu nekonala. Vždyť to nebylo poprvé, co po podzimu vedeme ligu…
114
Zlatá pavučina_tisk .indd 114
08 .11 .2018 11:29:50
Zimní rozpaky Už při posledních podzimních zápasech jsem viděl ve tváři Zdeňka Svobody převážně ustaraný výraz. Přesto, že jsme se usadili na prvním místě tabulky, bylo problémů víc než dost. Kromě běžných, fotbalových i jiných, to byl hlavně zdravotní stav Tomáše Pospíchala. Co si budeme namlouvat, ve vypjaté a stresující atmosféře boje o titul – a v českém (československém) fotbalovém prostředí zvláště – pracovat s plným nasazením a s vážnou nemocí není nic moc. Ještě před koncem podzimní části (před Vítkovicemi) už jeho srdce nemohlo a musel na druhý by‑pass. Největší obavy byly, jak bude probíhat zimní příprava po operaci a jak vůbec dopadne operace samotná. Sám Pospíchal říkal, že vzrušení a stres mu paradoxně rozšiřují cévy a on se cítí dobře. Největší zdravotní potíže měl v období klidu. Když to řeknu s trochou černého humoru, tak ho vlastně Bohemka držela při životě, toho klidu si vážně moc neužil… Hráči „už“ byli podle předsedy fotbalového svazu soudruha Kocka neamatéři. Slovo profesionál se nesmělo říct v rozvinuté socialistické společnosti nahlas. Tento výklad byl zdánlivě úsměvný, ale v hlavách hráčů to tak prostě bylo. Chyběl ten plně profesionální přístup. Socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. Dovolím si tvrdit, že s přístupem hráčů, jaký je dnes, by výsledky tohoto mužstva byly někde jinde. Zdeněk Svoboda to věděl, a jak jsem psal již někde na začátku, Pospíchal měl být tou hnací silou v otázce prosazení profesionálního přístupu. A on jí taky byl. Nikdo ale nemohl předpokládat, že tuto sílu bude brzdit jiná síla: hnací motor lidského těla, vlastní srdce. Zmínil jsem se, že jsme měli na to být pány na hřištích nejen u nás, ale i ve velké části Evropy. Bylo to přehnané tvrzení? Rozhodně ne.
115
Zlatá pavučina_tisk .indd 115
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
Vždyť více než vyrovnanou partii jsme sehráli na Bayernu (snad nejlepší fotbal od Bohemky, který jsem kdy viděl), naprosto vyrovnané souboje s Valencií, Anderlechtem, Tottenhamem (i když se těsně prohrálo), doma jsme rozebrali Ipswich Town doslova na součástky, vyřadili jsme Ajax Amsterdam. O „nějakém“ St. Étienne nebo Fenerbahce Istanbul ani nemluvím. Porážku nebo vyřazení od takových soupeřů si nikdo nepřipouštěl. To nebylo pýchou nebo nepokorou, to bylo dáno vírou v naše fotbalové kvality. Fotbalově nejlepší byla asi sezona před touto mistrovskou. Proč jsme se ještě více neprosadili? S odstupem času jsem stále více cítil, jaká to byla škoda. V domácí lize jsme měli excelovat jednoznačně už dříve, o tom žádná. I na evropské scéně jsme předváděli výborný fotbal, ale mezinárodní nezkušenost si brala svou daň, to se dalo pochopit. 1. ledna 1983 se vrátil Tomáš Pospíchal do práce. Operace dopadla dobře. Již předtím samozřejmě pracoval doma a připravil celou zimní přípravu, ve které kladl důraz na pilování herní kvality. A bylo pozdvižení, protože metodické pokyny fotbalového svazu kladly v zimní pauze důraz na fyzickou kondici, atletickou a pohybovou průpravu. Pospíchal si ale razil svou. Je třeba si uvědomit, že již začátkem března probíhalo další kolo Poháru UEFA a poslední víkend v únoru liga! Bohemka měla v té době už pravidelně osm až devět hráčů v reprezentaci, a na jaře dokonce dvanáct! Z toho ovšem Němec, Ondra a Sloup byli zraněni, později se k nim přidal i Vláďa Hruška. Proto tomu Pospíchal náplň přípravy trochu přizpůsobil. Vrásky na čele celého vedení přibyly hlavně po zimním zranění Jirky „Abbé“ Sloupa, který odehrál podzim ve velké formě, a bylo zjevné, že si asi na jaře už nezahraje. Opora záložní řady a specifický herní projev tohoto hráče tak bude Bohemce v boji o titul chybět. Štěstím bylo, že v doslova životní formě byl téměř čtyřiatřicetiletý „dědek“ Milan Čermák. I on se dostal svými výkony zpět do repre. Hráčsky nabitý kádr, který v té době Bohemka měla, měl ale jednu
116
Zlatá pavučina_tisk .indd 116
08 .11 .2018 11:29:50
Zimní rozpaky
slabinu. Většina opor už měla něco odkopáno, a tak častěji hrozilo nebezpečí zranění a následná pomalejší regenerace. Pižma Bičovský 33 let (a to ho opustily dlouhodobé bolesti zad), Zdeněk Prokeš a Jirka Sloup 30 let, Milan Čermák 34 let. Lze namítnout, že jsme měli jiné, mladší a kvalitní hráče. Ano, ale nebylo jich zase tak moc a síla lavičky bývá taky důležitá. Jmenovaní ovšem byli páteř – herní osa, navíc hráči hrající v životní formě.
Jaroslav Němec
Zimní příprava byla v plném běhu, když byl z podivných důvodů zrušen zájezd do Německé spolkové republiky. Oficiálně jsem to neslyšel, ale Fotbalový svaz a ČSTV se měly tímto způsobem pomstít za Pospíchalovo vybočení od metodických pokynů zimní přípravy, zpracovaných „odborníky“ těchto institucí.
117
Zlatá pavučina_tisk .indd 117
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
Na Pospíchalovi bylo vidět, že mu úspěšná operace vlila do žil patřičnou energii do další práce. Hráče mydlil všemožnými způsoby, na nikom nenechal niť suchou. Suverénně samozřejmě vedl Jarda Němec, který od Pospíchala schytal snad i to, že zrovna pršelo. Všiml jsem si, a Pospíchal to i někde připustil, že jediný hráč, se kterým neměl nikdy ani náznak problému, byl Zdeněk Prokeš. Zvláštní, protože Prokeš naopak patřil mezi oblíbené „podezřelé“ (slovy Pospíchala), když se mluvilo o cinknutých hráčích po některých jejich nepřesvědčivých výkonech. Nemyslím ani tak tuto sezonu, ale některé předchozí. V této sezoně hrál ovšem Zdeněk Prokeš téměř bezchybně, byl znovu nominován do reprezentace a nedivím se, že na něm Pospíchal nic nenašel. Na toto téma si trenér ale později našel jinou a ještě větší hvězdu…
118
Zlatá pavučina_tisk .indd 118
08 .11 .2018 11:29:50
Jediným soupeřem jsme si sami Zimní příprava proběhla kvalitně, nedá se však říct, že bez ztrát. Již jsem zmiňoval zranění. Na Tatrovce se zranil Jirka Sloup a před začátkem sezony nebyli schopni nastoupit ani Jarda Němec a Jirka Ondra. Navíc trvale zdravý‑nemocný byl Standa Levý, který často laboroval se zraněními, ale dlužno podotknout, že byl obrovský bojovník, a jak jen to bylo možné, tak se hlásil k nástupu. Bylo vidět, že program zimní přípravy zvolil Pospíchal dobře. Všichni zdraví hráči byli kondičně v pořádku a při přípravných zápasech byla znát i dobrá herní připravenost. Vedení pracovalo taky na plné obrátky. Zdeněk Svoboda, Jirka Vais a další makali dvanáct až šestnáct hodin denně. Aby klub fungoval na špičkové úrovni, a to platí v každé době, musí tomu dát maximální nadstavbu nejen hráči, ale i funkcionáři. V této atmosféře nikdo nepochyboval, že získáme konečně titul a navíc zcela s přehledem. Jenže člověk míní… Nebudu popisovat úvodní zápasy, vítězství doma s Chebem, v Košicích, i úspěšné tažení s Dundee United v Poháru UEFA. O tom si můžete přečíst v jiných publikacích. Přišel ale zápas se Spartou. Doma. Plno, 16 250 diváků. Nikdo nepochyboval, že Spartu smeteme. Prohráli jsme 0:2, oba góly nám dal Denk, ten zápas mu vyšel, to se může stát. Spartu trénoval znovu Václav Ježek a ten zcela určitě uměl, ale… Více než trenérské umění Václava Ježka a výkon Sparty zaujaly výkony některých našich hráčů. Jsou věci, které se těžko prokazují. Pospíchal to věděl. Byl však taky zkušeným trenérem, znal, jakým systémem hrají hráči v defenzivních činnostech, kdo koho přebírá, za koho zaskakuje. Prostory, kde se ten který hráč má pohybovat, a to i v různých variantách podle herních
119
Zlatá pavučina_tisk .indd 119
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
situací – to všechno měl trenér v malíku. Kdyby šlo o individuální chybu, špatnou přihrávku či náhodné poziční propadnutí, i to se dá poznat. Pospíchal byl celý nesvůj, celé noci prohlížel videozáznamy z utkání. V té době však nikomu nic neřekl, ani na vedení. Zápas evidentně nevyšel Pavlu Chaloupkovi a Vláďovi Hruškovi, byli postupně vystřídáni, neviděl bych v tom nic zvláštního. Pospíchal asi taky ne. Ten však hledal jinde.
Bohemians vs. Sparta, zájem diváků byl obrovský
120
Zlatá pavučina_tisk .indd 120
08 .11 .2018 11:29:50
Jediným soupeřem jsme si sami
Další kolo se odehrálo na Slavii, 21 000 diváků. První půle z našeho pohledu slabá, po bouřce v přestávce Pospíchal vyhecoval hráče a nakonec jsme uhráli plichtu 2:2. Rozhodčí dělil chyby na obě strany, trochu podlehl atmosféře, ale nemyslím, že by nepískal rovinu, ruku Šajtara evidentně vidět nemohl. Tak nějak byl ten bod se štěstím. Slávista Peter Herda neproměnil penaltu a pět minut před koncem si dal další Slávista Nachtman vlastní gól…
Kapitán Bičovský a jeho mužstvo…
Další kolo doma s Interem mělo být svátkem pro Přemysla Bičovského, 425. zápas v lize, překonání rekordu Laca Kuny z Trnavy! Ale evidentně zdravý Bičovský v sestavě nebyl. Už jsem tušil nejhorší, a to, že Pospíchal rozklíčoval videozáznamy a určil „podezřelého“, a tím pádem v jeho očích viníka porážky se Spartou. Stále ale nikomu nic neřekl. Vyhrálo se 1:0. A přišlo utkání semifinále (!!) poháru
121
Zlatá pavučina_tisk .indd 121
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera: Zlatá pavučina
UEFA s Anderlechtem. Pro Bohemku zcela mimořádný zápas, do té doby se žádný jiný český klub tak vysoko nedostal. Pohár UEFA byl předchůdcem Evropské ligy, ale v těžším provedení, protože se hrálo každé kolo jen doma a venku vylučovacím způsobem. Nebyl čas se ohřát v nějaké skupině na šest zápasů. Přemysl Bičovský, kapitán mužstva, v sestavě opět nebyl. A bylo zle. Prohrávali jsme v poločase 0:1, našlapaný Ďolíček doslova šílel, spílal Pospíchalovi a vyvolával ikonu Bohemky Pižmu Bičovského. A stalo se něco, co nikdy předtím Pospíchal ve své tvrdohlavosti a přesvědčení o své pravdě neudělal. Podlehl atmosféře davu, což se, pravda, nikdy nevyplácí, a postavil Bičovského do druhého poločasu. Kýžený zlom v zápase to nepřineslo, „Fialky“ byly příliš zkušeným týmem a zápas si pohlídaly do konečného vítězství 0:1. Po zápase úplně vzteky zelený Pospíchal přišel za Zdeňkem Svobodou a oznámil, že končí. Poté zašel za hráči do kabiny a se slovy, že jim bude držet palce v boji o titul, se s nimi rozloučil. Na následné tiskové konferenci stručně zhodnotil zápas a oznámil tuto novinu, že v Bohemce končí, i novinářům. V zasedací místnosti byste uslyšeli spadnout špendlík. Bylo jasné, že se Pospíchal se svým rozhodnutím vyslyšet přání lidu a vystřídat hráče proti své vůli jen tak nesrovná. Pro něho to byla obrovská osobní porážka, vlastně podtrhl sám sebe. ON, který neustupoval v daleko složitějších případech, ON, který nikdy nepřiznal (alespoň ne nahlas) svoji chybu a vždy, když pochybil, tak říkal „my“, a ne „já“… Ne, s tím se nedokázal vyrovnat. Rozhodnutí, které udělal, odpovídalo jeho rozpoložení. Padla deka na klub i na hráče. Vše, co se zdálo být naprosto jasné a nezvratné, historický úspěch v podobě titulu mistra ligy na dosah ruky, byl najednou vzdálen víc než zasněžené vrcholy Himálají. Ještě jsme porazili pod vedením trenéra Zadiny slaboučkou poslední Olomouc u nich 2:0, hlavně díky Zdendovi Hruškovi v bráně,
122
Zlatá pavučina_tisk .indd 122
08 .11 .2018 11:29:50
Jediným soupeřem jsme si sami
kdy nezaujatý divák nemohl poznat, že hraje první s posledním. Rozhodčí Dibitanzl pískal rovinu, jinak nevím, jak by to dopadlo. A v Ďolíčku se usadila herní a hlavně psychická krize. Hráči tomu ještě „pomohli“. Domluvili se s klukama z Dukly, že jim pustí zápas Československého poháru, a oni za to na oplátku nebudou příliš běhat při ligovém utkání v Ďolíčku. Zadina se to dozvěděl a chtěl odejít; začal vyjednávat se Slavií. Předseda Sparty Honza Oberhel zase dojednával podmínky příchodu Tomáše Pospíchala do Sparty, byl za ním na Slapech, kde Pospíchal trucoval, snad denně. Všechno šlo do kytek, jeden trenér měl nakročeno na Letnou a druhý do Edenu. A tak jsme si byli soupeřem v boji o titul hlavně sami sobě.
123
Zlatá pavučina_tisk .indd 123
08 .11 .2018 11:29:50
Jan Jandera
Zlatá pavučina Zákulisí nejslavnější éry Bohemians Přebal navrhl Lukáš Tuma. Fotografie Archiv Bohemians Praha 1905. Redakce Svatoslav Baťa. Jazyková redakce Martin Ďásek. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2018 jako svou 666. publikaci. První vydání, 176 stran. Sazbu a litografii provedlo studio Prestig. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o.
Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat: písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e‑mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, na internetové stránce: www.epocha.cz
Zlatá pavučina_tisk .indd 176
08 .11 .2018 11:29:53