P Ř E D M L U VA Nic z toho, co zazní v této knize, nemůže vyjádřit stav bytí, který zažívám. I kdybych vládla košatou řečí, není možné tento stav popsat. To proto, že vše, co dokážeme slovy vyjádřit, je toliko projevený materiální svět, který pochází ze světa neprojeveného. Neprojevený svět nemá formu, nemá slova, nemá barvu, nemá pohlaví. Je to živé NIC. A považte, jakpak byste mohli charakterizovat nic? Vždyť cokoliv, co o NIC vyslovíte, stává se v tu ránu něčím. Všechna slova jsou pouze návod, jak toto nic zažít. Slovo je ale současně dar vědomí, tedy boha, jak já sama to, co nás jako lidské bytosti převyšuje, nazývám a také za moment vysvětlím. Jenomže aby slovo mohlo vzniknout, musí mít podnět, nějakou energii, ostatně jako vše, co je v pohybu. Jinými slovy, k jeho zrodu je třeba tvůrčí potenciál. Energie, která doslova tryská z pudu tvořit. Síla, která má stejně jako elektřina dva póly, mezi nimiž to jiskří: projevený a neprojevený svět. Dva póly, mezi nimiž vzniká napětí a vše, co lidská mysl může smysly obsáhnout. Znamená to jediné: z nic vzniká vše a vše zaniká v nic. Není tudíž, co by se ztratilo. Obsahem této knihy není nic jiného než vlastní zkušenost osoby, která přestala být v popisu uvězněným odrazem sebe samé, přestala být odrazem světa neprojeveného v projeveném, přestala být osobou a stala se ničím. Nejsou to slova, ale energie, kterou tato nic-bytost vyzařuje a předává. Proto nezkoumejte všechna ta zde přítomná slova, nehledejte jejich smysl ve větách, které se mohou zpočátku zdát méně srozumitelné, ale nechte na sebe působit jejich energii. Nepitvejte jednotlivá slovíčka, čtěte, vnímejte je a budete překvapeni, jak snadno porozumíte. Smysl pochopíte, protože energie těchto stránek písmenky nesená vzniká z dobra a lásky. Necháte-li ji jen působit, bez negací a pochybností o ní i sobě, které vždycky chtě nechtě utvoří hráz, prostoupí i vaši bytost. Jsem si tím jista.
P Ř E D M L U VA Nic z toho, co zazní v této knize, nemůže vyjádřit stav bytí, který zažívám. I kdybych vládla košatou řečí, není možné tento stav popsat. To proto, že vše, co dokážeme slovy vyjádřit, je toliko projevený materiální svět, který pochází ze světa neprojeveného. Neprojevený svět nemá formu, nemá slova, nemá barvu, nemá pohlaví. Je to živé NIC. A považte, jakpak byste mohli charakterizovat nic? Vždyť cokoliv, co o NIC vyslovíte, stává se v tu ránu něčím. Všechna slova jsou pouze návod, jak toto nic zažít. Slovo je ale současně dar vědomí, tedy boha, jak já sama to, co nás jako lidské bytosti převyšuje, nazývám a také za moment vysvětlím. Jenomže aby slovo mohlo vzniknout, musí mít podnět, nějakou energii, ostatně jako vše, co je v pohybu. Jinými slovy, k jeho zrodu je třeba tvůrčí potenciál. Energie, která doslova tryská z pudu tvořit. Síla, která má stejně jako elektřina dva póly, mezi nimiž to jiskří: projevený a neprojevený svět. Dva póly, mezi nimiž vzniká napětí a vše, co lidská mysl může smysly obsáhnout. Znamená to jediné: z nic vzniká vše a vše zaniká v nic. Není tudíž, co by se ztratilo. Obsahem této knihy není nic jiného než vlastní zkušenost osoby, která přestala být v popisu uvězněným odrazem sebe samé, přestala být odrazem světa neprojeveného v projeveném, přestala být osobou a stala se ničím. Nejsou to slova, ale energie, kterou tato nic-bytost vyzařuje a předává. Proto nezkoumejte všechna ta zde přítomná slova, nehledejte jejich smysl ve větách, které se mohou zpočátku zdát méně srozumitelné, ale nechte na sebe působit jejich energii. Nepitvejte jednotlivá slovíčka, čtěte, vnímejte je a budete překvapeni, jak snadno porozumíte. Smysl pochopíte, protože energie těchto stránek písmenky nesená vzniká z dobra a lásky. Necháte-li ji jen působit, bez negací a pochybností o ní i sobě, které vždycky chtě nechtě utvoří hráz, prostoupí i vaši bytost. Jsem si tím jista.
kapitola třetí
vše je ukryto v našich srdcích
Jediný středobod vesmíru nejsme my jako osoby, ale naše srdce!
kapitola třetí
vše je ukryto v našich srdcích
Jediný středobod vesmíru nejsme my jako osoby, ale naše srdce!
Bůh ve mně žije a vychutnává sám sebe v každém nádechu, v každém zvuku, v každém paprsku dopadajícím do mého oka, v každém pohybu, v každé myšlence. Žije v každém, koho potkám, s kým mluvím. Je prostě ve všem, co dokážu svými smysly uchopit. Bůh, který žije ve mně, nemá tvar, barvu ani pohlaví. Je to život sám. Je to existence, která ve mně ožívá a mě oživuje zároveň. Takovou existenci nemůžete vidět, hmatat, cítit, ale můžete ji vnímat a být si jí vědomi. A jak už jsem naznačila, pokud to děláte dostatečně dlouho, začnete s ní splývat.
m í s t o
30
v s r d c i
tělo a rozpustit se v lásce vědomí. Jen o to jde! Jsme vědomím – bohem – vesmírem (vyberte si svůj pojem) a každičkou sekundu života, při každičké činnosti, představě a myšlence to o sobě víme. Pak vám dojde to, co mně. A sice, že nekonám já, Zdenka, nýbrž to já jsem konajícím bohem alias vědomím. Udržte mysl v tomhle pohledu na existenci a máte vyhráno! Pak již nebude nikdo jiný, kdo by konal, protože vy jste samotným konáním.
•
Bůh, který žije ve mně, nemá tvar, barvu ani pohlaví. Je to život sám. Je to existence, která ve mně ožívá a mě oživuje zároveň. Takovou existenci nemůžete vidět, hmatat, cítit, ale můžete ji vnímat a být si jí vědomi.
Bůh ve mně žije a vychutnává sám sebe v každém nádechu, v každém zvuku, v každém paprsku dopadajícím do mého oka, v každém pohybu, v každé myšlence. Žije v každém, koho potkám, s kým mluvím. Je prostě ve všem, co dokážu svými smysly uchopit. Bůh, který žije ve mně, nemá tvar, barvu ani pohlaví. Je to život sám. Je to existence, která ve mně ožívá a mě oživuje zároveň. Takovou existenci nemůžete vidět, hmatat, cítit, ale můžete ji vnímat a být si jí vědomi. A jak už jsem naznačila, pokud to děláte dostatečně dlouho, začnete s ní splývat.
m í s t o
30
v s r d c i
tělo a rozpustit se v lásce vědomí. Jen o to jde! Jsme vědomím – bohem – vesmírem (vyberte si svůj pojem) a každičkou sekundu života, při každičké činnosti, představě a myšlence to o sobě víme. Pak vám dojde to, co mně. A sice, že nekonám já, Zdenka, nýbrž to já jsem konajícím bohem alias vědomím. Udržte mysl v tomhle pohledu na existenci a máte vyhráno! Pak již nebude nikdo jiný, kdo by konal, protože vy jste samotným konáním.
•
Bůh, který žije ve mně, nemá tvar, barvu ani pohlaví. Je to život sám. Je to existence, která ve mně ožívá a mě oživuje zároveň. Takovou existenci nemůžete vidět, hmatat, cítit, ale můžete ji vnímat a být si jí vědomi.
Jen se nechte vést jako loď, která vypne motory, jež ji ženou do nebezpečí, a místo toho roztáhne plachty a nechá se unášet proudem. Jak příznačné slovo – proud. Je to proudící energie. Bůh. Vědomí. Vesmír. A povede vás domů. K sobě.
Jen se nechte vést jako loď, která vypne motory, jež ji ženou do nebezpečí, a místo toho roztáhne plachty a nechá se unášet proudem. Jak příznačné slovo – proud. Je to proudící energie. Bůh. Vědomí. Vesmír. A povede vás domů. K sobě.
Cokoliv dnes konám tělem, je uvědomováno tak, že ne tělo, ale vědomí je strůjcem. Nezáleží na tom, co děláte, ale kdo to dělá a nač se při dané činnosti soustředíte. I když máte v hlavě něco, co teprve musíte udělat, myslíte na to TEĎ! A v tomto TEĎ ale není nic, co přijde. V něm je v podobě hologramu jen to, co můžete smysly vnímat hned. A pokud se i přesto topíte v myšlenkách, které nemají v holo-
Pokud nejste na duchovní cestě nováčkem, kráčíte po ní už řadu let a boha stále ne a ne najít, změňte taktiku. Jistě, na začátku je jeho důsledné hledání správné, pomáhá dostat se k informacím, ale pro pokročilé duše už je na škodu a brzdí. Zkuste udělat následující:
b o h e m s t á t s e j a k /
• Přiznejte si, že boha nemůžete najít.
m a n u á l ,
10.
k a p e s n í
Já už to nedělám a něco vám prozradím. Myšlenky, které nemohou vznikat, těžko budou ubírat mou energii. Proto nejsem unavená ani skleslá a bez náboje. Naopak! Vědomí-bůh si užívá jakoukoliv činnost s neuvěřitelným nasazením, láskou a radostí. Energie se kumuluje. Proč? Protože jde o tvorbu, pamatujete? Jde o smysl existence.
• Vzdejte to věčné hledání a upínání se k něčemu a někomu a místo toho si uvědomte, že nemusíte dělat vůbec nic, abyste se k němu dostali. Není to vaše vůle – najít ho. Tím, že přijmete fakt, že svobodnou vůli nemáte, dostanete ji. Když toto pochopíte a přijmete, uvidíte, že se něco stane. • Naprosto se uvolněte a odevzdejte. Odevzdejte se osudu, který je stejně daný, odevzdejte se bohu a stanete se tím, kdo tento osud dává. Můžete být totiž v situaci, kdy ego na vás již nemá páky skrze materiální svět, a tak to zkouší přes ten duchovní. A vy se pak propadáte do duchovního egoismu a zapomínáte, že právě tělo jako hmota je tolik důležité na cestě k vědomí-bohu. I v Bibli je psáno: „Nestarej se o mě, ale starej se o hmotný svět skrze mě.“ Hledejte boha, ano, ale skrze tělo.
d e v a t e n á c t á
Naučte se žít v přítomném okamžiku, naučte se žít v Teď. Vím, je to hodně zprofanované téma, které se dokola omílá jako mantra, ale často za tím není nic víc než konstatování. I já sama jsem ho slýchávala, aniž jsem věděla, jak to mám vlastně provést, a tak jsem zkoušela a hledala. Začala jsem se zabývat jenom tím, co bylo v mém hologramu, tedy tím, co se nacházelo v mém vnímání. A v něm není nic jiného než přítomnost. Abstraktní myšlenky žádným zrcadlem smyslově vnímané reality nejsou. Dám vám zase konkrétní příklad. Pokud se v mém hologramu zjevily děti, znamená to, že jsem je buď viděla, slyšela, nebo je mohla nahmátnout či cítit. A já se zaměřila na to, kým jsem, tedy kdo se skrze tělo Zdenky dívá, slyší, hmatá a čichá, a ejhle, našla jsem jasnou odpověď: je to vědomí, které je v roli matky. Vědomí se tedy v tomto případě soustředilo na sebe jako na matku a skrze tuto matku vše vykonávalo. Tudíž v mé mysli nemohly být myšlenky na jiné objekty, které se vážou na minulost či budoucnost. Pokud děti odešly z hologramu, nepátrala jsem po nich a zabývala se pozorně tím, co v něm aktuálně je. Pokud to byl manžel, role manželky byla prožívána opět skrze vědomí. Pokud ani on ne, pak na sebe vědomí bralo roli krotitelky, chovatelky koní, zaměstnavatelky, kamarádky a mnoho dalších, hologramem, nikoliv konstrukcí mysli určených… Vidíte, právě teď bůh prožívá sám sebe jako spisovatelku a informátorku a myšlenky na cokoliv jiného se v mém mozku nevyskytují.
gramu zdroj, utápíte se přece ve lži. Paradox? Ne, tentokrát je to hloupost. Už rozumíte, že? Jste v myšlenkách, které odvádějí vaši pozornost do míst fantazie, která neexistuje.
k a p i t o l a
M Í S T O
130
V S R D C I
9.
131
Cokoliv dnes konám tělem, je uvědomováno tak, že ne tělo, ale vědomí je strůjcem. Nezáleží na tom, co děláte, ale kdo to dělá a nač se při dané činnosti soustředíte. I když máte v hlavě něco, co teprve musíte udělat, myslíte na to TEĎ! A v tomto TEĎ ale není nic, co přijde. V něm je v podobě hologramu jen to, co můžete smysly vnímat hned. A pokud se i přesto topíte v myšlenkách, které nemají v holo-
Pokud nejste na duchovní cestě nováčkem, kráčíte po ní už řadu let a boha stále ne a ne najít, změňte taktiku. Jistě, na začátku je jeho důsledné hledání správné, pomáhá dostat se k informacím, ale pro pokročilé duše už je na škodu a brzdí. Zkuste udělat následující:
b o h e m s t á t s e j a k /
• Přiznejte si, že boha nemůžete najít.
m a n u á l ,
10.
k a p e s n í
Já už to nedělám a něco vám prozradím. Myšlenky, které nemohou vznikat, těžko budou ubírat mou energii. Proto nejsem unavená ani skleslá a bez náboje. Naopak! Vědomí-bůh si užívá jakoukoliv činnost s neuvěřitelným nasazením, láskou a radostí. Energie se kumuluje. Proč? Protože jde o tvorbu, pamatujete? Jde o smysl existence.
• Vzdejte to věčné hledání a upínání se k něčemu a někomu a místo toho si uvědomte, že nemusíte dělat vůbec nic, abyste se k němu dostali. Není to vaše vůle – najít ho. Tím, že přijmete fakt, že svobodnou vůli nemáte, dostanete ji. Když toto pochopíte a přijmete, uvidíte, že se něco stane. • Naprosto se uvolněte a odevzdejte. Odevzdejte se osudu, který je stejně daný, odevzdejte se bohu a stanete se tím, kdo tento osud dává. Můžete být totiž v situaci, kdy ego na vás již nemá páky skrze materiální svět, a tak to zkouší přes ten duchovní. A vy se pak propadáte do duchovního egoismu a zapomínáte, že právě tělo jako hmota je tolik důležité na cestě k vědomí-bohu. I v Bibli je psáno: „Nestarej se o mě, ale starej se o hmotný svět skrze mě.“ Hledejte boha, ano, ale skrze tělo.
d e v a t e n á c t á
Naučte se žít v přítomném okamžiku, naučte se žít v Teď. Vím, je to hodně zprofanované téma, které se dokola omílá jako mantra, ale často za tím není nic víc než konstatování. I já sama jsem ho slýchávala, aniž jsem věděla, jak to mám vlastně provést, a tak jsem zkoušela a hledala. Začala jsem se zabývat jenom tím, co bylo v mém hologramu, tedy tím, co se nacházelo v mém vnímání. A v něm není nic jiného než přítomnost. Abstraktní myšlenky žádným zrcadlem smyslově vnímané reality nejsou. Dám vám zase konkrétní příklad. Pokud se v mém hologramu zjevily děti, znamená to, že jsem je buď viděla, slyšela, nebo je mohla nahmátnout či cítit. A já se zaměřila na to, kým jsem, tedy kdo se skrze tělo Zdenky dívá, slyší, hmatá a čichá, a ejhle, našla jsem jasnou odpověď: je to vědomí, které je v roli matky. Vědomí se tedy v tomto případě soustředilo na sebe jako na matku a skrze tuto matku vše vykonávalo. Tudíž v mé mysli nemohly být myšlenky na jiné objekty, které se vážou na minulost či budoucnost. Pokud děti odešly z hologramu, nepátrala jsem po nich a zabývala se pozorně tím, co v něm aktuálně je. Pokud to byl manžel, role manželky byla prožívána opět skrze vědomí. Pokud ani on ne, pak na sebe vědomí bralo roli krotitelky, chovatelky koní, zaměstnavatelky, kamarádky a mnoho dalších, hologramem, nikoliv konstrukcí mysli určených… Vidíte, právě teď bůh prožívá sám sebe jako spisovatelku a informátorku a myšlenky na cokoliv jiného se v mém mozku nevyskytují.
gramu zdroj, utápíte se přece ve lži. Paradox? Ne, tentokrát je to hloupost. Už rozumíte, že? Jste v myšlenkách, které odvádějí vaši pozornost do míst fantazie, která neexistuje.
k a p i t o l a
M Í S T O
130
V S R D C I
9.
131