Issuu

ROMAN SMUTNÝ

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

spojujícího literaturu, hudbu a tanec nepřevyprávěl

sněhuláky, iglú nebo bobové dráhy. Starší Jonáš už po

Shakespearova Hamleta. A jednoho dne při pobytu ve

vzoru svých rodičů zkouší zdolávat na lyžích první sjez-

Špindlerově Mlýně narazili Ledečtí na usedlost k pro-

dovky. Jednou, když má sportování dost, zabodne hůlky

deji. Rodiče dvou malých dětí se okamžitě zasnili, jak

do sněhové peřiny a peláší domů. Na kopci za sebou

by bylo krásné, kdybych jejich ratolesti mohly vyrůstat

nechal opuštěné lyže i s lyžáky. Ty z osamění vysvo-

v jednom z nejkrásnějších středoevropských horských

bodila jeho malá sestřička Ester, která do nich hupsla,

středisek. Zanedlouho mělo stavení nové majitele, na

odpíchla se a odstartovala svou první jízdu v životě.

programu byla rekonstrukce a její součástí je i vybu-

Dole ji chytali členové horské služby v němém úžasu,

dování nahrávacího studia pro hlavu rodiny. Původní

jak si tento zimní sport získává srdce stále mladších

myšlenka se posunula do vyššího stadia. „Proč bychom

nadšenců. Ledečtí objevili svou oázu. Úspěšný zpěvák

měli být uvázaní v Praze, když moje práce spočívá ve

Janek je přes den manželem a tátou na plný úvazek a po

vymýšlení – a to se mi bude nejlíp dařit tady na ho-

nocích tvrdě pracuje ve svém studiu. Občas ho v jeho

rách,“ zamyslel se jednou nahlas Janek a podle této vize

domácím pracovišti svou přítomností potěší i obě děti,

také ihned jednal. Ledečtí si byt v Praze ponechali, ale

když mu do makety scény muzikálu strkají postavičky

současně začali v Krkonoších pobývat stále víc. Tráví tu

Mickey Mouse, zvířátka nebo figurky z Kinder vajíček.

celé zimy a do hlavního města se vracejí teprve poté, co

Jak už to v Čechách chodí, bezprostředně poté, co se

se na jaře ve Špindlu zavře poslední vlek. V případě ak-

Jankovi snesla životní výzva v podobě tvorby hudby

tivních sportovců Zuzany a Janka Ledeckých se ani není

a libreta pro nový muzikál, bylo pro mnohé lidi potě-

co divit. Ihned za chalupou je kopec a vedle něj spousta

šením se s ním podělit o své přesvědčení, že něco ta-

dalších – a na nich se mohou dosyta nabažit lyžování

kového nemůže nikdy zvládnout. Inteligentní zpěvák

i jízdě na snowboardu. Také čtyřletý Jonáš i dvouletá

s duší sportovce naštěstí patří k lidem, kteří místo dů-

Ester jsou v sedmém nebi z objeveného zimního krá-

vodů, proč něco nejde, pátrají po cestách, po nichž lze

lovství. Od rána do večera stavějí ze sněhu zvířátka,

dokráčet ke splnění svých snů. K tomu, aby se to po-

ROMAN SMUTNÝ

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

spojujícího literaturu, hudbu a tanec nepřevyprávěl

sněhuláky, iglú nebo bobové dráhy. Starší Jonáš už po

Shakespearova Hamleta. A jednoho dne při pobytu ve

vzoru svých rodičů zkouší zdolávat na lyžích první sjez-

Špindlerově Mlýně narazili Ledečtí na usedlost k pro-

dovky. Jednou, když má sportování dost, zabodne hůlky

deji. Rodiče dvou malých dětí se okamžitě zasnili, jak

do sněhové peřiny a peláší domů. Na kopci za sebou

by bylo krásné, kdybych jejich ratolesti mohly vyrůstat

nechal opuštěné lyže i s lyžáky. Ty z osamění vysvo-

v jednom z nejkrásnějších středoevropských horských

bodila jeho malá sestřička Ester, která do nich hupsla,

středisek. Zanedlouho mělo stavení nové majitele, na

odpíchla se a odstartovala svou první jízdu v životě.

programu byla rekonstrukce a její součástí je i vybu-

Dole ji chytali členové horské služby v němém úžasu,

dování nahrávacího studia pro hlavu rodiny. Původní

jak si tento zimní sport získává srdce stále mladších

myšlenka se posunula do vyššího stadia. „Proč bychom

nadšenců. Ledečtí objevili svou oázu. Úspěšný zpěvák

měli být uvázaní v Praze, když moje práce spočívá ve

Janek je přes den manželem a tátou na plný úvazek a po

vymýšlení – a to se mi bude nejlíp dařit tady na ho-

nocích tvrdě pracuje ve svém studiu. Občas ho v jeho

rách,“ zamyslel se jednou nahlas Janek a podle této vize

domácím pracovišti svou přítomností potěší i obě děti,

také ihned jednal. Ledečtí si byt v Praze ponechali, ale

když mu do makety scény muzikálu strkají postavičky

současně začali v Krkonoších pobývat stále víc. Tráví tu

Mickey Mouse, zvířátka nebo figurky z Kinder vajíček.

celé zimy a do hlavního města se vracejí teprve poté, co

Jak už to v Čechách chodí, bezprostředně poté, co se

se na jaře ve Špindlu zavře poslední vlek. V případě ak-

Jankovi snesla životní výzva v podobě tvorby hudby

tivních sportovců Zuzany a Janka Ledeckých se ani není

a libreta pro nový muzikál, bylo pro mnohé lidi potě-

co divit. Ihned za chalupou je kopec a vedle něj spousta

šením se s ním podělit o své přesvědčení, že něco ta-

dalších – a na nich se mohou dosyta nabažit lyžování

kového nemůže nikdy zvládnout. Inteligentní zpěvák

i jízdě na snowboardu. Také čtyřletý Jonáš i dvouletá

s duší sportovce naštěstí patří k lidem, kteří místo dů-

Ester jsou v sedmém nebi z objeveného zimního krá-

vodů, proč něco nejde, pátrají po cestách, po nichž lze

lovství. Od rána do večera stavějí ze sněhu zvířátka,

dokráčet ke splnění svých snů. K tomu, aby se to po-

ROMAN SMUTNÝ

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

dařilo, mu napomáhá i jeho nově vytvořený soukromý

stavili jeden z prvních sáňkových vleků v Evropě, mix

vesmír skládající se z milované rodiny a pohody krko-

česko-německých národností tu ještě spolu žil v míru.

nošského prostředí. Do práce se pustil se zarputilostí

Jenže později přišla druhá světová válka, Němci odsud

a celý rok 1998 strávil zahrabaný ve studiu jako krtek.

vyhnali Čechy a po skončení šestileté kalvárie si oba

Malou Esterku, která za sebou měla první improvizo-

národy role vyhazovačů prohodily. Již na vlecích s kot-

vaný sjezd, zase potkalo něco, čemu se říká iniciační

vou postavených v šedesátých letech strávila kus dět-

zážitek. Poznala něco nového a našla v tom zalíbení.

ství i rodačka z Vrchlabí Luciana Krecarová. V době, kdy

Její vnímaví rodiče to okamžitě vycítili a přihlásili ji

zde pobývala u své babičky, závodně lyžovala za místní

do lyžařské školky. „Esterko, obloučky! Musíš dělat ob-

oddíl TJ Slovan Špindlerův Mlýn. Možná že kdyby se

loučky,“ rozléhá se areálem křik instruktorů od první

v pozdějším věku neodstěhovala do Prahy, byla by dnes

chvíle, kdy sem začínající lyžařka poprvé přišla. Marně.

naše země ochuzena o zpěvačku Annu K, ale třeba obo-

Dcerce někdejší úspěšné krasobruslařky se zalíbilo jez-

hacena o znamenitou lyžařku. Kdo ví. Nyní, v čase, kdy

dit šusem a zpočátku na tom nehodlá nic měnit.

při pohledu na Esterčinu riskantní přímočarou sjez-

Malé horské městečko, jež své jméno dostalo podle

dovou techniku tuhne jejím lyžařským učitelům krev

rodiny Spindlerových vlastnících v obci mlýn, je mís-

v žilách, se někde hodně vysoko v éteru, ale jistojistě

tem, odkud se turisté i lyžaři za ranního oparu vydávají

přesně nad Špindlerovým Mlýnem, vznáší pomyslný

za svým dobrodružstvím a sportovním zážitkem, aby

otazník. Dá se z její objevené lásky pro bílou stopu již

se do něj předtím, než padne tma, zase vrátili. Některé

nyní něco důležitého vyčíst? Na to je nejspíše ještě

turistické stezky se potkávají, jiné naopak rozvětvují –

příliš brzy. V příběhu tříleté Ester vystupuje na po-

a všechny společně se stávají němými svědky lidských

vrch i jedna důležitá pravda: totiž že na životy každého

osudů. Současně jsme – snad na důkaz toho, že krása

z nás mají kromě sudiček enormní vliv i naši rodiče. Ti

bez vady je pouhou chimérou – v dějišti historických

moudří a osvícení, kteří nás svou láskou a péčí v dětství

paradoxů. Když tady v roce 1911 místní šikulové po-

pomohou nasměrovat správným směrem, ale i takoví,

ROMAN SMUTNÝ

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

dařilo, mu napomáhá i jeho nově vytvořený soukromý

stavili jeden z prvních sáňkových vleků v Evropě, mix

vesmír skládající se z milované rodiny a pohody krko-

česko-německých národností tu ještě spolu žil v míru.

nošského prostředí. Do práce se pustil se zarputilostí

Jenže později přišla druhá světová válka, Němci odsud

a celý rok 1998 strávil zahrabaný ve studiu jako krtek.

vyhnali Čechy a po skončení šestileté kalvárie si oba

Malou Esterku, která za sebou měla první improvizo-

národy role vyhazovačů prohodily. Již na vlecích s kot-

vaný sjezd, zase potkalo něco, čemu se říká iniciační

vou postavených v šedesátých letech strávila kus dět-

zážitek. Poznala něco nového a našla v tom zalíbení.

ství i rodačka z Vrchlabí Luciana Krecarová. V době, kdy

Její vnímaví rodiče to okamžitě vycítili a přihlásili ji

zde pobývala u své babičky, závodně lyžovala za místní

do lyžařské školky. „Esterko, obloučky! Musíš dělat ob-

oddíl TJ Slovan Špindlerův Mlýn. Možná že kdyby se

loučky,“ rozléhá se areálem křik instruktorů od první

v pozdějším věku neodstěhovala do Prahy, byla by dnes

chvíle, kdy sem začínající lyžařka poprvé přišla. Marně.

naše země ochuzena o zpěvačku Annu K, ale třeba obo-

Dcerce někdejší úspěšné krasobruslařky se zalíbilo jez-

hacena o znamenitou lyžařku. Kdo ví. Nyní, v čase, kdy

dit šusem a zpočátku na tom nehodlá nic měnit.

při pohledu na Esterčinu riskantní přímočarou sjez-

Malé horské městečko, jež své jméno dostalo podle

dovou techniku tuhne jejím lyžařským učitelům krev

rodiny Spindlerových vlastnících v obci mlýn, je mís-

v žilách, se někde hodně vysoko v éteru, ale jistojistě

tem, odkud se turisté i lyžaři za ranního oparu vydávají

přesně nad Špindlerovým Mlýnem, vznáší pomyslný

za svým dobrodružstvím a sportovním zážitkem, aby

otazník. Dá se z její objevené lásky pro bílou stopu již

se do něj předtím, než padne tma, zase vrátili. Některé

nyní něco důležitého vyčíst? Na to je nejspíše ještě

turistické stezky se potkávají, jiné naopak rozvětvují –

příliš brzy. V příběhu tříleté Ester vystupuje na po-

a všechny společně se stávají němými svědky lidských

vrch i jedna důležitá pravda: totiž že na životy každého

osudů. Současně jsme – snad na důkaz toho, že krása

z nás mají kromě sudiček enormní vliv i naši rodiče. Ti

bez vady je pouhou chimérou – v dějišti historických

moudří a osvícení, kteří nás svou láskou a péčí v dětství

paradoxů. Když tady v roce 1911 místní šikulové po-

pomohou nasměrovat správným směrem, ale i takoví,

ROMAN SMUTNÝ

jež jsou schopni svou nevyzrálostí i sobectvím napáchat škody s doživotními následky. Ester se naštěstí dostalo požehnání, že se narodila dvěma lidem, pro něž je rodina na prvním místě. A od toho se budou odvíjet i další kapitoly jejího životního příběhu.

KA PITO L A 4 V Ú N O R U 1998 se na zimní olympiádě v japonském Naganu zrodila jedna z největších senzací v dějinách ledního hokeje. Poprvé v historii dorazili na vrcholovou akci největší hvězdy NHL, díky čemuž si získala přízvisko turnaj století. Trenér českého národního týmu, charizmatický Ivan Hlinka, složil tým, který dokonale zaskočil všechny soupeře a po finálové bitvě s Ruskem k překvapení celého světa získal zlato. V záplavě lidí na ruzyňském letišti, kteří nedočkavě vyhlíželi návrat hrdinů do vlasti, stál i Jan Klapáč. Přišel pogratulovat svým následovníkům i bývalému spoluhráči Ivanu Hlinkovi k životnímu úspěchu. Za ruku drží svou vnučku Ester. Za pár okamžiků před nimi stojí samotný hokejový bůh Jaromír Jágr a užaslé tříleté fanynce po-

ROMAN SMUTNÝ

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

dává ruku. Kdyby jim v tu chvíli někdo řekl, při jaké

čení, že někdy je lepší dát věcem volný průběh, nechat

příležitosti se oba znovu potkají za šestnáct let, nejspíš

děti dělat, co je baví, a zbytečně na ně netlačit, svěřili

by tomu ani jeden z nich nevěřil.

manželé Ledečtí obě své ratolesti trenéru Lukášovi

Když bylo Jonášovi šest let, přihlásili ho rodiče do

a v pohodě a s úsměvem si sami odešli zalyžovat.

sportovního oddílu Ski klub Špindl, v němž malé lyžaře

Jana Lukáše ihned ohromilo, jak Ester na svůj věk

formoval trenér Jan Lukáš, který současně působil i jako

na lyžích krásně stojí. Vzápětí jej udivilo, že na rozdíl

učitel na místní základní škole. „Ale vy máte ještě jedno

od mnoha jiných dětí nikdy neskuhrala, že by třeba už

dítě, že?“ vyzvídal na jeho rodičích krátce poté, co svého

chtěla jít domů. Zčásti i proto, že ji trénování opravdu

syna přivedli na první trénink. „Ano. Esterku, jenže ta je

bavilo, měla oproti ostatním opačný problém. Pro

ještě na trénování moc malá,“ odpověděl mu táta Janek.

všechny zúčastněné bylo oříškem ji ze svahu dostat

„Malá? A má s sebou lyže? No tak ať mi ukáže, jak jezdí,“

a hlídat, aby to s tréninky nepřeháněla. Na sjezdovkách

nenechal se odbýt mladý lyžařský instruktor. A dobře

pravidelně kroužila od svítání do soumraku a opouš-

udělal. Ester předvedla, co už ve čtyřech letech umí,

těla je, až když všichni naléhali. Ba co víc, do všeho

a tím úspěšně složila přijímací zkoušky do Lukášova od-

šla na sto procent. U čtyřletého dítěte jev málo vídaný.

dílu. Ledečtí zde toho dne vůbec zanechali silné dojmy.

Trenér Lukáš si kromě houževnatosti všiml i jisté sa-

Maminka Zuzana totiž pro změnu málem přivedla do

mostatnosti a schopnosti poradit si v nenadálé situaci,

mdlob ostatní vystresované a místy až extrémně ambi-

což se záhy projeví v jednom z prvních závodů, v němž

ciózní rodiče, když Janu Lukášovi upřímně řekla, jak se

pořadatelé dostatečně výrazně neoznačili cíl. Maminka

věci mají: „Víte, pane učiteli, my to neděláme kvůli zá-

Zuzana kousek před ním čekala na svou dceru, která

vodění. Spíš to bereme jako takový kroužek na hlídání.

zamířila k ní, jakmile ji spatřila, ovšem vtom si s hrů-

Když budou děti s vámi, my se můžeme alespoň párkrát

zou uvědomila, že ještě neprotnula cílovou pásku! Po-

sklouznout a budeme vědět, že děti jsou mezitím v dob-

hotovým obloučkem se co nejrychleji vrátila do závodní

rých rukou.“ S tímto přístupem vycházejícím z přesvěd-

stopy a finišem nakonec, byť s časovou ztrátou, projela.

ROMAN SMUTNÝ

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

dává ruku. Kdyby jim v tu chvíli někdo řekl, při jaké

čení, že někdy je lepší dát věcem volný průběh, nechat

příležitosti se oba znovu potkají za šestnáct let, nejspíš

děti dělat, co je baví, a zbytečně na ně netlačit, svěřili

by tomu ani jeden z nich nevěřil.

manželé Ledečtí obě své ratolesti trenéru Lukášovi

Když bylo Jonášovi šest let, přihlásili ho rodiče do

a v pohodě a s úsměvem si sami odešli zalyžovat.

sportovního oddílu Ski klub Špindl, v němž malé lyžaře

Jana Lukáše ihned ohromilo, jak Ester na svůj věk

formoval trenér Jan Lukáš, který současně působil i jako

na lyžích krásně stojí. Vzápětí jej udivilo, že na rozdíl

učitel na místní základní škole. „Ale vy máte ještě jedno

od mnoha jiných dětí nikdy neskuhrala, že by třeba už

dítě, že?“ vyzvídal na jeho rodičích krátce poté, co svého

chtěla jít domů. Zčásti i proto, že ji trénování opravdu

syna přivedli na první trénink. „Ano. Esterku, jenže ta je

bavilo, měla oproti ostatním opačný problém. Pro

ještě na trénování moc malá,“ odpověděl mu táta Janek.

všechny zúčastněné bylo oříškem ji ze svahu dostat

„Malá? A má s sebou lyže? No tak ať mi ukáže, jak jezdí,“

a hlídat, aby to s tréninky nepřeháněla. Na sjezdovkách

nenechal se odbýt mladý lyžařský instruktor. A dobře

pravidelně kroužila od svítání do soumraku a opouš-

udělal. Ester předvedla, co už ve čtyřech letech umí,

těla je, až když všichni naléhali. Ba co víc, do všeho

a tím úspěšně složila přijímací zkoušky do Lukášova od-

šla na sto procent. U čtyřletého dítěte jev málo vídaný.

dílu. Ledečtí zde toho dne vůbec zanechali silné dojmy.

Trenér Lukáš si kromě houževnatosti všiml i jisté sa-

Maminka Zuzana totiž pro změnu málem přivedla do

mostatnosti a schopnosti poradit si v nenadálé situaci,

mdlob ostatní vystresované a místy až extrémně ambi-

což se záhy projeví v jednom z prvních závodů, v němž

ciózní rodiče, když Janu Lukášovi upřímně řekla, jak se

pořadatelé dostatečně výrazně neoznačili cíl. Maminka

věci mají: „Víte, pane učiteli, my to neděláme kvůli zá-

Zuzana kousek před ním čekala na svou dceru, která

vodění. Spíš to bereme jako takový kroužek na hlídání.

zamířila k ní, jakmile ji spatřila, ovšem vtom si s hrů-

Když budou děti s vámi, my se můžeme alespoň párkrát

zou uvědomila, že ještě neprotnula cílovou pásku! Po-

sklouznout a budeme vědět, že děti jsou mezitím v dob-

hotovým obloučkem se co nejrychleji vrátila do závodní

rých rukou.“ S tímto přístupem vycházejícím z přesvěd-

stopy a finišem nakonec, byť s časovou ztrátou, projela.