Issuu

FANTOM Print 2018

Originally published in English under the title The Secret of the Dark Forest by Magic Dome Books, 2016 Copyright © V. Mahanenko 2016 Cover Art © V. Manyukhin 2016 English Translation © Natalia Nikitin 2016 Czech Translation © Martin Kapalka ISBN 978-80-7594-012-4 www.fantomprint.cz www.facebook.com/fantomprint

1. KAPITOLA CÍSAŘ „Mahane, čekají nás ještě nějaká další překvapení, nebo už nám k tomu něco řekneš?“ Anastariina jednoduchá otázka zazněla v okolním tichu jako hrom a všechny kolem probrala z úžasu. Svět okolo nás pohltil jásot a křik. Hráči na vlastní oči spatřili draka, přečetli si oznámení o možnosti hrát za kartosskou stranu a navíc po dlouhé a náročné bitvě ze sebe potřebovali konečně dostat všechny nastřádané emoce. Všichni najednou. Okolí se otřásalo všemožnými výkřiky jako: „No tohle! Drak!“, „Prý že už vymřeli, ale já ho viděl na vlastní oči!“ a „Kdo to sakra je?“ V okolí bylo tolik hluku, že jsem neslyšel ani sám sebe, natož abych se snažil o nějakou smysluplnou odpověď. Jen pár hráčů přes hluk uslyšelo zvuk otevíraného portálu. Nedaleko palouku z portálu vyšel nový herold. Ustanovení nového císaře na trůn provází vytvoření celé jeho družiny kromě rádců, kteří se k císaři přidávají na jeho konkrétní přání. Mám dojem, že se celá záležitost zvládne za jeden den. Vývojáři si jistě pro takovou změnu vše dopředu připravili. Rozhlédl jsem se po davu hráčů, který hučel jako úl. Tisha vyvalenýma očima sledovala přicházejícího herolda. Dívka se stále neprobrala z šoku a dosud se jí nepodařilo pochopit, jak se ze dvou jejích nejbližších příbuzných stali vládcové dvou císařství. „Princezno,“ uklonil se herold, „následujte mě, prosím. Císař vás a vašeho mladého muže očekává v paláci,“ uklonil se herold i Slatovi. „Mě? Nás?“ Imitátor působící v Tishe uvěřitelně napodoboval šokovanou dívku, která má problém přijmout všechny novinky a pochopit, co se děje. Silný stisk Slatovy dlaně bylo to jediné, co předákovu dceru drželo při vědomí. Tak úžasný programátorský kousek měli vývojáři umístit do nejvyhlášenějšího divadla a ne až na okraj známého světa. „Přesně tak, princezno,“ sklonil herold hlavu.

VASILIJ MAHANĚNKO

„Ale já nemůžu odejít. Mí bratři… zůstali v Beatwicku, svázaní a…“ „Bohužel je nemůžeme vzít s sebou.“ Radostný výraz na heroldově tváři ztuhl a jeho hlas se zastřel. „Připojí se ke Kartossu, kde budou sloužit Temnému lordovi. Pojďme, princezno. Císař nás již očekává.“ „Co se stane s Beth? A co Mahan? Můžou jít se mnou?“ snažila se Tisha zjistit víc. Nemůžu mluvit za Beth, ale je dobrým znamením, že si na mě princezna vzpomněla. Jakmile se dostanu z tohohle zapadákova, čeká mě možná nějaký příjemný bonus od této členky císařské rodiny. Rozhodně bych neřekl ne zlaťákům! Místo odpovědi se herold otočil k Elizabeth a ukázal prstem těsně vedle místa, kde se tiskla k nově nabytému manželovi a oběma dětem. Mariana měla obličej zabořený do hrudi otce, který ji objímal, ale Rváč se snažil uniknout z matčina sevření a vše okolo si dobře prohlédnout. Ten kluk je prostě neúnavný! Vedle Beth se objevil další portál a i z něj vyšel herold. „Nejvyšší kněžko, jste očekávána v Anhursu. Je mi líto, ale jde o záležitost neodkladného charakteru.“ „Ano, samozřejmě. Ale můj manžel a děti…“ „Můžou jít s vámi. Tudy, prosím,“ ukázal herold na portál. „Mahane,“ otočila se Beth ke mně. „Až přijdeš do Anhursu, nezapomeň se za mnou zastavit.“ „Díky, nejvyšší kněžko. Rozhodně přijdu,“ sklonil jsem hlavu a všiml si Anastariina pohledu. Aha, vůbec netušila, že byla právě jmenována nová nejvyšší kněžka Eluny v Malabaru. „Beth,“ usmála se kněžka. „Pro tebe jsem Beth. Budu na tebe v Anhursu čekat.“ S těmito slovy prošla portálem a táhla za sebou Rváče s Marianou. Theodor, Bethin manžel, se podíval na portál, pak na herolda a nakonec na mě. „Jsem zvyklý platit své dluhy, ať už je pozice mé ženy jakákoli,“ řekl hlubokým hlasem a podal mi svitek. „Dvě léta věznění mě inspirovala k sepsání téhle práce. Přečtěte si ji, třeba vám bude nějak k užitku.“ Získán předmět: Pojednání o věznění a jak zůstat sám sebou. Počet stran: 240. Po přečtení a zadání správných odpovědí do dotazníku (je vyžadována alespoň 70% úspěšnost) získáte: +20 Inteligence, +3 Hbitost, +3 Výdrž, +3 Síla. Trvání: neomezeně.

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

Theodor mi potřásl pravicí a vstoupil do portálu. Až teď jsem si uvědomil, že nás obklopuje podivné ticho. Měl jsem pocit déjà vu. Že by se Renox vrátil mezi nás? Rozhlédl jsem se. Skupina hráčů se rozdělila na dvě části. První z nich, obsahující velkou většinu přítomných hráčů, kterým se z Beatwicku podařilo uniknout, se trochu vzdálila a už si přivolávala své mazlíčky, aby na nich odletěla do jiných regionů. Snažili se odlétat co nejtišeji, aby nerušili druhou skupinu. V té se nacházelo vedení všech klanů, jejich zástupci i šedé eminence, jakou je například Evolett, který se zájmem poslouchal rozhovor mezi NPC. Anastaria dokonce natáčela video, nad její hlavou poblikával obrázek kamery. „Princezno,“ ozval se znovu první herold. „Je čas. Nejvyšší kněžka již dorazila do Anhursu a s Mahanem bude císař mluvit osobně. Do paláce přijde chvíli po tobě.“ „Dobrá.“ Tisha se rozzářila a otočila ke kováři. „Pojď, miláčku. Otec si nedovolí nás rozdělit.“ Pár zmizel v portálu. Rázem se však začaly objevovat nové portály. Vystoupili z nich heroldi, kteří přenášeli evakuované beatwické vesničany blíž hlavnímu městu. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já za každého zachráněného vesničana získal deset bodů reputace u malabarského císaře. Sto třicet pět vesničanů se změnilo v 1350 bodů reputace. Po několika minutách zůstali v okolí rozbořeného kartosského hradu už jen samotní hráči. „Vidím, že jsi získal zajímavý svitek,“ promluvil Evolett jako první, přesně jak jsem očekával. Anastaria je sice silná žena, ale jistě by nepřerušovala svého strýce. Tedy pokud jím opravdu byl. Bylo přece nutné respektovat hierarchii! Ehkiller nebyl přítomen, proto celou záležitost vedl Evolett. „Mám přibližnou představu, o co jde, proto tě nebudu žádat, abys mi ukázal jeho vlastnosti. Přečti si ho pozorně, než odpovíš na otázky. V popisu se to sice neříká, ale na správné vyplnění dotazníku budeš mít jen dva pokusy. Teď se však musíme zaměřit na méně příjemné záležitosti. Pravděpodobně si uvědomuješ, že jsi všechny přítomné hráče na vysokém levelu ukázal v nepříliš lichotivém světle. Jen si to představ. Nějaká, odpusť mou neomalenost, nula zvládla to, co nedokázala ani Anastaria – vést vojsko složené z různých klanů. A navíc mluvíme o nule, která je naprosto neznámá, bez klanu či známostí na vysokých místech. Dokážeš si představit tu bouři,

VASILIJ MAHANĚNKO

která se strhne na fórech? Hodnocení klanů rapidně klesne, a to jen díky tobě. Tuto nepříjemnou situaci bych s tebou rád probral.“ „Přestaň s tím blbcem jednat v rukavičkách! Přidej ho na černou listinu a už si moc nezahraje!“ vložil se do Evolettova monologu Plinto. „Plinto, tuhle záležitost vyřeším sám,“ ozval se ledovým hlasem Evolett a odkázal nepravého velitele klanu do patřičných mezí. „Ty sis na mě strašně zasednul! To je pořád: ‚Nedělej tohle, neříkej tamto.‘ Už toho mám dost! Tenhle kretén si myslí, že je lepší než celý náš klan! Létá si na obláčku a ukazuje, jak pro něj žádný z klanů nic neznamená! Prokleté ﬁgurky jsou jeho práce!“ „Plinto.“ Evolett nekřičel, ale jeho ostrý hlas by dokázal zabít. „Přijde mi to jako nekonečně dlouhá doba, co se musím vypořádávat s tvojí hloupostí, ale teď už je toho moc! Okamžitě přestaň náš klan shazovat!“ „Běž si klidně k čertu se svým klanem a rozhodováním! Můžeš si to vzít a strčit tam, kam slunce nesvítí! Tebe se tak budu bát! A s tebou, ty malá svině,“ otočil se Plinto na mě, „se potkám později. Toho pěšáka budeš hodně dlouho litovat! Budeme se potkávat čat oa vždycky to dopadne stejně jako dneska!“ Vtom se Plinto rozběhl ke mně a vytáhl vrhací nože, ze kterých odkapávaly kapky zeleného jedu. Měl jsem čas se jen zasmát. NPC na 350. levelu mě nezničilo, ale tomuhle pomatenci se to povede. „Buď v klidu, hezoune,“ zaslechl jsem Anastarii a obklopil mě štít. Paladinský štít! „Fénix, útok!“ Všichni hráči Fénixu zareagovali okamžitě. Plinto ke mně nestihl ani doběhnout, než ho zpomalili, zakouzlili na něj Zkamenění a následně ho po několika sekundách zabili. Jinými slovy byl zničen rychle a profesionálně. Na mysl se mi však kradla vzpomínka na systémovou informaci, která na rozkaz císaře zakazovala po určitou dobu vzájemné souboje hráčů. Že by už někdo zrušil císařův rozkaz? Podivné, nepamatuji si, že bych podobnou informaci zahlédl. „Legie!“ ozval se výkřik. „Fénix porušil příměří! Zničte je!“ „Fénix, kruhová formace!“ Anastariina reakce byla okamžitá. „Vlade, Paule! Vytvořte portál a přesuňte sem zbytek našich bojovníků!“ „TICHO!“ Neměl jsem nejmenší tušení, že by Evolett byl schopen tak hlasitě vykřiknout. Dvě skupiny, připravené se okamžitě vrhnout do boje, na místě ztuhly a překvapeně se po sobě dívaly. Ostatní nezú-

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

častněné klany se shromáždily opodál a ozývaly se pobouřené hlasy. To mě nepřekvapilo, hráči mohli být svědky úžasné bitvy dvou předních klanů! „Temná legie nepožaduje po Fénixu žádnou satisfakci, naopak vám děkuje za vyřešení situace s Plintem,“ zklidnil rychle situaci Evolett. „Nebude tu žádná bitva. Osobně z klanu vyhodím kohokoli, kdo zaútočí na hráče Fénixu, a to i v sebeobraně! Je to jasné?“ Evolett potvrdil mou myšlenku o stále platícím zákazu soubojů. Zákaz neplatil pro celou Barlionu, jen pro náš region. Plinta a některé hráče Fénixu nejspíš čeká snížení reputace. V okolí ruin hradu se rozhostilo ticho. Hráči Legie nechápavě hleděli na svého velitele a ostatní klany si mezi sebou začali šeptat. Asi nechápali, kdo to zničehonic rozkazuje celé Temné legii. „Sakra!“ zavrčela Anastaria, když si přečetla novou zprávu. „Snížila se mi reputace u císaře!“ „Už se všichni uklidnili? Dejme se do práce.“ Evolett pohledem přejel zmatené výrazy hráčů a pak se otočil na mě. „Jak už jsem řekl, všechny klany utrpěly škodu, proto vyslovím oﬁciální stanovisko. Přivolávám herolda, potřebuji vaši pomoc!“ „Přivolal jste mě, Evolette. Pokud vaše přivolání není z dobrého důvodu, budete potrestán,“ pronesl herold, který se vedle Evoletta ihned objevil. „Z rozhodnutí sněmu našeho klanu jsem se stal velitelem Temné legie. Žádám vás, abyste se stal svědkem našeho rozhodnutí,“ podal Evolett heroldovi svitek. „Plinto je z klanu vyloučen. Nadále nejsme odpovědni za jeho činy.“ „Přijímám,“ naplnil vzduch zvonivý heroldův hlas. „Od této chvíle je Evolett velitelem klanu Temné legie. Je to vše?“ „Ne. Za klan Temné legie označuji šamana Mahana za personu non grata. Oﬁciálně jej přidávám na černou listinu a všechny hráče našeho klanu o tom informuji. Od zítřka bude z klanu automaticky vyloučen kterýkoli hráč, jenž měl možnost na Mahana zaútočit, ale neudělal to. Herolde, žádám vás o dohled nad tím, aby toto rozhodnutí bylo dodržováno.“ „Souhlasíte s podmínkami umístění Mahana, který má kladnou reputaci u Malabarského císařství, malabarského císaře, bohyně Eluny, kněžek bohyně Eluny, dozorců dolu Pryke a provincie Krong, na černou listinu? Jeho reputace u ostatních frakcí nebude brána v potaz.“

VASILIJ MAHANĚNKO

Heroldův hlas byl z nějakého důvodu dost mrazivý. Anastaria, Undigit a další velitelé ostatních klanů se překvapeně dívali na mě a Evoletta. Chápu, proč se dívali na něj, ale nerozumím překvapivým pohledům směřujícím ke mně. Navíc jsem nechápal, proč herold přeříkal všechny malabarské frakce, které jsem dosud poznal, a vynechal zbytek, jako třeba Radu šamanů nebo Temného lorda Kartossu. „Ano! Zde je rozhodnutí sněmu klanu,“ podal Evolett heroldovi další svitek. Nový velitel klanu nevypadal jen potěšeně, ale změnil se v jeden velký úsměv, stejně jako zbytek Věčně druhých stojících okolo. „Teď už sem musíme jen vepsat jméno, a tím jménem je Mahan. Temná legie jej přidává na oficiální černou listinu.“ „Staniž se!“ pronesl herold a převzal od Evoletta svitek, po čemž se ozval hlasitý zvuk gongu. „Bude to vše?“ „Ano, děkuji vám, herolde.“ Podle Evolettova výrazu, který se mu právě rozhostil po obličeji, čekal na tuto příležitost velmi dlouho. Opravdu tomu nerozumím, ale muselo se dít něco významného, jelikož z tváří ostatních hráčů jsem mohl vyčíst: „Něco takového jsem vážně nečekal!“ „Díky,“ rozhodl jsem se promluvit a vyčistit atmosféru, která začala být téměř třaskavá. „Ne každému se dostane privilegia objevit se na oficiální černé listině druhého klanu císařství.“ Nebyl jsem si jistý, zda okolí podruhé vybuchlo různým křikem a hlasy kvůli mému výroku, nicméně někteří hráči řvali jeden přes druhého, zatímco ostatní stáli zaražení se skelným pohledem – nejspíše rychle psali zprávy na fóra. Po chvíli se okolí trochu zklidnilo a Evolett se znovu usmál. „Vypadá to, že nejsi příliš obeznámen s tím, co to znmaneá, když se tvé jméno dostane na oficiální černou listinu. Dovol mi, abych tě do toho zasvětil. Každý klan má dvě černé listiny, jednu vlastní a druhou oficiální. Vlastní černá listina obsahuje hráče, kteří klanu působí potíže. Například my tam máme Anastarii, Hellfira a další. Když se některý z našich hráčů octne v jejich blízkosti, dostane zprávu o nepříteli klanu, který se nachází poblíž. Je docela jednoduché se na takové listině objevit, protože každý hráč od určité hodnosti tě na listinu může přidat. Ale je tu ještě druhý seznam. Oficiální černá listina. Za každého hráče na oficiální listině musí klan platit daně císaři a navíc ztrácí reputaci. Například ty nás budeš stát pět tisíc zlatých denně,

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

stejně jako odečet reputací od všech frakcí, které herold vyjmenoval. Reputace se bude snižovat všem hráčům podepsaným pod tvým jménem. Prvního dne se reputace sníží o bod, druhý den o dva, třetí den o čtyři a tak dále. Přitom nezáleží na tom, zda je hráč ve hře nebo ne, body se odečtou v každém případě. Proto se po třech týdnech všechny reputace, ať už byla jejich počáteční hodnota jakákoli, dostanou až na úroveň nepřátelský. Přidání hráče na oficiální černou listinu vyžaduje minimálně pět set podpisů, ale na svitku, který jsem podal heroldovi, je podepsáno něco přes čtyři tisíce hráčů. Teď přicházíme k hlavnímu důvodu, proč klan někoho na oficiální černou listinu vlastně přidá. Jakmile nějaký hráč z našeho klanu potká hráče, který je na černé listině, musí udělat vše pro to, aby daného hráče zabil. Útočník nebude penalizován a může tě napadnout dokonce i ve městě. Členové ostatních klanů nebo samostatní hráči obdrží zprávu, že za každé tvé zabití obdrží od klanu Temné legie pět tisíc zlatých. Heroldi budou dohlížet na to, aby členové našeho klanu souhlasili s politikou okamžitého útoku, a budou také sledovat, kolikrát tě ostatní hráči zabijí. Proti oficiální listině nejsou účinné ani bezpečné zóny. Tato černá listina je velmi populární u lidí, kteří se snaží potrestat někoho konkrétního. Je to nákladné, to jistě, ale v určitých případech to za ty peníze stojí. V mém klanu je přibližně čtyřicet tisíc hráčů s průměrným levelem 137. Máš den, abys utekl a schoval se. Následující dva týdny tě budou naši lidé nahánět jako štvanou zvěř. Jakmile reputace všech hráčů podepsaných pod listinou klesne u vyjmenovaných frakcí na úroveň nepřátelský, budeš automaticky z černé listiny vyňat, pokud to dřív neudělám sám. Já tě však z listiny rozhodně nevymažu,“ zatvářil se Evolett jako kočka, která se dostala k hrnci se smetanou. „To by mělo být ode mě vše.“ „Evolette, o co ti jde?“ ozvala se šeptem Anastaria. Už ji přestal zajímat drak Mahan, teď chce přijít na důvod spiknutí, které proti mně připravili Věčně druzí. „Brzo to zjistíš, má drahá,“ usmál se opět Evolett. „Mahane, jsi opravdový dáreček! Podařilo se ti získat reputaci jen u několika malabarských frakcí, ale o ty jsem právě usiloval i já!“ „Mahane, císař si přeje s vámi mluvit.“ Kvůli všem novinkám jsem ani nestačil zaregistrovat nově otevřený portál a příchozího herolda. „Ano, samozřejmě,“ zamumlal jsem, ale než jsem vkročil do portálu, zastavil mě jemný dotek. Mirida. Všichni na ni úplně zapomněli.

VASILIJ MAHANĚNKO

„Počkej.“ Mirida se kousla do rtu, jako by se snažila vyřešit jedno těžké, ale důležité rozhodnutí. Nakonec se nadechla, nahnula se ke mně a rychle ze sebe vychrlila: „Chci ti říct, proč jsem přišla do Beatwicku. Nezáleží na tom, co si o mně pomyslíš, ale zasloužíš si znát pravdu. Mé jméno je Marina. Ano, ta,“ dodala, když uviděla mou reakci. „Pošlu ti souřadnice místa, kde se setkáme. Přijď, prosím. Je toho moc, co ti musím říct.“ Před očima mi proběhla zpráva o místu poblíž Anhursu, které se ihned zaneslo do mapy. „Pokud tam nepřijdeš, pochopím to, ale dej mi alespoň šanci vše vysvětlit. Prosím!“ Marina pustila mou ruku a odstoupila. Ještěže jsem byl plný emocí z předchozích zážitků a informací, kvůli kterým jsem původkyni svého osmiletého věznění přijal poměrně v klidu. „Den, Mahane. Máš jeden den,“ zopakoval Evolett. „Pak začne lov!“ Docela dost to přehrával, jako nějaký záporák ze starých ﬁlmů pronášející svou závěrečnou řeč. Nevím proč, ale donutilo mě to k úsměvu. Uvědomoval jsem si, že od začátku je vše nahráváno na video a brzo bude přístupné všem k zhlédnutí. Temnou legii čekají dost temné časy, neodpustil jsem si v myšlenkách trošku tautologie. Přidávat hráče na nízkém levelu na černou listinu jen kvůli tomu, jak dovedně vedl armádu spojenou z různých klanů, vypadalo hloupě a vrhalo to na klan velmi nedobré světlo. Ale Evolett nevypadal jako hloupý muž a vše si jistě důkladně dopředu promyslel. „Počkejte zde, prosím.“ Herold mi dal pár minut na rozhlédnutí se po paláci a já jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, jak ho Geranika „přestavěl“. Dokonce i mezi rozbořenými zdmi, všudypřítomným prachem a zničenými sochami rozházenými po okolí bylo jednoduché poznat výjimečnost tohoto místa. Jako by na zpodobnění výjevu zničeného paláce pracovalo několik graﬁckých týmů. „Je mi trochu líto, že jsem tak honosné sídlo neviděl v jeho šťastnějších dobách,“ ozvalo se z úst bývalého předáka Beatwicku, kdysi mistra Kartosského císařství, nyní však císaře Malabaru, zatímco ke mně přicházel. „Minulému císaři musím přičíst ke cti vkus. Pojď, je na čase odměnit našeho hrdinu.“ Nevím, zda to bylo rozbitým palácem nebo měsícem ve Vodnáři, ale při chůzi za císařem jsem necítil z odměny žádné vzrušení. Měl jsem pocit, jako by se má vnitřní zoo cítila pod psa a upadala do apatie. Především pohled na hrabivého křečka byl velmi smutný. Podle všeho

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

měl cupitat za císařem v očekávání, že se mu do pacek dostanou nevýslovné bonusy. Realita nemohla být od představy vzdálenější. Jen tak seděl, smutně hleděl na zamračenou chamtivou žábu a slzy měl na krajíčku. Otevřel jsem seznam úkolů a prohlédl si je, abych nějak zahnal melancholii. 1. Noční teror vesnice. Vzácný. Splněno. Odměna: +400 reputace u provincie Krong, +500 zkušeností, +80 stříbrných, vzácný předmět od předáka. 2. Hon na temného koordinátora. Unikátní. Splněno. Odměna: +4000 reputace u Malabarského císařství, +4000 zkušeností, +10000 zlatých, vylepšující se předmět od císaře. 3. Poslední naděje, část třetí. Vzácný. (Čas než se vlci znovu objeví: 2 měsíce a 21 dnů.) 4. Oko černé vdovy. Legendární. Úkol se zpřístupní po dosažení levelu 100. 5. Cesta šamanismu, část třetí. Dokončení zkoušky pro získání titulu: vyšší šaman. Úkol pro šamany. 6. Nastolení spravedlnosti. Unikátní úkol pro šamany. Chtěl jsem odstranit úkol s vlky, ale něco ve mně protestovalo. Postupného úkolu se přece jen tak nezbavíš! Vždyť to nemusím krmit nebo se o to jinak starat, navíc můžu mít neomezené množství aktivních úkolů. Zajímá mě, jaké šílenosti si vývojáři u vlků vymysleli. Vytahování těch šípů bylo něco neskutečného. Při té vzpomínce jsem se otřásl. Přinejmenším mě po splnění čeká nějaká příjemná odměna, i když bude jen pro hráče na nízkém levelu. Vypísknutí křečka, který se konečně trochu probral, zaznělo na hranici slyšitelnosti. Dobrá, snad už se vrací zpátky do normálu. Nastolení spravedlnosti je dobrý úkol, ale pro jeho dokončení se musím vydat až do provincie Serrest, u které mám, díky tamnímu guvernérovi, nepřátelskou úroveň reputace. Zajímalo by mě, zda je reputace u guvernéra na vyšší úrovni než reputace u provincie jako takové. Vykopli by mě pryč hned, nebo bych měl čas si pohovořit s Pronthem? Zjistím to, až se tam dostanu. Na Oko černé vdovy mi ještě zbývá dost času. Dva úkoly jsem měl

VASILIJ MAHANĚNKO

splněné a zůstávala mi jen šamanská zkouška a Nastolení spravedlnosti. Podle odpočtu mi na splnění zkoušky zbývalo stále okolo dvou měsíců. Trochu jsem posmutněl. V Beatwicku jsem se cítil jako protagonista velkých herních změn, ale jakmile jsem odtud odešel, změnil jsem se v normálního nezajímavého hráče, kterých je v Barlioně naprostá většina. Stal jsem se jedním z mnoha. Kromě přístupu do paláce mi žádné další beneﬁty z reputace u císaře a Temného lorda neplynuly. S mou aktuální úrovní jsem se mohl po paláci pohybovat, sledovat, jak ho opravují a vrací mu původní lesk, a mohl jsem jedině slintat při pozorování Anastarie a Hellﬁra, jak získávají unikátní úkoly. Nepochyboval jsem o tom, že celé vedení Fénixu získalo u císaře úroveň reputace: vážený. Císař mě dovedl do malého pokoje osvětleného několika pochodněmi. Úzkým oknem se prodral jen náznak slunečního světla, proto byla místnost utopena v šeru. Okolní prázdnotu narušoval pouze malý dřevěný stolek stojící na pokroucených nohou. Nikdy jsem si nemyslel, že bych v paláci objevil takovou místnost. „Co jsem se tak o tobě dozvěděl, nevyžaduješ příliš promyšlené odměny,“ usmál se císař a zvedl ze stolu svitek. „Tento předmět získáváš za splnění úkolu Noční teror vesnice. Už nejsem předákem, ale nemůžu dopustit, aby muž, který objevil mého sklice, zůstal bez odměny. Dobrá práce.“ S těmito slovy mi Naahti předal svitek. Odměna za splnění úkolu: Noční teror vesnice. +400 reputace u provincie Krong, +500 zkušeností, +80 stříbrných, klenotnický recept: Krabička na klenoty z malachitu vykládaná lazurity. Rychle jsem se recept naučil, otevřel seznam receptů a podíval se na popis: Krabička na klenoty z malachitu vykládaná lazurity. ● Popis: Hezká a pevná krabička na klenoty. Pojme 10 předmětů. Bonus Dovednosti: za každý bod se do krabičky vejde o jeden předmět více. Třída předmětu: vzácný. Level: 50. ● Požadavky na výrobu: Klenotnictví, úroveň 40.

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

● Ingredience: 2 kusy malachitu, 2 kusy lazuritu, 4 bronzové dráty. ● Nástroje: Klenotnické pomůcky. No… Bude mi to muset stačit. Aspoň mám nový recept, když nic jiného. Doufal jsem však v hodnotnější odměnu. Výraz na mé tváři císaře rozesmál. „Rozhodně musíš zapracovat na své mimice. Vypadáš, jako by ti někdo právě navrhl něco nepřijatelného. Uvědom si, že úkol nalezení sklice mohl být klidně automaticky odebrán ve chvíli, kdy okolo Beatwicku vypuknul boj, ale já jsem se rozhodl, že si odměnu zasloužíš. Teď tě však čeká odměna jistě bližší tvému gustu, za splnění honu na mě samotného. “ Odměna za splnění úkolu: Hon na temného koordinátora. +4000 reputace u Malabarského císařství, +4000 zkušeností, +10000 zlatých, vylepšující se předmět od císaře. Všiml jsem si, že mi v peněžence přibylo přesně deset tisíc. Tato odměna je osvobozena od třicetiprocentní daně. Rychle jsem si snažil spočítat, kolik bych na dani zaplatil, ale vycházely mi jen zlomky a ne celá čísla. No nic. „Na stole před tebou je pět předmětů, které by se ti mohly hodit,“ pokračoval císař. „Můžeš si jeden z nich vybrat. Žádný z těchto předmětů nenabízejí Triciniáni, ani kdybys u nich měl nejvyšší úroveň reputace. Vlastnosti předmětu však uvidíš, až si daný předmět vybereš. Dobře se rozmysli.“ Bez vlastností? Jak si mám sakra některou z těch věcí správně vybrat, když neznám jejich vlastnosti? Předměty ležely na stole vyrovnány do úhledné řady. Šamanský klobouk je velmi podobný tomu Almisovu, plášť s peřím bych od svého vlastního pláště nerozeznal. Zbytek představovaly boty, kalhoty a nátepníky. Zkontroloval jsem vlastnosti všech předmětů, ale císař nelhal, veškeré informace byly skryty. Jak si vybrat? Nálada mi poklesla ještě hlouběji. Jak dlouho se mám účastnit podobných hádanek? Sakra! Ať si strčí všechny odměny někam! „S úctou váš dar odmítám,“ pevně jsem se otočil k císaři. „Nehod-

VASILIJ MAHANĚNKO

lám si vybírat odměnu bez informací. Je pro mě lepší raději vše odmítnout, než navždy litovat, když si vyberu ten nejhorší předmět. Děkuji vám za tuhle možnost, ale nic si nevezmu.“ „Respektuji tvé rozhodnutí,“ odpověděl císař stejně pevně a stůl s předměty okamžitě zmizel. „Heroldi vám ukážou cestu ven.“ Můj křeček jen zvedl hlavu, podíval se mi do očí a pak klesl zpět na zem. Už neměl sílu bojovat. „Mahane! Ty už jsi tady!“ Tisha se vedle mě objevila přesně ve chvíli, kdy jsme vyšli z místnosti. „Otče, už jsi pro něj vymyslel nějakou odměnu?“ „Odmítl ji,“ odpověděl císař klidně. „Mahan si myslí, že císař není hoden toho, aby mu vybral mu nějakou odměnu.“ „Mahane,“ zastavila se Tisha překvapeně vedle mě. „Je to pravda?“ Nelíbilo se mi, kam tahle konverzace vede. Imitátor se ze mě snaží udělat protivného a nevděčného bastarda, který odmítl dar. Ještě to tak! Nepotřebuji, aby mě takhle někdo shazoval. Vytáhl jsem pět prokletých prstenů, ukryl jsem jejich vlastnosti a podal je Tishe. „Jeden si vyber a nasaď si jej.“ „Nevím který! Neznám jejich vlastnosti.“ vypískla dívka. „Přesně tak! Prostě si jeden vyber.“ Tisha si vzala jeden z prstenů, který snižoval sílu o pět procent, nasadila si jej na prst a vykřikla: „Vždyť to je prokletý prsten! Mahane! Co to má znamenat?“ Jakmile si kdokoli nasadí kus vybavení, vlastnosti se mu ukážou, i když byly předem skryté. Tisha rozčileně strhla prsten a hodila ho po mně. „Proč si to udělal? Já jsem ti věřila! Ty…!“ „Počkej, Tisho,“ přerušil dívku císař a otočil se na mě. „Odkryj vlastnosti zbytku prstenů a podej mi je.“ Na císařově žádosti mi nepřišlo nic divného. Zvedl jsem odhozený prsten ze země, přidal ho ke zbytku ostatních a všechny vložil císaři do dlaně. „Vyrobil jsi je sám?“ zeptal se císař, zatímco si každý prsten pečlivě prohlížel. „Ano. Vyrobil jsem je ze surovin nasbíraných v okolí Beatwicku, ale ničitelé dělali svou práci dobře, proto jsem mohl vyrobit jen prokleté předměty, ať jsem se snažil sebevíc.“

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

„Máš s prsteny nějaké plány?“ „Chtěl jsem je přinést Elizabeth. Mohla by jim požehnat. Samy o sobě jsou nepoužitelné.“ „Zbyly ti nějaké amulety, které jsi vyrobil v Beatwicku?“ pokračoval bývalý předák v podivných otázkách. Začalo ve mně vřít něco, o čem jsem si myslel, že jsem ztratil – opravdový zájem. Na co by mohl císař chtít mé prsteny a amulety? Podivné. „Ano, tady jsou.“ Vytáhl jsem amulet novicky z batohu a předal jej Naahtimu. Myslel jsem si, že jakmile se amuletu dotkne, změní se ve vagrena, ale císařové jsou proti takovým věcem nejspíš imunní. Naahti mi vrátil čtyři prsteny a jeden si nechal u sebe. V jedné ruce držel prsten, v druhé amulet. Pak udělal něco naprosto nemyslitelného. Oba předměty spojil v jeden. Z dlaní vytryskl záblesk jasného světla, a když vyhaslo, předměty zmizely. Po císařově tváři se rozlil úsměv. „Táto?“ dívala se Tisha vykulenýma očima na svého otce. „Ty jsi právě…“ „Zničil věc, která patřila někomu jinému?“ zvedl císař jedno obočí. „Já vím. Mahanova škoda bude nahrazena. Sto zlatých za prsten a tisíc za amulet.“ Jakmile slova vyslovil, do peněženky mi přibylo 770 zlaťáků. „To není tak důležité. Především jsem díky Mahanovi pochopil svou chybu, neměl jsem mu připravit slepou volbu a navíc mám pro něj i úkol.“ „Slepou volbu?“ zeptala se Tisha. „Ano. Nabídl jsem mu jako odměnu pět předmětů se skrytými vlastnostmi, ze kterých si měl jeden vybrat. On odmítl. Teď už chápu proč. Asi nezapomněl na mé bývalé povolání, jeho podezíravost není bezdůvodná.“ Mám štěstí, že je císař chytrý. Přišel s důvodem, vyjasnil si ho a hlavně tomu sám věřil. Pomalu jsem se vracel k normálu a uvědomil si, jak hrozně muselo vypadat mé odmítnutí. Tady stojí pyšný šaman, který opovrhuje darem od císaře. Měl jsem velké štěstí, mohl jsem taky přijít i o reputaci. „Ukázal jsi mi, že jsem chyboval,“ pokračoval císař. „Měli bychom se vrátit k odměnám. Teď si nebudeš vybírat. Sám rozhodnu, co dostaneš. To však ještě počká. Nemůžu přestat myslet na šachy stojící v hale. Ty mohl vyrobit jen Prokletý výrobce. Ty jsi měl tento titul?“ Kývl jsem hlavou, ale stále nechápu, kam tím císař směřuje. A proč se ptal, zda jsem titul měl, místo aby se zeptal, zda ho ještě mám?

VASILIJ MAHANĚNKO

„Amulet novicky mohl vyrobit jen člověk s kladnou reputací u kněžek. Ale tys byl Prokletý výrobce. Proto ses musel stát nejdříve Požehnaným výrobcem, abys mohl amulet vyrobit. Mám pravdu?“ Znovu jsem kývl, ale pointu jsem už dávno ztratil. Na můj vkus se tu mluvilo o příliš mnoha věcech, než abych to stačil sledovat. „Táto, opravdu nechápu, o co jde,“ okomentovala císařův monolog Tisha, stojící vedle nás. Dala hlas i mým myšlenkám. „Pojďte,“ mávl císař rukou a poblíž se otevřel portál. „Něco vám musím ukázat.“ Získal jste přístup do císařova trůnního sálu. Aktuální stav přístupu do paláce: 46 %. Následující krok: císařova pracovna. Odmávl jsem zprávu, pro kterou mnoho hráčů muselo ve hře dva roky tvrdě dřít, a vstoupil jsem do portálu. O čem to Naahti mluví? Odpověď byla velmi nezvyklá. Do středu opěrky trůnu byla zaražena dýka. Poznal jsem, že jde o prokletý předmět, aniž bych se musel dívat na její vlastnosti. Z dýky vycházela temná záře, kterou pohlcovaly čtyři sochy zobrazující Elunu stojící u rohů trůnu. „Dar pro budoucího císaře od Geraniky,“ vysvětlil Naahti. „Nikdo se dýky nemůže dotknout, dokonce ani já nebo Temný lord. Může být zničena jen zkombinováním s posvátným předmětem, jak jsem to provedl před chvílí. Posvátné předměty jsou však vzácné a navíc do jednoho uloženy v chrámech. Trůn ani předměty nemohou být přeneseny, jinak by ztratily své vlastnosti. Nová nejvyšší kněžka postavila okolo trůnu ochrannou bariéru, ale já kvůli tomu nemůžu trůn přijmout. Císař bez trůnu dlouho nepřežije, zbývají mi čtyři měsíce.“ „Ne!“ vykřikla Tisha. „Uklidni se, má drahá. Není vše ztraceno. Do týdne svolám všechny hrdiny císařství a požádám o jejich pomoc. Podle těchto svitků,“ v císařově ruce se zničehonic zhmotnilo několik svitků, „je někde hluboko ve Volných pláních ukrytá Relikvie světla. S její pomocí můžeme dýku zničit. Hrdinové budou velmi přísně vybíráni, jednou z podmínek bude dosažení nejméně dvoustého levelu. Reputace u císaře nebude hrát roli. Jsem připraven kvůli tomuto úkolu vyjít vstříc i hráčům, kterým byl odmítnut přístup do paláce. Ačkoli nejdřív zvážím všechna pro a proti…“

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

„A jak přesně do toho plánu zapadám já?“ Jako by týden po dokončení scénáře k otevření Kartossu hráčům měl rozjet scénář druhý, který opět zahrne hráče na vysokém levelu a mě. „Jsi Požehnaný výrobce. Nemůžu se spoléhat jen na to, že někdo relikvii opravdu najde – je dost dobře možné, že to nikdo nezvládne ve stanovené lhůtě. Je mou císařskou povinností chránit císařství před nebezpečím a tys mi vnukl zajímavou myšlenku. Kromě hrdinů dostanou úkol i všichni výrobci. Místo účasti na výpravách po nich budu chtít vyrobit svatý předmět schopný dýku zničit. Třeba někdo uspěje. Tobě nabídnu tento úkol hned teď, ačkoli nesplňuješ kritéria. Beatwick prokázal, že občas se vyplatí vložit svůj osud a důvěru do rukou svobodného občana na nízkém levelu.“ Dostupný úkol: Výroba svatého předmětu. Popis: Malabarské císařství stojí před hrozbou. Do srdce trůnu byla vražena prokletá dýka. Pokud se ji nepodaří do čtyř měsíců zničit, císař zahyne. Vyrobte svatý předmět, který bude schopen dýku zničit. Odměna: +500 reputace u císaře, +15 levelů, +50000 zlatých, vylepšující se předmět od císaře. Trest za nesplnění: žádný. Typ úkolu: scénář. Požadavky: úroveň 100 a více v hlavní profesi (úkol nemůže být splněn, pokud je úroveň hlavní profese nižší než 100). Omezení levelu: žádné. Časový limit: 120 dnů. „Udělám vše pro to, abych tu dýku zničil,“ podařilo se mi ze sebe dostat po přečtení popisu úkolu. Patnáct levelů! Pro tohle by Anastaria i Hellﬁre okamžitě všeho nechali a začali vyrábět jak posedlí. Je těžké dosáhnout s postavou stého levelu, ne však nemožné. 200 levelů už vyžaduje pořádnou práci. Po levelu 300 je však každý další level důvod k oslavám a zde by jich získali rovnou patnáct. „Jsem si jistý, že se výzvy zhostíš se ctí,“ pronesl císař slavnostně. „Vraťme se k tvé odměně. Myslím, že nejlépe ti bude sedět tohle,“ s těmito slovy mi Naahti podal boty. „Můžeš být na ně hrdý.“ Uklonil jsem se císaři a přijal jeho dar. Konečně jsem měl možnost podívat se na vlastnosti nových bot. Jaký předmět nenabídnou ani Triciniáni?

VASILIJ MAHANĚNKO

Šamanovy boty rychlého běhu. Popis: Šamani tráví většinu svého života na cestách. Pohodlné obutí je zárukou spokojenosti. +40 Energie, doba vyvolávání snížena o 50 %, + (level postavy*10) Inteligence, + (level postavy*5) Výdrž, + (level postavy*3) Hbitost, + (level postavy*7) obrana proti všem typům zranění. Třída předmětu: vylepšující se. Odolnost: nezničitelné. Omezení levelu: žádné. Křeček se rázem probral z apatie. Radostně poskakoval okolo bot, otíral je od prachu a hleděl na císaře zamilovanýma očkama. Nebál se slíbit, že potřebný předmět vyrobí hned druhého dne. Udělal by cokoli, jen aby získal další podobnou věc. „Samozřejmě se můžeš pokusit vyrobit svatý předmět zde v Anhursu za pomoci nejvyšší kněžky, ale radil bych ti vydat se do Volných plání. Nachází se tam spousta nevyužitých zdrojů a některé z nich budou jistě i posvátné. Záleží jen na tobě, já můžu jen poradit. Teď mě prosím omluv, musím už jít.“ Císař na mě rychle kývl, otevřel portál a o moment později jsme zůstali s Tishou sami. Nasadil jsem si boty, abych o ně ještě nějak nepřišel, a smutně jsem si všiml, že bonus z nasazených osmi částí vybavení, které mi vyrobil Rick, zmizel. Musel jsem si zvolit mezi botami a bonusem. Boty však jasně zvítězily. Brzo vyměním i zbytek vybavení, už jsem z něj vyrostl. „Kam půjdeš teď?“ Jako by se Tisha nemohla vymanit z role neustále zmatené princezny. Změna císaře proběhla celkem bezbolestně a vývojáři dokonce přišli s dalším scénářem, ale Tisha vypadala jako tělo bez duše. Že by se k ní vázal nějaký úkol? „Stavím se teď za Beth. Požádala mě, abych za ní přišel, až se objevím v Anhursu. Potom musím zajít k notáři a konečně založit svůj vlastní klan. No a potom… Uvidíme. Princezno, můžu vám nějak pomoci?“ „Princezno… to zní tak… divně. No… já…“ Tisha se nemohla rozhodnout, což mi napovídalo, že jsem téměř na potřebné úrovni k získání úkolu. Zkontroloval jsem u ní svou atraktivitu. 39 bodů. Divné, dokud šlo o normální holku Tishu z vesnice Beatwick, měl jsem 83 nebo tak nějak, ale u princezny mám jen 39.

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

Jistě ji začal ovládat jiný imitátor. Nejspíš potřebuji alespoň 40 bodů atraktivity, aby mi nějaký úkol zadala. Sakra, zrovna teď nemůžu atraktivitu zvýšit. Vzpomněl jsem si na šaty, které jsem dal Hadojedovi, a chamtivá žába se ihned probrala k životu. Nejen že mi ten krokodýl nezaplatil zbytek peněz, které mi dluží (možná to však už udělal, od té doby jsem nebyl v bance), ale předal jsem mu věc, která by se mi teď velmi hodila. Potřeboval jsem dát Tishe nějaký dárek a novopečenou princeznu trochu postrčit správným směrem. Přijmu jakýkoli úkol, se vším pomůžu, v rámci mých možností samozřejmě. Měl jsem si ty šaty nechat! „Tisho,“ zariskoval jsem oslovit ji jménem. V Beatwicku nebyl problém oslovovat NPC křestním jménem, ale teď jsme byli v paláci a ona je princezna. Taková familiérnost mě mohla dostat do problémů. „Co říkáš na tohle. Vyřeším si teď své záležitosti, večer se vrátím do paláce a můžeme si promluvit. Mám přístup až po trůnní sál, můžeme se zde potkat a pořádně si popovídáme.“ „Dobře,“ usmála se dívka, jako by z jejich ramen spadla obrovská tíha. „Tak ahoj večer.“ Ani jsem si nevšiml, že stojím sám. Tisha v mžiku zmizela. Super, ale jak se mám odsud dostat? Vůbec palác neznám. „Císař mě požádal, abych vás doprovodil.“ Herold se vedle mě objevil jako džin z lahve. „Kam byste se rád podíval?“ „Potřebuji se dostat k nejvyšší kněžce Eluny,“ rychle jsem se rozhodl. „Přeneste mě tam, prosím. Nebo alespoň na místo, odkud můžu požádat o audienci.“ „Pojďte tudy, prosím,“ herold otevřel portál. „Nejvyšší kněžka vás ihned přijme.“ Bethina pracovna byla zařízena spartánsky. Stál v ní jednoduchý stůl zasypaný množstvím roztodivných svitků, dřevěná židle a na zdech visely světlé závěsy. V reálu by se za závěsy ukrývali vojáci, připravení sejmout kohokoli, kdo by se odvážil na kněžku vztáhnout ruku. Byl jsem si docela jistý, že v Barlioně za závěsy stály police plné knih a svitků, které nebyly určeny pro oči normálních smrtelníků. Ačkoli normální smrtelníci ani nesní o tom, že by byli vpuštěni do pracovny nejvyšší kněžky. „Mahane!“ přivítala mě radostně Beth. „Je dobře, že se ti podařilo

VASILIJ MAHANĚNKO

dostat se za mnou tak rychle. Začala jsem už pracovat na tom nepořádku, který mi po sobě zanechala má předchůdkyně. Snížila jsem jí hodnost, bude lepší, když raději lidem rozdá radost, sílu a víru, než aby pracovala mezi papíry. Na to se vlastně nikdy nehodila. Je tu nepředstavitelný binec. Nenašla jsem žádný náznak systému nebo zaznamenávání položek. Promiň, ale mám strašně málo času, přejdu hned k věci. Jaké máš plány na následující tři nebo čtyři měsíce?“ „Musím vyrobit svatý předmět pro císaře, aby mohl převzít trůn,“ odpověděl jsem popravdě. Nemělo smysl říkat něco jiného. Atraktivitu u Beth jsem měl na 91 bodech a u kněžek jsem měl přátelskou reputaci. Mohl jsem říct pravdu, ať už byla jakákoli. „Takže už to víš? Císař ti svěřil své tajemství?“ zarazila se Beth. „Vlastně mě to ani nepřekvapuje, po tom, co všechno jsi zvládl…“ Znovu se odmlčela, ale po chvíli se vrhla ke stolu a začala se prohrabávat závějí svitků. Slyšel jsem šustění a tichý šepot nejvyšší kněžky: „Kde to může být? V tomhle by se ztratilo i stádo slonů. To není úřad, ale prostě jeden velký binec! Konečně! Nemůžu ti vrátit prsten,“ pokračovala Beth a podala mi svitek. „Zmizel ve chvíli, kdy jsem byla přenesena do Anhursu. Hodně ti však dlužím, proto ti nabízím hodnost Elunina kněze. Přeskočil bys novice a stal by se z tebe rovnou vyšší kněz. Tato záležitost už byla prodiskutována s císařem a mám jeho požehnání. Zde je návrh dohody pro změnu tvé třídy, musíš to jen podepsat.“ Zpráva pro hráče ve vězeňské kapsli. Z důvodu vašeho příchodu do hlavního herního světa a pozitivní reputace u předních NPC Malabaru přijal soud rozhodnutí č.: 45-RS344328, které vám uděluje možnost změnit třídu vaší postavy. Navrhovaná třída: vyšší kněz. Božstvo: Eluna. Souhlasíte se změnou třídy vaší postavy? Ano / Ne „Taková nabídka není adekvátním vyjádřením mé vděčnosti, ale někde začít musím,“ dodala Beth, očekávajíc mou odpověď. Oči mi zahalila mlha a v hlavě zabzučel nepříjemný vibrující zvuk. Jako by mi krevní tlak vyskočil o několik řádů výš. Přemýšlel jsem, zda to není všechno jen sen. Ne! Systém mi opravdu nabízel změnu třídy postavy z nepopulárního šamana na jednu z nejuniverzálnějších

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

a nejváženějších tříd. Už jen kvůli oživování padlých hráčů je kněz v boji velmi cenný. A já bych všechno tohle mohl získat zrovna teď a tady! „Nemůžu,“ řekl jsem těžce a snažil se nedívat Beth do očí. Zkušenost mě naučila nepokládat šamana za špatnou třídu a hráči, kteří šamany podceňují, o hře nic moc neví. Ti, co znají skutečnou sílu šamanů, chytře mlčí. „Odmítáš?“ zvedla Beth překvapeně obočí. „Pochop mě, Beth. Myslíš si, že bych dokázal zvládnout vše, co se mi povedlo, kdybych nebyl šamanem? Je to víc, než jen třída, je to spíš typ myšlení, konání a cítění. Nemůžeš šamana popsat slovy, můžeš to jen cítit. Mohl bych být dobrým knězem, ale musel bych zničit vynikajícího šamana.“ „To jsou všechno jen slova! Podle tebe nestojí můj dar ani za starou bačkoru!“ vyskočila Beth, naplněná emocemi, z židle. Proč je s ženami tak složité pořízení? Vážně teď ztratím reputaci u nejvyšší kněžky jen proto, že si nechci změnit postavu? „Beth, nic takového jsem neřekl. Já se nemůžu stát knězem, jsem šaman!“ „Jsi srab, ne šaman! Nabízím ti takovou možnost a obrovskou odpovědnost, ale ty se z ní snažíš vykroutit!“ Jo takhle? V tom případě je mi líto, ale musíme vytáhnout těžkou artilerii. „Beth, pokud by Rváč… teda Avtondil a Mariana byli uneseni kartosskými přisluhovači a ty bys dostala ultimátum, že se buď staneš válečníkem, nebo tvé děti zemřou, co by sis vybrala?“ „Cože! Jak si dovoluješ něco takového srovnávat?“ zakřičela kněžka a úroveň mé atraktivity začala velmi rychle klesat. Aktuálně se držela na pouhých 63 bodech. Pokud bude konverzace pokračovat ve stejném duchu, můžu zapomenout na její přízeň. Avšak když zvážím všechny okolnosti… „Jo, to si vážně dovolím!“ zvedl jsem taky hlas v odpovědi na Bethin křik. „Myslíš si, že jsi v tom sama? Podle tebe být šamanem vůbec nic neznamená a nemám žádnou zodpovědnost? Řekni mi, co bys dělala na mém místě?“ „Chováš se nepřístojně, šamane elementálů,“ řekla ostře Beth a dala důraz na můj titul. Atraktivita: 47 bodů.

VASILIJ MAHANĚNKO

„Dobře, odpovím za tebe. Co jsi to říkala v Beatwicku? „Děti můžou projít, ale my zůstaneme tady. Třeba se nám podaří je zpomalit.“ Byla jsi připravená čelit smrti kvůli svým dětem, tak proč si myslíš, že já…“ „ANO! Vzdala bych se všeho, jen aby mé děti mohly žít!“ Atraktivita: 34 bodů. „Ale co ty, muž a svobodný občan, víš o dětech? Jak můžeš srovnávat šamanismus s částí mne samé, která získala vlastní život?“ Dospěli jsme k okamžiku pravdy, ke kterému jsem se rozhovor snažil směřovat. Byl jsem připraven uhodit hřebíček na hlavičku a ukončit tím náš spor. Uvidíme, ó nejvyšší kněžko, co řekneš na tohle. Na tabulku nabízející změnu třídy postavy jsem se ani nepodíval. Neustále blikající „Ano / Ne“ mě rozptylovalo jen prvních pár sekund. Teď, když naše konverzace sklouzla až ke křiku, tabulka téměř vybledla. Nic takového nepotřebuji. Jsem šaman! Draco, přijď za mnou, potřebujeme něco vyřešit. Už jdu. „Ahoj, bratře. Proč jsi mě volal?“ oslovil mě Draco, který se objevil vedle mě. „Pamatuješ si na něj?“ zeptal jsem se Elizabeth, která na draka hleděla bez hnutí. „Hrál si s tvým synem. Když se stanu knězem, navždycky zmizí. Napořád. Pověz mi, opravdu si zaslouží být zničen? Stojí hodnost vyššího kněze za tolik, abych do konce života žil s pocitem, že jsem zničil a zmařil život draka? Pro něj jsem připraven se s tebou rozkmotřit a mít doživotní zákaz vstupu do Elunina chrámu, pokud to bude znamenat, že můj bratr zůstane naživu!“ Sakra, nepodařilo se mi udržet a ke konci jsem křičel. Vyšlo to ze mě až příliš emotivně. „Na něj jsem zapomněla,“ řekla potichu kněžka. S potěšením jsem sledoval, jak se atraktivita vrátila na původních 91 bodů a pak dokonce ještě o dva body poskočila nahoru. „Odpusť mi to, já…“ kněžčiny oči se zalily slzami. „Odpusť…“ „Beth, jsem ti velmi vděčný za tvou nabídku, ale sama vidíš, že ji nemůžu přijmout. Není to pro mě možné.“ „Ale já jsem to připravila s dobrým úmyslem. Myslela jsem si, že

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

stát se knězem bude velká čest. Vidíš tuhle hromadu,“ ukázala Beth směrem ke stolu. „Tohle všechno jsou žádosti od svobodných občanů. Chtějí znovu podstoupit zkoušku pro uvedení do kněžského stavu. V Malabaru se nachází okolo milionu kněží a kněžek Eluny a to číslo každým dnem roste. Nevím, kolik kněží mají ostatní božstva, ale jistě taky dost. Tak jsem si myslela…“ „A to jsi mě chtěla udělat rovnou vyšším knězem? Vždyť já nevím, co vlastně kněz dělá. Proto lidé stráví tak dlouhou dobu na hodnosti novice, ne? Musí se naučit, jak správně komunikovat s bohyní a jak zvládnout svou sílu. Já bych se z šamana rovnou stal vyšším knězem. Kdybych se snažil říct modlitbu, celý Anhurs by se mi vysmál.“ „To není tak důležité. Učíš se rychle a tento důvod tvého odmítnutí bych neuznala. Ale drak…“ Beth přišla k němu a podívala se na mě. „Můžu ho pohladit? Chtěla jsem to udělat, když si se synem hráli, ale strašně jsem se bála.“ „Co ty, Draco? Nevadí ti to?“ „Jasně že ne. Mám rád, když mě někdo hladí,“ řekl Draco a s očekáváním natáhl hlavu směrem ke kněžce. „Teď jasně vidím, že není pro tebe jen totemem, ale bereš ho jako sobě rovného,“ zhodnotila situaci kněžka a nakonec se vůbec draka nedotkla. „Jsi skutečný šaman a takovým snad zůstaneš navždy.“ Rozhodl jste o třídě své postavy. Žádné změny nebyly provedeny. Aktuální třída: šaman elementálů. „Tak a teď zpátky do práce,“ změnila Beth rychle téma. „Na následujících několik měsíců jsem se neptala bezdůvodně. Mahane, Eluniny kněžky potřebují tvou pomoc!“ Dostupný úkol: Navrácení svaté relikvie, část první. Historie misionářů bohyně Eluny. Popis první části: Vyslechněte nejvyšší kněžku a dozvíte se příběh o Eluniných misionářích. Požadavky: reputace u bohyně Eluny vyšší než 0, reputace u kněžek bohyně Eluny minimálně na úrovni přátelský. Typ postupného úkolu: vzácný. Odměna za splnění první části: +1500 zkušeností, +100 reputace u kněžek Eluny. Odměna za splnění všech

VASILIJ MAHANĚNKO

úkolů: proměnná. Trest za odmítnutí či nesplnění úkolu: snížení reputace u bohyně Eluny na neutrální. „Udělám vše, abych byl kněžkám nápomocný,“ neváhal jsem ani chvíli s odpovědí. Děje se něco zajímavého a já chci být u toho! „Před deseti lety–“ začala Beth vyprávět příběh, když se pohodlně usadila za svým stolem. „ Draka můžeš schovat, nemusí mi poletovat po kanceláři. Před deseti lety, chvíli po mém odchodu z funkce nejvyšší kněžky a vyhnání do exilu, byla vypravena misionářská expedice do Volných plání. S výpravou šlo čtyřicet noviců, deset mladších a pět starších kněží. Kromě nich se k výpravě připojilo dvě stě válečníků a padesát mágů, každý z nich měl nejméně dvoustý level. Expedici vedl vyšší kněz Midial. Oﬁciální účel hlásal rozvinutí vlivu Eluny až do Volných plání, ale šlo jen o zástěrku. Midialův hlavní plán spočíval v nalezení Eluniny slzy, což je ztracený amulet nejvyšší kněžky. Podle našich záznamů byl naposledy spatřen právě na pláních. Jak už asi chápeš, celá expedice zmizela. Nikdo se nevrátil, ani sám Midial. Komunikační amulety zůstaly hluché. Nemáme nejmenší představu, co se jim mohlo stát. Vyšší kněz si však s sebou vzal Kámen světla.“ „Kámen světla?“ přerušil jsem Beth, protože jsem se o něm chtěl dozvědět víc. „Co to je?“ „V Kameni se ukrývá koncentrované božské světlo. S jeho pomocí mohou kněžky donutit temnotu k ústupu nebo si vrátit potřebnou sílu. Z jednoho použití může Kámen vrátit sílu dvěma vyšším nebo dvaceti starším kněžím. Poté se musí dobít. Dobíjení probíhá v chrámu, Kámen se postaví na oltář a během dvou hodin je znovu připraven k použití. Kameny mohou vypadat různě. Některé jsou podobou zaměnitelné s normálními kameny, jiné vypadají jako sochy. Zbylé Kameny světla jsou rozestaveny okolo trůnu v císařském paláci, aby bránily palác proti temnotě vycházející z Geranikovy prokleté dýky. Návod na výrobu Kamenů je dávno ztracen, proto jsou tak drahocenné. To je konec příběhu. Jménem kněžek bohyně Eluny tě žádám, aby ses vydal do Volných plání a přinesl Kámen světla!“ Úkol Navrácení svaté relikvie, část první. Historie misionářů bohyně Eluny splněn.

TAJEMSTVÍ TEMNÉHO HVOZDU

Odměna: +1500 zkušeností, +100 reputace u kněžek Eluny. Dostupný úkol: Navrácení svaté relikvie, část druhá. Hledání Kamene světla. Popis druhé části: Vydejte se do Volných plání a najděte ztracený Kámen světla, který měl kdysi u sebe vyšší kněz Midial, a zjistěte, co se stalo s výpravou. Požadavky: reputace u bohyně Eluny vyšší než 0, reputace u kněžek bohyně Eluny minimálně na úrovni přátelský. Typ postupného úkolu: vzácný. Odměna za splnění druhé části: +35000 zkušeností. +500 reputace u kněžek Eluny, +100 reputace u bohyně Eluny. Odměna za splnění všech úkolů: skrytá. Trest za odmítnutí nebo nesplnění úkolu: žádný. „Ještě jedna věc,“ dodala Beth. „Nemůžeš se do Volných plání vydat sám. Potřebuješ pomocníky. Zanesu do tvé mapy místo, ke kterému měla expedice namířeno, ale pokud je level tvé skupiny nedostačující, značka zmizí. Nechoď tam sám, prosím, je to velmi nebezpečné!“ „Sám nepůjdu,“ ujistil jsem Beth a v duchu vzpomínal na všechny své známé. Level skupiny musí dosahovat alespoň 600, což je docela dost. V podstatě by stačila jen Anastaria s Hellﬁrem, ale neměl jsem žádnou chuť je k úkolu přizvat. Potřebuji se dostat ke starým přátelům, najít Erika se zbytkem kumpanie a rychle levelovat. „Je ten úkol nějak časově omezen?“ Třeba bych ho mohl o měsíc odložit a v mezičase napnout síly na dosažení co nejvíce levelů, bez ohledu na Evolettovy výhružky. To by bylo skvělé. „Čím dřív jej splníš, tím lépe, ale nejzazší limit jsou dva měsíce. Dej dohromady skupinu a přijď za mnou, teleportuji vás všechny na hranice Volných plání. Po měsíci začnu posílat další skupiny. Je mi líto, ale tato záležitost je velmi důležitá. Pokud od vás nedostanu žádné informace, budu muset požádat o pomoc i další hrdiny našeho císařství. Kámen prostě musíme dostat zpět.“ Aktualizace úkolu: Navrácení svaté relikvie, část druhá. Hledání Kamene světla. Čas na splnění: 2 měsíce.

VASILIJ MAHANĚNKO

„Doufám, že se vrátíte s Kamenem,“ řekla Beth na závěr. „Teď mě však omluv, okamžitě se musím věnovat dalším záležitostem. Jsem strašně pozadu! Jejda! Co to se mnou je? Vždyť jsem ti pořád nepoděkovala za záchranu! Hodnost vyššího kněze nebyla hlavní odměnou, tu ti nabízím zde.“ Beth vytáhla ze šuplíku u stolu malou krabičku. Jednat s nejvyšší kněžkou je emocionálně dost náročné, neustále mění nálady. Člověk by řekl, že mluví s prvňákem. Každých deset minut musí alespoň jednou změnit téma, jinak se jí přehřeje hlava. Zajímalo mě, zda se do ní v Beatwicku neuhodila. „Sice to není prsten císaře, ale i tak by se ti mohl hodit. Nos ho se ctí,“ otevřela Beth víko a vytáhla prsten. Pár sekund se na něj dívala, jako by na něm hledala jakoukoli chybičku, ale nakonec mi jej podala. Získán předmět: Svatý prsten Eluny. Popis: +20 % k získaným zkušenostem. Požadavky: přátelská nebo vyšší reputace u kněžek bohyně Eluny. Třída předmětu: neobvyklý, požehnaný. Minimalistický popis, ale nepopsatelný účinek! Požehnané předměty dokážou být velmi užitečné! Kdo by to byl řekl? „Beth, mám ještě jednu záležitost, kterou bych s tebou potřeboval prodiskutovat. V Beatwicku jsem získal takové množství prokletých surovin, až mi z toho jde hlava kolem! Pořád mám u sebe ještě zbytek rudy, kterou jsme nevyužili. Mohla bys jí požehnat? Prodat ji nemůžu a byla by škoda ji jen tak zahodit.“ „No samozřejmě, vyskládej ji na stůl. Je na čase, abych dala svým kněžkám nějakou pořádnou práci, musí si na chvíli odpočinout od toho neustálého ﬂirtování se strážnými. Stav se pro ně zítra, budou připravené.“ „Skvělé. Půjdu dát dohromady svůj tým. Kámen najdeme!“ Nasadil jsem si nový prsten a vydal se do banky Barliona. Posledních deset minut se mou pozornost snažil zaujmout blikající obrázek dopisu. Mohlo to znamenat jediné – v bance mě čeká psaní. Ze všech vězeňských omezení mi už zbývaly jenom dvě: třicetiprocentní daň a bolest. Přibyly mi příjemné malé vychytávky jako oznámení nové zprávy a klanový chat. Kdo mi může psát hned první den po příchodu do Anhursu?