Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Strรกnka1
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Strรกnka3
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka4
Tato kniha je beletristické dílo. Jména, postavy, organizace, místa a události v ní uvedené jsou buď výplodem autorovy představivosti, nebo jsou použity ve fiktivním kontextu. Tato kniha ani žádná její část nesmějí být kopírovány, zálohovány ani šířeny v jakékoli podobě a jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu nakladatele. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím St. Martin’s Press, LLC. Všechna práva vyhrazena.
Copyright © Michele Rebecca Martinez Campbell, 2017 Translation © Monika Pavlisová, 2018 Cover © Book Makers, 2018 Czech Edition © Mystery Press, Praha 2018 ISBN 978-80-7588-083-3 (pdf)
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka5
Mému manželovi, který se mě nikdy nepokusil zabít. Aspoň pokud vím…
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka7
Bezpochyby jsem si zasloužil své nepřátele, ale nemyslím si, že jsem si zasloužil své přátele. – Walt Whitman
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Strรกnka9
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka11
1 Současnost Večer jejích čtyřicátých narozenin Klopýtala temným lesem a ze stromů jí do vlasů a na večerní šaty pršely kapky deště. Boty měla obalené blátem a třásla se zimou. „Hej,“ zavolala. „Tohle je šílené. Boty mám úplně promočené.“ „Už je to jen kousíček.“ Byla udýchaná a příšerně ji bolely nohy. Jestli zakopne a upadne, rozhodně to nebude dobré pro miminko. Prošli zatáčkou. Konečně viděla před sebe a najednou věděla, kde jsou. Když spatřila přízračný obrys tyčící se v dálce, zůstala stát jako přimražená. „Proč?“ „Ty víš proč.“ Během pár minut došli k patě mostu. Do obličeje jí foukal mrazivý vítr, který s sebou nesl vůni rozkládajícího se listí a ledově studené vody. Přes most teď byly rozestavěné zábrany, které blokovaly vstup, společně s řadou výstražných nápisů. Nebezpečí. Soukromý majetek. Zákaz vstupu. Ty značky tam byly z bezpečnostních důvodů, ale pokud ona věděla, místní mládež se stále nadšeně vrhala z mostu do řeky. Čím víc lidí tu zemřelo, tím větší to byla výzva. Mladí neznají strach; ve svém věku ještě nemají 11
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka12
zkušenosti. Měla by jim to osvětlit. Někdo zemře a životy těch, co zůstanou naživu, se navždy změní. „Nevím, co se snažíš dokázat tím, že jsme zrovna tady,“ řekla a hlas se jí chvěl pláčem. Ale neotočila se. Udělali pár kroků dopředu, překročili starý polorozpadlý kovový plot a šli dál, až došli k místu, kde dřív býval střed mostu. Tady to bylo. Ta propast, do které se zřítil tehdy, když zmizel navždy. Podívala se dolů a viděla, jak se voda valí přes kameny. Radnice měla snahu otvor zakrýt sbitými prkny, ale celkem to odflákli. Během let to tady „opravovali“ mnohokrát, ale nikdy nenašli dost peněz na tu jedinou opravu, která by měla smysl, tedy na to, aby celý ten zpropadený most jednou provždy strhli dolů. Voda dole pod nimi vířila a pěnila. I přes bušení svého srdce slyšela ten hukot až nahoru. „Ne,“ řekla a odstoupila dál od okraje. „Běž a skoč.“ „Běž… a skoč?“ „Běž a skoč. Sama víš, že to chceš udělat.“
12
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka13
2 O dvacet dva let dříve Když procházela břečťanem porostlou Briggsovou branou, prohýbala se Aubrey Millerová pod tíhou své obrovské tašky, a když potom poprvé na vlastní oči spatřila světově proslulé univerzitní náměstíčko Quad, zastavila se a nechala tašku spadnout na zem. Byl překrásný pozdně letní den, ona se otáčela kolem své osy a nasávala do sebe to, jak to na tomto místě vypadá a voní. Zelená tráva, staré cihly, stromy tyčící se k nebi. Země zaslíbená. Aubrey o téhle chvíli snila ode dne, kdy si před třemi lety v kabinetě výchovné poradkyně na střední škole v Las Vegas poprvé vzala do ruky brožuru Carlisleovy univerzity. Navzdory všemu stojí teď po třech letech nepřetržitého učení se a taktizování právě tady. Univerzita byla ještě krásnější, než jak si ji v duchu vysnila. Fotografie nemohly to místo zachytit. Ten pocit klidu, který proudil z uhlazených cihel, bodré pokřikování studentů, kteří se vzájemně zdraví. Všude, kam se podívala, viděla studenty v doprovodu jejich rodinných příslušníků – studenta Carlisleovy univerzity bylo snadné identifikovat: podle drahého batohu, zazobaného taťky, který vleče kartonové krabice, hezké mamky s luxusní značkovou kabelkou a štěbetajícího hejna mladších sourozenců. Aubrey tu byla sama. Její stipendium nepokrývalo 13
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka14
letenku pro matku, která by s ní letěla přes celou zemi až na východní pobřeží jen proto, aby za ni vybalila oblečení a při objetí na rozloučenou se v slzách zhroutila. Říkala si, že je to tak dobře. Její matka, která nedodělala ani střední školu, protože v sedmnácti porodila Aubreyinu sestru, by sem nezapadla. Místo, jako byla Carlisleova univerzita, si neuměla ani představit, natož aby měla ponětí, jak se na něm chovat. Aubrey si hodila tašku na rameno a z kapsy u kalhot vytáhla mapu kampusu, aby zjistila, kde je. Její kolej se jmenovala Whipple Hall a měla být někde na tom nádherném čtvercovém náměstí. Na jednom konci byla Síň zakladatelů se slavnou sochou Eliase Carlislea s lucernou vědění v ruce. Jakmile Aubrey sochu uviděla, hned věděla, kde je, a během chvilky už jako očarovaná zírala na ladnou cihlovou fasádu svého nového domova – koleje Whipple Hall. Nemohla uvěřit, že se jí poštěstilo žít právě tady, když v dětství vystřídala řadu odpudivých bytů s kapajícími dřezy a zatuchlými chodbami. Tohle byl zázrak. Vstupní hala se po přechodu z jasného denního slunce zdála být tmavá. Aubrey šla podle cedulí s nápisem Registrace a došla až do společenské místnosti, kde podala svůj řidičský průkaz usměvavé dámě za stolem. Zatímco se ta žena probírala krabicemi s obálkami, aby našla Aubreyiny přihlašovací dokumenty, prohlížela si Aubrey okolí: obložení z tmavého dřeva, krb s elegantní mramorovou římsou, třpytivý mosazný lustr. Nábytek ve společenské místnosti byl pohodlný a očividně hodně používaný. Byla tam knihovna plná starých ročenek a deskových her. Nikdy v životě nebyla na místě, které by bylo tak prodchnuté historií. Na Carlisleově univerzitě během staletí odpromovaly tisíce slavných lidí. Vědci, spisovatelé – i prezidenti. Úplně je viděla, jak posedávají přímo v této místnosti a věnují se nadmíru duchaplným konverzacím. Představovala si sama sebe, jak tady studuje 14
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka15
a jak před plápolajícím krbem za chladného zimního večera mluví o svých nápadech nebo třeba jen popíjí kakao se svými spolubydlícími. Spolubydlící. Pomyšlení na spolubydlící Aubrey trochu pokazilo náladu. Začátkem léta rozeslalo ubytovací oddělení jejich jména, adresy a fotky a vyzvalo všechny zúčastněné, aby se spolu spojili. Zdálo se, že účelem je navázání spolupráce ohledně vybavení pokoje – kdo přiveze miniledničku, kdo reproduktory, takové ty věci. Aubrey neměla čím přispět, měla jen pár kousků oblečení, které teď vlekla na zádech, ale napsala jim, protože toužila své spolubydlící hned poznat. Aubrey už si je v duchu díky fotkám a povrchním životopisným údajům představovala. Blondýna s dokonale vytvarovaným zvednutým nosíkem, která bydlela na Park Avenue a chodila do luxusní soukromé internátní školy, byla v Aubreyiných představách dívkou z bohaté rodiny, která stojí na začátku svého dospělého života, má koně a hraje tenis. Brunetka s brýlemi a zlatým křížkem na řetízku kolem krku byla tichá, snaživá a věřící. Ale třeba se plete. V každém případě umírala touhou poznat je blíž, takže sedla a napsala dva dlouhé, upovídané dopisy, ve kterých se každé z nich ptala úplně na všechno – rodinu, střední školu, oblíbené a neoblíbené věci, co by chtěly studovat, prostě na všechno, co Aubrey napadlo. Ty dopisy odeslala už před dvěma měsíci a každý den kontrolovala schránku, jestli nepřišla odpověď. Vůbec se neozvaly, nenapsaly ani řádek. Aubrey se dlouho soustředila na to, aby se na Carlisleovu univerzitu vůbec dostala, potom na vyřízení finanční podpory, letenky a taky na to, aby vydělala dost peněz a pomohla tak mámě vyrovnat účty, než odjede, takže vůbec nepřemýšlela o tom, jaké to bude, až tu doopravdy bude žít. A kdykoli ji to napadlo, okamžitě se jí vybavil debakl s dopisem spolubydlícím a udělalo se jí 15
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka16
špatně od žaludku. Určitě to byla její vina, že jí neodepsaly. Aubrey věci spojené s přátelstvím nešly. Na střední škole si vždycky zapisovala všechny předměty v pokročilé úrovni, takže když zrovna netrávila čas po brigádách, které sháněla, kde se dalo, neustále se učila. Nemyslela si o sobě, že je nějak přehnaně ambiciózní, jen se potřebovala dostat pryč. Matka pracovala jako servírka na směny od nevidím do nevidím, s otcem se nevídala, starší sestra přespávala, kde se jí zachtělo, a někdy se celé dny doma ani neukázala. Aubrey se naučila číst hodně brzy, aby se doma po nocích necítila tak osaměle. Knihy jí dělaly společnost a staly se jejími kamarády. Byly vřelejší než lidé a méně ji ohrožovaly. Ve škole měla spolužáky, kteří by se k ní ani zanic nepřiblížili, protože její rodina pro ně byla takzvaně white trash. Pak měla spolužáky, kteří by ji mezi sebou uvítali, jenže ti se vyžívali v drogách, sexu a mejdanech a jen by ji stáhli ještě víc dolů. Výsledkem bylo, že neměla žádné kamarády a žádný společenský život. Nelitovala toho. Vždyť se podívejte, kam ji to dostalo. V osmnácti letech stojí tady, na začátku cesty ke splnění svých snů. Jen zkrátka netuší, jak být správně hustá holka. Není divu, že jí spolubydlící neodepsaly. To se teď ale všechno změní. Teď začne její skutečný život. Všechno to, co udělala v minulosti špatně, teď napraví. Jestli kdy byla stydlivá, teď bude hvězdou večírků. Jestli kdy byla šprtka, teď bude nejzábavnější holka široko daleko. Jestli kdy byla vyzáblá a nemotorná, teď se bude pohybovat s grácií modelky. Neexistuje proměna, kterou by nedokázala dovést do zdárného konce. Tady ne. Ona své spolubydlící donutí, aby ji měly rády, ať to stojí, co to stojí. Žena za stolem jí podala obálku. „Klíč je uvnitř, má milá, číslo 402,“ řekla. Aubrey jí poděkovala a vlekla se i s taškou zpátky do haly a po schodech nahoru do čtvrtého patra. Před dveřmi pokoje číslo 402 16
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka17
se na chvilku zastavila, aby popadla dech a dodala si odvahy. Když otevírala obálku, aby vyndala klíč, dveře se rozletěly dokořán a vyběhla z nich žena ve středním věku, která se ohlížela přes rameno a chrlila ze sebe něco španělsky. „Mami, dávej pozor!“ řekla jí dívka s tmavými vlasy a chytila ji za rukáv, aby Aubrey nesmetla. „A mluv anglicky.“ Byla to spolubydlící s brýlemi, ovšem teď už brýle neměla. Měla překvapivě hezké tmavé oči a sebevědomý úsměv. Byla velice pěstěná – dokonalé vlasy i líčení, sexy tříčtvrteční kalhoty a naškrobená bílá košile –, což Aubrey okamžitě přimělo zaměřit se na své pomačkané cestovní oblečení a zplihlé vlasy. „Jennifer?“ zeptala se Aubrey. „Jen Jenny, Jenny Vegová. Matka je právě na odchodu,“ řekla. Matka k sobě Aubrey přivinula v srdečném objetí. „M’ija, cómo estás? Moc ráda vás poznávám. V neděli přijít na oběd, ano? Udělám pasteles.“ „Ona nechce přijít na oběd, mami.“ Aubrey ve skutečnosti chtěla – v tom objetí jí vyhrkly slzy, které mrkáním rychle zaháněla, když se snažila vymanit –, ale měla takový pocit, že pro budoucí vztahy s chladnou a superpěstěnou Jenny bude lepší, když to neřekne. „Proč ty tak zlá?“ řekla paní Vegová své dceři. „Nejsem zlá. Už musíš jít, to je celé. Uvidíme se v neděli. Miluju tě.“ Jenny matku přezíravě políbila a lehce ji odstrčila. Paní Vegová s reptáním odkráčela a Jenny podržela dveře, aby Aubrey mohla vejít dovnitř. „Jsem Aubrey, mimochodem.“ „To mi došlo. Bez rodičů? Máš kliku,“ řekla Jenny a rozhlížela se po chodbě. „Přijela jsem až z Nevady, takže…“ „No jo, jasně. To jsi psala v tom dopise.“ 17
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka18
„Tys dostala můj dopis? Tak proč jsi…?“ „Dostala jsem ho před týdnem. Celé léto jsem byla na takovém motivačním outdoorovém táboře v Adirondacks.“ „No páni. To zní dobře.“ „Bylo to ve skutečnosti úplně trapné. Ale vypadá to dobře v životopisu. Tak pojď dál, provedu tě. Dorazila jsi poslední, takže dostaneš jen zbytky, bohužel, ale pořád je to hezké. Myslím na kolej.“ Aubrey vzala tašku a vešla do kouzelného obývacího pokoje. Jejich pokoj se nacházel v nejvyšším patře pod sedlovou střechou a měl dřevěné podlahy a krásná vikýřová okna. Aubrey se s vyvalenýma očima otáčela kolem dokola a snažila se to nějak pobrat. „Pěkné, že? Ale ten gauč trochu smrdí,“ řekla Jenny a nakrčila nos. Jenny sama voněla nějakým svěžím jarním parfémem. „Asi bych sem mohla opatřit něco lepšího z obchodu od rodičů. Jsem odsud, jestli ti to ještě nedošlo.“ „Odsud?“ „No, víš, jak to je. Univerzitní města mají dva druhy lidí – ty z univerzity a místní. Vyrostla jsem tady ve starém dobrém městečku Belle River ve státě New Hampshire, což by byla dokonalá prdel světa, nebýt Carlisleovy univerzity. Narodila jsem se v jejím stínu, jak se říká. Ale mí rodiče s univerzitou nemají ani zdaleka nic společného. Mají železářství.“ „No to je úžasné. Závidím ti.“ „Závidíš mi, že jsem odsud? Tak to fakt nemáš co. Univerzita se na nás místní dívá skrz prsty, chápeš. Carlisle je jako parádní trip. Však uvidíš. Ti lidi – no, to ti povím,“ řekla Jenny a obrátila oči v sloup. „Co tím myslíš?“ „No třeba Kate. Přijela první a zabrala si jednolůžák, i když v dopise z ubytovacího jasně psali, že máme čekat a společně se 18
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka19
rozhodnout, kdo si vezme který pokoj. Takže ty a já holt budeme spolu na dvoulůžáku, ať se nám to líbí, nebo ne. A takových věcí je tu plno. Víš, lidi jsou tu hrozně do sebe zahledění, v klidu po sobě šlapou.“ „Možná si myslela, že by nám nevadilo být spolu na dvoulůžáku.“ „Proč by nám to jako nemělo vadit? Samozřejmě že nám to vadí.“ „No tak o tom možná vůbec nepřemýšlela.“ „Jo, a přesně to se ti snažím říct.“ „Ale jsem si jistá, že kdybychom s Kate promluvily…“ „Prosím tě, už jsem to zkoušela. Byla naprosto neurčitá a slaďoučká, jako že vůbec nechápe, s čím mám problém. Houby. Věděla naprosto přesně, co dělá. Myslí si, že pro ni žádná pravidla neplatí, a realita je taková, že to tak opravdu je. Ona je Kate Eastmanová, chápeš, jako od Eastman Commons? Jako prezident Eastman?“ „Prezident – kdo?“ „Její děda nebo tak něco, možná praděda, byl prezident univerzity. Její táta je členem správní rady. Jejich jméno je tady napsané na barákách. Chápeš, co chci říct?“ „Ona tu teď ale není, že?“ Aubrey se ustrašeně rozhlédla, bála se, aby je neslyšela a aby vztah právě s touhle vysoce postavenou osobou nevzaly za špatný konec. „Neboj,“ řekla Jenny, „běžela pryč, jakmile jsem jí vmetla do tváře to s tím rozdělením pokojů. Ale já už toho nechám. Určitě si chceš vybalit.“ „Ne, mně to nevadí, vážně. Jen mám velkou radost, že jsme se konečně seznámily.“ „To je milé,“ řekla Jenny a Aubrey v jejím hlase slyšela blahosklonnou povýšenost. Ale nejspíš byla jen paranoidní. 19
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka20
Dvoulůžkový pokoj byl prosvětlený a prostorný a měl vikýřová a střešní okna. Aubrey se hrozně líbil, ale nic neřekla, aby nevypadala trapně. Jenny se zdála být tak přátelská a špatný tah z Aubreyiny strany by ji mohl odradit. Dvoulůžkový pokoj měl všechno dvakrát – dvě stejně široké postele, dva dřevěné pracovní stoly s židlí, dvě police, dvě vestavěné šatní skříně. Jenny si zabrala tu polovinu pokoje, ve které byla postel ve výklenku a bylo v ní o maličko více prostoru. (Aubrey to už už chtěla okomentovat, protože přece z logiky toho, co Jenny sama říkala, měla počkat, až jak se dohodnou… Ale držela jazyk za zuby. Nedráždi hada bosou nohou.) Jenny měla povlečení s levandulovými a bílými tečkami a na posteli byla hromada polštářů v různých odstínech levandulové a fialové. Nad postelí byla nástěnka plná barevných fotek Jenny s kamarády a rodinou. Nad stolem byla druhá nástěnka, tentokrát pečlivě upravená, s orientačním rozvrhem a seznamem kurzů, všechno bylo úhledně zvýrazněné růžovou barvou. Stolní lampička měla stínítko, které bezvadně ladilo s přehozem na posteli, a pod postelí a na skříni byly roztomilé plastové krabice – také v levandulové barvě –, které vypadaly, jako by je osobně vybíral náročný designér. „Máš překrásné věci,“ řekla zaskočená Aubrey. V životě by ji nenapadlo, jak bohatí lidé tu budou. I holka z tohohle městečka byla bohatá. Každý dolar z Aubreyiných peněz, které vydělala na studium, byl určen na výuku. Nejspíš si bude muset co nejdřív najít další brigádu, jestli chce s těmito lidmi udržet krok. Jenny přejela pohledem Aubreyiny odrbané džíny, staré conversky a tmavě zelenou armádní tašku na zemi. „Podívej, jestli sis třeba něco zapomněla, stačí říct, protože v obchodě toho máme spoustu,“ řekla Jenny. Nechtěla být nezdvořilá, ale soucit v jejím hlase byl doslova hmatatelný. Aubrey Jennyinu nabídku proti své vůli chviličku 20
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka21
zvažovala. Roztřepené povlečení na dně její tašky bylo dost hrozné. Strašně ráda by měla nějaké nové a mít pár těch roztomilých plastových krabic by se jí taky líbilo. Ale ona přece není případ pro charitu. „Ne, díky, to je v pohodě,“ řekla Aubrey. „Ne, počkej, myslela jsem to jako půjčku. No vážně, udělala bys mým rodičům hroznou radost. Věci na dekoraci interiérů jim tam trčí, jen se na ně práší a zabírají místo. Zákazníci je nekupují, protože je to především železářství.“ „Děkuju, je to od tebe moc milé, ale já jsem vážně v pohodě. Na materiálních věcech mi moc nesejde.“ To byla lež a navíc velmi očividná, ale Jenny měla dost rozumu, aby to nechala být. Pomohla Aubrey vybalit věci, což netrvalo dlouho. Seznamovací party na prostranství univerzitního náměstí s kapelou a grilováním hamburgerů oficiálně začínala až za pár hodin, a tak se v mezičase prošly kolem kampusu, prohlížely si lidi, zašly do knihkupectví. (Jenny si koupila noční košili s emblémem Carlisleovy univerzity a svým studijním ročníkem a její cenu si nechala připsat na otevřený účet. Celý koncept otevřeného účtu v knihkupectví na Aubrey působil jako zjevení.) Daly si ledovou kávu v dokonalé ošuntělé kavárně na College Street, která se jmenovala Hemingway’s a vypadala a voněla přesně tak, jak kavárna v Aubreyiných představách vonět měla. Na náměstí se vrátily právě ve chvíli, kdy grilování začínalo. Vůně dřevěného uhlí a hamburgerů se linula sametovým pozdně letním vzduchem a sem tam se k ní přimíchal závan marihuany. Kapela hrála vlastní verzi hitu Peace, Love and Understanding. Studenti tančili, smáli se, objímali a posedávali v trávě. Parta hezkých kluků svlečených do půl těla si házela s frisbee a dráždila hloupého žlutého labradora, který neustále vyskakoval a snažil se tu letící věc chytit ve vzduchu. 21
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka22
Každá kolej, na které byli ubytovaní prváci, si v trávě vykolíkovala vlastní prostor, do kterého se rozložily deky a skládací křesílka. Jenny a Aubrey zamířily k vlajce koleje Whipple Hall. „Tamhle je Kate,“ řekla Jenny a ukázala prstem. Kolem drobounké dívky v botách na obrovských jehlových podpatcích, která stála pod znakem Whipple Hall, se shromáždila skupinka chlapců. Aubrey poznala Kate z fotografie jen napůl. Podle obrázku, který celé léto nosila v hlavě, měla být Kate snobský spratek z country klubu, jenže skutečná Kate vypadala spíš jako hippie princezna s dlouhými vlasy připomínajícími len a s rubínem v pupíku. Měla široký úsměv a hrdelní hlas bohaté slečny, který Aubrey tahal za uši, jak se blížily. Jakmile Kate uviděla Jenny a Aubrey, okamžitě se ke svým obdivovatelům otočila zády a šla rovnou k nim. „Návrat ztracených spolubydlících!“ volala Kate vesele a napřahovala k nim ruce. „Hledala jsem vás dvě snad všude! Pojďte mě obejmout, sestry!“ Kate zakopla na svých podpatcích a prakticky upadla Aubrey do náruče. Byla droboučká, s křehkými kostmi a voněla po bylinkovém šamponu a jointu marihuany. Aubrey ji vrátila zpátky na nohy. „Pojď sem, ty jedna,“ řekla Kate a objala i Jenny. „Bože, ty jsi úplně na plech,“ řekla Jenny a zasmála se. „Tak to je pravda,“ řekla Kate a se smíchem se narovnala. Tváře měla zarudlé a oči rozzářené. „Tohle je vysoká! Jsem konečně pryč z dohledu svých opatrných vychovatelů a jsem připravená pařit se svýma úplně nejlepšíma kamarádkama. Říká se, že spolubydlící z prváku jsou nejlepší kamarádi na celý život. Tak co – budeme i my?“ Kate roztáhla ruce a nabídla jim rámě. Jenny ji chytila, i když předtím viditelně zaváhala. Aubrey se ale nahlas zasmála z čirého 22
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka23
štěstí a popadla druhou ruku. V tu chvíli se před ní Carlisleova univerzita rozevřela jako poupě květiny. Z Kate vyzařovaly vlny světla a energie. Barvy se zdály být jasnější a vzduch byl v její společnosti jemnější. A co víc, když byla zaklesnutá do Kate, cítila Aubrey, že sem patří, že konečně může žít život, o jakém vždycky snila. Není divu, že byla na střední taková samotářka. Podvědomě tušila, že na ni někde čeká tahle úžasná dívka, a s ničím menším se nespokojila. Kate byla ta kamarádka, na kterou celý život čekala.
23
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka24
3 „Jenny, ty jsi totální pruda,“ řekla Kate do vrčení elektrického větráku a zastavila ruku se sirkou asi na vzdálenost jednoho prstu od špičky jointu. Byla sobota večer a škola začínala v pondělí. Dívky se povalovaly na novém nábytku, který zcela zaplnil společnou část pokoje číslo 402. Jennyin otec a bratr odnesli zapáchající gauč a nastěhovali sem pohovku a křeslo se sladěným zdobením. Oba kusy byly čalouněné sytě růžovým semišem. Kate nový nábytek okamžitě prohlásila za „měšťácký“; to jí nicméně nijak nebránilo povalovat se na něm ve svém krátkém hedvábném pyžamku a s kelímkem kapučína z Hemingway’s na holém břiše celé odpoledne a do nekonečna se společným telefonem vybavovat s klukem, kterého znala z internátu a který byl teď na univerzitě v Jižní Karolíně. (Bože, ta holka bude mít takový účet za telefon, že ji nejspíš budou muset nahánět, aby ho zaplatila, jenže na Kate jste prostě nemohli být naštvaní.) Všechny tři se měly chystat, aby vyrazily ven, ale místo toho se Aubrey cítila jako spoutaná. Vlastně se tak cítily všechny – byly přemožené horkem a zaplavené oranžovorůžovým světlem zapadajícího slunce, které sem pronikalo střešním oknem. „No, jak chceš,“ řekla Kate. Povzdechla si a sfoukla sirku. Aubrey obdivovala Katiny jemné ruce. Na dokonale zastřižených nehtech zářil nebesky modrý 24
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka25
lak a na vnitřní straně zápěstí jedné ruky měla vytetované hvězdičky. „Zvládla jsem celou střední bez toho, abych se dostala do maléru, a rozhodně na tom nehodlám nic měnit,“ řekla Jenny. V jejím hlase ale nebylo žádné nepřátelství. Všechny tři byly letargické a spokojené, když se jen tak povalovaly a tlachaly, aniž by něco důležitého řekly. Předpověď počasí hlásila bouřku, ale ta ještě nepřišla a vzduch, který proudil dovnitř otevřeným oknem, byl těžký a vlhký. „Jenom pro informaci, jak přesně by nás měli chytit?“ zeptala se Kate. „Větrák ten zápach nijak nezachytí. Nafouká ho to rovnou do chodby. Já tě nesoudím. Kuř si, co chceš, ale jestli to budeš dělat tady a ucítí to ta holka, co má na starosti dozor, budu z toho mít problém i já.“ „Ta Asiatka? Ta by nás nikdy nenapráskala.“ „Co s tím má co dělat to, že je Asiatka?“ „Nic. Je to nějaká bezvýznamná postgraduální studentka biochemie. Kdyby se na mě jen křivě podívala, nechám jí hned sebrat stipendium. Copak nechápeš ten druh ochrany, který přináší fakt, že bydlíš se mnou?“ řekla Kate. „No tak přesně o ten druh ochrany já vůbec nestojím. Neschvaluju to.“ „Božínku, ty jsi taková idealistka,“ líně se protahovala Kate. „Holky, už je po osmé,“ řekla Aubrey, „neměly bychom vyrazit ven?“ Měly za sebou čtyři vražedné dny povinných seznamovacích aktivit – teambuildingové túry, přednášky o sexuálním obtěžování, kurzy IT, kde jim vysvětlili, jak používat knihovnickou databázi Carly. Každý večer nechala některá kolej nebo klub dovézt pizzu, objednali kapelu a pozvali celý kampus. Dnes ale začínaly 25
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka26
ty pravé orgie. Dnes se konal první mejdan na chlapeckých kolejích. Ulice, ve které koleje stojí, bude zářit jako Times Square a bude plná sexy studentů vyšších ročníků, kteří vyrazili na lov čerstvého masa v podobě dívek z prváku. „No, jestli tady slečna úzkoprsá vůbec půjde,“ řekla Kate, ale v hlase jí zněl laskavý tón. „Přemýšlím o tom,“ řekla Jenny. Aubrey se zvedla a natáhla se po svých teniskách. „Ani se nehni,“ řekla Kate. „Takhle brzo vylézají jen slepice. A rozhodně nikam nepůjdeš střízlivá. Ne jestli chceš jít se mnou. Tam, odkud pocházím já, věříme na předpřípravu. Momentík.“ Kate vyskočila a odplula do svého pokoje. „Už sis zapsala kurzy?“ zeptala se Jenny líně a kontrolovala svou manikúru. „Myslela jsem, že je na to čas do konce příštího týdne,“ řekla Aubrey, která se svalila zpátky na gauč. „Ne když si chceš zapsat něco oblíbeného,“ řekla Jenny. „Oblíbené kurzy se plní rychle. Řekni mi, o čem uvažuješ, a já ti řeknu, jestli se máš bát.“ „Nevím. Možná renesanční malíři. Nebo literatura outsiderů – slyšela jsem, že profesor, který to přednáší, je vážně skvělý. Jo a francouzské filmy nové vlny nebo východní náboženství. Je toho hrozně moc.“ Jenny se zamračila. „Co chceš jako s takovými kurzy dělat?“ Kate se vrátila s lahví tequily a třemi papírovými kelímky. „S jakými kurzy?“ zeptala se. „Aubrey přemýšlí o tom, že si zapíše renesanční malíře a další hromadu pitomin,“ řekla Jenny s úsměvem. „Pitomin?“ řekla Kate a smála se. „Ty jsi fakt pako.“ 26
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka27
„Chceš říct, že ty kurzy nejsou praktické,“ řekla Aubrey. „Já to chápu, ale když už jsem na Carlisle, proč bych neměla studovat věci, které mě inspirují?“ „Hm, třeba proto, abys potom sehnala práci?“ řekla Jenny. „Totální nuda,“ řekla Kate. „Pronesla dívka, která má vlastní svěřenecký fond,“ řekla Jenny. „Je mi jasné, že jsi proti mně zaujatá, Jenny Vegová, ale já ti odpouštím. Jé, mám nápad. Zapíšu si renesanční malíře taky, Aubrey. A potom můžeš o prázdninách přijet do New Yorku a zajdeme do Metropolitního muzea umění a prohlédneme si ty obrazy naživo,“ řekla Kate. „Ty obrazy jsou živé?“ zeptala se Aubrey. „Ty, na kterých jsou akty, ano.“ Smály se, protože měly radost z toho, že jsou tak chytré. Kate chrstla do každého kelímku řádnou dávku tequily, čímž se do parného obývacího pokoje uvolnil závan alkoholu. Jenny zkroutila v reakci na ten zápach obličej, ovšem Kate to pochopila jako komentář k jejímu pozvání. „Nezáviď, taky můžeš přijet do New Yorku,“ řekla Kate a vrazila Jenny kelímek do ruky. „Mým životním cílem je trochu tě uvolnit. Hned jak se pořádně ztřískáš, vyrazíme ven a seženem ti chlapa.“ Jenny si se smíchem odfrkla a obrátila oči v sloup, ale kelímek si vzala. Na střešní okno začaly bubnovat těžké kapky a Jenny se zvedla, aby okno přivřela. Další hodinu strávily pitím tequily a vzájemným líčením. Tedy spíš Jenny a Kate líčily Aubrey. Aubrey tenhle gen všech žen a dívek postrádala. Nikdy ji nezajímaly obchodní domy ani pulty s kosmetikou. Nikdy se nenaučila triky, díky kterým jsou holky pro kluky atraktivní. Do vínku naštěstí dostala vysokou štíhlou postavu a symetrické rysy, ale sama sebe viděla jako obyčejnou holku, co připomíná králíka. Obočí 27
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka28
a řasy měla tak bledé, že prakticky nebyly vidět, její vlasy byly rovné a chování ostýchavé. Spolubydlící ji změnily. Pod jejich vedením rozevřela oči, vtáhla dovnitř tváře, našpulila rty. Lechtání štětců na obličeji, pach alkoholu v jejich teplém dechu, to všechno na ni působilo až surreálně. Nebo to byl možná jen účinek vypité tequily. Když se Aubrey podívala do zrcadla, nepoznávala se. Udělaly z ní krásku s dramatickýma očima a nádhernými lícními kostmi. Když se konečně vykolébaly z domu na náměstí, bylo po dešti a výrazně se ochladilo. Obloha byla indigově modrá, vzduch sladce voněl a Aubrey se cítila jako nový člověk. Také vnímala začínající tupou bolest hlavy, ale to jí bylo jedno. Půjčila si nádherné kraťasy a sexy tílko. Díky novému vzhledu si připadala odvážně a s takovým pocitem nemůžete dělat nic jiného než si vyrazit a zaflirtovat s pár studenty z chlapeckých kolejí. Kate měla seznam večírků seřazených podle míry prestiže. Bylo důležité, aby byly vidět na těch správných. „Společenský život v kampusu řídí bratrstva z klučičích kolejí,“ vysvětlovala Kate, když se opatrně vyhýbaly loužím. „Až budeš na jaře chtít, aby tě přijaly do nějakého sesterstva, všichni budou vědět, co si o tobě myslí v bratrstvu a to je důležité. Ne pro mě, já se dostanu, kam budu chtít. Ale u holek jako vy, které nemají žádné konexe, může rozhodnout právě to, že si o nich kluci myslí, že jsou skvělé a na mejdanech zábavné.“ „Ale no tak, jaký máme rok, 1954?“ řekla Jenny. „V roce 1954 na Carlisle žádné ženy nebyly,“ řekla Kate. „Přesně tak. Zamrzla jsi v čase, Kate. Jestli budu chtít do nějakého sesterstva, což zatím nevím, bude to proto, že se chci spojit s lidmi. Rozhodně ne proto, že by mi zbla záleželo na tom, co si o mně myslí nějakej blbej retard z bratrstva.“ „Neposlouchej ji. Zkazí ti celou zábavu,“ řekla Kate. 28
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka29
„To je teda zábava,“ řekla Jenny. „Tohle přesně jsou ta místa, kam holka vleze, a když vyjde ven, je pokrytá tělními tekutinami.“ „To zní jako bezva zábava,“ řekla Kate. Došly na úplný konec náměstí a prošly přes Eastman Commons, kde bylo ještě stále cítit kysané zelí, které bylo k večeři. Na druhé straně začínala široká třída Dunsmore Avenue, která vedla od hlavního náměstí k Vědeckému náměstí a jezdila po ní auta. Chodníky po obou stranách Dunsmore Avenue byly plné neurvalých opilých studentů, kteří mířili ke chlapeckým kolejím. Na rohu Livingston Street – což bylo oficiální jméno pro ulici s kolejemi pro chlapce – už dav přetékal. Studenti ignorovali červenou na semaforech a procházeli mezi auty, jen aby už byli na mejdanu. Řidiči, kteří na ně troubili, byli odměněni vesele vztyčenými prsty a hromadou slovních výlevů. Kate sestoupila z chodníku a táhla Jenny s sebou. „No tak, nebuď takový morous.“ Běžely přes křižovatku, vyhýbaly se autům a smály se. „To si jako myslíš, že jsem ještě nikdy nešla na červenou?“ řekla Jenny na druhé straně. Všechny tři sotva popadaly dech. „Přesně to si myslím,“ řekla Kate. „A nejspíš si taky myslíš, že jsem ještě panna.“ „No a nejsi?“ „Ne,“ řekla Jenny. „Ne že by ti do toho něco bylo.“ „Jsem tvoje spolubydlící, takže mi do toho něco je,“ řekla Kate. „No a mimochodem – to ty jsi s tím začala. Budu hádat. Nějaký společensky uvědomělý mormonský chlapec z toho tvého motivačního tábora. Vysoký, hubený, brýle?“ „Mormoni nesmějí mít předmanželský sex,“ vložila se do toho Aubrey. „To vím, protože v Nevadě je jich hodně.“ „Byl to jeden kluk ze střední,“ řekla Jenny. „Hokejista,“ dodala, aby Kate vyprovokovala. 29
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka30
„Hokejista, vážně? To kecáš! Nikdy ses o něm nezmínila.“ „Nebudu ti přece vyprávět celý svůj životní příběh.“ „Kde ho schováváš? Chci vidět fotku. Tak to vyklop, okamžitě.“ „Po maturitě jsme se rozhodli, že si dáme pauzu. Víš jak, že si prostě dáme volnost.“ „To je od tebe fakt velkorysý. Se mnou se teda žádnej kluk nerozejde, dokud k tomu mám co říct. To spíš dřív umře – žalem.“ Aubrey se ulevilo, že dav zhoustl do té míry, že musely přestat mluvit a soustředily se na průchod vpřed. Kate by se hned vzápětí zeptala jí a ona nechtěla přiznat, že je v jejich partě jediná panna. I bez toho bylo špatně všechno, co dělala nebo říkala. Kate je vedla směrem k domu spolku Sigma Sigma Kappa, který měl údajně ty nejlepší mejdany v ulici. Dům byl bílý jako svatební dort, měl arkádový vstup a elegantní balkony a byl největší a nejkrásnější ze všech velkých a krásných kolejních domů, které Livingston Street lemovaly. Byl to dům elitního bratrstva, kde bydleli ti nejbohatší chlapci s nejlepšími auty, oblečením a známostmi, kteří měli největší šanci, že po univerzitě skončí v investičních bankách a budou se pyšnit všemi potřebnými atributy pro status potenciálního manžela. Taky byli považováni za nejhezčí, ale chlapci z bratrstva Delta Kappa Gamma, kde se sdružovali sportovci, jim v tomhle ohledu hodně šlapali na paty. Záleželo jen na vkusu, jak říkala Kate. Se všemi se dá píchat, jen na to musíte jít jinak. Trávník před domem spolku Sigma Sigma Kappa byl plný děvčat nastrojených v nejlepších šatech, která čekala za červeným sametovým provazem, až je pustí na večírek. Chlapci v barevných kraťasech a tričkách chodili sem a tam a rozdávali červené plastové kelímky. Občas vytáhli některou dívku za provaz, což vyvolalo sborové volání „Mě taky!“ od těch, které nevybrali. „Tohle je nechutné,“ řekla Jenny. 30
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka31
„Mohla by ses uklidnit? Vydržte, tamhle vidím jednoho kluka z Odell. Uvidíme, jestli nás dostanu dovnitř,“ řekla Kate. Vyrazila k malému sportovně vypadajícímu chlapci s perfektně upravenými blond vlasy. Na sobě měl růžové kraťasy a tmavě modré sako a vypadal, jako by právě vystoupil z jachty. Akademie Odell byla luxusní internátní škola, kde Kate maturovala. Za těch pár dní, co tu byly, se Aubrey o světě soukromých škol na východním pobřeží dozvěděla víc, než si kdy uměla představit. Absolventi těchto škol v univerzitní jídelně Eastman Commons převažovali. Na soukromých školách byli všichni krásní, měli zdravou pleť, správné oblečení, hezké vlasy a nespoutané sebevědomé chování. Vládla mezi nimi jasná hierarchie. Na vrcholu byly internátní školy jako Exeter nebo St. Paul’s, Andover a Odell. Seznam pokračoval, Aubrey ještě všechny názvy neznala, ale dožene to. Po nich následovaly prestižní docházkové školy v New Yorku, Washingtonu, Filadelfii a Bostonu. Všichni studenti soukromých škol se mezi sebou znali nebo o sobě přinejmenším věděli. Nebo to možná jen vypadalo, že se všichni znají, protože se oblékali a chovali podle stejných záhadných pravidel, jejichž existenci si Aubrey teprve začínala uvědomovat. No a samozřejmě tu byli studenti ze státních škol – ovšem na těch nezáleželo. Ti ze Stuyvesantu a vědecké průmyslovky v Bronxu vytvořili vlastní bledou newyorskou kliku, kterou ostatní nechávali na pokoji, dokonce se jí možná i trochu báli, ale na večírky je nikdo nezval. Potom tu byli bojovníci jako Jenny, kteří měli v hlavě všechno srovnané a předstírali, že je jim všechno jedno. Aubrey je ale prokoukla – ona tu jejich pózu odhalila – a rozhodně se k nim nehodlala přidat. Kate a její přátelé představovali skutečnou Carlisleovu univerzitu a Aubrey bude raději v pozici zoufalého přívěsku seškrabavajícího drobečky u jejich nohou, než aby nebyla součástí party. 31
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka32
Kate a chlapec v růžových kraťasech se objali a políbili. Za minutu se otočila a pokynula Aubrey a Jenny, aby šly blíž. „Úsměv,“ řekla Aubrey a narovnala záda. Ještě nikdy se nesetkala s chlapcem, jako byl tenhle – bohatý, ze soukromé školy, hezký –, a chtěla udělat dobrý dojem. „Vypláchla ti mozek,“ řekla Jenny, nicméně vyrazila energicky vpřed. Kate je představila svému kamarádovi. „Griffin Rothenberg. Říkejte mi Griff,“ řekl jemným barytonem, když si s Aubrey podával ruku a usmíval se na ni. Jeho vřelý dotek na Aubrey působil jako zásah blesku, ale on se vzápětí otočil a udělal totéž s Jenny. Prostě byl slušně vychovaný, nic víc. A kromě toho se na něj stačilo podívat, aby člověk pochopil, jak moc byl oslněný tím, jak je Kate krásná. Griff kývl hlavou na jiného chlapce z bratrstva a vedl je kolem sametového provazu. Uvnitř se zasekli v davu na schodech, které vedly dolů do sklepa, a podle zvuku to vypadalo, že právě tam už je večírek v plném proudu. Aubrey se nervózně zasmála, když se na ně zezadu začal tlačit dav lidí. Nebyla tu klimatizace a v horkém vzduchu se mísila vůně parfémů se zápachem potu a alkoholu – s lehkým podtónem zvratků. Aubrey se chytila Jenny, protože měla pocit, že ztrácí půdu pod nohama. „Šílenství,“ řekla Jenny. Dav se pohnul dopředu a najednou byli první. A Aubrey viděla, co způsobilo to zdržení. Za stolem, který blokoval schody do sklepa, seděl vyzáblý chlapec s oranžovým motýlkem – v barvách Carlisleovy univerzity – a před sebou měl inkoustový polštářek a razítko. Griff je postrčil dopředu. „Čus, Rothenbergu. Upíšeš se k Sigma Sigma Kappa? Potěšilo by nás to, kámo,“ řekl chlapec s motýlkem. „Mám to v plánu.“ 32
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka33
„Oficiálně tady kontroluju občanky, ale ty jsi v pohodě. Znám tě.“ Kluk s motýlkem otiskl Griffovi na ruku razítko ve tvaru pivní lahve a ťukli pěstmi o sebe. „Díky, brácho, a když už jsi v tom, dej razítko i tady mý holce Kate Eastmanový z Odell, občanku netřeba,“ řekl Griff. „Kate Eastmanová. Vzpomínáš si na mě?“ zeptal se motýlek a vypadal, jako by ho oslnilo slunce. „Já…“ řekla Kate. „Duncan Treadwell. Bydlel jsem v Miltonu s tvým bratrancem Trevorem, než ho vylili. Potkali jsme se na mejdanu na parkovišti, když jsi byla v prváku.“ „Jó – jasně,“ řekla Kate, i když bylo očividné, že neměla ani ponětí. „Trev, to byl divočák. Byl jsem si jistej, že se dostane na Carlisle, ale ta malá nehoda s řízením pod vlivem mu to asi překazila.“ „Mrtvoly nikdy nevypadají na přihlášce na vysokou dobře,“ řekla Kate žertovně. Natáhla k němu ruku, aby ji mohl orazítkovat, ale bylo vidět, že nemá zájem o další konverzaci. „Předpokládám, že už můžeš pít,“ řekl Duncan. „Už od svých dvanácti.“ Zasmál se a orazítkoval jí ruku. „Moje kamarádky taky,“ řekla. Aubrey a Jenny dostaly razítko na ruku a celá čtveřice se pomalu sunula dolů ze schodů. Sklep měl nízký strop a byl spoře osvětlený. Z reproduktorů řval hip hop a lidi se mačkali kolem pivního sudu. „Tudy!“ Griff je vedl změtí místností, které byly plné studentů, kteří jen tak postávali, tančili nebo se muchlovali na rozvrzaných starých pohovkách. Podlahy byly ulepené od rozlitého piva. Ten zápach jí 33
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka34
připomněl dětství: táta býval zdatný piják. Aubrey opatrně našlapovala, aby neuklouzla. Konečně došli do místnosti, která se táhla po celé délce zadní zdi domu a ze které jste se prosklenými dveřmi dostali na kamennou verandu. I tady bylo nacpáno, ale vzduch tu tolik nezapáchal. Na karetním stolku v rohu stálo několik velkých mís s jasně oranžovým punčem. Griff nalil pití naběračkou do plastových kelímků a podal je děvčatům. Punč byl odporně sladký, ale jeho obrovskou předností bylo, že byl studený. Aubreyina tepající bolest hlavy s prvním lokem zmizela, a tak svůj kelímek rychle vyprázdnila. Přistoupil k ní nějaký chlapec a hned jí dolil. „Děkuju!“ řekla a toužebně se dívala za Kate a Griffem, kteří pokračovali k proskleným dveřím. „Jsi zelenáč neboli, jak my tu rádi říkáme, čerstvý maso?“ „No jo, bydlím ve Whipple,“ zakřičela. A bylo to tu, ani se nenadála a mluvila s hezkým klukem. Nebyl tak hezký jako Griff, ale pořád byl hezký. Nebyla si jistá jeho jménem – Brian? Ryan? Byl už ve druháku, pocházel z Tennessee, studoval obchodní administrativu a hrál lakros. Měl hezkou postavu, chlapecký úsměv a nazrzlé hnědé vlasy. Chvilku si zvýšeným hlasem vyměňovali otázky a odpovědi, a když potom Aubrey zvedla hlavu, zjistila, že její skupinka zmizela z dohledu. „Asi bych měla najít svoje kamarády,“ snažila se překřičet hudbu. „Zapomeň na ně.“ „Budou mít strach.“ „Jsou tak nalití, že si nebudou pamatovat ani tvoje jméno.“ „Ne, vážně.“ Punč s tequilou už jí stoupaly do hlavy. Před nějakou dobou se místnost začala točit, ale ona si toho začala všímat až teď. 34
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka35
„Fajn, jsou tamhle,“ zavolal Brian/Ryan a vzal ji za ruku. Dovolila mu, aby ji táhl za sebou, i když ho podezírala, že vůbec netuší, kde jsou, a možná vůbec neví, o jakých kamarádech to mluvila. Zavedl ji do nejtemnějšího pokoje. Na pohovkách, na podlaze i na kulečníkovém stole se svíjela různá těla. Brian/Ryan odstrčil pár lidí a posadil Aubrey na okraj rozvrzaného starého gauče. Potom si sedl obkročmo na ni, zatlačil ji do gauče a vzal její obličej do rukou. „Nevypadáš vůbec zle, víš?“ řekl. Nemohla si pomoct a rozesmála se. „Děkuju.“ Sklonil se k ní a zatlačil jí jazyk do pusy. Aubrey přemýšlela, jestli by se neměla vzepřít, ale v tu chvíli ji přemohla vlna nevolnosti a ona se musela plně soustředit na to, aby ho nepozvracela. Pozvracet kluka z bratrstva by z ní tady hned na začátku udělalo společenského vyděděnce, tak teď jen nedělat žádné prudké pohyby. Celá místnost na okamžik zčernala a Aubrey zaklonila hlavu, což Brian/Ryan pochopil jako výzvu k další akci, vyhrnul jí tričko a zmáčkl prsa. Ostré štípnutí ji vrátilo do reality a ona se rychle posadila, čímž mu čelem vrazila do nosu. Vyjekl bolestí. Aubrey toho využila, odstrčila ho a s rukou přes pusu vyběhla na terasu. Vzápětí už klečela v prachu na zemi a zvracela oranžový punč do křoví. Snažila se skrčit mezi větvičky, aby se trochu schovala. Koutkem oka viděla, jak se z davu na verandě oddělila jedna postava. Aubrey se na okamžik zamlžil zrak, a když se potom znovu vyjasnil, stála nad ní Jenny a přidržovala jí vlasy, aby jí nepadaly do obličeje. „To je dobrý, pusť to ven,“ řekla Jenny. „Uleví se ti.“ „Všichni to vidí,“ řekla a obličej jí zalily slzy a z nosu se spustila nudle. „Nikdo nic neviděl, věř mi.“ 35
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka36
„Stojí tady aspoň padesát lidí.“ „Jenže všichni jsou totálně namol.“ „Ty ne.“ „Já jsem výjimka. Neboj. Všem je to fuk.“ Hladila Aubrey po vlasech. „Smrdím jako blitky.“ „Tohle je mejdan na klučičí koleji. Všichni tu smrdí jako blitky. Tady.“ Jenny jí podala papírový kapesník a Aubrey si utřela pusu. „I tak ale není špatný nápad dávat si příště trochu víc pozor,“ řekla Jenny. „Copak ti máma neřekla, abys nepila nic, co ti kluk podá v červeném plastovém kelímku?“ Aubrey se slaboučce usmála. „Moje máma na rady moc není.“ „Hm, tak teď máš mě,“ řekla Jenny. Byla to pravda. Aubrey nemohla uvěřit, že má takové štěstí. Šťastným řízením osudu našla dokonalou kombinaci spolubydlících – Kate, která ji bude tahat do průšvihů, a Jenny, která ji z nich bude dostávat ven.
36
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka37
4 Během následujícího podzimu Kate často mluvila o tom, že by za ní obě děvčata měla přijet do New Yorku. Vždy když se toho ale Jenny chytila a snažila se stanovit přesné datum (protože měla ráda uspořádaný kalendář akcí), Kate to nechala vyšumět do ztracena a odbyla ji. Neurčitost – to byla Katina specialita, kdykoli byla nucena čelit čemukoli, co zrovna v danou chvíli řešit nechtěla. Po nějaké době Jenny došlo, že to pozvání jsou jen plané řeči, ostatně jako většina toho, co Kate říkala, a nechala to plavat. Měla dost práce s kurzy a se sborem, navíc ji zvolili zástupkyní prváků do rady studentů za Whipple Hall. Každou sobotu pracovala v železářství a k tomu si přibrala ještě druhou brigádu – administrativní práce v kanceláři děkanky –, protože se chtěla naučit, jak funguje provoz školy. (Vlastně byla vůbec první studentkou prvního ročníku, kterou kdy děkanka zaměstnala.) Takže by stejně byl velký problém nějaký výlet do New Yorku do nabitého rozvrhu nacpat. Jednou pozdě v noci, pár týdnů před prázdninami na Den díkůvzdání, Jenny zhasla lampičku a lehla si do postele. Levandulový přehoz byl čerstvě vypraný a ona se pod něj schoulila a kroutila prsty u nohou, aby ze sebe setřásla složitý ekonomický problém, na kterém předtím pracovala. Aubrey šla do postele před hodinou a Jenny si myslela, že už dávno spí. 37
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka38
Jenže po pár minutách si Jenny uvědomila, že z Aubreyiny postele vychází tiché popotahování. „Aubrey?“ zašeptala. Popotahování přestalo. „Aubrey, ty brečíš? Co se stalo?“ Aubrey začala tlumeně vzlykat. Jenny si povzdechla, odhodila deku a vlezla si vedle Aubrey. Jako obvykle byla ve vztahu ke své spolubydlící rozpolcená mezi přívětivostí a podrážděností, protože Aubrey měla problém se na univerzitě usadit a zdálo se, že se vrhá z jedné krizové situace do druhé. Jako by Aubrey dokázala být šťastná jen ve chvílích, kdy v závěsu za Kate paří na večírku. „Copak je, zlatíčko? Pověz mi to,“ řekla Jenny a hladila Aubreyina třesoucí se záda. „Trable s nějakým klukem?“ „Ne.“ „No tak co?“ „Já… nemůžu… jet… domů,“ vytlačila ze sebe Aubrey mezi vzlykáním. „Domů? Myslíš jako domů na prázdniny, do Nevady?“ Aubrey zničeně přikývla a znovu se rozvzlykala. Jenny seskočila z postele, popadla na svém stole papírové kapesníky a rozsvítila lampičku. „Tu máš, zvedni se,“ řekla, když si znovu sedala k Aubrey. Aubrey si sedla a vysmrkala se. „Nemůžu si dovolit koupit letenku. A všechny koleje se na týden zavírají.“ „Proč jsi něco neřekla? Půjdeš prostě k nám. Vždyť víš, že jsi tam vždycky vítaná. A je to vyřešené.“ „Děkuju. Ráda půjdu. Ale to není jediný problém.“ „Tak co ještě?“ „Nevím, kde je moje máma,“ řekla Aubrey a znovu jí vytryskly slzy. 38
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka39
„Tomu nerozumím. Ona někam jela?“ Jenny jí podala další kapesník a Aubrey si utřela obličej. „Odpojili jí telefon. To se někdy stává. Dělá servírku a občas nedá dohromady dost peněz, aby zaplatila všechny účty. A i když má dost, ne vždycky má prostě disciplínu, aby to všechno zařídila. Dřív jsem to měla na starosti já. Asi bych to měla dělat i dál, jenže to všechno je…“ „No jasně. To mě moc mrzí, je to fakt děs.“ Jenny bylo Aubrey upřímně líto. Neuměla si vůbec představit, jaké to musí být, když má člověk problém s penězi a navíc neví jistě, kde je jeho vlastní matka. Jennyina matka telefonovala dvakrát denně, a když Jenny okamžitě nezavolala zpátky, bála se, že se něco stalo, a volala znovu. Nemluvit s matkou bylo něco, co Jenny vůbec neuměla pochopit. Přece tam u nich musí být někdo, kdo by mohl Aubrey pomoct se s matkou spojit. Jenny toho o Aubreyině domově věděla překvapivě málo, protože Aubrey se málokdy zapojila do debaty, když probíraly toto téma. Jenny si jejího mlčení všimla a snažila se být citlivá, jenže teď cítila, že se musí zeptat. „A tvůj otec s váma žije, nebo jsou vaši rozvedení? Promiň, doufám, že ti nevadí, že se na to ptám.“ „Totiž, já o tom nemůžu mluvit,“ řekla Aubrey, padla dolů a přes hlavu si položila polštář. Jenny ho dala na stranu. „No tak. Neblbni, rozvod dneska není nic, za co by ses měla stydět. Navíc v tomhle věku.“ Aubrey se na ni zvlhlýma očima podívala. „Tak jestli chceš vědět pravdu, je to mnohem horší než rozvod. Mí rodiče se nikdy nevzali. Táta byl řidič kamionu a s mámou spolu chodili, když jel zrovna kolem. Říkala, že měl někde rodinu, no a jednou večer odjel a už se nevrátil. Tak strašně se stydím. Neřekneš to nikomu? Prosím…“ 39
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka40
„No jasně že ne. To bych neudělala. To přece není tvoje chyba. Ty jsi oběť. Muselo to být pro tebe hrozné. Kolik ti tenkrát bylo?“ „Tři. Nejde o to, že by mi nějak chyběl. Pamatuju si z něho jen zápach piva. Ale když zmizel, začaly jsme mít problém s penězma. Máma to nedávala. Vegas je pro svobodnou ženskou drsný místo. Když byla mladší, byla hezká a jako servírka si vydělala slušné peníze. Jenže rychle zestárla. A nebyla schopná se rozhoupat. Víš, jak to myslím, třeba že by si udělala maturitu nebo se naučila psát na stroji. Prostě si nikdy neuspořádala život a vyhazovali ji z jedné práce za druhou. Jakmile mi bylo dost na to, abych mohla začít pracovat, dělala jsem, co se dalo, abych jí pomohla. Ale potom jsem odjela.“ „No jasně a určitě i ona chtěla, abys odjela. Kdo by chtěl, aby se jeho dítě vzdalo stipendia na Carlisle? Ale počkej, nemáš starší sestru? Amanda, že je to tak? Nemohla by ona mámu zkontrolovat a zařídit, aby jí ten telefon zase zapojili?“ Aubreyině sestře bylo něco přes dvacet a pracovala jako číšnice v koktejl baru v jednom z velkých hotelů na hlavním bulváru v Las Vegas. Plácala se životem z průšvihu do průšvihu a Jenny věděla, že si s Aubrey nejsou blízké. „Zkoušela jsem to, věř mi, ale Amanda se neozývá,“ řekla Aubrey. „Dej mi její číslo. Já jí zavolám.“ Když šlo o řešení problémů, byla Jenny neúnavná. Příštích pár dní nechala Aubreyině sestře řadu vzkazů, jejichž naléhavost postupně narůstala. Když se neozývala, sehnala si číslo hotelu, kde Amanda pracovala, a pak zavolala jejímu manažerovi čtyřikrát během jediného odpoledne a žádala ho, aby ji s Amandou spojil z důvodu krizové situace v rodině. To konečně vedlo k tomu, že Amanda zanechala vzkaz plný nadávek na jejich telefonu v pokoji. 40
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka41
Mezi kletbami se ukrývalo oznámení, že paní Millerová je v pohodě, jen nemá dočasně přístup k telefonu, takže by si měla Jenny, sakra, dát voraz a říct tý ufňukaný krávě Aubrey, ať přestane prudit. Jenny ten vzkaz Aubrey přehrála, ta ji objala a se slzami v očích šeptala: „Děkuju, děkuju, děkuju,“ pořád dokola. „Nech to být,“ řekla Jenny, která si užívala vděčnost své spolubydlící a hladila ji po zádech. Zbožňovala, když mohla pomoct potřebným, a Aubrey jí k tomu poskytovala nespočet příležitostí. Navzdory tomu, co Jenny připadalo jako nesmírně uspokojivé řešení Aubreyina problému, se Aubrey s přibližujícím se Dnem díkůvzdání zdála být deprimovanější a deprimovanější. Jenny sledovala, jak s každým dalším dnem více bledne a je čím dál smutnější – a také hubenější, protože prakticky přestala jíst. To Jenny zklamalo, jelikož při svém úsilí ráda viděla konkrétnější výsledky. A také ji to vystrašilo. Jenny si v příručce pro zástupce jednotlivých kolejí přečetla, co dělat, když máte podezření, že některý student trpí neléčenou nebo nediagnostikovanou depresí, anorexií či jinou poruchou z dlouhého seznamu mentálních a emocionálních problémů. První krok byl upozornit studentského zástupce na koleji, ale to Jenny rovnou zavrhla. Studentská zástupkyně ve Whipple Hall – studentka biochemie jménem Chen Meiová – tu prakticky nikdy nebyla, a když ano, dávala jasně najevo, že funkci vzala jen proto, aby měla bydlení zadarmo, a že nemá nejmenší zájem o to, aby ji někdo obtěžoval svými skutečnými problémy. Dál v příručce doporučovali, aby Aubrey nahlásila studentskému zdravotníkovi nebo vedoucímu studijního oddělení, což by znamenalo, že Aubrey bude muset na psychiatrickou prohlídku, a možná ji dokonce donutí přerušit studium, aby se šla léčit. Představa takto drastického postupu Jenny vyděsila. Je přece kamarádka, ne krysa. Musí 41
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka42
Aubrey pomoct sama, aniž by do toho zatahovala školní administrativu a případně ještě dostala Aubrey do problémů. Možná na to ale nemusí být úplně sama. Aubrey zbožňovala Kate a tahala se za ní úplně všude. Do jídelny, na večírky, všude, kam jí Kate dovolila jít. Dokonce si v drogerii koupila přeliv v nejsvětlejším odstínu blond a obarvila si své hnědé vlasy tak, že s Kate vypadaly skoro úplně stejně. Nikomu kromě Jenny to nepřipadalo divné. Všichni jen říkali, jak skvěle Aubrey vypadá. Kdyby Jenny neměla tolik jiných starostí, cítila by se i ukřivděně, protože Aubrey očividně preferovala Katinu společnost, dokonce i přesto, že Kate byla snobská mrcha a nutila Aubrey, aby jí dělala poskoka. Posílala ji třeba pro kapučíno do Hemingway’s nebo ji nutila chodit na ranní přednášky a dělat výpisky, když se Kate zrovna nechtělo vstávat – dokonce i na kurzy, které Aubrey neměla zapsané. (Tvrdila, že ji to baví, ale víte, jak to je.) Jenny nebyla malicherná. Chtěla, aby byla Aubrey šťastná, a bylo načase, aby do toho vstoupila Kate jako kamarádka. Jenny potřebuje, aby se Kate zapojila. V úterý večer před začátkem prázdnin na Den díkůvzdání bylo náměstí v kampusu tiché a melancholické. Hodně studentů už odjelo domů a už několik dní za sebou z nebe padal studený déšť. Dlážděné cesty byly vystlané mokrými listy, které se lepily na Jennyiny nepromokavé boty. Přála si, aby začalo sněžit – to by bylo aspoň hezké. Poblíž Whipple Hall ve vzduchu visela vůně spáleného dřeva, a než se Jenny vydala do pokoje, nahlédla do společenské místnosti a doufala, že tam najde rozpálený krb, jenže místnost byla prázdná a krb studený. V pokoji číslo 402 byla úplná tma až na tenký proužek světla, který vycházel zpod dveří Katina pokoje. Jenny si šla rychle pověsit kabát a uklidit batoh, nahlédla do jejich dvoulůžkového pokoje, aby se ujistila, že je Aubrey pryč a že je nejlepší doba promluvit si s Kate o tom, jak pomoct jejich spolubydlící. 42
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka43
Když Jenny zaklepala na dveře Katina pokoje, uslyšela zevnitř smích. „Dále,“ zavolala Kate. „Promiň, nedošlo mi, že tu nejsi sama,“ řekla Jenny a otevřela dveře. „To je v pohodě. Nejsme nazí. Zatím,“ řekla Kate a rozpustile se zasmála. Kate ležela v posteli a objímala tmavovlasého chlapce, který byl k Jenny otočený zády. Katina košile a mikina a džíny toho kluka ležely na podlaze u Jennyiných nohou. Chlapec se otočil a v obličeji měl přihlouplý úsměv. Když ho Jenny poznala, zůstala stát jako opařená. „To je Lucas,“ řekla Kate. „Já… my se známe,“ vymáčkla ze sebe. „Jenny,“ řekl ten kluk a úsměv mu rychle zvadl. Jenny se instinktivně podívala na jeho slipy a viděla, že i tam něco vadne. „Ježíši,“ řekl Lucas, popadl své kalhoty a poskakoval kolem, jak se snažil nacpat rychle nohy do nohavic. „Co blázníš, Luku?“ řekla Kate pobaveně. „Jenny už v mé posteli viděla kluky bez kalhot. Ji nic nešokuje.“ Jenže Jenny šokovaná byla. „Promiň, musím letět,“ řekl Lucas. Nazul si tenisky a sebral své tričko i batoh. O pár vteřin později děvčata uslyšela prásknutí vchodových dveří. „Co to jako mělo být?“ zeptala se Kate. „Promiň, co myslíš?“ „Vyletěl odsud, jako by viděl ducha.“ Jenny zavrtěla hlavou. „O tom já nic nevím.“ Kate na sobě měla jen džíny a černou podprsenku. Rty měla naběhlé od líbání. Pohled na ně v Jenny vyvolal prchavou vzpomínku, jaké to bylo líbat se s Lucasem, když nebyl oholený, a jak 43
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka44
si ty podrážděné rty celý další den vychutnávala – byl to přece důkaz toho, že byli spolu. Jenny s divným pocitem fascinace sledovala, jak Kate bere ze svého nočního stolku do ruky pomádu a roztírá si ji po zarudlých rtech. Všechno na Kate vyzařovalo sex. Rubín, který se tlumeně třpytil v jejím pupíku, džíny, které jí těsně obepínaly. Přesto Kate nikdy nevypadala lacině. I když se chovala jako štětka, měla pořád styl. Teď si hrála se svými zlatými vlasy, kroutila si je do pocuchaného copu na šíji, ovšem neměla žádnou gumičku. Jenny měla na stole košíček plný skřipců, čelenek a sponek do vlasů, aby je mohla kdykoli sladit se svým oblečením, jenže její vlasy navzdory všem snahám nikdy nevypadaly ani z poloviny tak dobře, jako Katiny nemyté a nečesané lokny. U Kate vypadalo všechno naprosto nenásilně, jako by jí bylo všechno jedno a nemusela se o nic snažit. Není divu, že po ní Lucas jel. Kluci zbožňovali holky, které měly všechno na háku. Problém s Jenny byl v tom, že se starala až moc. „Vypadáš rozhozeně,“ řekla Kate podezíravě. „Stalo se něco?“ „Promiň, jestli jsem vás vyrušila,“ řekla Jenny. „Vůbec to neřeš. Dneska večer musím balit, takže jsem se stejně nechtěla do ničeho pouštět. Jak se s Lukem znáte?“ zeptala se Kate a postavila se, aby si oblékla tričko. S Lucasem, pomyslela si Jenny, kterou vytočilo, že mu Kate říká jinak než všichni ostatní, jako by jí patřil. Potom si všimla čerstvého cucfleku na Katině krku a na okamžik se zaměstnala představou, jak rozbíjí Kate hlavu o zeď. „Chodili jsme na stejnou střední,“ řekla Jenny a obrnila se před logickou otázkou, o níž předpokládala, že bude následovat. Je to ten hokejista, se kterým jsi přišla o panenství, jak jsi říkala? Ale otázka nepřišla. Kate na celý ten rozhovor ze dne, kdy vyrazily na první mejdan, nejspíš zapomněla. Byly opilé – naštěstí. Doufala, že si to Kate nikdy nespojí. 44
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka45
„No nekecej, Luke je odsud?“ řekla Kate. „Je úplně jiný než ti poďobaní kluci, co pracují v jídelně, vůbec bych to do něj neřekla.“ Jenny by nad touhle poznámkou normálně vyletěla jako čertík z krabičky, ale neměla nejmenší chuť mluvit s Kate o Lucasovi ani o vteřinu déle, než bylo nezbytné. „Myslela jsem, že chodíš s Griffem,“ řekla Jenny, aby změnila téma, protože to byla první věc, co ji napadla. Griff z toho mejdanu byl jedním z těch, které Jenny v Katině posteli rozhodně nahé viděla, a to hned několikrát. „A co jako, jsi nějaká policajtka, co hlídá, kdo s kým randí?“ „Jo, máš pravdu. Nic mi do toho není.“ Do Griffa jí nic nebylo. Ale do Lucase naproti tomu… Kate vzala ze stolu krabičku lehkých marlborek a váhavě se na ni podívala. „Hmm, mám si dát cigáro, i když jsme nešukali? Ále, do háje s tím. Chceš?“ Jenny nikdy v životě nekouřila. Jenže potřebovala rozptýlení, aby se vyrovnala s tou bombou, tak si cigaretu vzala a nechala si ji od Kate zapálit. Když kouř vdechla, přinutila se nekašlat, aby si Kate nevšimla, že to dělá poprvé, a nedobírala si ji kvůli tomu. Ale Kate byla vůči citům ostatních lidí tak zabedněná, že si tím Jenny nejspíš vůbec nemusela lámat hlavu. Tentokrát to ale bylo jinak. „Byli jste si s Lukem na střední blízcí?“ začala Kate. „Zapomeň na Lucase, musíme si promluvit o Aubrey,“ vyhrkla Jenny. „Je to vážně důležité. Mám o ni strach.“ „Kvůli tomu, jak hubne?“ řekla Kate, která na změnu tématu přistoupila. „Taky sis všimla.“ „Jak bych si mohla nevšimnout? Taky si o ni dělám starosti. Myslíš, že má anorexii?“ „Možná. Nebo má deprese. Má problémy doma.“ 45
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka46
„Chudinka. Problémy s penězi?“ Z cigarety začala Jenny bolet hlava, tak ji típla do hrnečku s logem univerzity, který Kate používala jako popelník, a začala vysvětlovat situaci s Aubreyinou mámou. „Nic z toho mi nikdy nepověděla,“ řekla Kate a Jenny to trochu potěšilo. „Bojí se, že ji nebudeš mít ráda, když se dozvíš, že je chudá,“ řekla Jenny. „To si vážně myslíš, že jsem tak povrchní? A navíc samozřejmě vím, že je chudá. Vždyť se podívej, jak se obléká. Donekonečna točí čtyři vytahaný trika.“ „Jde o to, že se mi sice svěřuje, ale ne vždycky si ode mě nechá poradit. Myslím, že bychom měly spojit síly. Víš, sednout si s ní a promluvit jí do duše. Něco jako intervence. Tebe poslechne.“ „Mám lepší nápad,“ řekla Kate. Jenny naštvalo, že Kate její návrh tak ledabyle zavrhla. Právě v tu chvíli slyšely, jak se otevřely vchodové dveře, a Aubrey vešla do obývacího pokoje. „Jsme tady, Aubrey!“ zavolala Kate. Aubrey vešla dovnitř a s ní závan čerstvého chladného vzduchu. Ve vlasech a na řasách jí tály sněhové vločky. „Sněží!“ oznámila a smetala sníh ze svého dvouřadého kabátu ze sekáče. Ukazovala jim mokré prsty, aby se přesvědčily. „Není to nádhera? Já jsem sníh v životě neviděla.“ „Úchvatné,“ řekla Jenny shovívavě. Kate potáhla z cigarety. „Tak si to dnes večer užij, protože zítra bude všechen sníh počuraný od psů.“ Jenny se zhluboka nadechla a přemýšlela, jak s Aubrey nejlíp začít rozhovor na nepříjemné téma. „Víš, co je nového?“ řekla Kate, než stihla Jenny pronést jediné slovo. 46
Campbell-zlom.qxd15.9.201820:39Stránka47
„Co?“ „Jenny a já jsme si říkaly, že se nám zdáš být poslední dobou nějaká smutná a že bys možná uvítala možnost někam vypadnout. Takže se mnou obě vyrazíte na Den díkůvzdání do New Yorku!“ Jenny otevřela pusu, aby protestovala. Aubrey přece bude na Díkůvzdání u ní doma. Máma už připravila pokoj pro hosty a naplánovala, co uvaří. „Ach panebože, opravdu?“ vyjekla Aubrey a začala poskakovat na místě. Potom se Kate vrhla kolem krku. „Tohle je nejlepší zpráva, co jsem kdy slyšela! Mám takovou radost.“ Když se Kate podívala na Jenny přes Aubreyino rameno, Jenny by přísahala, že jí v očích zahlédla triumfální výraz.
47