DUŠAN TOMÁŠEK
Nevyhlášená válka BOJE O SLOVENSKO 1918–1920
Nevyhlášená válka_tisk.indd 5
12.09.2018 16:41:57
Copyright © Dušan Tomášek – heirs, 2005, 2012, 2018 Cover © Karel Kárász, 2005, 2012, 2018 Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2005, 2012, 2018 ISBN 978-80-7557-148-9 (print) ISBN 978-80-7425-910-4 (ePub) ISBN 978-80-7425-911-1 (mobi) ISBN 978-80-7424-912-8 (pdf)
Nevyhlášená válka_tisk.indd 6
12.09.2018 16:41:57
7
OBSAH Prolog. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Martinská předehra. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Překročení hranic. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Bitvy o duše. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Počáteční zmatky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Konec první etapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Práce v Paříži. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Jak to bylo v Trnavě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Druhá etapa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Přestřelky Praha–Budapešť. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Vypovídá archiv. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Třetí etapa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Směr Bratislava. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Obnovení kázně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Vzpomíná Vavro Šrobár. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Opět nepokoje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Bolševický puč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Jižní ofenziva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Rudoarmějské intermezzo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106 Kde je pěšák Čampulka?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Bitva u Lučence. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Všední život?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Jeden z nejtěžších dnů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Nové vrchní velení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Banská Bystrica. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Slovenská republika rad. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Boje zuří dál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Ústup za hranice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Vyklizené Slovensko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152
Nevyhlášená válka_tisk.indd 7
12.09.2018 16:41:57
8
Kudy a jak přichází mír. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Starosti policejní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Bez bot na Petržalku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Školy, školy, školy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Úkladné vraždy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Bilance války. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Hlinkovo dobrodružství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Společná ústava. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Střelba v Rumanové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Armádo, pohov!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Deuxiēme bureau v ČSR. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Znovu mobilizace!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Pokusy o rozbití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Diplomatické válčení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Velký Trianon. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Dolaďování hranic. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Epilog. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Osudy hlavních aktérů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 Kalendář událostí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Hlavní prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259
Nevyhlášená válka_tisk.indd 8
12.09.2018 16:41:57
Překročení hranic
21
PŘEKROČENÍ HRANIC Nebylo to lehké. Komu by se chtělo umírat, když boje skončily a vojáci se konečně, mnozí po několika letech, mohou vrátit domů bez obav, že budou prohlášeni za zběhy? Čekají je tam nejbližší – ženy, matky, milenky, sourozenci a další, všichni ti, kdo přežili válku v zázemí. Čeká je také život v civilu, bez střelby a výbuchů granátů, bez nenáviděné, špinavé a propocené uniformy, bez vší a jiného hmyzu, bez rozkazů a šikany, bez poloprobděných nocí, trávených v zákopech rozblácených podzimními dešti, zato v čistých, voňavých, teplých a bezpečných peřinách… Kromě nejbližších je však také čekají výzvy. Neznějí příliš lákavě: „Vojáci, vy všichni, kteří národ náš stavíte nade vše, kteří chcete mít celou vlast svobodnou a šťastnou, pojďte ještě v poslední hodině války chránit a zachránit Slovensko. Vojáci, do zbraně!“ Tak píší v listopadu 1918 pražské Národní listy a obdobně ostatní české noviny. Je to těžké rozhodování. Výzvy jsou adresovány především bývalým rakousko-uherským vojákům z českých, popřípadě slovenských doplňovacích obvodů. Vracejí se do svých mírových posádek, odkud je před časem poslali na frontu. Nyní je tam čeká demobilizace. Služba na Slovensku je pro ně dobrovolná. Přesto se hlásí zprvu desítky, pak ale stovky těch, kteří podle textu z novin „národ svůj staví nade vše“. Nebo snad i ti, kterým se po mírovém nedostatku potravin, s nímž se doma setkali, zastesklo po pravidelném přísunu vojenského komisárku? Popřípadě které doma nikdo nečekal? Spolu s nimi nastupují službu vlasti také Sokolové. Informace o tom, do jaké situace dobrovolníci z Čech jdou a co je na Slovensku čeká, jsou nedostatečné a často neodpovídají realitě. Ani důstojníci o ní nevědí vše, natož pak mužstvo. Jednoduše jdou bratrům Slovákům na pomoc. Mnozí se hlásí s iluzemi, které mají k pravdě daleko. Není divu, že po delší době tyto iluze namnoze ztrácejí. Nejen Češi, ale i Slováci.
Nevyhlášená válka_tisk.indd 21
12.09.2018 16:41:58
22
Nevyhlášená válka
Například 31. října oslavovalo asi třítisícové shromáždění v Prešově na náměstí nástup nové Károlyiho vlády s představami lepšího života. Velitel náhradního praporu pplk. Issekutz, dosud brutální a bezohledný voják, se přes noc změnil v liberála a prohlašuje, že dosavadní uherské vojsko se „v této chvíli stává svobodným činitelem v osvobozené vlasti“. Okamžitá situace „svobodného činitele“ se však projevuje v tom, že donutí majitele hotelu Černý orel, před kterým manifestace probíhá, aby daroval na oslavu několik sudů vína. Další sudy už si hrdinové z 67. praporu ovšem berou sami. Potom, rozkurážení alkoholem, se vracejí do kasáren, odzbrojují stráže, vypáčí sklady, berou si nové uniformy, ale i pušky a kulomety, samozřejmě i dostatek munice. A pak spolu s místní chudinou rabují v obchodech a hostincích. Ráno jich část utekla domů. Zato větší počet maďarských důstojníků (údajně 120) staví ve městě hlídky a vyhlašuje vojenskou diktaturu třetího honvédského dělostřeleckého pluku! Velitelé přivolávají ze Spišské Nové Vsi posily a svévolně zřizují stanný soud! Z asi tří set vojáků, z nichž mnozí mají ještě kocovinu, odsuzují nejméně sto k smrti! Poprava se koná na náměstí před zraky ostatních pochytaných „vzbouřenců“. Po zastřelení první pětice a při přípravě popravy dalších pěti protrhávají „diváci“ kordon stráží a utíkají pryč. Honvédi po nich střílejí, část pochytají a znovu začínají popravovat. Výsledek: čtyřicet mrtvých vojáků a dva civilisti. Takových „výtržností“ spojených s drancováním je začátkem listopadu na Slovensku víc. Účastní se jich vojáci, navrátilci z front a chudí lidé z měst i vesnic. V mnoha místech nastalo bezvládí. Množí se různé pověsti o konci Rakousko-Uherska, o martinské deklaraci Slovenské národní rady. Lidé útočí proti „mocným“ – starostům, notářům, obchodníkům, statkářům. Snad nejvíc na Oravě a Kysuci, kde je bída největší. Hlavními strůjci jsou demobilizovaní vojáci i vracející se zajatci, částečně ovlivnění zkreslenými zprávami o vítězství revoluce v Rusku. Nová budapešťská vláda je zavalena žádostmi o zakročení, ale je proti šířící se lavině v podstatě bezmocná. Například zpráva z Nového Mesta nad Váhom ze 4. listopadu uvádí: „Hospodáři a vesničané jsou pro pořádek a pokoj, ale vojáci a lůza si nedají říct… Včera (tj.
Nevyhlášená válka_tisk.indd 22
12.09.2018 16:41:58
Překročení hranic
23
4. listopadu 1918) městští vojáci stříleli, 8 mrtvých a víc raněných… Dnes je lůza pánem.“ Útoky jsou zde namířeny většinou proti Maďarům, Němcům a Židům. Postupně, zvolna roste i důvěra ve Slovenskou národní radu… Podrobnější zprávu o situaci v Novém Mestě nad Váhom a okolí podal místní hospodářský správce František Strebický. Dochovala se v osobním archivu MUDr. Vavro Šrobára: „První srážka v Novém Mestě nad Váhom se stala v den trhu 4. listopadu. Na trh se nahrnuli lidé ve velkém množství z okolních vesnic. Hned zrána bylo možné pozorovat mezi lidmi rozčilení. Maďarští četníci, když uslyšeli rachot pušek, ozývající se směrem od Bohuslavic, se dali na útěk. Střelba z pušek a strojních pušek se ozývala čím dál tím hustěji. Okolo dvanácté hodiny utíkali zmatení lidé z náměstí a hnali se ven z města. Ozývaly se výkřiky: ‚Křesťani, utečte, židé bijí a zabíjejí křesťany!‘ Náměstí v Novém Mestě podobalo se obrazu vojenské bitvy. Z prvního patra kavárny Löwy a syn ostřelovali shromážděný lid na náměstí maďarští studenti a židovští výrostci. Lidé utíkali v hrůze a vrhali se do obchodů, kde drancovali; vyhazovali na ulici zboží a ničili je. Na náměstí leželi mrtví a ranění. Do boje zasáhl ještě pancéřový vlak s maďarskými vojáky, který si narychlo zavolali na pomoc novoměstští Maďaři z Trenčína. Ve městě i v jeho nejbližším okolí se ozýval nářek raněných a křik panikou zachvácených lidí. Lid z okolních vesnic přišel ráno do města sice podrážděný a rozhořčený proti vydřidušským novoměstským obchodníkům a kupcům, přesto ale jevil sklon vyúčtovat své válečné účty smířlivou cestou. Ráno dostavila se deputace k hlavnímu slúžnému (maďarskému správnímu úředníkovi – pozn. aut.) s žádostí, aby místní obchodníky vyzval k prodeji zboží za snížené ceny. Hlavní slúžný pověřil tímto úkolem vlídného a mezi lidem oblíbeného slúžného Kubínyiho. Ten, doprovázený deputací, šel do kavárny Löwy a syn, aby začal s vyjednáváním. Ve vchodu do kavárny narazili na stráž, která z neopatrnosti střelila do srdce a zabila slúžného. To mělo za následek, že v poschodí se nacházející maďarsko-židovská mládež se domnívala, že na kavárnu byl podniknut útok. Proto spustila
Nevyhlášená válka_tisk.indd 23
12.09.2018 16:41:58
24
Nevyhlášená válka
palbu z pušek a strojních pušek na lid, který zaplnil náměstí. Bezbranní lidé se dali na útěk z města, kde byli znovu ostřelovaní zmíněným pancéřovým vlakem. Vítězství Maďarů bylo úplné. Aby však zahladili stopy vražd, naházeli všechny zbraně do Váhu. Myjavci a Staroturanci (lidé z Myjavy a Staré Turé poblíž N. Mesta n. V. – pozn. aut.) už předtím, v neděli 3. listopadu, vypudili své židy z místa a přikázali jim, aby se víc nevraceli. Spokojeni touto nekrvavou revolucí umínili si jít na pomoc Novomešťanům. A tak se 4. listopadu vydali do Nového Mesta, kam dorazili ve chvíli, kdy pancéřový vlak střílel do lidí. Smělí Myjavci a Turanci se nedali na útěk, i když vlak mířil na ně, ale vnikli do města a dokonali dílo pomsty, které bylo toho dne tak neblaze započato: zpustošili zbývající obchody a doničili zboží. Nepokoje, vzpoury a rabování trvaly v Novém Mestě a okolí ještě dále. V odlehlých krajích, kde se nemohlo objevit české vojsko a český četník, revolty nepřestávaly. V tomto kraji byli postrachem Kalničani, lid tvrdý a bezohledný. Ti přepadli lihovar ve Vísce (severozápadně od Senice – pozn. aut.) a násilím se zmocnili zásob lihu, který odváželi v sudech a zpíjeli se do němoty. Do dědin ležících na levém břehu Váhu přišly maďarské trestné expedice z Trenčína, které krutě trestaly provinivší se občany. Maďarští četníci na této straně řeky se pomstili tak, že například nedaleko obce Medrovka pět mladíků, rozveselených požitým lihem, odsoudili k smrti a rozsudek na místě vykonali… V Priedvidzi začaly rabovačky 3. listopadu ráno. Do městečka se nahrnuli z fronty navrácení, puškami ozbrojení vojáci. Začali střelbu na náměstí, ale tak, že to vzbudilo dojem, že chtějí mezi židovskými obchodníky a živnostníky vzbudit strach. Úředníci, slúžnovci (tj. pracovníci úřadu hlavního slúžného – pozn. aut.), notář a četníci utekli a nechali město na pospas rebelantům. Tak jako i jinde válkou vyhladovělý a bídou umořený lid z periférie a z vesnic vrhl se na obchody. Odnášelo se, co komu padlo do ruky. V hostincích vnikli do sklepů a zčásti se na místě opíjeli, zčásti ve větších i menších nádobách odnášeli nápoje domů. Za oběť při tom nepadl žádný lidský život.“ Čeští vojáci a četníci pomoci nemohli, vždyť teprve 4. listopadu první z nich překročili hranici z Moravy na Slovensko. Snad jen výjimečně se našli místní lidé, kterým bylo jasné, že nedostatek potravin a dalšího
Nevyhlášená válka_tisk.indd 24
12.09.2018 16:41:58
Překročení hranic
25
zboží se bezhlavým a primitivním ničením zásob neodstraní. K takové výjimce došlo například v Modre u Bratislavy (dříve Prešpurk), kde rozbouřený dav uklidnil kněz Samuel Zoch s několika členy Slovenské národní rady. Avšak když nastal klid, vrátil se na místní velkostatek majitel s četoumaďarských vojáků. Zjistili od správce, že nejaktivněji si počínal jeden slovenský mládenec, který mezitím odjel do Prešpurku. Vojáci si na něj počkali na nádraží, kde ho na rozkaz svého poručíka hned při návratu do Modry bez zjišťování pravdy zastřelili. Pražská Národní politika informuje o vstupu prvního českého vojenského oddílu na slovenské území 4. listopadu 1918: „Vojenský oddíl s vůdcem Šrobárem se vydal z Hodonína přes hranice do Skalice a Holíče.“ Jako první ovšem překračují slovenskou hranici vojáci náhradního praporu číslo 25 rakousko-uherského střeleckého pluku, vracející se ze St. Pöltenu poblíž Vídně do Kroměříže. Při zastávce v Hodoníně je místní národní výbor žádá, aby přerušili cestu domů a zajeli přes hranici do nedalekého slovenského Holíče a zabránili tam dalšímu rabování.
Jízdní hlídka legionářů na průzkumu
Nevyhlášená válka_tisk.indd 25
12.09.2018 16:41:58
26
Nevyhlášená válka
Veliteli nadporučíku Ripkovi se přihlásilo 131 dobrovolníků, z toho jedenáct důstojníků. Koneckonců jde o kratičký „výlet“ na dva tři dny kousek od Hodonína. Později o tom Ripka napíše: „Poměry se však vyvinuly jinak, než jsem předpokládal. Zamýšlená vojenská asistence k potlačení nepokojů se proměnila vývojem událostí v okupační boj, a moje asistenční rota o 120 mužích vyrostla během tří neděl na prapor s 500 muži, se kterým jsem obsadil západní Slovensko…“ Také Šrobárovu vládní svitu provází asi sto českých četníků a vojáků. Na hranicích se k nim přidává rota 148 slovenských vojáků z pluku se sídlem v Lučenci, vracejících se domů z Českých Budějovic. Dne 8. listopadu tito vojáci na náměstí ve Skalici složí přísahu československému státu. Už předtím obsadila část této „slovenské legie“ Trnavu a jiná část pomohla npor. Ripkovi při obsazování Gbel a Malacek. V postupu dál k Bratislavě jim brání silné oddíly maďarských vojáků a národní gardy, vyslaných proti nim z Bratislavy. Také Kúty, ležící asi 4 km od levého břehu Moravy, která tu tvoří hranici, jsou už v českých či přesněji v československých rukou. Ripkovým vojákům se ještě daří obsadit nádraží v Zohoru a Devínském Jazeru, ležícím už jen asi 15 kilometrů od Bratislavy. Dne 8. listopadu tam vzniká první demarkační čára na Slovensku, na které se npor. Ripka dohodl s bratislavskými maďarskými parlamentáři. Tato „miničára“ vede od Devínské Nové Vsi až prakticky ke spojnici Pernek–Pezinok v Malých Karpatech. Obě strany ji budou respektovat až do útoku čs. italských legionářů na Bratislavu koncem roku 1918. Dne 4. listopadu je Vavro Šrobár jmenován předsedou zatímní slovenské vlády. Má pod sebou jen tři ministry: Ivana Dérera pro záležitosti vojska a četnictva, Antona Štefánka pro školství a Pavla Blaho pro zásobování a organizování národních rad. Za prozatímní sídlo první slovenské vlády v dějinách této země zvolil její předseda starobylé město Skalici. Není to špatná volba; malá Skalica, ležící ve vinařské oblasti, sehrála v dějinách Slovenska významnou roli. Je proslulá rotundou ze 12. století a o tři století mladším klášterem. V 8. až 10. věku tu bývalo velkomoravské hradiště, ve 14. století se Skalica stala svobodným královským městem, v letech 1432 až 1434 byla v držení husitů, kteří odtud pořádali výpravy do Uher. Po Bílé hoře se stala útočištěm moravských exulantů. Bylo to tedy důstojné sídlo dočasného centra rodící se
Nevyhlášená válka_tisk.indd 26
12.09.2018 16:41:58
Překročení hranic
27
slovenské státnosti. Ze Skalice vyzvala vláda slovenský národ, aby zakládal „místní Národní rady“. V průběhu prosince vznikají snad stovky těchto svobodných slovenských orgánů moci, především ve venkovských obcích… Šrobárův kabinet bude však „vládnout“ jen deset dnů, do 14. listopadu. Pak bude nahrazen Ministerstvem pro správu Slovenska řízeným opět Vavro Šrobárem. Dne 13. listopadu vyhlašuje pražský Národní výbor jako své poslední rozhodnutí zatímní ústavu, která přenáší státní moc na jednokomorovou sněmovnu – Národní shromáždění. Vznikne rozšířením Národního výboru podle klíče, kterým byl on sám ustaven. Počáteční stav 256 poslanců bude v březnu 1919 doplněn o další zástupce Slovenska. Ve čtvrtek 14. listopadu 1918 se poprvé schází v Praze československý parlament. Jednání zahajuje předseda Národního výboru Karel Kramář. Na jeho návrh volí shromáždění Tomáše Garrigua Masaryka v nepřítomnosti prezidentem republiky. Pak je předsedou první československé vlády zvolen Kramář, který před dvěma lety byl spolu s dalšími politicky odbojnými Čechy vězněn ve Vídni, kde čekali na výkon nejvyššího trestu. Smrt stařičkého „císaře pána“ na podzim 1916 je zachránila před smrtí vlastní. Po volbě prezidenta a předsedy vlády, provázené ovacemi, následuje volba předsedy Národního shromáždění. Stává se jím sociálně demokratický poslanec František Tomášek. Ihned skládá do rukou předsedy vlády slib. Ve svém projevu zdraví „za hřímavého souhlasu přítomné poslance slovenské“, jak zdůraznil denní tisk a „vyslovuje pevné přesvědčení, že nic na světě nerozerve nás od sebe“. Poté nově zvolený místopředseda NS, zástupce Slovenské ľudové strany dr. Metod Matej Béla, „tlumočí pozdravy jménem slovenského národa národu českému a jeho velkým synům a duchům, jimž jedině a výlučně může vděčiti za své vysvobození. Národ slovenský tlumočí ústy našimi bratrskou lásku národu českému.“ Své děkování končí slovy: „Národu slovenskému slibují Maďaři svobodu. Slibovaná je nám svoboda slovenská, my však přísaháme, že slovenské svobody nechceme. (Ozývají se výkřiky „Výborně“, potlesk a shromáždění vstává.) My přidržet se chceme československé svobody. (Bouřlivý potlesk, řečníku se blahopřeje).“
Nevyhlášená válka_tisk.indd 27
12.09.2018 16:41:58
28
Nevyhlášená válka
Když ovace na oslavu věčného bratrství a sliby věrnosti končí, jsou jmenováni první ministři první vlády. Ze Slovenska dvojnásobný ministr MUDr. Vavro Šrobár (ministr zdravotnictví a ministr pro správu Slovenska), generál dr. Milan Rastislav Štefánik (zvolen v nepřítomnosti ministrem vojenství) a dr. Mořic Hruban (ministr bez portfeje). Zřízením ústředních orgánů republiky samozřejmě boj o Slovensko nekončí. Naopak! Výnosem Vrchního velitelství čs. branných sil v Praze čj. 401/Gšt s datem 9. listopadu 1918 je vytvořeno Velitelství československých vojsk na Slovensku se sídlem v Uherském Hradišti, tedy na Moravě, ale nedaleko slovenských hranic. Jeho dočasným velitelem se stává generál Štika. Výnos stanoví, že úkolem velitelství je „koordinovat akce prvních vojenských oddílů, přicházejících od počátku listopadu na Slovensko především proto, aby chránily tamní obyvatele a státní objekty před pleněním a destrukční činností maďarských orgánů, které se nechtějí vzdát svých pozic, zpočátku z řad dobrovolníků – příslušníků ‚českých‘ pluků bývalé rakouské armády, vracejících se z fronty“. Organizačně je později sjednotí plukovník Schöbl, který bude 25. listopadu 1918 jmenován do velitelské funkce místo generála Štiky. S doplňováním řad dobrovolníků jsou nemalé starosti. Bojové střety vojsk na Slovensku se s dalším postupem do země množí. Obdobně přibývá zpráv o protiakcích Maďarů, ne vždy řízených z centra, iniciátory bývají i samozvaní místní odpůrci, kteří nejsou nikomu za nic zodpovědní. Česká tisková kancelář posílá o jedné takové akci hlášení 6. listopadu 1918 z Hodonína: „Do Záhorie a Stupavy (okres Bratislava-venkov – pozn. aut.) vyslala maďarská rada z Prešpurku asi padesát nezralých 12–14letých hochů, vyzbrojila je ručními granáty. Hoši nazvali se trestní expedicí a svedli v těchto městech boj s bezbranným lidem. Je čtyřicet mrtvých a mnoho raněných. Pešťská vláda dala pokyn úřadům na Slovensku, aby jen násilí ustupovaly. Ve městech, kde jest četnická hlídka naše (slovenská), je vzorný klid a pořádek. Tisícové shromáždění ve Skalici vyslechlo oznámení o československém státě s nadšením. Národní výbor v Praze bude protestovati v Pešti proti maďarskému násilí.“
Nevyhlášená válka_tisk.indd 28
12.09.2018 16:41:58
Překročení hranic
29
V novinách se objevují další výzvy podporující nábor dobrovolníků. Například Národní politika z 11. listopadu: „Vojíni 8. střeleckého pluku, kteří v těchto dnech bez dovolení odejeli na dovolenou od náhradního praporu na Pohořelci, z vážných důvodů důtklivě se vyzývají, aby ihned k náhradnímu praporu se vrátili. Velitelství praporu.“ Československá vojska se dávají na pochod proti proudu Váhu na sever k Trenčínu. Obsazují Piešťany a postupují přes Nové Mesto nad Váhom dál. 10. listopadu náhle v údolí řeky nedaleko zříceniny hradu Beckov narážejí na silnější odpor Maďarů. Daří se ho nakonec zlomit. Cesta do Trenčína i dál je opět volná. Jiný oddíl se vydal od severomoravského Jablunkova do Čadce. Při postupu se setkal s odporem organizovaným místními maďarskými úřady. Nejenže odmítají uznat právo ČSR na obsazení „Horní země“, ale navíc tolerují místním lidem drancování a páchání dalších nezákonných trestných činů. Doplňování dobrovolnických řad je proto krajně naléhavé. Nově přicházející vojáci skládají přísahu republice, kterou 5. listopadu zveřejnilo vedení pražského Národního výboru: „Přísaháme při všem, co je nám svaté, a v plné shodě se svým svědomím, že budeme poslušni vlády státu československého, Národního výboru v Praze a všech vládou ustanovených velitelství svých, přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude i v nebezpečí, bez váhánía odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce brániti tak, jak nám káže mužná povinnost a vědomí povinností občanských. Tak přísaháme!“ Také maďarská „lidová vláda“ vydává v Pešti podle telefonické zprávy z 11. listopadu provolání k lidu a armádě. Nemá záviděníhodnou pozici. Podle rozhodnutí vítězů ztrácí nejen Slovensko, ale musí vydat téměř stejné území, jaké mají vlastní Uhry, Rumunsku, a navíc jižní část země Jugoslávii. V provolání protestuje proti „útokům československého státu“ a vyhrožuje, že bude hájit své hranice ozbrojenou mocí. Prohlášení podepsal nový předseda vlády hrabě Mihály Károlyi, který vystřídal 31. října 1918 svého předchůdce Sándora Wekerleho. Ihned sáhl k opatření, které pešťské vládě rozhodně ke cti nepřispívá: Vydal honvédům, tedy příslušníkům takzvané zeměbrany, i normální armádě rozkaz, aby
Nevyhlášená válka_tisk.indd 29
12.09.2018 16:41:58
30
Nevyhlášená válka
se zbraněmi v rukou bránili československým vojákům, kteří se vracejí z balkánských a dalších front domů, ve vstupu na slovenské, vlastně už československé území! Důsledky jsou značně krvavé. V Komárně přepadla maďarská domobrana ze zálohy transport českých navrátilců. Velitel transportu setník Mrázek, který se pokusil vyjednat průjezd přes hranice, byl honvédy zastřelen a hozen do Dunaje. V nastalém boji je 37 navrátilců zabito a větší počet raněn. Honvédský útok začal zákeřně, když čeští vojáci v předtuše blížícího se domova vystoupili beze zbraní z vlaku… V jiném hlášení se uvádí, že „ve Vácově“ (Vác, severně od Pešti a Budína – pozn. aut.) došlo 9. listopadu při projíždění stanicí k pokusu o odzbrojení dalšího českého oddílu. Pokus se nezdařil. Přepad si vyžádal na maďarské straně jednoho mrtvého, tři těžce a dva lehce zraněné. Bránící se čeští vojáci měli tři mrtvé a několik raněných. Konečně otiskují pražské deníky ze 14. listopadu 1918 dlouho očekávanou reportáž ČTK, zakončenou vlastenecko-nacionalistickým zvoláním: „V důstojné náladě opouštějí vojska, vyslaná na Slovensko, Prahu… Oni odjíždějí k Vlárskému průsmyku a dále k slováckým Beskydám, aby chránili slovenské duše proti spárům avarských ďáblů… Nuže chutě k dílu! Nazdar!“ S projevy nacionalismu, ale i vypjatého šovinismu tato doba nešetří. Ale ani s projevy bezstarostnosti, často až hazardu… Snadný postup československých oddílů po železniční trati za Trenčínem, v oblouku stáčejícím se ze severního směru na východní přes Dubnici a Považskou Bystrici, jako by ukolébával ostražitost. Nadporučík Kohout, který je v prvním sledu, si může zapisovat obsazovací trasu: 11. listopad Bytča. 12. listopad Žilina s odbočkou na Čadcu. 13. listopad Vrútky s odbočkou na Martin. 14. listopad Turany a dál k východu Kraľovany se soutokem Váhu s Oravou, přitékající zleva. Pohoda náhle končí. Patrně je to důsledek usnesení pešťské vlády z 8. listopadu po jednání s generálem Franchetem – to však nadporučík Kohout ani kdokoli jiný na soutoku dvou řek neví. Most přes řeku je poškozený a za ním zakopaný nepřítel!
Nevyhlášená válka_tisk.indd 30
12.09.2018 16:41:58