VÁCLAV KRÁLÍČEK
Velký švindl KRYMSKÁ VÁLKA 1853–1855
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 5
05.09.2018 11:37:20
Obsah I. Trochu víc podhoubí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Co byla a hlavně nebyla krymská válka Úvodem o malém zmatku v datech, mírách a váhách Dvě velmoci s naprosto rozdílným názorem na jednu věc Kostky jsou vrženy, ale Británie se tváří, že je nepočítá Vše odstartovaly brambory? Rakouská vděčnost a uherská prohra? Turistika ke Svatému hrobu Kdo má klíče vyhrává?
II. Všehoschopní diplomaté. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Výbušný a arogantní Jedna nula pro Stratforda v prvním kole Mohlo za to počasí Až neuvěřitelná psychologická masáž Ve skutečnosti šlo jen o obilí, ale také trochu o peníze Agresivní Rusko Sultán Abdülmecid I. První rozhovor s ambasadorem Druhý rozhovor s ambasadorem Třetí rozhovor s ambasadorem Nikdy neuskutečněný čtvrtý rozhovor Vtipný, přitom údajně pochybného charakteru Ruský slon v tureckém porcelánu Když se Napoleonovi podařilo ulomit u ucha džbán Škatulata, hejbejte se... Firman není sened Poslední chabé pokusy, kdy Paskevič radil nedělat nic
III. Raději nevyhrát?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 „Samostatná“ dunajská knížectví Když válka ještě jen klepe na dveře Vidin, Calafat, Cetate, Isaccea, vyhlášení války
Olteniţa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Nešťastné rozhodnutí Chudák Dannenberg Ukřivděný Pavlov a ti druzí Válka začínala, ale obilí stále vyhrávalo Sankt Petěrburg – Olomouc – Berlín – Sankt Petěrburg Ulice promluvila Oficiálně začínáme Klíčem bude Silistra? Odpoutání pozornosti, to je to, oč tu běží
Sinop . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Nachimov čekal do posledního okamžiku Kdo by se Turka bál Dal jim volnou ruku Paixhansova děla Sčítání škod Konec jedné éry
IV. Válka začíná i pro ostatní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Politická zemětřesení Sedmá velmoc klepe na dveře Logická „neutralita“ urazila všechny Za pět minut dvanáct Skutečné vyhlášení války Odjezd lorda Raglana na frontu První výsledky a nečekaný pokles cen
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 7
05.09.2018 11:37:20
V. Zatracená personalistika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Zlatí byrokraté
Vrchní velitelé po anglicku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Tak trochu nešťastná figura Druhý vrchní velitel Třetí vrchní velitel
Francouzi byli o mnoho mladší a zkušenější. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 První francouzský velitel přezdívaný Afričan I druhý velitel si ostruhy vysloužil v Alžíru Poslední Afričan v akci
Zajímavá věková struktura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Jejich ruské protějšky – někteří jim nadávali do zbabělců. . . . . . . . . . . . . . 128 Nakonec ho zachránilo špatné zdraví Měl na co navazovat, v dobrém i zlém Slavná admirálská trojka Viceadmirál V. A. Kornilov Viceadmirál P. S. Nachimov Kontradmirál V. I. Istomin
Kdo s kým a proti komu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Napoleonovi úžasní Armáda Jejího Veličenstva Osmanská říše Sardinské království Mikulášova armáda Elita na lodích To nebyli dobrovolníci, ale státem placení vojáci
VI. Na Dunaji končíme, pánové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Silistra podruhé Jedno z mnoha překvapení, Paskevičovo dupnutí na brzdu Druhé, „konečné“ Paskevičovo dupnutí Poprvé Totleben, naposledy Schilder a Silistra Osvoboditelé jsou tady Cholera poprvé Nedělají nic, jen pohřbívají kamarády… Místo podrobných map turistický průvodce Kam až se dostaly konstantinopolské vlečné čluny Něžné polovičky – ženy, manželky a ty ostatní
VII. Námořní experimenty roku 1854. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Konečně věděli, co chtějí Jak na zemi, tak na moři a možná ještě o chvíli dřív První výstřely v mlžném Černém moři Smutný start Bombardování Oděsy I Rusové měli smysl pro čest Blokáda Mor a cholera Asi to nebude až tak složité Čestný útěk do Paříže Starosti i jinde Jako bychom to neznali i dnes Velkoknížecí výjimka na ruské straně Okupované finské velkoknížectví v boji proti nepříteli Plnou parou pro vítězství Najednou bylo třeba spěchat Co se od nich vlastně dalo čekat? Hlavně nic neriskovat Ostuda u Gamlakarleby, taky u Halkokari nebo u Kokkoly Nejprve Hanko Co bychom chtěli a co ve skutečnosti z Londýna požadujeme Následoval Bomarsund A co dál? Švédská tečka, protentokrát Bomarsund Bomarsund pevnost Pracné dobývání? Ale kdepak, dělostřelecké cvičení! Nikdo ty rozvaliny nechtěl Byli
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 8
05.09.2018 11:37:21
někteří, kdo hodlali pokračovat Obětní beránek neboli mouřenín udělal své, mouřenín může jít Malá rekapitulace, proč to jinak dopadnout ani nemohlo
Jinde se také střílelo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Kde proboha jsou ty Solovecké ostrovy? Na opačné straně světa Aurora a Dvina v Pacifiku Pallada, ruský klíč k Japonsku Petropavlovsk na dohled Admirál, který se zastřelil Rusy smeteme! Pohřeb, deziluze a druhý velmi krvavý pokus Admirál nezůstal osamocený Co je, jak vznikl a kdo dostával Victoria Cross První adepti a držitelé Victoria Cross
VIII. Krym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Trocha krymského místopisu a sevastopolské historie Budování Sevastopolu Ušakov, Sevastopol a tradiční nedostatek peněz Lazarevův otisk Ještě jednou peníze Jaro a léto 1854 v Sevastopolu Kavkaz, Oděsa nebo Krym? Suchou nohou na Krymu Šest a půl krát pět kilometrů
Alma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Ve čtyři hodiny ráno Všude, kam se podíváš, leželi ranění a mrtví Došlo k tomu, co nikdo nečekal a nejméně Rusové Smutný konec Saint-Arnauda Menšikovovo „geniální“ rozhodnutí Totleben přichází Nekompetentní Moller se naštěstí rozhodl sám Kornilov vrchním velitelem obrany města Bez přístavu na suchou zem nelez
IX. Obléhání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 První velké bombardování Kornilovova smrt Dřevěné zdi proti kamenným Bůh stál opět na ruské straně Ve dne se střílí, v noci opravuje a buduje Čtvrtý bastion a štucerníci
Balaklava. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Hlášení generálporučíka Liprandiho Bitva u Balaklavy nebo také u Kadikoi Přípravy nutné pro zdárný výsledek Začátek představení Kdo vlastně může za slavnou Tenkou červenou linii, generál Campbell, nebo novinář W. H. Russell Jak se bezbřehá hloupost dokáže změnit během jednoho dne ve slavnou historickou událost Zmasakrovaný útok Lehké brigády Překvapivě slavný útok Lehké brigády Dohry „slavného“ vítězství aneb osudy tří ze čtyř Jen málokdo ví, že u Balaklavy zahynul důstojník rakouské armády
Závěrečný pokus – Inkerman. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 Taková malá předbitva Příliš složitý kombinovaný útok Nedočkavý Sojmonov Konečně dorazil i Pavlov „Generál zima“ očima spojenců Jak to viděl W. H. Russell – bouře versus armády Zima pracuje Plány nahrazovaly cestopisy, vzpomínky, všechno se hodilo, přitom na mapě to vypadalo dobře
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 9
05.09.2018 11:37:21
Malá podzimní statistika Zima přichází Klíčová Malachovská mohyla Když náhodou zahlédnete člověka, raději se zastavte Francouzi se nevzdali Idylka v zákopech Ještě jednou konec listopadu Co se do oficiálních hlášení většinou nedostalo William Howard Russell, 28. listopadu ve čtyři hodiny odpoledne, Balaklava Jejich imperátorská Veličenstva Menšikov odchází, Gorčakov přichází Oblíbené noční boje a boje pod zemí Změna cíle Opět jeden velmi výmluvný dopis Zaznamenáno W. H. Russellem Dárek z nebe Opevnění na Zeleném vršku Nebyli by to Italové, kdyby nevyužili příležitosti Nečekaně odchází Mikuláš I. Zesilování obrany pokračuje Zoufalý nedostatek střelného prachu a Istominova smrt S příchodem jara se vše začalo měnit Došlo i na druhé bombardování Chvála ostřelovače Snad jediný vynález, který válku opravdu vyhrál Jinde bouchalo šampaňské Slavný sevastopolský óbrkrtek Ani Niel příliš nevěřil pádu města Reduty, které nešlo obejít Třetí bombardování města, boje o Kamčatskou lunetu a nejen o ni Ztráta redut Čtvrté bombardování města První generální útok Fentonovy dopisy z pracovní „dovolené“ Ztráta Totlebena Raglanova smrt Střílejí, kopou a umírají Velký Redan a co dál?
Bitva na Černé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373 Zbyteční mrtví Už to tady bylo Hledání oficiálního viníka Páté bombardování Sevastopolu Nerozhodný Gorčakov Rozhodující boj Jinde už se to moc nepovedlo Smutný odchod provázely ohňostroje Město je naše a co dál? Příliš krvavé rozvaliny
Černé moře 1855 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392 Největší změny Stará myšlenka opět na scéně Přípravy výpravy na Kerč Canrobertovi Kerč zlomila vaz Azovské moře, takový malý spojenecký rybník Bombardování Kinburnu Jen se manévrovalo Nečekaná návštěva Krym je prostě úchvatný Bouřlivé repete Admiralita měla nelíčenou radost! Přípravy pro rok 1856
X. Druhý debakl na Baltu, boje na Kavkaze a Dálném východě roku 1855. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409 Jen blázen opakuje svoje chyby? Přesné dispozice prvního lorda Admirality sira Charlese Wooda Kampaň 1855 na Baltu začíná Tentokrát řádil britský tisk Pikniky a miny Kdy a kam? Dělat svou práci Sveaborg Jak Sulivan k překvapení přišel Z nouze ctnost? Sveaborg neexistuje! Když levice neví o pravici Málem si války na Krymu ani nevšimli – Kavkaz, Kars a další Pád Karsu a co způsobil Pokus Omera Paši Příliš zbrklý útok Malé intermezzo udatné rodiny Omerů Sníh, hlad a ruští kozáci Význam pádu pevnosti
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 10
05.09.2018 11:37:21
XI. Vytoužený mír. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 433 Vídeňská jednání Mír potřeboval snad každý Nátlak v mezích slušnosti Hrátky před pařížským kongresem Tři měsíce rozmluv, domluv a veselí Stín „vzteklého zvířete“ nad kongresem Velké stěhování Hlášení generála sira Williama Codringtona lordu Panmuremu
XII. Epilog. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 443 Paradoxně se vítězné výsledky války projevily na burzách zcela opačně Když přece nejde o peníze Turecká tečka Definitivní tečka The New York Times, 20. srpna 1860 V betlémské bazilice Narození Páně se popraly církevní úklidové čety
Plán obleženého Sevastopolu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 450
Přílohy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 453 Sedmá velmoc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454 Někteří prostě první byli Otázka jménem William Howard Russell Co nelze Russellovi upřít Litografie Diamantové baterie „Fotografisté“ Opravdu prvním byl Carol Popp de Szathmari Přesto je Roger Fenton nejznámější Skvělá fotomanipulace veřejného mínění Robertson & Beato Ani Francouzi nezůstali pozadu… Trochu jinak to vypadalo v Rusku
Chronologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 469 Míry a váhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 473 Vybraná literatura a prameny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 474
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 11
05.09.2018 11:37:21
294
Ve l k ý š v i n d l
praktik Bosquet raději nařídil vypochodovat 2. brigádě první divize pod velením generála Vinoye směrem k Balaklavě. Přesouvat se počala i 1. brigáda generála Charlese-Marie-Esprit Espinasse (1815–1859) včetně divizního dělostřelectva a Afrických myslivců. Bosquet pro jistotu uvedl do pohotovosti i třetí divizi.
Kdo vlastně může za slavnou Tenkou červenou linii, generál Campbell, nebo novinář W. H. Russell? Raglan překvapeně zjistil, že cestu k balaklavskému přístavišti chrání jen Lucanova jezdecká divize a 550 horalů, Barkerova 5. baterie a zhruba stovka invalidů pod velením plukovníka Daveneye. Teprve nyní nařídil lord Raglan 1. divizi vévody z Cambridge a také 4. Cathartově divizi přesun k ohroženému úseku. Jenže Cathart zprvu rozkaz odmítl. Stěžoval si, že jeho muži se právě vrátili ze zákopů a jsou utahaní. I tak by prý přesun zabral skoro dvě hodiny. Nakonec přece jen vyrazil. Generálu Campbellovi nezbylo nic jiného, pokud chtěl ruským kozákům zabránit v přímém útoku na Balaklavu, místo obvyklých čtverců, používaných v boji proti jezdectvu, seřadit své muže do dvou řad přímo před útočící kozáky. Ještě je z boku podpořili turečtí vojáci, odchycení Campbellem při úprku z redut. Kozáci společně s 10. Ingermanlandským husarským plukem od 6. husarské brigády se mezitím přesouvali přes úbočí a část, asi 400 jezdců, směřovala přímo proti skotským horalům. Když se Campbella po boji ptali, proč nevytvořil obvyklou sestavu používanou proti jezdectvu, lakonicky odvětil: „Své třiadevadesátníky dobře znám a nemyslel jsem si, že stálo za tu námahu formovat je do čtverce.“ Dobře věděl, co je v sázce. Pokud přes něj projde ruské jezdectvo, bude mít cestu k přístavišti v Balaklavě naprosto otevřenou. „Odtud neexistuje cesta zpět,“ varoval své vojáky Campbell, když projížděl na koni okolo v řadách stojících vojáků, „musíte zemřít tam, kde stojíte!“ Slavná je i odpověď seržanta Johna Scotta, uzavírajícího pravou stranu linie a vyjadřující mínění všech ostatních: „Je to jasné, sire Colline, co se musí udělat, to uděláme.“ Kromě neuvěřitelné důvěry ve své mužstvo si byl Campbell dobře vědom převahy nových pušek v jejich rukách. V paměti
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 294
05.09.2018 11:37:30
Obléhání
295
měl dostatečně živou vzpomínku na bitvu u Almy, kde nové zbraně doslova smetly Rusy. Kozáci sjíždějící z výšin viděli jen tenkou linii vojáků, kterou nepovažovali za výraznou překážku, a tak vyrazili do útoku. Asi ze vzdálenosti tisíce metrů vystřelila první řada. Když se kouř rozptýlil, kozáci stále útočili. Zazněla druhá salva, kozáci zakolísali a počali se z přímého útoku stáčet k levé straně údolí. Třetí salva, to už byli opravdu velmi blízko, zdecimovala jejich odkrytý bok. Kozáci se rozprchli vlevo i vpravo a otáčeli se zpět ke svým jednotkám. Ryžovovi se nechtělo věřit, že útok ztroskotal a tak nařídil svému jezdectvu, dohromady asi dvěma tisícům koní, znovu zaútočit.
Tenká červená linie, jak ji předložily The Illustrated London News svým čtenářům
Na úbočí Sapunských výšin si nebezpečí hrozící udatně bojujícím pěšákům konečně uvědomil i Raglan. Urychleně nařídil generálu Scarlettovi a jeho osmi švadronám, asi 700 vojáků Těžké brigády, obrátit se zpět do Jižního údolí. Brigáda se skládala ze dvou oddílů Scots Greys a 4., 5. a 6. Dragoon Guards. Zbývající dvě švadrony Royal Dragoons Scarlett ponechal na jejich původním stanovišti západně od reduty číslo 6.
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 295
05.09.2018 11:37:30
296
Ve l k ý š v i n d l
Scarlett, v armádě pověstný svou krátkozrakostí, nepřítele vůbec neviděl. Až když ho pobočník poručík Elliot upozornil na Rusy, vzdálené ani ne 700 metrů na levoboku, nařídil obrat jejich směrem a útočit. Na tak krátkou vzdálenost se koně nemohly ani pořádně rozběhnout a už se, Scarlett a první tři švadrony, ocitli uprostřed Ingermanlandských husarů. Během chvilky se Těžká brigáda doslova vklínila do útočících kozáků, ačkoliv jich bylo takřka třikrát tolik. Prudká řež trvala necelých deset minut a kozáci začali ztrácet dech. Boj zblízka byl tak prudký, že se nedalo ani sekat a vojáci do sebe doslova řezali a píchali. Díky mohutným postavám a větším koním britské těžké jezdectvo rychle získávalo navrch. Kozáci společně s husary se urychleně odpoutávali z boje a ujížděli zpět do Severního údolí pod ochranu svých děl. Boj byl sice neuvěřitelně urputný, přesto na místě zahynulo jen asi dvanáct jezdců Těžké brigády a asi 50 na ruské straně. Okolo tří set bylo zraněno, povětšinou také Rusů. Scarlettovy jednotky dosáhly úspěchu, přesto mohl být ještě větší. Když Těžká brigáda útočila, stáli Cardiganovi jezdci ani ne 450 metrů od nich. Nikdo z těch, co bitvu pozoroval z hory Sapun nechápal, proč na Rusy odpoutávající se z boje, nezaútočili. Netečnost velitele si nedokázali vysvětlit ani důstojníci Lehké brigády a snažili se jej přemluvit k útoku. Jenže Cardigan opakovaně tvrdil, že podle rozkazů Lucana nemůže dál postupovat – měl prý bránit svou pozici proti případnému útoku. Lucan posléze tvrdil něco jiného. Prý Cardigan mohl útočit, pokud to uznal za vhodné. Lehká brigáda tedy pozorovala boj svých přátel a důstojníci si uvědomovali, jakou šanci ztratili. Vzájemnou nevraživost mezi oběma generály tato příhoda jen prohloubila. To už do údolí pochodovala britská pěchota. Dorazila 1. divize těsně následovaná 4. divizí a vzápětí údolí zmodralo pochodující francouzskou 1. divizí společně se dvěma švadronami Afrických myslivců. Přístupy k balaklavskému přístavu byly zachráněny. Korespondent The Times W. H. Russel v šoku pozoroval celou scénu z výšin společně se štábem lorda Raglana. Následně ve svém článku popisujícím bitvu použil slovní spojení „a thin red streak tipped with a line of steel of the 93rd“ (tenký červený pás třiadevadesátníků blýskající se ocelovými špicemi). A lidská tvořivost se rozběhla na plné obrátky.
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 296
05.09.2018 11:37:30
Obléhání
2 97
„Tenká červená linie“ se stala pojmem ještě před první světovou válkou. Když si Italové přivezli na Krym operu Vilém Tell od Gioacchina Rossiniho, tak se jedna melodie zalíbila natolik, že se s jinými slovy a v podání dudácké kapely dokonce stala oficiální hymnou 93. Highlanders. Své si přidal i Rudyard Kipling v poemě Tommy.
Jak se bezbřehá hloupost dokáže změnit během jednoho dne ve slavnou historickou událost Bitva ještě nekončila, když si Raglan stojící se svým štábem na úbočí hory Sapun povšiml Rusů opouštějících reduty a odvážejících sebou ukořistěná děla. Okamžitě začalo pracovat jeho podvědomí, dobře věděl, jak jeho velký učitel vévoda Wellington lpěl na tom, že on nikdy neztratil svá děla. Vidina následné potupné přehlídky trofejních děl v Sevastopolu jej doslova zaslepila a okamžitě se pokusil tomu zabránit. K dispozici měl lehkou jízdu lorda Lucana a té rozkazem nařídil sestoupit z výšin a zaútočit na Rusy. Lucan se svými jezdci měl pozorovatelnu mnohem níže než Raglan a pořádně neviděl, kterým směrem má útočit. Navíc nechápal, proč by měl jen s jezdectvem útočit proti pěchotě a dělům. Uběhlo už skoro pětačtyřicet minut a Lucan nejevil sebemenší známky pohybu, když rozčilený Raglan nadiktoval svůj druhý, osudový rozkaz. „Lord Raglan si přeje, aby jezdectvo postupovalo rychle vpřed, sledovalo nepřítele a snažilo se mu zabránit, aby odvezl děla. Oddíl jízdního dělostřelectva může jezdectvo doprovázet. Francouzská kavalerie je po vaší levé straně. Okamžitě.“ Jenže rozkaz, zdánlivě jasný, vůbec jednoznačný nebyl. Ze své pozice na západním úpatí výšin pod horou Sapun Lucan se svými jezdci registroval několik možných cílů útoku. Po pravici měl reduty původně dobyté Rusy a nyní vyklizované. V dáli na samém konci Severního údolí pozoroval velké uskupení ruských vojáků a další děla v palebných pozicích. Aby toho nebylo málo, do třetice stála další baterie děl na Fedukinských výšinách. Osudový rozkaz, aby neštěstí bylo úplné, lordu Lucanovi dopravil pobočník generála Aireye kapitán Nolan. Muž, kterého Lucan rád neměl. Mladý, neuvěřitelně sebevědomý důstojník během krátké doby tažení
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 297
05.09.2018 11:37:30
298
Ve l k ý š v i n d l
dokázal Lucanovi dát dostatečně najevo, jak špatně svému jezdectvu velí. Vynikající teoretik Nolan, autor dvou knih o jezdectvu, nechápal, jak může kavalerie neustále zůstávat bokem bojů. Vše začalo už Almou, tam jezdectvo nesmělo pronásledovat ustupující Rusy, a vyvrcholilo dnešním ránem, kdy lord Cardigan, velitel Lehké brigády, odmítl zaútočit na nepřítele a jen zpovzdálí sledoval boj kolegů z Těžké brigády. Asi pravdivě popisoval následný rozhovor s pobočníkem lord Lucan. Požádal kapitána Nolana o vysvětlení, co přesně tím rozkazem lord Raglan míní. Už dostatečně rozčilený Nolan „velmi neuctivě, ale důrazně“ mávl rukou směrem ke konci údolí: „Tam je vaše lordstvo, tam je váš nepřítel a tam jsou vaše děla!“ Podle Lucana neukázal Nolan na děla odtahovaná Rusy, ale na baterii dvanácti děl a za ní shromážděnou hlavní masu kozáckých pluků na vzdáleném konci Severního údolí. Lucan byl především voják, o rozkazech se před nižšími důstojníky obvykle nediskutuje, a tak předal rozkaz Cardiganovi. Oběma bylo jasné, o jak sebevražedný úkol se ve skutečnosti jedná. Rozkaz přivezený Nolanem posílal ty nejlepší jezdce přímo do trychtýře ruských vojsk. I nepříliš bystrý Cardigan si dovolil švagrovi odporovat, nebylo by to koneckonců poprvé, kdy by Raglanův rozkaz nebyl vyplněn. Lord Lucan jen pokrčil rameny. „Nedá se nic dělat, jen poslechnout.“
Zmasakrovaný útok Lehké brigády
Samotný Lucan se později pokoušel hájit i tím, že se obával nesplnit rozkaz, aby jeho jednotky už definitivně nebyly označeny za zbabělce, kteří nejsou schopni ochránit své spolubojovníky. Vřelo to i mezi jezdci lehké kavalerie. Příliš dlouho se dívali, jak ostatní bojují a umírají, zatímco oni po celou dobu nečinně seděli v sedlech. Všech 661 jezdců, ve skutečnosti pouze pozůstatky elitních jednotek, zdecimovaných cholerou a úplavicí, na nádherných koních vyrazilo do útoku. Jako první se vydali vpřed poklusem s Cardiganem v čele 13. lehký dragounský a 17. hulánský, těsně následováni 11. husarským, 8. husarský se přidal společně se 4. (Královniným) regimentem lehkých dragounů. Před nimi byl cíl útoku vzdálený asi dva tisíce metrů. Z toho nejméně polovinu cesty je ohrožoval nepřítel zleva i zprava a přímo před nimi stála baterie dvanácti polních děl připravená ke střelbě. Pro dělostřelce a ostřelovače představovali útočící jezdci cíl jako na střelnici.
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 298
05.09.2018 11:37:30
Obléhání
299
Nolan, který požádal o čest připojit se k útoku, brzy pochopil, že oněch sedm až osm minut, po které pojedou údolím, bude krvavě vykoupeno a pokusil se pohnout muži, a naprosto zbytečně také Cardiganem, ke zvýšení rychlosti. Podle jiných svědectví si pravděpodobně také uvědomil špatný směr a pokusil se přímo v čele jednotek o nápravu. Zahynul mezi prvními. Konečně útočícím jezdcům došlo, jak vražedně se proti nim staví čas a pobídli koně do cvalu. Během několika vteřin se soustředěnou palbou ze všech stran doslova vypařila první řada jezdců. Zdivočelí koně, stále běžící tryskem bez jezdců, ti leželi mrtví nebo ranění v prachu údolí, ještě násobily zmatek způsobovaný výstřely, kouřem a křikem útočících. Konečně značně prořídlé jednotky dorazily na konec údolí. Tasené šavle se střetly s dělostřelci a kozáky, kteří vyrazili vpřed, aby je ochránili. V nastalé vřavě to byli opět kozáci, kdo ztratil sebeovládání a otřeseni útokem, počali couvat. Jenže za nimi stáli husaři. Přesto se paniku důstojníkům podařilo zvládnout jen s vypětím všech sil.
Oslava Lehké brigády, jak to viděl malíř T. J. Barker
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 299
05.09.2018 11:37:30
300
Ve l k ý š v i n d l
Značně vystresovaní a unavení jezdci Lehké brigády v tomto okamžiku bojovali s přesilou jeden proti pěti. Pomalu se začali odpoutávat z boje a obracet zpět. Generálovi Canrobertovi postačil jen okamžik, aby si uvědomil, jak šílený podnik právě Britové podnikají, a okamžitě organizoval podporu. Na jeho rozkaz ujížděly eskadrony francouzských myslivců na pomoc vracejícím se zbytkům Lehké brigády. Během několika krátkých nájezdů se jim podařilo zlikvidovat nebezpečí ze strany Fedukinských výšin a Rusové se raději stáhli. Liprandi se ještě pokusil o útok polskými hulány, ale ti sami překvapeni odvahou Lehké brigády, nejevili příliš nadšení pustit se do boje. Společně s kozáky se odvažovali jen na osamělé či raněné jezdce a větší skupiny nechávali na pokoji. Zato kozáci se pilně činili, sbírali zajatce a dobíjeli raněné. Jejich hlavní starostí se stali volně pobíhající koně, pokoušeli se je odchytit a už se těšili na zisk z prodeje. Liprandi se neodhodlal pokračovat dále v boji, ale i Cardigan už toho měl dost. Během návratu se ocitl vedle jednoho těžce raněného vojáka. Míjel ho a přitom zamumlal: „Byl to šílený nápad, ale ne mojí vinou.“ Dostalo se mu odpovědi mluvící za vše: „Nevadí, pane, jsme připraveni jít do toho znovu.“
Překvapivě slavný útok Lehké brigády
Podle některých zdrojů bylo 25. října 1854 ze 661 mužů a důstojníků 113 zabito, 134 raněno a 45 padlo do zajetí. Kupodivu generál Cardigan přestál celý útok jen s lehkým škrábnutím. Lehká brigáda přišla o 362 koní. Jinde se hovořilo o 118 mrtvých a 127 raněných a 60 padlých do zajetí. I počet ztracených koní se liší, zde uvádějí 335. Po přeskupení prý zůstalo v jednotce jen 195 mužů a koní. Historik a kronikář války Kinglake má zase jiná čísla: 673 útočících, 113 mrtvých, 134 raněných a 475 ztracených koní. Sami Rusové na své straně přiznali 180 mrtvých a raněných obětí útoku Lehké brigády. Dopisovatel The Times W. H. Russell, stále ještě postávající společně s důstojníky štábu na výšině hory Sapun, následně prohlásil. „Naši Lehkou brigádu zničila její vlastní nerozvážnost a brutalita divokého nepřítele.“ Zato francouzský generál Bosquet, sledující útok jen o pár metrů
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 300
05.09.2018 11:37:30
Obléhání
3 01
dál, si servítky nebral: „Je to nádherné, ale není to válka, je to šílenství!“ Jak už to v dějinách často bývá, Britové s oblibou a hrdostí citují první část jeho věty, zbytek potichu opomíjejí. Útok okomentovali i ruští důstojníci. Všeobecně mezi nimi převládl názor o naprosté opilosti útočící jednotky. Jinak si sebevražedný útok nedokázali vysvětlit. Není to až tak překvapivé, alkoholu se v hojné míře dostávalo během celé války všem zúčastněným stranám. A nejen alkoholu. Většina důstojníků sloužících u britských jednotek holdovala v té době velmi oblíbenému opiátu. Návykovost léků a přípravků s opiem byla pochopitelně velmi vysoká a braly se téměř na všechno. Důstojníci je používali jako zaručený prostředek proti kocovině, stejně jako na obranu před hrůzami, se kterými se setkávali během své služby například v Indii. Domů se pak vraceli s těžkým návykem. Přesto to musel být velkolepý pohled na sevřenou masu prvotřídních jezdců na nejpečlivěji vybraných koních, útočící v řadách jako na přehlídce a řítící se vstříc smrti. Na rozdíl od pěchoty, zářící ve svých červených stejnokrojích do dáli, jezdci čtyř regimentů (4. a 13. Lehkého dragounského, 17. hulánského a 8. husarského) oblékali tmavomodré uniformy a jezdecké kalhoty s dvojitým žlutým lampasem, 17. jej měli bílý. A jen jeden (11. husarský) měl opravdu jasně červené uniformy. Lehká brigáda patřila mezi opečovávanou elitu armády, a jak už název napovídá, jezdci sedlali lehké, neuvěřitelně rychlé koně, zatímco sami nenosili žádnou ochrannou zbroj. Osamocený generál Cardigan nikde nezastavil a pokračoval v jízdě až do přístavu. S osobním povolením lorda Raglana zde kotvila jachta Dryad vybavená veškerým pohodlím. Poté, co si na své jachtě dal horkou lázeň, usedl k večeři připravené osobním francouzským kuchařem. Pro něj den skončil. Jeho velitel Lucan se vrátil společně se svými vojáky zpět do stanového tábora. Čtenáři The Times se dočetli o 800 jezdcích a z nich se prý jen 200 vrátilo zpět. The Illustrated London News šly ještě dál, podle nich se zachránilo jen 163 jezdců. Neuběhly ani dva měsíce a královnin oblíbenec, básník Alfred Tennyson (1809–1892) dodal té šílenosti punc heroického vzedmutí a slávy v básni The Charge of the Light Brigade, čímž se tato oslava britské imperiální politiky stala všeobecně známým pojmem. Středostavovská většina stále ještě válečně naladěného národa, mezitím
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 301
05.09.2018 11:37:30
302
Ve l k ý š v i n d l
dostatečně vyděšená syrovými reportážemi ze skutečné války, se včetně královny Viktorie na čtení básně ulehčeně vrhla a nadšeně ji přijala za svou. Útok lehké kavalerie, jak zní v českém překladu název básně, se tak promítl nejen do literatury a historie, ale i do filmové a jiné podoby. Obě strany považovaly balaklavskou bitvu za svůj úspěch. Britové proto, že se jim podařilo zabránit podstatně větším škodám, kdyby se Rusům podařil průlom až do balaklavského přístaviště. V konečném důsledku mohl útok znamenat i zrušení obléhání. Považovali za úspěšný i útok Lehké brigády. Objektivně vzato kavalerie se probojovala až za ruská děla a donutila kozáky k ústupu. Stejně tak bitva zvedla morálku v obleženém Sevastopolu. Hned druhý den se sloužily mše za vítězství ruských zbraní a městem pochodovali usměvaví vojáci, hrdě ukazující trofeje z bitvy včetně ukořistěných děl. Raglan se neobával zbytečně. Hlavní senzací se kromě jezdecké výstroje a koní opravdu stala ukořistěná děla. Car se o výsledku bitvy u Balaklavy dozvěděl už 31. října a před dvorem neskrýval nadšení. Jeho armáda se dokázala nejenže vzpamatovat z bitvy u Almy, ale navíc byla víc než důstojným protivníkem spojeneckým vojákům.
Dohry „slavného“ vítězství aneb osudy tří ze čtyř
Generálporučík James Thomas Brudenell, sedmý hrabě Cardigan (1797– 1868) prožil dětství mezi samými ženami a to ovlivnilo jeho povahu více, než by si možná přál. Měl starší sestru, a aby toho nebylo dost, sedm mladších. Vyrostl v muže, na kterém mohly ženy oči jen nechat. Široká ramena, úzký pas, modré oči, aristokratický nos i vystupování dokonalého gentlemana. Nevěděl, co je to strach. Byl vynikající jezdec a nikdy se nebál riskovat až na nejzazší mez. Co bohužel nikdo na první pohled neviděl, bylo to, že vyrostl v rozmazleného, panovačného a tvrdohlavého člověka. A také neuvěřitelně hloupého. Strávil úplně zbytečně dva roky na studiích v Oxfordu. V roce 1823 v Paříži potkal osudovou ženu svého života, manželku kapitána Johnstona. Soud přiznal Johnstonovi tisíc liber odškodného a Brudenell mu nabídl jako satisfakci souboj. Tehdy údajně Johnston prohlásil, že pro něj je dostatečnou satisfakcí to, že jej zbavil té největší, vždy zatraceně špatně naladěné, a nejodpornější mrchy v celém království.
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 302
05.09.2018 11:37:30
Václav Králíček
Velký švindl Krymská válka 1853–1855 Přebal a grafickou úpravu navrhl Karel Kárász. Na přebalu byl použit výřez obrazu V. I. Nestěrenka „Sevastopol ubráníme“ (2005). Edice Polozapomenuté války, svazek 35. Edici řídí Jan Halada a Václav Kotrman. Redakce Jan Halada. Jazyková redakce Stanislav Tumis. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2018 jako svou 653. publikaci. Druhé, opravené vydání, 480 stran. Sazbu a litografii provedlo studio Prestig. Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.
Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat: písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, na internetové stránce: www.epocha.cz
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 476
05.09.2018 11:37:37