Nora Robertsová PRAVÁ ČARODĚJKA
PŘEKLAD ALENA MORNŠTAJNOVÁ
Název originálu: Captivated První vydání: Silhouette Books, 1992 Překlad: Alena Mornštajnová Odpovědný redaktor: Ivana Čejková
© 1992 by Nora Roberts © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2018 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána na základě licence Harlequin Books S.A. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná. HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka. Ilustrace na obálce byla použita po dohodě s Harlequin Books S.A. Všechna práva vyhrazena. HarperCollins Polska sp. z o.o. 02-516 Warszawa, ul. Starościńska 1B lokal 24-25 Cover: Emotion Media, Poland Sazba: Studio Editio Tisk: Opolgraf
ISBN 978-83-276-2787-2
PROLOG Narodila se té noci, kdy padl Čarodějčin strom. V prvním nádechu ucítila sílu – její bohatství i hořkost. Její zrození bylo dalším očkem v řetězu, který se táhl stoletími, v řetězu, který byl často pozlacen leskem pověstí a legend. Ale když se zlacení setřelo, ukázala se jeho pevnost zakalená silou pravdy. Byly i jiné světy, jiná místa, kde byly ony první výkřiky zrození oslavovány. Slavili je i daleko za rozmáchlými obzory montereyského pobřeží, kde se starým kamenným domem rozléhal hlasitý dětský pláč. Na tajných místech, kde je magie stále živá – hluboko v zelených kopcích Irska, na větrných vřesovištích Cornwallu, hluboko v jeskyních Walesu i na skalnatém pobřeží Bretaně – tam všude ten sladký zpěv života vítali. A starý strom, shrbený a poničený věkem a svým manželstvím s větrem, byl tichou obětí. Z jeho smrti a matčiny dobrovolné bolesti se zrodila nová čarodějka. Přestože volba bude na ní – koneckonců dar může být odmítnut, ceněn, nebo přehlížen – zůstane součástí tohoto dítěte a ženy, která z něj vyroste, stejně jako barva jejích očí. Prozatím byla jen dítětem, pohled stále zamlžený, myšlenky jen nejasné, a rozhněvanými pěstičkami mávala ve vzduchu, i když se její otec smál a vtiskával jí první polibek na ochmýřenou hlavičku. 5
Matka plakala, když dítě sálo z jejího prsu. Plakala radostí i smutkem. Už věděla, že bude mít jen tuto jedinou dívenku, jedinou oslavu lásky a spojení mezi ní a jejím manželem. Nahlédla do budoucnosti a viděla. Zatímco kolébala sající dítě a zpívala mu starou píseň, chápala, že se toho bude muset mnohé naučit a udělat mnoho chyb. A chápala, že jednoho dne – ne příliš vzdáleného z hlediska plynutí lidských životů – bude i její dítě hledat lásku. Doufala, že ze všech darů, které byly jejímu dítěti seslány, ze všech pravd, které uslyší, porozumí té nejdůležitější. Že nejryzejší kouzla se skrývají v srdci.
6
PRVNÍ KAPITOLA V místě, kde stával Čarodějčin strom, byla značka. Lidé v Monterey a Carmelu si přírody vážili. Turisté sem často přicházeli a pročítali si slova na značce, nebo jen tak postávali a rozhlíželi se po sošných starých stromech, skalnatém pobřeží a slunících se tuleních. Místní, kteří viděli strom na vlastní oči a pamatovali si den, kdy padl, často zmiňovali skutečnost, že té noci se narodila Morgana Donovanová. Někteří tvrdili, že to bylo znamení, jiní krčili rameny a říkali, že to byla náhoda. I když podivná. Nedalo se popřít, že žena, která se považovala za čarodějku, se narodila sotva co by kamenem dohodil od stromu opředeného pověstmi, a tato skutečnost místu dodávala na atmosféře. Nash Kirkland to považoval za zábavné a zároveň zajímavé. Hodně času trávil zkoumáním nadpřirozených jevů. Studium upírů a vlkodlaků a stvoření, která na vás skočí kdesi uprostřed noci, byl podivný způsob, jak si vydělávat, ale Nashovi vyhovoval. Ne že by věřil na skřítky a démony – nebo čarodějnice, pokud na to došlo. Muži se při východu měsíce nemění v netopýry nebo vlkodlaky, mrtví nechodí a ženy během noci nepoletují na košťatech. S výjimkou stránek knih nebo mihotavých světel a stínů fi lmového plátna. 7
Tam, jak Nash s radostí konstatoval, bylo možné naprosto všechno. Byl rozumný člověk, který znal cenu iluzí a důležitost obyčejné zábavy. A byl také natolik snílek, aby dokázal z hlubin pověstí a pověr vyčarovat fi lmy, které bavily široké publikum. Už sedm let – od svého prvního fi lmu Pohyblivý stín – fascinoval fanoušky hororů. Pravda byla taková, že Nash rád viděl, jak jeho představivost ožívá na fi lmovém plátně. Nebylo pod jeho úroveň zaskočit do místního kina a vychutnávat si popcorn, zatímco publikum tajilo dech, potlačovalo výkřiky a zakrývalo si oči při napínavých scénách. Liboval si v pomyšlení, že lidé, kteří zaplatili za lístek, aby viděli jeden z jeho fi lmů, dostanou za své peníze přiměřenou porci děsu. Na každý fi lm se důkladně připravoval. Když psal strašnou a zároveň zábavnou Půlnoční krev, strávil týden v Rumunsku a vyptával se na podrobnosti muže, který přísahal, že je přímým potomkem Vlada Napichovače – hraběte Drákuly. Potomku pana hraběte bohužel nenarostly tesáky a ani se neměnil v netopýra, ale zato znal spoustu upířích zvyků a legend. A byly to právě takové rozhovory, které Nashe inspirovaly a pomáhaly mu splétat příběhy – obzvlášť když mu je vyprávěl někdo, jehož víra jim dodávala šťávu. A lidé si o mně myslí, že jsem divný, pomyslel si a usmál se sám pro sebe, když vjížděl na Seventeen Mile Drive. Věděl, že je prostě obyčejný člověk, který se drží při zemi. Přinejmenším podle kalifornských měřítek. Jen si vydělával iluzemi, tím že hrál na strunu základních obav a pověr – a sklony lidí, kteří se rádi bojí. Uvažoval tak, že jeho přínosem pro společnost je fakt, že vytahuje kostlivce ze skříní a oživuje je na stříbrném plátně v barevném provedení, přičemž jim obvykle dodá pár kapek neoděného sexu a ironického humoru. 8
Nash Kirkland dokázal oživit strašidla, změnit jemného doktora Jekylla v ďábelského pana Hydea nebo pronášet zaříkadla oživující mumie. To vše tím, že kladl slova na papír. Možná proto byl tak cynický. Ach, měl rád příběhy o nadpřirozených silách – ale lépe než všichni ostatní věděl, že přesně tím jsou. Příběhy. A znal jich milion. Doufal, že Morgana Donovanová, nejoblíbenější montereyská čarodějka, by mu mohla pomoct vytvořit další. Během posledních několika týdnů mezi vybalováním, vychutnáváním si klidu nového domova a zdokonalováním svých golfových hráčských dovedností – což nakonec vzdal, neboť zjistil, že je bez šancí – a užíváním si skvělého výhledu z balkonu, cítil potřebu vyprávět příběh o čarodějnictví. Jestli tady je něco jako osud, pomyslel si, prokázal mu laskavost tím, že k odbornici na toto téma to měl jen kousek. Potichu si pohvizdoval v rytmu melodie linoucí se z rádia a přemýšlel, jaká asi bude. Bude na sobě mít turban nebo střapce? Bude zahalená v černém krepu? Nebo je to fanatička New Age, která promlouvá skrz Gargina, který se s ní spojuje z dávné Atlantidy? Ať je to, jak chce, bylo mu to jedno. Bylo to bláznovství světa, které jeho životu dodávalo barvu. Naschvál se vyhýbal jakémukoli rozsáhlému zkoumání na téma čarodějnic. Chtěl si utvořit svůj vlastní názor a získat vlastní dojmy, nechat si mysl čistou, aby se v ní mohla začít rýsovat zápletka. Jediné, co o ní věděl, bylo, že se před nějakými dvaceti osmi lety narodila tady v Monterey a že provozuje úspěšný obchod, který prodává krystaly a bylinky lidem, kteří o ně mají zájem. Za to, že zůstala v rodném městě, jí musel připsat body k dobru. Obyvatelem Monterey byl méně než měsíc, a už ho udivovalo, jak kdy mohl žít kdekoli jinde. A Bůh ví – při té myšlence se mu na ostře řezaném obličeji objevil úsměšek – že už žil téměř všude. 9
Znovu musel poděkovat svému štěstí, že jeho scénáře přitahují široké publikum. Díky své představivosti se mohl přestěhovat daleko od provozu a smogu v L.A. na toto nádherné místo v severní Kalifornii. Byl sotva březen, ale už měl střechu na svém jaguaru sundanou a lehký svěží vánek mu čechral špinavě blond vlasy. Cítil vůni vody – nikdy nebyla příliš daleko – pečlivě posečené trávy a květin prospívajících v mírném pásmu. Obloha byla bez mráčku, krásně modrá, auto předlo jako velká štíhlá kočka, nedávno se vyvlékl ze vztahu, který k ničemu nevedl, a chystal se začít nový projekt. Pokud šlo o Nashe, život byl dokonalý. Zahlédl ten obchod. Řekli mu, že stojí přesně na rohu mezi butikem a restaurací. Obchody jim šly očividně dobře, protože musel zaparkovat o několik ulic dál. Nevadilo mu trochu se projít. Jeho dlouhé nohy oblečené v džínsech ukrajovaly chodník. Minul skupinku turistů, kteří se dohadovali, kde si dají oběd, hubenou ženu ve fuchsiově zbarveném hedvábí vedoucí dva afghánské chrty a manažera, který při chůzi mluvil do telefonu. Nash Kalifornii miloval. Zastavil se před obchodem. Na nápisu namalovaném na výloze stálo jednoduše WICCA. Přikývl a sám pro sebe se usmál. Líbilo se mu to. Bylo to staré anglické slovo pro čarodějnici. Na mysli mu vytanul obraz sehnuté stařeny táhnoucí se vesnicemi, aby metala kletby a zažehnávala bradavice. Exteriér, den, pomyslel si. Obloha je ztmavlá mraky, vítr silně fouká a skučí. V malé zchátralé vesnici s polámanými ploty a rozbitými okny pospíchá špinavou cestou vrásčitá stará žena a v rukou nese těžký košík zavřený víkem. Černý havran zakráká a proletí těsně kolem ní. Zakmitá rychle tmavými křídly a přistane na rezavém sloupku branky. Pták a žena na sebe dlouze zírají. Odkudsi zdálky přichází dlouhý, zoufalý výkřik. 10