Přeložila: Kristina Volná
Barbara Cartland: Dotkni se hvězd Vydání první Copyright © 2007 by Cartland Promotions All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2018 jako svou 2210. publikaci Přeloženo z anglického originálu Touching the Stars vydaného nakladatelstvím Barbaracartland.com Ltd., v roce 2007 Český překlad © 2018 Kristina Volná Odpovědná redaktorka Jana Markusová Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu © 2018 Martina Černá Přebal a vazba © 2018 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0926-2 BARONET Praha 2018
Barbara Cartland
Dotkni se hvězd
„Od okamžiku stvoření do konce věčnosti nezná láska hranic času.“ Barbara Cartland
Kapitola 1. 1894
J
ustina Mansellová si na kraji lesa postavila malířský stojan a pak opatrně vytáhla barvy a další nezbytnosti. Posadila se a potěšeně vydechla při pohledu na nádhernou scenerii, která se před ní rozprostírala. Kam oko dohlédlo, rostly modré zvonky, jejichž jasnou barvu skvěle podtrhovala svěží zelená stromů a luk. Prohlížela si krásné zvonky a náhle ji napadlo, že přes veškerou nádheru ve skutečnosti odrážejí smutek. Justina chtěla doprovodit svou matku na dobročinné návštěvě místní nemocnice, kam lady Mansellová často jezdívala a pro niž také sháněla prostředky. Ta se však jen usmála a položila jí ruku na rameno. „Ne, drahoušku, běž dělat něco, co tě baví.“ Justina věděla, že je marné snažit se matku přesvědčit. Lady Mansellová dělala pouze to, co sama chtěla. A pro její nejmladší dceru byla těžko přijatelná skutečnost, že většinou chtěla pomáhat ostatním, a ne trávit čas se svou rodinou. V takových chvílích se Justina cítila k ničemu, jako by celý její život neměl smysl. 9
Měla pocit, že selhala. Každopádně selhala jako debutantka. Loňského roku byla představena ve společnosti. Všechny náklady platila otcova sestra, její teta – vi komtesa z Bannockburnu. Justina dobře věděla, že jediným účelem celé společenské sezony je, aby si dívka našla manžela. To se však nepovedlo. Justinu nudila společnost ostatních dívek, které podle všeho neměly v hlavách nic jiného než vzhled a potřebu ulovit co nejvhodnějšího manžela. A žádný mladík o ni neprojevil zájem. Bylo celkem zbytečné dodávat, že ani ona nedala najevo zájem o nikoho z nich. Justina nesplnila očekávání rodiny také v tom, že v Surrey nezapadla do společnosti. Odpolední dýchánky s hraním kroketu, pikniky a večírky u sousedů ji nudily. Nic se tam nedělo a nikdo nikdy nemluvil o ničem zajímavém. A až příliš často lady a lord Mansellovi prohodili nějakou poznámku, která prozradila, že čekají, až si Justina najde manžela. Copak byli všichni mladí muži stejně hloupí jako ti, které až doposud poznala? Proč nemohl být alespoň někdo z nich jako její otec? Když byl lord Mansell doma, bavil ji příběhy ze života úředníka na ministerstvu zahraničí a vyprávěl jí, co se děje ve světě. Jejich hovory ji zcela fascinovaly. A pak tu byl ještě její bratr, Peter, voják, který v současnosti sloužil v Indii. I s ním si moc ráda povídala. A poslední věc, ve které Justina selhala, byla role, kterou si sama předurčila. Chtěla dělat společnost 10
své matce, kdykoli jí však navrhla, že ji někam doprovodí nebo s něčím pomůže, lady Mansellová jí řekla, aby se šla bavit s přáteli svého věku. Justina se cítila sebejistě pouze při dvou činnostech, když hrála na piano a malovala. Obojí ji přenášelo do jiného světa. Pokusila se soustředit na přírodu kolem sebe. Malování ji nikdy nezklamalo. Když se snažila zachytit neuvěřitelnou krásu květiny, zapomínala na strasti běžného života. Její matka se pokaždé rozesmála a poznamenala: „Kdyby zemí otřáslo zemětřesení a Justina právě malovala, ani by si toho nevšimla.“ Tentokrát neslyšela svou sestru Victorii, která k ní běžela přes pole od lesa, mávala jakýmsi dopisem a volala na ni. Musela doběhnout až k ní a položit jí ruku na rameno, aby si Justina uvědomila, že tam je. Victoria prudce oddechovala a prohlížela si Justinin obraz. „To je nádhera,“ řekla po chvilce, když mohla zase mluvit. „Chtěla bych malovat jako ty. Ale neměla bych u toho tak odpornou zástěru. Vážně, měla bys ji vyhodit.“ Victoria se usadila na zemi vedle stoličky. „Koukni, je od Petera.“ Zamávala dopisem sestře před očima. Justina upustila štětec. „Vážně? Co se v něm píše?“ Peterovy dopisy milovala. Pokaždé se v nich dočetla něco zajímavého o jeho životě, který se tolik lišil od nudy v Surrey. „Chce, abych ho přijela navštívit.“ Victoria jí podala několik listů papíru a Justina je dychtivě pročítala. 11
„Jen si pomysli, že tě manželka jeho velícího důstojníka zve, abys u nich bydlela,“ vykřikla Justina. „Všimla sis, že píše, že si určitě budeš rozumět s jejich dcerou Mary? Už o ní psal dříve. Myslíš, že jí plánuje učinit nabídku k sňatku?“ Victoria pokrčila rameny a úhledně si poskládala mušelínovou sukni kolem nohou. „Kdo ví?“ „Kdy pojedeš?“ „Já jet nechci.“ „Ty nechceš jet do Indie?“ Justina nemohla uvěřit vlastním uším. „Pomysli na všechno, co jsme slyšeli od Petera – o slonech, o exotických květinách a stromech, o horách a řekách, o neuvěřitelných palácích, o úžasné krajině. A o koření!“ „A taky o hmyzu, o hadech a nesnesitelném vedru.“ Justina se podívala na dopis, který držela v ruce. „Peter píše, že to bude úžasné, spousta večírků a oslav.“ Usmála se na sestru. „Právě nyní z Anglie odjet nemohu,“ prohlásila Victoria, přivřela oči a významně na svou sestru pohlédla. „Rozumíš?“ „Ne,“ odvětila Justina bezelstně. Měla velmi hluboký hlas. Její otec jej miloval a říkával, že ho uklidňuje, když jí naslouchá, ale pár mladíků překvapilo, když ji poprvé uslyšeli promluvit. „Teddy,“ vykřikla Victoria jediné slovo. „Chceš říci, že tě požádá o ruku?“ zeptala se Justina vzrušeně. Edward Bathurst byl okouzlující mladý důstojník, s nímž se Victoria potkala během své první sezony. Byla sice téměř o dva roky starší než Justina, ale svou debutantskou premiéru měla jen rok před ní. Victoria byla hezká a stálo o ni několik mladých mužů, Edward byl však nejvytrvalejší. 12
Victoria zrudla, sklopila zrak ke své sukni a rozpačitě si s ní začala hrát. „Nu, říkal, že požádá papá o požehnání.“ Justina se na sestru pochybovačně zadívala. „Vicky, víš jistě, že chceš zrovna Teddyho?“ Edward byl milý, ale Justině připadal obyčejný a nudný. „Co tím chceš říci?“ zeptala se Victoria. „Je to – je to ten nejúžasnější člověk na světě.“ „To říkala už Elizabeth o Philipovi.“ „Justino! Jak jen můžeš srovnávat Teddyho s Philipem?“ Justina sebrala skicák a podívala se na napůl dokončený obrázek. „Vicky, je láska opravdu tak úžasná, jak se říká?“ „Ach.“ Victoria se zasnila a položila se na záda do modrých zvonků. „Nedokážu ani vypovědět, jak vzrušující je.“ Justina si prohlížela změť modrých kvítků a světlých kudrn. Lidé jí často říkali, že vlasy musí sestře závidět. Ty její měly barvu mědi a byly spíše kudrnaté než módně zvlněné. „Vyprávěj mi o lásce,“ vybídla sestru. „Věděla jsi od začátku, že ho miluješ?“ „Ne, to ne. Líbil se mi, ale o nic více než někteří jiní muži. Ale postupem času – nu, uvědomila jsem si, že se těším na jeho návštěvy, že si s ním chci povídat a že se mi srdce rozbuší rychleji, kdykoli ho spatřím.“ Victoria se obrátila na břicho, utrhla zvonek a začala cupovat jeho drobné květy. „Lásku nemůžeš popsat,“ vydechla zasněně. „Ale poznáš ji, když k tobě přijde.“ „A jak ji poznáš?“ 13
„Jsi schopná myslet pouze na něj, a když se setkají vaše pohledy, máš najednou takový podivný, ale nádherný pocit okolo žaludku.“ Zrudla. „Je to vzrušující, ale zároveň maličko děsivé.“ „Děsivé?“ „Skoro jako by něco v tobě mělo vybouchnout.“ „Jako sopka?“ Justinu téma uchvátilo. Všechno se jí to zdálo tak podivné. „Něco takového. A když jsi se svým vyvoleným, všechno ti připadá dokonalé. Jako by slunce stále zářilo.“ „Tak takové to tedy je, když jsi s Teddym?“ „Ano, ano, ano,“ zvolala Victoria. Posadila se a objala si kolena. Na tváři měla zasněný výraz. „Myslíš si, že tvoje láska bude trvat navěky?“ zeptala se Justina pochybovačně. „Samozřejmě.“ „Cítila podle tebe něco podobného i Elizabeth, když se vdala za Philipa?“ „Říkala mi, že ano.“ „V tom případě se přece takovým citům nedá věřit.“ „Ale není přece Elizabethina chyba, že je Philip takový darebák.“ „Vicky! Elizabeth o něm přece takto nemluví.“ „Samozřejmě že ne, ale zaslechla jsem, jak o něm mluví mamá a papá.“ Nejstarší ze sester, krásná Elizabeth, byla vdaná pět let. Všichni ji považovali za nejhezčí debutantku sezony. A sir Philip Masson byl vysoký, tmavý a velice pohledný. Když Philip požádal Elizabeth o ruku, lady a lord Mansellovi měli radost. Jejich dcera do něj byla za14
milovaná a veliká svatba, která následovala, jako by zaručovala šťastnému páru pohádkový život. Už koncem roku však Justina pochopila, že její sestra není šťastná. Rodina ho téměř nevídala. Většinu času trávil v Londýně, a i když to Elizabeth doopravdy trápilo, jeho to vůbec nezajímalo. „Co když se Teddy změní jako Philip?“ zeptala se Justina s obavami. „To se nestane,“ odmítla Victoria rozhodně. „Nechápu, kde bereš tu jistotu. Mužům se věřit nedá. Já se tedy rozhodně vdávat nemíním.“ „Až se zamiluješ, budeš mluvit jinak.“ „To si nedokážu ani představit. Zůstanu starou pannou,“ ujistila ji Justina vesele. „Budu ti pomáhat s dětmi, matce v nemocnici a otci budu psát dopisy.“ „Přece se ti nebude líbit, že nemáš vlastní život. Víš, že mamá trápí, že se nikdy o nikoho nezajímáš. Říká, že je důležité, abychom se provdaly a nezůstaly doma.“ Na to Justina nic neřekla. „Do Indie musíš jet ty,“ oznámila jí Victoria po chvíli. „To jsem ti přišla říci.“ Justina na ni jen beze slova zírala. Srdce jí prudce bušilo. To bylo to nejúžasnější, co kdy v životě slyšela. „Opravdu?“ Zhluboka se nadechla. „Moc ráda bych jela.“ „A taky že bys měla.“ „Ale pozval tebe.“ „Jen proto, že ví, že jsem nejstarší neprovdaná dívka v rodině. Kdyby věděl, že se brzy zasnoubím, vůbec by mi to nenavrhl. A víš přece, že má pro tebe slabost.“ 15